<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí   7  8  9 10 11 12 13 14 15 16  17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27   Další

• Astrofyzika?
  1314 otázku odeslal(a) Anonymous ve Čtvrtek 17.Října 2002 15:46:23
  http://www.eldar.cz
  Normální teplota jádra Slunce je 27 milionů stupňů Fahrenheita. Ale v posledních letech vyšplhala na alarmujících 49 milionů stupňů, jak říká Dr. Van der Meer, šéf amsterdamských vědců, kteří sledují změny na Slunci.
  Nizozemský astrofyzik Dr. Piers Van der Meer na rovinu říká, že je to znamení toho, že Slunce je připraveno vybuchnout. Jde o předního experta Evropské vesmírné agentury (European Space Agency).
  
  • Re: Astrofyzika?
    1 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche ve Čtvrtek 17.Října 2002 16:18:06
    No a co má být ?
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
    
  • Re: Astrofyzika?
    2 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Čtvrtek 17.Října 2002 20:17:58
    Takové tvrzení by si zasloužilo přinejmenším jednu citaci, nebo aspoň náznak toho, z čeho tak onen proslulý vědec usuzuje. Pokud vím, žádné jiné hvězdy slunečního typu toto nedělají. Ledaže by to znamenalo (třeba), že Slunci v jádře právě došlo hélium, což by se muselo chystat nějakých pár desítek milionů let tomu nazad. Rozhodně by takový vzestup teploty setsakra pohnul se (stále detailně měřenou) emisí neutrin a o tom v původní fyzikální literatuře nic nevím.
    Ondřej
  • Re: Astrofyzika?
    3 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 17.Října 2002 23:01:15
    Ondřeji, odpověď nejspíš najdeš, když si otevřeš Eldarův sajt, link naň máš připraven v záhlaví otázky, zdraví Pavel T.
  • Re: Astrofyzika?
    4 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 18.Října 2002 09:56:56
    Tak jsem si přečetl ´eldarův sajt´, ale to opravdu není žádná astrofyzikální citace. Posuďte sami:
    
    
    "Fotografie...zobrazují obrovskou explozi na povrchu Slunce, která vymrštila do vesmíru ohnivý chochol 30-krát delší, než je průměr Země...astrofyzik de Piers Van der Meer na rovinu říká, že je to znamení toho, že Slunce je připraveno vybuchnout(sic!!!)"...následuje prognóza sežehnutí Země, planet aj.
    
    Erupce je opravdu obrovská, ale není to poprvé za historii sledování Slunce - podle scénáře citovaného experta by už byla bývala několikrát sluneční soustava spálená na popel.Pak autor pokračuje výše uvedeným tvrzení, že teplota slunečního jádra se téměř zdvojnásobila a do šesti let přestane Slunce držet pohromadě a vybuchne. To vše bez jakýchkoli experimentálních podkladů, důkazů atd. Dále se uvádí, že
    
    "v posledních 11 letech byly na
    Slunci zaznamenány změny děsivě podobné těm, které proběhly na Keplerově (?) hvězdě těsně předtím, než se z ní r. 1604 stala supernova."
    
    To tedy museli mít na přelomu 16.-17.stol. setsakra kvalitní dalekohledy, když byli schopni sledovat takové detaily na hvězdě vzdálené několik set světelných let. To neumíme ani dnes! Navíc na hvězdě, o které se, tuším, ani nevědělo, že existuje do té doby, kdy právě vybuchla jako supernova. Navíc hvězdy hmotnosti našeho Slunce jako supernova vybuchnout nemohou, protože jsou příliš málo hmotné. Jaderné reakce, které rozbíhají supernovu se u sluníčka prostě nezapálí, a to ani zdaleka. Je k tomu zapotřebí stovky milionů, ne-li přes miliardy stupňů Kelvina, k čemuž má i oněch citovaných 49 milionů Fahrenheita ještě hodně daleko.To zajisté neznamená, že se se Sluncem něco významného neděje, ale o tom třeba zas někdy jindy.
    Ondřej Ivanek
    Ondřej Ivanek
  • Re: Astrofyzika?
    5 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Pátek 18.Října 2002 20:54:33
    Díky za podrobný rozbor, Ondřeji. Tak nějak jsem to chtěl taky napsat, ale předešel jste mne a ušetřil jste mi tak práci. Celý ten humbuk mi připomíná fantasmagorie, jaké tak rádi vypouštějí autoři typu Wojnara, Bendy, Sitchina, Wiesnera, Hesemanna atd. atd. Jako by to bylo opsané z Magazínu 2000!
    Petr Trnka
    
  • Re: Astrofyzika?
    6 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 18.Října 2002 22:45:01
    Pro úplnost a v zájmu poctivého pohledu na věc bych asi měl přiznat, že jsem taky toho názoru, že se s naším Sluncem cosi děje. Samozřejmě na daleko jemnější úrovni než je ta, která by se týkala slunečního jádra nebo dokonce jeho exploze.
    Je například neobvyklé, že sluneční aktivita posledního 11-letého cyklu klesá tak pomalu nebo dokonce přechodně stoupá. Domnívám se, že v těchto a podobných úvahách je třeba kromě 11-letého, přesněji 22-letého cyklu, daného v podstatě vzájemným postavením planet Jupitera a Saturna (které svojí velkou hmotností způsobují složitou rotaci Slunce kolem těžiště sluneční soustavy)uvažovat alespoň některé cykly další. Těmi je 180-letý cyklus, daný vzájemným postavením Uranu a Neptuna, ovlivňující významným způsobem klima a 2200-letý cyklus, jehož astronomický ekvivalent zatím bohužel neznám. V současné době je situace taková, že se vyskytujeme v období 180-letého minima (typického pro dobu kolem konjunkce Neptuna a Uranu)a současně 2200-letého maxima. To je nejspíš i důvod, proč není za této situace 11-letý cyklus zcela pravidelný a předpověditelný. To ovšem neznamená, že za tím vším nebude ještě něco jiného, než skládání známých cyklů. Nelze vyloučit mimořádně silné erupce v blízké budoucnosti, které by mohly mít na Zemi obrovský vliv zvláště tehdy, jestliže by sluneční plazma zamířilo směrem k naší planetě.
  • Re: Astrofyzika?
    7 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Neděli 20.Října 2002 10:37:49
    Problém sluneční fyziky je v tom, že nemáme k dispozici delší pozorovací řady. Nepamatuji si už úplně přesně, kdy se se systematickým pozorováním Slunce začalo, ale je to něco kolem 200 let dozadu. Jak se Slunce chovalo předtím, o tom máme jenom zprostředkované znalosti, získané například z hustoty letokruhů a podobně. Máte Ondřeji pravdu, že se tu přes sebe překládají kratší a dlouhodobější cykly, a navíc je tu ve hře stále ještě i mnoho dalších neznámých. Že ale hvězda slunečního typu nemůže vybuchnout jako supernova, to je nabíledni, a strašení takovými katastrofami jsou proto jenom bláboly hodné Magazínu 2000.
    Petr Trnka
    
  • Re: Astrofyzika?
    8 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 20.Října 2002 13:56:56
    Děkuju za povzbuzení. Jinak přímých údajů o sluneční aktivitě je opravdu málo (oněch 200 let dozadu). Naštěstí si ji lze domyslet poměrně spolehlivě z astronomických údajů o vzájemné aspektaci velkých planet, jejichž cykly jednoznačně (a logicky) odpovídají pohybu Slunce kolem těžiště sluneční soustavy a ten zase sluneční aktivitě. Pokusím se na to sehnat link nebo aspoň uvést citaci. I to je ale málo. Existuje možnost, že v geologické minulosti Země docházelo k obrovským slunečním erupcím a následným geomagnetickým bouřím, které měly za následek extrémní atmosférické výboje, spojené například se vznikem pouštních skel. Je to domněnka, samozřejmě. Zatím nic s určitostí nevíme. Celé téma anomálií sluneční aktivity je zajímavé samo o sobě, ale z praktického hlediska i tím, že ukazuje na zranitelnost současné (jinak velmi vyspělé) komunikační a výpočetní techniky, zejména v kosmickém prostoru. Symbolicky by se to dalo pojímat jako možnost OHNIVÉ POVODNĚ. Stálo by za to hledat tento nebo podobné symboly v horoskopu v rámci prediktivní (mundánní) astrologie.
  • Re: Astrofyzika?
    9 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Neděli 20.Října 2002 18:36:32
    
    Cituji z knihy Utajené dějiny podnebí od Jiřího Svobody:
    
    "Klimatický průběh druhé poloviny 16. století byl totiž velmi neobvyklý. Po celkem normálním průběhu první čtvrtiny století následovala neobyčejně teplá, ba až horká zbývající část. Přibližně z let 1520 až 1570 existují hodnověrné informace o četných požárech zuřících po celé Evropě, při kterých docházelo i ke vzplanutí říčních břehů. Řeky byly totiž zpola vyschlé a na rozsáhlých územích byl katastrofální nedostatek vody. Zimy byly velmi teplé a výjimkou nebyly ani dvojí sklizně ovoce v roce, přičemž druhá sklizeň probíhala v prosinci. Květiny začínaly kvést koncem ledna a první obilí dozrávalo již koncem června.
    Jestliže jsou dnes podrobně zkoumány příčiny prudkého oteplování, je možné vzít průběh 16. století jako modelový, neboť teplotní poměry této doby (2. a 3. čtvrtina 16. století) silně připomínají současnou klimatickou situaci, i když tehdy se nedalo o mluvit o nějakém emisním zatížení atmosféry způsobeném lidskou činností. Porovnání průběhu podnebí posledních padesáti let se stavem klimatu v 16. století naznačuje, že jde o významný objev, neboť globální oteplení současnosti nemusí být výsledkem pouze lidské činnost, ale že se na něm může významně podílet i faktor slunečních oscilací."
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
  • Re: Astrofyzika?
    10 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 20.Října 2002 21:05:50
    Ano, současné globální oteplení není dáno zřejmě jen lidskou činností, ale i dlouhodobým kolísáním sluneční aktivity. Na rozdíl od doby před několika sty lety jsou však rozdíly mezi minimy a maximy (180-letý cyklus)podstatně méně výrazné. (Touto problematikou, v souvislosti s cykly oběhu velkých planet se u nás zabývá dr. Ivanka Charvátová z Geofyzikálního ústavu ČAV). V důsledku nevýraznosti těchto rozdílů jsme teď několik desetiletí v jakési fázi plató na širokém vrcholu maxima 2200-leté sluneční činnosti. Ta je tedy trvale zvýšená a poměrně nepravidelná a klima je již z tohoto důvodu trvale teplejší - a to přesto, že jsme stále v období těsně (10 let)po konjunkci Uran-Neptun, která byla v minulosti vždy spojena s minimem (!) teplot. Takže dalších 80 let tento kosmický faktor bude přispívat k dalšímu oteplování. Naposledy se podobná situace opakovala tedy někdy v antice, což nám může i nemusí pomoci. Nebyl tam totiž ten vliv lidské činnosti nebo byl zanedbatelný. Společné působení obou faktorů - kosmického a lidského zřejmě překročilo určitou mez, za kterou nastávají nevratné změny jako tání ledovců všude na Zemi, velké množství lesních požárů, možnost paradoxní krátké doby ledové v Evropě v důsledku odklonu Golfského proudu studenými proudy z tajících arktických ledovců a další poměrně rychlé změny. Dramatické geomagnetické poruchy jsou zatím hypotetické, ale nelze je vyloučit. Ten dramatický, rychlý nárůst průměrné globální teploty je celkem logicky dán tím, že až do roku 1994 (konjunkce Uran-Neptun) se oteplování v důsledku lidské činnosti víceméně rušilo s mírným ochlazováním, typickým pro období od opozice Ur-Nep do jejich konjunkce. Nyní se oba vlivy sčítají.
    Zdravím všechny,
    Ondřej

• TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
  1368 otázku odeslal(a) Bláhová v Neděli 24.Listopadu 2002 14:49:26
  Tachyony, nebo-li tzv.rychlé částice, pohybující se ve hmotě opačným směrem rychlostí větší než rychl.světla a které svým působením vytvářejí stále nové a nové elementární částice. Tím dochází k energetizování všeho hmotného a v důsledku toho právě též dochází k rozpínání vesmíru. Moc tomu nerozumím, jak tyto tachyony vznikají, a je tím tedy skutečně vysvětleno rozpínání vesmíru ? S pozdravem EB.
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    1 odpověď odeslal(a) Martina Lukášková v Neděli 24.Listopadu 2002 19:06:32
    Tohle mě zaujalo tak Vám to přetiskuji:
    
    Nadsvětelné částice: Co je to tachyon?
    
    28.08.2002 - Tachyon je nazev pro fiktivni castici, ktera se pohybuje zasadne nadsvetelnou rychlosti, slovo je odvozeno z korene vyjadrujiciho rychlost (je tedy pribuzne slovu tachometr)... Vzhledem k tomu, že diskuse okolo překonání (spíše "překonání") rychlosti světla vyvolala značný zájem, přetiskujeme zde další článek na podobné téma, který vyplynul z e-mailové diskuse...
    
    Jelikoz se tachyon pohybuje nadsvetelnou rychlosti, pro hybnost "p" plati "pc>E", kde "E" je energie a "c" je rychlost svetla. Proto pro klidovou hmotnost "m" plati
    
    m^2.c^4 = E^2-p^2.c^2 < 0.
    
    Ctverec klidove hmotnosti je tedy zaporny, hmotnost je v tomto smyslu imaginarni - nelze najit zadnou klidovou soustavu, kde by byla energie realna a rychlost mensi nez "c". O tachyonech se mluvilo jiz davno, od vzniku specialni relativity v roce 1905. Ovsem jednim z hlavnich dusledku specialni relativity je zesilena verze kauzality, podle niz pricina nejen predchazi nasledek, ale dokonce se signaly musi sirit nejvyse rychlosti "c".
    Jinak receno, zadne fyzikalni tachyony podle specialni teorie relativity nesmeji existovat. Pokud by existovaly, mohly bychom napriklad
    tachyonovou kulku sledovat z jine vztazne soustavy a do obeti by mohla zaletnout drive, nez jsme ji vystrelili z tachyonove pistole. Mohli bychom napriklad zastrelit svoji babicku drive, nez porodila maminku, a dojit tak k neprekonatelnym logickym protimluvum. Podle teorie relativity je pohyb nadsvetelnou rychlosti stejne nemozny jako pohyb zpet v case.
    
    Tachyon je tedy jen fikci, castici, ktera kdyby byla opravdu pozorovana, znamenalo by to doslova pad fyziky. Tak napriklad pred nekolika lety kdesi namerili, ze by neutrina mela mit ctverec hmotnost "m^2 < 0". Fyzik jisty v kramflecich samozrejme vedel, ze nic takoveho neni mozne, nehlede na to, ze na spravne vysvetleni zdanliveho paradoxu se muselo chvili cekat; tehdy slo o prvni mereni doby zivota atomu (tritia), zatimco lide meli zkusenosti jen s jadry.
    
    Existuji ruzne pokusy, v nichz se cosi nadsvetelnou rychlosti pohybuje, a muzeme tomu prisoudit nazev "tachyon", nikdy ale nejde o vlnove klubko, ktere je schopne prenest informaci z jednoho mista pobytu na jine. Tachyon ale neni jen hricka z rise science-fiction, je to slovo, ktere teoreticti fyzici vyslovuji dosti casto, v poslednich trech letech v teorii strun prakticky denne.
    
    Tak napriklad teorie strun vznikla nejprve ve sve "bosonove" verzi na konci 60.let. Bosonova teorie strun existovala jen v 25+1 dimenzich (tedy musime k obvyklym 3+1 rozmerum pridat 22). Neobsahovala zadne fermiony (castice jako elektron, dodrzujici Pauliho princip), ale jejim nejvetsim kazem byla pritomnost tachyonu. To je hlavni duvod, kvuli kteremu je treba tuto teorii opustit. Pozdeji lide objevili teorii superstrun, ktera obsahuje i fermiony (parovane s bosony diky supersymetrii), ale hlavne neobsahuje zadne tachyony.
    
    Tachyony vsak ve fyzice teorie strun za posledni leta sehraly velkou teoretickou ulohu (v zadnem pripade ale nejde o realne tachyony, ktere lze pozorovat ve svete kolem nas). Tak napriklad nerovnost "m^2 < 0" znamena, ze potencialni energie pro tachyonove pole nema v pocatku minimum, jak jsme zvykli, ale maximum (jako funkce -x^2). Takovy bod znazornuje labilni rovnovahu. Vakuum, v nemz mohou existovat tachyony, je nestabilni. Napriklad tuzka postavena symetricky na spicku pri sebemensim vlivu upadne. Podobne vakuum, v nemz mohou vzniknout tachyony, zacne spontanne produkovat pary tachyonu s kladnou i zapornou energii (podle teorie relativity neni mezi znamenkem energie tachyonu rozdilu, jde jen o volbu vztazne soustavy).
    
    V teorii strun existuji tachyonove castice zijici na tzv. branach (a jejich konfiguracich), objektech libovolnych dimenzi, a takove tachyony
    signalizuji, ze dana brana nebo soubor bran neni stabilni a smeruje k anihilaci. Studium moznych "uzlu", ktere lze na tachyonovem poli "uvazat", vedlo ke klasifikaci moznych naboju, ktere v teorii existuji.
    
    Takze abych to shrnul: tachyon je fiktivni castice, ktera nemuze a nesmi existovat jako obycejne vlnove klubko prirozene, presto je vsak dulezita teoreticky a v budoucnosti jejich vyznam lepe pochopime. Tachyony, pohybujici se nadsvetelnou rychlosti, je mozno take produkovat jako zdanlive vlnove vzruchy.
    
    Luboš Motl
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    2 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 24.Listopadu 2002 22:23:54
    Pokusím se přispět se svojí troškou do mlýna - nikoli v souvislosti s tachyony, ale s rozpínámím vesmíru.
    Především bych chtěl připomenout, že teorie rozpínání vesmíru je daleko spíš hypotéza, tj. domněnka než teorie, přestože je tak často prezentována. Jevy, které tato hypotéza vysvětluje, zejména rudý posuv vzdálených galaxií, lze vysvětlit i hypotézami jinými. Jednou z nich je (zhruba řečeno) éterová hypotéza, podle které dochází k úbytku energie světla vzdálených galaxií při průchodu éterem a tím k jejich rudému posuvu. Energie takto éterem pohlcená se pak uvolňuje v hmotných tělesech, např. ve hvězdách, a může tak navyšovat jejich výkon, daný jadernými reakcemi. I když je teorie éteru v současné fyzice v podstatě v klatbě a nejrůznější experimentální výsledky se zdají jeho existenci vyvracet, děje se tak za cenu stále komplikovanějších a krkolomnějších výkladů "bezéterných" teorií. K těmto teoriím patří ovšem i teorie relativity a kvantová mechanika jako fundamentální základy současné fyziky. Teorie tachyonů je jedním z příkladů této krkolomnosti, řekl bych.
    Ondřej Ivanek
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    3 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Neděli 24.Listopadu 2002 22:49:45
    Za astrologicky zajímavý pokládám tzv. EPR-paradox (paradox Einstein-Podolsky-Rosenův), který se týká, pokud si správně vzpomínám, chování dvou částic ve stejném kvantovém stavu, jenž může nastat například tím, že se tyto dvé částice setkají.
    Uvedený paradox tvrdí, že změny v chování jedné částice se okamžitě projeví ve stejné úrovni rovněž u druhé částice, byť by se mezitím od sebe vzdálily třeba přes půj galaxie.
    EPR-paradox byl údajně experimentálně prokázán už v roce 1982.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    4 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 25.Listopadu 2002 10:09:30
    Ano, EPR paradox je opravdu velmi zajímavý z hlediska vysvětlení astrologického ´působení´, přesněji synchronicit. Pamatuji si, že experimenty s ním spojené tenkrát významně oslabily moji skepsi vůči astrologii jako takové. Jinak jsem chtěl ještě dodat k éterové hypotéze, že energie světla vzdálených galaxií, částečně pohlcená éterem (tj. ve vesmíru, který se nerozpíná) je podle této hypotézy recyklována nejen ve hvězdách, ale - a to především - v jádrech samotných galaxií, ve kterých se pak (zdánlivě z ničeho) tvoří energie i hmota a ze které se pak vyvíjí celá galaxie. Je to alternativní výklad podstaty galaktických jader, resp. kvasarů, které podle této hypotézy nejsou černými děrami, ale zdroji hmoty a energie pro celou galaxii.
    Ondřej
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    5 odpověď odeslal(a) Bláhová v Pondělí 25.Listopadu 2002 21:17:27
    Pane Nitsche, napadají Vás nějaké souvislosti, že by EPR paradox mohl být vysvětlen existencí energie tachyonů ?
    A jaký je Váš názor na tachyony obecně, např. v souvislosti s různými nabitými kartičkami za 300,- či jinými předměty ?
    
    Ondřeji, jestli dobře rozumím, pokládáte teorii relativity a kvantové mechaniky za již téměř překonanou ?
    Do jaké míry připouštíte existenci tachyonů ?
    
    Nevím jestli mi dokážete odpovědět - myslíte, bylo by možno připustit existenci tachyonů a současně teorii relativity ? EB
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    6 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 25.Listopadu 2002 22:46:47
    Pokud dobře chápu to, co jsem o tachyonech četl dříve i to, co zde cituje Martina, existence tachyonů jako fiktivních částic není v rozporu s teorií relativity, protože jejich hypotetické vlastnosti ji respektují. Koneckonců rychlost světla lze poměrně snadno překročit, máchneme-li dostatečně rychle jasným laserovým paprskem třeba přes neosvětlenou část Měsíce (myšlenkový, avšak dnes reálný experiment). Laserové „prasátko“ se pak v příčném směru může pohybovat rychleji než světlo, není však schopno nést v tomto směru energii ani informaci – zákony teorie relativity tedy nejsou porušeny. EPR-experiment je jiný příklad na podobné téma, ale jeho současné vysvětlení by přesáhlo únosný rozsah.
    Mám-li reagovat na Vaši otázku, zda teorii relativity a kvantovou mechaniku považuji za překonanou, odpovím, že (zatím) ne. Nikoli proto, že bych jimi byl přesvědčen, neboť ve mně vzbuzují velké pochybnosti, ale neznám v současné době žádnou ucelenou teorii, která by je překonala. Existují dílčí výsledky určitých nových experimentů, stejně jako alternativní vysvětlení experimentů již dříve známých, které obě teorie zpochybňují. Ale zatím se mi to zdá být ve fázi kritické, ´destruktivní´, nikoli ve fázi nové ucelené teorie. Jsem toho názoru, že tato teorie bude jednodušší, než teorie relativity. Pokud se týká kvantové mechaniky, očekávám spíše její jiný výklad, než nahrazení jinou teorií, tj. opuštění tzv. kodaňské školy, podle které se dnes víceméně ´jede´. Ale tady už to zatím utnu.
    Každopádně si myslím, že - ač astrologové - debata, kterou zde takto vedeme je vědecky poctivější, než leckterá tendenční obhajoba teorie relativity ze strany akademických kruhů. A už to je samo o sobě na pováženou - a je to nádhera.
    Ondřej Ivanek
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    7 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Pondělí 25.Listopadu 2002 23:18:23
    
    Milá paní Bláhová,
    na Vaši první otázku neznám odpověď a v podstatě sdílím Ondřejův názor.
    
    K otázce různých, jak pravíte, nabitých kartiček za 300, se domnívám, že se jedná u určité typy tvarových zářičů, neboli antén, které specifickým způsobem reagují s okolními poli. Vysvětlovat jejich působení na bázi tachyonů je natolik spekulativní, že mi nevyhovuje a nehodlám se do něho pouštět.
    
    Spíš se přikláním jako k možnému vysvětlení interakce energetických polí, kterých je všude kolem nás (i v nás) celé široké spektrum.
    
    Měl jsem možnost spatřit rentgenový snímek jedné takové "zázračné" kartičky a obrazec, který byl uvnitř zalisován a tvořen nějakým kovem, mi velmi připomínal tzv. fraktálovou anténu, což je jeden z moderních způsobů miniaturizace mechanických rozměrů antén, při zachování jejich elektrické délky.
    
    Myslím si, že vlastně všechno kolem nás může fungovat a také funguje jako tvarové zářiče energetických polí, které nejrůznějším způsobem spolu interagují a vzájemně na sebe působí.
    A pokud poznáme zákonitosti systému, pak se jistě dají připravit antény, které působí s požadovaným efektem.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    8 odpověď odeslal(a) Bláhová v Úterý 26.Listopadu 2002 10:09:49
    Ondřeji, jak to myslíte, že „existence tachyonů jako fiktivních částic není v rozporu s teorií relativity“ ?
    Já jsem zatím zjistila, že ve vědeckých kruzích je případná existence tachyonů v rozporu s teorií relativity, právě pro jejich údajnou nadsvětelnou rychlost ve hmotě.
    
    Dle teorie relativity se žádná hmotná částice nemůže pohybovat rychleji než světlo. Rychlost takové částice nemůže být ani stejná s rychlostí světla, protože její hmotnost by se tak stala nekonečně velkou. Rychlostí světla (případně vyšší,jak uvádíte)se mohou pohybovat pouze částice s nulovou klidovou hmotností. Jestliže světlo je tvořeno fotony, jejichž hmotnost je nulová, není problém.
    Uvažujeme-li ale, že tachyony jsou všudypřítomné ve všem hmotném, kde se pohybují nadsvětelnou rychlostí, zdá se to být v nesouladu s TR.
    
    Já bych se přikláněla k tomu, že tachyony tvoří jakousi antihmotu ve hmotě, a mohou se skutečně, při vyšších frekvencích, pohybovat i nadsvětelnou rychlostí, aniž by to nutně muselo znamenat pád fyziky. Působí to dojmem jin-jang principu. Jejich rychlost se však neprojevuje v tzv.těžké hmotě, ale v energii gravitační.
    
    Myslím, že tachyony jsou obsaženy ve všem, mohou tedy být vyráběny a prodávány různé tachyonové předměty, nejen kartičky, ale i např. různé oděvy, součástky do aut, mob.telefonů apod.
    Slyšela jsem, že jsou tyto předměty nabíjeny nějakým vysílačem od kterého jsou pak odděleny, ale pod jehož vlivem jsou po celou další dobu, dokud je vysílač v chodu (EPR-efekt ?).
    Otázkou však zůstává, jestli příslušný výrobce skutečně disponuje odpovídajícím zařízením(vysílačem), kterým je schopen prodávané předměty tzv. tachyonizovat. EB.
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    9 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 27.Listopadu 2002 11:48:18
    Odpověď paní Bláhové: Je pravda, že teorie relativity vylučuje existenci tachyonů, ovšem jako FYZIKÁLNÍCH částic. Částice FIKTIVNÍ si lze nadefinovat tak, aby s teorií relativity v rozpru nebyly. Pak ale nejsou definovány běžné charakteristiky takových částic, jako je nám známá hmota, energie aj.Dokonce i samo označení částice je zavádějící. Je to dosti imaginární záležitost a její komerční aplikace považuji za předčasné.
    I když si osobně myslím, že tajemství je kolem nás i tak dost bez tachyonů, je to jistě zajímavé téma a nechci ho apriori srážet.
    Ondřej
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    10 odpověď odeslal(a) Bláhová ve Středu 27.Listopadu 2002 14:41:14
    Musím s Vámi, Ondřeji, souhlasit.
    Jen mě zaráží jedna věc. Jestliže současné vědecké poznání neumožňuje tachyony nadefinovat jako fyzikální částice
    při současném respektování teorie relativity, jakto že existuje celá řada firem, které již tzv.tachyonizované předměty vyrábějí ? Zdá se mi to nějak moc tajemné. Nebo je známo, na jakém principu se tyto produkty vyrábějí ?
    
    Může se ozvat někdo, kdo má s těmito výrobky nějaké zkušenosti, ať už jako výrobce nebo uživatel ? EB.
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    11 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 27.Listopadu 2002 15:43:53
    Obchodníci byli, jsou a budou vždycky kouzelníci (Merkur-Kejklíř-Mág-Blázen, tarotoví znalci nechť prominou libovůli tohoto řazení). Příliš si nelámou hlavu nad tím, prodávají-li s teoretickou zárukou nebo ne. Aspoň neškodí, jsou schopni daleko horších věcí.
    Přinejmenším může být pojem tachyon nálepkou k označení jakýchkoli procesů, které se odehrávají (třeba jen zdánlivě) rychlostí vyšší, než je rychlost světla.
    Kdybych chtěl dobře prodat laser, který dosvítí až na Měsíc (a jehož obrazem lze tedy pohybovat rychleji než světlo), nazval bych ho Tachyolampou nebo tak nějak. I ten EPR experiment, který je pro většinu fyziků i veřejnosti zajímavější, lze (řekl bych) formálně popsat pomocí tachyonů.
    V těchto úvahách by ale nemělo zapadnout, že teorie relativity platit nemusí, s rychlostí světla to může být pak celé jinak a s tachyony taky. To, co je základní, je otázka neexistence nebo existence éteru a jeho vlastností.
    Ondřej
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    12 odpověď odeslal(a) Miloš ve Čtvrtek 28.Listopadu 2002 00:15:47
    Pane Ondřeji, a jak by jste éter nadefinoval ?
    
    Pokud jde o tachyony a TR. Podle mých informací si tachyony a TR nepřekáží. Tachyony jsou základní částice hmoty, jednorozměrové, které, je-li jim udělena přídavná rychlost, se mohou pohybovat nadsvětelnou rychlostí. Jejich rychlost však není a nemůže být nadsvětelná v lineárním směru. Při dosažení rychlosti světla začíná být jejich pohyb sinusoidní a při dalším navyšování se již zvyšuje jen frekvence.
    Jsem přesvědčen, že to jsou právě tachyony, které energetizují veškerou hmotu vesmíru, jejich zásluhou funguje gravitace i zde zmíněné rozpínání vesmíru. Čím vyšší je jejich pohybová frekvence, tím vyšší je stupeň energetizace jakékoli hmoty. Možno samozřejmě využít v léčitelství apod. Miloš.
    
  • Re: TACHYONY A ROZPÍNÁNÍ VESMÍRU
    13 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Čtvrtek 28.Listopadu 2002 12:33:39
    Když já nevím, jestli nadefinovat cokoli je ten správný začátek. Dlouhá léta jsem věnoval velkou pozornost tomu, jak co nadefinovat. Při zavádění nových pojmů to dělám doposud, jinak to ani nejde. Ale éter není nový pojem a obávám se, že bych vnášel svévoli svého pojetí. Teď můžete říct, že jsem se z toho pěkně vyvlíknul. Ale já spíš navrhuji na vlastnosti éteru usuzovat na základě smyslově ověřitelných zkušeností - ať už jsou to fyzikální experimenty (interpretované nezávisle na současné fyzice) nebo přímé zkušenosti léčitelské a vůbec tělesné. Koneckonců si pak můžeme hmatatelněji ověřit i působení toho, co je označováno tachyonovými kartičkami, o kterých píšete a které, jak se zdá, opravdu působí.
    Ale aspoň něco teoretického řeknu. Nejprve souvislost astrologická:
    Jeví se mi velmi pravděpodobné, že éterové proudění nějak souvisí s chladnými silami, o kterých se zmiňuje J. Nitsche. Podle většiny éterových teorií totiž tato hypotetická látka podléhá gravitaci a může být tedy usměrňována gravitačními poli hvězd i planet za jistých vzájemných konstelací směrem k zemi.
    A souvislost astronomická, resp. astrofyzikální: Nahromadění éteru v blízkosti hmotných objektů, tj. hvězd, mlhovin a zejména celých galaxií může být jedním z vysvětlení existence tzv. skryté hmoty galaxií, která se projevuje jen gravitačně a fyzikálně zatím není přímo pozorovatelná.
    Ondřej