<= Index
<= Zpět
(?)
www.astrolozka.cz (link)
Obsah
Předchozí
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
Další
-
William Blake
1927 otázku odeslal(a) Turnovský v Pátek 2.Ledna 2004 02:44:13
ČT1 se přetrhla a dal medailon anglického básníka, výtvarníka a vizionáře Willima Blakea, v českých okultních a proto ignorantských kruzích téměř neznámého autora básní jako např. Jeruzalém; Tygr; Snoubení pekla s nebem...
-
Re: William Blake
1 odpověď odeslal(a) T.U.R v Pátek 2.Ledna 2004 02:45:17
-
stránky
1928 otázku odeslal(a) Axmannová v Pátek 2.Ledna 2004 10:58:24
http://www.astrolozka.cz
- má nové šaty. Dobře se v nich chodí, je na nich vidět i s čím můžete právě teď počítat. Ať i vám přinesou užitek a nejen astrologické potěšení. LA
-
Re: stránky
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 2.Ledna 2004 12:43:22
gratuluji ke střídmosti a přehlednosti, Pavel T.
-
Re: stránky
2 odpověď odeslal(a) baudy v Pátek 2.Ledna 2004 17:24:34
http://www.astrolab.cz
Ljubo, je to velmi dobré. Udělala jste dobře.
-
prdelky
2083 otázku odeslal(a) Co nového na astro CHATU v Pátek 12.Března 2004 16:52:44
Čtenáři mrkněte na chat. Nenaleznete-li nic v sekci astrologie, zadejte save a odešlete entrem. Zdar
-
Re: prdelky
1 odpověď odeslal(a) Jahoda v Sobotu 13.Března 2004 11:17:44
a to si musíte dát před to save lomítko!
asi takto:
/save
a pak entr (nebo je tam knoflik "send")
-
Re: prdelky
2 odpověď odeslal(a) Jahoda v Sobotu 13.Března 2004 11:23:51
-
Re: prdelky
3 odpověď odeslal(a) Jahoda v Sobotu 13.Března 2004 11:25:24
pánové na koních v popředí (zleva): Klement Gandalf a Boromir Iljič Lenin
-
Re: prdelky
4 odpověď odeslal(a) Prasátko v Sobotu 13.Března 2004 14:01:57
Připojuji se k obrázku své předřečnice Jahody troškou do mlýna, kterou jsem našlo dnes v Lidových novinách v rozhovoru se spisovatelem fantasy Andrzejem Sapkowskim.
LN: Co je podle Vás špatná fantasy?
AS: Někdo slabý se vydá na pouť. Jde tou nejdelší a nejhorší cestou, aby se mohl mnohokrát dostat do nesnází. Díky tomu potká elfy a čaroděje a jiné kouzelné bytosti, které mu buď uškodí, nebo pomůžou. A nakonec hodí prsten do sopky.
Stokorunáčka putuje do Polska.
-
Re: prdelky
5 odpověď odeslal(a) Sokrates v Sobotu 13.Března 2004 15:46:32
Tímto klíčem je dobrá fantasy, když se někdo silný vydá na pouť. Jde tou nejkratší a nejlepší cestou, aby se nemohl vůbec dostat do nesnází. Díky tomu nikoho nepotká a nic nikam nehodí...
-
Re: prdelky
6 odpověď odeslal(a) Jahoda v Sobotu 13.Března 2004 19:00:44
-
Re: prdelky
7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 14.Března 2004 02:20:33
http://www.astrologie.cz
Ať žijí supermani, kteří mají v těle atomový reaktor a computer, a proto vždy si vědí rady a pokud padnou na koleno, pak jen proto, aby nalezli jinými přehlédnutou stopu! Při tom samozřejmě neopomenou mávat státní vlajkou. PT
-
Re: prdelky
8 odpověď odeslal(a) Ota Petřina v Neděli 14.Března 2004 12:58:41
Zítřejší svět
Stín příštích let
Skrývá touhu zázraků svých věd
Dýchá jak já
Má tvář jak já
Spí a nespí, účel pouze zná
Humanoid
A přítel náš
Rozum a cit
Nic nepoznáš
Až přijde
Až přijde k nám
Má zvláštní hlas
Pod víčky jas
Prázdné oči, žár jde z nich
I mráz
Přichází host
Tvá budoucnost
Má čas v dlaních
Má ho víc než dost
Energie
Nám neznámá
Ovládne svět
On nám ji dá
Až přijde
Až přijde k nám
Pátá generace zhmotňování snů
Sestrojila
Superrobot
Vzne-še-ný
Ne-klid-ný
Pří-tom-ný
V našem století
Do-ty-kem
Myš-len-ky
Mne také zasvětí
Hmmm, hmmm…
A já
Jsem on
A on
Je já
Hej…..?
Ten moudrý stroj
Má nepokoj
Místo srdce malý reaktor
Humanoid
A přítel náš
Rozum a cit
Nic nepoznáš
Až přijde
Až přijde k nám
Pátá generace zhmotňování snů
Sestrojila
Superrobot
***Tak řekni čím
čím ho pohostím?***
An-ti-svět
Ne-u-tron
Fan-ta-zie
Je naše tajná zbraň
Dá-me-mu
Strom po-sled-ní
Strom po-sled-ní
Prosluněnou stráň
A ty
Jsi on
A on
Je ty
Sám
Má zvláštní hlas
A v očích jas
Dýchá jak já
On má tvář jak já
Já
-
Re: prdelky
9 odpověď odeslal(a) Václav Bělohradský v zastoupení v Pondělí 15.Března 2004 22:57:21
http://.
V Den paměti
V Česku jako v jiných zemích Evropské unie je 27. leden - výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou v roce 1945 - celoevropským Dnem paměti. Připomínáme si holocaust evropských židů a jeho kontext - totalitní stát.
Velký německý intelektuál Sebastian Haffner vypráví ve svém posmrtném bestselleru Příběh jednoho Němce (česky 2001) poučnou příhodu z roku 1933: Ve veřejné knihovně, kde vždy vládlo ticho, se náhle ozve dupání, nějaký muž v uniformě SA křičící "Neárijci ven!" pohlédne podezíravě na Haffnerův nos a zeptá se "Vy jste Árijec?". Ten vyhrkne "Ano". Vyčítal si to pak jako selhání, kterým přispěl (i když nepatrnou troškou) k nacistické katastrofě. Když připustíme, že někdo se nás smí ptát, zda jsme Árijci, už nejsme oběti, ale viníci, zamíchali jsme se s katy. V Den paměti si většina lidí (ta část, která si chce pamatovat - "Nepamatovat si je totiž vždy nejlépe placeno," říkal Jan Werich) nepřipomíná utrpení své a svých blízkých, opravdu trpěla vždy jen menšina; připomíná si svůj malý díl odpovědnosti za velké zlo, které přišlo.
V nespočtu situací se většina tiše, rutině, nevinně zařadila mezi "Árijce"; cítila sice, že nikdo nemá právo lidi dělit na Árijce a Neárijce, ale když už se tak dělí, pak je lépe postavit se na tu výhodnější stranu. Vždyť je pravda, že jsem Árijec, tak proč to neříci?
Nevinná většina
V Den paměti si připomínáme, že totalitní stát je vždy nastolen a udržován v běhu prací nevinných většin. Neviděl jsem, dělal jsem jen svou práci! a Věřil jsem! jsou dvě krajní podoby nevinnosti většin ve století totalitarismů.
Příkladem té první může být jedna scéna z filmu Roberta Begniniho Život je krásný: Německý lékař, který vášnivě řeší hlavolamy, se přátelí s italským židovským číšníkem, s nímž sdílí stejnou vášeň.
Po letech se setkají v koncentračním táboře, kde jeden je lékařem a druhý vězněm. Vězeň doufá, že známý, který s ním chce mluvit, jemu i jeho ženě pomůže, ale německý lékař je právě ponořen do luštění jakéhosi nového hlavolamu, marně hledá řešení, "nespí a nejí", a proto prosí vězně o pomoc. Koncentrák kolem nevidí.
Hlavolam je tu symbolem velkého pokušení: zapomenout, že velkým lžím slouží vždy plno malých pravd, že plynové komory vyráběli lidé, kteří jen řešili hlavolamy. Ty malé pravdy ale nesmějí platit jako výmluva. Sloužit malým pravdám, které platí uvnitř velké lži, je také morální vina. Proviňují se tak specialisté, vědci, manažeři, byrokraté: ti řeší své hlavolamy, slouží svým malým pravdám - jak urychlit ekonomický růst, jak mít větší technickou moc, jak zvýšit zisk, jak jednat efektivněji - zatímco ve společnosti roste nerovnost, města se mění v plynové komory a Země pomalu umírá. Hlavolam je past na rozum: Hledej nejlepší řešení a neptej se po smyslu toho, co děláš, po kontextu, v němž jen "odpovědně řešíš zadané úkoly"!
Příkladem druhé podoby nevinnosti většin budiž jedna scéna z Peroutkova románu Oblak a valčík: Německý důstojník navštíví svého bývalého profesora, čeká na něj v pracovně obložené knihami - Aristoteles, Kant, Nietzsche; z přijímacího pokoje zní Mozart, profesor hraje na flétnu. Důstojník se mu pokouší svěřit se svými výčitkami svědomí, je velitelem vyhlazovací čety na Ukrajině, pláč dětí a křik odvlékaných žen ho zraňují. "Je třeba mluvit o detailech? Kdo je slušný v centru své bytosti, toho periferní činy mají také slušný smysl. Budoucnost se rozhoduje na tisíciletí. Jsou bitvy, které příští generace už nebudou musit bojovat." - odpoví ale Herr Profesor.
Věřili, nevěděli
"Nevěděl jsem, dělal jsem jen svou práci!" nebo "Věřil jsem straně, vládě, národu (right or wrong, it is my country)," říká otec před vlastními dětmi, učitel před svými žáky, spisovatel před svým publikem, když se diskutuje o "totalitní minulosti". "Nemohli jsme tušit," říkají dodnes sudetští Němci, když se jich někdo zeptá "Jak jste mohli chtít být občany nacistického státu?" "Je to vina politiků, my dělali jen svou práci," říkají vědci, když se z jejich objevů stávají zbraně hromadného ničení. "To je antisovětská propaganda!" - vykřikovali levicoví intelektuálové, když André Gide napsal své mírné "paměti" ze země Sovětů.
"Věříme v lepší Budoucnost," říkali básníci hledající verše pro Stalina. Tančili v kruhu, krok sun krok, vznášeli se v opojných výšinách, nevinní a šťastní, zatímco pod nimi v nedohlednu se dusil na šibenici Záviš Kalandra, napsal Milan Kundera. "Solženicyn propagandisticky absolutizuje jednu, historicky již překonanou, fázi komunismu," řekla jedna má italská komunistická studentka listujíc v Souostroví Gulag, "a tak objektivně posluhuje americkému imperialismu." Po roce 1989 zase naši (ex)disidenti nechtějí vidět katastrofální důsledky velmocenské politiky USA v Třetím světě či v Latinské Americe: i Rudým Khmerům otevřel cestu k moci státní převrat v Kambodži, který se odehrál v rámci války ve Vietnamu. "To je antiamerikanismus," říkají a také tančí v kruhu, krok sun krok do vládních limuzín, do NATO, do EU; moc chutná a její odvrácená strana se rozplývá v zapomnění.
Malé pravdy ve velké lži
Může nějaká velká pravda a velké dobro zvítězit skrze malé lži a malá zla? A kolik mrtvých je ještě malé zlo a jak velká smí být malá lež? Byla malá lež o zbraních hromadného ničení v Iráku legitimním prostředkem jak prosadit Velké Dobro - bezpečnost USA? Kolik vězňů v klecích na Guantánamo Bay zbavených lidských práv smíme připustit ve jménu Velkého Dobra, kterým je "vývoz demokracie"? V Den paměti si připomínáme, že odpovědět neumíme, že si nikdy nemůžeme být jisti, zda nejsme jen vzdělanými idioty, kteří řeší hlavolamy uvnitř nějakého holocaustu a nevidí jej. "Otevřená" je ta společnost, v níž se lidé nenechají ohlušit ohlupujícím žvástem bavičů a neutrálním žargonem specialistů a často se ptají po smyslu toho, co dělají. Jsou neposlušní.
Zločiny století totalitarismů leží všechny někde mezi nevinností většiny pilných řešitelů hlavolamů a nevinností většiny upřímně věřící v nadřazenost zájmů svého Národa, Systému, Třídy nebo Civilizace. V dopise Senátu, v němž prezident Bush zdůvodňuje své odmítnutí Kjótského protokolu, mimo jiné čteme: ...odmítám Kjótský protokol, protože ... by poškodil vážně americkou ekonomiku.
Tisíce vědců vypracovalo z pověření Kongresu USA zprávu o klimatických změnách vyvolaných modelem růstu, z něhož průmyslová civilizace těží svou legitimnost - Každému více a levněji! Potvrdila, že náš ekosystém je velmi zranitelný a že důsledky klimatických změn budou ničivé: pobřežní oblasti, některé oblasti Aljašky a korálové útesy jsou již poškozeny nenapravitelně. "Plnil jsem jen svůj úkol zajistit další ekonomický růst," odpoví prezident Bush, až se ho jednou příslušník generace osvobozené od tyranie růstu Růstu zeptá "Jak jste se mohli dopustit takového násilí na přírodě?"
Smíme ale tak odpovědět v epoše globalizace? Zkusme označit tím ošoupaným slovem epochu, v níž nikdo nemůže říci "Jsem nevinný, já jen luštil Hlavolam!" nebo "Věřil jsem v Kauzu a plnil svůj úkol!" Každý dnes může vidět a vědět, informace nechybějí. Každý náš čin má nějaký smysl, patří do nějakého kontextu. A za to, do jakého patří kontextu, jsme odpovědni, máme povinnost to vědět, protože lidí, kteří nám to mohou říci, je dost. Stačí jen chtít je slyšet. Chtít slyšet - v tom je etické jádro globalizace.
-
(no subject)
2122 otázku odeslal(a) rašovičtí v Sobotu 3.Dubna 2004 22:11:19
AHOJ PAVLE, VŠICHNI TĚ ZDRAVÍME, DOBŘE SE BAVÍME. práce je za námi, další před námi.
Hvězdy jsou semena mezihvězdného prostoru. Ondřej
Uran, Neptan, Plutan...a je to.1/2 Ondra a Martina
Klíčové slovo pro život - Pořádně!
Mravenčí kyselina smrdí.Jitka¨
Děvčata začala žvýkat smůlu ze stromů, Jitka je to naučila.
Nehlučte, chceme spát. Dementní blondýna
Kuřácká zkušenost: típni cikaretu a opři se o druhého kuřáka zády....tření ...pěkné...Kolektiv
-
Re: (no subject)
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 3.Dubna 2004 22:23:41
http://www.astrologie.cz
Díky. Když si vzpomenu, v jaké situaci padlo to heslo Pořádně!
Co blondýna, byla dostatečně vyvinutá, aby měla takové nároky? PT
-
Re: (no subject)
2 odpověď odeslal(a) rašovičtí v Sobotu 3.Dubna 2004 22:42:20
Ljuba: měla smůlu v hlavě, ale když si ji namazala, tak jí slezla.
Blondýna: byla zavinutá (Jarda si myslel, že je vyvinutá, není, Jarda už nemyslí)
-
Re: (no subject)
3 odpověď odeslal(a) rašovičtí v Sobotu 3.Dubna 2004 22:43:48
konečně zas nevíme, co nás čeká!
-
Re: (no subject)
4 odpověď odeslal(a) rašovičtí v Sobotu 3.Dubna 2004 22:45:58
Z bodu A do bodu B vede nekonečně mnoho cest. A bod B muže být naprosto kdekoli.
My s tebou, ty s námi.
-
Re: (no subject)
5 odpověď odeslal(a) rašovičtí v Sobotu 3.Dubna 2004 22:51:37
Bod A je po doražení bodem B. Iveta
PS. Pozorující ovlivňuje pozorované-obecná
Bod B může být jaksi maskovaný bod A. Jituš
PS2. Bod C v Lišově. Jaroušek
-
Re: (no subject)
6 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Dubna 2004 00:49:51
http://www.transformotor.cz
není bod A, není bod B, není bod C, není žádný bod, není žádného z bodů. Je jen proCES-ta
-
Re: (no subject)
7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Dubna 2004 01:02:15
http://www.astrologie.cz
teprve cesta/proces vytyčuje bod A, bod B, bod C, případné body další, teprve tehdy když jdu / proCEStuji stanovuji bod A a bod B bod C případně body další
-
Re: (no subject)
8 odpověď odeslal(a) Sokrates v Neděli 4.Dubna 2004 18:32:35
Ovšem ta CESta, kterou dokážeš pojmenovat, už není tou CEStou...
-
Re: (no subject)
9 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Dubna 2004 18:47:16
přesně, je to dialektický proces skrytý za všemi procesy, tím, že jsme mu dali jméno, ukázali jsme jen do hlubší vrstvy
-
černá páska?
2146 otázku odeslal(a) Bílková v Neděli 11.Dubna 2004 20:03:58
Proč ta černá páska? Může někdo odpověděd
-
Re: černá páska?
1 odpověď odeslal(a) Anonymous v Neděli 11.Dubna 2004 20:13:27
Možná proto, že se stalo neštěstí, při kterém zemřeli lidé...
-
Re: černá páska?
2 odpověď odeslal(a) Světla Bílková v Neděli 11.Dubna 2004 20:19:37
Může být, i na to jsem myslela.Stejně mě to trochu zaskočilo neboť si nevzpomínám, že by při jiných tragických situacích byla černá páska.
Tragédie to je ovšem obrovská a vážnost si zasluhuje.
-
Re: černá páska?
3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 12.Dubna 2004 20:46:18
http://www.astrologie.cz
Máme smutek. Odešel kamarád, Roman Votruba, náhle a nenávratně. Přesto tu bude s námi dál. PT
-
Re: černá páska?
4 odpověď odeslal(a) baudy v Pondělí 12.Dubna 2004 21:17:01
jeho duši v duchu přimlouvám pokojnou plavbu na druhý břeh
-
Re: černá páska?
5 odpověď odeslal(a) pt v Pondělí 12.Dubna 2004 22:20:40
http://x
Romanovo vědomí splývá s vědomím galaktickým a rozšířuje ho o své zkušenosti, pleroma vědomí je tak plnější a samozánik universa opět o zlomek sekundy oddálen
-
Re: černá páska?
6 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 14.Dubna 2004 12:20:45
Skoro bych řekl, že tentokrát zkušenosti toho, kdo odešel zapůsobily...co říkám, prošlehly téměř okamžitě do našich životů, alespoň tedy, pokud mohu mluvit za sebe.
A tak bez postraních či morbidních úmyslů volám "ČAU BRATŘE!"...chybí mi zde Tvůj hurónský smích.
Ondřej
-
Re: černá páska?
7 odpověď odeslal(a) Pavel Turnovský ve Středu 14.Dubna 2004 16:12:51
http://www.astrologie.cz
souhlasím s Tebou Ondro. Podobně jako ostatním, i mně se změnil svět s Romanovým odchodem. Ale i jeho odchod má smysl, pro mne třeba v tom, že jsem si intenzivně uvědomil, že spolu máme víc mluvit, že spolu máme víc být, že máme dobré i zlé sdílet mnohem intenzivněji. Že už nemáme váhat. Pavel T.
-
Re: černá páska?
8 odpověď odeslal(a) Jarka Čepová ve Středu 14.Dubna 2004 16:32:04
Ano, Roman nám chybí. Ale myslím si, že by si přál, aby jeho smích zůstával v našich srdcích, a ne aby byl smutkem.
Jarka
-
Re: černá páska?
9 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 14.Dubna 2004 18:06:09
Jó, jó, jasně ;-))) nemyslel jsem to jinak.
Ondřej
-
Re: černá páska?
10 odpověď odeslal(a) M-Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:02:47
Astrologie - věčné putování
„Naprostá nemohoucnost člověka pozvednouti se k Bohu
je jedinou cestou, která k Němu vede.
Neboť tato nemohoucnost tím,
že je naprostá a nekonečná jako Bůh sám,
jej odhaluje skrze samo absolutno této nemohoucnosti, která jej zakrývá
a dosahuje jej skrze samo nekonečno této nemohoucnosti jej dosáhnout.“
Patandžali
Je několik otázek, s kterými vystačíme celý život a odpověď je stejně v nedohlednu. Jedna z nich je: kam to vlastně přicházíme v tomto životě, do čeho jsme to vstoupili? Jakkoliv existuje bezpočet odpovědí na tyto otázky více či méně přijatelných, osobně jsem u sebe zaznamenal rezonanci s pohledem Dane Rudhyara. Ve zkratce se dá říci, že vstupujeme do Aurického vejce, do pole vztahů všech myšlenek a idejí, které tu kdy byly. To pole je ohraničeno ovoidialním prostorem, v kterém musí být odpracován vztah Soul-to-person.
Když člověk zemře, toto pole či Aurické vejce, přestane být aktivní a ponoří se do stavu jakéhosi zatemnění nebo řekněme latence. Zrozením nové entity, nové lidské existence, obnoví Duch vztah s novou entitou a pole je reaktivováno. Ale osoba, která předtím zemřela, není totožná s nově zrozenou. Stejná je monáda Ideity-field, stejné je Soul-field, ale do Ideity-field, do Aurického vejce je vtažen nový lidský organismus, jiná osoba ve zcela odlišném společensko-kulturním prostředí, než v kterém byla zrozena osoba předchozí.
Soul-field je pevnou stálou součástí Ideity-field. Zde se shromažďuje „spirituální žeň“ zkušeností jednotlivých, v různých časových intervalech se střídajících osob.
Zjednodušeně řečeno: vstupujeme do energetického pole, které je jakousi trestí všech myšlenek, činů, úspěchů a chyb všech osob, které toto pole obývali před námi. Nastupujeme jako noví „správci“ do úřadu, kde bychom se měli vyrovnat s úspěchy i nezdary „činovníků“ předchozích a zároveň vytvořit z tohoto dědictví něco nového. Svým vlastním životem můžeme změnit kvalitu „spirituální sklizně“, která bude připravena pro dalšího nástupce po nás. Troufám si říci, že v tom je naše odpovědnost. Odpovědnost za to, v jakém stavu předáme Ideity-field tomu dalšímu, kdo přijde po nás.
Nastoupíme tedy jako noví správci. A co teď? S čím začít? Kam směřovat? Zde přichází jako velký pomocník astrologie. Horoskop zrození tak můžeme chápat jako symbolické ztvárnění toho, co bychom měli z toho ohromného dědictví především rozvinout, na co je kladen důraz. Ale zároveň je mapou na cestu k poznání „kdo jsme“. Nebo to můžeme chápat jako svůj jedinečný úkol jak přispět k potřebám větších celků. Teprve tehdy pochopíme, kam jít a proč.
Nejdříve si však každý musíme zaběhnout to své první kolečko zkušeností jednotlivými domy, s dvanácti základními typy zkušeností, kterými budeme v životě stále vždy v různých variantách testováni, abychom zjistili, že ani ambice, sebeprosazování, hromadění majetku materiálního či duchovního, ani hledání jistot v povolání, poslání a všechna další urputná hledání, nás neposunou k Bohu či sebepoznání ani o píď. Pokud si neuvědomíme, že to bylo jenom zahřívací kolo k pochopení vlastní totální nemohoucnosti. Kromě toho, on je to spíše vířivý tanec a čím je v něm méně zanícení a více volnosti, tím snáze se nám odhaluje střed, kolem kterého tančíme. Zjistíme však ke svému údivu, že i ten střed jsme my sami. A jsme přesně tam, kde bychom být neměli. Honem pryč odtamtud, nebo se staneme onou špejlí, na kterou se tak krásně navíjí nafoukaná vlákna cukrové vaty našich zkušeností. Ty pak podmiňují a také podminují naši tolik potřebnou odstředivou cestu, abychom mohli nezávisle na svých zkušenostech, jasně, čistě a nezatíženi minulostí prožívat a pochopit další přítomnou skutečnost, která je vždy jedinečná a neopakovatelná, protože odpovídá vždy novému obrazu, který dávají planety ve svých nekonečně proměnlivých tranzitních a sekundárně-direkčních pozicích. A k tomu všemu je každému z nás ještě nadělen určitý vnitřní rytmus a ten bychom měli v tom tanci sladit s hudbou a rytmem Nebeských sfér. Nekonečné možnosti prolínání těchto rytmů vytvářejí závratná množství rezonancí. Intervaly, v kterých mocné rezonance vnějšího a vnitřního rytmu protnou základní Tón našeho života, vymezují rozhodující okamžiky radostí i bolesti v nekonečné proměnlivosti našich životů. Tak se nám ukazuje absolutno naší nemohoucnosti. Procítěním a pochopením této nemohoucnosti možná otevíráme svoji cestu k tomu, co nazýváme Bohem, universálním duchovním principem a mnoha jinými slovy. Ta cesta by měla být lemována smíchem. Protože Smích je posvátná vibrace, která se rodí v naprosté odhalenosti a otevřenosti a jen tehdy jsme zcela volni pozvednouti se k Bohu, když o to vědomě neusilujeme. Vše, co činíme, je bez záruky. Vypadá to jako něco až příliš prostého a jednoduchého.
Jestliže studujeme astrologii, seznamujeme se s postupnými kroky možnosti vlastního rozvoje, různými cykly apod., procházíme rozmanitými stádii úžasu, ohromení, až si náhle začneme uvědomovat, jak je to vlastně prosté a samozřejmé. Ale to uvědomění si samozřejmosti je již velkým krokem vpřed. Nejprve však musíme projít v životě množstvím krizí, musíme si zakusit své, abychom zjistili, co v nás je. Každý si tvoříme svůj svět, protože jej vnímáme z různých souřadnic a s jinak propletenými symboly možností. Proto základní tvar nativity je jakýmsi geometrickým obrazem naší osobnosti, kdy teprve tehdy, když jej spojíme se silami Přírody a vztáhneme jej k silám Kosmickým, máme příležitost stát se tím, kým opravdu jsme. K tomu se však musíme změnit. Tak často provolávaná výzva po tom, abychom se změnili však znamená, že jsme se jinými stali, než opravdu jsme. Výchova v rodině, masáže z docházky školní a mocný vliv institucí společnosti, si nás uhnětli do čehosi, o čem se domníváme, že jsme to my. Ale všechny tyto vlivy a z toho plynoucí zkušenosti, na kterých se pak snažíme otupěle stavět svou osobnost, nás měli od sebe jenom odvést a poskytnout nám iluzi jistoty sebe sama. Tak to chce instinktivní sebezáchovný pud společnosti. My se však musíme prodrat trnitou cestou zpět k sobě, to jest tam, odkud jsme vyšli, za cenu bolestných poznání a s odvahou opustit svůdné volání pohodlí. Při docílení stavu rezonance, který je možný jen při zbavení se vlastních pout, obranných valů, tedy při uvolněné otevřenosti přijímání a dávání zjistíme, že nemusíme nic dokazovat sobě ani světu.
Tento stav je rozhodující pro přechod na jinou úroveň komunikace mezi lidmi. Jak by mohla taková komunikace vypadat? Naprostá důvěra plynoucí z totální otevřenosti, kde čistota mysli, podložená a osvědčená praktickým jednáním, dosáhla stavu, kde nemusíme nic skrývat a jsme již zbaveni pout volby nasazovat si různé masky. Tak je nastavena možnost pro dorozumívání pomocí třeba hudby, rytmů poezie, obrazů, kdy není třeba vysvětlování, přesvědčování, vnucování. Ty různé souřadnice a úhly vnímání, s kterými přicházíme na svět se mohou sejít na vlně porozumění. Neznamená to, že budeme zbaveni bolestných prožitků a obtížného rozhodování se v životě. Průchod pekelnými plameny těžkých dnů našeho bytí je naopak nezbytným předpokladem pro pochopení. Pomoc a pochopení druhých, sdílení, může být ve stavu takového uvolnění a otevřenosti mnohem větší. Nejsem takový snílek, abych si myslel, že tohoto stavu lze docílit rychle, snadno a mezi všemi lidmi. Přesto silné a dynamické tranzitní planetární konfigurace, které nás průběžně provokují k pochopení, jsou takovou příležitostí pro každého z nás. Všechny nativity byly, jsou a budou takto aktivovány a přesto každá jinak. Dostáváme však šanci k vystřízlivění z bolestné reality zbytečných soubojů na všech úrovních o prosazení vlastní pravdy, zdůrazňování vlastní jedinečnosti, nezávislosti a nesmyslné pýchy na vše, co se nám podaří analyzovat, roztřídit, odlišit, zkritizovat apod. Komické zápolení zastánců rozmanitých interpretací naší existence prostřednictvím různých pomůcek, ať již to je astrologie, psychologie, či všeho, co se nazývá dnes vědou, připomíná smečku psů, kteří se odmítají pustit vytrvalého hryzání kosti své vlastní jediné a tudíž omezené pravdy. Prostý fakt nastudování určitých technik, filosofií apod., které vždy budou svádět k universálnímu výkladu světa, vede mnohé jedince k majetnickému pocitu „vševědoucnosti“. Státem podporované akademické vzdělání dává těmto Saturnům patent na „vědění“. A když to neudělá stát, snaží se vytvořit si takový patent na svou nadřazenost vyznavači čehokoliv. To by snad ani tolik nevadilo, kdyby se se svým „vyznáním“ někam uzavřeli a dali pokoj. Ale ouha! Právě z těchto „děr“ se derou na povrch různí bezpáteřní pišišvoři, klnouce všemu novému, pro ně neznámému a tudíž zavrženíhodnému.
Naše mysl by se měla chopit spíše nomádského způsobu putování bez ulpívání na myšlence, ideji, místě, zkušenosti. Každé zastavení je signálem k navíjení zrádných sítí zkušeností, jehož výsledkem může být snad jenom tuhý kokon. Pipláme si každou zkušenost a když se jich pár nahromadí, rozbijeme tábor jako obehnané ležení pro všechny, vždy zdůvodněné nějakými udýchanými lži-jistotami neukojených ambiciozních filosofů. Jakmile si je někdo příliš jist sám sebou a svým postavením, měl by si být podezřelý a rychle ten matoucí závoj jistoty rozrušit. Je to přece jenom naříznutá berle. Radši ji vždy zahoďme včas, než začneme být na její omezené trvalosti příliš závislí.
Technologie a rozvoj techniky nás mohly osvobodit od práce rutinní a uvolnit tak náš potenciál a čas k vnímání a prožívání života v těsnějším sepětí s neviditelnými silami přírody a využívat tak to, co je k dispozici, co je již stvořeno. Stávají se z nás klopotně
hledající nebo snad tápající jedinci, hrnoucí se za vidinou jakéhosi osvícení s vytřeštěnýma očima do budoucna, místo abychom nacházeli na každém kroku, pozorně prožívali každou chvíli. Chceme se změnit, rozvíjet, hledáme cíle a tato úporná snaha nám brání zastavit se a v tichosti pozorovat a pochopit. Stejná netrpělivost, která nás žene v touze za bohatstvím, provází i naši touhu stát se osvícenou duchovní bytostí. Obojí je opět silovým působením našich tužeb a přání něčeho dosáhnout. A tak přehlížíme všechna znamení přítomného okamžiku a touto ztrátou pozornosti se i míjíme s vlastním přerodem, transformací. Totiž domnívám se, že především naše usilovnost činí vše příliš složitým. Ve skutečnosti věřím pevně v to, že většina věcí musí být až neuvěřitelně prostá a jednoduchá. Hledání sebe sama, osvícení pomocí různých náročných technik a technologií, to je zase jen přenesení světa techniky, vědy do tzv. světa duchovního a zatím zapomínáme na přirozenost a moudrost prožitku. V posledních letech (desetiletích) se stále více lidí štítivě odvrací od prožívání světa materiálního a pyšně se vypíná a hlásí ke všemu tzv. duchovnímu. Pohrdáme obyčejnými prožitky všedního dne a jeho problémy a obracíme svůj zájem, mysl a touhu jen po velkých prožitcích duchovních. Tam pak je velký prostor pro blbnutí neuvěřitelných rozměrů, kdy mnoho nevšedních a nepochopitelných prožitků je hned označováno za osvícení apod.
Život ale nelze dělit na materiální a duchovní, jako nelze člověka vnímat odděleně jako tělo a duši. Vytváříme složité a komplikované, urputné a vysilující cesty k něčemu, co máme odevždy v sobě. Jednoduché je to, že to přirozeně máme v sobě, složité je to, že se vzpíráme si toho všimnout prostě a jednoduše. A tak nastupují různé techniky hledání, které jsou zase plodem ambicí, touhy být něčím víc. Knihkupectví po celém světě jsou plná knih, návodů od lidí, kteří dokázali na své cestě životem zvládnout nebo vyřešit nějakou krizi a hned je obsedne, řekněme i v dobrém úmyslu, nutkavá myšlenka, že o tom musí napsat knihu, případně vymyslí techniku postupu, nějak to nazvou, zní to nově a šoupnou to na trh jako universální pomoc všem ostatním. A že jich je, kteří pod rouškou psychologie a různých pseudomystických prožitků v současné době oblbují pěknou porci populace. Je to až k nevíře, kolik lidí ztrácí pozornost a přestává používat vlastní mysl. Stačí pak jeden maličký rádoby guru přioděn do oranžového či jiného roucha, který zašveholí za příslušného rituálu šikovně naformulované pravdy odvěké, a všichni ti nepozorní, otrlí a „zkušení“ lidé se z něj mohou podělat.
Troufám si tvrdit, že oblast jasných a „vědecky“ ověřitelných skutečností se smršťuje, zatímco svět pro nás zatím neznámých, neprozkoumaných a proto zdánlivě tajuplných energií se před námi rozevírá. On se nám vlastně nabízí. Postupně zjišťujeme, jak draze a nesmyslně se snažíme uměle vygenerovat síly, energie, místo snahy odhalit ty, které jsou zcela přirozeně okolo nás a my je jenom neumíme využít. Smyslový svět máme pojmenován. Co však se silami, symboly, všemi nejniternějšími zkušenostmi, prožitky duše ať již vědomými nebo nevědomými? Proč se tak usilovně nimráme ve svém nevědomí, když málokdo z nás chápe a je schopen sledovat své vědomí? Jaký přístup zvolit, jaká slova vybrat k vyjádření něčeho tak hlubokého a zároveň tak rozprostraněného? Zde nastupuje umění interpretace. Do každé interpretace, jejíž obsah je základním dorozumívacím prostředkem mezi lidmi, se promítáme ve své celosti. Je astrologie, je filosofie, psychologie, ekonomie a spousta dalších disciplín, které používáme jako pomůcky k lepší orientaci v tomto světě. Jsme-li postaveni před výklad určitého jevu, který se nám zdá stejný pro všechny, s podivem shledáváme, že mnohé interpretace stejné věci jsou velmi různé a leckdy až protichůdné. Skutečnost je stejná, ale lidé jsou různí. Protože každý pozoruje skutečnost z jiných souřadnic a jsme jinak podmíněni. Myslím, že v budoucnosti by interpretace měla směřovat někam k poezii, k hudbě. Astrologie by měla být pro člověka příštích dnů součástí běžného vybavení. Neustálé rozšiřování prostoru, který se snažíme mentálně a smyslově pojmout směřuje k tomu, že budeme rozhodně odsouzeni poznávat a chápat stále více jevů nepřímo. Nebude možno, a už dnes není, spoustu věcí zakoušet přímou zkušeností a rozumem a zde se otevírá prostor pro poznávání a chápání věcí cestou analogie.
Roman Votruba (Transformotor č. 3)
-
Re: černá páska?
11 odpověď odeslal(a) M.Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:29:03
-
Re: černá páska?
12 odpověď odeslal(a) M-Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:29:43
-
Re: černá páska?
13 odpověď odeslal(a) Anonymous v Pátek 16.Dubna 2004 12:30:18
-
Re: černá páska?
14 odpověď odeslal(a) M.Luk v Pátek 16.Dubna 2004 12:30:55
-
Re: černá páska?
15 odpověď odeslal(a) pt v Pátek 16.Dubna 2004 13:35:30
-
Re: černá páska?
16 odpověď odeslal(a) Světla Bílková v Pátek 16.Dubna 2004 20:20:50
nevím, Romana Votrubu jsem neznala, ale po shlédnutí fotografií věřím, že Vám opravdu odešel KAMARÁD s VELKÝM SRDCEM a zůstane po něm kousek prázdnoty ve VAŠICH SRDCÍCH
-
Re: černá páska?
17 odpověď odeslal(a) Boruvinka v Pátek 16.Dubna 2004 22:09:28
* * *
A je to těžké
najít pro útěchu
penízek slova
nezlehčené měny
Odešel tiše
za ticho se schovat
hlomozným světem
na smrt unavený
* * *
Až ztratím hlas
a nejen vlastní vinou
a uslyšíš mne
jenom ty
potom ti řeknu
co ví pouze němý
a tichem
napomenutý
Jan Skácel