Rudhyar – Čtvrtý dům horoskopu

Se čtvrtým domem se dostáváme k jedné z nejvýznamnějších, přesto všeobecně nejméně správně chápaných částí moderních astrologických nativit. Příčina toho proč je čtvrtý dům uvažován pouze ve svém nejpovrchnějším smyslu, – jako poukazující na domov a všechno nemovité jmění – je ta, že většina z nás stále žije na Zemi, která v naší základní pocitové zkušenosti zůstává plochou, přestože všechna naše rozumová ujištění představují protiklad. Astrologie stále čerpá velkou část svého symbolismu a významů z ptolemaiovské koncepce světa, a takto je čtvrtý dům stále spojován s ideou, že pod povrchem Země není nic kromě pevné substance prostírající se stále hlouběji a s žádným jiným významem kromě toho, že je pevná a že je podkladem, na kterém se staví domy, z kterého vzchází úroda, a z něhož se dobývá podzemní bohatství.

 

Čtvrtý dům má samozřejmě takové významy, ale jak přestáváme poznávat pouze svým mozkem, a pociťujeme celkem naší osobnosti – tělem a duší – že Země je koule, a že žijeme na jejím zakřiveném povrchu, čtvrtý dům nabývá nový, mnohem hlubší význam. Nabývá komplexní význam, protože přestává reprezentovat pouze plodnou půdu, základ domova a zem, do které se kopou hroby – „konec“ všech věcí, – ale nese s sebou především význam středu zeměkoule. Ve čtvrtém domu jedinec může a měl by dospět ke zkušenosti základu – základu jeho vlastní, komplexní, úplné osobnosti jakož i k základu souhrnné lidské přirozenosti, pevně vžitému a hmatatelně skutečnému bratrství člověka. Bez takové zkušenosti základu jedinec nikdy nemůže v plnosti projevit svou lidskou úroveň. Zůstává tvorem neměnné úrovně, užitečné půdy, která tvoří povrch Země, ať už po něm prochází jako zvíře na vyšší úrovni, nebo se usazuje v neměnné jednotvárné zakořeněnosti do jednoho bodu nazývaného „můj domov“ nebo „moje země“.

 

Čtvrtý dům potom může mít dva základní významy podle úrovně, na které lidské vědomí funguje. V prvořadém a biologicko-psychickém smyslu poukazuje na rodnou zem, v které má „člověk- rostlina“ (termín užívaný v starých esoterických tradicích) kořeny. Hrot čtvrtého domu je bodem nejhlubšího podepření a nejspolehlivějšího základu pro stavbu čehokoliv, co vystupuje nad zem. Takto poukazuje na tradici po předcích a velké obrazy a symboly, na kterých je postavena kultura – Spenglerovy „prvotní symboly“ a Jungovy „archetypy kolektivního nevědomí“ – vlastně na všechno, co jedinec považuje za nezpochybnitelné pravdy, včetně postulátů vědy a jejích konstant.

 

Aby se lidská bytost úspěšně vynořila z matrice své zvláštní kultury, potřebuje hlubší a individualizovanější typ podepření. Symbolicky řečeno, svůj hlavní kořen který dosahuje ke středu planety. Jedinečnost může být zakoušena pouze jako soustřednost v sobě samém, a tím nemyslím transcendentní, všezahrnující princip, ale spíše rytmickou sílu která leží v samotném středu konkrétní existence. Tato síla byla podávána jako sídlící v srdci, protože údery srdce tvoří nejzákladnější rytmus živého organismu. V rosikruciánské symbolice je toto centrum zobrazováno jako růže která kvete ve středu kříže – kříže tvořeného v lidském těle vertikální linií páteře a horizontální linií roztažených paží.

 

V takovém centru, ať je přesně umístěno kdekoliv, indický mystik a jogín cítil a viděl přítomnost átmanu, centra veškeré skutečnosti. V Bhagavadgítě, Kršna, vtělené Božstvo říká: „V srdci každého stvoření prodlévá Pán, Íšvara, který svou magickou silou zapříčiňuje všechny věci a tvory a otáčení univerzálního kola času. Učiň z něho jedinou svatyni, celou svou duší, jeho milosrdenstvím dosáhneš nejvyšší blaženosti , věčného místa…..“

 

Je to skutečně v symbolickém Nadiru – který je také půlnočním bodem vědomí, – který může být „zkušeností Boha“. Tam přebývá imanentní Bůh, Bůh hloubek, který polarizuje okázalost Boha výšin, plamenného poledního Boha, jehož tvář nemůže být pozorována bez oslepnutí pozorovatele. Každý skutečně individualizovaný jedinec „ví“, důvěrnou, existenciální, neopravitelnou obeznámeností, že nemůže být žádného bezpečného základu, kromě stavu, kdy dosáhne neochvějného vystředění. Než lidská bytost zakusí tento stav, zůstává svázána nějakým typem matrice. To již nemusí být skutečná matka nebo náhradní Matka-obraz, ale kulturní tradice, organizovaná církev, nebo každá strana, například komunisté, a ty mohou stále být zahalující psychickou nebo ideologickou dělohou. Všechny „pevné“ základy se mohou rozpadnout, pevně zakořeněný strom může být poražen, ale zeměkoule stále udržuje svůj střed. „Komplexní člověk“ si je jistý vystředěním svého individualizovaného jáství.

 

Symbolismus hlavního kořene může být přiveden o krok dále, aby mohl dosáhnout zemského středu. Vertikální linie nativity (od zenitu k nadiru), body směrem k obloze, když jsou viděny jako protějšky. Kdyby všichni lidé stáli vzpřímeně na povrchu Země, dolů směřující prodloužené linie jejich páteří by se setkaly ve středu zeměkoule, a ještě dále by dosáhly protějšků. Pohledem přesně nad sebe se každý člověk setkává s jinou hvězdou. Hlavy lidí směřují do rozdílných bodů oblohy, jejich chodidla směřují do středu kde jsou všechny existující věci jedním. Jednota je ve středu Země, ne na obloze. Společná lidská přirozenost člověka je zakoušena v hloubkách, jsou to funkce myšlení které rozlišují a dělí.

 

To je důvod proč je to, co je dnes nazýváno hlubinná psychologie tak významné, v naší době individualizace založené na pseudo-centru vědomí a žádosti, které nazýváme ego. Hlubinná psychologie používá koncept a zkušenost hloubky k dosažení centra. Když lidská bytost dosahuje svého vlastního středu, objevuje také, že je jednou z mnoha jiných lidských bytostí, protože všechny věci směřují do středu. V zednářské tradici je toto symbolicky zmiňováno jako meditace nad půlnočním Sluncem, protože o půlnoci je Slunce na hrotu čtvrtého domu, osvětlující protipól. Jedinec uskutečňuje to, čím je sjednocováním se svým protikladem, a filosofové často mluvili, v abstraktním smyslu, o smíření protikladů. Každá hodnota a kvalita může být definována a vztahována k tomu čím není. Pojetí dobra, které je založeno na zlu. Slavné shakespearovské rčení „Být, či nebýt: to je oč tu běží“ je typickým vyjádřením tragické duality vlastní západní společnosti. Nicméně, bytí a nebytí, život a smrt, jang a jin jsou neoddělitelné. Komplexní, holistické vědomí, – které symbolizuje tao – zahrnuje tyto protiklady v měnících se proporcích.

 

Astrologické učebnice, inspirované tvrzeními made in teosofické knihy, často prohlašují, že první dům je domem „osobnosti“. To může být podle mého nejklamnější, pokud někdo víceznačným termínem osobnost míní úplného jedince a to, co vyzařuje. To co Ascendent a první dům ve skutečnosti představuje, je prvotní impuls individuálního bytí nebo, můžeme říct já, jako specifickou vibraci a rytmus a jedinečný osud jedince někdy velmi málo rozdílný od všech jiných jedinců. Tento impuls si musí osvojit velké množství materiálu okolo sebe, aby mohl existovat jako skutečně fungující lidská bytost. Novorozenec, se svým rudimentárním vědomím, se musí naučit být schopen používat tělo, schopnosti a vlastnictví – druhý dům – poté omezení, která jsou a která mohou být kladena na toto používání jeho prostředím a příležitosti, které jsou mu dopřány – třetí dům. Pouze poté se může vědomí, Já, stát plně výkonnou a stabilní „bytostí“.

 

Zkušenosti čtvrtého domu pojednávají o tomto procesu integrace a stabilizace. Na primární úrovni biologického a psychicko-kulturního vědomí je integrace teoreticky nebo ideálně dosaženo v rámci domova a v podmínkách jasné a ustálené tradice. Normální úspěšně integrovaná osoba je zdravým exemplářem rodinného typu jakož i kolektivního ideálu kulturního a společenského způsobu chování. Jako skutečně individualizovaná osoba se stává soustředěnou v jedinečném rytmu a síle svého individuálního jáství a osudu. Na ještě vyšší úrovni se tato individualita stává vědomě a absolutně naladěnou na potřeby lidstva a osoba se stává „osobností“ s nějakým druhem poslání jako zprostředkovatel Člověka nebo Boha. Astrologický charakter čtvrtého domu a planet, které mohou být umístěny v této části nativity, by měly pomoct objevit nejlepší způsob, jak dosáhnout stavu integrace a získat pevný, účinný základ osobnosti.

 

Osobnost, jak je zde tento termín používán, je více než pouze bio-psychický organismus schopný efektivně fungovat mezi jinými organismy, může být uvažována jako motor schopný uvolnit energii k činnosti. Samozřejmě, každý organismus je ve skutečnosti motorem, skrze který funguje životní energie. Funkční začlenění částí v živém celku vytváří sílu. Tato síla musí být použita nějakým způsobem, a zkušenosti, které se vztahují k tomuto užití náležejí do oblasti pátého domu, který je proto nazýván domem osobního sebe-vyjádření.

 

Vertikální osa astrologické nativity poukazuje na schopnost, horizontální na vědomí. Typ síly vztahující se ke čtvrtému domu je osobní, v tom smyslu, že je vyvolávána bio-psychickým celkem který nazýváme individuální osoba. Je to schopnost konkretizované manifestace typu života všeobecně charakterizovaného lidským druhem, homo sapiens. Je to schopnost předpokládaná v „člověku a jedinci“. Tento jedinec je ve většině případů v podstatě podmíněn, pokud ne zcela určen, svými předky, rodinou a společensko-kulturními vzory. Je motorem převážně masově produkovaného na výrobních linkách které nazýváme tradice, rodina, škola a prostředí. Přesto, v některých případech, a dnes v obrovsky narůstajícím počtu, tito kulturně masově produkovaní jedinci opouštějí továrnu nejen proto, aby získali individuální charakteristiky – dokonce masově produkované motory nefungují přesně stejným způsobem, – ale aby se stali nezávislými a mohli sami sebe realizovat. Jedinec potom již není pouhým bio-sociálním exemplářem, ale je skutečně individualizován, což znamená, že síla funguje na jiné úrovni než je ta, na které se život zmocňuje motoru osobnosti, nejdříve možná většinou váhavě a neúplně. Tato síla může být nazvána Duch, Duše, Já, nebo dokonce Bůh podle typu metafyziky, kterou jedinec přijímá. Tato operuje skrze mysl, která následně ovlivňuje biologický organismus, ale není to mysl v obvyklém slova smyslu. Někteří filosofové a psychologové mluví o vůli, ale zde opět musí být rozlišováno mezi tím, co je nejčastěji nazýváno vůlí a náleží pouze do říše biologických vedení a emocionálních tužeb, a duchovní Vůlí, která jediná může skutečně individualizovat.

 

Vůle je síla připravená ke konkrétnímu vyjádření. Je to ona, která aktualizuje to, co bylo pouze potencialitou. Ascendent poukazuje na potenciál jedince. Je symbolicky „Slovem, které bylo na počátku“, logem. Ale slovo je pouze obraz potenciálně schopný mobilizovat sílu sama sebe, nemůže dělat nic, dokud nepodnítí cítění v konkrétním, skutečném organismu. Potom se síla vlastní tomuto organismu dá do pohybu pomocí cítění a výsledků jednání. Ascendent je slovem: Nadir a čtvrtý dům poukazují na organismus a jeho schopnost dát se do pohybu obrazem, slovem a celkově typem pocitu, který spontánně mobilizuje a řídí energie lidského organismu, ať už na čistě fyzické, nebo psychologicko-intelektuální úrovni.

 

Proto může být řečeno, že čtvrtý dům poukazuje na základní psychickou funkci, kterou Carl Gustav Jung nazval cítění. První dům poukazuje na jungovskou intuici, která fakticky znamená konkrétní citlivost na superosobní instrukce nebo na image-symboly odhalující okamžitě charakter a význam celé komplexní situace. Definovány v astrologii jsou intuice i cítění v podstatě osobní v tom smyslu, že produkují intimní a nevyvratitelné zkušenosti, které se týkají jedince a odrážejí jeho, nebo její stupeň vývoje.

 

Tento stupeň vývoje je v druhém domu vyjadřován jedincovým vlastnictvím – samozřejmě vlastnictvím na všech úrovních – a ve třetím domu způsobem, kterým se jedinec setkává se svým prostředím, reaguje na něho a shromažďuje a potom vyjadřuje informace. Počítač může být živen velkým množstvím údajů, stejným způsobem rodinné prostředí, společnost, TV programy, noviny, několik let ve škole, sytí rostoucí mozek dítěte a dospívajícího množstvím informací – zkušenostmi třetího domu. Tyto zkušenosti jsou neužitečné a ve skutečnosti se mohou stát psychologicky toxickými, pokud nejsou koordinovány, integrovány, asimilovány a tudíž vztaženy k subjektu a jeho specifickému obsahu centralizujícího vědomí – symbolicky ascendentu. Tady je čas na konci období ovládaného třetím domem – v normálním životě teoreticky pozdní adolescence, – kdy by jedinec měl umět zastavit přijímání dalších a dalších údajů a pracovat místo toho na procesu stabilizace a dobrovolně přijatých omezeních. Za starých časů to býval čas svatby a stavby domu, což znamená přesného vymezení místa, které si jedinec zvolil – nebo ke kterému byl veden – zapouštění kořenů na jedincově vlastním osudovém místě. Pojetí domova a budování rodiny zřejmě ztratilo hodně ze svého významu v naší technologické společnosti vykořeněných poutníků a inteligentů zapálených pro další a další informace a vzrušení, ale bez ohledu na spojení zkušeností třetího a čtvrtého domu s konkrétním obdobím života, skutečností zůstává, že touha po nových zkušenostech a hromadění informací jsou nesmyslné pokud jako jedinečné osoby tyto záležitosti neasimilujeme a nevytvoříme z nich stavební bloky našeho nového vlastního „domu osobnosti“. Ascendent nám může říct kdo jsme, ale Nadir naznačuje co jsme, alespoň potenciálně a kde stojíme.

 

Znalosti třetího domu by měly být transformovány v schopnost čtvrtého domu. Je možné, že se hledání dalších vědomostí zastaví příliš brzy, takže osobní integrace a schopnost jednat individuálně může být příliš omezená a průměrná. Je také možné zachovat si nabyté informace, které nemohou být konstruktivně a významně integrovány do jedincova systému životního a světového názoru, a toto může vést k různým druhům neštěstí. Celá naše západní společnost následuje tento druhý postup a může dosáhnout stavu, ve kterém se bude dusit spoustou nestravitelných údajů a neurotických nutkání mít a znát víc a víc toho co nemůže dále integrovat v rámci prospěšné a harmonické filosofie bytí.

 

V části astrologické nativity která začíná čtvrtým domem – obvykle nazývané severo-západní sektor vzhledem k dvoudimenzionálnímu charakteru nativity – všechno závisí na indikacích vztahujících se k čtvrtému domu a zvláště k jeho hrotu – Imu Coeli nebo Nadiru. Zkušenosti čtvrtého domu mluví v podstatě o tom, čím lidská bytost je jako konkrétní, skutečná osoba. Tyto osobní základy podmiňují to, co jedinec bude schopen vyjádřit, milovat nebo nenávidět, plodit nebo tvořit. Všechny tyto aktivity budou mít buď pevný, nebo nejistý charakter, harmonickou, nebo zahlcenou kvalitu kreativity – nebo vůbec žádnou kreativitu. A toto následně povede ke sklizni plodů – nebo k žádné sklizni – v typu zkušeností, které se vztahují k šestému domu.

 

zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York

 

pracovní překlad Jiří Markes

 

VYTVOŘENO VE SPOLUPRÁCI S ASTROLOGICKOU ŠKOLOU PRO STATEČNÉ

PAVLA TURNOVSKÝHO & MARTINY LUKÁŠKOVÉ

 

Pavel.Turnovsky@gmail.com  – astrologMarLuk@seznam.cz

 

www.rezonance.cz  – www.transformotor.cz  – www.astropsycolog.cz

 

Comments are closed.

Archiv
Kalendář
Květen 2017
Po Út St Čt So Ne
« Čec    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031