<= Index
<= Zpět
(?)
www.astrolozka.cz (link)
Obsah
Předchozí
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
Další
-
Příliv a odliv
1574 otázku odeslal(a) Merlin v Úterý 13.Května 2003 18:34:53
Příliv a odliv,
rád bych poznal od moudrých hlav, jest-li lze vystopovat ve hvězdách, období zvýšeného zájmu o Astrologii potažmo o duchovní vědy a její kulminaci.
Jak to kolem sebe pozoruji, dost to přechází v konzumní účast, kde již není cítit hlubokou moudrost a duchovní vyspělost duše, že by nastalo vrcholné období?
Díky Merlin
-
Re: Příliv a odliv
1 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Úterý 13.Května 2003 22:38:53
Svatá pravda, příteli Merline! A není tu na vině jenom komerce. Ve všech duchovních oblastech včetně astrologie geometrickou řadou přibývá šejdířů a podvodníků, astrologie (a opět nejen ona) je na sestupné fázi, ale zdaleka to není v dějinách poprvé. Periodicitu těchhle přílivů a odlivů asi první objevil Milan Špůrek, a poměrně názorně ji popsal a doložil ve své Encyklopedii západní astrologie. Doporučuji k prostudování. (Poslední vrchol zažila astrologie zhruba v polovině dvacátého století, od té doby to s ní jde více nebo méně zjevně z kopce.)
Petr Trnka
-
Re: Příliv a odliv
2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 13.Května 2003 22:54:07
ten příliv bych rozlišoval: příliv kvalitativní a příliv kvantitativní.
a/ Kvalitativní přiliv se tahne od roku 1930 - 1980 (podle počtu publikovaných základních děl všech možných astrologických škol (nejen tej naší)
b/ příliv kvantitativní 1970 - dodnes. Kniha stíhá knihu, desítky astropublikací měsíčně, v lepším případě se snaží vyrovnat se se semennými díly řady, v horším případě (99%) sračka na sračku. Zdar a sílu najdeš v sýru, Pavel Turnovský
-
Re: Příliv a odliv
3 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Pondělí 19.Května 2003 12:31:12
Tak tak. Nelze než souhlasit. Petr Trnka
literatura/Tao
-
LAO-C´: Tao te ťing
2125 otázku odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Dubna 2004 14:27:39
http://www.astrologie.cz
3. vydání vynikajícího překladu Berty Krebsové (2. u nakl. DharmaGaia) rozmnožené o rozhovor Jana Weniga s Betou Krebsovou z roku 1969 a o článek Egona Bondyho: Ontologie Tao te ťingu a problémy jeho překladu.
Škoda, že vydavatel do knihy nezařadil i Bondyho Doslv ze slovenského překladu Tao te ťingu, který pořídili Marina Čarnogurská s Bondym a vydalo nakl. HEVI 1993.
-
Egon Bondy o Tao te ťing
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Dubna 2004 14:53:32
Pro ty, kteří z neznalosti házejí taoismus do jednoho pytle s náboženstvími se pokusím
přenést sem pár citací z Bondyho Doslovu k slovenskému vydání.
Řečeno co nejzjednodušeněji: ve srovníní s tím, jak my v rámci naší "mediterní" tradice
chápeme náboženství, čínská spiritualita je již od nejstarších dob spiritualita areligiozní. Pro čínskou filosofii neexistoval teoretický prblém bohů nebo Boha, s nímž by se museli nějak vyrovnávat, jedinou otázkou ke skoumání byl problém - řečeno "moderně" - antropologický. Ten ovšem v nejširším spektru: individuální etická jednání, mezilidské vztahy, politologie, vztah lidstva a univerza, atd. Čínská filosofie si vůbec neklade ve starověku otázku po nějaké "arché", otázku fundamentální pro filosofii např. řeckou, nehledá žádný prazáklad skutečnosti, neměnné jsoucno, "podstatu" univerza a pod., které by měly racionálním výkladem nahradit teologické představy božského pantheónu nebo nějakého nejvyššího Bohy, Stvořitele, Vládce, Soudce apod., jak k tomu byla nucena filosofie řecká či indická. Čínský filosofický racionalismus je od počátkuzcela pozemský a v důsledku toho zarážejícím nás způsobem střízlivý, chybí tu vlastně úplně oblast transcendentna a samozřejmě naprosto i rozměr eschatologický. Pokud se nepřihlíželo k specifické historické anamnéze čínské spirituální tradice, budilo to u evropských historiků filosofie opravdový údiv, hraničící často až s nepochopením. Absence ontologické problematiky ve starověké čínské filosofii se zdála prostě nesrozumitelná.
Ve skutečnosti však tuto problematiku čínská starověká filosofie znala, ale nezaobírala se jí prostě proto, že jí připadala v podstatě zcela jasná a mezi všemi vzdělanci - ba patrně i v širokých vrstvách prostých lidí - panoval jakýsi všeobecný konsensus ohledně toho, "jak to vlastně je". Výjimečným dílem, keré se ve starověku systematicky věnuje ontologické problematice (kromě ovšem otázek dalších, pro čínskou filosofii charakteristickcýh, t.j. v podstatě společensko-politicko-etických), je právě jedině Tao te ťing. Vlastně jen díky němu poznáváme, jak v otázkách teorie bytí starověké čínské filosofické myšlení vypadalo.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
2 odpověď odeslal(a) PT v Neděli 4.Dubna 2004 19:38:40
Zatímco řecká a indcká filosofie hledala usilvně a v nejrůznějších variantách "pevný bod", neměnný základ skutečnosti (buď v božství, které stvoří svět, či v nějaké prapodstatě - ať už imateriální či materiální - z níž svět tím či oním způsobem vyplývá nebo se formuje), čínská filosofie viděla (a vidí) jako proces. Tento proces je nepřetržitý, nepotřeboval být stvořen, je přirozeným a nepomíjivým stavem skutečnosti, on je to co jedině stále trvá, vše co se děje - vznuká a zaniká - jen v jeho rámci, "nad" ním ani "před" ním ovšem není žádná transcendentní rovina, která by byla "základnější", "původnější", "vyšší" a podobně. Patrně již ve velmi dávných dobách se pro tento proces začalo užívat - a to možná nejdříve v lidových vrstvách - pojmu Cesta (Tao)
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
3 odpověď odeslal(a) PT v Neděli 4.Dubna 2004 22:39:10
http://www.astrologie.cz
Tento pojem je do té míry výstižný, že jej bez překážek mohla uplatnit i filosofie. Procesy totiž mohou být různé -chaotické, pravidelné, uzavřené (opakující se v neustálém kruhu) - termín Cesta však už sama o sobě naznačuje, že tu jde o proces neuzavřený, stále se rozevírající, stále přítomný, stále "nový". Patrně už v nejsarších dobách přistoupila závažná myšlenak o
tom, že tento proces cesty nneí jen sledem nahodilostí, ale má určitý rytmus. Zde pak je důležité, že - alespoň v pojetí filosofie - bylo poznáno, že to není rytmus věčného, koloběžného opakování, který je nejvlastnějším zákonem neolitických zemědělských "teologií" (mýtus zmrtvýchvstání, znovuobživení vegetačního cyklu vede posléze až k představám o znovuzrozování po smrti v nejrůznějších variantách, jak je známe od Egypta až po Indii), nýbrž že je to rytmus daný vzájemnou interakcí, vzájemným napětím, mezi dvěma krajními póly, mezi nimiž průběhu procesu přirozeným způsobem osciluje. tyto dva póly, tyto dvě krajní pozice vytvářejí neustálé napětí interakce, jejichž konkrétní projevy se stále proměňují v závislosti na neustále probíhajících změnách. Jedinnou "neproměnnou" veličinou v tomto modelu skutečnosti je princip zvratu - a ten není dosazován odnikud z transcendence, ale je přirozeným důsledkem aktivního vztahu mezi dvěma krajními stavy. Jin a jang, jak jsou od pradávna dva opačné póly nazývány, byly snad prapůvodně chápány (a v tzv. magickém taoismu byly i později chápány) jako skutečné "přírodní síly", ale v tao te ťingu jsou již zřetelně jen šiframi pro bipolaritu procesu skutečnosti.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
4 odpověď odeslal(a) Roman v Neděli 4.Dubna 2004 22:55:51
K problému transcendentna. Mám dojem, že se jedná o problém vnímání než myšlení. Prostě je určité spektrum univerza, které kolektivně nevnímáme (nebo vnímáme, ale neuvědomujeme), přestože jako jednotlivci tam čas od času vstupujeme. Možná se jedná o úplnější, integrovanější vnímání jedné jediné skutečnosti, a proto se dotyční domnívají, že mají zkušenost s něčím transcendentním a zásadním, co je skutečnou podstatou "běžného" světa. Při tlumočení této zkušenosti ostatním, kteří ji nemají, vzniká problém "substance" a s ním i problém duality a nerovnoprávného vztahu mezi "substancí" a "jednotlivinami", na který upozorňuje filozofie (prokousávám se tím Bondym :-).
Taoismus je opravdu vyjímečný tím, že tuto jedinou širší skutečnost nerozdělil na dvě. Ještě je tu otázka pojmu "čchi". V Tao-te-ťingu se, myslím, nevyskytuje. Ale v různých výkladech a třeba lékařských pojednáních už na něj lze narazit. Že by substance? Ano, ale spíš výraz pro praktické využití. Otázka substance tu, zdá se, ztrácí význam. Možná jsem naivní, ale z pohledu vnímání se vyhraněnost sporu substanční a nesubstanční otupuje.
Roman T.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
5 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Dubna 2004 22:59:44
neotupuje, prostě někteří se o nějakou/jakoukoli substanci potřebují opř¨ít, jiní se opírat nepotřebují. PT
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
6 odpověď odeslal(a) PT v Neděli 4.Dubna 2004 23:50:15
Póly, mezi nimiž probíhá proces cesty, nejsou dva nesouměřitelné protiklady, jež se vzájemně vylučují a z nichž jeden by měl nakonec "zvítězit", jsou to dvě krajní pozice, jejichž jednota umožňuje neustálou skutečnost změny, pohybu, zvratů,
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
7 odpověď odeslal(a) PT v Pondělí 5.Dubna 2004 13:36:22
Ontologie Tao-te-ťingu a problémy jeho překladu.
Jako červená niť omylů se například táhne celou historií evropského překládání Tao te ťingu představa, že základní koncepce knihy je religiozní - a tak tedy se kategorie Tao překládá jako "Smysl", "Logos", "Duch", Řád, atd., což je chápáno jak specifické synonymum kategore Bůh. ... Akceptujeme-li některé "klasické" překlady tohoto typu, neakceptujeme už podobná čtení v dalších nových překladech, a je už dosaženo shody alespoň do té míry, že Tao je kategorie, pro níž v naší tradici není analogon.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
8 odpověď odeslal(a) Roman v Úterý 6.Dubna 2004 00:15:49
Ani Ctnost nebude mít obvyklý význam morálního desatera, ale určitá spojitost s panenstvím tu možná bude :-)
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
9 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 6.Dubna 2004 01:25:35
nemyslím, že panenství se v archaické Číně nějak cenilo.
Te znamená i sílu, nebo přirozenost věcí
Jeden z překladů by mohl být Cesta k jádru přirozeného řádu věcí
nebo Neustálé proměny jaderné energie
nebo Cesta proměn energie, Proces proměn energie
nebo Proměny energie
nebo prostě Proměny
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
10 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 6.Dubna 2004 01:34:48
http://www.astrologie.cz
ostatně, Čarnogurská/Bondy překládají: O Cestě TAO a Její tvořivé energii TE
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
11 odpověď odeslal(a) Jiří v Úterý 6.Dubna 2004 08:17:38
Co takhle cesta k pochopení proměn ?
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
12 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 6.Dubna 2004 11:33:31
http://www.astrologie.cz
proč ne, původní text je stavěn tak, aby mohl být čten v různých významech. Nejspíš by bylo dobré učit se čínsky, jenže, kde se učit tuhle archaickou čínšinu? Sami současní Číňané s ní mají problémy PT.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
13 odpověď odeslal(a) Roman v Úterý 6.Dubna 2004 23:39:14
Jak moc se panenství ve staré Číně cenilo, to nevím, ale troufl bych si říct, že jako nenakouslé jablko.
Ale tady je právě ta spojitost. Panenství je obrazně řečeno stav původní celistvosti, úplnosti. Lao-c' mluví o stavu dítěte. Nepopsaný list. Pokud bychom to dovedli dále, je to stav předtím, než má člověk děti. Tedy předtím, než tu "tvořivou energii" použije (i ta sexuální zdrženlivost by se tam dala najít, i když vocamcaď pocamcaď) :-((
Snad proto se tam mluví o tom, že moudrý člověk nic nevytváří, tvoří, ale nepodržuje.
Mě se překlad Ctnost docela líbí, mimo jiné protože je celý text koncipován jako soubor doporučení pro znovunabytí a zachování oné původní přirozenosti, energie.
Taky mám dojem, že čeština text svazuje, ne zcela, ale určitě mnohem víc než čínština. Na překladu Berty Krebsové jsou dobré ty překladatelské komentáře, ale překlad sám zní příliš filozoficky, intelektuálně.
Přeju pěkné sny
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
14 odpověď odeslal(a) Roman ve Středu 7.Dubna 2004 00:13:56
Ještě dodatek k předchozímu příspěvku, aby to nevypadalo, že starý pán schovává v rukávu poučky typu musíš nesmíš. Dobro a ctnost u Lao-c nemají morální charakter, nejsou to metafyzické principy. Znamená to jen, že se nástroje mají používat v souladu s jejich funkčním designem.
Ale to není nic nového, takže definitivně dobrou noc.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
15 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 7.Dubna 2004 05:22:38
http://www.astrologie.cz
nesouhlasím s ničím, co jstre napsal, Romane, žádné panenství-celistvost, žádná metafyzika, to sem nepatří, kurnik přečtěte si to konečně pozorně, Turnovský
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
16 odpověď odeslal(a) KX-B ve Středu 7.Dubna 2004 23:29:55
Taoismus může možná být zajímavým "klenbovým svorníkem" mezi jinak naprosto neslučitelnými filosofiemi. Na jedné straně jsou náboženství které jako logické vysvětlení potřebují nějakého "boha" (někdo přeci, kruci, za tím vším musí být!). Protireakcí na to je vznik ateismu, který kosmos vidí jako dokonale fungující "stroj" na základě přírodních zákonů (takové Perpetum mobile). A tyto dva názory jsou neslučitelné. Ještě vznikl budhismus - první náboženství bez Boha, jenž vše vidí jako nikdy nekočící proces. To už je jakási spojka mezi filosofií ateistickou a náboženstvími. A Taoismus je filosofie, které podobný názor dovádí do ještě astraktnějšího, univerzálnějšího modelu světa. Jakoby to byl svorník, který dokáže možná dokáže překlenout jiné, jinak vzájemně neslučitelné, filosofie.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
17 odpověď odeslal(a) Roman ve Čtvrtek 8.Dubna 2004 09:31:11
O metafyzice jsem nemluvil, u ctnosti jsem pouze hledal jiný než běžný morální smysl a tím upozornit, že to není překlad úplně k zahození. Nic víc.
Tao-te-ťing čtu čas od času a vždycky to zní jinak. Stále méně mě připadá jako filozofické dílo řešící otázky společensko-politicko-etické nebo otázky poznání proměn, krajních stavů atd. Ty jsou tu řešeny jaksi mimochodem, nejsou cílem, jsou prostředkem k "vhodnějšímu či přiměřenějšímu individuálnímu žití - žití v souladu s Tao" - tedy velmi pragmatickému cíli. Staří Číňané byli zřejmě praktičtí lidé, u filozofie nebo poznání je zajímalo především fungování, praxe a ne filozofické poznání samo o sobě. Otázky společenské řešil spíš Konfucius.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
18 odpověď odeslal(a) Roman v Neděli 25.Dubna 2004 13:38:56
Ještě se vracím k této staré otázce, protože jsem si přečetl Bondyho článek a některé věci bych si rád vyjasnil.
Princip zvratu. Píše se tam, že umenšovaná stránka kumuluje napětí až do bodu, kdy dojde ke zvratu a ona náhle zruší dominantní postavení té druhé. Je to popisováno jako velmi explozívní a dramatické. Je to ale opravdu tak? Proměny dne a noci , které mi připadají jako předobraz k principu jinu a jangu, se náhlým a dramatickým průběhem nevyznačují, naopak k proměně jinu v jang dochází nenápadně, takřka neviditelně a nárůst např. dne pozorujeme, až když se silou blíží síle noci. Stejně tak délka dne v průběhu roku. Ostatně Rudhyar někde píše, že počátek cyklu (Beran) se nevyznačuje nějakou silovou show, ale spíš pomalým rašením klíčku. Lze tyto pohledy dát nějak dohromady?
Problém entropie a harmonie protikladů. Tady Bondy upozorňuje na nebezpečí chápání harmonie protikladů jako dosažení absolutního klidu, zastavení "boje protikladů", tedy, jak se říká v článku, hypotetické absolutní entropie. To se mi zdá jako důležitá poznámka. Prakticky by to znamenalo že harmonií nádechu a výdechu by bylo nedýchat, což je blbost. Nebo by se to dalo vztáhnout k problému nenásilí, který byl diskutován v jiné otázce. Jak lze tedy chápat tu tzv. "cestu středu, uměřenost a vyrovnanost"? Lze nalézt souvislost s předchozí otázkou principu zvratu?
Jinak ač se zdá, že druhý zákon odporuje myšlence perpetua mobile proměn dvou protikladů, není to tak úplně pravda, což tam Bondy naznačuje. Naopak podle teorie otevřených systémů je právě entropie (tendence k regresi) zdrojem sebeorganizování systémů (tendence k progresi). Jinými slovy otevřené systémy zvyšují svoje uspořádání (snižují svojí entropii) tím, že snižují uspořádání svého okolí (zvyšují jeho entropii). Tento pohled má už k dialektice mnohem blíž, a přitom nehrozí problém návratu v kruhu. A možná by se dal pojem TE ztotožnit s entropií (regresívní a přitom tvořivou tendencí). Ale to je už spekulace.
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
19 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 25.Dubna 2004 15:21:15
http://www.astrologie.cz
jasně, ty body zvratu, které nacházíme v přírodě se nevyznačují dramatičností, ale před tím ztotožňovat plně s průběhem zvratu jin-jangu se varuje.
Ony partie o, kde Bondy mluví o "perpetuu mobile" jsou opravdu spekulativní a rozhovoru pro Literární noviny, kde mluví o své původní jak ji nazval cca bludné myšlence samozániku vesmíru, se obrací k antropickému principu jako řešení. Pokud ten rozhovor nemáte, Romane, dodám odkaz na něj.
inak se omlouvám za chhaotickou odpověď, musím se věnovat bohužel ještě něčemu jinému, méně příjemnému, než rozhovoru s Vámi. Turnovský
-
Re: LAO-C´: Tao te ťing
20 odpověď odeslal(a) Egon Bondy v.z. v Neděli 25.Dubna 2004 15:42:56
http://rozhovor pro LtN
Do podzimu na nic nereflektuji - píši druhý díl Útěchy!
Bratislavský zvonek nese dvě jména Fišer - Bondy. Ještě první vydání klíčové Bondyho kandidátské práce - Útěchy z ontologie (Substanční a nesubstanční model v ontologii, 1967) - vyšlo pod prvým občanským jménem. Její druhé, ihned rozebrané, vydání z minulého podzimu (Ltn 49) nastoluje obnovený zájem o ontologické otázky a snad i větší docenění světového významu originálního českého filosofa, proslulejšího spíše jako undergroundového spisovatele. Vpodvečer přicházejí studenti "vypočuť si hudbu". Bondy s potěšením pouští hi-fi věž a děkuje za donesenou "tortu" - nedávno oslavil sedmdesátku.
?Prof. Machovec, bez něhož by Útěcha nespatřila jiné než disidentské světlo světa, považuje za nejklíčovější otázku dneška ekologii. Sdílíte jeho jistě opodstatněné obavy?
Prof. Machovec, můj dávný učitel a osobní přítel, kterému se tady musím hluboce omluvit za dezinformaci, jíž jsem bohužel naletěl a jednou i opakoval, ohledně jeho - ve skutečnosti odmítavého - postoje ke kosovské agresi, je ekologem z přesvědčení. Přitom si je ale vědom, jak ekologická hnutí, organizovaná i v politických stranách, právě proto, že přebírají dnes už archaickou formu organizace, zklamávají. Vyhlídka, že 22. století nebude, je oprávněná, což dokazují nejrůznější statistiky. Osobně se ale domnívám, že v nouzové situaci je lidstvo schopno najít řešení.
?Půjde jen o cenu, jakou za ně zaplatíme.
Až poteče do bot, což bude zanedlouho, lidstvo najde strategii. Tato strategie bude nutně souviset se zásadní přeorientací od tržního modelu, jehož výsledkem je jen hrůzostrašná devastace. Vždyť kdyby nadnárodní společnosti platily pouze 1% ze svých příjmů, tak by byla zabezpečena dostatečná životní úroveň pro všech šest miliard lidí. Osmdesát procent světového kapitálu vlastní cca čtyřicetitisícová oligarchie, která ovládá zbytek lidstva. No jak to potom může vypadat? Vyvlastnění vyvlastňovatelů, jak říká Marx, zrušení kapitalismu - tady jsou ekonomické zdroje zastavení ekologické katastrofy, aniž je třeba obávat se snížení životní úrovně.
?Myslel jsem spíše ztracené přírodní hodnoty.
To jo, i když - sice s obtížemi, leč přesto, můžeme obnovit třeba vegetaci. Plankton, který je dnes největší zásobárnou kyslíku, nám vymírá, ale i to se dá nahradit. Nemusíme vidět planetu jako zbožněnou Gaiu, je to přirozený autoregulační systém. Jen ho plánovitě neničit.
?Když Útěchu (a nejen ji) shrnu: podrobujete nevídané kritice převládající substanční myšlení - buď bůh nebo hmota v x variacích, a inspirujícím způsobem ohledáváte možnosti modelu nesubstančního. Jak si ale vysvětlujete, že lidstvo jaksi (bohužel) tenduje k modelům substančním?
Tzv. substanční modely jsou neuvěřitelně pohodlné. Nekladou na člověka příliš velké ani intelektuální, ani etické, ani existenciální nároky. Ať už je to přesvědčený materialista a ateista, nebo naopak přesvědčený teista, vždy má takový člověk víceméně po problémech. Všemocná hmota či Pánbůh to zařizují za něj. U materialistů to jde v rámci kauzálního nexu, u věřích je to teleologie. Tato pohodlnost je svým způsobem přirozená, kdežto model nesubstanční všechno problematizuje. Nepochybně ho ale lidi budou muset akceptovat. Současná věda i filosofie vědí, že se substancí je konec.
?Lze antropologickou lásku k substančnímu chápat jako jistý stupeň fylogenese? Že se lidstvo v tomto směru posune dále?
Nic nebylo v rozumu, co nebylo ve smyslech. - Čtyřicet tisíc let máme empirickou zkušenost s makrosvětem. Všechny naše kategorie jsou vyabstrahovány ze zkušenosti makrosvěta. Teprve necelých sto let víme, že máme na jedné straně ještě mikrosvět a na druhé megasvět, kde zákonitosti našeho makrosvěta vůbec neplatí, jsou tam jenom per analogiam. A protože s tím nemáme zkušenost, snažíme se uplatňovat na globální celek, ontologický celek univerza, neadekvátní kategorie. V tomto směru lze naprosto bezpečně počítat s tím, že lidstvo bude hledat a najde lépe vyhovující systém kategorií, což bude znamenat tak základní změnu lidského vědomí a přístupu ke světu, že by bylo možno to snad přirovnat k určitému fylogenetickému kroku. To je přirozený vývoj. Je nutné si uvědomit, že ty kategorie, které máme, naprosto vyhovují modelu substančnímu. Překonání těžkostí je jen otázkou času - lidstvo prochází něčím jako osovou dobou (Jaspers). Tou byl třeba přechod od mladšího paleolitu k neolitu. Dnes věda vede k tomu, že postaru už nelze vyložit nic.
?Proč ale většina lidí o takové změně nerada slyší? Nechtějí převzít zodpovědnost za sebe a svět, v němž žijí, a který má všechny rysy ideálního pekla, takže radši žít - i ve lži...?
Lidi mají rádi pohodlí. Ale ne že by se lidi nedokázali vyrovnat s nepohodlím a hledáním nové, optimální, vyhovující strategie. Největší neštěstí je, že nejvýnosnější odvětví průmyslu je průmysl zábavní, a ten naprosto programově a cíleně vede lidi k bezmyšlenkovitosti: aby nemysleli vůbec na nic, a nejmíň ze všeho na ontologii. (Smích.) Ale opakuji, ve všech těchto věcech jsem v podstatě optimistou.
?Lidstvo bude hledat a najde... Myslíte lidstvo v tom nejširším slova smyslu?
Ano, v tom nejširším. Pochopitelně záleží na IQ, ale nesubstanční model neklade takové nároky jako vysoká matematika. Ale nároky nenároky: náboženství odkráčelo, materialismus nám věda vyvrátila. S tím se nedá nic dělat, lidé by se strašně rádi vrátili k náboženství, když to trošku agravuji tak i já bych se rád vrátil k náboženství (smích), ale ono to nejde. Stejně rád bych se vrátil k materialismu, ale ono to prostě nejde.
?Nehrozí tu elity analogické dnešnímu rozložení kapitálu?
Jsou tu dvě vážné věci: procento lidí s IQ nad 120 v průběhu posledních dvou a půl tisíce let rapidně klesá. To je statisticky ověřeno a sociologicky i vysvětleno: vyšší IQ je rizikové, ti lidé jsou více exponováni a také vybíjeni, mají nižší plodnost. Jestliže kdysi byla v Aténách cca čtvrtina populace s takto vysokým IQ, dnes tam najdeme sotva 8-10 procent. Druhé nebezpečí je v tom, že organizovaná oblbovárna může poškodit lidstvo mentálně i na několik generací. Ale obojí se dá regulovat. Pochopitelně nenásilně! Stačí vytvořit takové podmínky jako přirozené. Pak se to dá spravit. Nebezpečí to je veliké. Chci věřit, že se to podaří. Znamená to ale v průběhu 21. století změnit společenské podmínky.
?Vaše základní ontologické otázky, "kyselá jablka", v sobě nesou zásadní axiologický rozměr. Nemáte pocit, že ten se právě ze života nejširší populace trestuhodně vytrácí?
Ztráta jistoty ontologického zakotvení, která je dána otřesením spolehlivosti substančního výkladu, ať už lidé znají nebo neznají tyto termíny, to je jedno, všichni to cítí existenciálně stejně, tak tato ztráta hluboce rozvolňuje axiologická kritéria. Ta pak díky této disperzi nejsou jasná vůbec v ničem, počínaje estetikou a konče etikou, samozřejmě. To lidé těžko snáší. Život je pak hrozně nudný, šedivý a jednotvárný, takže zbývá jen TV-zábava a jiné hovadiny. Na tento entropický rozptyl se dívám velice nerad.
?Vaše filosofie je opravdovou láskou (k moudrosti etc.), se všemi konsekvencemi. Zajímalo by mne právě, kudy vedou hranice mezi filosofií a psychologií uvnitř jedné osobnosti...
Tím jsem se nikdy nezabýval, takže nevím. U mě konkrétně ta kombinace filosof-básník je právě cosi jako interdsisciplinarita (smích), poněvadž básnická kreativa spíš patří do té psychologie... ale mně se to vyplatilo, pomáhalo mi to celý život. Hranice asi nerozlišuji.
?I jestliže si tisíckrát uvědomím, ve Vašem případě doslova prožiju, že kategorie smyslu života, světa atp. jsou naprosto neadekvátní svému předmětu, jak zabráním tomu, abych se neprobouzel s pocitem naprosté ztráty smyslu, dnes a denně zažívanou absurditou...?
Já jsem si todle prodělával v mládí desítky let. Když škrtnu abstrakce z makrosvěta, přejaté z pracovního procesu a práce, robota je ve většině jazyků etymologicky odvozena od pojmu pro utrpení, tak zbývá vědomí, že axiologická kritéria se skoro překrývají s ontologickými. Tzn. že pojmy smysl atp. jsou jen parciální. Už před dvaceti lety jsem dospěl jenom na základě srovnání striktně ontologických relací k tomu, že to, čemu jsem tehdy říkal ontologická realita, dnes mám přesnější pojmy, má mimo jiné i parametr odpovídající tomu, co v teologické terminologii vyjadřujeme jako milost. To ale žádá vysvětlení na několik stran. Proto si rozumím s teology, najmě s buddhisty a taoisty. V Evropě je to problém, protože tady se hledáním arché fatálně rozdělila jakási rein Axiologie a rein Ontologie.
?Souvisí to se zmiňovaným tkvěním v substančním... ohňupování. Nepředbíhá tady filosofie trochu lidskou psychiku?
Filosofie musí vždy předbíhat! Tzn. že pak sto, dvěstě let filosof upadne v zapomnění, nerozumí se mu, ale o to nejde.
?Jde mi o rozpor jednotlivé osobnosti: všednodenní realitu si přeci strukturujeme do dílčích smyslů (teleologie všedního dne...), přijel jsem za Vámi s pocitem určitého smyslu, něco se dozvím, a budu-li šikovný, tak něco i čtenáři... byť vím, že se podobám krávě z Útěchy, která si simuluje funkční zapojení. Je možné si smysl nesimulovat?
Naprosto zdravý instinkt z vás hovoří, když mluvíte o tom, že cosi jako kategorie smyslu atd, atd. je vitální potřebou. Jenomže my musíme říct cosi jako, protože tento smysl, který my poznáváme z pracovní aktivity v makrosvětě, nemůžeme přece projektovat do ontologické roviny. V našich axiologických kategoriích, mezi něž ten smysl patří, vytušujeme něco, co reálně existuje, ale jenom si to zbytečně komplikujeme tím, že absolutizujeme naše dílčí poznání na celek univerza. Musíme najít nové ontologické kategorie. Na to kladu důraz v připravované knize Příběh o příběhu, pokračování Útěchy. Celá řada, nechci-li říci zákonů, tedy prostě pravidel, ať už je to výklad teleologický, výklad podle kauzálního nexu, výklad dialektický a co vím já, kolik jich ještě je, od sebe není oddělena. Jde o to, že to je způsob existence ontologického pole, což je, podobně jako ve fyzice s jejím pravděpodobnostním polem, asi přesnější než mnou svého času používaná "ontologická realita". Je to způsob chování jednoho a téhož pole. A my bychom se zbytečně přeli - třeba marxista s teologem, přitom naše tradiční argumenty jsou nedostatečné. Vaše tušení, že bez těchto pomocných kategorií by si člověk musel hodit mašli, je správné, není to jen sebeochranný pud krávy, je to poukaz na neudržitelnost našich výkladových modelů, včetně "slavné" dialektiky.
?Vážně se zabýváte aktivním samozánikem - lze sebevraždu považovat za křižovatku psychického a filosofického? Uvažoval jste někdy o sebevraždě jinak než jako filosof?
Aktivní samozánik je jeden z mála mých omylů, který ale je vysvětlitelný tím, že v té době nebyly vědy tak vyvinuté. Teprve v polovině 90. let se např. zjistilo, že není potřeba uvažovat o teorii "velkého třesku", o tom, že tam jsou všechny parametry rovné nule (prapůvodní verze), což by skutečně bylo creatio ex nihilo. U mě logicky po škrtnutí substance nastoupil samovznik a ten zase implikuje možnost samozániku. Dnešní fyzika dokazuje, že v momentě velkého třesku jsou zachovány Planckovy konstanty, fyzikálně prakticky neměřitelné, ale jsou. Taktéž se zjistilo, že proton se v čase 1033 nebo 1038 rozpadá. Takže ve velkém třesku je - podle dnešní fyzikální teorie - zbytek předcházejícího vesmíru. Tím je zaručená nepřetržitost, samovznik stricto sensu odpadá, ačkoliv funguje, ale jenom jako jeden z projevů chování ontologického pole, a teď jde, podle mého názoru, o ontologický status informace. Sebevraždu nelze považovat za ontologické řešení, z tohoto pohledu je to zbytečnost, máte to tak jako tak jisté (smích). Já jsem o sebevraždě bohužel nebo bohudík, to nevím, neuvažoval pouze teoreticky, to přiznávám, ale to je z jiných důvodů než filosofických. Nefunguje mi dobře hypofýza, mám sníženou hladinu endorfinů, takže jsem nikdy neměl ze života žádný potěšení, neměl jsem se rád. Ale to je vedlejší. Z filosofického hlediska je jen teď. Pak má pravdu Buddha: bytí je teď a tady. Psychologicky řešením je: zbavíte se hrozného břemene individuálního subjektu, které může citlivého člověka strašně srát. Na druhé straně je tu zkušenost nabytá s věkem - zkušenost zodpovědnosti. Žít je v jistém smyslu oběť.
?Akcentujete tvůrčí rozměr lidsky ontotvorné existence, bez ohledu na recepci, tak i žijete... Co ale ostatní lidé? Moudra, že tvořivě lze třeba i zametat chodník či řídit tramvaj jsou sice poetická, ale blíží se asi neskutečnému žvástu. Ne že bych těmito povoláními pohrdal, naopak...
Jediná věc, která ontologicky je relevantní pro lidskou bytost nebo každou biologickou bytost, je těšit se ze života, Marx tomu říká činné sebeuplatnění. Marx si nedovedl představit, že by se lidé uměli uživit bez práce. Dnes víme, že automatizované provozy by to umožňovaly. Jenže život bez práce je hrozná nuda. Máte lidi, které baví dělat filosofii, zaplať pánbůh jich je málo, a pak máte lidi, co jsou tzv. kutilové, kteří hrozně rádi řídí třeba tu tramvaj, dokonce jsou lidi, co rádi uklízí. I když budou plně automatizované provozy, najdou se vždycky lidé, kteří budou chtít dělat věci, které třeba mě jako intelektuála moc nebaví. Práce, zvlášť když bude nevykořisťovaná, je bude těšit. Dnes ovšem řídit tramvaj tvůrčím způsobem - to jsou kecy. Radost z toho člověk ovšem mít může.
?Jak lze rozumět beztřídní společnosti ve Vašem díle? Není to najednou trochu utopický sen? Mám pocit, že dosavadní pokusy, bohužel, selhávají právě na lidském faktoru...
Ano, tzv. lidské faktory se přehlídly. Ne všechny jsou ale negativní, třeba snaha zachovat si lidskou důstojnost. To byla jedna z hlavních příčin marxistického kolapsu - lidé se cítili poníženi direktivní vládou blbců. Beztřídní společnost byla představa plně odpovídající Marxově době. Marx výslovně prohlašoval, že v celých dějinách existuje pouze jedna jediná revoluce - zavedení strojové výroby. Teprve tehdy vznikají třídy a třídní boj. A jako třídy nebyly, tak zase nebudou. Dnes na Marxova slova došlo: žijeme ve skutečnosti ve společnosti bez tříd. To, co dnes vládne, není třída, ale finanční oligarchie - nepatrný zlomek lidstva (méně jak půl procenta). Marx vychvaluje buržoazní společnost do nebes, ale tyhle konce s velikými obavami předvídal. To se nedá udržet. Zmešká-li se šance k proletářské revoluci, dojde k dnešní kumulaci kapitálu. Ideální podmínky globální totality - orweliáda hadr, chléb a hry. Tolik historie. - Utopie? Při rozumné automatizaci a ekologické regulaci, si snad společnost bez vykořisťování představit lze.
/Ptal se Filip Tomáš, 21. 1. 2000/
literatura/tranzity