Rudhyar: Třetí dům horoskopu

Dane Rudhyar: TŘETÍ DŮM

Když astrologické učebnice mluví o třetím domu jako o domu „bratrů a sester a blízkých příbuzných“, skutečně to znamená nejranější prostředí novorozence a rozvíjení vztahu k němu. Všechno v tomto prostředí působí na dítě a to je v kontaktu s tím čím začíná objevovat rozsah svých schopností a rozlišovat co je, jako živý organismus nadaný zvláštním druhem vědomí, z vnějšího světa. Tento svět obsahuje předměty a možná zvířata a záležitosti podporující růst, jakož i členy jeho uzavřené rodiny. Opravdu, astrologické odkazy na členy jeho rodiny – rodiče, sourozence, příbuzné – náležející k typu života který je stále uzavřeně zapojen do kmenových vztahů nebo příbuzenství. Ve společnosti, v které staré rodinné vzorce ztrácejí většinu ze své důležitosti, musí být vzaty v úvahu podstatnější hodnoty, hodnoty které poukazují na jakékoliv prostředí jako celek představující se rostoucímu vědomí dítěte.

Vztah dítěte k jeho prostředí je podstatný v utváření jeho charakteru a reakcí na život. Takový vztah existuje jednoduše proto, že žádný živý organismus není narozen v prázdnu. Je narozen pod vlivem všeho co vyplňuje prostor kolem hranic jeho vnitřního světa, to znamená, kolem jeho „kůže“ nebo můžeme říct kolem pole působnosti prostupující všechny jeho orgány a buněčné aktivity. Jakýkoliv organismus si musí nejdříve podrobit svůj „životní prostor“. V mnoha případech v sobě toto podrobení zahrnuje boj, dokonce i když jde pouze o boj o přitažlivost a udržení si mateřské péče zajišťující nezbytnou výživu – a mateřské lásky zajišťující vědomí bezpečnosti a dobrého bytí.

Bratři a sestry mohou být nebo se mohou jevit jako překážky při získávání této pozornosti a proto mohou být považováni za konkurenty. Ale jiní lidé, předměty a dítěti nepochopitelná činnost toho kdo zajišťuje výživu a lásku, když je mu nepřítomen, dítěti konkurují a připravují ho o výlučnou pozornost. Dokonce to nemusí být skutečná matka, čí pozornost dítě požaduje a instinktivně nárokuje. Skutečné fyzické příbuzenství může být mnohem méně důležité než se tradičně věří a v případech kdy dítě přijímá mléko od kojné a je v její kompletní péči, toto příbuzenské pouto hrálo druhořadou roli. Dosud může existovat hluboce nevědomý instinkt v aktu propojování organismu dítěte s jeho uzavřenou rodinou, nicméně nepochybně důležitost tohoto instinktu, pokud existuje, je jistě zveličována a idealizována všemi tradičními kulturami. které dávají pokrevním vztahům a všem ideálům kořenícím v kmenovém typu vědomí a společenské organizace posvěcený význam.

Tento instinkt nachází své elementární pole projevu v čtvrtém domu, ale předtím než může ovlivnit vědomí dítěte, se dítě musí naučit jednat se svým prostředím jako výzvou, a jeho vlivem na svou existenci. Právě na této výzvě je založen rozvoj nervového systému, protože nervový systém jakéhokoliv živého organismu je organickým projevem schopnosti vyrovnat se s prostředím.

Pro dítě je toto „vyrovnávání se“ napřed zcela nevědomé a instinktivní a nedělá si nárok na to co je v lidském smyslu nazýváno vědomým. Prvotně působí jako „vjemy“ a jako spontánní svalové reakce na ně. První pláč novorozence je svalová odpověď na vjem vzduchu otevírající dýchací membrány. Postupně je stabilizován pevný systém spojení mezi nervovými buňkami který je základem lidské inteligence. Inteligencí mám na mysli schopnost vyrovnat se s jakýmkoliv prostředím – napřed fyzickým a potom také psychickým – a proto přizpůsobit své nevyhnutelné požadavky a případně je transformovat pokud je to možné. Na své nejnižší úrovni je inteligence zchytralostí zvířat jakož i primitivních lidí a dětí. Vychytralost je schopnost stavět jeden faktor v prostředí proti jinému – například když dítě staví jednoho ze svých rodičů proti druhému.

Toto v jistém smyslu vytváří „hru“, a hra života se stává stále více složitější a důvtipnější jelikož sociální prostředí se stává složitějším – a také protože se člověk snaží přežít v prostředí, které je velmi rozdílné od jeho přirozeného prostředí – v takovém jakým je měsíční povrch. Jakákoliv hra v sobě zahrnuje pravidla, a příroda určuje pravidla v normální biologické hře života. Člověk vytváří svá vlastní pravidla, ale v překroucených společenských hrách a dokonce v národní nebo mezinárodní politice. Aby se někdo dostal dopředu, musí znát a rozumět pravidlům, významům – v biosférickém prostředí a solárním systému – „zákonitostem“ vesmíru. Z tradičního hindského úhlu pohledu je vesmír lila (hra nebo sport) Stvořitele. Proto tedy musí člověk objevovat pravidla univerzální boží hry. Žádá Boha o klíče pomocí vzývání a modlitby, nebo usilováním o sladění své mysli s myslí Boha. Bůh pro změnu laskavě odměňuje žadatele a lidstvo celkově, různými druhy „zjevení.“

Třetí dům potom nepoukazuje pouze na povahu prostředí a osob, které v něm působí – příbuzné atd. – ale na rozvíjení inteligence a případně analytického intelektu a empirických znalostí. Co odlišuje tento dům od jeho opozice, devátého domu, je to, že třetí dům poukazuje na zkušenosti zahrnující přímý osobní kontakt s uzavřeným prostředím jedince, zatímco devátý dům pojednává o zkušenostech, které se mohou přihodit pouze v podmínkách spolupráce mezi lidskými bytostmi. Zkušenosti devátého domu v sobě zahrnují jazyk a kulturní pozadí, a to co Korzybski nazývá závazným časem pro uplatnění schopností člověka. Takové zkušenosti předpokládají přenos znalostí z generace na generaci. Jsou založeny na komplexním a společensky stabilizovaném typu chápání. Ve třetím domu je chápání stále velmi rudimentární, jeho charakteristickým rysem je empiričnost, skládá dohromady osobní pozorování, třídí je a ukládá do praktické sady pravidel. Tyto jsou, nicméně, prostě pravidly a ne univerzálními zákonitostmi. Typ myšlení spojený s třetím domem zevšeobecňuje už jenom možné. Je behavioristický, pragmatický, technicky – orientovaný. Jednoduše chce vědět jak věci slouží praktickým pohnutkám. Může být největší měrou zvídavé a vynalézavé, ale také důvtipné a dovedné v rozvojových experimentech – být svědkem neuvěřitelně složitých experimentů vymyšlených laboratorními vědci, ať už fyziky nebo psychology. Přesto není filosofické a dokonce ještě méně metafyzické nebo náboženské. Je myšlením odborníka, ne všestranného člověka.

Dosud, aby kontroloval nebo transformoval své prostředí, musí člověk formulovat svá zjištění, alespoň primitivním a pragmaticko-technickým způsobem. Učí se komunikovat s jinými lidmi, přesto tato komunikace poukazuje hlavně na praktické cíle, na to jak přežít a případně se ve svém prostředí cítit šťastný a osobně naplněný.

Měli bychom se dívat na třetí dům jako na nevyhnutelné pokračování domu prvního a druhého. V prvním domu je základním problémem být – to znamená, objevit co a kdo jsme a prosazovat naši jedinečnost. V druhém domu objevujeme a zakoušíme typ materiální substance – nejprve bio-psychické, společensko-kulturní a finanční – kterou vlastníme a proto je námi užívána. V třetím domu začínáme poznávat jak ji nejlépe použít v prostředí, v kterém musí být použita, a tato znalost může přijít pouze, alespoň na tomto stupni, tím že se budeme pokoušet vyjadřovat svým chováním co jsme a užívat svůj majetek – především naše tělo – až do bodu kde jsme pozastaveni odporem okolních předmětů a lidí.

Každé dítě od okamžiku narození instinktivně zkouší zjistit, jak daleko může jít v jakémkoliv směru, fyzickém jakož i psychologickém, napřed se jeho gestikulace a jednání zastavuje u něčeho nebo někoho. Učí se že není narozeno v prázdnu. Je obklopeno překážkami a protikladnými silami a energiemi, musí vymezit svůj vlastní „životní prostor“ a zjistit co je k dispozici k uspokojení jeho potřeb a co je přípustné za hranicemi jeho aktivity.

Požadavek takové znalosti se opakuje na vyšší úrovni a dospělý se také musí učit, jak daleko může bezpečně jít v společenských a intelektuálních oblastech. Často jedinec odmítá připustit osobní omezení nebo nebezpečí v užívání toho co vlastní, a výsledkem mohou být neurózy, psychózy nebo sociální tragédie. Dnešní lidstvo čelí takovému druhu potenciální tragédie, protože západní člověk odmítá akceptovat hranice toho, co může dělat a způsobit ve svém planetárním prostředí. Musíme poznat skutečný rozsah svých schopností jako fyzických a mentálních lidských bytostí, a skutečnou hodnotu toho co ovládáme – naši technologii a náš blahobyt – a bohužel jediným způsobem jak se to naučit je objektivně zjistit, jaké konečné výsledky bude mít užívání našeho majetku. Megalomanský sebeobraz usilující o sebeprojekci pomocí ohromných schopností vymknutých z přirozenosti bude nevyhnutelně nejpravděpodobněji vyžadovat velmi mocnou reakci z našeho planetárního nebo kosmického prostředí.

Měli bychom se rychle učit pokud se chceme vyhnout katastrofě. Znalost na úrovni devátého domu směřuje k tomu být teoretickou a velmi všeobecnou, ale zkušenosti třetího domu mají charakter bezprostřednosti. V sázce může být přežití. Snaha něco poznat, v oblasti zkušenosti třetího domu, je nebo by měla být podmíněna potřebou dozvědět se jak všechno z praktického hlediska funguje, aby jedinec mohl efektivněji demonstrovat čím podstatně je. Nicméně, když je osoba v této snaze něco poznat vedena společensky determinovanými cíly a tlaky, znalost, kterou nabývá pro sebe jako jedince, přestává mít skutečný význam. Jeho intelekt se může nafouknout, zaplnit bezvýznamnými údaji které nemůže asimilovat. Jestliže nesleduje svůj postup nebo „výpadky“ v prostředí které nahrazuje falešný ideál jeho opravdového jedinečného jáství, potom se nevyhnutelně může přihodit nějaký druh tragédie.

Třetí dům je nazýván, docela příznačně, domem padajícím (výsledným), protože obsahuje možnost odtržení od toho co je naznačeno v rohovém domu který předcházel. Padající (výsledný) dům může znamenat integraci a syntézu, nebo může končit dezintegrací a zhroucením, nebo překroucením. Proces transformace může působit a zkušenosti vztahující se ke všem čtyřem padajícím (výsledným) domům mohou být – a měly by být – předehrou k reorganizaci v nové říši existence. Ale proces může selhat pokud zkušenosti vztahující se k rohovým domům – prvnímu, čtvrtému, sedmému, desátému – nebyly pořádné a zdravé, anebo schopnosti užité v následných domech – druhém, pátém, osmém, jedenáctém – byly zneužity nebo s nimi bylo špatně naloženo. Toto je zvláště samozřejmé pokud jde o šestý a dvanáctý dům, ale o nic méně v podmínkách mentálních procesů vztahujících se k třetímu a devátému domu. Naše současná společnost idealizuje znalosti, zvláště technologie a všechny informace typu „jak na to“. S počítači získala na schopnosti hromadit, uvádět ve vzájemný vztah a zpřístupnit ohromné množství informací. Tato schopnost je záležitostí třetího domu. Může být požehnáním nebo kletbou, což závisí na síle a platnosti obrazu který má člověk o sobě a vesmíru. Bohužel, obraz který západní člověk vytvořil na oficiální úrovni myšlení je podstatně hrubý a megalomanský. Jestliže nebude zásadně změněn, pád se zdá nevyhnutelný. Nemusí být příliš pozdě změnit to, ale čas je omezený, velmi omezený.

zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York

pracovní překlad Jiří Markes

VYTVOŘENO VE SPOLUPRÁCI S ASTROLOGICKOU ŠKOLOU PRO STATEČNÉ
PAVLA TURNOVSKÝHO & MARTINY LUKÁŠKOVÉ
u příležitosti 20. výročí jejího založení

Pavel.Turnovsky@gmail.com astrologMarLuk@seznam.cz

www.rezonance.cz – www.transformotor.cz – www.astropsycholog.cz

 

Comments are closed.

Archiv
Kalendář
Červenec 2017
Po Út St Čt So Ne
« Čec    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31