<= Index
<= Zpět
(?)
www.astrolozka.cz (link)
Obsah
Předchozí
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
Další
-
Proserpina
764 otázku odeslal(a) Lukáš Kořínek ve Středu 22.Srpna 2001 14:56:20
V astrologických programech ALMAGEST (Ricona Ltd.) a ASTROPROCESOR ZET (Anatoly Zaitsev) jsem našel "planetu-asteroid" PROSERPINU. Jde o smyšlené těleso. Nemáte k tomu někdo víc informací? Děkuji.
-
Re: Proserpina
1 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 22.Srpna 2001 22:25:06
Proserina je hypotetické těleso, které získává v současnosti na popularitě. toto jméno mu dal Rudhyar, ale vyhnul se jakýmkoli interpretacím a vyhledávání souvztažností. Podotknul, že se možná díky stavu světa ani jejího reálného objevení nedočkáme, neboť je tu vážné nebezpečí, že žádná budoucnost díky atomovému overkill nebude a tak nebude ani kdo by Proserpinu objevil. Z astrologů, kteří se snaží o hypotetické planetě mudrovat je našemu srdci nejbližší naše U.S. kámoška Lynn Koinerová, která své nízory zveřejnila v konvolutu Astrology´s Special Measurments, redigovaném Noelem Tylem, tato kniha se samozřejmě nachází v mé knihovně a pokud jinak nedáte, nechám Vám vyrobit kopii jejího příspěvku. Turnovský
-
Re: Proserpina
2 odpověď odeslal(a) Laďa Šerých ve Čtvrtek 23.Srpna 2001 02:33:11
a další nášup:
Teď bych se ještě s dovolením trošku vyzvracel k tý naší perspektivě. Demokracie je stav, kdy poměrně velká část populace utlačuje jinou poměrně velkou část populace. Dobrý, ale čím tenhle profláknutej koncept nahradit, he? Je vůbec možná nějaká nová nevinnost? Možná by šlo pokusit se o novou kolektivnost nebo o něco podobně (zatím) utopickýho, o novej nebo modifikovanej druh vztahů mezi jednotlivejma subjekty toho strašlivýho sociálního celku, založenej na novým způsobu kohabitace s planetou, která je naší hostitelkou. To by možná mohla bejt ta společná základna pro novou kolektivnost: žádnej už prefabrikovanej mýtus, ale jedna společná matka. Žádná moc, protože nevinně se vládnout nedá. Změna starýho v nový ale nemůže vycházet z ničeho jinýho než ze změny vědomí jednotlivejch individuí, to je jasný . I tahleta prvotní změna musí proběhnout na základě něčeho, co maj všechny individua společný , né teda na základě slibů budoucnosti, ale naopak na základě jistoty minulosti. Řekněme na základě archetypálního potenciálu. Ne budoucnost, ale minulost musí zůstat trvalou výzvou. Arché-typos je původní, prvotní otisk. Otisk, kterej v sobě furt nosíme, i když zasutej pod nánosama svinstva.
Subverse ale taky nakonec nemusí bejt nic jinýho než schopnost koncentrace a rozvedení výsledků týhle koncentrace ve všech oblastech sociální i individuální existence. Velkej guru Alpert píše: "Lidé, kteří se dokáží koncentrovat na jednu jedinou věc, proniknou velmi hluboko k tajemství vesmíru. Ostatní jsou nepřetržitě ohlušeni, protože mysl, jakmile se člověk probudí, neustále žvatlá. (...) Identifikujeme se s myšlením, místo abychom byli vědomím." A pozapomenutej guru Albert Camus píše: "Hledajícímu stačí jedna jediná jistota. Je prostě jen třeba dokázat z ní vyvodit veškeré důsledky." Subverse je pak v podstatě hledání jednoty, hledání toho nezcizitelnýho v bytí, teda toho prazákladního a věčnýho. Z tohohle pohledu je zřejmý, že subverse je pojem ryze okcidentální: na Východě v jistým smyslu jednota nikdy ze zřetele individua nezmizela. Informaci o základní jednotě přitom v sobě nese i ta nejmenší část hmoty, i ten nejnižší organismus: navíc v tomhle smyslu pochopitelně nic není nejmenší ani největší, vyšší ani nižší. Všechno splývá ve šťastným tanci (nebo chladným víru, jak chcete) energie, v chaotickým řádu, kterej je pro člověka bez vyššího smyslu, kterej je teda ve skutečnosti fakt chladnej a nelidskej (nebo taky přátelskej a uklidňující, jak se to vezme). Opakem subverse je potom indoktrinace smyslem, celejma soustavama různejch smyslů, až po hledání toho konečnýho, posledního, metafyzickýho smyslu celýho řádu. Myslíme v příbězích, jak někde říká Gregory Bateson, vyžadujem příběhy v dějinách i v umění, ale život přitom není ani zdaleka tvořenej jenom příběhama, ani dějiny ne, jak ukazuje už nová historie, a příroda už vůbec ne. Celá věda je indoktrinace, celá kultura je indoktrinace, celá civilizace je permanentní indoktrinace a možná to ani nemůže bejt jinak. Subverse by ale přesto měla víst k návratu před tuhletu profláknutou civilizovanost, k symbolickýmu návratu, pokud ten faktickej je už nemožnej, k přírodnímu způsobu života, k primitivnímu, neiluzívnímu chápání světa. V takhle pojímaným světě by nakonec snad mohla mít jistý místo i technika, věda a kultura, ale očištěný od toho mýtizujícího blábolu, od toho metafyzickýho základu, od každýho zcizitelnýho smyslu. Nebo je to jenom iluze a celou civilizační technologii je třeba kopnout do prdele? Co? Nejde o to zpátky na stromy ani zpátky k mýtům, ale spíš zpátky k prvotní nevinnosti, zpátky před otrávený jabko poznání. Nebo ne zpátky, ale vpřed. Nebejt obětí vlastních konstrukcí a vlastních mýtů. "Myšlením člověka je především jeho nostalgie." Kdo to asi řek, he? Kdyby se měl rozum řídit jenom sám sebou, jenom rozumem, stal by se tou nejpodvratnější Iidskou schopností, orgánem radikální dekonstrukce, apoštolem debanalizace a demystifikace života.
Subverse má pochopitelně taky nebo vlastně hlavně etickej a morální rozměr. Büchnerův Lenz říká faráři Oberlinovi: "Já kdybych byl Bohem, nesnesl bych utrpení, zachraňoval bych, zachraňoval." To je vono, o to kráčí: abysme se mohli chovat podle toho lepšího v sobě, musíme se zbavit každýho boha, nebo se ho zeptat, jak to dělá. Jenže ten parchant není nikdy doma, je permanentně nezastižitelnej, ale mobil si nepořídí. Proto je Bůh vždycky nehmotnej nebo nedosažitelnej, protože by byl hodně brzo smetenej lidským hněvem. "Kdyby Bůh žil na zemi, lidé by mu vytloukli všechna okna," říká prej chasidský přísloví. Průšvih je v tom, že žádnej Bůh nikdy nikomu nepomůže prakticky, vždycky jenom duchovně, a to ještě v nejlepším případě. Žádná ideologie prakticky nepomáhá, žádný umění, žádná kultura, žádná literatura, naopak fakticky vedou k většímu otroctví. Tyhle diskursy se musej obrátit k praktickýmu životu, musí se obnovit jejich orální, teda faktická individuální účinnost, musej se zbavit indoktrinace mocí. Není to nic snadnýho, protože moc vždy ví, jak se zachovat, jak najít nejlepší řešení, jak předvídat dopředu: moc je hodně dobrej šachista.
Kdo chce spravovat, vykonávat a distribuovat moc, musí mystifikovat, rozdělovat svět; proto je v naší civilizaci hybatelem pokroku universální, všeobecná schizofrenie. Kdo nechce moci podlehnout, musí tenhleten uměle rozdělenej svět sjednocovat a demystifikovat. Protože sociální řád je vybudovanej na předpokladu svýho uznání, může každý zpochybnění uznání jeho legitimity pěkně narušit jeho strukturu. Přitom pochopitelně záleží na momentální síle systému, na stupni jeho vývoje: jestli se zkrátka nachází ve vzestupný fázi nebo ve fázi sestupný, na vrcholu nebo v krizi. Jenže co je z hlediska systému vrchol, může bejt z pohledu podvratnýho hlubokej úpadek, bacha na to. Možná že tahleta civilizace směřuje k vrcholu skrzevá svý sebezpochybnění, který do ní bude nakonec integrovaný, aniž se podstata změní: to by bylo blbý, to by fakt asi znamenalo konec dějin, konec vývoje, konec možnosti subverse.
Ladislav Šerý: První knížka, DharmaGaia 1997, str. 224 a dál
-
Re: Proserpina
3 odpověď odeslal(a) Lukáš Kořínek ve Čtvrtek 23.Srpna 2001 17:03:54
Děkuji Vám za odpověď. Našel jsem jen drobnou zmínku v Transformaci astrologie a nebyl jsem si jist spojitostí. Děkuji za vstřícnost. Ozvu se.
-
O moci a bezmoci v mezilidských vztazích
774 otázku odeslal(a) Thomas Moore ve Středu 29.Srpna 2001 17:21:49
Důležité pro každého astrologa, který provozuje poradenskou praxi:
Psychoterapie
Podobně jako náboženství a vzdělávání má i psychoterapie mnoho sadovských prvků, které jsou zakrývány jejími nevinnými cíli. Ve své sebe- definici má terapie mnoho společného s Justinou, a je tak zvláště přístupná libertinské zkaženosti. V tomto ohledu je velice důležité dílo Adolfa Guggenbühla-Craiga, protože je ve své analýze stínu terapie neúnavný. Nutí terapeuty , aby uvažovali o ošklivých motivech v těch nejnevinnějších aspektech své práce. Na téma poplatku za terapii například říká:
Je pozoruhodné, jak často považují psychoterapeuti za nezbytné zdůrazňovat, že poplatek samotný je terapeuticky nutný k tomu, aby docházelo k ozdravnému procesu. Není to snad mezi jinými stínové tvrzení? Poplatek není konec konců žádnou "terapií"; je tu proto, aby se umožnilo terapeutovi žít způsobem odpovídajícím člověku s jeho úrovní vzdělání a výcviku. Existuje tu také protistrana pacienta. Je ochoten zaplatit i velice vysoký poplatek, protože to v něm vyvolává dojem, že si kupuje analytika, který ho jako jeho zaměstnanec uchrání problému poctivě prozkoumat sama sebe
Tato kritika psychoanalýzy zní zcela sadovsky. Guggenbühl-Craig nemoralizuje v neprospěch poplatku; jednoduše ukazuje stín, který obklopuje tento zajímavý aspekt psychoterapie. U markýze de Sade se nachází bohatství na straně libertinů a dokonce i mnichů ze Sv .Marie z lesů. " V čele řádu stojí čtyři mniši z tohoto bratrstva; všichni patří k význačným rodinám, všichni čtyři jsou sami velice bohatí, nezávisle na značně velkých finančních prostředcích shromážděných benediktiny k tomu, aby mohli udržovat tento letohrádek blaženosti." (Justina, 587)
Protože psychoterapie je drahá, přináší často pacient téma odporu týkajícího se poplatku do hodiny analýzy a někdy pociťuje masochisticky osten ceny za to, co vypadá jako altruistická služba. V tomto smyslu lze poradnu pociťovat jako sadovský klášter a terapeuta jako Doma Severina. Pokud terapeut odmítne nést tento sadovský stín, potom je duše analýzy ztracena. Nejen že se archetyp lékař-pacient rozpoltí na dvě doslovné části, nýbrž komplikovaná realita terapeuta sloužící sobě a druhému se zhroutí do sado-masochistické dichotomie, která se potom objeví ve všech aspektech analýzy. Kousek duše, který se de Sade snažil zachránit ve svém prostomyslném díle, je nutný k tomu, aby samotná analýza byla psychologická.
V terapii se také vyprávějí sadovské příběhy týkající se tématu moci. Pacient -a toto slovo znamená "ten, který (s)trpí" -přichází za terapeutem, aby mu tento pomohl. Terapeut má bezprostředně příležitost uvědomit si ve vztahu k němu značnou moc. Pacient si na to stěžuje. Proč terapeut někdy nemluví o svém životě a problémech? Proč se nespřátelíme a neobejdeme profesionální mechanismus? Proč se nesetkáme na nějakém neutrálním místě?
Tyto nápady jak se vyhnout moci, které vyvolává ustavení terapie a osoba terapeuta, jsou jako Justininy pokusy uniknout z různých vězení, do nichž se dostala. Sama terapie má moc. Je to sadovská činnost par excellence, v tomto ohledu příbuzná lékařství a vzdělávání. Pokud terapeut z humanistického zájmu nebo sentimentálního chápání analýzy souhlasí s vyhnutím se moci, ocitá se terapie v situaci vysoce pravděpodobné ztráty duše. Terapeut si nesmí přivlastňovat moc narcisticky. Avšak tím, že je terapeut silný a těší se autoritě dané příležitostí, může sloužit sadovským potřebám analýzy. Veškerá autentická moc v sobě zahrnuje poddání se zdroji moci. Sama o sobě sado-masochistická není.
Odstraňování závislosti pacienta na terapeutovi pomocí racionalizace -souhlas s vyhnutím se jí, pokud je to vůbec možné, nebo nalezení způsobů, jak mluvit o analýze bez závislosti -markýze de Sade nevymítá. Když se jde na terapii, podobně jako když se chodí na vysoké škole na seminář nebo když člověk navštíví zubaře, znamená to podřízení se něčemu, co je potenciálně bolestné. Pokud se terapeut bez nenáležitého narcismu hluboce těší z moci, kterou jeho profese skýtá, potom je tato moc v analýze a je k dispozici rovněž pacientovi, avšak jenom pokud je pacient ochoten se podřídit. I když jsou mnohé scény ze sadovských příběhů ohavné, jako například když obsahují vykuchávání, oběšení a pouštění žilou, jsou stejně tak částí utváření duše jako alchymistovo oddělování roztoků a černání kamene. Justina se musí podřídit krvežíznivým touhám libertinů, pokud má být jako ztělesnění duše otevřena, poznamenána a transformována. Přinášíme svou justinskou duši k analýze právě proto, aby byla penetrována a aby se do ní vstoupilo. Právě když se pacient obrací zády k podřízenosti, objevuje se tato obtížná, doslovná, nevykoupená závislost jako hlavní symptom analýzy.
To všechno samozřejmě platí ve fikci analýzy jako ve fikci sadovského libertinského světa. Uvolněte dramatickou povahu analýzy a fiktivní kvalitu hlavních postav a proces se zvrátí v doslovný boj o moc, nadvládu a v masochistické utrpení. Terapeutova moc je reálná, avšak nikoli osobní. To, o co se jedná v této moci, nemá nic společného s terapeutovými osobními záležitostmi, nýbrž má evokovat mocnou postavu analytika. Pacienti chodí na terapii kvůli její moci. Jinak by si vybrali jiný způsob, jak se vypořádat se svými problémy nebo jak naplnit svou touhu po uzdravení. Sadovský libertin se raduje z moci, což je -povrchně chápáno -pro terapeuta dosti zvláštní ideál. Pokud máme potíže se s touto postavou identifikovat, pak je možná naše nevinnost až příliš důležitá a blokuje schopnost ocenit autoritu a sílu.
Sade také karikuje lidumilnost. "Žádná rasa, která kdy žila na zemi," píše v Justině, "nikdy nediskutovala o právu disponovat vlastními dětmi tak, jak se uzná za vhodné." (552) Nesobecký postoj, fantazie, že člověk je vázán altruistickými hodnotami, může rovněž pomoci terapeutovi vytěsnit sadovský faktor moci v analýze. Pokud se terapeut chytí do pasti filantropické reakce na opuštěné dítě, které pacient přinesl, může terapie na tomto komplexu uvíznout. Jak napsal James Hillman ve své analýze oidipovského mýtu, mnohý užitek, který poskytuje deprivující otcovská postava dítěti, v sobě zahrnuje také korektiv idealizací otce. Něco podobného lze říci i o terapeutovi. Pokud se archetypové dítě terapií pouze utěšuje, potom se toto dítě "rozmazlí" a psyché by mohla být i nadále ovládána netransformovanou nevinností a přílišnou zranitelností.
Všechny aspekty kultury -politika, ekonomie, mezinárodní vztahy, obchod, plánování měst, doprava, komunikace a zábava -by bylo možné podrobit sadovské analýze. Ve všech těchto oblastech hraje významnou roli sado-masochistická dominance a podřizování. Jazyk politiků snadno sklouzává z pozice sebejisté moci do sado-masochistického šikanování. Sadistické vládní projevy síly prozrazují ztrátu moci i nevinnosti. Ekonomický vývoj sadisticky týrá zemi i lidskou populaci. Obyvatelé, kteří jsou nuceni dýchat otrávený vzduch, jsou oběťmi sadistické ekonomiky .
V extrémních, přehnaných karikaturách líčí markýz de Sade mnoho z těchto příkladů společenského libertinství a klade přitom důraz na touhu a potěšení, které se v těchto činech nacházejí. Na sociální a politické úrovni je řešením přivést zpět duši tím, že se nebude popírat sadovský stín. Pokud bychom byli schopni ve vzdálených oblastech psyché dopřát libertinům místo, jež jim náleží, bylo by následkem to, že by se vyřešil skutečný sado-masochismus. Terapie kulturního sado-masochismu je stejná jako terapie sado-masochismu jednotlivého člověka. Tato práce v sobě zahrnuje alchymistické pozorování sadovských fantazií a erotu, z nichž vyrábí tinktury hodnot, které jsou bezbarvé a bez chuti, protože nemají stín. Nevinnost samu lze v tomto procesu vykoupit, nikoli ztratit, neboť nevinnost oddělená od stínu není vůbec žádnou nevinností, nýbrž pouhou pózou. Je paradoxní, že když se de Sade vezme v úvahu, mohlo by se tím ulevit i svědomí a vině a to by mohlo oživit sociální spravedlnost.
Na konci svého života, když byl zavřen v blázinci v Charentonu, byl Sade obézní, téměř slepý a trpěl astmatem. Měl u sebe Constanci Quesnetovou, ženu, kterou miloval a s níž žil, když byl na svobodě. Podle dr. Ramona, jak jej cituje Raymond Lely, "se Sade stal v Charentonu významnou postavou: všechny večírky , slavnosti, plesy , představení řídil on. Vybíral hry, z nichž některé napsal on sám, režírovalje, všechno dirigoval a zkoušel s herci."62 Osvícený ředitel blázince, de Coulmier, byl přesvědčen, že je štěstím, že mezi obyvateli je člověk, který uměl trpící pacienty učit hrát na jeviš- ti. Sade sám považoval tuto práci za formu terapie pro obyvatele Charentonu - arteterapie v r. 1809, vedená markýzem de Sade!
Zde máme tedy historický obraz markýze de Sade psychoterapeuta. Nemá cenu debatovat o jeho skutečném duševním stavu nebo o jeho motivech, avšak jeho příběh, u kterého historie nebyla schopna snadno rozlišit, co je realita a co fikce, nám skýtá mocnou myšlenku spočívající v tom, že i ty nejtemnější a nejzvrácenější znepokojující tendence erotu mají v umění utváření duše své místo.
Thomas Moore: Temný eros (O moci a bezmoci v mezilidských vztazích), Praha 2001
-
Další planeta
786 otázku odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý v Pondělí 3.Září 2001 23:26:00
Dobrý večer,
rád bych se podělil o jistou myšlenku, která mi pomohla udělat velký krok do Neubauerovského světa, který se přede mnou nyní otevírá a zároveň poprosil o asociace, které se Vám k tomu vybaví.
Včera jsem měl narozeniny, tak jsem si řekl - "... udělej si radost ...", vlezl jsem do knihkupectví a jako již po mnohokráte jsem se tam finančně zruinoval. Mezi zakoupenými tituly se objevil i výběr od jednoho z nemnoha autorů, kteří píší věci, jenž bych psal taky, kdybych to tak uměl - Antoine de Saint-Exupry: Slova jako hvězdy. Určitě to znáte, je to takový slint - výběr útržků z jeho knih (vyšel tuším ještě Seneca a Džibrán).
A v téhle knížečce, v kapitole nazvané "O řádu", jsem nalezl následující výňatek z Citadely:
"Řád, který buduji," říkal otec, "je řádem života. Řádu podléhá strom, přestože tu jsou zároveň kořeny, kmen a větve a listí a plody, a řádu podléhá člověk, přestože má rozum a srdce a nevykonává jen jednu funkci, jakou je například obdělávat pole či udržovat rod, nýbrž je zároveň tím, kdo obdělává i kdo se modlí, tím, kdo miluje i lásce vzdoruje, tím, kdo pracuje i odpočívá a naslouchá večerním zpěvům. (...)
(A todlenc je to výživné …)
Řád je znamením života a ne jeho příčinou. Stejně jako je plán v básni znamením, že je dokončena, je to projev její dokonalosti. Nepracuješ ve jménu plánu, ale prací plánu dosahuješ. (...) Pokud nastolíš život, buduješ řád, ale když nastolíš řád, nastolíš smrt. Řád pro řád je karikaturou života."
Od jisté doby mám tendenci – čistě pro zjednodušení a lepší porozumění – používat berličky archetypů planet pro nálepkování výrazných rysů povah lidí, rostlin, zvířat, zkušeností, hudby atd. Tak je pro mě třeba Gurdějev nebo Rasputin „typický Pluton“ (omlouvám se všem za to prznění), Hendrix a jeho hudba typicky Uranská, Exupery Saturn atd. Když jsem si ale přečetl zejména druhý odstavec toho útržku, vyskočila mi husí kůže po celých zádech (podle toho poznávám velmi kvalitní věci) a zmocnil se mne velice silný pocit, že Exupéry něco velmi podstatného nazval, ale já že pro to nemám „berličku“ žádné planety. Je to pro mne nesmírně jiné. Mimo všechny planety! Nenapadá vás něco?
Děkuji za reakce ...
Borůvinka
-
Re: Další planeta
1 odpověď odeslal(a) Anonymous v Úterý 4.Září 2001 01:02:42
Take bych se rad prosel po Praze, kdyz Venuse prochazi osmym stupnem Lva. K
-
Re: Další planeta
2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 4.Září 2001 10:17:06
Jóóó Exupéry, to byl ten správnej dobrodruh!
-
REGENERACE v Havelkově věci
858 otázku odeslal(a) Turnovský v Sobotu 27.Října 2001 16:38:17
http://www.czpi.cz/cz/akt-zava.html
V 11 čísle Regenarece se na dně 4. stránky objevilo v rubrice Čtenáři se ptají se objevila následující informace:
"Je pravda, že firma Astrál - Emil V. Havelka ohrožuje zdraví veřejnosti prodejem ájurvédských přípravků s nebezpečným množstvím těžkých kovů?
Ze sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli, že Zemědělská a potravinářská inspekce podala na p. Havelku žalobu a varovala veřejnost, aby přípravky z Astrálu neužívala. Na webových stránkách Zemědělské a potravinářské inspekce (http://szpi.cz) jsme se ale dočetli, že i když se užívají uvedené přípravky v maximálních dávkách doporučených na krabičkách, nemohou organismus poškodit. Názor pana Havelky na to, proč je proti němu vedena kampaň ("...jmenují mne hned po bin Ládínovi..." se dovíte v rozhovoru za měsíc." man (zřejmě Manolevská)
Sedl jsem si tedy k počítači a nechal vyhledat uvedený sajt a okamžitě zjistil, že takový sajt ani instituce neexistují. Pomocí Seznamu jsem se dopracoval k instituci zvané Česká zemědělská a potravinářská inspekce a k jejímu sajtu
www.czpi.cz/cz/akt-zava.html
kde v rubrice AKTUALITY - ZÁVADNÉ POTRAVINY jsem zjistil něco jiného, přesněji řečeno pravý opak, mimo jiné:
"ČZPI v žádném případě nedoporučuje tyto preparáty konzumovat"
"Vzhledem k několikanásobnému porušení zákona zahájí ČZPI s firmou Emil Havelka-ASTRÁL správní řízení. V minulých dnech (11.10.) inspekce rovněž podala orgánům činným v trestním řízení oznámení o podezření z trestné činnosti uvedené firmy. Brno 22.10.2001"
"Při konzumaci výrobku Astrum Ma Madhulene v množství 2 tablety za den (což je horní hranice dávkování dle etikety výrobku, která je shodná s vydaným Rozhodnutím MZd HEM-350-18.12.98.43128) už by, dle předchozího modelu výpočtu, hodnota olova v krvi dosáhla 754 ug/dm3, což je považováno za silnou expozici."
-
Re: REGENERACE v Havelkově věci
1 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Sobotu 27.Října 2001 16:21:51
Přivítal bych, kdyby se k celé záležitosti vyjádřili odborníci na ajurvédu, čtoucí tuto stránku.
Jiří Nitsche
-
Re: REGENERACE v Havelkově věci
2 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 1.Listopadu 2001 22:55:49
jen připomínám, že případ Havelka nevznikl z domácí společenské objednávky. Pokud vím, jedna žena žijící v Německu se příslušnými bobulemi otrávila, nechala je prozkoumat tamější inspekcí a ta to předala inspekci domácí...
-
Re: REGENERACE v Havelkově věci
3 odpověď odeslal(a) Martin.Ch ve Čtvrtek 1.Listopadu 2001 23:14:35
Zabývám se mimo astrologie také hermetickým a ajurvédským lékařstvím. Problém bych viděl hlavně v tom, že není jasné, jak se tolik olova do přípravku dostalo a z čeho se přípravek vlastně vyráběl. Jinak všechny směry alternativního lékařství jsou na expozice těžkým kovům ještě opatrnější než klasická medicína. Problém je však třeba u bylin z výkupen. Často vídám důchodce obírající lipový květ z lípy na rušné pražské ulici. Pak ho dají do výkupny a léčivý čaj je na světě. Tím nemíním hájit kvalitu služeb p.Havelky - o tom mám velmi kritickou představu.
Martin.Ch
-
co tomu říkáte?
1039 otázku odeslal(a) Martina Lukášková v Pondělí 1.Dubna 2002 22:51:15
Pan Turnovský tu několikrát zmiňoval J. Mukařovského a jeho dílo zabývající se strukturalismem a estetikou. Zjímalo by mne, zda jste s tím někdo seznámem a pak, co si o tom myslíte? Co vám to přináší pro astrologickou praxi? Je to vůbec možné? Za odpovědi předem všem děkuje Martina.
Mne inspirovalo toto: " Jestliže estetická funkce nesměřuje k žádnému praktickému cíli, neznamená to, že by zabraňovala styku umění s životními zájmy člověka. Právě tím, že postrádá jednoznačného, osanu, stává se estetická funkce, průhlednou, nestaví se k ostatním funkcím nepřátelsky, ale pomáhá jim." J.M. o strukturalismu
"Má-li člověk stále znovu vcházek v zápas se skutečností, je nutné, aby k ní přistupoval vždy z nových stránek, aby v ní vždy znuvu odkrýval dosud nevyužité stránky a možnosti.
Naprosté omezení na postoj praktický vedlo by však patrně nakonec k úplné automatizaci, k omezení pozornosti na stránky již dobyté a vykořistěné.
Estetická funkce dovede udržovat člověku vůči universu postavení cizince, jenž vždy znovu přichází do krajů neznámých s pozorností neotřelou a nastraženou, jenž vždy nanovo uvědomuje si sebe tím, že se promítá do okolní skutečnosti, a okolní skutečnost tím, že ji měří sebou." J.m. Význam estetiky
Tak třebas tohle mi (mluvím jen za sebe) pro pohled astrologa přijde zajímavé. Nedrží mne to na místě, ale vede dál do světa poznávání, kterému já říkám astrologie.
-
Re: co tomu říkáte?
1 odpověď odeslal(a) M.Lukášková v Pondělí 1.Dubna 2002 22:56:11
velmi se omlouvám za překlepy. no, co už se dá dělat. Jeden alespoň opravím : ...Právě tím, že postrádá jednoznačného obsahu, stává se estetická funkce, průhlednou, nestaví se k ostatním funkcím nepřátelsky, ale pomáhá jim." J.M. o strukturalismu
děkuji
-
Re: co tomu říkáte?
2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 2.Dubna 2002 00:07:08
Jasně, u českého strukturalismu byl kladen důraz na aktualizaci, slovníkem humanistické astrologie na aktualizaci potenciálu nativity. Tady je myslím styčný bod par excelence, zvlášť když řada strukturalistů a nejen "pražských" (Roman Jakobson) zakotvila za 2. světové války v Americe, čímž Rudhyarovi umožnili, any jejich práci studoval. PT
-
Re: co tomu říkáte?
3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 2.Dubna 2002 01:02:57
A dále, pokud bychom redukovali naši metodiku pouze na čtení (intrepretaci) pouhé nativity a vzdali se vymožeností tranzitů/revolucí a direkcí, tedy monitoringu a reinterpretaci nativity z hlediska vnějšího a vnitřního rytmu, stejně bychom po čase četli/interpretovali nativitu z hlediska novějšího, současnějšího, aktuálnějšího, než když jsme ji četli/interpretovali poprvé. Oč tedy jde? Jde v první řadě o to, aby Majakovskýho loďka života se neroztříštila o břehy každodenní banality. Funkce estetická (hodnotící a evokativní) dává další, lépe nový, rozměr méněrozměrným (podle analogie ménězahrnujících a vícezahrnujících celků) funkcím praktickým, teoretickým a magicko-náboženským. Povedeme-li synchronní strukturální řezy nativititou dostaneme několik vrstev: pro humanistické astrology tu bude základní vrstva distribuce planet v domech, další vrstva distribuce planet a domů ve zvěrokruhu, ještě další vrstva aspektace atd atp. Jiné astrologické přístupy budou uvažovat jinou hierarchii vrstev třeba s priamariátem distribuce planet ve znameních zvěrokruhu, aspektace, distribuce planet v domech, ale to už patří k věci a struktruralistickému přístupu to samozřejmě nehází klacky pod nohy, právě naopak. Bude tím jen potvrzen individuální přístup každé lidské bytosti ke každé lidské bytosti (pole vztahů), neboť každá lidská bytost - a i bytosti jiné - nelidské, si prométeovsky ukradla oheň, přivlastnila si nativitu, která je banalitou každodenního života ostatních (lidských) bytostí. Ale odtržení jedince od matky, důsledek intervence principu zvratu, ji dává právo číst onen text (nativitu její, tranzit ostatních-na to upozornila před časem právě Martina Lukášková) a žít "svůj" život jedinečným způsobem (srovnej Zbyněk Havlíček: Žiju život a píši báseň). Nakolik bude tento pokus o individuální prožití života, individuální (tedy ne egoistický, ale samostatný) ovlivněn společenskými manipulacemi je věc jiná. Astrolog by se jako zvláštní lidská bytost (ať už konformní nebo nekonformní) měl dát do služeb nového pokusu o nové řešení kritické situace (a na tom se myslím shodneme všichni, že situace JE kritická už pár tisíciletí) a obscénně nepoklonkovat před banlitou a rutinou industriální a postindustriální konzumní společnosti. Je pozoruhodné, jak se tady potvrzuje postmoderní a postrukturaliská teze o interperatci jako odkládání významu. Vždyť tím, jak žijem svůj život, jak interpretujeme svoji nativitu, odkládáme nalezení jeho/jejího významu až na konec, do posledních stupňů cyklu, která funkci archetypalizace, čili dočasného "uzavření" a kolektivizace smyslu a významu jedincova života, jedinečného celku. Turnovský
-
Re: co tomu říkáte?
4 odpověď odeslal(a) Roman Votruba v Úterý 2.Dubna 2002 10:05:02
To souhlasí: „přistupovat ke skutečnosti vždy z nových stránek, odkrývat dosud nevyužité stránky a možnosti atd.“ Ta energie se ve struktuře nativity prostřednictvím aspektů nějakým způsobem stále převaluje, přelévá se podle potřeby, zřejmě tím, jak my sami naplňujeme svůj život, a různé symboly (planety, aspekty) při nových interpretacích vlastně vydávají nová svědectví. Jestliže se vědomě snažíme aktualizovat potenciál všech symbolů nativity, znamená to, že vždy v průběhu života bude někdy kladen větší důraz na určitý krok (dům) než na ostatní a symbolický význam planet v konfronatci s novými situacemi bude stále růst nebo se měnit v celé té nekonečné škále významů symbolu. Právě v tomto smyslu možnosti nových interpretací samotné nativity, experimentálně bez použití tranzitů, revolucí, direkcí apod., tak jak píše Pavel Turnovský ve 3. odpovědi, snažil jsem se nahlížet průběžně nativity mých přátel, u některých po dobu několika let. Při každém rozhovoru nad nativitou samozřejmě objevíme nové významy. Ale ty významy, ty budou dohromady skládat tu korunu stromu, vycházejíce asi z něčeho základního, čehož symbolem budou třeba kořeny a kmen. Ale stejně v tomto smyslu nerozumím Pavle tomuto tvrzení:
„Je pozoruhodné, jak se tady potvrzuje postmoderní a poststrukturalistická teze o interpretaci jako odkládání významu. Vždyť tím, jak žijem svůj život, jak interpretujeme svoji nativitu, odkládáme nalezení jeho/jejího významu až na konec, do posledních stupňů cyklu, která funkci archetypalizace, čili dočasného „uzavření“ a kolektivizace smyslu a významu jedincova života, jedinečného celku“.
Můžeš to nějak rozvést, anebo tam chybí nějaká slova anebo jsem prostě blb, všechno je možné.
Roman V.
-
Re: co tomu říkáte?
5 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 2.Dubna 2002 11:59:29
Romane, odkazuji na Miroslava Petříčka: Úvod do současné filosofie, str. 176 a dále o Derridovi:
"Znak nemá význam, který mu plně zaručuje preexistující systém, nýbrž význam znaku se neustále děje. A tím padá i představa znaku jako toho, co zastupuje věc samu.
Znak je sice vymezen diferencí k jiným znakům, ale tato diference není nic pevného, neboť ona forma diferencující hranice znaků je vždy v pohybu. A je-li znak stále vymezován diferencemi k jiným znakům, znamená to za druhé, že je vymezován stopami jiných znaků - že v sobě nese stopy všech těch znaků, jimiž je vymezen a jež samy nejsou přítomné.
Říká se, že znak zastupuje věc samu, ale jak může zastupovat věc samu, je-li vše v pohybu? neboť - a to je pro Derridu nejdůležitější - znak je vždy vymezen tím, co je nepřítomné, těmi znaky (diferencemi k těmto znakům), které tu nejsou a které přesto, svými stopami, určují, co znak zastupuje. Přítomné, ona věc sama, je "výsledkem" nepřítomného. Znak nikdy nereprezentuje reprezentované, nýbrž vždy odkládá přítomnost toho, co označuje."
-
Re: co tomu říkáte?
6 odpověď odeslal(a) Roman Votruba v Úterý 2.Dubna 2002 13:38:12
Jistě Pavle, tohle je zcela zřejmý, mě šlo o to - "odkládáme nalezení jeho významu až na konec, do posledních stupňů cyklu atd". Čili jak s tím koncem, zas je to jenom bod v pohybu. Znamená to nějaké shrnutí významů a kdo je udělá?
-
Re: co tomu říkáte?
7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 5.Dubna 2002 00:11:11
Musíme to dělat my. Dokud náš život neskončí, je to jen odkládání jeho významu. Známe přece mnoho hrdin (píšu to schválně vždy v tomto tvaru), kteří to na stará kolena podělali a stejně tak známe případy těch, kteří se nakonec pochlapili. PT