<= Index
<= Zpět
(?)
www.astrolozka.cz (link)
Obsah
Předchozí
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Další
-
problém myšlení
338 otázku odeslal(a) Roman v Sobotu 24.Června 2000 15:17:02
Přátelé, rád bych zde nastínil takovou dosti zásadní otázku týkající se našeho myšlení, které si na tomto fóru porovnáváme. Většinou vycházíme z toho, co bylo a snažíme se vytvořit ideu toho, co bude, nebo co by mělo být. A tak nám (jak říká Krishnamurti) uniká plné pochopení toho, co je. Stálým obracením se do minulosti a vzhlížením k budoucnosti jsme určitým způsobem podmíněni a náš pohledna to, co je bude dozajista neúplný ba zkreslený. Jestli jsem dobře pochopil to, co chtěl Krishnamurti sděli, pak naše touha po pochopení toho, co by mělo být, je skryta v každém okamžiku pochopení toho, co je. A tomu je třeba věnovat veškerou pozornost bez myšlení, které je podmíněno a vytváří stále nové neúplné konstrukce, modely,struktury. Ty jsou však skryty v tomto světě, ale my je nevidíme, protože naše myšlení je zaměstnáno vytvářením vlastních.
Martin kdesi na těchto stránkách napsal, že vědec řekne A, teolog B a astrolog C. Tak to je. Problém je ale spíše v tom, do jaké míry se každý z nich dokáže ubránit podmíněnosti získané informacemi a znalostmi ze svého úzkého oboru.
Myslíte tedy, že k pochopení toho, co je, nás přivede studium toho, co bylo a představy o tom, co by mělo být, anebo je důležitější zaměřit svou myšlením nepodmíněnou pozornost na to, co je ?
Hezké sobotní odpoledne všem přeje Roman.
Moje data: 1.2.1950, 22:50 UT, Praha
-
Re: problém myšlení
1 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Sobotu 24.Června 2000 23:49:22
(Josef Zezulka, Bytí/životní filosofie, kap. Život vesmíru)
…Ve své vizi jsem stál na naší planetě na písčitém mořském břehu. Byla velmi jasná noc a nebe plné hvězd. Jak jsem se díval na známá souhvězdí, počal jsem rychle růst a rozšiřovat se. Rozšiřoval jsem se do vesmíru. Naše planeta se pode mnou zmenšovala, celý vesmír se přibližoval, přede mnou se zhušťoval a já jsem si náhle uvědomil, že se dívám na atomy nějaké hmoty. Dále se vše zhušťovalo, zmenšovalo, až jsem rozpoznal, že se dívám na nějaké velké těleso, které se zmenšovalo do velkého balvanu, dále do menšího, až jsem měl v natažené ruce před sebou velký kámen, potom menší kámen a pak už jen zrnko písku. Rozhlédl jsem se kolem sebe a viděl jsem, že stojím na písčitém mořském břehu nějaké planety. Nade mnou bylo krásné hvězdné nebe a já jsem si v tom uvědomil, že držím ve své ruce zrnéčko písku, ve kterém je atom, kolem jehož jádra krouží elektron, který je planetou, ze které jsem přišel. Uvědomil jsem si, že se nacházím v další hmotné sféře. Pustil jsem zrnko písku na zem, zadíval jsem se na hvězdné nebe a počal jsem znovu růst. Opět se vše sráželo dohromady a zmenšovalo, a nakonec jsem znovu měl na své dlani zrnéčko písku, v jehož jednom atomu byla planeta, ze které jsem vyšel. Toto se dělo ještě několikrát, nevím kolikrát, ale tímto stálým přecházením do dalších rozměrově stále větších sfér jsem konečně došel zase na naši planetu, ze které jsem původně vyšel. Když jsem opět stanul na svém původním místě na mořském břehu, sehnul jsem se a vzal do dlaně zrnko písku. Díval jsem se na ně a v tom jsem se začal zmenšovat, jako bych do toho zrnéčka letěl. To se přede mnou zvětšovalo, bylo veliké jako balvan, pak jako hora a já jsem viděl, jak jeho hmota řídne a uvědomil jsem si, že se dívám na jeho molekuly a pak na jeho atomy. Vybral jsem si jeden atom a letěl k němu. Viděl jsem jeho jádro, kolem kterého kroužily menší částky jako oběžnice. Uvědomil jsem si, že to jsou planety. Jednu z nich jsem si vybral. Zmenšoval jsem se a letěl na ni. Stále se zvětšovala, až jsem začal na ní rozeznávat její moře a pevniny. Vše se přibližovalo, až jsem na ní přistál. Byl jsem na jejím písčitém mořském břehu. Postavou jsem byl stejně velký jako na naší planetě. I rozměry byly normální přesto, že jsem si uvědomoval, že jsem se zmenšoval až do atomu. Dále jsem si uvědomil, že jsem vykonal obrácený postup než předtím a že jsem nyní na oběžnici, která je nyní součástí atomu písku, který leží na mořském břehu naší planety. Rozhlédl jsem se po planetě i po jejím hvězdném nebi, sehnul se a vzal do dlaně zrnéčko písku. Opět jsem se začal zmenšovat, vše kolem řídlo a celý zážitek se znovu opakoval. Opět jsem se nořil do nižších a nižších hmotných sfér, procházel je, až jsem e dostal zpět na naši planetu, odkud jsem vyšel. Ať jsem šel směrem nahoru do vesmíru, nebo směrem do atomu, vždy jsem se vrátil zpět na výchozí místo.
Nejsem si jistá, jestli mám vůbec něco dodávat.Cokoliv mě napadá, musím odložit, protože si vždycky uvědomím, že to ten text obsahuje. Hezký večer.Ljuba
-
POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
359 otázku odeslal(a) Pavel Turnovský v Sobotu 15.Července 2000 13:35:23
POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
Ještě k tomu ověřování validity experimentem a snaze obhájit astrologii proti scientistickým útokům:
„Dílo Thomase Kuhna a dalších vede k rostoucímu poznání, že základy vědecké rozpravy – tedy i vědecké „pravdy“ – jsou nakonec společenské. Věda není jen neutrálním pozorováním dat, jak to předpokládá její modernípojetí. stejně tak nás věda nevede ani k rezolutním výrokům o světě jako objektivní „vnější“ realitě.jedna nedávná teorie, Duheim-Quinova teze, v podstatě popírá, že experiment může s konečnou platností prověřit správnost teoretické předpovědi, protože tato zkouška sama závisí na platnosti různých teorií, o níž se daný pokus opírá. Každý experiment se nakonec opírá o síť teorií, názorů, myšlenek, světů a tradic – tedy o kulturu či společenství, v němž se uskutečňuje.
Podle tohoto nového pojetí vědecké poznání není souhrnem objektivních a všeobecně platných pravd, nýbrž sbírkou výzkumných tradic, zrozených v konkrétním společenství badatelů. a její diskurs – její jazyková hra – je mimo živou praxi takových společenství z velké části nesrozumitelná.
Kuhn však dodává ještě jednu důležitou intonaci. Tvrdí, že paradigmata netvoří jen vědeckou činnost, ale také svět vědce. Panující paradigma určuje co vědci vidí, když se dívají na svět. Konkrétní paradigmata ovlivňují dokonce i operace a měření, jež si vědci volí připrovádění experimentů.
Postmodernismus bere tuto stránku paradigmatických přesvědčení vážně. Souhlasí s tím, že svět není ničím daným, že není „vnějším“ objektem, se kterým přicházíme do styku a o němž můžeme získávat poznání. naopak tvrdí, že pomocí jazyka tvoříme svůj vlastní svět a existuje tolik různých světů, kolik je světotvorných jazyků.
Tuto mnohost světů postmodernismus plně respektuje.“
Stanley J. Grenz: Úvod do postmodernismu, 1996, český překlad 1997
Doufám, že se nám podaří umístit na naše stránky pozoruhodnou stať Jiřího Svrška Poznávání světa a moderní věda, nebo alespoň link na ní, kde se podává zpráva o aktuálních diskusích ve vědeckém světě, které jsou i pro nás, nevědce, případně astrology velmi inspirativní. Vidíme, že už nejen lidé jako Shelldrake, Bohm, Capra, Chomsky, Kuhn, Neubauer, Derrida, Lyotard, Lacan, ale i debata probíhající mezi Alanem Sokalem a Stanley Aronowitzem ukazuje, že bránit se proti sisyfovským útokům je plýtvání časem a energií, neboť svět scientistů se sice pomalu, ale zato důkladně rozpadá. Navíc by to byla i „nebezpečná známost“, mohli bychom od nich „něco chytit“. Nechme vědce, aby vytvořili své nové paradigma, pozorujme je pečlivě a teprve pak, až nové paradigma převládne, vstupme s nimi do vážné debaty. Čas, který tak získáme, neutraťme studiem dalšího vagonu okkultních spisů, ale využijme ho k dekonstrukci našeho vlastního astrologického jazyka. To co se odehrává na těchto stránkách je takovým dekonstruktivním pokusem, je pozvánkou k takovému procesu. Pavel Turnovský
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
1 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Sobotu 15.Července 2000 22:32:44
Vážený pane Turnovský.
Jeden útokem zahajuje, druhý nejprve počká na chybu soupeře, oba ztrácejí čas bojem. Než jsem potkala astrologii, hrála jsem šachy, jejich svět mě okouzloval, přitahoval, vítězství (občasná) byla krásná, prohry ponoukající ke studiu, svět mimo svět. Astrologie mi nabídla nekonečné souvislosti života jako takového, nedovedu si představit konec toho. Nechci vědomě dekonstruovat, od čeho se odrážím. Možná jsem neporozuměla, co jste napsal.
Přeju všechno dobré. Ljuba Axmannová
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
3 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Neděli 16.Července 2000 00:07:06
Jo, to pak je krásné pozvání.LA
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 16.Července 2000 02:07:19
Musím přiznat, že možná hlavně díky diskuzím, které zde poslední rok vedeme, jsem se dostal tak daleko, jak jsem se dostal. Doufám jen, že v tom nelítám sám jako dneska večer výjimečně Gary Cooper, dobrou noc přeje Turnovský
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
5 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Neděli 16.Července 2000 15:53:00
Vzhledem k tomu, že jsme lidí, již nebojujeme o potravu, ale o psychické pohodlí (neboli o moc, Jung by řekl o energii). Z hlediska pozorovatele (bez dosazování takových významů) to pěkně popisuje kniha Pragmatika lidské komunikace od Waclawika a spol.
Aktivní strana (útočník) používá zbraně jako kritiku, v horším případě vyhrožování (a to vidíme u našich skvělých Sysifů: "Neexperimentujete, nemáte tedy pravdu!" nebo "Vaše činnost je pro lidstvo nebezpečná" (neboli vystavujete se tedy možnému Božímu trestu). I když to svádí považovat útočníka ua zlého, i pasivní strana má své fauly: ublíženost, uraženost, citové vydírání, tajemnost ("neřeknu ti, kde jsem byla, protože na to mám právo" - byla na nákupu, ale zahrnující milenec se hned bojí, že o ni přijde). V tomto odstavci nedělám nic jiného, než papouškuju knihu strašné literární úrovně, ale zajímavého obsahu s názvem Celestincké proroctví, vydala Pragma, k dostání v duchařině v Celetné.
Osobně hraju odjakživa obránce, a teď se snažím přijít na to, jak hrát fér. Když jsem si řekl, že se nebudu bránit, přišel jsem o všechnu energii. Teď si myslím, že když už se nechám vytočit, bránit se musím. Jak se ale nenechat vytočit? Asi je třeba mít jasno. Ale ten boj v tom myslím bude pořád (ať už vnitřní nebo vnější), protože jasno asi jen tak nebude.
Martin
-
Re: Postmoderní astrolog 1.
6 odpověď odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý v Úterý 18.Července 2000 01:06:42
Pane Turnovský ... vyprovokoval jste mne.
Chtěl jsem se sem vrátit, až budu mít hotovo stručné hodnocení toho, co mi dala Vaše letošní "Astrologie pro statečné" (jak jsem slíbil), ale dámy z kurzu si neví rady s Pullenem, takže jsem se zdržel prací na manuálu. Ale vaše téma je příliš vyzývavé....
Tak tedy jazyk. Hm... To je problém.
Filosofie nutně musela vyústit u sporu kolem jazyka jakožto svého pracovního nástroje, ale abych se přiznal, mám pocit, že jako ve všem, tak i ve filosofii došlo k odklonu od podstaty. K přesunu těžiště. Je to podobná situace, jako se svobodou slova. Všichni najednou máme právo ke každému problému co říci. Máme právo se (relativně) domluvit na řešení. Tak se domlouváme a domlouváme ... a najednou shledávám, že těžiště procesu již není v tom, že se můžeme na něčem všichni společně svobodně domluvit. K všeobecné spokojenosti. Ale můžeme všichni mluvit. A najednou už nejde o výsledek. Jde už "jen" o proces.
Podobně tak i s jazykem. Jistě, analáza jazyka je důležitá. To, co jste výše napsal, je - jak poslední dobou rád používám - výživný text. Ale nenavrhujete totéž, co potkalo svobodu slova a filosofii také pro astrologii? Já velmi dobře chápu Horynu s jeho provokativním, leč velmi fundovaným dílem "Filosofie posledních dnů před koncem filosofie"...
Popravdě řečeno, kdykoli se mluví o postmodernismu, snad díky své lehce konzervativní (Bože - snad ne bigotní) povaze, nemohu zachytit jednotný smysl - cíl postmoderního snažení. O co postmodernismu vlastně jde? A co je vlastně postmodernismus? (Doporučuji knihy Zygmunda Baumana. Mně jsou zatím nejsrozumitelnější.) Mám pocit, že postmodernismus je vážně COKOLIV, protože se nenajdou dva autoři, kteří by se na jeho charakteristice - byť jediné - shodli. Snad jedině kromě toho, co jsem už napsal, že postmodernismus je cokoli. Stále se v této souvislosti nemohu zbavit paralely na Crowleyho jediný zákon: "Čiň, co chceš - toť jediný zákon."
Proto se bojím zavádění téhož do astrologie. (Zpět k jazyku.) Nevím totiž, co bychom měli zavádět. Lingvistické analýzy horoskopu jako znakové struktury? Nevím ... poprvé jsem tuto myšlenku slyšel od Vás a připadá mi příliš mladá na to, aby na ní už bylo co analyzovat. Nebo analyzovat, popř. dekonstruovat astrologický jazyk? Jistě, proč ne. Ale jak se pak budem domlouvat? Takový pokus už tu byl. Ne v astrologii, ale ve vědě.
Pozitivismus, když se nacházel ve fázi empyriokriticismu a konvencionalismu (v malém teď prožíváme totéž) narazil na stejný problém skrze svého stoupence Richarda Avenária. Ten v urputné snaze zbavit se klasických pojmů staré filosofie, snažil se vytvořit nový jazyk (přesně to, po čem prahne současná filosofie, fyzika, kosmologie a taky postmoderna). Ve své snaze se však dostal do obrovských problémů, protože při objasňování nových pojmů používal pojmy staré, čímž ovšem nutně "znečistil" výkladový styl a už se vezl... Pokus skončil dosti neslavně.
Píšu to proto, že jazyk je jediný komunikační prostředek, který momentálně máme. Byť v několika modech - je JEDINÝ. K jeho "dekonstrukci" bychom potřebovali principielně odlišný komunikační prostředek. A ten NEMÁME! Proto si myslím, že dekonstrukce jazyka není možná, tak jak není možno pozorovat své vlastní pozorování. Herec nemůže být zároveň divák. Jsou prostě role, které nám byly "přisouzeny". A boj proti nim může být možná spíše rebelantským výstřelkem, než konstruktivním pokusem o posun. Někam. Ať už kamkoli.
Snad jsem se moc neztrapnil.
Váš Borůvinka
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
7 odpověď odeslal(a) zavis ve Středu 19.Července 2000 20:42:21
Právě v tom posledním příspěvku od pana Boruvinky vidim zakopanýho psa. Dekonstrukci chápu jako možnost nalezení jiného přístupu či pohledu na určitou věc, téma či svět. Dekonstrukce znamená zboření určitých psaných či nepsaných pravidel a pokus o najití nové cesty a je jedno, zda-li ji hledá astrolog, filosof, lékař nebo vědec. Nová cesta je pro všechny víceméně neviditelná a většinou odmítaná a to přdevším nedostatkem energie přestoupit již zaběhlé koleje toho či onoho pohledu na svět.
Tak se zdá nemožné někomu domlouvat se beze slov nebo lěčit bez prášků nebo pochopit jiné paranormální jevy. Nakonec i astrologický pohled na svět je většinou odmítaný a nepochopený. Meze ale neexistujou. Hledat nové prostředky komunikace a chápání světa, které jsou nad rámec našeho normálního vnímání, v tom vidim smysl dekonstrukce, v tom vidim smysl odklonéní již zaběhlé tradice od cehokoliv ....
Role nám sice byli přisouzeny, ale neznamená to, že jsou dané a my je nemůžeme zbořít a vytvořit si nové , takové, které nam dají možnost dívat se na vesmír, svět či život novým pohledem....
Pozorovat své vlastní pozorování je například jedním z prožitků při budhistické (či jiné) meditaci a tudíž nic nemožného.
tak si to nak myslim ja
zavis
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
8 odpověď odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý ve Čtvrtek 20.Července 2000 00:18:38
Jistě.
Chápu, že vývoj je nutný. Je bezpodmínečně nutný! Nechci svět "uvrtat" v klišeji, ale musíme - abych tak řekl - zachovat poměr katastrofického a evolučního vývoje. A to je tak 1:1000000 let ve prospěch evoluce. Katastrofický v přírodě je pro mne totéž, co revoluční v lidské společnosti. (Přiznám se, že nenávidím revoluce. Ještě žádná nikdy nic dobrého lidstvu nepřinesla!)
Ptám se tedy: je čas ke změně? Jsou všechny staré vzorce vyžilé? Nefunkční? Bez přínosu? Vyčerpané?
Nejsem si tím jist.
Při hledání nového přístupu je nutno mít neustále na paměti, že jeho novost je odlišností ke starému. Je k němu v kontrastu. Bez starého nelze nové rozeznat. Ale když ještě ani staré či předchozí není dopracováno... nevím, na čem stavět, když v nosné zdi jsou díry.
Někdy mi to připadá, že je to stavění vzdušných zámků.
K poslednímu příspěvku:
Domlouvat se beze slov a léčit bez prášků jsou dvě sakramentsky odlišné věci. Metody léčby mají alternativy. Celou řadu. Jazyk NEMÁ ŽÁDNOU!! Má pouze mody (pilulky různé barvy, ale pořád pilulky). Proto mluvit o jiném způsobu komunikace je tak teoretická rozprava, že snad ani nemá smysl. Je to víc, než science fiction.
"Hledat nové prostředky komunikace a chápání světa, které jsou nad rámec našeho normálního vnímání, v tom vidim smysl dekonstrukce, v tom vidim smysl odklonéní již zaběhlé tradice od cehokoliv .... " Pane Zavisi, upřímně: máte nějaké vysvětlení, proč lidé tak často a rádi hledají východiska v mimolidském světě? Proč musí být skryty nad rámcem našeho vnímání? A také proč je naše doba tak paranoidní v potřebě hledat pořád něco nového, místo aby nejdříve důkladně propracovala a prožila to "staré"?
"Role nám sice byly přisouzeny, ale neznamená to, že jsou dané a my je nemůžeme zbořít a vytvořit si nové , takové, které nam dají možnost dívat se na vesmír, svět či život novým pohledem....
Pozorovat své vlastní pozorování je například jedním z prožitků při budhistické (či jiné) meditaci a tudíž nic nemožného. "
Tady jsme si možná nerozumněli. Nešlo mi o role ve smyslu podoby jazyka, ale o podstatu jazyka. Jako komunikačního prostředku. Ten nám byl "přisouzen", podobně jako počet končetin, způsob rozmnožování, podoba orgánových soustav... Má skutečně smysl bojovat proti všemu? Například já jsem se sadou svých vnitřních orgánů docela spokojený. Nespokojený jsem spíše s tím, jak je (špatně až bezohledně) užívám...
A pozorování vlastní mysli? Hm... Tady bych potřeboval nějaké bližší vysvětlení, jakže to buddhisté vlastně myslí. V jejich filosofii se nevyznám a proto do ní nerad kecám. Myslím ale, že v evropské interpretaci je nějaký šum. Pozorovat své vlastní pozorování (v tomto jednoduchém výkladu)- to je koan - jako tlesknout jednou rukou.
No ... už jsem toho nakecal až dost ...
Loučí se...
Borůvinka
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
9 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd ve Čtvrtek 20.Července 2000 12:47:00
Poznámka: jazyk není ani zdaleka jediným komunikačním prostředkem (je i výtvarné umění, hudba, řeč těla, sexualita, mimosmyslová komunikace)
Myslím si, že filozofie by neměla o cíli mluvit, pokud filozof v tomto cíli není, neboť pak je to nepoctivé. O cíli mluví různá náboženství jako o Zemi zaslíbené (filozof Mojžíš), Božím království (fizozof Ježíš) či osvícení (filozof Budha).
Martin
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
10 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Pátek 21.Července 2000 01:17:34
Ještě o tom pozorování pozorovatele. Napřiklad takový Waclawik rozlišuje tři úrovně poznání.
1. Poznání věcí (jejich přímé vnímání)
2. Poznání o věcech (např. jazyk, přírodní vědy, matematika jako abstrakce objektivního světa, ale i různé spirituality a věrouky, protože i náboženský zážitek je věc)
3. Poznání o poznání (filozofie, ale i metamatematika)
Vše pouze rozumové a od dvojky výše jazykové, tady do toho netahám žádné pocity.
Je evidentní, že úrovně můžou jít do nekonečna, W. ale tvrdí, že už čtvrtá úroveň je velmi těžko stravitelná pro rozum dnešního člověka.
Pozorování pozorovatele je vlastně myšlení o myšlení (neboli transcendence), tedy třetí úroveň.
Tvrzení jako například Godelova věta nebo "vše je relativní" atd. jsou "výsledky" třetí úrovně.Obě zmíněná prohlášení relativizují úroveň druhou, byť se tato může v určitém stupni našeho vývoje absolutní.
Z hlediska třetí úrovně jsou například nesmyslné zapálené debaty, který systém domů je správný, protože třetí úroveň vidí, že jakýkoli systém domů stejně jako jakákoli astrologie stejně jako jakákoli věda má své hranice, tedy není úplně pravdivá. Vždy se volí mezi dvěma nepravdami.
Martin
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
11 odpověď odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý v Pátek 21.Července 2000 01:57:17
Asi jo.
Asi to tak nějak bude, i když se přiznám, že úroveň, kterou popisujete jako třetí už mi trochu uniká ze zorného úhlu z toho důvodu, že mi připadá natolik individuální, až je zbytečné ba mylné ("mimózní") o ní vůbec mluvit. Protože je tam vše (astrologie, věda...) právě tak malicherné, bude tam asi nejlepší komunikačním prostředekem právě mlčení. A na tom toho taky asi moc reformovat nelze.
Proto vyzývám: pojďme si spolu krásně "zamlčet"...
Borůvinka
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
12 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 23.Července 2000 01:52:52
No panečku, vidím, že jste se tu neflákali a nadělili mi tím jeden z nejhezčích dárků k narozeninám. Teď to musím ještě pročíst. Zdraví Vás všechny a děkuje Turnovský
-
Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
13 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 24.Července 2000 00:13:05
Ano, MLČENLIVÁ astrologie je jednou z podob astrologie, jíž toužím uvést v život.
"Tak se též rozkládá a rozptyluje stávající smysl, přičemž se pracuje prostředky té struktury, té tradice, která je dekonstruována, tím se dospívá k transformaci systému znaků."
Milý Borůvinko, netoužím po lingvistických rozborech astrologických výkladů, teď Vás necituji přesně. Ale protože při astrologické interperatci používáme jazyk, protože v jazyku myslíme, chci vědět, jak myslíme, jak mluvíme. Navíc máme skvělé staročeské slovo hvězdopravec. Prozatím se až příliš často potvrzuje myšlenka Tristana Tzary, že myšlenka se tvoří v ústech.
Doufám, že jsem vám ve ValMezu doporučoval, abyste si prošel, v kolika astrologických publikací se dozvíte, že konjunkce Slunce a Luny je novoluní, že opozice Slunce a Luny je úplněk a podobné triviality.
Jsem přesvědčen, že astrologie je v prvé řadě kulturní jev, jinak by se na jižní polokouli rodili místo Beranů Váhy. Před časem jsem viděl viedozáznam Rupertiho přednášek z Weingartnovy New York School of astrology. Černoch v publiku byl ojedinělou výjimkou.
Mrzí mne, že i nadále spojujete postmodernismus s libovůlí. Není to pravda. Konečně když máme poststrukturalismus, měli bychom mít i postholismus, což by v rámci postmodernismu bylo docela dost dobře možné.
Kdysi si mi s nešťastným výrazem ve tváři Elizabeth Teissierová stěžovala, že jí Claude Lévi-Strass řekl, že astrologové by klidně mohli být zkoumáni jeho metodami: mají svoji mytologii, obřady, jazyk. Proč ne, rozhodně mi ten nápad připadá užitečnější než souboje s hardscientisty, nebo mesaliance s newagery, připadně deshonestování astrologie v tv okkultistických pořadech, lde padají takové nehoráznosti a lá "citlivý materialista, který se v sobě moc nevyzná = Adolf Hitler" jedné takygrafoložky.
Zatím Vás zdraví a na hodnocení ValMezu se těší Turnovský
-
(no subject)
375 otázku odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Na velezajímavý článek
27.7. PSYCHICKÉ PROJEKCE NEVĚDOMÍ A PROBLÉM MĚŘENÍ V KVANTOVÉ TEORII Petr Bob
http://pes.internet.cz/veda/clanky/4542_0_0_0.html
http://pes.internet.cz/veda/clanky/4543_0_0_0.html
upozorňuje Turnovský
-
Re: (no subject)
1 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová ve Středu 2.Srpna 2000 21:56:12
V Rašovicích jste, pane Turnovský, použil příležitostně výraz “řadový surrealista“, okouzlilo mě to, jako řadová astroložka jsem si vypsala z Vámi anoncovaného článku:
…při libovolných introspektivních náhledech na sebe sama, dochází k posunutí hranice mezi vědomím a nevědomím a ke zvýšení obsahů vědomí.
…schopnost rozumět druhým odráží moji vlastní schopnost rozumět sobě samému.
…POKUD VÝVOJOVĚ VYŠŠÍ PSYCHOLOGICKÉ ADAPTAČNÍ MECHANISMY SELHÁVAJÍ, NASTUPUJÍ VÝVOJOVĚ STARŠÍ ARCHAICKÉ STEREOTYPY…
…poznání vzchází z konfrontace idejí nevědomí jako archetypů jsoucna v jeho potencialitě a aktuální imanentní formy ideje či archetypu projevené ve věcech, obecněji vnějších objektech.
…řád přírody je stejně tak jako v ostatních jsoucnech obsažen i v člověku…
…člověk je neoddělitelnou součástí jsoucna a že součástí světa je i to co si myslí, to co cítí a že i tyto jemné stránky naší osobnosti souvisí se světem kolem nás a ovlivňují jej. …
Co jsem zvýraznila, ráda bych dala jako nápis bělobou načrtnutý na prkno s tyčí zaraženou do země před mojí astrologickou chýškou. Co jsem vůbec vypsala, mluví mi z duše jinými slovy (protože tahle mně nenapadla) k člověku, který se ptá, jaká to má být mezi námi spolupráce skrze astrologii. Taky si ale myslím, že nejen astrologie může pomáhat ve stejné věci: to jen astrolog musí potkat svého člověka, který tím potkává svého astrologa, aby se spolu pokusili zvýšit obsahy svých vědomí.
Přeju hezký večer. LA
-
Re: (no subject)
2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Mne v onopm článku zaujaly tyto věty:
"C.G. Jung hovoří o imanentní a transcendentní formě archetypu. Imanentní představuje vtělení do struktury objektu např. typický tvar těla, typický způsob myšlení citového prožívání atd. Transcendentní forma představuje např. nevědomou účast na tomto imanentně ztvárněném bytí v aktu projekce. Domyšleno do důsledků to znamená, že Janetova hierarchie tendencí nebo Jungových archetypů představuje cosi jako hierarchii roztahujících se kruhů, které do sebe zahrnují stále větší úseky jsoucna na základě identity a tudíž nerozlišitelnosti. Například aspekt mé jsoucnosti v tom, že jsem složen z atomů znamená současně moji identitu s ostatními jsoucny složenými z atomů. Pokud psychika je založena na izomorfním zobrazení světa, což představuje požadavek jeho poznatelnosti, pak byť na nevědomé úrovni psychiky musí být každému elementu reality potenciálně přiřazen jeho psychický ekvivalent, který ve vztahu k ostatním psychickým ekvivalentům kopíruje strukturu světa. Což jinak řečeno představuje vztah imanentního a transcendentního, aktuálního a možného. Podstatná se tak jeví skutečnost, že poznání vzchází z konfrontace idejí nevědomí jako archetypů jsoucna v jeho potencialitě a aktuální imanentní formy ideje či archetypu projevené ve věcech, obecněji vnějších objektech. Psychologicky tedy evokováním nevědomého obsahu do vědomí v souvislosti se smyslovou zkušeností. V případě zaintegrování tohoto obsahu do vědomí dojde ke stažení projekce a rozšíření vědomí, což představuje nový poznatek, novou zkušenost, která vždy vzniká ze vztahu pozorovatele a pozorovaného jevu. Bez toho, že bychom vzali v úvahu, že řád přírody je stejně tak jako v ostatních jsoucnech obsažen i v člověku bychom těžko vysvětlili psychologickou podstatu velkých teoretických objevů, které vznikají deduktivní formou aniž by vycházely ze zobecnění empirických dat. Zvláště zřejmé se to jeví v matematice, kde vzniklá teorie teprve dodatečně, mnohdy o několik desetiletí později, nachází své uplatnění ve fyzice, čímž se potvrzuje jako reálný výraz řádu přírody, který byl vytvořen v duši člověka. To ukazuje, že psychická aktivita nejen kopíruje vnější skutečnost a tak ji poznává, ale že, a to je podstatné, sama je výrazem reálných přírodních procesů, které se v ní odrážejí, a “zevnitř” do ní obtiskují svoji strukturu. Vznik přírodovědecké teorie např. matematické nebo fyzikální je tak nutno chápat v souvislosti s dynamikou psychických procesů, například z produkce snových obrazů a to jak ve spánku tak při bdění, dále v souvislosti s uměleckými zážitky, existenciálními otřesy a podobně."
Myslím, že jsou ty věty důležité pro osvětlení principu synchronicity (spojení významem), o níž toho zejména odpůrci psychologické astrologie v různých okkultních časopisech z nenávisti a nepochopení naplantali hromadu takových nesmyslů, že až stydno, vzpomíná Turnovský
-
Re: (no subject)
3 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová ve Středu 2.Srpna 2000 23:26:41
No, já nevím, porád s tou nenávistí...,vždyť je to výraz jejich bezmoci zastavit vývoj. A věty jsem si vypsala jako jednotlivá završení. Ovšem, když pletu svetr, taky očko k očku,aby to bylo celé, to je fakt. Tak Vás zdravím. XXL
-
Re: (no subject)
4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Tedy ještě jednou k té nenávisti vůči psychologické astrologii. Takoví nenávistníci by si měli v první řadě uvědomit, že astrologická interpretace je psychická záležitost. Pokud astrolog nenávidí psychologii, pak je stejně bláhový jako plavec, který nenávidí vodu. Toť opravdu už vše pro dnešek od Turnovského.
-
Re: (no subject)
5 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Pátek 4.Srpna 2000 14:32:04
Což o to, myšlenky jsou to hezké, ale co následující problémy:
Co se stane po stažení projekce? Dejme tomu, že si myslím, že Pepa je zlý. Pak dojde k nějaké události (třeba se na mně Pepa pěkně podívá) a já si řeknu: "Hle, on není zlý. Moje negativní pocity vůči Pepovi byly jen mými negativními pocity." Tedy jsem stáhnul projekci. Ale co můžu dělat teď? Pouze zkonstruovat jinou projekci. Zda je ta nová projekce dokonalešjí či evolučně vyspělejší, není vůbec jasné. To není výhrada vůči článku, ale jen vůči nevyřčenému předpokladu, který z něj cítím (i když to může být jen moje projekce), a to že existuje něco jako skutečný stav věcí.
Opět se neřeší otázka, co když si A ve svém mozku vybere jenou variantu vývoje "objektivního světa" než B. Kterým směrem se pak svět vydá, ha? Pokud vím, dá se z toho vybruslit buď (pro mně obludnou teorií větvících se světů) nebo (pro mně ještě obludnějším) agnosticismem. Má někdo něco lepšího?
Martin Šmíd
-
Re: (no subject)
6 odpověď odeslal(a) Radmila v Pátek 4.Srpna 2000 14:33:41
Zarazila mě věta: „Pokud člověk není sám ve vleku svých pudů a předpojatostí, je mnohem více přístupný pohledu a chápání druhých lidí.“ (čl. 1, odst.6). Nevím, nevím. Já ty pudy a předpojatosti mám jako hlásiče, fakt je, že bez nich to mám jednodušší a jsem kámoška se všema/ svobodná bytost, jsem naprosto přístupná jejich pohledu a chápání, ale jakmile někdo na mě vybalí skrytou pohnutku, můj pud a předpojatost ihned zařve „Vidíš, měl jsem pravdu!!!“ a jsem otrok. A teď co je lepší: radši nevědět, abstraktně se usmívat a být přístupný pohledu a chápání druhých, anebo vědět/vycítit a konkrétně se leknout evt. zaradovat? Varianta A způsobí, že když dojde na lámání chleba, čumím jako oslík; varianta B naopak velmi snadno spouští destrukční programy, a to tehdy, když poruším zlaté pravidlo O ČEM SE NEMLUVÍ, TO NEEXISTUJE.
Obě varianty mají mistry svého oboru, já se necítím být ani A, ani B, mám to tak 20 ku 80 prostého, nikoli mistrovského počtu. Podotýkám, že do relativně nedávné doby jsem byla naprosto šťastné superÁčko, ovšem při zpětném hodnocení mám pocit, že jsem v té době velmi tvrdě spala. R
-
Re: (no subject)
7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Právě to, o čem se nemluví, existuje mnohem intenzivněji, než to, o čem se mluví. Pudy a instinkty jsou skvělá věc, když jde o život, vím to z vlastní zkušenosti, když jsem byl před lety napaden feťáky ve 11 hodin večer na Národní třídě (od té doby vím, kdo jsou policajti a komu dělají ochranku, narozdíl od poslance Severy). Chtělo by to asi rozlišovat v situacích, kdy nejde okamžitě o život: ubližuji tím, že poslouchám své pudy někomu? Zasloužím si vůbec to příjemné ovoce, které mi mé pudy přinesou? Dokáži unést tu zodpovědnost? Většinou se ale lidem, kteří paličatě poslouchají "své" pudy velice dobře prorokuje - nejen astrologicky - protože to končí katastrofálně, pro ně i pro jejich okolí. Tohle nebylo moralizování, to bylo pouze Turnovského pozorování.
-
Re: (no subject)
8 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
Jo a ještě něco, když máme pocit, že bdíme, tak je nejvyšší čas se probudit. Vyplatí se to, minimálně se nepočůráme do postele.....doporučuje Turnovský
-
Re: (no subject)
9 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
22:05 - 22:10 na ČT2 v Monty Pythonově Létajícím Cirkuse byla předvedena skvělá ukázka komerční astrologie, na jakou by se naší kolegové z různých astroufokontaktů nezmohli, ani kdyby se několikrát obrátili naruby. Už dlouho jsem se na účet hastrologů tak nezasmál, přinejmenším od doby, kdy jsem to viděl předešle, vy a oni filosofie, psychologie, intelektu, imaginace a tvorby držglešle! To vám vinšuje Turnovský
-
Re: (no subject)
10 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Sobotu 5.Srpna 2000 11:57:25
Křesťanská společnost (a to Češi jsou, ať se nám to líbí nebo ne) nás učí všechno kontrolovat myšlením, což ještě samo o sobě není tak strašné, kdybysme si to nepletli s potlačováním (nepřeložitelný anglický denial).
Když stokrát ustoupím (ve svatém zájmu nesobeckosti), může se moje území zmenšit do nepoužitelných rozměrů. Když po mně potom bude někdo chtít stoprvní ústupek, může pud sebezáchovy vyvolat zničující protiútok. Když vidím jeho následky, své sebezháchovné jednání označím za zlé a příště ustoupím dvěstěkrát. Pak zas a zas, až svou agresivitu zatlačím do podvědomí, kde bude dělat záněty, úrazy, touhu po moci atd. Tento proces se bohužel děje v dětském věku, takže dospělý už to dostane hotové a musí to v podvědomí pracně dolovat (což dělá málokdo). Proto je Mars považován za zlou planetu.
Možná si někdo řekne, že na něm vlastně ani nezáleží, hlavně aby neubližoval, a považuje to za svatost, přitom za tím je jen obyčejný strach vzít na sebe zodpovědnost. Přikázání říká jasně Miluj bližního svého jako sebe sama. To znamená přesně stejně, ani víc, ani míň. Nedopřát si prostor k životu je podle tedy hřích stejný, jako někoho utlačovat.
Jsem pro A - když emoce potlačuju, ochuzuju partnera o cenný zdroj informací - ale je třeba být schopen své emoce ovládat (tj. být schopen se rozhodnout, zda ano nebo ne).
Opozice Sa(Býk,12.dům)-Ju(Štír, 6.dům)
Martin