<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí  85 86 87 88 89 90 91 92 93 94  95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105   Další

• zviretnik
  372 otázku odeslal(a) samir v Pondělí 31.Července 2000 04:22:44
  uz jste tady zminili urcity rozpor mezi tradicnim pojeti astrologie a realitou. Co me vsak posledni dobou zarazilo, je otazka zviretniku jako takove, totiz plati sidericky ci tropicky zviretnik. Indove pouzivaji sidericky a docela jim funguje, je sice pravda,ze se uvadi ze tento posun je jakoby kompenzovan technikou,a tim, ze charatkteristiky jednotlivych znameni a postaveni planet jsou trochu odlisne nez na "zapade". Ovsem jak jsem mel moznost nastudovat v knize vedska astrologi od (ted nevim jak se ta zena jmenuje) jejich charakteristiky zviretniku jsou v podstate stejne. I ja mam obcas dojem ze nektere planetarni vlivy zacinaji jakoby pozdeji atd. Takby me zajimalo jak urcit, ci jaky je vlastne puvod/pricina, ze zviretnik je umisten tak jak je?!
  • Re: zviretnik
    1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:55
    Tzv. Indický siderický zodiak vznikl petrifikací vztahu mezi tropickým a siderickým zodiakem z dob, kdy do Indie vstoupil Alex Makedonský a vzubil k životu řecko-baktrijskou kulturu. Poučen Faganem a bradleyem vím, že zodiak se dá vzbudovat na jakýchkoli základech ekliptikální délky. Zapomeňte na siderický zodiak, je to chiméra - opřená o jednu z mnoha hvězd - jaká se komu líbí, používejte neuvěřielnou vymoženost zodiaku tropického, případně můžete uvést do chodu aktuální precesi, abyste se dostali dál, ale nechte to plavat v tropickém zodiaku. Radí Turnovský

• Navamsas
  485 otázku odeslal(a) Martin Alven ve Čtvrtek 7.Prosince 2000 15:29:45
  Zdravim vsechny astrology!
  
  Mam technicky problem: pouzivam pro vypocet horoskop program Astrolog 5.40 a v jedne jeho kolonce lze upravit horoskop necim co je tam oznaceno jako "Show Navamsas". "Show" znamena zobraz, ukaz, ale co to druhe slovo?
  Nevite co vlastne to "Navamsas" znamena v astrologii?
  • Re: Navamsas
    1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:49:58
    Navámša je indická metoda přepočtu 360° zvěrokruhu na 40° kroužky, je tovlastně horoskop převedený na 9. harmonickou řadu, tzn. že prvky horoskopu, které jsou od sebe vzdáleny 0, 40, 80, 120, 160, 200, 240, 280, 320, 360 stupňů se v navámše objeví v konjunkci. jako opozice objevi prvky vzdálené od sebe 20, 60, 100, 140, 180, 220, 260, 300, 340 stupňů atak dál Johnnes 2.0, a nové Johannesy to umí pro každou harmonickou od 2. - 180. 1 Harmonická je naše známé kolečko 0 360°, zdraví Turnovský

• Ayanamsa
  531 otázku odeslal(a) Jana Cveckova ve Čtvrtek 1.Února 2001 22:41:30
  Obracím se na Vás pane Turnovský se svým problémem.Jsem začínající astrolog a v lecčems mám zatím chaos. Prosím Vás o Váš názor na ayanamsu. Zda ji používat v radixu, karmickém horoskopu apod. Pokud ano, jak je to u direkcí, tranzitů. Vždyť odchylka je tak velká, že jde vlastně zcela o jiný horoskop.
  Děkuji Vám za Váš názor.
  • Re: Ayanamsa
    1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:50:00
    Milá Jano Cvečková,
    
    ayanamsha (správně česky přepsáno ajanámša) slouží k převodu pozic prvků horoskopu mezi tropickým a siderickým zodiakem, fiduciální hvězdou je tu Spica. Kromě toho s její pomocí můžete snadno určit nahromaděnou precesi mezi dvěma daty - to se užívá třeba při opravě vyvrcholení tranzitů. Ajanámšu uvádějí např. Rosicruciánské efemeridy, které uvádějí též Synetický jarní bod, SVP, což je západní obdoba ajanámši s fiduxe Aldebaranem. Michelsenovy American Ephemeris uvádějí pouze SVP. ostatně i v Indii samé existuje několik variant ajanámši. Jinak odkazuji na Špůrkovu Indickou astrologii.
    
    K čemu jinému ji použít nevím, leda byste se dala k siderealistické škole.
    
    Zdraví Turnovský
  • Re: Ayanamsa
    2 odpověď odeslal(a) Jana Cveckova ve Čtvrtek 1.Února 2001 23:21:34
    Děkuji Vám za odpověď. Na výše uvedený problém jsem narazila v knize p. Vladimíra Sládečka - Karmická astrologie, kde mne velmi zaujala věta, prosím cituji :"Seriózní astrolog musí tedy do své interpretace zahrnout i ayanamsu", což mne, přiznám se, dosti zmátlo.
    Děkuji a přeji jen to nejlepší.
    Jana Cvečková
  • Re: Ayanamsa
    3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 23.Dubna 2002 21:50:00
    Aha, tak to je docela možné, neboť v té knize je řada věcných nepřesností a omylů, nemyslím tím karmickou doktrinu, tu nehodlám rozebírat a kritizovat, ale myslím tím první polovinu knihy, která se věnuje astrologickým faktům a reáliím. TUR

• Staroindické Védy
  878 otázku odeslal(a) Jiří Nitsche v Úterý 13.Listopadu 2001 19:35:40
  Martin Ch. píše:
  Nevidím rozporu mezi popisem zvláštních konstalací –yog působících vznik chladných sil a mým článkem. Právě proto, že chápu siderický zodiak se stálicemi jako vyšší úroveň spouští se tyto síly přiblížením odpovídající planety.
  
  Milý Martine,
  domnívám se, že k rozporu mezi skutečným obsahem toho co říkají Védy a jejich interpretací došlo díky obrovské propasti času, která nás dělí od vzniku Véd. Mnoho z těchto manuskriptů byly technické příručky, na které, bohužel, dnes pohlížíme jako na soubor náboženských předpisů, které zakrývají skutečné jádro věci a zahalují podstatu do spousty nepochopitelných rituálů nebo je bereme pouze jako literární a umělecké památky minulosti.
  
  Dám jeden příklad za mnohé:
  
  Tento text jsem nalezl na Vašich stránkách (kráceno):
  
  Kumbhaméla
  
  Největší slavností zvanou Máhá Kumbha Méla (Velká Kumbhaméla) je vždy oslava Kumbhamély v Prajágu, dnes nazývaném Illáhabád. Je největší oslavou vždy po 12ti letech. Závisí též na jejím pořadí - každá dvanáctá Mahá Kumbha Méla se pokládá za obzvláště důležitou - tedy vždy po 144 letech - nazývá se Maha Siharšrum Kumba Šalela.
  Znamená změnu směru proudění kosmických sil, roky minulých změn byly 1857, 1713, 1569 a 1425. Z tohoto pohledu začal 24.1.2001 nový 144letý cyklus
  Okamžik po slunovratu je obzvláště vhodný, Slunce nastupuje stezku Bohů - Dévajánu což dává možnost změnit zrání karmanu od minulosti do budoucnosti. Jižní uzel sluneční dráhy symbolizuje odkud přicházíme, severní kam směřujeme. Tajný společný obřad v tomto významném čase může podle názoru množství východních mistrů dát osvícení na celý život
  Prajága
  Prayág (25°29' N, 81°50'' E) poblíž města Alláhábád ve státě Uttar Pradéš. S Gangou se zde stékají v místě zvaném Trivéni další dvě posvátné řeky -Yamuna (čti Jamuna) a Saraswati.
  Yamuna, stejně jako Ganges, má pozemský původ v Himaláji.
  
  Saraswati, je nicméně mystická řeka, která nemá žádnou fyzickou formu.
  
  Indové věří, že Saraswati existuje pouze v éterickém čili duchovním těle a je neviditelná k lidskému oku. Tato řeka je zmíněná opakovaně v indických posvátných textech jako Mahabharata a je v nich uváděno, že se v Prajágu - Allahabádu spojuje s Yamunou a Gangou. Tento soutok tři indických nejvíce posvátných řek se nazývá Trivéni nazvané sangam.
  
  
  A tento text je uveden na stránkách hnutí Háre Krišna:
  
  Védská Indie viděná z vesmíru
  
  Družicová technologie přispěla k zásadnímu objevu týkajícího se indické historie. Prokázala existenci koryta vyschlé řeky Sarasvatí.
  Staré védské texty se zmiňují o mimořádně široké řece jménem Sarasvatí, která pramenila v Himalájích a tekla do Arabského moře. Védští mudrci se na jejích březích scházeli k metafyzickým rozpravám a navštěvovali poutní místa podél jejího toku. Kam se poděla tato řeka, tolikrát zmiňovaná v Puránách, Mahábháratě a Rg-védě (obsahující padesát zmínek ve čtyřiceti šesti hymnech)? Nikde jí dnes nevidíme.
  
  Nyní indický a francouzský archeologický tým koordinující svůj pozemní výzkum s francouzskou družicí SPOT zjistil, že řeka Sarasvatí popisovaná ve Védách je skutečností a nikoliv mýtem. Údaje z družice SPOT velmi jasně odhalují stopy starých řek a jejich ramen, a tak dokazují, že Sarasvatí existovala dlouho před rokem 3000 př.n.l. a zřejmě zcela vyschla nejpozději kolem roku 2000 př.n.l.
  Družicové snímače a pohyblivé optické zařízení fotograficky zachytily vyschlé koryto řeky široké sedm kilometrů v oblasti západně od Nového Dillí. V Paňdžábu bylo koryto této řeky, zjištěné v místech, kde bychom očekávali Sarasvatí, široké dvacet kilometrů.
  Při pohledu z vesmíru badatelé zjistili, že Sarasvatí měla mnoho přítoků, které zavlažovaly nesmírnou rozlohu úrodné pudy. Byly také objeveny stopy umělých kanálů.
  Objev původní, 1600 km dlouhé Sarasvatí vrhl nové světlo na přibližně sto odkrytých míst takzvané kultury řeky Indus. Podél starého koryta řeky Sarasvatí, pohřbeného pod nánosy písku pouště Thar, bylo totiž zjištěno mnohem větší soustředění nalezišť - více než 1000.
  Celý tok znovuobjevené Sarasvatí táhnoucí se od Himalájí k Arabskému moři probíhá zhruba paralelně k řece Indus.
  Současná technologie dokáže zjistit, kdy geologické změny způsobily zmizení Sarasvatí.
  
  Védská literatura popisuje celoročni tekoucí řeku ústící do oceánu. Milovníci eposu Mahábhárata, který zahrnuje Bhagavad-gítu, si vzpomenou na pasáže popisující poutní cestu Šrí Balaráma vnitrozemím podél Sarasvatí. Například: "Průvod se rychle přesouval na poutní místa v době Kuruovské války; proti proudu Sarasvatí od ústí oceánu." (MB 9.34.15-18) Dále je známý verš, kdy Šrí Balarám na své cestě proti proudu řeky dospěl k jejímu prameni. (MB 9.53.11) Jiné védské historické spisy, Purány, také zmiňují tuto geografii.
  Védské texty očividně popisují geografii Indie v době 3000 př.n.l. a dříve, kdy Sarasvatí pramenila v Himalájích a tekla do Arabského moře. To znamená, že védští lidé a kultura žili bok po boku se záhadnými kmeny z údolí Indu. Můžeme tedy učinit bezpečný závěr, že Védy v nějaké - ústní či jiné - podobě existovaly kolem 3000 př.n.l. A můžeme si být dokonce ještě více jisti, že védská kultura, s jejím náboženstvím a filozofií, je nejstarší žijící kulturou na světě.
  Devamrita Swami
  
  
  
  • Re: Staroindické Védy
    1 odpověď odeslal(a) Rene G ve Středu 14.Listopadu 2001 13:22:38
    Pan J.Nitsche ma v podstate ohľadne prístupu k informáciam vo Védach obsiahnutými pravdu. Čas a rôzny interpretátori sa ešte viac podpisali na ich nezrozumitelnosti a v niesli tam veci, ktoré rôzne tradične indické iterpretácie a školy nikdy netvrdili.
    Mnoho aj takýchto mylných názorov vznika na základe vytvorenia mýtu o
    príchode Árijcov do severnej Indie zo Strednej Ázie pred tri a pol tisíc rokmi. A ide aj o nerešpektovanie samotnej Vedskej tradicie a jej vlastnej iterpretácie. Teória o príchode Árijcov do Indie a mnoho iných mytov je už dnes niektorými významnými vedcami v tejto oblasti nie len spochybňovaná, ale silnými argumentmi aj vyvracaná. Samotný Indovia nikdy tento mýtus neprijímali a výsledky nedávneho archeologického výskumu v údolí rieky Sarasvatí začali presviedčať aj mnohých západných vedcov. Teória o príchode Árijcov do Indie spočíva na židovsko-kresťanských predsudkoch a na židovsko-kresťanskom ponímaní času a dejín. Zástancovia tejto teórie jednoducho nemohli veriť, že by mohla existovať civilizácia, ktorá by bola staršia ako biblická a preto vytvorili túto teóriu. V samotných védskych písmach však nenájdeme nič, čo by ju podporilo. Skôr naopak, v Rgvéde nachádzame jasné dôkazy o tom, že Árijci v Indii boli stále a odnikiaľ tam neprišli. Niektorí v tejto súvislosti preto opätovne hovoria o Indii ako o kolíske civilizácie. Astronomické a archeologické štúdie posledných rokov tiež presvedčivo ukazujú, že je možné Rgvédu datovať aspoň pred rok 3 500 p. n. l. Ak máte záujem dozvedieť sa viac o tejto téme, navštívte napr. internetovú stránku http:\\www.sarasvati.simplenet.com.

• Knihovny indických astrologických předpovědí v přímém přenosu
  2505 otázku odeslal(a) Jiří v Pátek 5.Listopadu 2004 18:24:39
  
  http://www.zahady.cz/index.php?strw=rd&id=225
  
  • Re: Knihovny indických astrologických předpovědí v přímém přenosu
    1 odpověď odeslal(a) Miriam v Pátek 5.Listopadu 2004 21:29:56
    Zajímalo by mě jaký díl v tom tvoří astrologie.
    Neboť se tam sice píše "Bríghú je pokládán za jednoho z deseti synů stvořitele Bráhmy. V nebeské hierarchii je přiřazován k polobohům, kteří byli stvořeni k tomu, aby realizovali jednotlivosti stvoření. Bríghú měl údajně nesmírné vědomosti, znal všechny zvláštnosti vesmíru, měl zázračné schopnosti v oblasti medicíny, ale hlavně vynikal jako jasnovidec. Na základě tohoto svého nadpřirozeného nadání uměl nahlédnout do tzv. "kroniky Akaša", ze které patrně čerpal své neuvěřitelné informace, které byly zapsány na palmové listy a uchovány v "Knihovnách palmových listů" až do současné doby.
    
    Ale současně se píše,že když k onomu vykladači palmových listů přišel ten :" Nejprve hovořil o vlivu planet na moji minulost i na budoucí život.."
    
  • Re: Knihovny indických astrologických předpovědí v přímém přenosu
    2 odpověď odeslal(a) ... v Pátek 5.Listopadu 2004 22:16:38
    A také je tam moc zajímavý článek o objeviteli Tróje a Priamova pokladu Heinrichu Schliemannovi
    (nar.6.1.1822).Hodina či AS se asi neví, nebo ano?
  • Re: Knihovny indických astrologických předpovědí v přímém přenosu
    3 odpověď odeslal(a) ... v Pátek 5.Listopadu 2004 22:26:16
    Ještě k té Tróji : V Tróji byly nalezeny zinkové předměty. Archeologové stojí před mystériem. Odkud dováželi Trojané před více než 4 tisíci lety zinek? Kde se zinek těžil? To neuhádnete. Okolo Troje žádná naleziště zinku nebyla. Nejbližší naleziště bylo vzdálené 1700 kilometrů a bylo to v Krušných horách. Druhé bylo ve vzdálenosti 5 000 kilometrů ve Střední Asii. Je více než pravděpodobné, že Trojané se přiklonili k tomu, navázat obchodní kontakty s horníky v Krušných horách než s okolím v Taškentu.
    
    Otázka :je to možné?
  • Re: Knihovny indických astrologických předpovědí v přímém přenosu
    4 odpověď odeslal(a) Jiří v Sobotu 6.Listopadu 2004 10:24:27
    V roce 1959 čínští archeologové objevili v hrobě několik tisíc let starém předměty z hliníku.
    Záhadné na tomto objevu je to, že hliník umíme vyrábět teprve od devatenáctého století, necelých 200 let...
    

• Fritjof Capra
  2326 otázku odeslal(a) Turnovský v Sobotu 24.Července 2004 13:59:58
  http://www.transformotor.cz
  Fritjif Capra nar. 1.2.1939 10:55 SEČ ve Vídni a orávě od něj vyšla nová navýsost důležitá kniha:
  Tkáň života
  /Nová syntéza mysli a hmoty/
  
  Teoretický a kvantový fyzik Fritjof Capra, přední světový autor knih z oblasti filozofie vědy a udržitelného života (např. Tao fyziky a Bod obratu), předkládá osnovu nově vznikající vědecké teorie života. Tato teorie se opírá o kritický rozbor historie přírodních věd, o matematiku komplexity a zejména o teorii disipativních struktur a teorii sebeutváření. Zdůrazňuje nutnost holistického vidění světa a přechodu k systémovému přístupu, tedy k chápání světa jako sítě vzájemně propojených a na sebe působících vztahů – od buněk a pletiv přes organismy, ekosystémy a sociální systémy až k planetárnímu systému Gaia. Kniha je neocenitelným pramenem informací a myšlenkových podnětů pro toho, kdo se zajímá o interdisciplinární oblast biologie a teoretické fyziky a snaží se najít uspokojivé vysvětlení jednoty živé a neživé přírody a filozofický základ pro vytváření trvale udržitelné společnosti.
  4957 - 296 str., obr. v textu, váz. lamino , cena 179,-
  ISBN 80-200-1169-2 EAN 9788020011695
  • Re: Fritjof Capra
    1 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 24.Července 2004 14:11:00
    Tak tohle si nenechám ujít.
    Díky.
    O.
    PS: Už mě dcera vyhání od netu ;-) takže zatím končím, ale...moment, už budu...hlavně ty disipativní struktury, to stojí obzvlášť za pozornost.
    
  • Re: Fritjof Capra
    9 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 25.Července 2004 17:26:45
    Disipativní struktury…
    …už hezkou chvíli přemýšlím, jak o nich začít. Neboť jak popsat význam pojmu, který je přinejmenším stejně univerzální, jako pojem samotného života. Navíc popis tohoto pojmu není možné zjednodušit za určitou únosnou mez – a aby toho nebylo dost, každý obor ho chápe a definuje trochu jinak.
    Ale pokusím se, abych dlouho nenapínal: Tyto struktury vznikají v podmínkách, které jsou daleko od rovnovážného stavu. Například tedy tam, kde existuje rozdíl teploty, tlaku nebo chemického složení a dochází k jejich vyrovnávání. Toto vyrovnávání se děje na úkor využitelné energie, která se tak postupně ztrácí, rozptyluje = disipuje do okolí. Proto DISIPATIVNÍ. Tato disipace ovšem nemusí nutně vést ke vzniku struktur. Například když nalijeme horký čaj do hrnku, dochází k disipaci tepelné energie, když do toho čaje hodíme kostku, dochází k disipaci chemické energie. Za jistých podmínek však na úkor této disipace, tj. ztráty využitelné energie mohou spontánně(to je velmi důležitá okolnost) vznikat STRUKTURY, které „žijí“ tak dlouho, dokud existuje dostatečně velký rozdíl teploty, tlaku nebo chemického složení. Například když (místo horké vody do hrnku) nalijeme tenkou vrstvu oleje na ohřívanou pánev, pak při určitém teplotním rozdílu (mezi dnem pánve a povrchem oleje) vzniknou přibližně šestiúhelníkové drobné útvary připomínající včelí plást, tzv. konvektivní buňky. Ty jsou jedním z nejjednodušších příkladů DISIPATIVNÍCH STRUKTUR.
    
    
    Pro ty, pro kteří jsou ochotni číst podrobněji a zabývat se konkrétními příklady, dodávám:
    _________________________________________________________________________
    Stěny konvektivních buněk jsou tvořeny teplejším olejem, který stoupá vzhůru, vnitřek chladnějším, dolů klesajícím olejem. Tyto útvary, žijící na úkor teplotního rozdílu navíc urychlují vyrovnání tohoto rozdílu. Ve velkém se tento jev může projevit nad krajinou, která je rozpálená sluncem, při prodění oceánských vod nebo proudění žhavotekutého magmatu v plášti Země. V planetárním měřítku lze říci, že samotné kontinenty, přesněji kontinentální desky a jejich hranice přibližně vymezují hranice konvektivních buněk zemského pláště. Pevná země po které chodíme je tedy otiskem, povrchovým projevem disipativních struktur, které žijí stamilióny let na úkor rozdílu teplot mezi nitrem Země a jejím povrchem a urychlují její chladnutí. Podstata jevu je stejná, jako u té pánve s olejem. Pouze rozdíl měřítek, teplot, geometrie a nehomogenita zemského tělesa způsobuje, že kontinenty nemají přesný geometrický tvar (na rozdíl od té pánve s olejem). Co z toho všechno vyplývá je daleko nad rámec této odpovědi, která navíc představuje jen jeden z mnoha příkladů. Snad se ještě zmíním o obří analogii tohoto jevu, který probíhá rovněž na Slunci: Hluboko do jeho nitra sahá tzv. konvektivní zóna, tvořená obdobnými konvektivními buňkami jako na Zemi, které jsou ovšem tvořeny žhavým slunečním plazmatem a usnadňují přenos tepla ze slunečního nitra do vesmíru.
    
    Vlastnosti Slunce, včetně astrologických charakteristik, jsou tedy nerozlučně spjaty s (v rámci sluneční soustavy největšími) disipativními strukturami – konvektivními buňkami. Ostatně živlové charakteristiky znamení Lva, kde je Slunce v domicilu, to dobře vystihují:
    vnější živel Oheň – zářící, transformující, spalující,
    vnitřní živel Vzduch – vanoucí, avšak zde i uspořádaný, harmonicky strukturovaný.
    
    
  • Re: Fritjof Capra
    10 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 25.Července 2004 17:41:35
    http://www.transformotor.cz
    dík, Onřeji, teď si to půjdu někam přebrat. PT
  • Re: Fritjof Capra
    11 odpověď odeslal(a) Oprava! v Neděli 25.Července 2004 17:51:03
    Ještě chvilku...u těch konvektivních buněk jsem spletl orientaci toků: teplejší tekutina stoupá jejich vnitřkem vzhůru a chladnější klesá dolů, po okrajích. U pánve s olejem je to jedoduše viditelné, u zeměkoule je to samozřejmě všechno komplikovanější a méně z povrchu viditelné. A ještě jedno upřesnění: Zatímco u rovného povrchu převažují šestiúhelníkové buňky, u kulově zakřiveného pětiúhelníkové, které mají dohromady tendenci tvořit dynamický dvanáctistěn (s dvaceti vrcholy). To ostatně odpovídá i různým úvahám, týkajícím se zvláštních vlastností Země v určitých bodech a liniích. Každopádně to (na rovině, resp. na kouli) koresponduje s tvůrčím významem sextilu, resp. kvintilu - tyto procesy jsou , jak lze tušit, navýsost tvůrčí.
    O.
  • Re: Fritjof Capra
    12 odpověď odeslal(a) Marie v Neděli 25.Července 2004 18:04:42
    Takže svým bytím zároveň ničí podmínky potřebné ke své existenci?
  • Re: Fritjof Capra
    13 odpověď odeslal(a) david v Pondělí 26.Července 2004 00:25:41
    na tu knihu se také moc těším.
    Dám sem něco o disipativních strukturách z pohledu termodynamiky. Omlouvám se, neupravoval jsem to pro toto forum, vzal jsem to ze svých výpisků
    
    Termodynamika je fyzikální disciplína zabývající se transformacemi energie a hmoty v systémech složených z mnoha interagujících subsystémů. Pro studium procesů probíhajících v živých organismech však není vhodná aplikace modelů klasické termodynamiky, protože nesplňují předpoklad vratnosti, na kterém je klasická termodynamika založena (klasická termodynamiky popisuje děje podle předpokladu, že probíhající termodynamické procesy probíhají jako posloupnost přechodů mezi rovnovážnými stavy v systému, přičemž všechny směry vývoje systému jsou rovnocenné). Teprve teorie tzv. termodynamických systémů vzdálených od rovnovážného stavu (nazývané též disipativní struktury) se stali vhodné pro popis chování všech druhů biologických systémů studovaných na celulární a subcelulární úrovni. V poledních letech se rozvíjí tzv. rozšířená nerovnovážná dynamika, která má za cíl popsat přesnými metodami racionální termodynamiky systémy silně vzdálené od termodynamické rovnováhy, kde ji není možno použít klasickou Gibbsovu definici entropií ani lokálně.
    Základními pojmy termodynamiky jsou teplota T a entropie S, které charakterizují kolektivní vlastnosti hmoty. Teplota je veličina kvantitativně vyjadřující míru interakce mezi podsystémy, mezi molekulami, atomy apod. čím vyšší je teplota, tím intenzivnější jsou jejich srážky a kmity. Entropie vypovídá o vnitřní struktuře, resp. o uspořádání systému, a tím i o kvalitě transformace energií a hmoty. Čím vyšší je entropie systému, tím méně struktur v něm existuje a tím více se i pohyb podsystémů stává méně uspořádaným. Pomocí bilance entropie celého systému lze kvalitativně vyjádřit II.zákon termodynamiky, kdy časová změna celkové entropie systému je kompenzována tokem entropie do systému J(S) a produkcí entropie v systému P(S). (matematicky vyjádřeno dS/sT=J(S)+P(S), P(S) je větší či rovno 0). II. zákon lze pak formulovat následně: Produkce entropie (souvisí jednoznačně s disipací energií) je v reálném systému nenulová a pozitivní. Tok entropie je mírou interakce systému s jeho okolím, a je-li nulový J(S)=0, tj. systém je izolovaný, entropie systému neustále roste, až dosáhne svého maxima ve stavu termodynamické rovnováhy (jinými slovy jeho entropie poroste, tj. vnitřní struktury budou degradovat, až dosáhne termodynamické rovnováhy, která se z biologického hlediska rovná smrti. Z tohoto plyne, že má-li si živý systém udržet existenci, být v dynamicky rovnovážném stavu, musí interagovat s okolím, takže
    –P(S)=S(S) > 0
    proto říkáme, že systém se živí „zápornou“ entropií.
    
  • Re: Fritjof Capra
    14 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pondělí 26.Července 2004 00:44:15
    Ano, je to přesně tak, Marie.
    Což mi připomíná, že bych mohl pokračovat ve výčtu příkladů disipativních struktur: Patří mezi ně plamen svíčky a plameny vůbec. Nejpopulárnější jsou tzv. oscilující chemické reakce, které než dojdou do rovnováhy, procházejí složitými cykly, které se (např. v roztoku) projevují barevnými prostorovými obrazci.Typicky to trvá desítky minut. Jestliže podobné struktury najdou způsob, obnovovat využitelnou energii zvenčí, jestliže se navíc mechanicky zpevní a "naučí se" přenášet, reprodukovat informace o svých vlastnostech, máme před sebou disipativní struktury známé již dlouho - živé buňky. Ty se postupně naučily disipovat ještě účinněji, systémověji sdružováním do mnohobuněčných organismů. Rostliny, zvířata a lidé - přesněji jejich těla - mají skutečně charakter disipativních struktur se vším všudy, rovněž tak společenství tvorů, lidskou společnost nevyjímaje: Žijí na úkor využitelné energie okolí a tím si zároveň ztěžují podmínky pro další existenci. Znečišťování životního prostředí je příkladem toho, co bylo organismům vloženo do vínku od samého počátku - zejména zvířatům. Rostliny jsou na tom v tomto punktu lépe, ale i ty jsou napojeny na disipaci energie - ovšem kosmické, sluneční. Řekl bych, že vývoj živých organismů je do jisté míry hledáním nových a nových způsobů, jak disipovat energii. Vyznívá to sobecky, ovšem do té míry, než si uvědomíme, že samotný zdroj využitelné energie se nám dává, daruje spontánně, sám ze sebe - přinejmenším na úrovni Slunce. Problémy současné společnosti nejsou v masívní míře disipace,bez které již nemůže žít, ale v zastaralých způsobech toho, jak je využitelná energie získávána, jak jsou nám tyto způsoby doslova vnucovány. Zdrojové,dobře využitelné energie je dost, dává se nám jako to víno a chleba, jen se ten dar naučit brát, individuálně i kolektivně.
    Řekl bych, že není nevyhnutelně nutné číst různá Písma...máme před sebou evangelium, psané samotnou Přírodou. Ta neuvádí v omyl, nezkresluje a už vůbec ne účelově. Jen se nám ráda schovává, nechce abychom ji viděli nahou.
    O.
  • Re: Fritjof Capra
    15 odpověď odeslal(a) oi v Pondělí 26.Července 2004 08:54:29
    Mám-li to trochu citově odbarvit, Příroda je bohatá ve svých projevech, úsporná v principech kterými se řídí. O disipativních strukturách toto platí dvojnásob.
    O.
    PS: Předchozí Davidova odpověď je velmi přesně formulována, seznámení se s některými pojmy z termodynamiky je v případě disipativních struktur nezbytné.
  • Re: Fritjof Capra
    16 odpověď odeslal(a) oi_ještě poznámka... v Pondělí 26.Července 2004 15:54:39
    Disipativní struktura (v prostoru) má svůj protějšek v cyklickém disipativním ději (v čase). Patří sem cyklické fyzikální a chemické reakce-anorganické, organické i biochemické (ty jsou cyklické velmi často, myslím, že je tu návaznost na tatvy). Nejjednodušší demonstraci jakou v tomto směru znám je tato cyklická fyzikální reakce:
    Vezmi co největší láhev od okurek, naplň ji vodou a přes okraj hrdla polož klacík. Pak vezmi staré pouzdro od kinofilmu, udělej do něj zezdola 1 mm-díru a seshora opatři kinofilmové pouzdro závěsem z nitě. Pak ucpi prstem dírku v onom pouzdru a nalij do něj asi 3-5% roztok kuchyňské soli, obarvený hypermanganem. Pouzdro zavěs na klacík na okurkové láhvi tak, aby hladina slaného roztoku vevnitř pouzdra se rovnala hladině vody v láhvi, sundej prst a pozoruj, co se bude dít: Každých několik vteřin se objeví fialový proud slaného roztoku, který vytéká z pouzdra a pak zase zmizí. To pokračuje několik hodin, dokud se koncentrace nevyrovnají (cyklicky se střídá vytékání těžšího slaného roztoku ven a natékání obyčejné vody dovnitř). Tyto cykly se např. od planetárních cyklů liší tím, že nakonec vymizí, když soustava dospěje do rovnováhy. Planetární cykly v (přibližné) rovnováze už dávno jsou.
    
  • Re: Fritjof Capra
    17 odpověď odeslal(a) david v Úterý 27.Července 2004 00:47:29
    Děkuji Ondřeji, jsou to úžasné věci, co jsi napsal. Teprve když jsem si to přečetl poněkolikáté napadlo mě, ještě jedno doplnění. Prosím, vyveď mě z omylu, pokud jsem mimo.
    Existence jakéhokoliv systému vyžaduje jeho komunikaci s vnějším okolím. Tato komunikace, resp. výměna energie a látky, je spojena z určitou ztrátou obou výše jmenovaných. Tuto energii a látku využívají disipativní struktury. Pokud je tomu skutečně tak, pak by se teoreticky měl každý systém skládat ze tří oddílů. Vnitřní, disipativní a vnější. Disipativní oddíl (struktura) je pak ta, která nejen přestavuje integrující strukturu, ale právě její existence vede nakonec ke zhroucení celého systému.
    Pokud je ona zodpovědná za komunikace mezi vnitřními a vnějšími strukturami, pak by měla odpovídat z astrologického hlediska Merkuru.
    P.S. když už jsem teď tím Merkurem posedlý :)
    David
    
  • Re: Fritjof Capra
    18 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 27.Července 2004 13:54:08
    Davide, ten Merkur tam je, jen bych poopravil to dělení na vnitřní, disipativní a vnější. Jednak může disipativní struktura prolínat střídavě a mnohonásobně vnitřním a vnějším a jedna - pokud můžeme vnitřní a vnější jednoznčně oddělit, ono "vnitřní" dále hierarchicky obsahuje další a další disipativní substruktury. Ale to jsi asi právě měl na mysli v souvislosti s tou merkurskou komunikací (např. mezi částmi a celkem a mezi jednotlivými částmi).Jinak rozhraní mezi vnitřním a vnějším, tvořené disipativní strukturou mi odpovídá jednoznačně Saturnu - je tam i ta jeho Janusovská tvář - zde uspořádanost struktury na úkor zvýšené neuspořádanosti (chaosu až hniloby) okolí.
    O.
  • Re: Fritjof Capra
    19 odpověď odeslal(a) david v Úterý 27.Července 2004 14:19:18
    Ano, Ondřeji, to je ono. Každá struktura v sobě obsahuje další menší a samozřejmě je součástí i dalších větších celků, které se ovšem opět skládají z oněch tří „částí“. Pak vnější nadjedeme v disipativní i vnitřní struktuře, disipativní nám proniká vnější a vnitřní a vnitřní je součástí disipativní a vnější.
    Pokud hovoříš o Saturnu, spíše bych se přikláněl k tomu, že společně s Jupiterem tvoří rozhraní celé trojice, kdy Saturn je onen minus, minus pól a Jupiter plus, plus pól, jak o tom hovořil Pavel.
    D.
    
  • Re: Fritjof Capra
    20 odpověď odeslal(a) david v Úterý 27.Července 2004 14:28:25
    a z toho pohledu pak disipativní struktury nemohou odpovídat Merkuru, ale Merkur představuje určité "komunikační kanály" jejichž prostřednictvím vnější, disipativní a vnitřní struktury jsou propojeny.
    D.
  • Re: Fritjof Capra
    21 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 27.Července 2004 19:45:45
    Máš pravdu, davide - toho Jupitera jsem opomněl. Když si vezmu buňku jako příklad disipativní struktury, pak buněčná stěna jako disipativní rozhraní odpovídá Saturnu a to, čím je buňka naplněna, tj. cytoplazma se vším vevnitř-zejména vakuoplami-odpovídá Jupiteru. Dalo by se pokračovat jak je to dalšími planetami, ale to bychom důsledně vzato museli vzít v úvahu i cytoskelet (Mars, Venuše). Tak aspoň ten Merkur ( a Slunce) - každopádně bych jim přiřadil buněčné jádro, ale u toho Merkura v dynamickém slova smyslu, tj. v návaznosti na všechny procesy, kde komunikuje s celou buňkou (tj. zejména mám na mysli transkripci a translaci DNA). A pokud se týká Luny, asi chloroplasty. A teď zase opravuj ty mě ;-)
    S disipativním pozdravem
    Ondřej
    O.
  • Re: Fritjof Capra
    22 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 27.Července 2004 20:09:01
    http://www.transformotor.cz
    jen přátelé nezapomínejte na větu z AT: "Venuše byla pokládána za nebeskou sílu, jež aktivně působí v každém semínku - u muže jsou to varlata u ženy vaječníky." PT
  • Re: Fritjof Capra
    23 odpověď odeslal(a) oi ve Středu 28.Července 2004 10:22:15
    Hoj! Nezapomínáme...
  • Re: Fritjof Capra
    24 odpověď odeslal(a) david ve Středu 28.Července 2004 14:23:11
    Osobně v tom nemám stále jasno, který plantární princip přiřazovat k určité partii či orgánu těla. U jedné buňky je to o něco jednodušší, u celého organismu bychom to měli analogicky přiřadit také. Jenomže je nutno se podívat kromě fyziologie do embryologie. Například problém rozmnožovacího ústrojí - muž i žena mají stejný základ Volfův a Mullerů vývod a z toho by sa pak mělo dát odvodit, která část patří ke které partii.
    Děkuji za obohacující diskusi, jedu na dovolenou.
    mějte se krásně
    D.
  • Re: Fritjof Capra
    25 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 31.Července 2004 00:53:39
    Málem bych zapomněl možná nejdůležitější důvod, proč věnovat pozornost disipativním strukturám. Jak uvedeno výše, organismy včetně člověka mají typický charakter disipativní struktury - přinejmenším z hlediska tělesné stavby a tělesných funkcí. Co je ale disipativní struktura ve svém nejzákladnější smyslu? Je to proces, sled organicky provázaných událostí. A tak můžeme vidět, jak Rudhyarova devíza "události se nestávají nám, ale my se stáváme událostem" nabývá dalších a dalších významů. Na biologické úrovni (kde lze lidské tělo k disipativní struktuře přirovnat směle) to dokonce vidím rovnoprávně - jedna událost či proces se stává události či procesu jinému a obráceně. Lidský život má ovšem zajisté cenu neporovnatelně vyšší, než jakýkoli obecný proces.
    O.