<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí  28 29 30 31 32 33 34 35 36 37  38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48   Další

• Dotaz
  1322 otázku odeslal(a) Jiří Nitsche ve Středu 23.Října 2002 08:40:05
  Zajímalo by mne, zda by se daly určit úplně neznámé časoprostorové souřadnice radixu člověka z přesných souřadnic času a prostoru určitých událostí jeho života.
  
  Přeju krásný den
  
  Jiří Nitsche
  
  • Re: Dotaz
    1 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 23.Října 2002 20:25:46
    Zamýšlel jsem se několikrát nad takovým zadáním, Jiří, a došel jsem k názoru, že to není možné nejen prakticky, ale ani teoreticky. Pavel Turnovský
  • Re: Dotaz
    2 odpověď odeslal(a) baudy ve Čtvrtek 24.Října 2002 00:43:21
    V praxi se stává, že při něčím vyprávění člověku vyskočí pravděpodobný rok narození a pak se doladí i Sluneční znamení. Ale to jsou spíš náhody. Zažil jsem tohle na přednáškách Patrizie Anzari - v hlavě se doladily radixové konstelace, které jí musely vyvolat její psychedelické zkušenosti. Vzhledem k jejímu pravděpodobnému ročníku narození. Ale na to se Jiří asi neptá.
    
    Ale funguje to jenom skrze analogie, že danné události člověk viděl už dřív u někoho z klientů podobného data narození.
  • Re: Dotaz
    3 odpověď odeslal(a) Jan Lev ve Čtvrtek 24.Října 2002 01:18:06
    Nie, to nie je náhoda (ale vy to viete). Je to energia vybrácie. Chce to iba cvičenie a pochopenie vybrácií čísiel. Sám som to používal, pre ľudí ktorí neverili, ba odmietali, numerológiu.
    No, keď som im povedal, aké číla majú v dátume narodenia, tak sa nestačili sa čudovať. Problém je iba v tom, že treba sledovať ľudí, keď sú úplne uvolnené a môžu sa prejavovať volne (bez masky).
    Trocha alkoholu tiež pomôže.
    
  • Re: Dotaz
    4 odpověď odeslal(a) Axmannová v Pátek 25.Října 2002 20:51:38
    Jiří, zdravím Vás.
    Asi nejde o to, spočítat virtuálního člověka a hledat k němu tělo? – Vybavuje se mi vzpomínka na sci-fi povídku (nedokážu si vzpomenout, kam a ke komu pro ni sáhnout), ve které počítač prochází všechny (miliardy) možností Božích jmen, s tím posledním pak má nastat a nastává konec Světa…lj
    
  • Re: Dotaz
    5 odpověď odeslal(a) radmila v Pátek 25.Října 2002 21:22:38
    A.C. Clarke: Devět miliard Božích jmen, nedávno znova vydáno (nakl. Krakatit, výběr povídek, škaredá obálka, výborný obsah:)))
  • Re: Dotaz
    6 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 25.Října 2002 21:23:47
    To je Artur C. Clark: "Devět miliard jmen božích" (nesprávně překládáno jako 9 bilionů). nevím zda to vyšlo česky jinde než v Jitru kouzelníků. Vzpomíná na ni i Horrocks ve vedle zmiňované práci Baudrillard a millenium. Turnovský
  • Re: Dotaz
    7 odpověď odeslal(a) lj v Pátek 25.Října 2002 21:31:57
    děkuju!

• problem s ascedentem
  1328 otázku odeslal(a) darkness v Neděli 27.Října 2002 22:32:29
  mám problem.. mů ascedent je ve znamení střelce... mněla jsem se ovšem narodit dříve přesně v období štíra.doktoři však nechtěli rodit přez noc a tak dali mé matce injekci na pozdržení... dnes se o atrologii zajímám a všimla sem si že na mě sedí charakteristika na ascedent ve štíru..i mí přátelé to říkají.. nemůžu si pomoct.. je nepříjemné nebýt si sama sebou jistá..je možné aby předchzí události muj horoskop nák nepříznivě ovlivnili? je možné že mám vlastně ascedent ve štíru..prosím pomozte mi někdo
  • Re: problem s ascedentem
    1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 28.Října 2002 00:32:00
    Nemáte ten ascendent špatně vypočítaný? Ostatně co si představujete pod pojmy ascendent ve Štíru a ascendent ve Střelci? Turnovský
  • Re: problem s ascedentem
    2 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Pondělí 28.Října 2002 08:04:46
    Ascendent máte tam, kde ho máte, tedy odpovídající minutě a místu, kde jste se na tomto světě poprvé nadechla. Tudíž ve Střelci, ne ve Štíru (pokud ovšem znáte správný čas). Co se dělo před porodem s Vaší maminkou, to z tohoto hlediska není vůbec důležité. Přemýšlet o tom, že jste se možná "měla" narodit dřív, je zcela bezpředmětné. Každý člověk přichází na svět přesně na tom místě a v tom okamžiku, kdy přijít má, což má své velmi hluboké důvody, a doktoři, kteří jednou porod pozdrží, nebo podruhé ho zase třeba urychlí, ti jsou, abych tak řekl, jenom nástrojem "nezbadatelných vyšších sil", o kterých toho víme velmi málo. Nic na světě se neděje náhodou a "jen tak".
    
    Ptáte se: "Je možné, aby předchozí události můj horoskop nějak nepříznivě ovlivnily?", a já se ptám - jaké události máte na mysli?
    
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 28.Října 2002 09:19:17
    Musím se přidat k Petrovi Trnkovi a jen dodat, že se horoskop zrození počítá pro okamžik, kdy se novorozeně nadechne, v tom myslím panuje konsensus nejen mezi astrology.Turnovský
  • Re: problem s ascedentem
    4 odpověď odeslal(a) M.L. v Pondělí 28.Října 2002 12:57:02
    Jednu takovou perlicku.Jisty doktor jez se zrejme zabyval astrologii velmi povrchne si nepral narozeni sveho syna ve znameni stira,ackolicv predpokladany porod tesne na toto obdobi vychazel,nutil pak manzelku delat drepy a cert vi co vsechno aby porod urychlili.Vysledek byl ze se syn nejen narodil na 0° Stira ,ale jeste se Stirem v ascendentu.
    Mel bych vsak jeden dotaz.Jak je to s novorozenci,kteri prijdou na svet jen diky moderni technologii v lekarstvi?Jak znamo,drive byla umrtnost novorozenat nepomerne vyssi.Existuje neco jako "zivota neschopna konstelace" a jestli ano je pak zasah ze strany lekaru vubec opodstatneny,nebo se jedna o umele drzeni cloveka pri zivote jez pak zakonite trpi?Dekuji za odpoved.
  • Re: problem s ascedentem
    5 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 28.Října 2002 14:43:56
    I s takovými novorozenci je to stejně, kromě toho naše astrologie nezná "životaneschopnou konstelaci". I za konstelace, kdy umírají lidé se něktěří narodí, např. Miroslav Štěpán se narodil v den, kdy na Hirošimu byla svežena atomová bomba a panečku, jak je ten hoch životaschopný, až moc. Turnovský
  • Re: problem s ascedentem
    6 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Pondělí 28.Října 2002 15:04:06
    Žádné života neschopné konstelace neexistují, celý problém je však velmi široký a rozvětvený. Na jedné straně tu mohou hrát svou roli ony "vymodlené děti", o kterých se tu před nedávnem diskutovalo, lékaři a jejich technologie také stále zůstávají pouze nástroji, jak jsem o nich psal výše. No a pak je tu samozřejmě otázka tělesně nebo duševně postižených dětí a jejich úlohy v řádu stvoření. Leckdo to možná bude vysvětlovat karmou, že třeba byli tím či oním nebo dělali to či ono v "minulém životě", já jsem však jiného názoru. Například duševně postižené děti si svůj stav vůbec neuvědomují, bývají velmi šťastné, a vyžadují jediné: lásku od svého okolí. Je to tedy úkol, životní zkouška a lekce především pro jejich rodiče, ne pro ně samotné. A zhruba totéž se dá říci i o dětech postižených tělesně - svůj stav si sice uvědomují, ale berou ho jako naprostou samozřejmost, protože nic jiného neznají, a tak láska k nim a péče o ně je opět úkolem a lekcí pro jejich okolí.
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    7 odpověď odeslal(a) Jan Lev v Pondělí 28.Října 2002 16:26:42
    Chcem iba dodať, že po nadýchnutí získame základnú vibráciu na ktoré budeme rezonovať vždy citlivejšie. Neexistuje žiadna predurčenosť, respektíve to je iba výnimočné.
    Neexistuje ani to že všetko nastalo tak ako malo nastať, lebo nič nie je o tom rozhodnuté. Je to vec náhody a slobodnej vôli, ktorú Boh ponecháva.
    Nie je všetko predurčené a neplatí to že náhoda neexistuje. Jednoducho narodíme náhodne (minúta) a podľa toho získame základnú vibráciu. Sú výnimky ale je ich veľmi málo.
    
  • Re: problem s ascedentem
    8 odpověď odeslal(a) Soňa Mervartová v Úterý 29.Října 2002 21:23:37
    Vždycky jsem si v časopisech pročítala co mě "čeká a nemine" dnes, zítra, příští týden a tak. Mohla jsem to taky dobře srovnávat, protože matka, děda, jeden strýc i já jsme narození v znamení Býka. Často to odpovídalo, když se to co tam bylo napsané přizpůsobilo odlišnému věku a pohlaví. Ale byly to většinou takové blbosti.
    Předminulý rok si matka koupila knihu o znameních a zjistila jsem, že se tam taky poznávám, ale zas v jiných charakteristikách Býka jsem poznávala spíš dědu, máti, strýčka, taky jednoho kamaráda, ale v některých je nepoznávala vůbec a sebe vůbec. Ještě víc mi zamotaly hlavu další znamení, i tam jsem našla hodně našich charakteristik, ale začala taky tady zjišťovat, že se od sebe hodně lišíme. Analyzovala jsem jak se Býk chová, nebo by se měl chovat, ale připadalo mi víc a víc, že se ta charakteristika na mě, ani na strýčka nehodí. Na matku a dědu rodinné hodnoty, rodná hrouda, rodinný majetek a ještě jiné věci odpovídaly skoro dokonale. Říkala jsem si, že do toho třeba "dorostu", třeba až budu mít rodinu, ale čím dál víc mě ta představa štvala.
    A teď už mi z toho co se všechno musí k astrologii brát v úvahu jde hlava kolem, když si otevřu nějakou astrologickou stránku.
    Tento týden jsem na to, že jsem Býk, zas úplně rezignovala.
    Chci se na něco zeptat.
    V noci v pondělí byla vichřice a Slunce bylo ve Štíru a narodilo se na světě určitě aspoň několik set lidí. Četla jsem tady o tom, že se nemá říkat, že se dítě narodilo do špatné konstelace a tak.
    Ale není důležitá taky konstelace, za jaké to dítě bylo počato, třeba to je pak odlišuje. Vždyť se přece od té konstelace, kdy bylo počato, jeho život vyvíjel. A to co matka prožívá během těhotenství se přece do dítěte zapisuje a vytváří ho. Přece jsou jasně mluvící experimenty, které dokazují, že třeba když si matka hrála na klavír určitou melodii, dítě ji instinktivně poznává, až už je na světě, atd.
    A tedy když se narodí, přece není o nic víc životaschopnějsí, než když je ještě v děloze. Rozdíl je pouze v tom, že má lidské tělo se všemy orgány, tudíž je přizpůsobené tomu, aby samo dýchalo a přijímalo potravu. Ale nepřežilo by bez matky ani den. Stejně jako před narozením. Nebo tedy bez někoho, kdo je aspoň náhradou matky.
    Ale pak je přece výchova a to je přece další taková "konstelace" nebo jak se to dá nazvat.
    No prostě těch "konstelací, co se tam střetávají, je tolik, že jenom to datum narození se přece nedá brát v úvahu.
    Neumím to líp vyjádřit, ale prosím, můžete k tomu něco dodat? Děkuji vám.
    Soňa Mervartová
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    9 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Úterý 29.Října 2002 22:07:50
    
    Milá Soňo,
    je možno na tuto záležitost pohlížet také tak, že dokud je nezrozené dítě součástí těla matčina, není ještě úplné.
    
    Teprve se zrozením člověka, jakožto samostatné entity, tedy s jeho prvním nádechem, se s materielní biologickou podstatou a živoucí energetickou substancí spojuje nesmrtelná duše, která si tento obal vybrala (nebo jí byl určen) pro tuto životní zkušenost a tímto spojením teprve zazní akord vesmíru, který v tomto časoprostorovém bodu oznamuje stvoření úplného člověka.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
  • Re: problem s ascedentem
    10 odpověď odeslal(a) Axmannová v Úterý 29.Října 2002 22:42:26
    http://www.astrolozka.cz
    Pro Soňu Mervartovou:
    no, zdá se mi, že sebelepší odpověď na Vaši důležitou otázku je předčasná, jestli ji spojujete s hledáním v astrologii, resp. : dopřejte si počáteční systematické astrologické vzdělání (třeba ve škole Pavla Turnovského), aby bylo odpověď kam (pro sebe) uložit a dál na ni navazovat.
    Přeju všechno dobré. LA
    
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    11 odpověď odeslal(a) Petr Trnka ve Středu 30.Října 2002 11:04:55
    K odpovědi č.7: Divím se tomu, co říkáte, Jene Lve. Dosud jsem se domníval, že jste duchovně orientovaným člověkem, ale asi jsem se mýlil. Kdyby všechno byla jenom náhoda, jak tvrdíte, okamžitě by se stala nesmyslem nejen astrologie, ale i život a v podstatě i celý vesmír. Tím nechci říci, že každý náš krok je do všech detailů předem nalinkován a určen, to jistě není, ale právě tak nejsou náhodné ani různé situace, do kterých se během života dostáváme, různí lidé se v našem životě neobjevují "náhodou", mentálně nebo tělesně postižené děti se některým rodičům také nerodí "náhodou", a tak dále a tak dále.
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    12 odpověď odeslal(a) Petr Trnka ve Středu 30.Října 2002 12:01:57
    Pro Soňu Mervartovou:
    K první polovině Vaší otázky: Mohu-li Vám poradit, nehodnoťte se podle toho, jaké "jste znamení", a nečtěte "horoskopy" v časopisech. Ty nemají s astrologií vůbec nic společného a taky je ve velké většině nevymýšlejí astrologové, ale s trochou nadsázky novináři večer v hospodě u piva. Je to prostě jenom laciná pouťová zábava. Co se týká nějakých knih o znameních, tam to sice může být o trochu lepší, astrologie však nejsou jenom znamení. To je asi stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že literatura jsou jenom písmenka abecedy.
    
    Druhá část Vaší otázky je podstatně složitější. Vztah mezi početím a narozením je bezesporu velmi ožehavé téma, které řeší astrologové už několik tisíc let, různými metodami a s různým úspěchem, jednoznačné a nezpochybnitelné řešení však zatím nikdo nevymyslel. Máte samozřejmě pravdu, že dítě vnímá a reaguje už v embryonálním stavu, a zkušenosti z těhotenství formují jeho osobnost pro celý další život. Tady ovšem nesouhlasím s názorem Jirky Nitscheho, když píše: "Teprve se zrozením člověka, jakožto samostatné entity, tedy s jeho prvním nádechem, se s materielní biologickou podstatou a živoucí energetickou substancí spojuje nesmrtelná duše." Já jsem přesvědčen, že duše je v dítěti přítomna už od samého početí, jinak by nemohlo reagovat, vnímat a získávat zkušenosti už v prenatálním stavu - viz výše. Nemůže prostě vnímat a reagovat prostřednictvím mozku a smyslů, protože buď ještě žádné nemá, nebo se mu teprve vyvíjejí. A co se týká výchovy v rodině atd., většina astrologů se myslím shoduje v tom, že není náhodou, do jaké rodiny a komu se nový člověk narodí. Tady už zase s Jirkou Nitschem souhlasím, když píše: "...s materielní biologickou podstatou a živoucí energetickou substancí se spojuje nesmrtelná duše, která si tento obal vybrala (nebo jí byl určen)". Jenom si myslím, že duše se s touto substancí spojuje už v okamžiku početí, a ne až po narození.
    
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    13 odpověď odeslal(a) O.P. ve Středu 30.Října 2002 14:37:31
    Názor z "jiného pólu":
    --------------------------------------------------
    Vzhledem k tomu, že každá příčina má svůj následek, rodí se každý člověk na určitém místě, a v určitou dobu - tedy tzv.pod určitou konstelací. Přesto si nejsem zcela jist s odpovědí na prvotně položenou otázku.
    
    Na jedné straně existují situace, které "vedou" člověka k určité křižovatce, a na této cestě působí různé faktory jako nástroje usměrnění, ale v případě hrubých zákroků kolem narození to nemusí být jisté - neboť člověk jako druh má svobodnou vůli.
    
    Vycházíme-li z předpokladu preexistence lidské duše /neuvažuji opak/, pak je radix "schematem" člověka takového, jaký je před narozením, a narození může proběhnout pouze za určité interference záření (konstelace)/neuvažuji o astrologii jen jako o symbolice a analogii/.
    
    Je možné, že lékaři svým zásahem sice posunou jinam první nadechnutí, ale nemohou změnit charakter osoby, která již jako určitá osobnost přichází na svět. Co pak nemusí souhlasit, jsou některé body, ale hlavní tělesa se vpodstatě nemění.
    Otázkou tedy je, zda se člověk /Asc třeba Štír/ může narodit násilím třeba na Asc Střelec.
    Většina tvrdí, že ne. Jistě, neboť by to zpochybnilo elegantní teorii astrologické práce.
    
    Neříkám, že toto vše, jsou fakta. Možná se mýlím, a vše je opravdu nástrojem k průchodu člověka k narození. Ale zatím si nejsem zcela jist, jak spolu souvisí tyto hrubé zásahy, a svobodná vůle.
    Možná, že jen lidé nedokáží správně odhadnout sami sebe, a vše je opravdu podle "elegantní" teorie a praxe.
    
    O.Pružina
  • Re: problem s ascedentem
    14 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche ve Středu 30.Října 2002 16:47:14
    K otázce okamžiku, kdy se ta část naší duše, která má věčnou podstatu, spojuje s duší smrtelnou, chci podotknout, že tuto informaci jsem převzal od pana profesora Makoně, který je pro mne v těchto záležitostech naprostou autoritou.
    
    Jsem si plně vědom důsledků, které z toho plynou.
    
    To, že energetická substance, která vzniká současně s materielním tělem, je živá a projevuje svou inteligenci, to nezpochybňuji, ale stejně tak je živé i tělo matčino a tedy stejně jako třeba o své operaci, tak i o pokračování nově se rodícího života, má plné právo rozhodnout pouze matka dítěte.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
    
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    15 odpověď odeslal(a) Petr Trnka ve Středu 30.Října 2002 18:09:19
    Tady jde o něco jiného než o elegantní teorii astrologické práce. Píšete, pane Pružino: "Je možné, že lékaři svým zásahem sice posunou jinam první nadechnutí, ale nemohou změnit charakter osoby, která již jako určitá osobnost přichází na svět. Co pak nemusí souhlasit, jsou některé body, ale hlavní tělesa se v podstatě nemění." K tomu mám dvě připomínky:
    
    1) Hlavní tělesa (planety) pravděpodobně zůstanou ve stejných znameních, zatraceně se však změní charakter celého horoskopu a tím i osoby, jestliže bude přímo na ascendentu ležet dejme tomu Venuše, nebo o dvě hodiny později třeba Mars, jestli ASC jednou bude v trigonu k Jupiteru, nebo o dvě hodiny později v kvadratuře k Saturnu. O vlastní poloze ASC v různých znameních ani nemluvě.
    
    2) Otázka, co mohou nebo nemohou doktoři před porodem ovlivnit, a jednají-li přitom z vlastní svobodné vůle, mi připomněla mou teprve čtyři měsíce starou zkušenost. Jedna devět let mrtvá žena dokázala naprosto hravě ovlivnit dramaturga televize Nova, aby do vysílacího programu na příští měsíc zařadil jeden naprosto konkrétní starý film. Potřebovala totiž nutně a co nejsilnějším možným způsobem sdělit jednu velmi závažnou skutečnost člověku, který na jiné podněty odmítal slyšet. Podařilo se - ten člověk se sice po shlédnutí onoho filmu citově sesypal, ale pochopil, co pochopit měl. Proč jsem si na to vzpomněl: dokáže-li toto duše, která se po prožitém pozemském životě zbavila fyzického těla, pak dokáže to samé i duše, která se teprve do těla chystá, a tudíž je pro ni hračkou ovlivnit doktory, aby o dvě hodiny pozdrželi porod, protože třeba zrovna v televizi dávají fotbal. Ta duše totiž sama nejlépe ví, do jaké konstelace se musí narodit a proč.
    
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    16 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich ve Středu 30.Října 2002 18:29:57
    
    Při pročítání otázky jsem si říkal, jak je možné, že pan Trnka, stejně jako pan Nitsche jsou si tak jistí svým tvrzením, a například vyjádření Jana Leva, které je mě nejpřijatelnější, bylo p. Trnkou ohodnoceno kriticky. Nakonec malé překvapení s Makoněm, k němuž připomínám, že vy jste pro moji orientaci taky důvěryhodná autorita p. Nitsche. Vlastně jsem na to už jako P.B. narazil, v jedné z dřívějších diskuzí, ale nedá mě to, nenasycen sonduju dále. S přáním hezky pošmurných dnů - mf.
  • Re: problem s ascedentem
    17 odpověď odeslal(a) Franta Nejistota ve Středu 30.Října 2002 21:46:32
    
    K odp. 13 :_
    
    I já si kladu podobnou otázku, na níž neznám jasnou odpověď.
    Zajímavá je analogie mezi "nafasováním" horoskopu-radixu a "nafasováním" rodného jména ( k příjmení )... Zde je oněch neurčitých faktorů vyplývajících z možné ( svobodné ) volby na Zemi činných lidí ještě mnohem více ( než ony injekce vyvolávající opoždění porodu ).
    Čistě rozumově vybrané jméno, jméno vybrané v souladu s nejvnitřnějším cítěním člověka, ovlivnění matky ze strany dalšího člověka při výběru jména a pod.
    
    K odp. č. 14 :
    
    Vzhledem k faktu, že při početí dochází ke spojení spermie a vajíčka, tedy odstartování čistě biologického vývoje tělíčka >budoucího< člověka, spojení s věčným duchem člověka nemůže být nijaké ( není mostu, přes který by duch mohl být spojen ).
    Ale zřejmě okamžik početí je počátkem pozvolného procesu spojování ducha s duší cestou záření s fyz. tělíčkem ( duch je tedy zatím vně zárodku ), ke spojení dojde cca v polovině těhotenství ( do té doby duch duševně spoluprožívá celou dosavadní evoluci přírodních říší pod člověkem ).
    Od poloviny těhotenství bychom tedy mohli mluvit o do fyz. těla vtěleném ( věčném ) lidském duchu, následuje již lidská fáze vývoje plodu až k okamžiku narození.
    Dále s Vámi souhlasím ( narození = fyzické osamostatnění se člověka na pozemské pláni, opět dále rozvíjené ).
    Výstavba energetického těla musí logicky předcházet výstavbě fyzického těla, jinak bychom se pohybovali mimo čas a prostor.
    
    K odp. č. 15 :
    
    Domnívám se, že duše s věčnou podstatou těsně před narozením je již tak těsně spjata s hmotou, že nějaké "ovlivňování" pozemských lidí z její strany je asi sotva možné.... Po smrti je situace naprosto jiná.
    [ Pozemský život je vlastně evolucí těch sil, které duch před narozením při sestupu k zemi ( přes planetární sféry ) involvoval. Či nikoliv ? ]
    
    Pokud by se jí "ovlivnění" nepodařilo - což se zajisté nedá vyloučit - co potom astrologická teorie ?
    Otázkou je rovněž, zda všechny duše mířící ke zrození jsou tolik vědomé, aby věděly co je pro ně vpravdě třeba..... ( Pokud všechny jsou, proč to potom 99 % už neví v průběhu pozemského života a honí se za kdečím a urputně snaží se vyhnout mnohému tak či onak neodvratnému ? )
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    18 odpověď odeslal(a) Jan Lev ve Středu 30.Října 2002 21:54:56
    K odpovedi č. 11.
    Poznáte teóriu chaosu? No náhoda je veľmi dôležitá veličina. Boh ponecháva náhodu a tak i slobodnú volbu. Pravé v tom sa ukazuje nekonečná múdrosť Boha. Pochopiť náhodu je nemožné. Avšak každý vie, že Božie sily prichádzajú na svet vždy ďaka chaosu. Inak by nefungovala ani synchronicita. Pravé atómová fyzika ukazuje s princípom neurčitosti na tieto veci.
    Je to veľmi zložitá téma, musí vám to postačiť.
    
  • Re: problem s ascedentem
    19 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche ve Středu 30.Října 2002 22:30:30
    Milý Martine,
    děkuju Vám za kompliment, nicméně Vás musím zklamat. Moje jistota je pouze předstíraná, protože naprosto jistý jsem si pouze v tom, že všechno je jinak.
    A to, o čem zde hovoříme, to jsou vlastně pohledy na naše domečky z karet, které se sami sobě snažíme postavit ve snaze pochopit dílo Stvořitelovo.
    
    K Františkově Nejistotě -
    Pro úvahu o tom, že by se nesmrtelná podstata člověka spojila se svým smrtelným nosičem někde na půl cesty mezi početím a porodem nehovoří, pokud je mi známo, žádná zkušenost těch, kteří zažili Lazarův syndrom a o svou zkušenost se s námi podělili.
    Ani žádné hypnotické, či holotropní exkurze do životů minulých, ani pokusy s LSD, nepřinesly zkušenost, která je zde zmiňována. Dokonce o tom, pokud vím, nepíší ani Knihy Mrtvých, ve kterých je cesta duše popisována.
    Proto se domnívám, že tento kalkul nelze vzít do hry.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
    
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    20 odpověď odeslal(a) Petr Trnka ve Čtvrtek 31.Října 2002 00:01:20
    K odpovědi č. 17: "Domnívám se, že duše s věčnou podstatou těsně před narozením je již tak těsně spjata s hmotou, že nějaké "ovlivňování" pozemských lidí z její strany je asi sotva možné..." Duše nás všech živých lidí jsou těsně spjaty s hmotou, a přece pro mnohé z nás není vůbec žádným problémem ovlivňovat telepaticky i jinak mimosmyslově a nehmotně kohokoliv a na jakoukoliv vzdálenost.
    
    K odpovědi č. 18: "Náhoda je nedokonalé poznání. Jelikož některým věcem a jejich souvislostem nerozumíme, nazýváme je nahodilými," řekl kdysi jeden moudrý člověk. Bohužel už si nepamatuji který.
    
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    21 odpověď odeslal(a) Jan Lev ve Čtvrtek 31.Října 2002 01:52:19
    Prepacte este nieco: Netvrdil som ani netvrdim, ze vsetko je nahoda. To rozhodne nie. Verim predurcenosti aj osudu - len to nie je take jednoduche.
    
  • Re: problem s ascedentem
    22 odpověď odeslal(a) Franta Nejistota ve Čtvrtek 31.Října 2002 21:30:39
    K odpovědi č. 19 :
    
    Vždyť píši, že vtělováni ducha směrem k plodové vodě - při vzniku lidské krve ( oheň ) budoucího světaobčana je proces pozvolný, a plynulý [ který má hranu = dovršení v půli těhotenství ].
    Nevydávám to za >své< duchovní vědění, leč mohu to v mnoha ohledech alespoň odůvodnit ( což, připouštím, není důkaz ).
    Co k tomu může říci pan Grof s LSD a hypnotizéři nevím, domnívám se, že prakticky nic. Tito pánové -dle mého odhadu- si ani nejsou vědomi sebe sama ve své duchovní podstatě, jakým věděním tedy mohou přispět k takovýmto nesmírně závažným tématům....?
    Jak může vydávat člověk, který si není vědom své duchovní podstaty, svědectví o tom, v jakých fázích se tato vtěluje apod. ?
    
    Naprostá osudová předurčenost a iracionální náhoda : dva hodně extrémní póly ( ještě ? ) v proudu života. Blaze těm, co se plaví v klidných vodách..... Kteří jsou dost vnitřně silní, aby mohli být otevřeni všem možnostem, jež stvoření řádně skýtá.
    
    Franta
    
  • Re: problem s ascedentem
    23 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche ve Čtvrtek 31.Října 2002 22:37:52
    Milý Františku,
    
    Co k tomu může říci pan Grof s LSD a hypnotizéři ?
    U více než dvou tisíc osob bylo shledáno, že po požití LSD si dokáží vzpomenout na okamžik svého porodu. Dokonce byli schopni popsat detaily z porodního sálu. Líčili zážitek s tunelem velmi obdobný těm, který líčí lidé, kteří přežili klinickou smrt. Nicméně nikdo z nich neměl žádnou vzpomínku na to, že by prošel jakýmsi vývojem přes zvířecí druhy, jimž se v určitých stádiích embryo podobá.
    
    nevím, domnívám se, že prakticky nic. Tito pánové -dle mého odhadu- si ani nejsou vědomi sebe sama ve své duchovní podstatě, jakým věděním tedy mohou přispět k takovýmto nesmírně závažným tématům....?
    Jak může vydávat člověk, který si není vědom své duchovní podstaty, svědectví o tom, v jakých fázích se tato vtěluje apod. ?
    Nevím proč znevažovat obrovskou práci, kterou vykonalo mnoho poctivých lidí v upřímné snaze posunout hranice našeho poznání o kousek dál.
    Duchovností bych se moc neoháněl, protože většinou to naše duchovno je spíš ducHovno, než cokoli spirituální.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    24 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 1.Listopadu 2002 00:14:05
    Když vás tak všechny čtu, zmocňuje se mě tísnivý pocit značného zmatku a toho, že myslet znamená hovno vědět. Ta tísnivost na mě doléhá hlavně proto, že se nemohu zbavit (pokolikáté již ve svém životě) jistého dojmu: Že tu v jednotlivých příspěvcích na sebe narážejí myšlenky převzaté od jiných autorů, přesněji autorit - daleko spíše, než opravdové osobní názory, natož zkušenosti pisatelů zde podepsaných.
    Já to asi někdy dělám taky, když se cítím přesvědčen o tom, či onom a hlásám či posílám to dál. Nicméně je zapotřebí se vždycky snažit o stálé ověřování svých představ v hmatatelném životě, zkrátka o zpětnou vazbu.
    A tak se tedy ptám: najde se zde někdo, kdo sám osobně zažil a pamatuje si takové věci jako klinickou smrt, vystoupení z těla nebo perinatální vzpomínky? Svého času jsem se o to snažil zahlédnout podobné věci ve svém nevědomí, holotropní dýchání aj. věci jsem podstoupil, ale nedohlédl jsem ani zdaleka až k perinatálním počátkům. A když, tak jen zlomkovitě. Slovy v řečenými v normálním stavu vědomí se k tomu nepřiblížíme ani o píď, řekl bych. Na druhé straně si myslím, že téma ascendentu jde přímo ke kořenům nejen astrologie ale i psychologie a sebepoznání jako takového.
    Ondřej
  • Re: problem s ascedentem
    25 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Pátek 1.Listopadu 2002 08:20:27
    Že tu v jednotlivých příspěvcích na sebe narážejí myšlenky převzaté od jiných autorů, přesněji autorit - daleko spíše, než opravdové osobní názory, natož zkušenosti pisatelů zde podepsaných.
    
    Máte pravdu, Ondro, jenže čas nám vymezený nestačí k tomu, abychom osobně prošli všechny cesty. Tak nám nezbývá, než seznámit se, pokud možno bez předpojatosti, s názorovou mnohostí a konfrontovat tyto zkušenosti ( a mnohdy i výmysly ) jiných se zkušeností našeho života.
    Pokud informace, které někdo jiný dal k dispozici, souhlasí s naší životní zkušeností, pak se pro nás tento autor stává přirozeně autoritou a máme sklon důvěřovat i ostatním jeho slovům.
    Nicméně pokud nezrealizujeme ve svém životě přímé napojení na podstatu, tak je naše poznání neúplné a my zcela zákonitě chybujeme.
    Situaci komplikuje navíc to, že osobní zkušenost, po které voláte, je zkušeností pro dotyčného, pro něj má svou cenu, ale její hodnota je nepřenosná.
    
    Domnívám se, že astrologie je proto nazývána královnou věd, že nám tento informační kanál k podstatě života zprostředkovává cestou matematiky a astronomie, tedy nanejvýš objektivně.
    
    Nakolik se nám společným úsilím podaří ze střípků uchovaných z dob její slávy a z naší současné tvrdé práce tento objektivní informační kanál znovu uvést do provozu, to jsem sám zvědav.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
  • Re: problem s ascedentem
    26 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 1.Listopadu 2002 09:42:22
    Děkuju, Jirko, i Vy máte pravdu. Ale já ani tak nevolám po brutální praxi - dvojnásobně zde platí ono známé, že teorie bez praxe je bezcílná a praxe bez teorie je zaslepená.
    Já volám spíše po hravosti nadhledu na tyto závažné věci. Po tom, aby se nikdo z nás nestal příliš nesmlouvavým vojákem za nějakou vnější autoritu, která nás sice může hluboce oslovit, ale přece jen to nejsme my. Znovu opakuju, že vím, že to úplně bez toho nejde - je tak těžké o tom mluvit, ano - je to nepřenosné.
    Ale pokud se týká onoho, že na to nemáme dost času, jsem větší optimista. Mám dojem, že atmosféra kolem nás, která (asi nejen z mého pohledu) apokalypticky houstne je svým způsobem perinatální. Tj. v kolektivním smyslu, jako předzvěst kolektivního zrození lidstva na (asi opravdu) duchovnější úrovni. A že to tedy máme každý den všechno před očima. Porodní fáze těsně ´před´ není nikdy lehká věc - ani individuálně, ani kolektivně. Tím spíš, že dosud máme a až k určité mezi asi budeme - individuálně, každý z nás - mít svobodu volby v tom, jak se k tomu postavíme. Zda zůstaneme v kolektivním pseudobezpečí manipulované masy nebo si za cenu strádání, pronásledování a životního ohrožení na to narození počkáme. Mám tím na mysli zejména onu extrémní volbu, která se zřejmě blíží - vzít či nevzít (čip). Což chápu jako volbu mezi duchovním potratem a znovuzrozením. Tak vidíte, možná teď trochu dělám, to co jsem včera kritizoval. Ach jo!
    Ondřej
  • doplnění
    27 odpověď odeslal(a) Ondřej v Pátek 1.Listopadu 2002 14:56:26
    Když jsem zde hovořil o znovuzrození, mohli byste se mě zeptat, zda jsem to myslel ve smyslu
    -sám ze sebe
    -nebo v přítomnosti Krista a v jeho jménu
    -či na pozadí nějakých výjimečných vesmírných událostí týkajících se Země nebo Slunce.
    
    Hlásím se ke všemu z toho, protože tyto ´věci´ patří k sobě a považuji je za různé projevy téhož.
    Ondřej
  • Re: problem s ascedentem
    28 odpověď odeslal(a) Soňa Mervartová v Pátek 1.Listopadu 2002 16:16:36
    Zjistila jsem, že mám vlastně i problém s ascendentem, proto bych sem ještě ráda napsala, abych vlastně uvedla na pravou míru, proč jsem dotazy o Slunci dost nepatřičně napsala do této otázky. A za odpovědi na tu otázku Vám děkuji.
    K napsání té otázky, a tak i ještě této, mě přivedla hodně zvláštní shoda okolností.
    Ascendent mám ve Lvu, to vím podle horoskopu, který mi sestavila jedna moje blízká osoba, o které jsem se nezmínila a která mi už vlastně o horoskopu něco řekla, ale chtěla mi toho říct moc, ale vlastně proti mojí vůli, proto jsem ji hodně odbyla, že stejně ničemu z astrologie nevěřím /viz ty horoskopy v časopisech a ta kniha o znameních/. Taky si to co mi řekla už ani nepamatuju, protože povídání o horoskopech je jak těžká cizí řeč. Ale je taky pravda, že od té doby co mi ukázala Vaši stránku, sem občas nakouknu a mám chvíle, kdy o tom i dost přemýšlím. Takže nemůžu vyloučit, že nějaký kurz někdy navštívím, ale mám hodně jiných zájmů, studia atd.
    
    V neděli jsem byla kvůli něčemu důležitému v Praze. Je to věc, která děsně vytáčí moji rodinu, jednou mi děda řekl, že mě vydědí, že se stavím strašně nerozumně k budoucnosti a že rodinný majetek napospas nerozumu nedá.
    Kvůli vichřici byla zrušena řada spojů, musela jsem včas nejpozději brzo ráno odjet, proto jsem nešla spát do nějakého hotelu a seděla na Hlavním nádraží.
    Před jednou hodinou všechny lidi vyzvali, ať z nádraží odejdou, až do tří hodin že bude nádraží zavřeno. Všichni ubozí bezdomovci a nejrůznější podobné typy se dali do pomalého pohybu. Šli tiše, a bylo to tak nepříjemné. Byla jsem jedna z nich, taky neupravená, ospalá, měla jsem hrozný pocit, že od nich nejsem k odlišení. Usmál se na mě jeden mladší kluk, už podruhé jsem ho tam potkala, měl při tom úsměvu takový smutný, ale čistý výraz v očích, ale v tváři byl nějaký nemocný, měl igelitovou tašku a zařadila jsem si ho mezi bezdomovce nebo tuláky, takové ty nešťasné kluky, kteří musí žít takovým nějakým beznadějným životem. A zděsila jsem se toho, co si někdo musí myslet o mě. Vím, že ascendent je něco hodně důležitého, jak nás druzí vidí, ale nevím , jestli někdo ve mně viděl správně ten ascendent tam. Já teda určitě ne.
    Pak jsem pročesávala Prahu od Flory přes vššechna nejdůležitější náměstí a různé uličky, že se aspoň posadím u internetu. Všude do 23., jen někde do 24.hodin, a non-stop net jsem našla až na pěší zóně. Četla jsem si i tuhle stránku a něco mě tam tak zaujalo a jako by zrovna souznělo s mojí situací, taky o Praze.
    Pak jsem se šla podívat na druhou stranu Prahy, Staré Město, Malou Stranu. A to jsem teda začala přemýšlet o té mojí rodině tak jak jsem psala. Dívala jsem se na tu spoustu drahých a často i tak divně přemrštěně "krásných" věcí, jak lepivá sladká hmota. Měla jsem vždycky Prahu ráda, občas tam jezdím, ale taky jak tady jedna paní psala, mi připadala v tu noc jak nějaká vylitá lahvička. Pamatuju si z dětství jeden moment z Prahy. Všechno bylo tak obrovské, jak dnes když jste v Americe pod mrakodrapy. Ten markantní rozdíl narozdíl od vzpomínky z dětství, přemýšlení o slunci v Býku, ty lepivé výlohy, tak najednou jsem to o té lahvičce taky zjistila.
    Moc chodců jsem nepotkávala, a na Karlově mostě jsem poprvé v životě byla sama, celou dobu tam nebylo živáčka. Až na Kampě byl najednou jiný pocit. Taková úhlednost, bez lepivosti, vyčištěný prostor po povodni. Na jednom balkóně svítilo takové světýlko, neumím ten pocit popsat, ale tam jsem ten pocit vylité lahvičky neměla, a ty sochy se mi taky moc líbily na Karlově mostě.
    Nezlobte se, že jsem napsala něco co třeba nemá s astrologií moc společného, ale tato stránka s tím, co jsem si tu noc uvědomovala, určitě souvisí.
    Jsem ráda, že si to tady někdy čtu.
    Soňa Mervartová
    
  • Re: problem s ascedentem
    29 odpověď odeslal(a) Dana.A v Sobotu 2.Listopadu 2002 01:45:56
    Plně souhlasím s odpovědˇmi p.Trnky, mám na tuto otázku zcela stejný názor.
    K odpovědi 24-výzvě Ondřeje , zda se zde najde někdo, kdo sám osobně zažil a pamatuje si.../a taky to sdělí,-třeba to někomu pomůže/ reaguji ANO, a to- vystoupení z těla , tunel, komunikace s jinou bytostí, a což mi dodnes zavání determinací i náhled do životních situací budoucích./některé se od té doby již staly,jiné ne/.Stalo se to po operaci /narkotika?/, klinická smrt nebyla.A jak píše p.Nitsche, je to přínos hlavně pro mě.
    S pozdravem Dana.A
    
  • Re: problem s ascedentem
    30 odpověď odeslal(a) Franta Nejistota v Sobotu 2.Listopadu 2002 07:04:31
    Pro p. Nitsche :
    Myslím, že jsme zde opět nakousli téma, které je nesmírně obsáhlé. A kromě různosti náhledů z hlediska vnitřního ( který je evidentní ), vynořuje se opětovně i ( odstranitelný ) problém vnější - různost slovníků, odlišné používání slovního bohatství.
    Možná by pro začátek bylo možné - zůstaňme zatím u toho, co je pozemskými smysly nezpochybnitelné -rozdělit lidský pozemský vývoj mezníky.
    Navrhuji : 1.) Početí 2.) Polovina těhotenství = cca první vlastní pohyby zárodku 3.) Narození 4.) Dosažení sociální dospělosti 5.) Smrt
    Co je zde >Novým počátkem<, a co >Naplněním<, o tom by se mohlo diskutovat, je ovšem nutné zároveň uvádět vzhledem k čemu. Potud se na rozumové úrovni, domnívám se, dopracujeme cca shody. Zůstává ale otázka niterných významů a hodnotové orientace, tady se už s "neotřesitelnou" oporou smyslově vnímatelného nevystačí, zde se asi cesty budou rozcházet dle různého nasměrování vektorů duchovní touhy.
    Frantík
  • Re: problem s ascedentem
    31 odpověď odeslal(a) Franta Nejistota v Sobotu 2.Listopadu 2002 07:22:36
    Asi jsme si nerozuměli, já nikterak nezpochybňuji výzkumy pana Grofa ani se nechci vysmívat jeho úsilí.
    Pouze se domnívám, že techniky, které používá ( ať už užívání drog anebo protipřirozené způsoby dýchání ) a které pomáhají odbourávat bdělé předmětné vědomí mozku, posouvají duše 99.9 % jeho klientů - podle převažující kvality duševního života - buď do některého z astrálních peklíček aneba do některého ze zdánlivých astrálních nebíček.
    Do toho skutečného ( objektivně existujícího )nebe se tedy člověk přes drogu či hypnotizéra nedostane. A tak ani tyto pečlivě zdokumentované zážitky nemohou podat svědectví o tom, v jakém vztahu je ( objektivně existující ) věčná duchovní podstata vůči lidskému tělesnému.
    
    Domnívám se, že abychom si porozuměli, je nutné jasně odlišit čistě duševní ( společné se zvířaty ) a duchovně - duševní ( vlastní toliko člověku ).
    Lidský duch s duší se nedokáže vnitřně spojit se zvířecím tělem.
    Franta
    
  • Re: problem s ascedentem
    32 odpověď odeslal(a) Franta Nejistota v Sobotu 2.Listopadu 2002 07:31:42
    Pro pana Ondřeje I.:
    Nechci zde vepisovat citáty z bible a mlátit tím někoho po hlavě. Ale mám zato, že když se Ježíše jeho učedník zeptal, které z přikázání ( tedy správněji zaslíbení ) je pro člověka to nejdůležitější, odpověděl ( přibližně ) : Miluj Boha svého v prvé řadě celým svým srdcem ( a Já tě uchráním před blouděním astrálními močály falešných lidských názorů ).
    
    Niterná lidská touha mířící ve vděčnosti vzhůru ke svému Stvořiteli.
    F.
    
  • Re: problem s ascedentem
    33 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 2.Listopadu 2002 11:09:52
    panu Nejistotovi: psychoterapeutické a psychologické metody, včetně těch, které jste zmínil nemají vést lidi do peklíček ani do nebíček, ale jsou metodou jak nastolit vztah mezi různými vrstvami vědomí (vědomí, podvědomí, nadvědomí a třebas i nadvědomí). Jejich výsledky nejsou cílem, ale prostředkem k posunu v osobní reintegraci. Podobně i buddhistické meditace. A propos, když už jste zmínil nepřirozené způsoby dýchání, myslím, že hyperventilace holotropního dýchání je přirozenější způsob dýchání než třeba dýchání podle různých pranajámických vzorců. Kromě toho při holotropním dýchání se zvyšuje obsah kyslíku v krvi a při pranajámě naopak spíš kysličníku uhličitého. Turnovský
  • Re: problem s ascedentem
    34 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 2.Listopadu 2002 11:10:59
    Děkuji především Daně, že svojí zkušeností podepřela jeden z názorů, ať už je jakýkoli. I když je osobní zkušenost ze své podstaty subjektivní, tímto svědectvím se podstatně zúžil prostor pro jalové spekulace. Disputace typu zda je pravda kulatá nebo hranatá. Znovu - tentokrát pozorněji - jsem si přečetl příspěvky p. Trnky a ke své radosti jsem si uvědomil, že zákonitost=nenáhodnost podmínek početí, porodu a životních situací vůbec nemusí znamenat determinismus a omezení svobodné volby. Ba někdy právě naopak. To, že duše inspiruje doktory, aby se šli podívat an fotbal, že se jí ještě nechce (nebo že nemůže), to je prostě nádhera. Brát to takhle mě prostě předtím nenapadlo.
    A Frantu Nejistotu bych teď vzal za slovo a požádal bych ho nejprve, jak definuje ve svém slovníku pojem ´astrál´.
    Ondřej I.
  • Re: problem s ascedentem
    35 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Sobotu 2.Listopadu 2002 11:47:35
    Lidský duch s duší se nedokáže vnitřně spojit se zvířecím tělem.
    
    Milý Františku, kde berete tu jistotu ?
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
  • Re: problem s ascedentem
    36 odpověď odeslal(a) Axmannová v Sobotu 2.Listopadu 2002 11:49:51
    
    Asi to všichni píšete, jen se mi to obtížně čte: člověk hledá způsob, jak být sám sebou.
    
    Ten lepší i ten znovuzrozený nebo do pekla jdoucí člověk, naplňují svoji Nativitu, tu a žádnou jinou. A jsme součástí Nativity Bytí (v ot. 338 je přepsaný sen J.Z., který provázanost všeho popisuje jednoduše a bezezbytku) a je asi správný kterýkoliv konec/začátek cesty k sobě, jenom některý je jednodušší, jiný složitější, a to zase – jak komu.
    Moje Nativita je také Nativitou Bytí a obráceně. Stejné je to s Nativitami kohokoliv z vás.
    Navzájem i jednotlivě se učíme žít svoji Nativitu a astrologie je k poznávání souvislostí aktuálního i průběžného skvělý nástroj, zvlášť pro ty, kdo nemáme to šťastné období následování například Rabiho Ješuy (ne instituci).
    Chci říct, že považuju za skvělé, že se nemůžeme domluvit než na jednotlivostech (ze kterých můžeme definovat sebevíc pojmů), což je výborný základ pro uvědomění si dalších a dalších odlišností (připomínám indické atomizování Zvěrokruhu), které ve výsledku, při důsledné snaze, vedou (snad) k tomu, abychom žili opravdu svůj život, naplňovali svoji Nativitu, tím se zároveň zviditelňovali druhým a byli s nimi zajedno bez vysvětlování. Už jsou místa v nás, kde vidíme víc, nezaneřáďme si je. Hezkou neděli. LA
    
  • Re: problem s ascedentem
    37 odpověď odeslal(a) Ondřej v Sobotu 2.Listopadu 2002 12:11:25
    Jen pro ubezpečení se k Tvojí větě "Ten lepší i ten znovuzrozený nebo do pekla jdoucí člověk, naplňují svoji Nativitu, tu a žádnou jinou." ptám: Nemyslela jsi to, doufám, tak, že ono (jedno či druhé nasměrování)je již dáno nativitou a čeká tudíž, až se naplní?(!).
    Ondřej
    
  • Re: problem s ascedentem
    38 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Sobotu 2.Listopadu 2002 12:56:07
    Ondro, domnívám se, že sice máme možnost svobodné volby, ale ta není bezbřehá. Jsme determinováni už tím, kdy a do jakého prostředí jsme se narodili, s jakými spolužáky vyrůstali, v jaké zemi žijeme atd.
    
    Tedy ulice, kterou je nám v tomto čase dáno jít, tak ta je daná. Astrologie nám může ukázat, že půjdeme-li dál stejným způsobem, jak jdeme, tak si o deset metrů dál rozbijeme hlavu o kandelábr. A na nás, respektive na naší svobodné vůli je, zda to pochopíme a změníme způsob své chůze (zda se vnitřně posuneme) a o kandelábr si jenom roztrhneme kalhoty a nebo se mu zcela vyhneme.
    
    Tím ovšem nemám na mysli, že díky astrologické informaci ve vhodnou chvíli před kandelábrem uskočíme, protože tento způsob vede jen k tomu, že uskočíme pod jedoucí auto, které nám zkušenost, jíž se "vychytrale" snažíme vyhnout, tvrdě připomene.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
  • Re: problem s ascedentem
    39 odpověď odeslal(a) Axmannová v Sobotu 2.Listopadu 2002 13:37:47
    Obráceně, Ondro – to co děláme, jak vůbec žijem, tím možnosti Nativity rozvíjíme nebo po nich šlapeme (svojí cestou). Jestli žijeme jeden každý „na Zemi, nad Zemí nebo pod Zemí“ je i o tom, „kde“ jsme se narodili, jestli právě cesta „vzhůru“ není krokem zpátky, jestli to, co se u jeví jako rezignace není vlastně svoboda (v něčím životě), a tak dál. To (relativitu našich shod i neshod) bychom stále měli mít vědomí nadosah – obzvlášť, když hledáme společné obsahy. ljuba
  • Re: problem s ascedentem
    40 odpověď odeslal(a) Franta Nejistota v Neděli 3.Listopadu 2002 11:04:32
    K odp. č. 33 ( p. Turnovský ):
    V tom co popisujete jsme celkem zajedno.
    Já si ovšem myslím, že pořádek v duši ( tedy vztah vědomí / nadvědomí, resp. podvědomí ) si člověk může udělat i za normálních okolností, - tedy ten, komu na tom upřímně záleží. Není k tomu potřeba ( snad až na vyjímky ) nějakých nepřirozených postupů ( které jsou vždy, někdy jen malinko, někdy hodně riskantní ).
    Sám jsem na "dýchání" nebyl, ale moje jasnovidná kolegyně. A od té, tedy z druhé ruky, jsem zvěděl, že riziko je zejména v případech, kdy "dýchá" duševně převážně čistý v blízkosti různých duševních "chlíváků". Možnost ochrany před zkalenými myšlenkovými formami takřka nulová.
    Jinak pranajáma ( jógíni doufám prominou ) patří daleko do minulosti a do velmi odlišné kultury, než jsme my. Kromě toho jí předcházela velmi dlouhá tělesně-duševní příprava.
    Hyperventilace s otravou kyslíkem by měla vést k excitovaným duševním stavům ( extáze ), hypoventilace s otravou oxidem uhličitým k duševní malátnosti až apatii. Což by indické mentalitě odpovídalo, - ale lámu si hlavu, co tím sledovali jógíni.... Snad aby měli pozemskou realitu a osudy svých bližních "na háku" a mohli být nad věcí ? To snad ne, ale nevím.
    F.
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    41 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 3.Listopadu 2002 12:55:15
    ""Sám jsem na "dýchání" nebyl, ale moje jasnovidná kolegyně. A od té, tedy z druhé ruky, jsem zvěděl, že riziko je zejména v případech, kdy "dýchá" duševně převážně čistý v blízkosti různých duševních "chlíváků". Možnost ochrany před zkalenými myšlenkovými formami takřka nulová."
    
    S takovouhle byste nemohl vylézt na ulici mezi lidi, nesměl byste poslouchat radio, TV, číst noviny a pod. Rozdělení na ty "převážně čisté" (samozřejmě ti "převážně" čistí jsme my) a ty chlíváky (samozřejmě oni) mluví samo za sebe.
    
    Turnovský
    
  • Re: problem s ascedentem
    42 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 3.Listopadu 2002 14:05:40
    Ljubě děkuji za odpověď, která zmírnila můj neklid a předešla nedorozumění. Pokud se týká zmínky o ´jasnovidkách, duchovně čistých a chlívácích´, neodpustím si a přisadím si volnou veršovanou citací (jedná se o součást jednoho článku v Transformotoru):
    
    I přehmatávali si
    své duchovní zadnice
    s hamletovskou otázkou,
    která půlka je profánní
    a která vyvolená.
    Nevědouce, že
    zlatá cesta je vždy uprostřed.
    
    Chlívák Ondřej
    
    P.S.: Teď mě tak napadá, že kdyby některá rodila na boku, byla by ta drážka uprostřed totožná s As nebo Ds. Ale vzhledem k tomu, že skoro každá rodí na zádech, odpovídá ona půvabná drážka IC - koneckonců jak jinak, to by pak byla v nepořádku celá symbolika. Takže jsme zase mimo deklarované téma v této otázce, leda bychom se přetočili na bok. Dámy prominou, není to výraz neúcty, ba právě naopak.
  • Re: problem s ascedentem
    43 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 3.Listopadu 2002 14:39:01
    nemyslím, Ondro, že se tu má kdo pro co urážet. Mohli bychom navíc citovat z jednoho alchymického zasvěcence Francoise Rablaise. Jinak jsem měl vždy dojem, že duchovní cvičení mají člověka otužovat, aby mohl jít odvážně cestou ducha a ne ho demobilizovat a udělat z něj citlivku, která se klepe při vnímání jakéhokoli zloznaku. Turnovský
  • Re: problem s ascedentem
    44 odpověď odeslal(a) Franta N. v Neděli 3.Listopadu 2002 19:05:50
    Pro p. Turnovského :
    V podstatě souhlasím. Snad jen, že je dle mého soudu rozdíl mezi působením temných myšlenek na člověka, který je při bdělém vědomí, a na člověka, který se ho dobrovolně vzdává a nechává se unášet - zpravidla ani netuší čím. Jak jste ve svých postřezích brilantně vystihli.
    F.
  • Re: problem s ascedentem
    45 odpověď odeslal(a) Franta N. v Neděli 3.Listopadu 2002 19:15:30
    Pro J. Nitsche :
    Mám pro svůj názor, že lidský duch se nemůže >zevnitř< spojit se zvířecím tělem řadu dobrých důvodů. Bylo by to ale na jinou ( obsáhlou )diskuzi. Přičemž je rovněž třeba vzít v úvahu, že vycházím ze "substanční ontologie" a Vy převážně nikoliv.
    Taková diskuze by měla smysl ovšem pouze za předpokladu určité vzájemné nepředpojatosti.
    Vnucovat "důkazy" či se přít postrádá smysl.
    F.
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    46 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 3.Listopadu 2002 19:29:03
    při holotropním dýchání se vynořují obsahy vědomí toho kdo dýchá narozdíl od takového chanellingu, kde jde o ve většině případů obsednutía mediumitu.
    
    A co byste Františku řekl např. gregoriánskému chorálu jako jednomu z evropských dechových cvičení? Turnovský
  • Re: problem s ascedentem
    47 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Neděli 3.Listopadu 2002 20:53:20
    Milý Františku,
    s tou substanční ontologií jste mne vážně dostal.
    Snažil jsem se tomuto výrazu porozumět, listuje ve slovnících, ba dokonce jsem toto heslo zadal do vyhledávače na internetu a tam jsem naleznul i učenou disputaci o této vědě, ale ani tato rozprava mne, prosťáčka, bohužel, nikam dál nepostrčila. Jen jsem se dozvěděl ( z názvu ), že těch substančních ontologií může být povícero.
    
    Nicméně, říkám si, že to může být tím, že su z dědiny a okna máme na hnůj, a proto že tomu nerozumím.
    
    A tak sem se rozhodl dát tuto svou nově získanou informaci sem k všeobecnému užitku, určitě je tu řada lidí, kterým pojem substanční ontologie není cizí a kteří nám, nevědomým, ozřejmí jeho užitečnost.
    Vy, milý Františku, jim jistě půjdete příkladem.
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
    a teď už ona slíbená informace:
    
    ------------------------------------------
    
    Substanční ontologie umožňují morálně nezodpovědný postoj člověka ke světu
    
    Kurz: Ontologie II; zadal: Doc. PhDr. Josef Krob, Csc.; zpracováno: 26. září 1999.
    
    Je naprosto jednoduché, vyslovit takovéto nebo jemu podobné rázné tvrzení. Co si s ním ale počít dál? Nechat ho jen tak ležet bohužel nelze, neboť je až příliš provokativní a pro někoho možná až silnější emoce vyvolávající. Nezbývá tedy než se trošinku zamyslet a nakupit před sebe argumenty pro a proti. V "ideálním" případě pak na závěr zjistíme, zda tento názor je, či není platný.
    Nic však nebývá tak jednoduché, jak se na první pohled obvykle zdává. Substanční ontologie, která - jak je patrné už z jejího názvu - vždy hledá cosi, co "stojí pod", co se skrývá za každodenní skutečností a co ve výsledku často bývá označeno za jedinou pravou, skutečně skutečnou realitu, tedy tato ontologie pátrající po nějaké substanci se sice přímo nabízí k uvedené kritice, jelikož běžný svět odsouvá až na druhou kolej, čímž nabízí ospravedlnění pro jeho nestoudné plundrování. Ale cožpak nelze stejně zneužít třebas i ontologii nesubstanční? Vždyť přece dobře víme, že člověk je tvor opravdu vynalézaví a že nějakou tu skulinku, která mu umožní potlačit nepříjemné hryzání zubů svědomí, si najde opravdu kdekoliv. Takže z morální nezodpovědnosti lze stejně dobře obvinit například přírodní vědu a techniku, obrovské nadnárodní koncerny, či pekaře Josefa Nováka z Horní Dolní (případnému vlastníkovi tohoto jména a pekaři v jedné osobě bydlícímu ve jmenované obci se předem velmi omlouvám). Vždyť přeci lidské dějiny jsou od počátku především dějinami válek, plundrování a drancování, ne?
    Krásně, ba co dím nádherně jsme si to zrelativizovali, jen co je pravda. Jak vidno, filosofovat lze různě. Způsob předvedený v předcházejícím odstavci mívá především v živé diskusi velkou percentuální úspěšnost. Nic nového pod sluncem, již antičtí skeptikové přece tvrdili, že ke každému argumentu pro lze nalézt stejně dobrý argument proti. Asi nemá cenu ani opodstatnění napadat na tomto místě legitimitu takovéhoto stylu myšlení, ovšem jak bylo lze vidět, příliš do hloubky problému nás nezavedlo.
    Inu, co si tedy počít s tou "podlou" substanční ontologií? Vraťme pozornost k již dříve pronesené námitce. Substanční ontologie má za úkol nalézt nějakou podstatu tohoto našeho světa, tzn. cosi, co má své místo mimo tento každodenní svět, co ho zcela přesahuje. Možná proto, že nalézt něco takového není nikterak snadné, dochází často až k zbožštění a uctívání tohoto cosi. Vždyť naše cosi přeci stálo svého autora tolik námahy a bezesných nocí, že rozhodně zasluhuje projevování velmi vysokých poct. Tento názor o výlučnosti a o jediné pravé realitě cosi autor v některých případech sám prosazuje, a pokud ne, pak toto většinou z učení o cosi vyplývá alespoň implicitně. Takováto ontologie hledající jedinou "skutečnou realitu" pak prohlašuje každodenní svět zkušenosti za něco jen odvozeného, tím pádem méněcenného. A dále - aby mohla být nalezená substance (cosi) považována za opravdu pod-statnou, musí zůstávat stále neměnná. A od toho je už jen malý krůček k názoru, že v každodenním světě zkušenosti lze provádět téměř cokoli amorálního, poněvadž ze substance přeci stejně vůbec nic neubude.
    Jako další argument pro podporu úvodní myšlenky může sloužit rozdílnost v charakteru důkazů pro a proti. Ačkoli tu zcela určitě nevyčerpáváme všechny možné pohledy na probíranou věc, lze si přesto povšimnout, že argumenty podporující kritiku substanční ontologie se vyjadřují přímo k věci samé, zatímco myšlenky mluvící pro obhajobu chodí pouze v uctivé vzdálenosti okolo předloženého problému. (Autor bude velice rád, pokud mu někdo předloží argument předešlý názor vyvracející, poněvadž nejspíše z vlastní nedůvtipnosti se k takovémuto sám ještě nepropracoval.)
    Nic však nebývá tak jednoduché... Pro pořádek si ale ještě musíme připomenout, kdo vlastně tu "chuděrku otloukanou" substanční ontologii stvořil. Ano, ano. Byl to ten zvědavec zvědavá člověk. Pokud tedy někdo umožňuje morálně nezodpovědný postoj člověka ke světu, pak je to jedině člověk sám. Jedině on dokázal vytvořit "fascinující" protipřírodní zbraň - kulturu, do níž patří i ona substanční ontologie. Člověk prostě dokáže "využít" - což dost často znamená spíše zneužít - téměř vše.
    Nyní zbývá otázka poslední: Kdo stvořil člověka? Byla to sama matička příroda, anebo snad bůh, jenž se pustil do tak riskantního experimentu? Odpověď neznám a ostatně problémy tohoto typu tady nehodlám řešit. (To se vztahuje i na theodiceu, pokud tedy někdo hodlá popohánět k zodpovědnosti jakoukoli stvořitelskou osobu božského typu.)
    
  • Re: problem s ascedentem
    48 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Neděli 3.Listopadu 2002 21:00:00
    Uvedená informace byla převzata z
    http://mujweb.atlas.cz/www/vkadlec/kadlecont1.html#begin
  • Re: problem s ascedentem
    49 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 3.Listopadu 2002 21:18:00
    Koukám Jiří, že Ti pan František Nejistota vysekl poklonu, když ti napsal, že zatímco on vychází ze substanční ontologie, ty ne. Závidím Ti. Myslel jsem si, že k nesubstanční ontologii mám blíž. Turnovský
  • Re: problem s ascedentem
    50 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche v Pondělí 4.Listopadu 2002 11:22:22
    
    Jistě, Pavle, pokud je to někde u Plzně, tak k ní máš určitě blíž Ty z Prahy, než já z Olomouce.
    
    Přeju Ti krásný den
    
    Jirka
    
  • Re: problem s ascedentem
    51 odpověď odeslal(a) D.Vera v Pondělí 4.Listopadu 2002 12:13:29
    Milá Soňo, byla jsem docela potěšena Vaším příspěvkem.
    Tak mi připadá, že ty oči toho kluka pro Vás byly takovým sluníčkem. Možná jste mu něco připomněla, třeba taky nějaké sluníčko.
    Třeba Vám říkal: Soňo, poslechni své Slunce v Býku, poslechni svůj ascendent ve Lvu, poslechni svého dědečka a nestaň se tím, čím já se musel stát.
    A to světýlko co svítí na kraji Kampy: tam jste třeba spatřila naději, kterou on, s čistýma očima v nemocném obličeji v sobě měl, naději, že budoucnost jeho úděl může změnit.
    Ve svém prvním příspěvku se ptáte na narození lidí během té noci. Třeba se mohli tu noc narodit
    lidé, kteří v sobě budou mít naději jako to světýlko nebo jako ty oči.
    
    Slunce Vaší maminky, dědečka, strýčka, kamaráda, Vás. Píšete: že vykazují určité, a při Vašem sporu negativní znaky, které se dají přiřadit k znamení Býka. Měla jsem dědečka, který Slunce
    v Býku neměl, ale z určitého pohledu nebyl od toho Vašeho k rozeznání v těch hodnotách, vztahu k majetku atd. Ve vztahu k mojí babičce tetě, strýčkovi. Ale už například ke mně naopak.
    
    Astrologie je opravdu takový těžký cizí jazyk, to máte milá Soňo, zcela pravdu. Ale jakékoli studium jakéhokoli těžkého oboru vyžaduje něco specifického, specifickou schopnost soustředění, zaměstnávání specifických oblastí mozku. Některé obory větší okruh, jiné menší, každý obor vyžaduje jiný způsob koordinace oněch zaměstnávaných oblastí.
    
    Zdravím Vás, D.Vera
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    52 odpověď odeslal(a) František N. v Pondělí 4.Listopadu 2002 19:39:37
    Pro J. Nitsche :
    Děkuji za námahu spojenou s překopírováním či vepsáním příspěvku.
    Jenom pro upřesnění : pojem "substanční ontologie" jsem dal do uvozovek a použil toliko z důvodu, že s ním operuje p. Turnovský; mylně jsem uvedl, že z ní vycházím - správně mělo býti : používám ji jako prostředek komunikace.
    F.
  • Re: problem s ascedentem
    53 odpověď odeslal(a) Anonym v Pondělí 4.Listopadu 2002 22:50:22
    Ještě k otázce č.45 - v podstatě tedy zda by byly
    možné teorie o převtělování z lidských těl do zvířecích či naopak.Vzhledem k tomu,že počty zvířat se snižují drastickým způsobem a moc jich
    už nezbývá, obávám se, že na převtělování zbude
    z živočišné říše jen ta skupina jíž naopak neubývá, tedy hmyz.Jak se budeme cítit nám napověděl již Kafka, případně se můžeme poohlédnout jakže to dělají mravenci(abychom měli
    mustr).Možná to dokonce podvědomě tušíme a proto
    ten boom domácích mazlíčků.
    V kterém znamení to byl Pluto,když nastala světová populační exploze?(Hmyz s chininem,to je taky Pluto ne?).
    Je to jen laškovné poškádlení!
  • Re: problem s ascedentem
    54 odpověď odeslal(a) Franta Nejistota ve Středu 6.Listopadu 2002 05:12:05
    K odpovědi č. 46 :
    Zde se naše stanoviska podle všeho zase rozcházejí...
    Opět : Muselo by následovat vysvětlení jevu ( v tomto případě holotropního dýchání ) v širším kontextu a různé názory stát vedle sebe.
    Co říkám ke gregoriánskému chorálu...? Když člověk udržuje alespoň základní duševní hygienu, proč ne nějaké podobné stavy vědomí- když se nejde do extrému a jsou navozeny přirozeným postupem.
    Pro mě je jedním z hledisek působnosti ducha přes lidské fyzické tělo kupříkladu důstojnost. A pohleďte z tohoto hlediska na holotropně dýchajícího a na zpěváka gregoriánského chorálu. Je to podobné, - ale je zde i určitý rozdíl....
    
    Doufám,že nemám problém ani s jógíny, mám několik přátel z této sféry ( i když, připouštím, pouze z těch, co to berou vesele a povrchněji.....).
    F.
    
  • Re: problem s ascedentem
    55 odpověď odeslal(a) Astrofarář se sníženou hladinou jistoty ve Středu 6.Listopadu 2002 05:20:56
    K odp. č. 35 :
    Kde beru svoji jistotu ?
    Milý Jiří, asi s takovou jistotou jako Vy zde prosazujete některé názory ( například že : "skutečná láska nepocítí smutek když ji opouští milovaná bytost" ap. ), tak já zde prosazuji některé hlubší duchovní pravdy, od kterých je moje pozemská realita ještě dosti vzdálená. Takže mám li býti k sobě upřímný ( holotropní dýchání jsem zatím nemusel vyhledat ) -s jistotou žádnou.
    Franta
  • Re: problem s ascedentem
    56 odpověď odeslal(a) Ladislav Mrázek ve Středu 6.Listopadu 2002 05:35:28
    Ještě pro Jiřího Nitsche :
    Máte pravdu Jiří, celé moje vystoupení na stránkách HaTA je - zhodnoceno zpětně - více než žalostné.
    Ve snaze prosadit zde jiný úhel pohledu na skutečnost jsem zašel příliš daleko, či přesněji řečeno jsem nebyl dostatečně kritický ke svým vlastním možnostem v této oblasti.
    Omlouvám se tedy všem, kterým jsem způsobil duševní nepohodlí či šrám na veřejném mínění.
    Zejména panu Turnovskému.
    L.M.
    
    PS: Měl - li bych to říci ve zkratce po způsobu HaTA, pak : Chtěl jsem v "dobré snaze" hasit cizí požár, - a jaksi jsem přehlédnul, že mi hoří u prdele.
    
  • Re: problem s ascedentem
    57 odpověď odeslal(a) Jiří Nitsche ve Středu 6.Listopadu 2002 08:45:57
    Milý Ladislave,
    nezoufejte, rozdýchejte to, uhaste tu "hořící koudel" a pojďme dělat astrologii !
    
    Přeju krásný den
    
    Jiří Nitsche
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    58 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Sobotu 9.Listopadu 2002 18:27:19
    Ja jsem pro zmenu, Ondreji, potesen, ze to muze fungovat i bez onoho ponoukani duse smerem k doktorum, aniz by tim byla poprena smysluplnost astrologie jako takove. Kdyz uz nic jineho, reinkarnacni teorii pojimam jako prilis egoistickou, jakobychom se nedokazali zbavit neceho ze sebe, porad si hrat nake to ja, co se prevteluje. Pak je taky tak desive prekonstruovane, udrzet v chodu vsechny pohyby cehokoli jsouciho. To je moje castecna vytka.
    Narozenim neco jedinecneho zacina, zije to v organickem vesmiru, ve vzajemnych souvislostech s celym jeho pohybem a smrti to konci. Nemyslim si, ze tam ten pravy clovek, nebo treba padajici strom bude cekat na popud vyssich mocnosti, ale v tomto povrchnim vyjadreni souznim spis s pohledem Vaclava Navratila, prezentovanym v jine otazce, to znamena, ze si k nemu postupnym vyvojem zajdeme sami, ze si vsimneme neceho co z nej vyzaruje, nebo ze ho k sobe v podstate pritahneme necim, co leze, vyzaruje z nas.
    Jenom namatkove, co ale napriklad skutecnost, ze ascendent by mel symbolizovat telesny vzhled, konstituci cloveka, ktera se zacina formovat uz pred narozenim? Vic ani lip nejsem s dnesnim podvecerem schopen. mf
  • Re: problem s ascedentem
    59 odpověď odeslal(a) O.P. v Sobotu 9.Listopadu 2002 23:37:32
    Pro P.Trnku:
    1) K posunu hrotů domů: Ano, to je pravda, a to je věc, která mi zatím do této záležitosti vnáší nejasno. Měl jsem samozřejmě na mysli pozici těles ve znameních.
    
    2) Ovlivnění lékaře inkarnovanou duší: Také to nechci tvrdit na 100%, ale dle mých současných poznatků mám za to, že v čase již poblíže porodu, není duše s to vědomě ovlivňovat okolí. Je totiž již příliš připoutána k novému tělu, ale to je zatím "příliš dětské" a zatím "nepopsané a nezajeté" - tudíž duší zatím málo ovladatelné.
    Takže v tomto čase je duše zatím tak trochu "mimo mísu". Zbývají tedy "jiné síly", které by musely "nařídit" čas prvního nadechnutí. Neříkám, že tomu tak nemůže být, ale kdyby ne, pak by radix byl z hlediska domů opravdu nesmyslem.
    Pak je otázkou, zda bylo něco takového pozorováno u lidí s nepřirozeným porodem.
    
    Na druhou stranu bývá člověk často přiváděn pomocníky z onoho světa k různým křižovatkám /a tedy i lidem/. Proč by takovou křižovatkou nemohl být třeba určitý lékař, že?
    Inu, je to možné. Jen jsem se zamýšlel, co vše může natropit třeba libovůle lékaře. Stále je přece "ve vzduchu" vždy přesnost zaznamenaného okamžiku nádechu, a také i... rektifikace.
    O.P.
    
  • Re: problem s ascedentem
    60 odpověď odeslal(a) Axmannová v Neděli 10.Listopadu 2002 00:37:14
    http://www.astrolozka.cz
    Cokoliv tu bylo sneseno k okamžiku narození, všechno potvrzuje, že se člověk rodí právě jen tehdy, kdy se narodit má, to jak sobě, tak druhým. S tím vřele souhlasím. LA
  • Re: problem s ascedentem
    61 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Neděli 10.Listopadu 2002 16:40:39
    Poněkud opožděně k odp. č. 26: "...atmosféra kolem nás, která (asi nejen z mého pohledu) apokalypticky houstne je svým způsobem perinatální. Tj. v kolektivním smyslu, jako předzvěst kolektivního zrození lidstva na (asi opravdu) duchovnější úrovni." Já mám obavy, Ondřeji, že to, co se kolem nás a se světem děje, není předzvěst kolektivního zrození lidstva na vyšší duchovní úrovni, ale naopak, že lidstvo se právě nachází na skluzavce do pekel, neboli že je na nejlepší cestě k totálnímu zániku. A s nějakými "čipy" bych nestrašil. Zaprvé je to fantasmagorie chorých mozků ala Ivo Benda (viz po internetu šířený materiál LUCID 666), a zadruhé stejně žbluňkneme do žumpy i bez čipů, a možná dřív než se nadějeme.
    
    K odp. č. 59, bod 2: "Na druhou stranu bývá člověk často přiváděn pomocníky z onoho světa k různým křižovatkám /a tedy i lidem/. Proč by takovou křižovatkou nemohl být třeba určitý lékař, že?" I to by bylo možné, připadá mi však nepravděpodobné, že by o tom, kdy má dítě přijít na svět, rozhodoval někdo jiný než ono samo, respektive jeho duše. Že tělíčko dítěte těsně před porodem je "...příliš dětské a zatím „nepopsané a nezajeté” - tudíž duší zatím málo ovladatelné", to zřejmě máte pravdu, ale o to tady přece vůbec nejde. Tady jde o to, že duše nenarozeného dítěte může ovládat ne vlastní nehotové tělo, nýbrž naopak "hotová těla" jak své matky (může navodit porodní bolesti, stahy atd. přesně v tom okamžiku, kdy je to pro ni vhodné), tak i lékaře na porodním sále. A tato její schopnost vůbec nezávisí na tom, jak dalece je "hotové" její vlastní hmotné tělo.
    
    A ještě bych měl jednu technickou poznámku ke dvěma dřívějším odpovědím, které se týkaly holotropního dýchání alias hyperventilace, k odp. č. 33 (Pavel Turnovský) - "...při holotropním dýchání se zvyšuje obsah kyslíku v krvi", a k odp. č. 40 (Franta Nejistota) - "Hyperventilace s otravou kyslíkem by měla vést..." Omyl. Hyperventilace nemůže zvyšovat obsah kyslíku v krvi, protože hemoglobin je už za normálních okolností kyslíkem plně nasycen. Proto nemůže jít ani o otravu kyslíkem. Hyperventilací se v krvi snižuje hladina oxidu uhličitého. Znám to velmi dobře z vlastní zkušenosti jako dlouholetý nádechový potápěč. Různé stavy euforie, rozšiřování vědomí atd. nezpůsobuje nadbytek kyslíku, ale naopak nedostatek oxidu uhličitého. Což může být pochopitelně i dost nebezpečné, stejně jako jeho nadbytek, který naopak vede k zvýšenému útlumu.
    
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    62 odpověď odeslal(a) Anonym v Neděli 10.Listopadu 2002 17:21:39
    Nemyslím,že už jsme na cestě do pekel.Myslím,že
    jsme právě na hrotu, kdy se rozhodne zda to bude
    do pekel či ta druhá cesta.I když je pravdou,že
    dosavadní vývoj lidstva činí tu první variantu
    pravděpodobnější.
  • Re: problem s ascedentem
    63 odpověď odeslal(a) Ondřej v Neděli 10.Listopadu 2002 23:20:55
    V odpovědi č. 61 je mnoho slov do pranice, chopím se tedy jednotlivých částí:
    
    1) Apokalypsa v pojetí kolektivního zrození lidstva a čipy:
    Se vším, co říkáte, nemohu (na rozdíl od jiných vašich vstupů) více nesouhlasit: Obavy ze skluzavky do pekel a totálního zániku můžeme mít, ale neměli bychom zapomenout, že jsme nadáni svobodnou vůlí – byť jakkoli omezenou. A že je tedy velice pravděpodobné, že možnost volby mít budeme, i když si možná neumíme představit v jaké formě. Nikoli ovšem mezi přežitím a zánikem, ale mezi svobodou (i za cenu ohrožení života v těle) a otroctvím, (stvrzeným cejchem-pod vějičkou nabídky k přežití). A tuto volbu vidím jako daleko tvrdší, než mezi přežitím či nepřežitím. Omlouvám se, působí-li na někoho téma čipů jako strašení. To bych nerad a to opravdu nechci, ale rozlišujme mezi strašením a varováním. Navíc stačí domyslet určité věci do důsledků. Ať už k nim půjdeme z hlediska rozumu nebo víry, dospíváme k závěru, že riziko elektronického ocejchování není vůbec zanedbatelné. Já toto riziko považuji za strašné, daleko horší než jakákoli katastrofa, protože se jedná o útok na naši identitu, duši, chcete-li. To, že na téma čísla 666 kolují z 90% fantasmagorie je smutné, o to smutnější, že je pak toto téma naprosto zdiskreditováno. Už tím, že se toto číslo takto doslovně traduje a tmářsky démonizuje v době, kdy by se mělo hovořit spíše o trojici šestimístných identifikačních čísel jako jsou třeba v občance.
    
    2) Nejsem si stále jist, do jaké míry jsou okolnosti našeho zrození determinovány a do jaké míry jsme nadáni svobodnou vůlí duše již v perinatálním období. Možná to ani nechci přesně vědět, možná je to tak, že determinismus a svoboda jsou jen zdánlivé protiklady – že by se mělo hovořit spíš o tom, že jsou determinovány pouze supně volnosti či různé dimenze svobody. Nevím…co bych ale navrhoval bez váhání je, přestat hovořit o duši ve třetí osobě. Jednou provždy. Vždyť je to takový nesmysl. Navíc se jeho používáním jen utvrzujeme v zapomínání na nás samé.
    
    3) Mechanismus hyperventilace si zaslouží velkou pozornost, nevím ovšem, zda tady bylo vše o rovnováze mezi kyslíkem a oxidem uhličitým řečeno úplně správně – řekl bych, že přebytek kyslíku hraje při holotropním dýchání nezanedbatelnou roli. Navíc při něm nelze zanedbat to, že se jedná v neposlední řadě o koncentrační cvičení. Kdy se předmětem koncentrace stává dech jako takový, který je mostem mezi vědomím a nevědomím. Jinak zůstaneme biochemickými materialisty.
    
  • Re: problem s ascedentem
    64 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Pondělí 11.Listopadu 2002 19:54:27
    
    Nabízí se souvislost prvního nadechnutí s početím, pak se nabízí, že se transformuje ONE, Jedno, když jsem na stránce, která s Rudhyarem souvisí. ONE si obléká kabát a je určitě velmi nepřesné napsat, že narozením to začíná a smrtí končí, to by bylo zavádějící. ONE může být činnou podstatou člověka, tím co považujeme za sebe. Duše může existovat pouze jako sestra těla a skrze ni se mohou propašovávat vzájemné návaznosti a souvislosti na před, pŕi a po jedinečném. One by nemuselo nijak chirurgicky zasahovat pro přesný čas, One zkrátka plodí. Astrologie nám nabízí pohled na strukturu vztahů v čase a prostoru, kde se plodí. Veśkerá souvislost může mít ne toliko reálně, objektivně existující, ale symbolicky navazující vzájemný vztah. To je dnešní večer. mf
  • Re: problem s ascedentem
    65 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Pondělí 11.Listopadu 2002 21:59:45
    K odp. č. 63: Vy, Ondřeji, nesouhlasíte se mnou, a já si zase dovolím nesouhlasit s Vámi. Tedy co se týká skluzavky do pekel. Tady nám naše svobodná vůle, o které píšete, zřejmě bude prd platná. Nechci to tady příliš podrobně pitvat, ale člověk jako biologický druh se na této planetě chová jako rakovina nebo jako zhoubný virus, který ohrožuje všechno živé. A nejsou to pouze nějací jednotlivci, je to lidstvo jako celek. Důkazy najdete všude, kam se podíváte. A protože biosféra je v podstatě živý organismus, který kromě jiných vlastností má i svůj vlastní imunitní systém, je zcela zřejmé, že vyskytne-li se v jejím těle takovýto škůdce, který hrozí záhubou celého organismu, prostě ho s pomocí tohoto imunitního systému zlikviduje. Nebude to poprvé, za posledních několik set miliónů let už tento mechanismus použila vícekrát. Nejznámější je vyhynutí dinosaurů, kteří se vůči ostatním živým organismům chovali podobně, a teď je zřejmě na řadě člověk. Aby k této "apokalypse" nedošlo, muselo by se ve velice krátké době totálně změnit myšlení a chování všech šesti miliard lidí na planetě, a to je naprosto iluzorní. A čas už nemáme skoro žádný - existuje mnoho indicií, že zmíněný imunitní systém biosféry už je v chodu. Je-li možné ho zastavit, to netuším, ale myslím, že ne, že už je pozdě. K potřebné změně myšlení lidí zřejmě nedojde mimo jiné taky proto, že drtivá většina o téhle hrozbě buď vůbec neví, nebo ji kromě několika "potrhlých" biologů a ekologů nebere vážně, popřípadě se uchyluje ke všelijakým utopickým fantasmagoriím o blížícím se "věku Vodnáře" a podobně. Co v tomhle směru a pro svou záchranu lidstvo dělá, o tom velmi výmluvně svědčí různé takové konference jako bylo Rio de Janeiro, Kjóto nebo teď naposledy Johanesburg, kde se sice hodně žvanilo, ale výsledek byl vždycky roven nule. A čas běží, odtikávají poslední minuty...
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    66 odpověď odeslal(a) Kacíř v Pondělí 11.Listopadu 2002 22:50:38
    A to buďte pane Trnka rád,že nejste z Prahy.Nás možná takový malý testík čeká.
  • Re: problem s ascedentem
    67 odpověď odeslal(a) Soňa v Úterý 12.Listopadu 2002 10:42:57
    Chci poděkovat paní Vere, že mi napsala tu úvahu. Trošku jsem si zas nechala od své příbuzné povídat o tom horoskopu a obě dvě nás zaujalo, že jsme to viděly dost jinak než když jsem já nechtěla minulý rok nic slyšet a když ona mi mermomocí chtěla radit. Zdravím na vaší astrologické stránce. Soňa
  • Re: problem s ascedentem
    68 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 12.Listopadu 2002 11:18:42
    V odpovědi panu Trnkovi nechci být příliš útočný, ale to s těmi dinosaury snad nemyslíte vážně: Vaše odpověď vyznívá tak, jakoby dinosauři vyhynuli PROTO, že se chovali k ostatním živým organismům podobně jako my, lidé. To snad opravdu ne.Kromě toho nevyhynuli docela, z jedné jejich větve se vyvinuli ptáci, jak už je dnes prokázáno.
    Ale to jen na okraj. Jestli se mnou v hlavních rysech naší společné budoucnosti souhlasíte nebo ne, není podstatné. Jde o to připustit, že je určitá možnost, že budeme v blízké budoucnosti postaveni před možnost volby, týkající se našeho dalšího přežití. Každý z nás, individuálně, jak ostatně jinak (?, )což souvisí i s oním diskutovaným ascendentem. A že zde bude možnost záchrany, v úplně obyčejném křesťanském slova smyslu - ovšem pro ty, kdo se jí předem nezřeknou přitakáním pohodlnému totalitnímu otroctví, absolutnímu a možná nevratnému. Nechci to rozvíjet doslova a brát slova nadarmo, ale snad je to srozumitelné - i když si těžko dovedeme představit jakou to bude formou.
    Ondřej
  • Re: problem s ascedentem
    69 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Úterý 12.Listopadu 2002 12:03:23
    
    S dovolením jenom krátce k naší společné cestě do pekel, která se jeví opravdu nelehce zvratitelná. Pokud to domyslíme do konce, nemusíme se už astrologií vůbec zabývat, k ničemu kloudnému to pak není. Pokud ovšem nepřitakáme totální rezignaci, nabízí se určitý prostor. To že je odpověď na tuto situaci Nový člověk nemusí znít až tolik přemrštěně, protože nic jiného než nový přístup k životu není pro snahy o zvrácení našeho rakovinotvorného působení důležitější.
    
    Ani ztráta horňáckého nářečí nemusí pak tolik bolet, když se tito Nový lidé postarají o to, že budou vznikat v podstatě nové kultury, které budou nečím dalším, životaschopným těhotné. Zdraví Vás mf.
  • Re: problem s ascedentem
    70 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 12.Listopadu 2002 16:37:46
    Proběhla zde krátká diskuze na téma čipů. Rád bych se k němu vrátil z astrologicko-přírodovědného hlediska, pokusím se bez emocí. Z hlediska funkčního se (např. u již existujících čipů, tzv. transpodérů, kterými se cejchuje dobytek, psi, stroje atd.)jedná o umělou identifikaci či identitu. Z technického hlediska je nosičem této informace látka (zde křemík) schopná nést elektromagnetický záznam. Tento záznam lze pak vyvolat (opět elektromagnetickou) energií, dodanou zvnějšku čtecím zařízením nebo zvnitřku baterií v čipu. Stojí za povšimnutí, že toto zařízení je umělou miniaturou, chcete-li karikaturou přirozeného, "bohem daného" tělesa se vzdáleně podobnými vlastnostmi. Tímto tělesem je zemské jádro. V astrologii odpovídá jeho střed okolí IC, symbolu identity. Podle některých tradic je zemský střed "archivem" životních zkušeností všech pozemských bytostí. Z hlediska funkčního se jedná o látku (zde zřejmě železo), schopnou nést informaci i energii v elektromagnetické formě. V této souvislosti bych chtěl dodat, že na rozdíl od AS, DS a MC lze IC ztotožnit se skutečným tělesem - s pevnou částí zemského jádra, tzv. jadérkem, resp. s jeho středem.
    Ondřej
  • Upřesnění
    71 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 12.Listopadu 2002 16:48:45
    Omlouvám se za (obecně nesprávné) tvrzení, že IC lze ztototožnit se středem zemského jádra. To platí jen na rovníku. Obecně správná formulace zní ´IC lze ztotožnit s průmětem středu jadérka do ekliptiky´.
    Ondřej
  • Re: problem s ascedentem
    72 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Úterý 12.Listopadu 2002 22:05:11
    K odpovědi č. 68: "...to s těmi dinosaury snad nemyslíte vážně: Vaše odpověď vyznívá tak, jakoby dinosauři vyhynuli PROTO, že se chovali k ostatním živým organismům podobně jako my, lidé. To snad opravdu ne." Samozřejmě že to myslím vážně. V posledních fázích svého vývoje dinosauři, hlavně ti největší diplodoci, ale i mnozí jiní, žili tak, že likvidovali životní prostředí většině ostatních živých forem, a v konečných důsledcích i sami sobě. My děláme totéž, i když jinou formou než oni. Rád bych Vás upozornil, že podle poslední, asi tak půl roku staré studie několika set nejvýznamnějších světových odborníků, dneska dochází k nejrychlejšímu vymírání živočišných druhů na planetě od doby vyhynutí dinosaurů, a to zásluhou člověka! Denně nenávratně mizí z povrchu planety 25 druhů (!!), většinou samozřejmě bezobratlých, ale zůstane-li nezměněn současný trend naší "civilizace", je velmi reálné, že do roku 2050 na Zemi vyhyne celkem 50 % druhů savců a 30 % druhů ptáků. Myslíte, že si něco takového příroda nechá líbit? Je sice pravda, že konečnou ránu dinosaurům zasadila srážka Země s planetkou, ale to je jenom dorazilo. Nebýt této srážky, vyhynuli by stejně, v té době už totiž byli na sestupu.
    
    "Kromě toho nevyhynuli docela, z jedné jejich větve se vyvinuli ptáci, jak už je dnes prokázáno." Ani lidé nemusí vyhynout všichni, docela postačí, když bude jejich počet zredukován dejme tomu na 10 miliónů.
    
    "...je určitá možnost, že budeme v blízké budoucnosti postaveni před možnost volby, týkající se našeho dalšího přežití." Ta možnost volby je před námi PRÁVĚ TEĎ! A musím říci, že podle mého názoru nemá naše záchrana vůbec nic společného s křesťanstvím, ani s nějakým "přitakáním (nebo nepřitakáním) pohodlnému totalitnímu otroctví", ale spočívá jedině v návratu k životu v souladu s přírodou. Zní to sice banálně, ale člověk se stal škůdcem právě proto, že v tomto souladu žít přestal a povýšil sám sebe na "pána tvorstva" a "vítěze nad přírodou". (Cítíte v tom tu příšernou absurditu? "Člověk vítězí nad přírodou...") Zachránit nás může ne nějaký "nový přístup k životu", ale právě naopak znovuobjevení způsobu života, který jsme dávno zapomněli. Indiáni, Aboriginci a některé podobné národy, které pohrdavě nazýváme "primitivními", tento způsob života znali a nikdy se mu nezpronevěřili - ale jakmile byli "osvíceni" naší vznešenou "křesťanskou civilizací a kulturou", kterou jsme jim násilím vnutili, znamenalo to většinou jejich zánik. Doporučuji přečíst si Poselství od protinožců od Marlo Morganové.
    
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    73 odpověď odeslal(a) Ondřej v Úterý 12.Listopadu 2002 23:36:56
    Dobrá tedy: zaklesněme se do sebe:
    Trnka:V posledních fázích svého vývoje dinosauři, hlavně ti největší diplodoci, ale i mnozí jiní, žili tak, že likvidovali životní prostředí většině ostatních živých forem, a v konečných důsledcích i sami sobě.
    Ivanek:Může být, je to ale stále hypotéza
    Trnka: Rád bych Vás upozornil, že...dneska dochází k nejrychlejšímu vymírání živočišných druhů na planetě od doby vyhynutí dinosaurů, a to zásluhou člověka! Denně nenávratně mizí z povrchu planety 25 druhů...
    Ivanek: To vím, bohužel je to tak, to je ale sugestivní sice, ale přece jen hypotetická představa, že dinosauři vyhynuli z podobného důvodu, jako se "chystají" vyhynout lidé. Omlouvám se za nechtěný cynismus.
    Trnka:Je sice pravda, že konečnou ránu dinosaurům zasadila srážka Země s planetkou, ale to je jenom dorazilo. Nebýt této srážky, vyhynuli by stejně, v té době už totiž byli na sestupu.
    Ivanek: Ano, ale nikde není dokázáno, že si ten sestup způsobili neekologickým chováním. A teď dodám něco astronomického, ať se příliš nezpronevěříme tomuto fóru. Podle jiné nové teorie (citaci když tak dodám) došlo před 60 mil. let k dynamické změně celé sluneční soustavy, kdy se pozměnily oběžné dráhy planet vzájemnou výměnou rotační energie (fyzikálně celkem představitelné u chaotických systémů, k nimž soustava patří). Současně s tím se dramaticky na jedné straně pozměnila sluneční aktivita, potažmo se zvýšila geomagnetická a vulkanická aktivita, tím i kyselost srážek, decimující masově vápenné skořápky dinosauřích vajec a mláďata v nich. Na druhé straně došlo vlivem změny oběžné dáhy Jupitera k poruchám oběžných drah asteroidů, které začaly s větší pravděpodobností lítat dovnitř sluneční soustavy. Toto vše bylo zjištěno zpětnou simulací dynamiky sluneční soustavy 100 mil. let nazpět. Tím bych zatím skončil, abych to neprotahoval.
    Ondřej Ivanek
    
    
    "Kromě toho nevyhynuli docela, z jedné jejich větve se vyvinuli ptáci, jak už je dnes prokázáno." Ani lidé nemusí vyhynout všichni, docela postačí, když bude jejich počet zredukován dejme tomu na 10 miliónů.
    
    "...je určitá možnost, že budeme v blízké budoucnosti postaveni před možnost volby, týkající se našeho dalšího přežití." Ta možnost volby je před námi PRÁVĚ TEĎ! A musím říci, že podle mého názoru nemá naše záchrana vůbec nic společného s křesťanstvím, ani s nějakým "přitakáním (nebo nepřitakáním) pohodlnému totalitnímu otroctví", ale spočívá jedině v návratu k životu v souladu s přírodou. Zní to sice banálně, ale člověk se stal škůdcem právě proto, že v tomto souladu žít přestal a povýšil sám sebe na "pána tvorstva" a "vítěze nad přírodou". (Cítíte v tom tu příšernou absurditu? "Člověk vítězí nad přírodou...") Zachránit nás může ne nějaký "nový přístup k životu", ale právě naopak znovuobjevení způsobu života, který jsme dávno zapomněli. Indiáni, Aboriginci a některé podobné národy, které pohrdavě nazýváme "primitivními", tento způsob života znali a nikdy se mu nezpronevěřili - ale jakmile byli "osvíceni" naší vznešenou "křesťanskou civilizací a kulturou", kterou jsme jim násilím vnutili, znamenalo to většinou jejich zánik. Doporučuji přečíst si Poselství od protinožců od Marlo Morganové.
    
    
  • Re: problem s ascedentem
    74 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich ve Středu 13.Listopadu 2002 16:42:41
    
    Pane Trnka, souhlasím s tím co píšete, ale svět se mění, proto je obtížné uplatňovat dávné přístupy v současné době prostě proto, že žijeme
    v radikálně jiném prostředí a systému, který
    přináší jiný charakter problémů. O tom tady existuje bezpochyby vcelku jasná představa a nemá význam psát o tom, že moudrý člověk se dokáže podívat zpět. Já jsem se pouze nesnažil vytvářet tendenci k návratu, ale k cestě dál.
    
    Horňácké nářečí je oceněníhodný, svébytný prostředek komunikace, ale nevím, jestli je možné se jeho prostřednictvím domluvit na všem, co bych si přál. Ještě dodám, že ho bylo užito pouze jako
    zástupného symbolu. mf
  • Re: problem s ascedentem
    75 odpověď odeslal(a) Petr Trnka ve Středu 13.Listopadu 2002 22:20:59
    Co se toho horňáckého nářečí týče, tak tady Vám rozumím, Martine Fridrichu. To máte pravdu. K Vaší myšlence: "...svět se mění, proto je obtížné uplatňovat dávné přístupy v současné době prostě proto, že žijeme v radikálně jiném prostředí a systému, který přináší jiný charakter problémů" bych měl ovšem vážnou připomínku. To "jiné prostředí", které jsme sami vytvořili, je destruktivní a zhoubné, a je proto zcela na místě otázka, jestli by nebylo moudré vrátit se k takovým hodnotám, a obnovit znovu takové prostředí, které destruktivní a zhoubné nebude. Což samozřejmě vůbec nemusí znamenat nějaký návrat na stromy nebo do jeskyní. Už nějakou dobu se mluví o teorii trvale udržitelného rozvoje. Bohužel zatím jenom mluví.
    
    K odpovědi č. 73: "Podle jiné nové teorie... došlo před 60 mil. let k dynamické změně celé sluneční soustavy, kdy se pozměnily oběžné dráhy planet vzájemnou výměnou rotační energie (fyzikálně celkem představitelné u chaotických systémů, k nimž soustava patří)... Toto vše bylo zjištěno zpětnou simulací dynamiky sluneční soustavy 100 mil. let nazpět." To máte pravdu, o takových procesech ve sluneční soustavě jsou tu určité indicie, jednoznačný důkaz však zatím není žádný. Na počítačích lze nasimulovat ledacos. Je to zkrátka hypotéza na stejné úrovni jako ta, že dinosauři vyhynuli z důvodů, o kterých jsem tu psal já. Indicie ano, přímý důkaz ne. Takže je to 1 : 1.
    
    Petr Trnka
    
  • Re: problem s ascedentem
    76 odpověď odeslal(a) Ondřej ve Čtvrtek 14.Listopadu 2002 12:58:07
    Ano, v tomto punktu s Vámi souhlasím.
    O.I.
  • Re: problem s ascedentem
    77 odpověď odeslal(a) D.Vera v Sobotu 16.Listopadu 2002 09:04:23
    Milá Soňo, děkuji za příslib naděje pro astrologii. Přeju Vám, ať už půjdete, kam chcete, vnímavost a lásku.
    Až přístí rok přijedu na dovolenou, třeba se uprostřed noci potkáme na Karlově mostě. Nepřeju Vám, aby Vám nejel vlak kvůli vichřici nebo povodni, ale třeba se tam půjdete projít jen tak. Když uvidím takovou mladou dámu, která se uprostřed noci dívá na Kampu a třeba tam tentokrát nebude sama, řeknu si, to je třeba ta Soňa, a pokud se na mne podíváte, usměju se, než Vás minu.
    D.Vera
  • Re: problem s ascedentem
    78 odpověď odeslal(a) Martin Fridrich v Pátek 22.Listopadu 2002 12:38:07
    
    Jen pro doplnění:
    Josef Šmajs -Gnoseologické implikace evoluční ontologie- vydala MU Brno 2001, edice Torzo
    
    /seskládané výpisky/
    Kultura zatím neproměnila lidskou biologickou podstatu, biologické struktury, jimiž člověk poznává i nadále produkuje evoluce přirozená. Ale proto, že myšlení spontánní aktivitu jakoby zastavuje a transformuje ji na organizační hladinu věcí a jejich ideálních pojmových konstrukcí, musíme prostě uznat, že myšlením lze skutečnost pouze částečně INTERPRETOVAT.
    Lidské pojmové poznání není jediné poznání, které existuje. Buňka nepochybně své vnější prostředí také poznává a získané poznání ONTICKY VYUŽÍVÁ. Živé systémy dávno před kulturou své vnější prostředí poznávaly a zpředmětňovaly proto, aby přežili. Zdá se ale, že lidské pojmové poznání /slova zavěšená na skutečnosti/ souvisí s biologicky předepsanou potřebou člověka ADAPTOVAT SE OFENZÍVNĚ, tj. prostřednictvím reprodukce a rozvoje kulturního systému /kulturní evoluce/. Nejpodstatnější pak je, podle našeho názoru, spojení schopnosti poznávat s PRODUKTIVNÍ AKTIVITOU, prostě proto, že se člověk díky nynější kultuře prosadil jako malý opoziční bůh.
    Dnes existuje shoda, že biologickým nositelem sociokulturního poznání, centrem jeho koordinace je neokortex.
    
    Musíme tedy zkoumat, proč lidská aktivita, včetně aktivity poznávací vytváří a strukturuje skutečnost jinak než přirozená evoluce, pro člověka sice aktuálně výhodným, ale z hlediska jeho perspektivy nebezpečným způsobem. Je zřejmé, že k pochopení tohoto problému nestačí sledovat, zda věda dospívá k Pravdě, protože pravda je jen jedním z možných způsobů našeho gnoseologického přiblížení ke skutečnosti, zjednává přístup jen ze strany člověka a pro člověka. Dnes se zřetelně vyjevuje, že se to s problémém lidské pravdy opravdu mírně houpe, i když z jiných důvodů, než se domnívají zástupci postmoderny. Ti totož důrazem na pluralitu interpretací většinou akceptují pouze to, k čemu již beztak věda dospěla sama. Souhlasíme s nimi, že lidské sociokulturní poznání je vždy interpretací, a že dvě interpretace jsou lepší než jedna (Bateson), ale těžiště problému leží podle nás jinde. To dnes vybízí oživit málo objasněný problém vztahu pravdy a KOMPATIBILITY.
    
    Problém kompatibility/=přijatelnosti prostředím/, s nímž spojujeme naději na zmírnění či vyřešení ekologické krize, se netýká jen nových forem techniky, materiální kultury a prostředků k udržování lidského zdraví. Podobně jsou např. již delší dobu testovány i vlády a parlamenty dnešních demokratických zemí. Fylogenetické poznávání za pomoci pokusu a omylu je sice pomalé, ale biologicky dokonalé. Jeho výsledek -informačně uzavřený genom- je spolehlivou instrukcí pro vytvoření struktury organismu, která bude za normálních okolností dlouhodobě kompatibilní s jeho vnějším prostředím, nemůže sice snadno rozpoznávat příčiny a zákonitosti, mohlo ale patrně lépe rozhodovat mezi adekvátním a méně adekvátním poznáním.
    
    Pro formy života, jimž útočná adaptivní strategie biologicky předurčena nebyla /přestože
    si v omezené míře mohou přirozené prostředí upravovat a ekologické niky zcizovat jiným živým tvorům/ platí že vrozené, geneticky předávané, u nich dominuje nad naučeným. Určitý živočich se může v průběho svého individuálního života naučit pouze to, co mu geneticky programovaná struktura jeho motoriky dovolí. Genom živočicha a učení v průběhu ontogeneze, to jsou dva pilíře, na nichž dodnes stojí také biologicky nadbytečné sociokulturní poznávání člověka. REÁLNÝ PROCES OBYČEJNÉHO I VĚDECKÉHO POZNÁVÁNÍ TEDY POSTUPUJE STÁLE KUPŘEDU, probíhá skrýtá evoluce obsahu, struktury a další diferenciace forem poznání, probíhájí procesy spontánního objevování a zapomínání poznatků, funguje selekce i rozšiřování úspěšných forem poznání. A podobně jako úhrnná lidská aktivita nemůže být být řízena žádným scénářem, také proces nevratného lidského poznávání má pouze směr, hledá problémy a jejich řešení, zkoumá terém směrem dopředu a minulostí je pouze vyzbrojem. A zcela pochopitelně je celý tento proces provázen četnými gnoseologickými předsudky, nezdary a omyly. Když živé systémy neusilují ani o řízení evoluce vlastního druhu, ani o vládu a moc /dobré explicitní teorie opravdu mohou přinášet moc/ nad jinými druhy či přirozenými ekosystémy, žádnou explicitní teorii skutečnosti, ani své druhové či individuální existence nepotřebují. Všechny organismy totiž objektivního poznání světa dosahují. Poznávají nejen její pravidla a zákony, nýbrž i způsob realizace v přirozených fenotypových strukturách.
    Sociokulturní poznání, které je méně určité, avšak intersubjektivně sdělitelné, jakoby preferuje to, čeho se člověk může zmocnit snadno a rychle: abstraktní pravidla fungování makroskopické úrovně skutečnosti.
    
    To, že v případě biologického formování člověka evoluce jakoby zanedbávala tělo a pracovala spíše na systémech umožňujících průběžné učení a záměrné řízení lidského chování, tj. na CNS, na mozku, jenom podtrhuje důležitost pochopit člověka také z hlediska spektra jeho bohatě diferencované aktivity, je třeba prostě uznat, že dokud člověk jako biologický druh existuje, strukturně i funkčně odpovídá přírodě. Biologicky prederminovaná byla tedy i lidská schopnost sdružovat se do velkých sociálních skupin, jemně komunikovat, kooperovat, podřizovat se vůdcům, emocionálně prožívat a specifickým způsobem poznávat svět.
    
    Ale složitost a rozsah člověkem vytvářeného kulturního světa dnes přesahuje přirozené možnosti percepce naší smyslové a nervové výbavy. Vyplývá z toho nejen neschopnost obyčejného, speciálně nepřipraveného myšlení rozumět fungování současné výpočetní techniky, novým genovým manipulacím a biotechnologiím, či globálnímu procesu rozmachu tržního hospodářství a finančních operací. Z toho může vyplývat i rezignace části laické a odborné veřejnosti na vysoké teoretické nároky intelektuálního pochopení globální ekologické krize. A to tím spíše, že v evolučním procesu kultury, pominemeli činnost realizující přísně informačně předepsané procedury /technologické projekty/, jsme i navzdory vědeckému pokroku stále odkázáni na podobné mírně tajemné mechanismy, jakými ekosystémy konstruovala a optimalizovala příroda sama: na SPONTÁNNÍ VZNIK kulturní uspořádanosti neřízenou lidskou aktivitou. Prostě s mozky vytvořenými přírodou jsme sice dokázali zažehnout kulturu, ale nikdy nebudeme s to plně poznat, a proto ani znovu vytvořit to, co vzniklo samovolně, v průběhu přirozené vesmírné a pozemské evoluce.
    
    V epoše šesté, kulturou zaviněné geologické etapy hromadného vymírání biologických druhů, musíme připomínat principiální lidskou neschopnost
    nahradit ztracenou biotickou uspořádanost, zapsanou v implikátně v genofondu miliónů druhů,
    i explikátně v rozmanitých živých fenotypech.
    
    Metaforicky řečeno, na planetě Země směřovala přirozená evoluce života od instinktu k inteligenci. Vyhasínání přirozených instinktů /jako např. u zvířat v zajetí/ můžeme chápat jako určitou ztrátu vrozených mechanismů koordinace chování. Zjistilo se ale napřiklad, že výchova nemá téměř žádný vliv na agresivitu, nebo altruismus, protože dědičnost je ovlivňuje v celé šíři. Velmi mnoho našich vrozených a pro nás typických způsobů chování zůstalo ve stejném tempu, ve kterém probíhal celý vývoj, dokud na kolbiště nevstoupilo abstraktní myšlení. To je důležité metodologické varování pro každého, kdo má tendenci přeceňovat vlastnosti a výkony ovlivnitelné učením, lidský rozum, vědu, morálku, odpovědnost a naopak nedoceňovat nevědomí, emoce a agresivitu.
    
    Forma osobnosti je dána především genotypem, v důsledku nemusí být ani objektivně stejné prostředí pro různé jedince stejnou podnětovou situací. Je důležité, jaký subjektivní význam jim připisuje. Aktivní působení provokuje /podněcuje i limituje/ různé možnosti realizace genotypu a spoluvytváří fenotyp- konkrétní živou variantu realizace příslušné fylogenetické výbavy organismu. Geny jen zcela nepřímo ovlivňují, které neurony a z jakých míst budou nějakým způsobem na podněty odpovídat. Nemohou "vědět", jaké tyto podněty budou, kolik jich bude a v jakém budou přicházet pořadí. Existují pouze dva relativně samostatné ontogenetické procesy:
    a/ biologické procesy zrání organismu - posloupnost růstu a změn relativně nezávislých na událostech v prostředí, která je řízena pevným genetickým programem, který je u všech lidí víceméně stejný
    b/psychologické procesy učení - kvalita podnětů i čas, který se dostaví, ovlivní, zda se osobnost bude rozvíjet harmonicky, či nikoli.
    
    Učení /motorické i strukturně sémantické/ je z větší části vlastně učením sociálním. Ale zejména nezáměrné učení je zprostředkováno celou strukturou vnějšího prostředí. Např. pouze dekorativní přítomnost přírodních prvků v umělém kulturním prostředí samozřejmě hodnotově působí, dominance abstraktních geometrických tvarů a abiotických struktur kulturních struktur však až příliš viditelně manifestuje hodnoty, které v dnešní protipřírodní kultuře platí. Vzhledem k nynější ekologické situaci nemůže být cílem socializace pouhá adaptace a konformismus s normami a zajímavé by bylo zamyslet se v této souvislosti nad také nad formováním pomocí školské výchovy.
    
    Sílící proces globalizace kultury podporuje iluzi, že duše dnešního člověka bude utvářena hlavně studiem, kontaktem s moderními technologiemi, informacemi, cestováním a masmediální kulturou. Laická veřejnost sice uznává a připomíná tzv. mimoproduktivní funkci krajiny, tj. její ozdravný účinek na člověka v rovině relaxační a rekreační, ale roli přírody tím vlastně podceňuje. Příroda se stará nejen o zdravé tělo, ale i o zdravou duši a spolu s funkční rodinou a přiměřeně rozsáhlou kulturou je s to rozvíjet to, co je potenciálně obsaženo v lidském genomu- biologicky predeterminovanou lidskost. Psychologové sice diskutují o tom, zda při formování člověka má socializace předcházet či následovat individualizaci, ale obvykle se nezabývá tím, že socializace je z hlediska lidské fylogeneze jakoby druhotná proto, že ji vždy provázela širší a starší NATURALIZACE. Neverbální kontakt a rozvíjení schopností člověka adaptovat se na geneticky naprogramovaný přirozený svět- na volnou přírodu.