<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí  115 116 117 118 119 120 121 122 123 124  125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135   Další

• rozhovor s Františkem Dryjem v UNI 4/2002
  1072 otázku odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 9.Května 2002 17:40:59
  vyjímám:
  
  Jak to, že zrovna surrealismus přežívá už čtvrtou generaci a přitom další umělecké -ismy z prvních desetiletí minulého věku jsou dnes nanejvýš milými anachronismy? Anebo je jím i surrealismus?
  
  Jádro je asi v tom, že surrealismus prostě a jednoduše není uměleckým -ismem. Anebo jím alespoň zčásti a do určité doby byl, a zároveň od počátku v sobě obsahoval popření tohoto vymezujícího kunsthistorického principu. Máme-li se držet teigovské (a potažmo effenbergerovské) terminologie, konstatujme, že předválečný surrealismus představoval vyústění vývoje takzvaných poimpresionistických avantgard, jehož osou - zjednodušeně řečeno - byla v rovině tvůrčího výrazu proměna vnějšího modelu v takzvaný model vnitřní. Během tohoto vývoje, od realismu k irealismu docházelo k postupnému, osvobozování výrazu ve všech jeho podobách - až byl - tedy výraz, způsob vyjádření - zbaven všech a priori, a tak byl v surrealistické sebereflexi osvobozen nejen v rovině bezprostřední tvůrčí akce, ale i v teoretickém plánu, způsob provedení tak ztratil klíčové postavení, a umělecká, respektive estetická autonomie tvurčího činu byla zrušena. Ačkoli dosavad ní -ismy se s tímto ideovým modelem dotýkaly a prolínaly (například dadaismus muže být a také bývá jmenován právě v souvislosti se surrealismem, jenž navazoval na jeho totální popření estetického plánu), nikdy nebyly důsledné - teprve surrealismus dílo zkázy dokonal, neboť nabídl nejen destrukci, ale i rekonstrukci, konsekventní proměnu smyslu tvurčí činnosti. Máme-li hledat všemi dostupnými prostředky, skutečnou funkci myšlení, to je přece výzva k neomezeně proměnlivému úsilí, jež sice nemá a nemuže mít nějaký konečný výsledek či řešení, ale přesto přináší to nejcennější: maximum poznání skrze sebepoznání. Tento názor stojí na určité hypotéze, pochopitelně, ale co má být? Existuje dualita zjevné – skryté? V jakém smyslu a v jakém plánu se prosazuje taková či jiná symbolizace? Jakou muže mít povahu? Jaké funkce a role nese vztah racionality a iracionality? Atd.
  
  Můžete to nějak přiblížit?
  
  Na rozdíl třeba od kubismu představují slovní spojení jako surrealistická estetika, surrealistický sloh, slohovost či kánon rozpor v přívlastku - surrealistický výraz nemá signifikantní vymezení (svobodná postmoderní libovůle tedy nepřinesla surrealistům nic nového), a proto jej nelze vyučovat -, začne-li někdo. Ve čtyřicátých letech jako Dali, který jen zneužil akademickou malbu pro své účely a zejména přebírat daliovské motivy( a ty tragikomické případy se táhnou až do dneška), nemůže to být inspirované rozvinutí nějakých výrazových (formových) postupů, nýbrž jen prosté a zřejmé epigonství. Přečtěte si Tajný život Salvadora Daliho - jeho výtvarný svět je jen jeho, reprezentuje podstatnou část jeho žité zkušenosti, a to je něco, co nelze převzít či rozvijet. Takhle jednoduché to je. Srovnejme třeba jen letmo originální surrealistické výtvarné projevy (platí to samozřejmě i pro poezii): Ernsta, Daliho, Magritta, Delvauxe, Toyen, Štyrského, Medka, Istlera, Stejskala, Švankmajerovou atd. atd. - nenajdeme žádnou formovou, výrazovou shodu, snad jen někde určitý vliv (ale ten muže vycházet odkudkoli, každý muže zneužít anebo použít cokoli stejně jako Dali), obdobu, jistě, ale vždy zcela originální výtvarný koncept. Důležitá shoda je v něčem jiném: jde o to dosáhnout maxima autenticity(v psychologickém i tvurčím smyslu) či o neustálé posouvání jejích pomyslných hranic, jež jsou dány apriorismem všech možných konvencí, výtvarné technologie, jazykových či ikonografických klišé, psychologických schémat, sociokulturních vzorcu atd. Že to není snadné, že stále trvá riziko jakési druhotné slohotvornosti, že i „dějiny automatického psaní jsou dějinami neúspěchu", abych si dovolil citovat Bretona, je jasné. O to větší je výzva.
  
  Surrealismus není něco nadčasového, není jen ,stavem ducha', jak se jej pokoušeli redukovat někteří jeho pozdější disidenti - je definován také tím, proti čemu se spontánně, intuítivně, anebo naopak programově obrací. Tolik omílaná iracionalita je v surrealistickém významu příliš konkrétní, příliš jedinečná, a právě proto mohou být projevy surrealismu intersubjektivní. Ano, jsou tu jisté implikace: surrealismus je činnost obsedantní, delirantní ..., a proto jsou její produkty kritické, podvratné, cynické jako sama fantazie. A surrealismus mimo jiné také nadále zůstává důsledným vyvlastňovatelem všech bohů, kteří kdy běhali či posud běhají po světě. Jenže tyto atributy už dnes naplňuje jinak (přinejmenším reflektovaněji) než kdysi. Je to anachronismus? Nebo něco jako postsurrealismus? Kdybychom se drželi historického a nikoli ideového vymezení, tak je to jedno. Na jméně přece nesejde. Důležité je zda se tu něco aktuálního říká, nebo jen kecá...
  
  
  
  
  • UNI 4/2002
    1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 13.Května 2002 10:52:50
    Ve stejném čísle UNI nalezneme mimo jiné i skvělý medajlónek egyptologa Jana Assmanna, který inspirován Lévy-Straussem zkoumá vznik písma a jeho vliv na vývoj "studených" a "horkých" společností.

• UNI 6/2002
  1154 otázku odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 18.Července 2002 10:33:02
  V červnovém čísle kulturního magazinu vítá z pohledu strukturálního antropologa teorii genů a memů v "genealogické linii" Clifford Geertz - Richard Dawkins - Susan Blackmoreová.

• Přehled tisku
  1264 otázku odeslal(a) Turnovský v Pátek 20.Září 2002 10:16:31
  Poslední Salony (Rudého) Práva nás rozmazlují. 7. září Jan Stern rozmlouvá s Petrem Vopěnkou "Nekonečno je tu s námi" a 14. září tu má Václav Bělohradský Malý příruční slovník globalizace: deset hesel k porozumění a obraně. Namátkou jde o termíny hyperburžoazie, kterou fr. sociolog Duclos označuje jako "mimonárodní" a její placená hypernomenklatura (zaměstnanci aparátů EU, NATO, WTO SB, MNF apod.) kteří neuznávají žádné závazky vůči národu jehož řeč momentálně užívají a na jehož teritoriu právě prosazují své strategické zájmy, stejně jako neuznávají žádné národní, mezinárodní či nadnárodní zájmy, ale jen zájmy svoje a vykořisťují bez rozdílu všechny, cenzurují nepohodlné názory, mění znamínka hodnot podle svých momentálních zájmů. Dalšími hesly jsou "iracionální společnost racionálních jedinců, externalita, kolektivní akce, komplexita, sociální kapitál, sociální náklady, technologické prostředí, totální trh, věřejný statek".
  
  V posledním čísle UNI pokračuje Zdeněk Justoň ve své serii etnografických medailonků Lucienem Levy Bruhlem, který zavedl do filosofie, antropologie, etnografie a sociologie termín "jinakost, odlišnost"

• Franz Boas
  1435 otázku odeslal(a) Turnovský v Pátek 24.Ledna 2003 23:42:30
  V aktuálním čísle kulturního magazínu UNI vyšel v seriílu Skryté zkušenosti od Zdeňka Justoně medailon amerického etnografa a antropologa německo-židovského původu Franze Boase. Pro humanistické a transpersonální astrology tady zaznívají přitažlivá slova: "Ve svém pojednání o geografii se (Franz Boas) pokusil ukázat, že lidské poznání vychází ze dvojí potřeby lidského myšlení: tou prvou je estetická potřeba vnést do zdánlivého chaosu světa nějaký systém, který by člověka uklidňoval a vedl k porozumění přírodě, tou druhou je potom citová potřeba pochopit smysl událostí, které rozhodují o historii světa. Příroda je tedy pro lidskou kulturu především zdrojem poznání, které vychází z nutnosti estetického uspořádání světa, zatímco historiské události mohou napomoci porozumět lidské společnosti." Jako by mluvil o astrosymbologii. Turnovský

• Mechanismus ASL fungování 1
  218 otázku odeslal(a) Pavel Turnovský v Pátek 17.Března 2000 19:24:17
  Mechanismy astro(symbo)logického fungování 1
  (Turnovského výpisky z četby)
  
  Citát z eseje Císařovy nové šaty od George Kleina, in Ateista a Svaté město a jiné eseje, Praha 1999, citováno z Vesmír 3/2000
  
  Carleton Gajdusek (objevitel choroby kuru) hledal na Nové Guineji nový virus a žil tam několik měsíců mezi lidmi doby kamenné. Podle svých zásad se spřátelil s lidmi místních kmenů a naučil se jejich řeči. Po nějaké době vytáhl svůj polaroid. Když ukázal shromážděné rodině její první fotografii, koukali na ni všichni beze slova. Nikdy předtím fotografii neviděli. Neměli zrcadla a horské bystřiny byly příliš rychlé, než aby v nich mohli vidět svůj obraz. Po mnohém potřásání hlavami jeden z mužů vykřikl: „Ale tady je moje prase!“ Řekl, že předtím někteří také to prase poznali. Vypuklo upřímné veselí, bezmezná radost z nového objevu. Prase bylo referenčním bodem, z něhož mohli vyjít a celý obrázek se tím postupně vyjasňoval. Poznávali jeden druhého a nakonec, po určitém váhání, rozpoznali sami sebe.
  
  
  

• Výpisky z četby 19.6.2000
  333 otázku odeslal(a) Pavel Turnovský v Pondělí 19.Června 2000 21:17:09
  Myslím, že to bylo v jedné z odpovědí Martinovu Šmídovi, kde jsem vyřkl větu, která z nějakých, mě neznámých důvodů, nevzbudila pozornost. Napsal jsem asi toto: „Preferovat znamená žít v mnohosti.“ Tuto parolu potvrdil pozoruhodně ve svém jedinečném textu z letošního červnového čísla alternativního kulturního magazínu UNI Zdeněk Justoň,když v jednom ze serie svých článků na téma antropologie „Claude Lévi-Strauss a jeho tři spory“ napsal:
  
  „Avšak mezi lidskými společnostmi existují vždy jisté odlišnosti, které vyplývají především z toho, že každá kultura si přeje postavit se proti těm, jež ji obklopují, odlišit se od nich, zkrátka být sama sebou. Jde tedy o nalezení jistého optima těch odlišností, nad které nelze jít, aby z toho nevznikl pocit nadřazenosti, jenž se mnohdy s rasismem zaměňuje, ale pod které nelze ani sestoupit, aby jedna kultura nebyla pohlcena jinou. Claude Lévi-Strauss chtěl ujistit své čtenáře a posluchače, že není možné očekávat od světa nastolení takového soužití kultur, které povede ke vzájemnému oslavování, protože už tím by všechny ztratily na zajímavosti a vlastně by tak zmizel i důvod jejich existence. Lidstvo se svých partikulárních odlišností těžko zbaví, i když si to bude třeba přát ve jménu jakési humanistické globalizace.“
  
  Vypisuji in extenso tento odstavec jako memento těm, kteří procházejí neptunským pokušením veliké matky a nekriticky přejímají systémy čínské a indické astrologie, navíc z velmi podezřelých zdrojů. To saméplatí i pro ty, kteří mají pocit, že astrologové ať už tradiční, esoteričtí, vědečtí, humanističtí, pouťoví, osamělí běžci, konformní, nekonformní, hladoví i sytí, by měli být „jedna rodina“.
  
  Nakonec upozorňuji, že Zdeněk Justoň, jehož jsme měli před časem tu čest přivítat na našem Shvězděni, je autorem podivuhodných knih Hudba přírodních národů a Setkání Lévi-Strausse s Tolkienem, které vyšly v nakladatelství Dauphin, překladatelem Lévi-Strausse, přispívá do revue Analogon a do již zmíněného časopisu UNI
  
  Zdravím a přeju, aby vám všem bylo to vše k dobru, Turnovský
  
• Re: Výpisky z četby 19.6.2000
  3 odpověď odeslal(a) Pavel Turnovský v Úterý 20.Června 2000 01:45:29
  Tak to byl první Lévi-Straussův spor nazvaný Zdeňkem Justoněm, mým tři desítky let milým přítelem: "Genetický vlk v ocejchovaném ovčíně", jehož podnět RASA A KULTURA byl zde publikován v nakl. Atlantis. CLS tvrdil, že boj proti rasismu představuje dnes „otevřený dialog s genetikou populace, protože genetici mohou nejlépe ukázat, co je u lidí vrozené a co získané. Jestliže se otázka zformuluje nikoli ve filozofických, ale ve vědeckých termínech, odpovědi, které dostaneme, i když jsou negativní, ztrácejí svůj dogmatický charakter. Přitom právě rasismus je právě definován jako doktrina, která vidí v intelektuálních a morálních odlišnostech přisuzovaných nějakému celku jednotlivců nezbytný účinek společného genetického dědictví.“ Tolik Zdeněk Justoň.
  
  A propos, pane Borůvinko, složil jste?
  
  O dalším Lévi-Straussově sporu, až zítra. To bude pro Stewarta.
  
• Re: Výpisky z četby 19.6.2000
  4 odpověď odeslal(a) Pavel Turnovský v Úterý 20.Června 2000 20:55:43
  Druhý spor vedl Claude Lévi-Strauss proti Jean-Paul Sartrovi a dějinám
  
  Zdeněk Justoň píše: „Díky druhé při se Lévi-Strauss stal známým: na konci padesátých let se neohroženě postavil proti Sartrovi a jeho kodifikovanému pojetí dějin. Byla to vzpoura nejen proti módnímu existencialismu, ale hlavně proti platónskému dělení lidstva na divochy, kteří nejsou schopni pojímat svou existenci v chronologii dějinného času, a na civilisované, kteří dějiny a ideologii času považují za své privilegium a projev nadřazenosti. Lévi-Strauss nesouhlasil s tím, že lidé reflektují pouze to, co je praxí poznatelné, co žijeme, nebo co je nám historicky zprostředkováno. Pomocí své metody rozpouštěl projevy domorodých indiánských kultur na elementární částice, aby z nich sestavil nový model – strukturu, jejíž kompozice svědčí o dobře fungující informační síti. Byl přesvědčen o tom, že lidská mysl pracuje vždy stejně, pouze její projevy se v různých kulturách odlišují.
  
• Re: Výpisky z četby 19.6.2000
  5 odpověď odeslal(a) Borůvinka v Úterý 20.Června 2000 23:01:09
  Díky za optání, pane Turnovský, ve čtvrtek...
  Asi se osypu. "Už" jsem asi ve čtvrtině...
  
  Borůvinka
• Re: Výpisky z četby 19.6.2000
  6 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd ve Středu 21.Června 2000 13:53:50
  Podle mne je problém jedinec vs. ostatní (neboli individualita vs. kolektivita neboli žádost vs. kultura) neřešitelný. Jednomu přidáte, druhému uberete. Kdo chce nalézt ideální vyváženost, hledá kvadraturu kruhu (neboli čeká na příchod mesiáše do tohoto světa). Já osobně vidím (pro sebe) jedinou relativní naději v "energiích" transsaturnských planet (vč. Velké Matky :-)), které tento problém posunou na vyšší úřoveň (ale ani tam nečekám ideální řešení).
  
• Re: Výpisky z četby 19.6.2000
  7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 23.Června 2000 23:48:35
  Myslím, Martine, že problém je v tom, že si příliš neuvědomujeme, že kolektivita je tvořena jedinci. Tedy ne individualita versus kolektivita, egocentrik versus stádo, ale jako individualita jako nutný předpoklad opravdové kolektivity. Zdraví Turnovský Pavel
• Re: Výpisky z četby 19.6.2000
  8 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Pondělí 26.Června 2000 22:31:37
  Jedna situace k tomu. Pustite mlady par do sveho pokoje, ktery dva mesice obyvate a jdete bydlet do obyvaku v sousednim trajleru. Po mesici a pul se vracite a prvni rano ve svem vas budi krik, ze na dotycnou mladou slecnu si nikdo v jejim trajleru hubu otevirat nebude, coz je jeji reakce na nocni situaci, kdy jsem strizlivy odnesl zpiteho znameho do sveho pokoje a on se v prubehu noci probral a nejakou chvili pusobil ve spolecnosti, ktera se bavila v obyvaku. Snazil se vysvetlit ze nechape proc v tomto trajleru nemuze bydlet. Pak jsem v behu dnu naposlouchal krasy jazyka ceskeho v podobe kurev, pici, zmrdu, podhodencu, idiotu, sulinu az do sytosti, nebyli to utoky na me, ale bezna sdeleni o prubehu dne, az jsem se rozhodl, ze dotycny v mem pokoji, jineho mista nemaje, proste bydlet bude. O rozdilech mezi ikonou, indexem a symbolem tento mlady par nepremysli, moje jedina snaha o rozhovor na tema podobne, do jejich jazyka prelozene, skoncila utekem do jejich pokoje s podekovanim prijemnych vanoc.
  
  Podobne kdyz jsem uz otrelejsi na otazku pana Smida Slunce-Saturn-bratr zareagoval zamerne odpovedi extremne obrazkotvornou, domnival jsem se, ze vyznam meho sdeleni by i mohl k pochopeni ze takovym zpusobem to delat nelze vest. Ale po dvou mesicich zase to same. Vzdyt i vedecka prace vychazi z pozorovani, experimentu, rozhovoru ap.
  Pokud se nekdo snazi vydolovat odpovedi z tech papiru a ty nasadit jako opratku na krk, tak ja jsem toho nazoru, ze to dela spatne. /Jung opustil Freuda prave z toho duvodu, ze prilis uvazl ve sve psychoanalyticke teorii./ Timto zpusobem muzeme nashromazdit informace o deni za stejnych konstelaci u vetsiho poctu pripadu a vyvodit z toho urcite predpoklady. Ale v celku ta situace preci nikdy stejna neni. Taky by to byla pekna nuda a v konecnem dusledku by to nevedlo k nicemu jinemu nez k predvidani.
  Tuto praci dale brzdi to, ze se jedna o moznosti, ktere nemusi byt vyslyseny, realizovany, ze muzou byt projeveny na ruznych urovnich vedomi a aktivity a specialne u zminovane otazky taky to, ze za par let o tom muzou vypovidat zase trochu jinak. Jsem taky toho nazoru, ze existuji lide pro nez je snadnejsi vypovidat pomoci symbolickych podobenstvi, zvuku, pohybu, kreseb ap.,nez pomoci terminu psychoanalyzy napriklad. V pojmech psychoanalyzy muzeme jejich vypovedi zpracovat, ale to je zase jen jeden subjektivne podmineny system. Takto jsem si to sam pro sebe zpracoval. Cestou pro me je zasadit horoskop do ramce v nemz dotycni mysli a jsou schopni mu rozumet. Mozna ze kvuli tomu si pan Grygar nabil na astrologii hubu. Setkat se muzeme nekde uprostred, kde nebudeme ani blouznit, ani robotizovat. Taky jsem toho nazoru, ze opily nejsem ja, ale ti, co se domnivaji ze to jde zpracovat, ja se domnivam ze to jde jenom odzit.
  
  Mozna mate taky obcas problemy verbalizovat sve pochopeni co se presne skryva za Lunou v urcitem vztahu ke Slunci atd. Poslouzite si pojmy jako ze opozice skyta vetsi pravdepodobnost naplneni a v pripade jejiho nezvladnuti rozpadu, nez konjunkce, ktera muze byt vice o prilisnem souhlasu. Ani slovo o tom kde ty planety stoji, v jakem vztahu k ostatnim. Domnivam se ze jedine zasazenim do ramce jejich zivotu to k necemu muze byt, s tim ze kulturni antropologie je neco jineho nez historie.

• Výpisky z četby - Čas v systému znaků
  337 otázku odeslal(a) Pavel Turnovský v Pátek 23.Června 2000 09:09:14
  Roman Jakobson
  
  Čas v systému znaků
  in Dialogy, Praha 1993, str. 68
  
  Nejpodstatněji a i nejinspirativněji snad položil otázku vztahu jazyka a času vynikající americký myslitel Charles sanders Peirce (1839-1914). ve svém systému tří znakových typů peirce na jendé straně charakterizoval index a ikonu, které jsou oba postaveny na faktickémn spojení mezi označujícím a označovaným. index poukazuje od označujícího k označovanému na základě faktické blízkosti (věcné souvislosti, soumeznosti) obou, zatímco ikona poukazuje od označujícího k označovanému na základě faktické podobnosti mezi oběma. Na druhé straně třetí typ znaků, symbol na rozdíl od prvních dvou typů je postaven nikoli na faktickém, nýbrž na zavedeném, dohodnutém, konvenčním spojení mezi označujícím a označovaným. V protikladu jak k indexu, tak k ikoně, symbol podle Peircova učení není vůbec předmět, ale pouze rámcový zákon (occurences). V souladu s peircovým systémem pojmů a termínů jsou jazykové znaky v podstatě symboly, které v sobě obsahují zároveň i prvky indexu a ikony.
  
  Zvláště pozoruhodný je Peirceův názor na všechny tři kategorie znaků z hlediska jejich vztahu k problematice času. Ve studii zvané My chef d´oeuvre (Mé mistrovské dílo), hodnotí ikonu jako dovršený odraz již uskutečněné minulé zkušenosti, zatímco index je spojen s prožívanou zkušeností v současnosti. V základě symbolu, který je vždycky obdařen obecným významem, spočívá obecný zákon: „Všechno skutečně obecné se vztahuje k neurčené budoucnosti. Minulost – to je fakt, který se již uskutečnil, zatímco obecný zákon nemůže být v úplnosti završen. jeho potencialita a modus jeho existence je existovat v budoucnosti.“
  
  Hodnota symbolu, mezi jiným i symbolu jazykového, spočívá v tom, že nám „poskytuje možnost předpovídat budoucnost.“ nerozlučné spojení slova s budoucím časem – to je jedna z nejgeniálnějších tezí amerického myslitele. Je jasné, že rámcový zákon je pouze předpokladem všemožných budoucích replik, a že invariant slovesného znaku, jeho obecný význam nabývá v kontextu každé repliky svého nového zvláštního významu. Kontext je proměnlivý, a v každém novém kontextu zvláštní význam slova se ustavičně obnovuje. V tom spočívá tvůrčí síla slovesného znaku. Tvůrčí síla znaku mu otevírá cestu k neurčené budoucnosti, tj. anticipuje, předpovídá budoucnost. V těchto krátkých tezíchspočívá podstata vědy o tvůrčí síle jazyka vůbec a básnického jazyka obzvlášť.
  
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    1 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Pátek 23.Června 2000 14:06:03
    P/avle, mohl byste prosím uvést příklad ikony a indexu (rozdíl mezi nimi mi nejní jasný)
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 23.Června 2000 23:43:56
    Roman Jakobson interpretoval Peirceovo základní dělení znaků takto:
    
    1. Ikona působí především věcnou podobností mezi svým označujícím a označovaným, např. mezi zobrazením zvířete a zvířetem zobrazeným: první platí pro druhé „prostě proto, že se mu podobá“.
    2. Index (příznak) působí především věcnou spojitostí mezi svým označujícím a označeným; např. kouř je indicií ohně…
    3. Symbol působí především ustavenou, naučenou spojitostí mezi označujícím a označeným. toto spojení „záleží ve faktu, že vytváří pravidlo“ a nezávisí na přítomnosti nebo nepřítomnosti nějaké podobnosti nebo spojitosti. interpret symbolu, ať už je kdokoliv, musí znát závazně toto konvenční pravidlo.
    Roman Jakobson, k výzkumu podstaty jazyka, in: Slovesné umění a umělecké slovo, Praha 1969, s. 35
    citováno z Květoslava Chvatíka Strukturální estetika, Praha 1994, s. 57
    
    
    
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    3 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Neděli 25.Června 2000 22:14:29
    Takže interpretace horoskopu, jakožto symbolu pro zrozence, je pouze dohoda astrologů? Pak bych mohl vypracovat od stolu jinou interpretaci, třeba bych každou planetu přiřadil nějakému orgánu a pak prorokoval nemoci (třeba ne podle kvadratur, ale podle kvintilů). Podle výše zmiňované definice symbolu by pak byla moje a dosavadní astrologie stejnou platnost (prostě bych se naučil jiné interpretaci). To je divné...
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 25.Června 2000 23:25:52
    No, Martine, tak úplně voluntaristicky a libovolně to nejde, musí tam být určitá konsensualita, novou interpretaci můžete zavést, ale nemůže být úplně na vodě. Navíc jsou toto názory lingvistů a semiotiků, ne astrologů, uvádím je pro inspiraci. Zdraví Turnovský
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    5 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 26.Června 2000 20:31:26
    Myslím, že si málo všímáme toho, že až do Rudhyara byly významy symbolů považovány za arbitrární. Ještě Jung v předmluvě k Traktátu o zlatém květu tak mluví a mnozí další tak mluvili a mluví. Rudhyar upozornil na podstatný rys symbolu, na jeho "přirozený" význam, na význam, který je v té které společnosti hluboce zakořeněný, takže nelze ani zjistit, zda byla, nebo nebyla na počátku domluva - arbitráž o významu onoho symbolu. Souhlasil bych s Chomským, ýe je tu jakási universální gramatika - pozor neplést s universální etymologií okkultistů, a navíc bych řekl, že analogická je i schopnost práce se symboly, a ta je geneticky předávaná. Koncepty reinkarnační nejsou ve své podstatě ničím jiným (pozor! to byla redukce jako prase) než poetickým obrazem genetických informací. Zdraví Turnovský
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    6 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Pondělí 26.Června 2000 21:05:10
    Pavle, já jsem Junga četl jen málo, ale mám za to, že symboly pokládal za vyjádřejní archetytů, takže by arbitrární nebyly. Kdosi mi kdysi říkal, že Jungovy názory před klinickou smrtí se dost liší od názorů po, takže ten šum mohl vzniknout tímto způsobem.
    
    Když si vezmu naše symboly (tj. planety), tak ty mi až arbitrární nepřipadají - jsou zcela objektivně vidět (na tom se shodnou všichni kromě slepců a solipsistů) a mají mezi sebou jasné vztahy. Teologie má taky symboly (Jšžíše, Boha a tak) a jasné vztahy (biblické příběhy). Fyzika má matematické symboly a rovnice. Zastánci všech se opírají o evidenci (zkušenost). Když jsem to takhle napsal, napadá mě, že je dost velká drzost říct o jednom, že je pravda a o ostatním, že je pavěda - vlastně by tenhle odstavec patřil k diskusi o sysifovcích.
    
    Jedinej malej problém je, že se výše zmíněné krásné symbolické roviny nějak těžko vztahují k "ošklivému" dění na světě. Teologie to vysvětluje tím, že sme "propadli světu", fyzika zas tím, že "ještě není vše objeveno". A co astrologie? Jako jediná možnost mně napadá říct "Vidíme jenom velké planety, jako fyzici vidí jen všezahrnující zákony. Ve sl. soustavě je ale spousta různého prachu, asteroidů a měsíců, které nejenže většinou nezahrnujeme, ale pohyb některých se nedá ani předpovídat. A tím se nám do astrologie vpližuje módní CHAOS!
    
    P.S. Ještě vám pro pobavení popíšu dnešní sen (zdál se mi v čase sextilu Slunce na Saturna). Spal jsem ve své posteli, když tu mne vzbudí hlas Pavla Turnovského, který přišel do mého pokoje (kde byli přítomní i jiné matfyzáci) v půl sedmé ráno dělat kurs astrologie s tím, že ho tím pověřila fakulta, protože jakási cizí fakulta, kam jsme měli jet na stáž, tím podmiňovala naše přijetí.
    :-)))))
    
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    7 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich ve Středu 28.Června 2000 21:48:25
    Chtel jsem se zeptat ne-pantaty Turnovskeho, zda by mohl povedet neco vic o Jungove pristupu v Tajemstvi zlateho kvetu, popripade i cast ocitovat. A co ma vlastne presneji znamenat ten i zde jiz parkrat nahryznuty tah proti najezdum psychologu na astrologii. Odchazel jsem ze studii s tim, ze Junga si koupim v knihkupectvi, kdyz to malinko prezenu. Taky T.Halik na svych prednaskach zminil, ze Junga dlouho naprosto nekriticky prijimal, ale v posledni dobe ze se to udajne zmenilo. Vice ovsem nevyslovil.
    
  • Re: Výpisky z četby - Čas v systému znaků
    8 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 28.Června 2000 23:47:19
    C. G. JUNG píše v tajemství zlatého květu, český překlad Praha 1997, str. 16 a 17:
    
    „Příkladem synchronicity největšího formátu by byla astrologie, kdyby disponovala spolehlivě ověřitelnými výsledky. Existují však přinejmenším některé dostatečně věrohodné a rozsáhlými statistikami podepřené skutečnosti, které dovolují, aby se téma astrologie jevilo hodné filosofického zkoumání. (Psychologickým oceněním si může astrologie být beze všeho jista, poněvadž představuje souhrn všech psychologických poznatků starověku.) vskutku existující možnost dostatečně rekonstruovat charakter člověka z jeho horoskopu narození dokazuje relativní platnost astrologie. Tento horoskop však vůbec nespočívá na skutečném astronomickém postavení planet, nýbrž na čistě arbitrárním časovém systému, poněvadž následkem precese se jarní bod dávno přesunul z 0° Skopce. Pokud tedy skutečně existují správné astrologické diagnózy, pak nespočívají na účincích planet, nýbrž na námi předpokládaných vlastnostech času. To jinými slovy znamená, že vše, co se v daném okmažiku narodí nebo vznikne, má vlastnosti tohoto okamžiku.“
    
    C. G. Junga si vážím jako velkého kulturního hrdiny, i když nemohu pominout jeho
    a/ politickou naivitu či neprozřetelnost ve vztahu k nacismu
    b/ nepochpení moderního umění – to statně sdílel se Sikmundem Freudem, stejně jako s z poslední doby koryfeji transpersonální psychologie, kteří se dokáží nechat vyfotografovat před duchovními stejně jako estetickými kýči Zdeňka Hajného,
    c/ platonské přesvědční o tom, že lidskou psychiku lze rozložit do několika málo škatulek – archetypů
    d/ obsáhlé komentování čínského traktátu bez znalosti praxe (např. tchaj ti čchuanu), při čemž šance tu ž byla. Podle mého učitele Zhu Tiancai, jednoho ze čtyř buddhových bojovníků 19. generace rodiny Čchen, kde tchai ti čchuan vznikl, odešli mistři rodiny Jang učit mimo Čínu už počatkem 20. století, o čemž svědčí např. posisimus živlových cvičení Petra Kohouta-Lasenica, který některé z forem opakuje nebo napodobuje.
    
    K uvedenému odstavci připomínám:
    
    1/ Nevím jak rozsáhlými statistikami se mohla astrologie ve 20. letech chlubit, proti Gauquelinovi od 50. let to spíš bude fraška, ale to je jedno, astrologie na statistice nestojí.
    
    2/ Psychologické poznatky starověku mi nejsou v roce 2000 mnoho platné. I když připouštím že možná ve světě, který zanikl za 2. světové války určitou platnost mít mohly – (klasické vzdělání německo-rakouského světa a opěvání řecko-římské civilizace).
    
    3/ Horoskop nespočívá na čistě arbitrárním časovém systému. Pokud by tomu tak bylo, měl by pravdu stalinista-mccarthyovec Grygar, když řekl, že je jedno, že se nějaké znamení zvěrokruhu nazývá Beran, že bychom se klidně klidně mohli sejiít a rozhodnout se, že se bude jmenovat Autobus. Jungovi měl někdo vysvětlit, že se astrologie euroamerická nepracuje se souhvězdími, ale se znameními
    
    4/ poslední dvě větay považuji za protiřečlivé:
    Pokud tedy skutečně existují správné astrologické diagnózy, pak nespočívají na účincích planet, nýbrž na námi PŘEDPOKLÁDANÝCH VLASTNOSTECH času.
    
    odporuje podle mého soudu
    
    To jinými slovy znamená, že vše, co se v daném okmažiku narodí nebo vznikne, má VLASTNOSTI tohoto okamžiku.
    
    Kdyby tam bylo napsáno: že
    vše, co se v daném okmažiku narodí nebo vznikne, má PŘEDPOKLÁDANÉ VLASTNOSTI tohoto okamžiku,
    
    nebo
    
    Pokud tedy skutečně existují správné astrologické diagnózy, pak nespočívají na účincích planet, nýbrž na VLASTNOSTECH času.
    
    pak bych to bral, i když jsem toho názoru, že čas žádné vlastnosti sám o sobě nemá, že jsme to my, kteří času na určitém místě kvalitu dávíme. Nicméně, Cornelius, Hyde a Webster v Astrologii pro začátečníky, (mimochodem jedna z nejlepších knih o astrologii, kterou znám), český překlad Brno 1996, na straně 158 píší, že později Jung od své formulace „Cokoli se v tomto časovém okamžiku zrodí nebo je vykonáno, nese jeho vlastnosti.“ dezertoval.
    
    Otázky kolem astrologizujících psychologů a psychologizujících astrologů:
    
    Proti nájezdu psychologů do na astrologii nic nemám a vítám ho, pokud
    a/ psychologové nebudou podceňovat astrologické řemeslo
    b/ přinesou sebou zodpovědnost vůči klientovi a kontrolní mechanismy jako např,. supervisní skupiny, které astrologové ke své škodě nemají
    
    na druhé straně nebudu považovat vztah astrologů k moderní psychologii za koketérii, pokud
    a/ astrologové nebudou podceňovat astrologické a psychologické řemeslo
    b/ vybudují si kontrolní mechanismy, jako např, supervisní skupiny
    c/ nebudou svými klienty manipulovat a budou jim opravdu a ze všech sil pomáhat
    
    Výpady některých tradičních astrologů (Baudyš jn., Stříbný, Bohuslav e tutti quanti) vůči moderní psychologii (stejně jako filosofii), považuji za známku jejich intelektuální lenosti.
    
    Jistě jsem na spoustu otázek zapomněl, ale to je prozatím všechno, zdraví Turnovský