<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí  287 288 289 290 291 292 293 294 295 296  297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307   Další

• Lunární uzly - symbolický význam
  1962 otázku odeslal(a) JiříK. v Úterý 13.Ledna 2004 16:52:15
  K významu lunárních uzlů - zajímalo by mě, proč mají symbolicky takový význam, jaký mají (hlava - zkušenosti, které pohlcujeme, ocas - to, co z nás tryská) - nějak mi chybí nějaká přímá souvislost s tím, co to je ve skutečnosti - toužím po nějakém takovém vysvětlení jako že třeba Venuše je nejbližší planeta od Země dovnitř, a tak určuje náš vnitřní hodnotový systém, Mars jako první planeta vně určuje to, jak za něj bojujeme. Nějak mi tohle prapůvodní vysvětlení uniklo a nerad bych se nazpaměť učil nějaké poučky.
  • Re: Lunární uzly - symbolický význam
    1 odpověď odeslal(a) Luděk v Úterý 13.Ledna 2004 17:37:24
    Nevím, třeba by to šlo vysvětlit takto: Dračí hlava a ohon jsou body, kde se setkávají dráhy Slunce = Já-vědomí s Lunou = emoce-prožitky "z venku". Ohon je tedy "nižší" úroveň, kde emocionální prožitky našeho života mají "navrch" nad našim vědomím. A máme dospět do jeho protilehlého bodu - Dračí hlavy - kde vědomí "vědomě" tyto emocionální prožitky dokáže zpracovávat. Dostáváme se tím do "vyšší" úrovně našich životů. --- Možná je můj výklad blbost, ale nic lepšího mne nenapadlo.
  • Re: Lunární uzly - symbolický význam
    2 odpověď odeslal(a) Axmannová ve Středu 14.Ledna 2004 10:36:31
    Když čtu … (hlava - zkušenosti, které pohlcujeme, ocas - to, co z nás tryská)…vidím to jako hltavost a průjem. To by asi nebylo v pořádku.
    Tady se přece protíná životodárnost a životaschopnost a stále to spolu souvisí – vždyť taky na starých vyobrazeních drak svůj ocas požírá. Ke všemu pozice těchto bodů je společná vždy mnoha a mnoha lidem, kterým, pokud se znají, dává společné přitakání životu, které nepotřebuje vysvětlování.
    
  • Re: Lunární uzly - symbolický význam
    3 odpověď odeslal(a) LA ve Středu 14.Ledna 2004 10:40:23
    
  • Re: Lunární uzly - symbolický význam
    4 odpověď odeslal(a) V.Milošová ve Středu 14.Ledna 2004 10:52:06
    Spíš se mi osvědčilo uvažovat o ose Dračích uzlů jako o ose směřování. S tím, že člověk má dost často tendenci se přivazovat, vracet, lákají ho záležitosti symbolizované znamením, domem nebo planetou na sestupném uzlu, ale ono to realizovat nejde. Naopak by se měl otočit na druhou stranu a realizovat svůj život ve směru, určeném Dračí hlavou. A když to dělá správně, dostane věci signované Dračím ocasem návdavkem, je mu přidáno.
    V.M.
  • Re: Lunární uzly - symbolický význam
    5 odpověď odeslal(a) Axmannová ve Středu 14.Ledna 2004 11:12:07
    Od hlavy k ocasu mám zpracovat/ztrávit a růst tím, pro co ještě nemám významy, co je pro mě nové, od ocasu k hlavě mám za zády poznání, vědomí toho, co už tu bylo. Obojí může svádět jednak k přeceňování budoucnosti (hlava), jednak k podceňování minulosti (ocas). Oba průsečíky říkají, že mám žít teď - navazuji na minulost/tvořím budoucnost. LA
  • Re: Lunární uzly - symbolický význam
    6 odpověď odeslal(a) milkar ve Středu 14.Ledna 2004 13:18:48
    No nevím, každá konstrukce vyhlíží příliš složitě, což takhle primárně posuzovat kvalitu uzlů trochu jednodušeji a z toho dál vyjít:
    A) Sev. vzest. uzel (Dračí hlava, Rahu) = obecně to, co lze na cestě získat (vnější možnosti, využití či dobytí určité oblasti),
    B) Již. sest. uzel (Dračí ohon, Ketu) = obecně to, s čím na cestu jdeme (vnitřní možnosti, zvyk, instinkt).

• Duch/duše
  2037 otázku odeslal(a) Jiří K. v Pondělí 16.Února 2004 14:36:27
  Mám takovou asi ostudnou otázku: jaký je vlastně rozdíl mezi termíny duch a duše, resp. duchovní a duševní. Dříve jsem mezi tím žádný rozdíl nedělal, teď už si něco představím (duch = nějaká nadosobní potřeba či větší celek, který oslovuje jedince, duše = to, co provází na psychologické rovině tělo, tj. nějaká emocionální či psychologická rovina existence), ale absolutně netuším, jestli se to aspoň blíží reálnému významu těchto termínů.
  • Re: Duch/duše
    1 odpověď odeslal(a) Roman v Pondělí 16.Února 2004 16:31:12
    Jsou to dost záludné a taky zprofanované výrazy. Vpodstatě závisí na kontextu, protože každý autor jim dává svůj vlastní specifický význam. Osobně bych se jim radši vyhnul, pro popis komplexní skutečnosti zvané člověk jsou dost omezené.
    Nejobecnější představou, kterou o těchto pojmech mám, je taková škála od konkrétního k abstraktnímu (či od aplikace k principu), tedy tělo-duše-duch, což je velmi blízko vaší definici.
    Ještě lze konzultovat slovník :-)
    Snad vám to k něčemu bude.
    Roman Timpl
  • Re: Duch/duše
    2 odpověď odeslal(a) Marie v Pondělí 16.Února 2004 17:28:39
    Zkusila bych to tak:
    duši má všechno co bylo stvořené - duše je individuální. Je to to, bez čeho by tělo lidí, rostlin atd. bylo jen hromádka chemických prvků. Ducha mají jenom lidé a je to ta síla, která nám umožňuje poznávat sama sebe, která nás nutí být sami sebou a tak se uskutečňovat. Je to síla, která někoho spojuje s Bohem, někoho s vesmírnou silou, někoho s kolektivním nevědomím ...
    
  • Re: Duch/duše
    3 odpověď odeslal(a) Luděk v Pondělí 16.Února 2004 19:04:23
    Jedny pocházejí z oblasti psychologie a racionálního světa a druhé z náboženské oblasti. Dnes se ty termíny celkem běžně mýchají. "Duševní" je vše co se děje uvnitř člověka, vztahuje se k jedinci ("duševní procesy" jsou třeba emoce, afekty atd.) "Duchovní" vyjadřuje vztahy jedince k něčemu vyššímu (víře, nábožeství, bohu, mystice...). Obdobně "duše" je původně náboženský termín, vyjadřující něco nezměřitelného v člověku, co existuje bez ohledu na fyzickou schránku člověka a je propojeno na něco vyššího (boha, vesmír, kolektivní nevědomí atd.) "Duch" je spíše morální kategorií (pokud není myšlen "Duch svatý") - např. latinský termín "virtus" používali římané pro pojmenování vlastností správného římana, tedy "ducha římanů".
  • Re: Duch/duše
    4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 16.Února 2004 21:34:19
    http://www.astrologie.cz
    No ano, záleží na diskurzu, v němž jsou oba termíny užity (psychologický, filosofický, estetický, náboženský). Duch doby, Duch svatý odkazují vždy na funkci většího celku, přesto mám dojem , že se jedná o projev funkce pólu rúznosti, individuální duše může odkazovat na individuální rovinu, ale já mám spíš za to, že se jedná o projev pólu jednoty, neboť ji spojujeme s Lunou. Turnovský
  • Re: Duch/duše
    5 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 17.Února 2004 23:31:15
    Asi hned tak nezapomenu, Pavle, na jednu Tvoji větu, která zazněla v jedné kolektivní diskuzi:
    "Nemáme duši, duše má nás"
    Na druhou stranu se vynořuje otázka, kdo jsme tedy my. V tomto ohledu mě oslovil jeden starší sovětský film Děrsu Uzala. Ač nemotorně humorný, připadá mi dost blízký pravdě. Hlavní hrdina, lovec z mongolského pohraničí, v něm hovoří ke svému příteli z města zhruba takto:
    "Moje půjde za svítání na lov k jezeru".
    "A co Tvoje? Zůstane zítra v jurtě? Moje rozumí, Tvoje bude ráno ještě spát. V jurtě to ještě jde. Moje ale vůbec nerozumí, jak mohou žít lidé ve městě v bednách."
    O.I.
  • Re: Duch/duše
    6 odpověď odeslal(a) Svatava ve Středu 18.Února 2004 07:37:25
    Duch - pořád mi běhalo hlavou, že to musí být spojeno s vědomím, ale není to tak i je.Duch je spojen s SVĚDOMÍM, skrze které může "promlouvat"je to takový jistič "řádu, běhu světa".Svědomí-se nedá jen tak oblafnout a v tom to je!To s tím svědomím je hodně zajímavé(tedy pro mě)protože by se tím dalo vysvětlit mnoho věcí.A co je to duch?To je Důvod,příčina,nebo bůhvíco.Přeju Vám pěkný den.Sv.P.
    
  • Re: Duch/duše
    7 odpověď odeslal(a) Anonymous ve Středu 18.Února 2004 13:00:50
    To,co tu říkal pan Luděk, je starý evropský dualismus těla a duše nebo to k němu alespoň svádí, pokud to tak míněno nebylo.
    Japonec by to vůbec takhle nerozlišoval. "Duševní i duchovní procesy" pro něho jsou "tělesné procesy", "duše" by pro něho pravděpodobně byla spíš odrazem toho, že tělesné (= i psychické) procesy kompaktně fungují (onen pól jednoty? Luna?), než že by to bylo nějakých 21 gramů, které člověk ztrácí po smrti. A u "Ducha" by mu pojmy morální kategorie a Duch Svatý asi splývaly, protože by morálku nepovažoval za něco daného z vnějšku, ale naopak působícího "zevnitř" jako výsledek "hladiny energie" (tedy Ducha Svatého), která je závislá na jeho jednotě s "něčím širším" (s duchem velké odvahy, duchem římanů, s geniem loci či duchem doby - s Tao).
    Tato otázka je sice nudná filozofická vsuvka, ale zároveň taky trochu výzva si vyzkoušet, jak fungují "různé způsoby myšlení"
    Roman T.
  • Re: Duch/duše
    8 odpověď odeslal(a) Luděk ve Středu 18.Února 2004 16:33:42
    Zase je to jenom jedna z ukázek, že slova jsou také symboly. A symbol nelze striktně definovat, jen obrazně vyjádřit. Takže každý ho může vnímat po svém :-)
  • Re: Duch/duše
    9 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 18.Února 2004 19:51:47
    Pro Svatavu: Možná jsem to nepřesně pochopil, ale to srovnání Ducha se svědomím mi moc nesedí - protože ono svědomí je velmi podmíněné společensko-kulturním prostředím. Zejména pocity viny jsou po staletí (často v cyklech, střídavě) podsouvány určitým vzorcům chování, které jsou ve své podstatě nevinné, přirozené...a říkejte si klidně, že zas myslím na to jedno;-) Ano, myslím! Anebo alespoň hlavně na to, jako nejmarkantnější příklad - snad se nevyjadřuju příliš zkratkovitě.
    Vrátím-li se k původní otázce, vyplývá mi z toho, že pojem tak obecný a absolutní jako Duch koresponduje spíše se srovnatelně obecným a univerzálním pojmem Vědomí - než se společensky podmíněným pojmem svědomí. A je-li Duše analogií Luny, pak onen Duch - Vědomí je přirozeně analogií Slunce, jehož světlo Luna svébytným způsobem přerozděluje.
    Ondřej
  • Re: Duch/duše
    10 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 18.Února 2004 21:02:09
    http://www.astrologie.cz
    Myslím Omdro, že tak jak jsi to napsal je nosné. Ale ne všichni tak myslí. Uvedu příklad ze skript Prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc Integrativní fyziologie člověka pro přírodovědce, které v roce 1998 vydala Katedra fyziologie a vývojové biologie Přírodovědecké fakulty UK a za něž dostala od grygarovců Bludného balvana. Ta skripta jsou vynikající, nicméně na str. 34 a dále se píše cca toto:
    
    
    současná věda nám říká, že duch není vědecky prokazatelný
    duchovně pokročilý člověk poznává, že:
    duch je energetický fenomén, je pro život na zemi vázán na fyzické tělo, dává člověku myslet a tvořit, tvoří základ lidské bytosti, je nesmrtelná existence
    
    Podle současné materialistické vědy lidské tělo neobsahuje žádný orgán, který by se mohl nazvat duší
    
    Ducovní poznání nám říká, že:
    duše je funkční část lidské bytosti, která sprostředkuje spojení mezi fyzickým tělem a duche; je mentální a citové bytí jedince, je energetický fenomén
    
    Duch představuje absolutní přirozenost člověka
    Duše obráží jeho relativní povahu
    (kráceno)
    
    
    Přiznávám, že jsem z těch formulací rozpačitý. Když to srovnám s formulacemi Rudhyarovými, je tohle (ač si paní Strunecké vážím) jako bych dorazil do kostela na kázání nebo do školy na náboženství. PT
  • Re: Duch/duše
    11 odpověď odeslal(a) radmila ve Středu 18.Února 2004 21:19:58
    duch je mužský, duše ženský aspekt Téhož. Ondro, dík za Děrsu Uzalu:)
  • Re: Duch/duše
    12 odpověď odeslal(a) Svatava ve Čtvrtek 19.Února 2004 08:56:53
    1.Zakázala jsem si listovat v knížkách a na odpověď co je to duch, nebo jak to vidím jsem odpověděla sama.
    2.zaspala jsem,odpovím Vám později.Sv.
  • Re: Duch/duše
    13 odpověď odeslal(a) Roman ve Čtvrtek 19.Února 2004 12:26:35
    Panu Ondřejovi: co jste napsal o vztahu pojmů duch a vědomí jste mi vlastně odpověděl na otázku, kterou jsem zde chtěl položit. Díky
    Ohledně svědomí: souhlasím s tím, že je podmíněné společností a kulturou, ale jednak společnost a kultura taky buduje svoje vzorce na základě vztahu k nějakému širšímu celku (byť někdy proti srsti) a zadruhé někteří jedinci mohou mít pocit zodpovědnosti vůči širší jednotce přímo a ne prostřednictvím společensko-kulturních vzorců. Zajímavá je ta jazyková souvislost vědomí a s-vědomí.
    Analogie Vědomí - Slunce, Duše - Luna je hodně zajímavá. Zdá se mi, že poskytuje základ, ale i dostatek prostoru pro vlastní formulaci těchto pojmů.
    Moje odpověď panu Luďkovi by se asi líp hodila ke slovům prof. Strunecké
    Zdravím všechny zdejší nadšence
    Roman Timpl
  • Re: Duch/duše
    14 odpověď odeslal(a) Svatava ve Čtvrtek 19.Února 2004 12:35:39
    Nesrovnávala jsem Ducha se svědomím, psala jsem, skrze svědomí.
    Je-li ovšem Duch analogií Slunce,pak je jeho vliv omezen na Sluneční soustavu!?Korespondoval by s Já jsem a skrze Já by se projevoval.Pak by zahodit, či vyrůst ze svého Já znamenalo ....?Duch "rezonuje,prostupuje" celým vesmírem.Čím jsme spojeni my s ním.Smysly?-jestli jde o Slunce ano,ale já myslím že ne.Společensko-kulturní vzorce chování způsobují, že někdy duchovní není duchovní.
    Já nevím, zda vůbec obhájím, co jsem napsala,byl-li to špatný konstrukt, bude zbourán.Dík.Sv.
    Omlouvám se, za tak krátkou odpověď, ale jsem v práci...
    
  • Re: Duch/duše
    15 odpověď odeslal(a) Martin Badžič ve Čtvrtek 19.Února 2004 19:45:35
    
  • Re: Duch/duše
    16 odpověď odeslal(a) Svatava v Pátek 20.Února 2004 07:27:23
    Asi tak nějak.Sv
    
  • Re: Duch/duše
    17 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pátek 20.Února 2004 13:14:25
    1. materiální - fyzická - biologická 2. astrální - duševní - emocionální 3. příčinná - duchovní - myšlenková
    
  • Re: Duch/duše
    18 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 20.Února 2004 14:11:31
    http://www.astrologie.cz
    a/ biologická - akční rovina
    b/ společensko/kulturní - emocionální rovina
    c/ individuální - mrntální rovina
    d/ transpersonální
    
  • Re: Duch/duše
    19 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 20.Února 2004 19:52:48
    S tím omezením (analogie mezi Duchem a Sluncem) mě to taky napadlo, to zase přiznávám já. Obecnější by asi bylo říct, že symbolem vědomí je centrální hvězda nebo dominantní zdroj světla. Omezil jsem se na symbol platný pro nás, pozemšťany, přesněji obyvatele planet naší soustavy. Chápu to v tom nejjednodušším smyslu tělesa, které osvětluje pozemský a vesmírný svět tak jako Vědomí osvětluje Duši - Lunu. Pokud budeme v této analogii důslední, pak z ní vyplývá, že vědomí vymezuje i "temnoty" těla stejně jako vycházející Slunce siluetu východního obzoru - 1.dům. Tak jak Slunce stoupá nad obzor, pozemský svět se osvětluje stále víc, včetně onoho pásma 1. domu pod východním obzorem, analogie biologického těla. Tady ovšem sám nevím jak dál, protože by to korespondovalo s přímým uvědoměním těla, bez prostřednictví Duše - Luny. A to se mi nezdá. Ledaže by to bylo tak, že si tělo uvědomujeme spíše v klidu, "za noci", tj. v nepřítomnosti vnějších rušivých momentů. Ale to se mi nezdá ještě víc. Takže i já jsem připraven nechat si strhnout svoji stavbu.
    Ondřej
  • Re: Duch/duše
    20 odpověď odeslal(a) Anonymous v Sobotu 21.Února 2004 08:52:00
    To o tom tělu v noci není tak špatné.Teď dávali pořad o genetice a tam podávají růstové hormony na noc, protože tělo pracuje v noci..
    Takže něco na tom je.Sny se nám také zdají v noci a sny patří k duši-jsou také trochu nevědomé jako Luna.
  • Re: Duch/duše
    21 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Sobotu 21.Února 2004 14:05:57
    Zdá se mi , že bude třeba vzít v úvahu také planetu Zemi. Cyklus Slunce/Luna tak jak jej vnímáme my, je vlastně cyklem Slunce/Luna/Země (podle Rudhyara Lunačním) a právě tělo by mohlo,podle mě, se Zemí dobře korespondovat. Uvědomujeme si jenom povrch, ale na vnitřní procesy v těle máme asi tak stejný vliv jako na geologické procesy. Zaplať Bůh, že v tomto směru jedeme v podstatě na autopilota, ale i tak dovedeme to své fyzické "nářadí" pěkně zhuntovat. Dovedu si živě představit jak by to vypadalo kdybychom v současném stavu vývoje mohli ovládat tělo úplně. Planetu Zemi považuji za naše „kolektivní tělo“. Konec konců fyzicky jsme jen kombinací prvků vyskytujících se na této planetě a jsme nuceni je do sebe ládovat a opět je vracet. Jsme, ať chceme nebo ne, její součástí. Naše fyzická existence je produktem pochodů na povrchu planety Země, které jsou podmíněny jejími vztahy s vesmírem a především Lunačním cyklem. Řekl bych, že nelze (ač se to děje) oddělovat existenci života NA Zemi nebo NA nějaké jiné planetě od ní samotné. Země není jen koulí hmoty, NA které je život, ale život je projevem planety.
    Povrch Země (biomasa) dosáhla určitého stupně vývoje a diferenciace a její složky nabyly větší nebo menší míry autonomie. Říkáme tomu vznik života, ale nejsme schopni objasnit jak k tomu došlo. Můžeme tento jev pouze popisovat a v tom jsme omezeni našimi pozorovacími schopnostmi. Ty jsou, však podmíněny stupněm našeho vývoje. Lidský pohled na svět, tak zákonitě zůstává pohledem člověka a nelze jej považovat za absolutní.
    Bylo odpozorováno, že složitý komplex vztahů, kterému jsme zvyklí říkat lidský život se neodehrává jen ve fyzické rovině, ale je mnohem rozsáhlejší. Dosud jsem schopni analyzovat pouze to, co je přístupno našim smyslům (třeba i zprostředkovaně pomocí přístrojů). Potud si myslím je oprávněný i přístup některých vědců. Je ovšem velkou a osudovou chybou prohlašovat toto poznání za definitivní. Pro procesy, které jsou takříkajíc nadstavbové k naší hmotné existenci nemáme dosud ani jednotná označení. Záleží na našem způsobu nazírání.
    
    Slunce je ohromným zdrojem energie umožňující existenci života. Jeho energie, ale není nevyčerpatelná. Slunce ztrácí každou vteřinu 4mil tun své hmoty ve formě energie. Je to neusměrněná energie. Slunce považuji za symbol VĚDOMÍ. Úsvit v nás vzbuzuje touhu po životě, potřebu konkrétní realizace. Využití našeho potenciálu v rámci většího celku. Sluneční energie je, ale energií nemilosrdnou a neurální. Dokáže spalovat. Stejně tak, když není naše já dostatečně silné dokáže ho společnost doslova smést. Pod pojmem duch si také představuji cosi přesahujícího naše individuální já. Je to naše vazba na vyšší celek.
    Za vznik života je ovšem odpovědná i Luna. Svojí existencí zpomaluje rotaci Země a usměrňuje tedy distribuci slunečního záření. Lunu považuji za symbol SEBEuvědomění. Obloha se zářící Lunou v nás vzbouzí potřebu bezpečí. Uvědomujeme si naši zranitelnost. Únava, která se dostavuje večer nám připomíná omezenost našich zdrojů. Abychom mohli přes den realizovat svůj potenciál musíme udržet integritu našeho organismu a nevyčerpat své zdroje naráz. V tom bych spatřoval vazbu Luny a duše.
    
    Tak tady je další konstrukt ke zbourání :-)
    S pozdravem M.B.
    
    P.s.: ...Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej ve
    svých útrobách, země jest jeho živitelkou....
    
    
    
    
    
    
    
    
    
  • kouzlo nechtěného
    22 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Sobotu 21.Února 2004 14:13:55
    Oprava: místo neurální má být samozřejmě neutrální :-)
  • Re: Duch/duše
    23 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 21.Února 2004 22:17:44
    Vaše řádky mě povzbudily. Užuž jse se vzdával oné prosté a zřejmě smysluplné korespondence trojice 1.dům, resp. Země - Luny - Slunce s trojící Tělo - Duše - Duch (Vědomí). Hlavně proto, že mi Luna nepřipadala jako dost výrazný prostředník mezi Zemí a Sluncem na to, aby naplnila svůj symbol Duše jako prostředníka mezi Tělem a Vědomím. Říkal jsem si, že světlo Slunce jako symbol světla Vědomí se bez Luny (ve dne) obejde. Ale zřejmě jsem se zbytečně omezil na analogie zrakové, optické. Vezmeme-li v úvahu analogie sluchu a hmatu, pak Luna stejně jako Slunce (a ještě výrazněji) umožňuje uvědomění si Země-Těla. Kdo si vzpomene na šumění příboje za přílivu a doteky jeho stoupající vody, jistě porozumí, co mám na mysli. Dokonce mě momentálně nenapadá přiléhavější symbol koloběhu vitální síly, kterou cyklicky ožívá a usíná naše tělo, než příliv a odliv.
    O.
  • Re: Duch/duše
    24 odpověď odeslal(a) Svatava v Pondělí 23.Února 2004 13:00:44
    
    Duše
    Nejranější představy duše se vytvořily asi v souvislosti s šamanskými zkušenostmi se "svobodnou duší" a "cestováním duše".
    Přitom se rozlišuje dokonce více duší, resp. "duše" (celek) má několik částí, z nichž jedna část "sídlí" ve schránce - třeba v člověku. Ve starém Egyptě znali tři různé pojmy "duše": ach, ba a ka. U některých národů se mluvilo dokonce o osmi a více různých duších. Stejně různě se odpovídalo na otázku, kde má duše v těle sídlo: v krvi, v srdci, v játrech nebo ledvinách, v bránici, ve vlasech nebo v kostech. Často se duše považuje za odraz nebo za dvojníka svého nositele; ve stavu extáze, jakož i ve smrti, opouští duše tělo většinou v podobě zvířete. Přitom se mluví o takzvaných "duševních zvířatech", často o "duševním ptáku", např. holubici, havranu, výru, nebo o plazu (červu, hadu, krokodýlu), někdy i o lvu nebo leopardu. U antických a staroorientálních národů se duše ztotožňuje často s hmotou z jemné látky, především se vzduchem, a je vdechnuta člověku bohem stvořitelem. Podle toho se mluví také o "dechu života", řecké "psyche" znamená dech. Zvláště v antických mysteriálních náboženstvích a v řecké filozofii je duše božského původu, nebo pochází z hvězd, kam se po smrti vrací. Mocnosti, provázející duši, ji zavedou do říše mrtvých, doprovodí ji do podsvětí nebo ji vytrhnou do nebeského onoho světa. Předtím se musí často zodpovídat před soudem onoho světa. Křesťanství chápe duši jako základ života, každému člověku vlastní, z něhož plyne jeho osobní integrita; duše je v životě na zemi vázána na hmotné tělo, byť je to jinak duchová, na hmotě nezávislá podstata (bytnost).
    
    Taková definice z netu, nemá nic společného z astrologií.
    Jak by se dala nazvat kolektivní duše, či kolektivní duch?Sv.
  • Re: Duch/duše
    25 odpověď odeslal(a) Sokrates v Pondělí 23.Února 2004 14:29:26
    Slovník cizích slov udává ještě jeden význam - psýcha - toaletní stolek se zrcadlem...
    
  • Re: Duch/duše
    26 odpověď odeslal(a) Svatava v Pondělí 23.Února 2004 15:05:25
    Těch významů bude asi více,stačí si jen vybrat.!?Sv.
  • Re: Duch/duše
    27 odpověď odeslal(a) Luděk v Pondělí 23.Února 2004 16:39:13
    "kolektivní duše, či kolektivní duch". Výkladů bude zase více, záleží z jakého filosofického názoru se vychází. Když si představíme "duši" jednotlivce jako určitý druh energie, energetického pole, která uvtáří jedince. Pak se dá představit, že tyto jednotlivé energie nejsou přesně ohraničené tělem, ale vzájemně se mohou spojovat nebo na sebe reagovat, takže vytvářejí jednu obrovskou energii - kolektivní duši, nebo jak by řekl C.G.Jung: "kolektivní nevědomí". Z němo citliví jedinci mohou čerpat (léčitelství, telepatie, předpovídání událostí...). Budhisté v ní spatřují kolektivní karmu (třeba karmu národa), v naší společnosti se to může negativně projevovat třeba davovou manipulací atd.
  • Re: Duch/duše
    28 odpověď odeslal(a) radmila v Pondělí 23.Února 2004 20:22:50
    Sokrate, potvrzuji! Měla ji moje babička (psýchu)!
  • Re: Duch/duše
    29 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 23.Února 2004 23:08:29
    To, co píšete o zvířecích podobách duše, Svatavo, mi připomíná systém Pogačnikův. Podle tohoto autora je podstatou člověka andělská bytost-duše, která je spojena, přesněji na tomto světě a v tomto hmotném těle doprovázena duší zvířecí se sídlem v břiše. Andělská bytost je domovem v nebi, propojená přes hlavu, zvířecí v Zemi, propojená přes nohy. Ve středověku byla ta zvířecí démonizována a je částečně i dodnes - přesto, že (pokud ji ona andělská nepotlačuje), je její touhou dělat pro nás to nejlepší, spojovat hmotu s duchem, aby to celé fungovalo. Potud Pogačnik. Mně připadá, že právě ona zvířecí bytost (často dávaná do souvislosti s podobou kočkovitých šelem)koresponduje s Lunou, spíše než ta andělská.
    OI
  • Re: Duch/duše
    30 odpověď odeslal(a) Roman v Úterý 24.Února 2004 00:30:54
    To, co nazýváte zvířecí bytostí, se v Japonsku nazývalo hara, či spodní tan-tien (v Číně) nebo také zemský střed. Jakási tělesná inteligence či vědomí těla. Pro Japonce vede jediná správná cesta k osvícení přes toto vědomí a jeho integraci do života. Podle mě koresponduje spíš se Zemí.
    Slunce by bylo reprezentantem kosmického vědomí (zmiňovaná andělská bytost), zdroj já, oblast hlavy.
    A někde uprostřed je Luna, reprezentující oblast srdce, citů nebo taky ego. Ve dne ji ve Sluneční záři nevidíme, ale cítíme její působení. Splývá se Sluncem. V noci nebo na noční straně přináší světlo na neosvětlenou část jako malé slunce. Ale nepřináší teplo, není skutečným středem, je obvodem, egem, osobností, tím, co vystupuje navenek. Za úplňku umožňuje maximální objetivitu a reflexi nebo taky zaujetí egem. Říká se, že člověk pod nadvládou ega spí, je neprobuzený - což odkazuje na ten Dlouhý temný čas svačiny duše :-)
    Tak to by byla další analogie, která to asi ještě víc zamotá.
    Mimochodem Pogačnikova práce je opravdu inspirující. Otevřený a jednoduchý (až pragmatický) přístup k rozšířenému vnímání bez ezoterického tajnůstkaření a omílání knihomolských papravd.
  • Re: Duch/duše
    31 odpověď odeslal(a) Svatava v Úterý 24.Února 2004 07:36:33
    Moje maminka ani babička psýchu neměly,říkám si, že bych se měla asi líp kdyby jo.Jenže prostě neměly.
    Na ty zvířata mě přivedl sen, který se mi zdálkdyž jsem minulý týden zaspala.Byl o havranech.Nemůžu za to.
    Zdravím Vás všechny i s vašimi kolektivními autopiloty.Sv.
  • Re: Duch/duše
    32 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 24.Února 2004 22:41:35
    Budete z nás možná nejblíž pravdě, Romane. Břicho a spodní část těla má blíže Zemi než Luně - i v souvislosti s oním energetickým centrem, korespondujícím (snad možná až...) s centrem zemským - a to přesto, že IC a 4.dům tradičně odpovídá Luně. Zdá se, že se v této otázce točíme kolem nějakého zásadního a zároveň tém+ř banálního znovuobjevení těch nejjednodušších korespondencí mezi tělem, duší, duchem a Zemí, Lunou, Sluncem. Jsem toho názoru, že největší chaos v těchto základech je způsobem nedostatečnou pozorností mezi vztahy těchto symbolů/pojmů/reálných entit. Při troše nepozornosti nebo směšování pojmů nám unikají jako ve hře na skořápky. Tyto často matoucí vztahy jsou mj. zakódovány už v korespondencích domů a planet - např. ono IC x Luna.
    Ondřej
  • Re: Duch/duše
    33 odpověď odeslal(a) Roman ve Středu 25.Února 2004 00:50:21
    No, nejsem si jist, ale IC bych nehledal ve středu Země, ale ještě kousek hlouběji, vlastně zpátky na obloze, ale z druhé strany. Tělesné centrum bych opravdu ztotožnil se středem Země, jak říkáte. Člověk vlastně v těle moc nežije, žije spíš na povrchu těla = povrch Země.
    Směšování pojmů je opravdu problém. Proto mám pocit, že model duch-duše-tělo je nevyhovující. Nebeských těles je taky víc než jen Slunce, Luna a Země. Pokud bych zkusil ještě trochu rozvinout ten předchozí model, pak by Slunce bylo takovou symbolickou korunou hlavy, Merkur by byl myšlením, komunikací (hlava, ústa), Venuše by byla přechodem mezi mentální a emocionální sférou, Luna by se týkala emocí, srdce, malého já. Luna má zvláštní postavení, obíhá Zemi, takže je někdy vně, někdy uvnitř - jakoby prosívá to, co jde zvenku i zevnitř. Země je dejme tomu tělo jako celek a jeho střed je břicho - sídlo vitálních sil. Mars je už něco (aktivita) orientovaného navenek, ke hvězdám (dalším sluncím). Dál se pouštím na nejistou půdu. Jupiter a Saturn by mohly být něčím vloženým zvenčí (např. rodinou, kulturou) do osobnosti. Uran, Neptun, Pluto pak něčím, co dynamizuje proměny v osobnosti. Ještě ten Pluto má zvláštní postavení. Mohl by odpovídat nohám - nejvzdálenějšímu místu těla od hlavy. Nohy nesou člověka po symbolické Cestě. Jeho souvislost s podsvětím, přechodem, rozložením - jako by znovu upozorňoval na Zemi, zemský střed, přeneseně hara, vitální střed těla (břicho, střeva) jako cestu k integraci s pozemským životem. Koneckonců Pluto ukazuje ke Galaxii a ta má taky střed.
    To by byl takový náčrt, inspirace na základě vašich slov. Ani nevím, jak a zda by se to dalo použít k něčemu užitečnému.
    Zdravím
    Roman Timpl
  • Re: Duch/duše
    34 odpověď odeslal(a) Svatava ve Středu 25.Února 2004 12:41:32
    Nevím také k čemu je to dobré a jestli vůbec.Vaše výplody mě inspirují.
    Duch-duše-tělo.
    Když vezmu v úvahu,že by Duše, stejně jako Luna-měla schopnost zrdcadlení(Slunce)-transformaci(?)energie,pak je možné, že by byla tou spojnicí mezi Duchem a Tělem.Oboustranným zrdcadlem(?)Uvědomování si sebe v širším kontextu..voda,vodní hladina, zrdcadlo.Zahrnovala by část vědomou i nevědomou-takže by byla jednotícím prvkem-díky oběhu kolem Země.
    
    Spojením Sl.a Lu.-těchto principů,které působí skrze nás-pozemšťany vzniká nový JEDINEC.Tady na Zemi.Naše existence na Zemi je podmíněna tímto spojením.
    
    Luna obíhá kolem Země, je na Zemi závislá(?)stejně jako duše patří k tělu a zároveň spolu se Zemí do většího celku Sluneční soustavy.
    
    Je-li Slunce srovnatelné s Duchem-Vědomím?
    Mimosmyslové vnímání,astrální cestování atp.jsou podmíněny potlačením-nebo spíš zautomatizováním biologických funkcí - napojení se na "širší okruh".Čím jsme dál od Slunce, vjemy jsou hlubší a těžko sdělitelné-méně vědomé.Jsme hloubš a dál, což je trochu paradox!?.Vědomí dostává jinou dimenzi.Jsme hloubš a dál ale taky daleko od duality.Čím to?Odpoutáním od těla?.Kde byl ten jednotící prvek?
    Vnímáme nevědomě!?Rozšiřujeme vědomí, tím, že osvětlujeme,doposud temné?Co jsme si nedovedli dříve vysvětlit? Sjednotit tmu se světlem porozuměním.Může Luna zrdcadlit i méně osvětlené končiny Sluneční soustavy a nejenom Slunce?Tak to už nevím.Myslíte, že se někam dostanem?Sv.
    
    
    
    
    
    
    
    
  • Re: Duch/duše
    35 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 25.Února 2004 13:24:14
    http://www.astrologie.cz
    Luna neobíhá kolem Země, nýbrž Luna a země obíhají kolem společného těžiště, jehož poloha není totožná se středem Země. Jedná se v podstatě o dvojplanetu podobně jako Pluto/Charon. PT
  • Re: Duch/duše
    36 odpověď odeslal(a) Anonymous ve Středu 25.Února 2004 18:46:19
    "Může Luna zrcadlit i méně osvětlené končiny Sluneční soustavy a nejenom Slunce?"
    
    Myslím si že může,neb má stále jednu stranu odvrácenou vně,do vnějšího světa a to by se přeci mělo také projevit.Přinejmenším to té osvětlené straně-polovině jistě něco(nejspíše neurčitého,ne zcela vědomého anebo možná právě něco určitého?co duše nějak ví) našeptává..
    
    Debata je to opravdu inspirující.
  • Re: Duch/duše
    37 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Čtvrtek 26.Února 2004 00:47:14
    Nejen že může, ona skutečně zrcadlí - Zemi, přesněji její denní stranu. Pár dní po novoluní nebo před ním je zřetelně vidět popelavě perleťový svit neosvětlené části Luny, odražené světlo Země. Vzájemnost vztah obou těles, tj. Země a Luny je podle mě tímto světlem symbolizována ještě výstižněji, než tím, že se Země a Luna otáčejí kolem společného těžiště (tj. v průměru něco přes 1000 km pod zemským povrchem, v oblasti spodního zemského pláště).
    Ale abych se vrátil k "jemnohmotnostem". Podle taoistické (spíše praxe než abstraktní filozofie) existuje v těle jemnohmotná theorie čchi, jejíž proud...a to je zajímavé...lze ovlivňovat jak tělem, tak vědomím (koncentrací). Čchi nese vědomí a sama je nesena hrubohmotným tělem a je tak prostředníkem mezi oběma. Nechci tím říct, že se jedná přesně o analogii Luny v evropském slova smyslu, ale spíše o analogii proudu hlubších ZEMSKÝCH energií, které jsou oběhem Luny oživovány - a nejedná se jen o cyklus přílivu a odlivu.
    Ondřej
  • Re: Duch/duše
    38 odpověď odeslal(a) Oprava ve Čtvrtek 26.Února 2004 00:49:27
    jemnohmotná energie (nikoli theorie) čchi...
    omlouvám se
    Ondřej
  • Re: Duch/duše
    39 odpověď odeslal(a) baudy ve Čtvrtek 26.Února 2004 08:21:43
    http://www.astrolab.cz
    Duch je vlastní nám všem, stejný v každém z nás. Duch není zemský produkt, ze všeho nejvíc připomíná boha.
    
    Duše je komunikační rozhraní mezi duchem a tělem. Rozpadá se se smrtí, je vázaná na učení a emoce. S těhotenstvím se u plodu znovu konstituuje.
  • Re: Duch/duše
    40 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Čtvrtek 26.Února 2004 12:38:03
    Té čtvrté větě nevěřím! Důkaz PRO, že duše přetrvává možná není, ovšem důkaz PROTI taky ne.
    O.
  • Re: Duch/duše
    41 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 26.Února 2004 13:39:10
    http://www.astrologie.cz
    Myslím, že církevní otcové by ohodnotili baudyho kvůli větám: "Rozpadá se se smrtí, je vázaná na učení a emoce. S těhotenstvím se u plodu znovu konstituuje." prohlášením: "je mimo církev". Pokud vím, B_h nemá stvořené duše na skladě (Origenova hereze spočívá právě ve víře v preexistenci duší, ne v jemu podvrhované víře v reinkarnaci, kkterémužto konceptu se vysmíval), ale tvoří je ad hoc pro každého křesťana speciálně v okamžiku jeho početí. pokud se něco rozpadá, z hlediska nesubstanční ontologie se rozvážou vztahy mezi částmi, není jisté, že příslušné části znovu naváží mezi sebou vztah. S tím se museli vyrovnat i budhisté, když zjistili, že se jim *láma převtělil do několika různých osob. V hinduismu to nehrozí, neboť tam je duše substancí a může se reinkarnovat do alelujá. PT
    
  • Re: Duch/duše
    42 odpověď odeslal(a) Martin Badžič ve Čtvrtek 26.Února 2004 15:00:15
    Odpaří-li se kapka vody, nepřestanou být její častice vodou, ale je vysoce nepravděpodobné, že by se všechny sešly opět v identické kapce.
  • Re: Duch/duše
    43 odpověď odeslal(a) Svatava v Pátek 27.Února 2004 07:42:39
    Na začátku této diskuze jsem psala, že Duch komunikuje prostřednictvím Svědomí s člověkem.Nepozdávalo se Vám to.Jak jsem psala, nečetla jsem to v knihách.Říkala jsem si, tak jestli je "živé"musím to pochopit skrze sebe.Tak mi přišlo, že Duch může komunikovat s člověkem skrze svědomí.Včera jsem se dozvěděla, že s touto teorií přišel psychiatr Frankl, který, aspoń co jsem o něm slyšela byl humanistou,křesťanem....A já mám opravdu radost, že to tak funguje-že na to přišel ne jen tak nějaký chlapík.
    Mimochodem má i zajímavou teorii i o Lásce.
    
    Pro Baudyho - k duši - moje re-cyklovaná duše vnímá, že se nerozpadá po smrti tělesné schránky, protože je spojena s ....tudíž pro ni neplatí stejná"pravidla"jako pro tělo.
    Jednou jsem se ptala jedné mé známé léčitelky, proč někteří lidi prostě musí chodit do kostela, proč se nemůžou, neumí napojit na To vyšší sami.Ona mi řekla, že prostě nemůžou, neumí, že nemají tu tzv."anténu",že tak to prostě je.!
    
    Přeju Vám pěkný, krásný, nádherný den.Sv.
    
  • Re: Duch/duše
    44 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pátek 27.Února 2004 11:34:42
    Nějak se nám to vyjasňování pojmů rozšiřuje.
    Jednou jsme se ptali učitele tchaj-ťi, co si myslí o pojmu čchi. Odpověděl, že se zdráhá ho používat, protože je pojem z cizí kultury a u nás by mohl být chápán nesprávně. Taky říkal, že akupunkturní meridiány jsou pro něho spíš specifickými vzájemnými reflexy mezi orgány než než přítomností nějaké zvláštní energie.
    No, věc se asi točí kolem toho, co je to tělo. Zajímavý je pohled systémových teoretiků, že (nejen) tělo je otevřený systém, jehož struktura je udržována prouděním, neustálou výměnou a přeměnou jejích komponentů. Přerušením tohoto životadárného proudu se systém hroutí. To probíhá na úrovni přijímání a vylučování potravy, výměny buněk v tkáních atd. Důležité je, že proudění JE tou strukturou, že k němu nedochází UVNITŘ nějaké už dané (třeba hrubohmotné) struktury. Existuje ale tzv. implicitní uspořádání, které nemá substanciální charakter, nýbrž je to spíš vzorec, který určuje, jak budou jednotlivá proudění v systému mezi sebou navzájem reagovat a jaká bude výsledná struktura (např. schopnost kyslíku rychle reagovat - oxidace - je implicitním uspořádáním plamene, vyžaduje proudění vzduchu a nějakého paliva).
    To jsou podle mého soudu modely, které vnášejí čerstvý vzduch do problému starobylých pojmů jako duch, duše, čchi apod. Možná vám nejsou neznámé, mě to přišlo přímo úchvatné, jako taková spojnice mezi moderním a starobylým myšlením.
    Také přeju hezký den a zvídavého ducha.
    Roman
  • Re: Duch/duše
    45 odpověď odeslal(a) Roman v Pátek 27.Února 2004 11:46:49
    Pane Turnovský, letmo jste tady zmínil nesubstanční ontologii. Zdá se mi, že to nebylo příliš vzdálené od modelu, o kterém jsem tu psal. Můžete k tomu ztratit pár slov, případně doporučit nějakou literaturu. Děkuji
    Roman T.
  • Re: Duch/duše
    46 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 12:14:34
    ....tudíž pro ni neplatí stejná"pravidla"jako pro tělo.
    
    Obávám se, že pokud by zde nebyla jistá analogie pak by nemohla fungovat astrologie, která dává do souvislosti pohyb planet a život jedince.
    
    Převtělování „hotových“ duší by na straně jedné přinášelo problém jejich konečného počtu a otázku nějakého „meziskladu“, který by je distribuoval podle počtu jedinců a na straně druhé by nebylo efektivní abychom po narození začínali znovu. Ztratila by smysl smrt samotná!!! To by se potom těla po smrti nemusela rozkládat a mohla tu také zůstat pro další použití. Život je vztahem hmoty, která proudí naším tělem a ducha (Světla), který(é) námi také prostupuje. Je to probíhající proces. To čemu říkáme naše tělo a duše je momentální stav onoho procesu nahlížený z různých úhlů pohledu.
    
  • Re: Duch/duše
    47 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 12:19:17
    To Roman: Koukám, že než sem si to zformuloval, tak jste to napsal za mne :-) (a lépe)
    
    S pozdravem M.B.
  • Re: Duch/duše
    48 odpověď odeslal(a) Svatava v Pátek 27.Února 2004 13:01:04
    Máte pravdu-recyklovaná duše-recyklované tělo.?Ovšem, stejně jako tělo-se rozloží v zemi,fakticky.Nové se tedy prakticky -tvoří rodí v Lůně.!?Nevyvstane z té země.
    A co to svědomí?Sv.
  • Re: Duch/duše
    49 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 13:10:46
    Ale ono vystane z té Země (i když skrze lůno) a je s ní ve stálém spojení. S-vědomí by skutečně mohlo poukazovat na naši provázanost s celkem. Ozve, když jdeme proti němu.
  • Re: Duch/duše
    50 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 13:31:19
    Jen bych to nebral jako recyklaci, ale jako postupnou transformaci.
  • Re: Duch/duše
    51 odpověď odeslal(a) M.B. v Pátek 27.Února 2004 13:35:48
    Recyklace by nám to nikam neposunula.
  • Re: Duch/duše
    52 odpověď odeslal(a) Sv. v Pátek 27.Února 2004 13:40:33
    Smrt by ztratila smysl.
    Proč by těla musela umírat?A délky životních cyklů jednotlivce se přece i dnes liší.Proč si myslíte, že bychom museli umírat?Proto, že neumíme hospodařit s energiemi, tělem?Duše je spojnicí mezi Duchem a Tělem,po smrti se navrátí odkud vzešla, nerozloží se nýbrž spojí s celkem, ke kterémuž náleží.?Stejně jako tělo-to je fakt.
    Proč by svědomí mělo promlouvat jen když jdeme proti němu??Sv
  • Re: Duch/duše
    53 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 13:42:59
    Znáte Spalovače mrtvol s Hrušínským? Ten prováděl recyklaci v praxi. Omlouvám se, že to takhle kouskuju, ale dělám několik věcí naráz. ozvu se až se budu moc soustředit.
    
    M.B.
  • Re: Duch/duše
    54 odpověď odeslal(a) Sv. v Pátek 27.Února 2004 13:47:18
    Kdyby jste věděl, kolik věcí dělám naráz já!Někdy si myslím, že mi praskne hlava,rozstříkne se mozek v kuchyni a to bude přímo intelektuální postmoderna.Mám blbý humor, v poslední době, navíc.Sv.
  • Re: Duch/duše
    55 odpověď odeslal(a) Sv. v Pátek 27.Února 2004 13:49:18
    Ovšem do Spalovače mrtvol mám daleko!!SV
  • Re: Duch/duše
    56 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 13:51:48
    To bych si ani nedovolil tvrdit. To bylo pro ilustraci. Doufám, že jsem se Vas tím neurazil.
  • Re: Duch/duše
    57 odpověď odeslal(a) Sv. v Pátek 27.Února 2004 13:57:30
    Neurazil,jsem v pohodě.Sv.
  • Re: Duch/duše
    58 odpověď odeslal(a) baudy v Pátek 27.Února 2004 14:45:02
    http://www.astrolab.cz
    Duše vznikají. Jinými slovy Bůh je sice nemá na skladě, ale na výrobní lince. Stejně jako vznikají andělé.
    
    Stvoření nemá hranice. Jde pořád dál. Prostor je volný. Vznikání nových jedinců je otázka tvořivé vůle. Jako cokoliv.
    
    Je to podobné - pro Vaši představu - třeba jako s tvořením otázek v tomto fóru. Nejdřív někdo musel vymyslet fórum, pak ho naprogramovat, etc.
  • Re: Duch/duše
    59 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 15:14:00
    __Smrt by ztratila smysl.
    Proč by těla musela umírat?A délky životních cyklů jednotlivce se přece i dnes liší.Proč si myslíte, že bychom museli umírat?Proto, že neumíme hospodařit s energiemi, tělem?
    
    Tělo je výsledek mnoha vazeb a žádná vazba není trvale udržitelná. Hospodaření s energiemi může ovlivnit trvání nikoliv zachovat status quo .
    
    
    __Duše je spojnicí mezi Duchem a Tělem,po smrti se navrátí odkud vzešla, nerozloží se nýbrž spojí s celkem, ke kterémuž náleží.?Stejně jako tělo-to je fakt.
    
    Duši považuji za projev vztahu duch/hmota. Duše se tedy po smrti zřejmě neodebere do nějakého imaginárního prostoru a tam neprohlásí: „Já jsem duše Badžičova a s vámi ostatními teď budu tvořit celek.“ Nevěřím v nějakou trvalou existenci konkrétní duše. Zmizí-li vztah zmizí jeho projev. Bez těla není život a tělo bez života ztrácí integritu. Duše po smrti podle mne přestává být ohniskem ducha v těle. Ke vniku plamene je potřeba teplo a palivo. Během transformace paliva se plamen přemění opět v teplo.
    
    
    __Proč by svědomí mělo promlouvat jen když jdeme proti němu??
    
    Těžko říct, mám totiž dojem, že na výraz svědomí navlékneme ledacos
    
  • Re: Duch/duše
    60 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 27.Února 2004 15:51:55
    Svatavo, když čtu jednu odpověď za druhou, začínám rozumět vašemu pojetí Svědomí a hlavně...ze všeho, co tu bylo řečeno o duši mi ten Váš názor připadá nejbližší. Těch, kteří zde píší, že se duše rozkládá s tělem bych se rád zeptal, jak je možné, že existuje tolik svědectví o tom, že je možné vidět tělo jako nestranný svědek "zboku, shora, za roh" či jakkoli to nazveme. To, že si nedovedeme představit jak drží něco sebe-vědomého pohromadě bez těla (tj, bez onoho uspořádaného proudění, jak zde bylo hezky řečeno)vůbec neznamená, že to pohromadě nedrží. A jak je to vůbec se smrtí těla? Je vůbec přesné o ní mluvit tak absolutně, když máme schopnost mít děti? Vezměme si staré dobré "jak dole tak nahoře" v obecnějším smyslu "jak ve hmotě, tak mimo hmotu". Tato analogie nám napovídá, že i mimo hmotu se asi bude něco zachovávat, přecházet z aktivního do latentního stavu...spíš než se rozkládat. A hlavně připusťme, že se možná něco rozloží, ale něco zachová, připraveno pro reinkarnaci toho podstatného. Proč zde znovu a znovu popírat tuto možnost, když se reinkarnuje i zrno, semeno.
    Byla zde zmínka o taoismu. Buď budeme používat pojmy s ním spjaté (hlavně jin a jang) tak, jak jsou na dálném východě prakticky, nikoli ideologicky chápány, tj. připustíme jejich samostatnou existenci a tvorbu jemnohmotných struktur do jisté míry nezávislých na těle anebo je nepoužívejme vůbec. Koneckonců nemusíme chodit tak daleko. Představy o merkuru, síře a soli docházejí k podobným závěrům jako ty z "cizích" kultur...ale to jen na okraj.
    O.
    
  • Re: Duch/duše
    61 odpověď odeslal(a) Martin Badžič v Pátek 27.Února 2004 23:52:53
    To co většina lidí považuje za Lunu je jen odraz slunečního světla, který jsme schopni vnímat pomocí smyslů. Kdyby Luna nestála tomuto světlu v cestě naše smysly ji vnímat nebudou. Nebudou vnímat ani světlo, které Luna odráží. Proto chápu Lunu jako symbol duše.
    
    __ Vezměme si staré dobré "jak dole tak nahoře" v obecnějším smyslu "jak ve hmotě, tak mimo hmotu". Tato analogie nám napovídá, že i mimo hmotu se asi bude něco zachovávat, přecházet z aktivního do latentního stavu...spíš než se rozkládat.
    
    Ano, jak ve hmotě, tak mimo hmotu, to si myslím analogicky platí, ale hmota nedělá nic jiného než že se neustále rozkládá a přeskupuje. Je to momentální pomíjivá forma mnoha vztahů.Znáte příklad nějaké hmoty, která zachovává trvale svůj stav? Většina částic, ze kterých je hmota složena je velice ochotno k reakci s jinými.
    
    __Buď budeme používat pojmy s ním spjaté (hlavně jin a jang) tak, jak jsou na dálném východě prakticky, nikoli ideologicky chápány, tj. připustíme jejich samostatnou existenci...
    
    Není jin bez jangu a obráceně. Jsou to principy
    nebo polarity a jejich existence je tedy podmíněna vztahy. Nejsou to samostatné entity.
    
  • Re: Duch/duše
    62 odpověď odeslal(a) Roman v Pátek 27.Února 2004 23:53:14
    Bráno do důsledků, možnost vymístit ohnisko vědomí mimo tělo ještě neznamená, že se toto ohnisko po smrti těla také nerozloží. Ale opravdu nedokážu říci poctivě, zda je v mé osobě něco trvalého co přetrvá rozpad tělesných struktur.
    Práce Marko Pogačnika v tomhle směru dává nějaké odpovědi i přesto, že v podstatě zastává ten nejběžnější koncept reinkarnace. Ale ne úplně. Popisuje třeba zážitek, kdy ve svém vědomí (nevědomí) narazil na místo, které charakterizoval jako smrt - nepřítomnost toho co považujeme za život. Snad tedy stav vědomí, do kterého se naše vědomí po smrti "vrací".
    Na jiném místě zmiňuje zkušenost s koloběhem vědomí Země, kdy jednotlivé zemské bytosti (dle jeho terminologie) se po dlouhém čase jakoby rozplynou do jakéhosi moře či "podsvětí", kde přestávají prakticky jako jednotky existovat, ale zároveň se regenerují, aby opět vystoupili na zemský "povrch" jako jednotlivé bytosti - přitom dohromady tvořící celek vědomí země.
    Co se tedy odehrává v těle, vědomí po smrti - ztrátě integračního prvku těla? - je pro naše běžné lineární chápání příliš komplexní proces, kdy pojmy jako jednotlivé, oddělení, splynutí zřejmě ztrácejí svůj běžný protikladný význam a jako nejvhodnější způsob popisu se jeví paradox.
    ¨
    Ostatně to nebude trvat tak dlouho a přesvědčíme se sami. Obávám se ale, že ani pak "nepochopíme" :-)))
  • Re: Duch/duše
    63 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 28.Února 2004 01:35:46
    Ano, znám příklad hmoty, která trvale (neříkám věčně) zachovává svůj - hmota živá, přesněji oživená. Vtip je v tom, že ho nezachovává přesně, je tam větší nebo menší vývoj...ale díky schopnosti reprodukce přežily leckteré organismy vzniklá a zaniklá pohoří, rozpad kontinentů apod.
    Pokud se týká jinu a jangu, neměl jsem na mysli jejich samostatnost ve smyslu čistý jang nebo jin, ale ve smyslu jejich spojení, které není zcela omezeno na tělo. To mi připomíná otázku zachování duše či jemnohmotného těla (asi ani to není totéž). Jemnohmotné tělo nepovažuju za absolutně věčné, ale zdá se mi nepravděpodobné, že by se toto tělo, natož duše, rozložily současně nebo vzápětí po smrti - Ať už následuje jejich reinkarnace nebo samostatný vývoj mimo hmotu, který může mít i svoje naplnění a uzavření.
    Romanovi: Povzbudilo mě, že jste citoval koloběh fází cyklu bytostí podle Pogačnika, ale já jsem z jeho knih nepochopil, že by bytosti (např. duchové rostlin) po smrti těla ztratily samostatnou existenci. Pochopil jsem to tak, že jsou sice velmi blízko jakési prajednotě, ale individualitu si zachovávají, ovšem neprojevenou ve vnějším hmotném světě.
    ...bohužel se musím rozloučit a opustit na týden toto zajímavé téma, odjížděje na dovolenou.
    Zdraví Ondřej
  • Re: Duch/duše
    64 odpověď odeslal(a) Jiří K. v Neděli 29.Února 2004 22:20:44
    Právě jsem se vrátil z hor a koukám, že z toho je opravdu inspirativní diskuse! Děláte mi radost. Nějak vstřebám Vaše inspirativní myšlenky a třeba pak taky přispěju s nějakým zbořitelným konstruktem :-)
    J.K.
  • Re: Duch/duše
    65 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 29.Února 2004 22:41:12
    http://www.astrologie.cz
    abych se přiznal, tak mne už ta "duchařská" debata delší dobu nudí. PT
  • Re: Duch/duše
    66 odpověď odeslal(a) Svatava v Pondělí 1.Března 2004 07:05:03
    Taky se Vám omlouvám,jdu se učit legálně odpororovat.Mrzí mě, že jsem nečetla žádnou z knih, které tady uvádíte.
    Přeju pěkný den Sv.
  • Re: Duch/duše
    67 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Pondělí 1.Března 2004 20:43:37
    Připojuji se k diskusi dost pozdě, mám teď zoufale málo času (proto jsem taky dosud neodpověděl na dotaz paní Axmannové a Pavla Turnovského, co mám proti HATA), leč nedá mi to, abych se nepozastavil nad odpovědí pana Baudyše č. 39 ("Duch je vlastní nám všem, stejný v každém z nás. Duch není zemský produkt, ze všeho nejvíc připomíná boha. Duše je komunikační rozhraní mezi duchem a tělem. Rozpadá se se smrtí, je vázaná na učení a emoce. S těhotenstvím se u plodu znovu konstituuje."), a dále i nad jeho další odpovědí č. 58 ("Duše vznikají. Jinými slovy Bůh je sice nemá na skladě, ale na výrobní lince. Stejně jako vznikají andělé... Vznikání nových jedinců je otázka tvořivé vůle."). S tím, že duch je stejný v každém z nás, by se dalo souhlasit. Velmi problematická se mi ovšem zdají být Vaše slova o tom, že duše se po smrti rozpadá. Jak to jde dohromady s Vaší vírou v reinkarnaci? Jestliže se duše podle Vašich slov po smrti rozpadne, co tedy pokračuje dál, a co se posléze podle Vaší víry pořád dokolečka znovu a znovu vtěluje? Pokud by se, jak píšete, při zrození každého jedince duše božím tvůrčím aktem znovu konstituovala, nemohla by to už být tatáž duše jako předtím, a tudíž by také žádný jedinec nemohl mluvit o svých vlastních "minulých životech", nezdá se Vám? Leč aby nedošlo k omylu - já sám v žádnou reinkarnaci nevěřím, mně se jenom zdá, že těmito tvrzeními odporujete sám sobě. A myslím si, že nemáte pravdu ještě z jednoho důvodu: Kontakty lidí v tělech s lidmi bez těla, tedy s tzv. zemřelými, jsou totiž poměrně běžnou věcí, sám tuhle zkušenost mám, a zdaleka nejsem sám. Zůstaneme-li u klasické trojice tělo - duše - duch, tak tělo se samozřejmě po smrti rozpadá, duch je univerzální součástí boha, ten se rozpadnout nemůže, ale také není individuální, a pokud by se podle Vašich slov smrtí rozpadla i duše - s čím by tedy potom tyto kontakty byly? Přičemž každý, kdo podobný kontakt někdy zažil, ví, že bytost, se kterou je ve styku, si zachovává svou kompletní identitu, jakou měla před smrtí, tedy jméno i všechny své náklonnosti, lásky, slabosti, smysl pro humor, dosaženou duchovní i duševní úroveň atd. atd. Jediné, co nemá, je hmotné tělo, zato však má mnoho jiných schopností, které ve hmotném těle neměla a mít nemohla. Zkrátka a dobře - s tím, že by se duše po smrti těla rozpadala a tedy končila s tělem, zcela zásadně nesouhlasím.
    Petr Trnka
    
  • Re: Duch/duše
    68 odpověď odeslal(a) baudy v Pondělí 1.Března 2004 23:11:42
    http://www.astrolab.cz
    Nezdá.
    
    Kompletní identita se nezachovává.
    
    Emoce a vjemy se tvoří během těhotenství, miminkovstí a dětství znovu. Stejným způsobem znovu vzniká, znovu se probouzí duše.
    
    To co se předává napříč životy nejsou vzpomínky, nejsou emoce, nejsou zážitky. Ty se z drtivé většiny gumují. Předávají se zkušenosti, úroveň. Předávají se skrze ducha, jehož kvalita - vnitřní intenzita - může růst do nekonečna.
  • Re: Duch/duše
    69 odpověď odeslal(a) Jiří K. v Úterý 2.Března 2004 11:09:23
    Hm, já na to koukám jinak, když jsem se sem dostal najednou po týdnu. Taky jsem to ještě nedočetl celé, takže nevím, zda se ke konci nezhoršuje kvalita...
  • Re: Duch/duše
    70 odpověď odeslal(a) Svatava ve Čtvrtek 4.Března 2004 08:05:43
    Pane Romane, vůbec se Vám nedivím, že jste měl pocit, že jste"objevil ameriku"když Vám přišlo to s těmi body a čchi.
    Stejně, vyjasnili jste si to natolik, že jste spokojeni s Vaší odpovědí na tuto otázku?
    Asi nám Vezmou net-protože jsme rebelové,tak nebudu mít přístup sem.Každá sranda něco stojí. Mějte se opravdu pěkně.Sv.
  • Re: Duch/duše
    71 odpověď odeslal(a) Anonymous v Sobotu 6.Března 2004 17:18:04
    Panu Jiřímu K.: Tak to se Vám opravdu povedlo, s tou zhoršenou kvalitou ke konci:-))) Líp už se to říct nedalo.
    Ondřej
    PS: Mimochodem, i já ´na to koukám jinak´.
  • Re: Duch/duše
    72 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 6.Března 2004 18:26:56
    Ten Anonymous jsem byl já. Technické opomenutí.
    O.
    
  • Re: Duch/duše
    73 odpověď odeslal(a) Jiří K. v Neděli 7.Března 2004 17:16:10
    To byla jen neutrální poznámka, vždyť jsem to nečetl ;-)) Po tom, co tady vidím, pomalu ztrácím chuť se do toho vůbec pustit, abych si náhodou vážně nezkazil dobrý dojem ;-)