<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí  86 87 88 89 90 91 92 93 94 95  96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106   Další

• Společensko-kybernetická úroveň
  2346 otázku odeslal(a) Ondřej v Úterý 3.Srpna 2004 00:42:12
  Myslím, že v posledních deseti – dvaceti letech se začíná tvořit cosi, co bych nazval úrovní pátou, společensko-kybernetickou, kterou považuji za stále aktuálnější. Nazývám tím všechno, co zahrnuje procesy a struktury, ve kterých je lidská bytost degradována na „obsluhu“, „součást“, „prvek“ kybernetického systému, typicky počítačové sítě. Dalšími typickými rysy této úrovně je vzrůstající autonomie a nezávislost na přírodních rytmech a cyklech, s rostoucí důležitostí vlastních sekulárních rytmů, cyklů, termínů – odříznutých (na rozdíl od tradiční společensko-kulturní úrovně) od jakýchkoli biologických, přírodních či planetárních základů. Obvykle se zde hovoří o umělé inteligenci, o které někteří kybernetici soudí, že nás nevyhnutelně nahradí. Já se však domnívám, že jde spíše o hrozbu návratu a pádu zpět do jakéhosi stavu minerálního vědomí (vzhledem k látkové podstatě materiálů počítačových součástek). Nosné struktury tohoto vědomí jsou nesmírně sofistikované a výkonné, ale (kromě pravděpodobné absence emocí*, ponechány samy sobě bez lidské kontroly jsou stejně dlouhodobě nefunkční (Murphyho zákon: Co se může porouchat, porouchá se). Posilování této úrovně, přesněji její vymykání se z lidské kontroly považuji za hrozbu pro člověka již proto, že lidský život v kontextu této úrovně nemá velkou hodnotu. Tato úroveň postupuje, protože lidé na rozhodujících místech jsou jí doslova okouzleni, v neposlední řadě proto, že jim umožňuje obrovskou moc nad celými společenskými skupinami, zejména v kombinaci s bankovnictvím a vojenstvím. Není to již sci-fi a v podstatě nám zbývá ne víc a ne míň, než si uvědomit zranitelnost a omezenost této zdánlivě všemocné úrovně a nenechat se vtáhnout do jejího systému, alespoň ne totálně. Tak, a teď by mne zajímaly Vaše názory na celou záležitost.
  
  * zejména soucitu a slitování. Není to pro ně zřejmě v lidském, resp. živočišném slova smyslu poznatelné, mají jiné priority - pro bytosti, které chtějí zůstat lidmi zřejmě do budoucna ničivé. Výstižně to popisuje např. A. Clark v příběhu 2001 Vesmírná Odyssea, o Karlovi Čapkovi a dalších klasicích ani nemluvím.
  
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    1 odpověď odeslal(a) Znovu (nezkopírovala se mi celá otázka) v Úterý 3.Srpna 2004 00:45:22
    Humanistická a transpersonální astrologie pracuje se čtyřmi vzájemně se prolínajícími úrovněmi:
    a) biologická
    b) společensko-kulturní
    c) individuální
    d) transpersonální
    
    Myslím, že v posledních deseti – dvaceti letech se začíná tvořit cosi, co bych nazval úrovní pátou, společensko-kybernetickou, kterou považuji za stále aktuálnější. Nazývám tím všechno, co zahrnuje procesy a struktury, ve kterých je lidská bytost degradována na „obsluhu“, „součást“, „prvek“ kybernetického systému, typicky počítačové sítě. Dalšími typickými rysy této úrovně je vzrůstající autonomie a nezávislost na přírodních rytmech a cyklech, s rostoucí důležitostí vlastních sekulárních rytmů, cyklů, termínů – odříznutých (na rozdíl od tradiční společensko-kulturní úrovně) od jakýchkoli biologických, přírodních či planetárních základů. Obvykle se zde hovoří o umělé inteligenci, o které někteří kybernetici soudí, že nás nevyhnutelně nahradí. Já se však domnívám, že jde spíše o hrozbu návratu a pádu zpět do jakéhosi stavu minerálního vědomí (vzhledem k látkové podstatě materiálů počítačových součástek). Nosné struktury tohoto vědomí jsou nesmírně sofistikované a výkonné, ale (kromě pravděpodobné absence emocí*, ponechány samy sobě bez lidské kontroly jsou stejně dlouhodobě nefunkční (Murphyho zákon: Co se může porouchat, porouchá se). Posilování této úrovně, přesněji její vymykání se z lidské kontroly považuji za hrozbu pro člověka již proto, že lidský život v kontextu této úrovně nemá velkou hodnotu. Tato úroveň postupuje, protože lidé na rozhodujících místech jsou jí doslova okouzleni, v neposlední řadě proto, že jim umožňuje obrovskou moc nad celými společenskými skupinami, zejména v kombinaci s bankovnictvím a vojenstvím. Není to již sci-fi a v podstatě nám zbývá ne víc a ne míň, než si uvědomit zranitelnost a omezenost této zdánlivě všemocné úrovně a nenechat se vtáhnout do jejího systému, alespoň ne totálně. Tak, a teď by mne zajímaly Vaše názory na celou záležitost.
    
    * zejména soucitu a slitování. Není to pro ně zřejmě v lidském, resp. živočišném slova smyslu poznatelné, mají jiné priority - pro bytosti, které chtějí zůstat lidmi zřejmě do budoucna ničivé. Výstižně to popisuje např. A. Clark v příběhu 2001 Vesmírná Odyssea
    Ondřej
    
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    2 odpověď odeslal(a) Svatava v Úterý 3.Srpna 2004 01:04:47
    řekla bych svými slovy,že mě spíš děsí,nepřítomnost hodnot(těch nejobyčejnějších),před desaterem smekám.Děsí mě inteligenti a umělci ve službách tržního mechanismu,,psychologové pracující pro reklamní společnosti atp.Sv..
    
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 3.Srpna 2004 01:18:34
    http://www.transformotor.cz
    no a mne jeětě víc děsí astrologové pracující pro různé companies, počítající např. jak dobře se bude nějaký nový model auta prodávat. Turnovský
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    4 odpověď odeslal(a) Svatava v Úterý 3.Srpna 2004 02:11:55
    ....jen nech si svou duši, ta k ničemu není,vždyď mnozí i zdarma upsali čertu,však hlas to je zboží co dneska se cení a dobře se platí, to beze všech žertů....a kdybys i stokrát andělsky mluvil, tvůj hlas tě zradí.....K.Kryl
    Ještě jedno pěkné krédo:K jasnému myšlení není třeba inteligence,ale odvahy, která si umí se strachem a chtěním poradit,je třeba opustit všechno, co jsme se naučili a odtemnit tak pohled na skutečnost.R.Votruba
    Dobrou
    
    
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    5 odpověď odeslal(a) Neo v Úterý 3.Srpna 2004 11:05:23
    Mě připadá že část lidstva přechází do nové fáze lidstva která je v plněm projevu jedince, tak aby se mohl plně obsáhnout až do čistého egoizmu, a na základě tohoto obsáhnutí, tedy naplněním životem dojde k otevření tahu k jednotě k Univerzu, což je cesta osamělá casta jedince, ne celé společnosti.
    Svět se nachází ve více fázích společností, od kmenového společenství až po rodiné klany a společnost založenou na roli rodiny a státu s prvky demokracie.
    Z úhlu tohoto pohledu jasně vyplývá že role jedince je druhořadá, tedy pracovat v zájmu celé skupiny, což není zrovna vhodné pro vývoj k obsáhnutí a jednotě s Univerzem.
    Zde se ukazuje též jaká je rovina pohledu na Univerzum /Boha/, je vybrán takový model aby vyhovoval, tedy i ovládal celé společenství lidí na základě jedné nosné ideje, a umožňoval pracovat tedy i ovládat celé společenství tak aby plnilo svoji úlohu.
    S příchodem nové fáze života, tedy k rozvinutí jedinečnosti jedince, dochází ke krizi tohoto modelu, neboť již jedinec rozvíjí svojí identitu a na základě tohoto rozvoje starý model již navyhovuje,neboť je stavěn pro život ve společné jednotě.
    Je to etapa kdy jedinec musí obsáhnout svoji roli a statut bytí, což je otázka karmického času, až do čistého egoizmu až nastane bod kdy tento svět již nepokryje "žádostivost" jedince, tedy objeví se tah k duchovní stránce bytí, který nasměruje jedince jeho postupnou prací k jednotě s Univerzem /Bohem/.
    Jinak řečeno pohled na Univerzum poroste s duchovním rozvojem každého jedince a dá se říci že bude v něčem jedinečný, ale nosná vlna zůstane stejná.
    Je to úzký pohled na možnost projevu bytí, který může a bude měněn různou vývojovou tonalitou společenství lidí, národů a jejich vnímáním světa, který je jedinečný.
    Možná že s vývojem lidstva který bude občas plný chaosu a nasilí, kdy jedna společnost buď pomocí své ideologie, nebo ohněm a mečem ovládne druhou společnost, až se nakonec sjednotí na přibližné rezonanční vlně založenou na roli jedince a na jeho vspělosti v obsahu vnitřního morálního kodexu, vyvstane duchovnější společnost, které postačí malé místo na Zemi k životu, ale cesta je zatím někde poblíž středu.
    Ještě pohled na naší technicko vědecko vyspělou společnost.
    Nějvětší riziko vidím v neschopnosti jedince obsáhnout hnaný vědeckotechnický rozvoj, který neudává celá společnost, ale jen hrstka vystudovaných vědeckých pracovníků a fylozofů, které své ideje a poznávaní vetkávají, v rámci možného dobra pro lidstvo, do nových norem a zákonů, které jsou již někdy mimo hranice rezonance jedinců.
    V rámci takto utvářené společnosti se může utvářet skupina lidí, kteří propadnou sítem uchopování vědeckotechnické a následné etické normy společnosti, což povede k vnitřnímu rozkladu společnosti, která bude více náchylná k štěpení, až příjde popud buď z venčí nebo zevnitř a utopí se v chaosu... .
    Neo
    
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    6 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Úterý 3.Srpna 2004 21:25:56
    Ano, Ondřeji, máš pravdu, tenhle trend tady skutečně je. Myslím, že po přečtení Tvých slov teď asi nadšeně tleskají všichni fanatici "věku Vodnáře", protože právě v těchto skutečnostech nepochybně spatřují potvrzení svých rádoby pokrokových pseudo teorií. Jenomže to má jeden háček, nebo spíš obrovský hák, který žádný z takových vodnářských nadšenců nevidí nebo nechce vidět. Ten hák je velmi dobře vyjádřený Tvými slovy: "...vzrůstající autonomie a nezávislost na přírodních rytmech a cyklech, s rostoucí důležitostí vlastních sekulárních rytmů, cyklů, termínů odříznutých (na rozdíl od tradiční společensko-kulturní úrovně) od jakýchkoli biologických, přírodních či planetárních základů". Základní problém je totiž v tom, že taková "nezávislost na přírodních rytmech a cyklech" nebo "odříznutí od biologických, přírodních či planetárních základů" je pro jakýkoli život v delší perspektivě nemožná! I když si mnozí lidé ve své technokratické pýše myslí, že jsou na přírodě nezávislí, nebo že "zvítězí nad přírodou", je to naprostý nesmysl. Tenhle kybernetický trend, pokud by měl pokračovat stejnou exponenciální křivkou jako dosud, by velice brzy vedl k naprostému zhroucení celého tzv. civilizačního systému, ne-li k totálnímu zániku člověka jako biologického druhu. O tom jsem se tu ostatně už několikrát zmiňoval. Příroda je a vždycky byla nekonečně silnější než my (i když si to technokraté a politici většinou nejsou vůbec schopni uvědomit), a uzná-li to za potřebné, nebude pro ni naprosto žádným problémem nás spláchnout. Takže plně souhlasím s Tvými slovy: "...v podstatě nám zbývá ne víc a ne míň, než si uvědomit zranitelnost a omezenost této zdánlivě všemocné úrovně".
    
    Ostatně, já si myslím, že celý tenhle kybernetický boom se zanedlouho stejně vyřeší sám, prostě tím, že dojdou veškeré suroviny, na kterých je fundamentálně založený a plně závislý, především ropa. (Pokud samozřejmě do té doby lidstvo samo nevyhyne.)
    
    Petr Trnka
    
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 3.Srpna 2004 21:54:50
    http://www.transformotor.cz
    Ono odpoutávání se od přírodního prostředí nebo spíš od materiálního substrátu je poměrně nový jev: vznik mimonárodních společností, které se po interenetu navezou do vyhlédnuté země, zainvestují tam imaginární peníze, vydělají hromadu reálných peněz a stahnou se, zanechajíc hospodářství oné země v krizi (to už se párkrát stalo). Nedostatek energie už je aké vyřešen. Od ropy se přejde nejspíš na tuhý metan, jehož tlustou vrstvou je pokryto dno moří a oceánů. Turovský
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    8 odpověď odeslal(a) Petr Trnka ve Středu 4.Srpna 2004 08:23:09
    Že by dno oceánů bylo pokryto tlustou vrstvou tuhého metanu, to slyším poprvé, ačkoliv jsem se svého času dost zajímal o oceánografii. Ale i kdyby tomu tak skutečně bylo, má to dva háčky:
    
    1. Ropa není pouze o energii, je primární surovinou pro celý petrochemický průmysl a pro organickou chemii. Dojde-li ropa, skončí také výroba téměř veškerých plastů, a zdaleka ne jenom jich.
    
    2. Průměrná hloubka oceánů je kolem 6 km, takže těžit odtamtud něco ve velkém je naprosto nereálné. (Pokud se nepletu, tak dnešní civilizace spotřebuje 80 miliónů barelů ropy denně.)
    
    Petr Trnka
    
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    9 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 4.Srpna 2004 10:35:31
    http://www.transformotor.cz
    O tuhém metanu a jeho plánovém využití referoval poslední dobou písemně i v rozhovorech v TV Václav Cílek, geolog. PT
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    10 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Středu 4.Srpna 2004 22:57:20
    Jsem rád, Petře, že se mi podařilo najít semtam společné slovo v tomto zapeklitém tématu, kde je pořád ještě víc dojmů než pojmů.
    Jinak ten Pavlem zmíněný tuhý methan představuje velmi zajímavou a reálnou záležitost: Při vysokých tlacích a nízkých teplotách tvoří methan (i jiné nereaktivní plyny) s vodou tzv. klathráty, tvořené molekulami vody uspořádané do mnohostěnu(nejčastěji dvanáctistěnu). Molekula methanu je uprostřed tohoto mnohostěnu jako v klícce. Tyto (nepravé) sloučeníny byly známé v laboratoři už dávno jako pevné, ledu podobné krystalické látky. Ostatně i podstatné procento zemního plynu, kterým topíme se uvolňuje rovněž z klathrátů, nahromaděných v sibiřské věčně zmrzlé půdě. Ale teprve v poslední době se došlo k závěru (na základě teorie T. Golda o abiogenním původu ropy a zemního plynu), že tyto sloučeniny mohou tvořit podstatnou část oceánského dna, kdy jsou stabilní i při teplotách nad bodem mrazu(!) - to je podstatné - díky zvýšenému tlaku. sou tam nahromaděny díky permanentnímu odplyňování hlubších vrstev země, při kterém se stále uvolňuje methan a další uhlovodíky původního kosmického původu z dob zemské akrece.
  • Re: Společensko-kybernetická úroveň
    11 odpověď odeslal(a) Oheň z vody ve Čtvrtek 5.Srpna 2004 10:12:37
    Na zmíněných klatrátech (hydrátech) methanu je úžasné, jak dokonale symbolisují Platónské mnohostěny ve vztahu k ŽIVLŮM: Dvanáctistěn molekul vody H20 (VODA) s čtyřstěnem methanu CH4 (OHEŇ) uprostřed.
    oi

• ještě Venuše
  2377 otázku odeslal(a) Ondřej ve Středu 25.Srpna 2004 00:21:52
  Nedávno jsem zde citoval z knihy astronoma Kopala: Vesmírní sousedé naší planety údaje týkající se anomální jasnosti úplňku. Dovolím si pokračovat dalšími zajímavostmi, tentokrát o Venuši, které jsem se dozvěděl, či spíše znovu připomněl z citované knihy: Rotace Venuš kolem osy, která probíhá v obráceném směru než uvšech ostatní, tj. od východu na západ, je velmi přesně synchronizována s rotací této planety kolem Slunce ve vztahu k rotaci planety Země kolem Slunce(!) Trochu komplikovaně řečeno...projevuje se to zkrátka tak, že při dolní konjunkci ukazuje Venuše Zemi stále stejnou tvář. To je přece synchronicita jako řemen, navíc dlouhodobá a velmi přesná, jedna z největších záhad astronomie. Z tohoto pohledu je pochopitelnější i Venuše jako symbol harmonie i určité kosmické "vyzývavosti", s jakou se nám nastavuje při svém největším přiblížení.
  O.

• Znovuobjevování
  2449 otázku odeslal(a) Ondřej v Sobotu 9.Října 2004 22:54:34
  Úvod
  Závěr 2429. otázky (viz) mě zavedl k obecné úvaze o ustalování rovnováhy ve vztazích. Nic osobního nemíním přetahovat z uvedené otázky sem, ba právě naopak. Je to jako když jsme ponořeni v nějakém dramatu a najednou se prostřed největší vřavy začne rýsovat něco nadčasového, klidného, míruplného.
  
  O rovnováze, Slunci, planetách a egu
  Rovnováha je své nejnázornější podobě rovnováhou gravitační – ať už se jedná o lékárnické Váhy, jež mají těžiště uprostřed a pod ním Marsovský/Beraní břit nebo o soustavu Slunce-planeta, jež má těžiště těsně u Slunce a žádný břit nepotřebuje. Možná, že těsná blízkost těžiště u Slunce, tj. poloha nanejvýš asymetrická nám upřesňuje, proč je Slunce symbolem ega, osobnosti. Ale to není to hlavní. Mám na mysli hlavně tzv.
  
  jednoduché stroje
  Rovnováha gravitační je speciálním případem rovnováhy sil obecně. V mechanice se týká skupiny jednoduchých strojů, kam patří např. páka (související úzce s váhou), kladka, nakloněná rovina, šroub atd. Jednoduché stroje mají společné jedno (velmi zhruba řečeno): Lze na nich demonstrovat zákon zachování energie. Přesněji řečeno se zde počítá práce konaná silou po nějaké dráze. Celková práce je stejná, působíme-li jednotkovou silou po jednotkové dráze (např. na jednom konci páky) nebo poloviční silou po dvojnásobné dráze (na druhém konci páky) atd. Co když ale jsou tyto mechanické zákonitosti navíc symbolem, přesněji velmi zjednodušeným modelem pro
  
  psychické procesy mezi dvěma a více lidmi
  Je-li analogií síly psychický přenos (zátěž, vliv, břemeno či povznesení, síla slova) a analogií dráhy změna stanoviska, kterou tento psychický přenos vyvolal, pak můžeme dále předpokládat, že (jakýsi symbolický) součin psychického přenosu a změny stanoviska je analogií konané či přijaté práce, obecně psychické energie. Že zde zkrátka máme co do činění se skutečnými veličinami, které sice mám problém nazvat slovy, ale které nám naznačují, že bychom měli rozlišovat např. mezi pojmy síla slova a energie slova – prostě proto, že se jedná o různé dimenze. Že energie či srozumitelněji Světlo slova je výslednicí síly toho slova, které předá jeden druhému a změny stanoviska, kterou toto předané (sdílené) slovo vyvolá.
  
  Upřesnění
  Není mým úmyslem pokoušet se měřit city, natož Lásku…to by bylo to poslední. Chci jen říct, že povědomí o tom, že psychické procesy lze popsat exaktnějším než tradičním podobenstvím - podobenstvím fyzikálních veličin nám může pomoci zvládnout situace, kdy se přestáváme orientovat v tom, co se děje při komunikaci nebo ve vztazích. Tak jako můžeme používat lanovku na sjezdovce, aniž bychom porušili romantiku zimní krajiny. Koneckonců je to něco jako astrologie, ovšem v měřítkách pozemských procesů. V podobném smyslu, jako Newton sjednotil nebeskou (Keplerovu) a pozemskou (Galileovu) mechaniku.
  
  • Re: Znovuobjevování
    1 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Neděli 10.Října 2004 00:14:18
    Tak to jsou, Ondřeji, opravdu velmi zajímavé analogie! Jak to vypadá, opět se tu potvrzuje stará pravda, že všechno souvisí se vším, a že obraz jedné skutečnosti (roviny existence) můžeme najít ve skutečnosti (v rovině existence) zdánlivě naprosto odlišné. Ostatně, vždyť co jiného je astrologie, než nalézání podobných analogií mezi vesmírem a lidskou duší?
    Petr Trnka
    
  • Re: Znovuobjevování
    2 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 10.Října 2004 00:32:43
    Díky za povzbuzení, Petře. Má prezentace je zatím jen v jakémsi "embryonálním" stavu, plná nejistoty. Jsem sám zvědav, jestli se tím (jen širokým obloukem) netrefíme do něčeho od pradávna známého.
  • Re: Znovuobjevování
    3 odpověď odeslal(a) david v Neděli 10.Října 2004 20:28:53
    Přemýšlím, Ondřeji, co jsi tady napsal. Myslím, že oba hledáme podobné. Každý fyzikální zákon, má svoji analogii i u živých organismů. Co je však skutečně složité je naše mysl. Hovoříš o psychické energii (analogii konané či přijaté práce) jako o součinu psychického přenosu a změny stanoviska. S tím s tebou souhlasím, pokud oba chápeme termín "změny stanoviska" jako cokoliv co představuje v naší mysli novou výchozí pozici. Tím tvůj názor naprosto koresponduje s Pribramovou teorií holografického mozku a pomáhá jí ještě více pochopit. Vycházíš z teorie klasické mechaniky, ale pojďme se podívat na tento problém z termomechaniky, resp. biotermodynamiky, kde se hovoří o přenosu látky ("výživy") a energie. Pak slovo v sobě obsahuje také tyto dvě složky. Jeho látka je, dle mého názoru, představována jeho informačním obsahem a energie odpovídá onomu emocionálnímu zabarvení (v širším slova smyslu), které mu dáváme prostřednictvým nejstařších struktur mozku (archikortexu). A pak by měl být psychický přenos definován jako síla a energie slova, která způsobí změnu stanoviska.
    Možná jsem se to toho trochu zapletl, ale budu vděčný za odpověd.
    hezký den
    David
  • Re: Znovuobjevování
    4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 10.Října 2004 20:45:24
    Proto záleží nejen na tom, co se říká, ale i na tom kdo to říká a jak to říká. Turnovský
    
  • Re: Znovuobjevování
    5 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 10.Října 2004 21:44:27
    Ahoj Davide, ahoh všickni! Pokusím se o odpověď v tomto pokračování:
    
    
    Rekapitulace I – bude to dost abstraktní, sorry
    
    V této otázce jsem psal o síle = významové závažnosti slova (zprávy, myšlenky, zprostředkované události) a změně názorových stanovisek touto silou vyvolané jako o analogii fyzikální síly působící po nějaké dráze. Vycházel jsem z toho, že významová závažnost slovního přenosu násobená změnou stanoviska, kterou tento přenos vyvolá (jako analogie práce a energie ve fyzikálním smyslu) představuje tvůrčí (často i naopak destruktivní) energii či světlo Slova obecně.
    
    
    
    Úvaha a příslib: za chvíli se vymotáme do známějšího terénu
    
    Jakou „protisílu“ vlastně ale tato síla slova překonává, příp. po jaké se naopak veze? Jinými slovy – co tvoří vlastně onu závažnost vysloveného a předaného slova (ať už ho píšeme s velkým nebo malým S)? Víme navíc ze zkušenosti, že tato závažnost je velmi relativní. Domnívám se, že je to silové (významové) pole určitého kontextu, systému (Rudhyar by zřejmě řekl symbolická struktura), ať už je to nějaká vědecká teorie, Písmo svaté, sbírky zákonů, normy ČSN či ISO, pohádky, příběhy, obecně mythos, filosofické učení či třeba strukturované prvky kmenové sounáležitosti. Takový vnitřně provázaný systém symbolických významů reaguje pak s jakýmkoli významem dílčím, třeba i neseným jednotlivými slovy, která jsou jím přitahována či odpuzována obdobně jako kameny v gravitačním poli zemském (cítíte někdy ten tah?). Takový významově provázaný systém má ještě jednu vlastnost analogickou obyčejné hmotě – kromě přitažlivosti vykazuje i setrvačnost. Chceme-li jím pohnout, posunout ho či pootočit „v prostoru“ nekonečně rozmanitých názorových stanovisek, musíme vynaložit sílu myšlenek a slov = zaujmout k němu nová, aktuální stanoviska, což je analogie změny prostorových souřadnic.
    
    
    
    Jak však měřit změnu názorových stanovisek? Ještě chvíli, nechci uspěchat pointu předem!
    
    Centimetrem to nejde. Možná to však jde jinak: Zatím jsme uvažovali sílu (silové pole), kterým jsou přitahovány elementární slovní významy jednotlivých slov, úvah, zpráv, soudů atp. do nitra většího systému (různě podle své závažnosti). Takový systém však bývá sám vztažen k nějakému systému obecnějšímu, tak jako je článek, knížka či otázka na tomto Fóru vztažena k obecnějšímu kontextu. Je tedy k němu prostřednictvím významů také přitahována. Takový symbolický významový subsystém se kolem systému obecnějšího nepohybuje většinou náhodně. Pohybuje se obyčejně v nějaké názorové rovině, můžeme směle říct v nějaké názorové ekliptice. To znamená, že se pohybuje v CYKLU změn názorových STANOVISEK. Jejich posloupnost už ale teď není jen analogií dráhového pohybu, je i analogií pohybu úhlového, tedy cyklické změny posloupnosti různých HLEDISEK. Od toho je jen krůček k jejich měřitelnosti jako veličiny. Domnívám se, že za základní jednotku cyklické změny těchto hledisek lze považovat Sabiánský symbol. V analogii s fyzikou se nám tedy objevuje nejen síla slova působící změnu názorového stanoviska, ale i síla (přesněji moment síly), působící změnu hlediska = rozhýbání sekvence Sabiánských symbolů.
    
    
    
    
    Rekapitulace II
    
    Tím, co jsem zde popsal provizorně momentem významové síly slova (dále jen významový moment) je závažnost daného slovního významu násobená odlehlostí od zdroje (středobodu) tématu, kolem kterého se točíme v nějaké názorové rovině (= akční rádius toho, jak daleko se pustíme ve svých úvahách do neznáma). V analogii s fyzikou tedy, znásobíme-li tento významový moment změnou úhlu (aspektem), o který jsme postoupili (např. v jednotkách Sabiánů), dostaneme opět rozměr symbolické energie tvůrčího, působícího Slova – Světla. Kdybychom chtěli analogii s planetami dotáhnout do konce, měli bychom navíc říct, že síla, která je zachytí na oběžnou dráhu působí omezený čas - po dobu formování systému. Pak jsou již oba objekty v rovnováze sil odstředivých a dostředivých, tedy nekonajících práci (zhruba(!) řečeno).
    To, co mě na celé záležitosti fascinuje snad nejvíc je, že to, co změny spojuje fyzikální veličin (souřadnic, sil, polohy atd.) se změnami symbolických významů je ČAS ve fyzikálním smyslu. Ten je společným jmenovatelem procesů v obou světech – fyzikálním i symbolickém a tak je spojuje. Díky tomu můžeme pozorovat synchronicity mezi „nahoře“ a „dole“. Přitom to, co jsem tady naznačil se týká vlastně jen těch nejjednodušších, mechnických projevů života symbolů, lze jen tušit, jakou bohatost aktivity a hierarchického členění mají.
    Ondřej
    
    
  • Re: Znovuobjevování
    6 odpověď odeslal(a) david v Pondělí 11.Října 2004 00:02:58
    Ano, Pavle, přesně to jsem chtěl říct.
    S tím co jsi napsal, Ondřeji, souhlasím, jen si nejsem jistý, zda-li to co spojuje fyzikální veličiny se změnami symbolických významů je ČAS ve fyzikálním smyslu. Osobně uznávám existenci dvou časů: fyzikálního a individuálního. A jakýkoliv symbol má tu schopnost, že se může dostat mimo vymezené hranice fyzikálního času. Co tím myslím: symbol (jakýkoliv) může v jedinci spustit procesy a děje, které mohou svým významem, ale i "individuální dobou trvání" překročit fyzikální čas. Takže se domnívám, že to co spoluje fyzikální veličiny se změnami symbolických význámů je spíše určitá "rezonance". Myslím si, že klasická mechanika, která se zabývá hmotou v její nejvýraznější podobě, je moc "hrubá", pokud jí chceme spojovat s vlivem symbolů. Nicméně její obecné principy musí i zde platit.
    přeji hezký večer
    David
  • Re: Znovuobjevování
    7 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 11.Října 2004 00:42:32
    http://www.transformotor.cz
    Nevím, ale nemyslím si, že by čas jako takový měl symbolickou hodnotu. Ovšem to co je s určitým časem spojeno symbolickou hodnotu má, podobně jako to, čím čas měříme (kdysi hodiny sluneční, dnes atomové). Sám čas je lhostejný substrát změny, "milimetrový papír" na nějž lze zakreslovat změny. Turnovský
    
  • Re: Znovuobjevování
    8 odpověď odeslal(a) david v Pondělí 11.Října 2004 01:16:45
    Ano, s tím s tebou plně souhlasím, Pavle. Pokud můj příspěvek vyzněl opačně, tak se omlouvám.
    David
    
  • Re: Znovuobjevování
    9 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 11.Října 2004 01:19:15
    http://www.transformotor.cz
    ne žádný šum ve vyznění jsem nepostřehl, jen jsem to chtěl nějak rozvést. I ty dva druhy času jsou vědci akceptované. PT
  • Re: Znovuobjevování
    10 odpověď odeslal(a) oi v Pondělí 11.Října 2004 08:38:05
    Analogie, o kterých píše David - přesahující klas. fyziku - jsou významné a je namístě se jim věnovat. Akorát, že to není jen tak.
    Téma, které jsem zde nahodil vypadá možná složitě.
    Chtěl jsem však hlavně poukázat na to, že
    tak jako samotná existence gravitační přitažlivosti vysvětluje podstatu vzniku a vývoje planet i jejich cykly,
    samotná existence vzájemně provázaných, často závažných významů, které přikládáme slovům, vysvětluje podstatu vzniku symbolických systémů určitého kontextu i významové cykly v našem životě.
    Klíčové slovo k tomu by bylo: přitažlivost významů
  • Re: Znovuobjevování
    11 odpověď odeslal(a) ps v Pondělí 11.Října 2004 08:46:39
    planetárními (významovými) cykly zde byl zdůrazněn hlavně jejich oběh kolem ústředního tělesa (jádra tématu) po přibližně kruhové dráze v důsledku vzájemné přitažlivosti.
  • Re: Znovuobjevování
    12 odpověď odeslal(a) david v Úterý 12.Října 2004 00:16:50
    Myslím si, že to chápu, Ondřeji. V každém případě ti děkuji za podnětné myšlenky.
    David
  • Re: Znovuobjevování
    13 odpověď odeslal(a) ... v Úterý 12.Října 2004 18:06:20
    Dík za pozornost. Mám naději, že spousta věcí je pochopitelnější až z obecnějšího pohledu.
    O.