<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí  276 277 278 279 280 281 282 283 284 285  286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296   Další

• (no subject)
  2419 otázku odeslal(a) Mirka Uhlířová v Sobotu 25.Září 2004 14:15:26
  Prosila bych výklad ke konstelaci v tranzitním horoskopu - URAN opozice URAN. Co takováto konstelace pro člověka znamená, jak např.se projevuje v jeho osobním životě-práce,rodina,partnerství. Děkuji za odborný výklad.
  • Uran v opozici k nativní poloze
    1 odpověď odeslal(a) Jiří K. v Sobotu 25.Září 2004 15:01:03
    Tohle je generický aspekt, kterým si ve věku cca 42 let projdeme všichni. Určitě k němu najdete něco v sekci "Texty", text pana Turnovského Tranzity (nebo tak nějak se to jmenuje). Uran je symbolem svobody, samostatnosti, individualismu, nových cest, takže opozice na natální polohu podle mě bude vypovídat o uvědomění si, jak hodně se nám podařilo jít vlastní cestou, oprostit se od všeho, co nám nepatří, jak hodně jsme jako individua byli inspirujícím přínosem, jak dobře se nám daří stát na vlastních nohou a mít skutečně individuální pohled na svět... A tak. Je to výsledek objektivního snažení o osamostatnění se, které začíná cca ve 21 letech, možná není od věci se tam vrátit a projít si to. Od tohoto věku je podle mě možné využít vybudované individuální a svobodné stanovisko a dát mu širší rozměry a využití.
    
    No, na to, že o tom v podstatě moc nevím, jsem toho napsal až moc... JK
  • Re: (no subject)
    2 odpověď odeslal(a) KX-B v Sobotu 25.Září 2004 16:13:41
    Záleží na postavení nativního Urana a postavení tranzitujícího Urana (domy, znamení, aspekty k ostatním prvkům horoskopu, atd...). Jinak se k tomu nic konkrétního říct nedá.
  • Re: (no subject)
    3 odpověď odeslal(a) Večernice v Sobotu 25.Září 2004 16:35:28
    
    ...Tohle je tzv, "úplňkové postavení " Urana ( sice generační aspekt ,protože jim musíme projít v určitém věku všichni)- ale parafrázuje význam úplňku Světel. To znamená hodně dynamiky v prožívání, non plus kontra - nutnost využití konstruktivní nabídky spracování protipólu ( událostí, akcí, prožitků,atd.....) a hlavně učení se diplomacie a konstruktivity v posuzování skutečných úzce individuálních ( subjektivních ) možností a reálného zpracovávání těchto událostí a změn ( ve svém soubežném prožívání). Ale to už máme skutečně jenom sami ve vlastní režii- dle individuálních možností konkrétní - osobní nativity ,.- Pernová
  • Re: (no subject)
    4 odpověď odeslal(a) Jiří K. v Sobotu 25.Září 2004 16:35:38
    Ano, to jsem vlastně taky chtěl podotknout, leč zapomněl... To, co jsem napsal já, je vlastně jinými slovy "dotyčnému je cca 42 let"... JK
  • Re: (no subject)
    5 odpověď odeslal(a) Jiří K. v Sobotu 25.Září 2004 16:53:00
    ("to jsem chtěl říct" myšleno to s těmi domy, s paní Večernicí jsme sem ten příspěvek dávali synchronně)
  • Re: (no subject)
    6 odpověď odeslal(a) Anonymous v Sobotu 25.Září 2004 18:10:06
    Z vlastních čerstvých poznatků je opozice Uranu o změnách ve všech oblastech. Přeji hodně štěstí :-)

• Tranzity vnějších planet
  2502 otázku odeslal(a) MajkaX v Pátek 5.Listopadu 2004 09:02:20
  Chtěla bych se zeptat na vaše zkušenosti s tranzity vnějších planet. Pozorujete působení tranzitní planety (z hlediska významu fáze cyklu) ve vztahu k její nativní pozici, nebo k ASC? Například: týká se závěrečné přehodnocování a počáteční rozhodování tranzitu přes nativní polohu planety, nebo přes ASC? MajkaX
  • Re: Tranzity vnějších planet
    1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 5.Listopadu 2004 11:06:48
    Rozlišujeme, MajkoX, dva cykly. Jeden generický - společný všem lidem - neboť např. rozběžná kvadratura Uranova nastává u všech lidí přibližně ve stejnou dobu 21 let. Druhý cyklus je individuální, který začíná přechodem planety přes ascendent (v případě Urana, Neptuna, Plutona přes jakoukoli první osu kterou krosne). Píšete: "týká se závěrečné přehodnocování a počáteční rozhodování tranzitu přes nativní polohu planety, nebo přes ASC?" Týká se to obou. Pokud planeta tranzituje přes svoji nativní pozici, je to signál, aby byla její funkce prožívána novým způsobem na základě zkušenosti předchozího cyklu, ale spíš ve vztahu k domu v němž se v nativitě umístila, i když poněkud obecněji - je tu kladen důraz na obecnou funkci planety. Pokud tranzituje přes asc. je to záležitost individualističtější, spojená s intuitivním sebeobjevováním a s asimilací předchozí jedincovou zkušenosti uprostřed kolektivu. Snad to není příliš složitě napsané. Turnovský
    
    
  • Re: Tranzity vnějších planet
    2 odpověď odeslal(a) MajkaX v Pátek 5.Listopadu 2004 12:05:38
    Pane Turnovský, děkuji za odpověď. Je to náročné - zkusím zrekapitulovat, jestli jsem to pochopila správně. Tranzit vůči nativní poloze = vývoj který přichází s věkem, formuje nás tlak či zkušenosti z vnějšku skrze určitou oblast (dům ve kterém leží nativní planeta). Tranzit domem nativity = vývoj určité oblasti (dům kterým planeta tranzituje), v souvislosti s využíváním nativního potenciálu. Ono to je asi těžké od sebe oddělovat, všechno souvisí se vším. MajkaX
  • Re: Tranzity vnějších planet
    3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 5.Listopadu 2004 12:17:11
    myslím, že jste to MajkoX pochopila.
    
    Jen ještě jedno. Často se říká, že všechno souvisí se vším, ale to je nepřesné. Souvislot všeho se vším je potenciální. Jednotlivé prvky navazují vztah postupně se všemi prvky a až na konci procesu by mělo všechno souviset se vším. Turnovský
    
  • Re: Tranzity vnějších planet
    4 odpověď odeslal(a) MajkaX v Pátek 5.Listopadu 2004 12:32:13
    Díky, pane Turnovský - i za to závěrečné upřesnění. Já už jsem to brala spíše jako odlehčení. Jak je vidět, není Luna v Panně jako Luna v Panně :-)
    Hezký den MajkaX

• Nevědomí vs. racio
  2561 otázku odeslal(a) Honza v Úterý 30.Listopadu 2004 09:03:21
  Jak se tak znovu a znovu snažím procvičovat interpretační improvizaci, docházím k jistému nepohodlí. Pokud vidím jasně určitelné prvky, jako třeba Jupiter v 7. domě, je vše v pořádku. Obtížné mi přijde interpretovat prvky, které souvisí s nevědomými procesy (zvláště u jinak poměrně prakticky zaměřených lidí). Jakmile jde třeba o Pluto, popřípadě o 12. dům, jsem trošku bezradný. Jak byste viděli například v radixu konjunkci Jupiter/Merkur ve 12tém domě s jejich současnou trinovou "masáží" Plutonem v domě 4tém? Samozřejmě je mi jasné, že se jedná o poměrně nevkusné vytržení z kontextu, ale přece jen by mne technicky zajímal váš náhled....
  • Re: Nevědomí vs. racio
    1 odpověď odeslal(a) Jiří K. v Úterý 30.Listopadu 2004 12:17:40
    Abych se přiznal, ještě by mě pár věcí zajímalo - např. znamení té konjunkce Merkur-Jupiter (asi to budou Blíženci či Rak dle mého věkového odhadu, ale ten může být taky scestný), zda je Merkur Prométheus (vychází před Sluncem) či Epimétheus (zapadá za Sluncem) a tak.
    
    Merkur v konjunkci s Jupiterem mi asociuje "lačné myšlení" či "hlad po komunikaci". Trinus Pluta tohle hladové myšlení asi potáhne k co nejhlubšímu pochopení nějakého prazákladu. Čekal bych, že dotyčný bude nadšeně odkrývat souvislosti mezi plovoucím vývojem společenského hemžení a tím, co z naší tradice zůstává neměnné a co u našich kořenů stojí za udržení a co ne. Čekal bych široký rozhled a vhled.
    
    Můj názor je navíc takový, že vědomí i nevědomí je volně rozeseto po celém horoskopu. Necpal bych ho do jednoho domu či k jedné planetě. 12. dům se možná dává do souvislosti s tím, že zde přicházíme do kontaktu s tím, co jsme si dříve neuvědomovali, celý cyklus pomalu stoupáme po spirále aniž bychom si to uvědomili, ale ve 12. domě jsme na konci smyčky a jasně vidíme, o kolik jsme se posunuli. Ale ne nutně tam musíme cpát nevědomí. Je to dům, v němž dotahujem své vědomé cíle do konce, vybíráme semena a odhazujeme shnilé plody, rozhodujeme se, co s sebou potáhneme dál a s čím je na místě skončit. Meditujeme o samotě, rozjímáme nad současností jako nad propojením minulosti a budoucnosti. Vnímáme sebe jako součást širokého kontextu a připravujeme se na vydělení jako jedinečné bytosti (na Ascendentu).
    
    No a Uran, Neptun, Pluto mohou taktéž působit dosti vědomě. Nevědomé jsou asi hlavně na počátku života, neboť jejich cykly jsou příliš dlouhodobé na to, abysme si je tak brzy uvědomili. Dostáváme se k nim pomaleji, ale stojí to za to (někdy). JK
  • Re: Nevědomí vs. racio
    2 odpověď odeslal(a) Honza v Úterý 30.Listopadu 2004 13:13:47
    Děkuji,
    samozřejmě, jak jsem říkal, je to vytrženo z kontextu. Pokud to mám upřesnit, konjunkce je dobežná, je v Beranu, Pluto čučí ze Lva (trinus taktéž doběžný). Pokud mám nástínit další patrně důležitý aspekt, bude to vzhledem ke konjunkci Neptunova opozice ve Váhách.
    
    Jinak s tím nevědomím - takto to samozřejmě také vstřebám. Ale potíž je v tom, že ona osoba je poměrně zmatená a rozhled až tak nemá... Ale je pravda, že tyhle aspekty jsou u ní nejdůležitější.
    
    Ono mi asi dělá potíž vztáhnout tyto cyklické definice (člověk zhodnocuje, vidí, váží, začíná něco nového....) přímo k radixu.
  • Re: Nevědomí vs. racio
    3 odpověď odeslal(a) Věra v Úterý 30.Listopadu 2004 13:58:35
    Uvedené prvky ukazují na zbrklé myšlení, z ničeho si nebere ponaučení, má potřebu odlišit se od "stáda". Věra
  • Re: Nevědomí vs. racio
    4 odpověď odeslal(a) Axmannová v Úterý 30.Listopadu 2004 14:02:22
    http://www.astrolozka.cz
    
    Všude v horoskopu je přítomno jak vědomí, tak nevědomí. Přesto UR, NE, PL jsou uchopení jaksi vzdálenější než prvních 7 planet. Pro (zejména mladého) člověka, kterému bych chtěla pomoci ve snaze o vědomé žití, obešla bych se bez transsaturnů, jejichž potenciál se většinou vyloupne teprve spolu s přibývajícími životními zkušenostmi…LA
    

• Řekové
  279 otázku odeslal(a) Stuart ve Středu 10.Května 2000 16:02:02
  Pane Turnovský,
  
  kdesi na těchto stránkách píšete, že Němci jsou na tom stejně jako ostatní, s výjimkou Řeků, kteří jsou na tom pouze lépe než Římané. Není to sice o astrologii (nebo alespoň ne jen o ní), ale rád bych znal důvody, pro něž to tvrdíte.
  
  Díky. S.

• (no subject)
  304 otázku odeslal(a) zavis v Pondělí 29.Května 2000 15:11:50
  Pozorne sleduji vasi diskusi. Predevsim me zaujmuly nektere posledni prispevky o smyslu astrologie.
  Rad bych se s vami podelil o clanek, na ktery jsem nedavno narazil na teto adrese.
  http://mujweb.cz/www/habib/vesmir.htm
  Zajimalo by me co si o nem myslite ?
  
  zavis
  • Re: (no subject)
    1 odpověď odeslal(a) baudy v Pondělí 29.Května 2000 20:41:03
    
    Pretahl jsem to na plac. bau
    
    VESMÍR JAKO HOLOGRAM
    
    EXISTUJE OBJEKTIVNI REALITA, NEBO JE VESMÍR PŘELUD?
    
    
    --------------------------------------------------------------------------------
    
    
    V 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alain Aspect provedl experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z nejvýznamějších experimentů ve 20.století. Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách. A pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy.
    
    Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.
    
    Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problém je, že takový to akt porušuje dlouho udržovanou Einstienovu zásadu, že žádná komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla. Ponevadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové bariery. Tato děsivá výhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli příjít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit Aspectův nález.
    
    Tak například David Bohm z Londýnské univerzity veří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti vesmíru, je v podstatě přelud, obrovský a okázalý podrobný hologram.
    
    Aby jsme porozuměli, proč Bohm činní toto překvapující tvrzení, musíme nejdříve trochu porozumět, co je hologram. Hologram je třídemenzionální fotogragfie, vytvořená pomocí laseru.
    
    Aby byl vytvořen hologram, předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem laseroveho paprsku. Pak ten druhý laserový paprsek je odrazem světla toho prvního a výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba laserové paprsky mísí) je zachycen na film.
    
    Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná zmeť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se tří-dimezionální obraz původního předmětu.
    
    Tři-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže.
    
    Vskutku, dokonce jestliže tyto poloviny budou zvovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzy původního obrazu. Narozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku.
    
    "Celek v každé části" , jež je přirozenou vlastostí hologramu nám poskytuje úlně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části.
    
    Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme kousek z kterého je to uděláno, dostaneme pouze menší celek.
    
    Tento vhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu. Bohm věří, že důvod, proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v kontaktu, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějakých druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjadřením téhož základního něčeho.
    
    
    Aby lidem umožil lépe si představit, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci.
    
    Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a naše vědění o tom něm a co se v něm děje, přichází z dvou televizních kamer, jedna namířena na na předek a druhá ze strany.
    
    Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby na každé z obrazovek, jsou odděléné entity. Konec konců, protože kamery jsou nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme pokračovat v dívání se na ty dvě ryby, posléze si uvědomíme, že zde je jistý vztah mezi nima.
    
    Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže zůstaneme nevědomí o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí být okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to jasně není.
    
    Toto, říká Bohm, je přesně to, o co se děje mezi subatomátními částicemi v Aspectově experimetnu.
    
    Podle Bohma, zřejmé spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi, nám říká, že zde je hlubší úroveň reality, které se neučastníme, mnohem komplexnější dimense za naší vlastní, která je analogická akváriu. A dodává, že se díváme na objekty, třeba jako oddělené jedna od druhé, protože vidíme jenom část reality.
    
    Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná (ultimately) jako holograf a nedělitelná jako předtím zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno s takových vzorů, vesmír sám je projekce, hologram.
    
    Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je iluzorní, znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem propojeni.
    
    Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomovými částicemi, které obsahuje každý losos, který plave, každé srdce, které tluče a každá hvězda, která bliká na nebi.
    
    Vše proniká vše, ačkoli lidé můžou kategorizovat, přihrádkovat, a dále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechna příroda je jednotná pavučina.
    
    V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůže být dále nazírány jako fundamentální. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic není opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a tří-dimezionální prostor, jako obraz ryby na TV monitoru, musí být názírán jako projekce tohoto hlubšího řádu.
    
    V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s vhodnými nástroji může být možné někdy dosáhout superholografické úrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti
    
    Co ještě superhologram obsahuje je otevřená otázka. Dejme tomu, že superhologram je matrice (matrix), který dává zrod všemu ve vesmíru, obsahuje každou subatomární částice, které byli nebo budou - každé utváření hmoty a energie, který je možný, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gamma paprskům. Může to být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je".
    
    Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě jiného může ležet ukrytého v superhologramu. Odvažuje se též říci, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahje více. Nebo jak tvrdí, možná že superholografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za ktyrým leží "nekonečnost dalšího rozvoje".
    
    Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu mozku a též se dostal k důkazu o holografické podstatě reality.
    
    Pribram došel k holografickému modelu při uvažovaní nad hádankou jak a kde je uložena v mozku pamět a vzpomínky. Po desetiletí dlouhých studii ukázal , že spíše než omezená na a určitou oblast, je pameť rozptýlena po celém mozku.
    
    Po serii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil, že bez ohledu jako část mozku krysy odstranil, nebyl schopen vykořenit její pamět jak provést komplexní úkol, který se naučila před operačním zákrokem. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopen přijít s vysvětlením mechanismu tohoto podivného ukládání paměti, a sice to, že "celek je v každé části".
    
    Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že našel vysvětlení, které vědci hledali. Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo málych seskupeních neuronu, ale ve vzorcích nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejně tak vzory laserové interference křižují celou oblast filmu, který obsahuje holografický obraz. Jinými slovy, Pribram věří, že mozek sám je hologram.
    
    Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik informací v tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard (bilionů)* bitů informací během průměrného lidského života ( nebo přibližně ten samé množství informací obsažené v pěti svazcích Encyklopedia Britannica.)
    
    Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací - jednoduše při změně úhlu, pod kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo demonstrováno, že jeden čtvereční centimetr filmu může pojmout až 10 miliard (bilion) bitů informace.
    
    Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více pochopitelnější, jestliže mozek funguje podle holografických pricipů. Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli co vám příjde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit po zpátku skrze ohromné a bunečné abecední soubory abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám vybaví asociace jako "pruhovaná", "podobná koni", a "zvíře pocházející z Africy" , všechno nás to napadne oklamžitě.
    
    Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad navzájem souvztažného systému v přírodě.
    
    Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlepe. Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení schopné přeměnit zjevně nesmyslnou změt frekvencí do souvislého obrazu, Pribram věří, že mozek také zahrnuje čočku a užívá holografické principy, aby matematicky konvertoval frekvence, které příjímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.
    
    Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto není divu, že Pribrama teorie, získává rostoucí podporu mezi neurofyziology.
    
    Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý z faktu, že lidé mohou lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip může vyslvětlit tuto schopnost.
    
    Zucarelli také vyvinul technologii holophonického zvuku, metodu záznamu schopnou reprodukovat akustickou polohu s téměř tajemným realismem.
    
    Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstrují "tvrdou" reality opíráním se o vstupy z okruhů frekvencí, je také experimentálně podložena.
    
    Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě frekvencí, než se původně myslelo.
    
    Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes nazvané "osmické frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takový to nález nám naznačuje, že je to jenom v holografické působnosti vědomí, že takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.
    
    Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane? Jestliže je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost a co je "tam venku" je jen změt frekvencí, a jestliže je také hologram a jen vybírá určité frekvence z této změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání, co se stane s objektivní realitou?
    
    Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak východní náboženství dlouho avizují, materiální svět je Mája, iluze, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, je to též iluze.
    
    Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí, a co my vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál pro výňatek ze superhologramu.
    
    Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledů, byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců se k němu postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá mysteria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce ustanovit paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé, včetně Bohma a Pribrama, si všimli že mnoho parapsychologický fenoménů se stává mnohem více srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu.
    
    V vesmíru ve kterém individuálních mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části většího hologram a všechno je neskonale vzájemně propojené, telepatie může být pouze zpřístupnění holografické úrovně.
    
    Je mnohem snažší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Grof cítí, že holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů, které lidé zažívají během změněných stavech vědomí.
    
    V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, Grof měl jednu pacientku, ženu, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem prehistorického plazu. Během v průběhu její vize, ona nejen že podala detailní popis, že tento ženský znak byl vnímán jako by to bylo zapouzdřené ve jakési formě, a všímla si též, že samci tohoto druhu měli barevný flek na straně hlavy.
    
    Co bylo pro Grofa překvapující, že ačkoli žena neměla žádnou dřívější znalost o takových věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů, hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu jako spouštěč sexuálních podnětů.
    
    Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumů se Grof setkal s příklady pacientů indentifikující se vlastně s každým druhem na evolučním stromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemné zoologické detaily, které se ukazují jako přesné.
    
    Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických fenoménů, se kterými se Grof setkal. Také měl pacienty, kteří se zdáli proniknout do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle daváli detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby dali přesvědčiví popis z cest mimo tělo, záblesků budoucnosti, a regresí do zjevně minulích inkarnací.
    
    V pozdějším výzkumu, Grof se setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovali užítí psychdelických látek. Ptorože společným prvkem takových zkušeností, který se objevoval, byla transcedence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a omezení času a prostoru, Grof je nazval "transpersonální zkušenosti" , a pozdních 60 letech pomohl založit větev psychologie nazývanou "transpersonální psychologie" , jejíž studiu se potom plně věnoval.
    
    Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala transpersonální psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof ani ostatní nebyli shopni dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. Ale to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu.
    
    Jak si Grof nedávno všiml, jestliže je mysl jen část kontinua, labyrint, který je spojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo existovala, ale s každým atomem, organismem, a oblastí v ohromném prostoru a času, fakt , že je schopna příležitostně dělat vpády do tohoto labyrintu, a mít transperosnální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divné.
    
    Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal, že jestliže pevná realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku - stejně tak jako těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické.
    
    Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčicímu procesu může být též transformován holografickým paradimagmatem. Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí. Co nyní nahlížíme jako zázračné uzdravení z nemoci, může být vlastně změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla.
    
    Podobně, sporná nová lečebná technika jako je vizualizace může učinkovat stejně dobře, protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejně realné jako "realita".
    
    Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize "Dary neznámých věcí", biolog Lyall Watson popisuje jeho setkání s Indonéskou šamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna vytvořit úplný háj stromů náhle mizejících ve vzduchů. Watson líčí, že jak on a ostatní udivení diváci sledovali tu ženu, způsobila, že se stromy znovu objevili a pak zvnovu zmizely a objevili, několikrát za sebou.
    
    Ačkoli nynější vědecké porozumění je neschopné objasnit taková dění, stávají se obhajitelné a pochopitelné jestliže "tvrdá" skutečnost je pouze holografický projekce.
    
    Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "není tam", protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulovano a vyjadřeno v úrovni lidského nevědomí, v kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájem propojeny.
    
    Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky, nebot to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watosnova nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde. V holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu v jakém můžeme měnit strukturu reality.
    
    Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, aby jsme na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. Vše je možné, od ohýbání lžíce silou mysli až po neuvěřitelné události, které zakusil Casteneda během jeho setkání s Donem Juanem, nebot magie je naše vrozené právo, ne tedy více zázraky, to jen naše schopnost programovat realitu, jak chceme, když jsme třeba ve snu.
    
    Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, nebot v holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, že i náhodné údálosti musí být viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány. Synchronicity nebo významné schody okolností náhle dávají smysl a všechno v realitě tak musí být viděno jako metafora, nebot dokonce i ty největší náhody vyjadřují nějakou hlubší symetrii.
    
    Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude přijato vědou nebo bude ignorováno zůstává otázkou, ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení mnoha vědců. A i kdyby bylo shledáno, že holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která se zdá probíhat mezi subatomárními částicemi, přinejmenším, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna, Aspectův objev " naznačuje, že musíme být připraveny radikálně uvažovat o novém pohledu na realitu.
    
    
    
    --------------------------------------------------------------------------------
    
    (z anglického originalu přeložil Habib)
    
    pozn* - v originale je napsaná hodnota bilion, a jelikoz v anglii a americe tim míněj odlšné hodnoty, a já nevím zda jde o článek americký či anglický může to být miliarda nebo taky bilion)
    
    
    --------------------------------- ...
  • Re: (no subject)
    2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 30.Května 2000 00:16:06
    Výborně, když opominu strašlivý newagerovský jazyk, jímž je to napsáno, vyplývá z toho, že
    
    a/ všechno (všechny věci, vesmír) se odehrává v našem mozku, možná lépe: v našem vědomí
    
    b/ že vše zpracováváme v eformě vztahů
    
    c/ akvaristický příklad je skvělé pozorování způsobu myšlení některých okkultistů a sisyfovců dohromady
    
    d/ že je tato hypotéza jistě milá kléru: je-li tu hologram, pak je tu nějaký hologramista (hodiny-hodinář) eo ipso je to důkaz existence bóží, zatímco většina lidí dobře ví, že žádný bůh neexistuje a číňané to vědí ještě lépe, neboť říkají:
    Tao, které lze postihnout slovy,
    není věčné a neměnné tao;
    jméno, které lze pojmenvat,
    není věčnéa neměnné jméno
    bezejmenné je prapočátkem nebe a země.
    Pojmenované je matkou všeho stvoření.
    
    Pozoruhodně se zde stéká čínský a hebrekský způsob myšlení
    
    Konečně, ten hologram je vytvořen v lidskémysli a tedy člověk a jeho mysl je stvořitelem vesmíru....
    
    Ale to vcše uvedeno výše byla z mé strany jen taková parodie na určitý způsob myšlení, zdraví vás Eulenspiegel Turnovský
  • Re: (no subject)
    3 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 30.Května 2000 00:25:13
    PSS:
    Před třiceti lety se ptal Frank Zappa: Která část tvého těla, člověče, je nejšpinavější? Někdo tvrdí nos, jiný říká meziprstí na tvých nohách, ale já simyslím, že je to tvůj mozek
    
    Tur
  • Re: (no subject)
    4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 30.Května 2000 09:32:43
    PSSS:
    
    správně má být mysl (ne mozek)
    
    David Bohm je v pohodě, skvěly je zejména jeho rozhovor s Džiddú Kršnamúrtim, před deseti lety vydala Pragma utlý svazeček se dvěma
    
    Auctor článku ovšem cudně zamlčel, alespoň jsem si nevšiml že ne, že čím menší díl hologramu máme k dispozici, tím méně informace s ní dostáváme a lá půl hologramu = půl informace. Tak snad už je to všechno. No asi ne, když ....ale to nic, to přejde...
  • Re: (no subject)
    5 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Úterý 30.Května 2000 15:11:21
    Jako Neptun říkám: No jasně, tak to je.
    
    Jako Merkur rikam: Je na tom potřeba pracovat.
    
    Jako Saturn říkám: Je to jen další nedokonalá teorie, ale musím uznat, že zabere větší část reality než dosavadní teorie lokální (tj. kausalistické).
    
    Ostatní planety se mi do toho nemíchají, nebo je aspoň neslyším.
    
    To, co jsem dosud o holografickém modelu slyšel, jsou jen metafory, mám pocit, že úkolem naší vědecká generace je ho formalizovat. Já se už dost těším.
    
    MŠ
  • Re: (no subject)
    6 odpověď odeslal(a) Roman Votruba ve Středu 31.Května 2000 12:43:48
    Dovoluji si nabídnout k tomuto tématu takovou úvahu, která se mi nedávno urodila.
    zdraví Roman
    
    Vědomí a jeho možnosti.
    
    
    „Povznáší-li se člověk k Absolutnu, stýká se se všemi,
    jichž se dotkla stejná myšlenka".
    
    Náš život je symbolický a je založen na víře. I to, co si myslíme, že víme, je pouze víra. Naše znalosti, vzdělání, ideje, filosofické konstrukce, analýzy, technické prostředky, vše, co „vymyslel" člověk, vzniklo z potřeby uchopit realitu a „Vysvětlit" ji. Vytvořit si pevné body pro orientaci ve světě, abychom si pak mohli pohodlně užívat.
    Aby vše mělo svůj řád a své pevné místo. To je víra v mechanisticko-materialistický model světa. S nezměrným úsilím se snaží zastánci tohoto modelu uhájit své pozice a obhájit takto omezený pohled na svět. Zhoubný individualistický, racionalistický a silový přístup k životu naráží na stále širší okruh otázek, které dalece přesahují možnosti tohoto modelu. Jedním z hlavních ukazatelů jeho totálního selhání je stále vzrůstající množství neurotiků, agrese, zkrátka všech možných projevů znejistění. Nastává chaos. Naštěstí. Protože Chaos je dynamická složka vší existence, která bolestně probouzí ukolébaná vědomí, provokuje k vyššímu stupni vztahovosti.
    Je třeba vytvořit novou realitu. Mýty, rituály a symboly jsou zastaralé a je čas pro jejich změnu, protože ony se mění podle úrovně a potřeb lidí. Člověk na vnější svět projektuje to, co on potenciálně je - říká Rudhyar - vytváří universum jaké potřebuje, aby mu odpovídalo na jeho potřeby, aby si jeho prostřednictvím mohl odpovědět na to, co ho trápí, co neví.
    Stále se měnící vzorec vztahů nebeských těles a především „poslové" galaktického vědomí, Uran-Neptun-Pluto a možná další, dosud neznámí, symbolicky ztvárňují analogii toho, jak a k čemu by se mělo vztahovat naše vědomí. V souladu s novými potřebami, novými otázkami, které provázejí naší existenci, je třeba uchopit nabízenou ruku Vesmírné inteligence a nechat tak oplodnit své vědomí novými možnostmi odpovědí na své potřeby. Je to neustálá a nikdy nekončící cesta od víry k poznání. Proto je třeba stále začínat znovu. K tomu mě samotná víra v astrologii nestačí. Mám potřebu ten symbolický jazyk něčím podepřít. Každý pohled na horoskop jakoby mě provokoval proniknout do hlubin Vesmíru a pokusit se vyjádřit, nebo řekněme stvořit ve svém vědomí transfyzikální realitu toho nepostižitelného prostoru. Jistěže bylo takto napadeno více lidí, leč zde předkládám to, co přistálo v mém vědomí.
    Za střed, centrální zdroj naší planetární soustavy považujeme Slunce, které nám „vědci" servírují jako obrovskou hmotnou, ohnivou kouli, která vydává nepředstavitelné množství tepelné energie a světla. Co když ale Slunce není hmotnou, ohnivou koulí? Nachází se v prostoru, kde existují vztahy všeho ke všemu. Slunce může být kumulovaným vlněním, vibrací, jako místo střetu vlnění hvězd ostatních planetárních soustav v Galaxii, jako jedno z mnoha center radiace, vyzařující Světlo. Je to záření, jež je nepochybně doprovázeno zvukem na jiné vlnové frekvenci a to jsou dvě počáteční vibrace, z kterých je odvozeno vše ostatní. A proč by Slunce nemohlo mít vědomí právě tak jako Země nebo kterákoliv jiná planeta či hvězda?
    Rudhyar uvažuje, že světlo je způsob vibrace v prostoru a pro lidské vědomí představuje nebo symbolizuje stav vztahovosti, který lze nazvat duchem. Duch (Spirit) je stav „dokonalé vztahovosti", spojitosti. Duch je vibrující prostor. Světlo - duch - vědomí, to vše je vlnění, vibrace.
    Každé vědomí tedy může být jakousi výslednicí všech druhů vibrací, které je schopen určitý organismus přijímat, je to prostor, v kterém by mělo docházet k vyladěnosti vztahů. Pro nás je pak úroveň vědomí daná stupněm vyladěnosti vibrací našeho fyzického a mentálního světa se všemi vibracemi, se kterými jsou schopny navodit stav vyladěnosti. Každý okamžik našeho bytí by bylo možné vyjádřit jako uspořádanou síť různých vibrací, vlnění, které prostupují naše vědomí a jež se pokoušíme interpretovat.
    Planety včetně Slunce mohou být právě tak, jako Země nejen hmotným objektem, ale žijícím, myslícím, spirituálním systémem, který má svou vlastní auru jako Země. Co když je hmota, materie projevem Světla a právě tak může být Světlo projevem hmoty? Kdyby se kterákoliv materie rozkmitala rychlostí světla, stala by se světlem nebo zářením stejně, jako na jiných frekvencích by vydávala zvuk. Proměna energie ve hmotu a hmoty v energii. Je to spíše prostor - uvažuje Rudhyar - který vibrujíc vytváří to, co se jeví našemu vědomí jako částice. Tak můžeme chápat hmotné částice ne jako „věci", které vibrují „v" prostoru, ale jako produkty ohromného komplexu vibračního stavu prostoru samého.
    Nepochybně existují podmínky, za jakých lze procházet skrz, jak se vylaďovat s různými frekvencemi chvění, vlnění všeho, s hmotou, dušemi, kosmem, možnost volně se propojovat v rezonanci s různými frekvencemi vlnění. Vibrační vzorec Universa umožňuje všeprostupnost, ale vyladění fyzikálního, mentálního a duchovního může nastat jedině tehdy, vyjdeme-li vstříc, je-li tu potřeba směřování k Jednotě. A to je vždy cesta za Světlem-Duchem. Propojení ducha-vědomí se Světlem-Duchem je možné, ale není zaručené jako nic z toho, k čemu se vzpínáme. Ke Světlu, Jednotě vede zdlouhavá, bolestná, avšak moudrá cesta průchodem matérií, cesta utrpením. Utrpení provází těžké rozhodnutí vzdát se svého ego a odhalit pravou čistou vůli jako skutečnou víru, zbavit se strachu ze ztráty ega. Vzdát se svého „já" svého ega, setřást falešné vědomosti a iluzorní jistoty si vyžaduje velkou odvahu, vůli a víru právě proto, že nic není zaručené a tento stav totálního odevzdání je spojen s prožitím nicoty, prázdnoty, je to jako dotek smrti. Takto očištěné vědomí od disharmonických vibrací má příležitost propojit se s vědomím větších celků.
    Předpokládejme, že každá planeta má svou auru, svůj vibrační vzorec, kterým se projevuje a zapojuje do vztahů s ostatními planetami. A mohou být i spirituálním systémem, jehož vyjádřením je právě jejich vibrační vzorec. Všeprostupnost a vševztahovost v prostoru vytváří v každém okamžiku nepředstavitelné množství stále se měnících kombinací vztahů mezi vibračními vzorci všech účastníků, které v naší soustavě centrálně organizuje Slunce. To může být onen tajemný akord a protože se vibrační vzorce stále mění, mění se i akordy, jež spoluvytváří hudbu sfér. Naši stále přetrvávající víru v silové působení a vzývání autokratů, vládců, representatntů silového ovládání, jsme promítli i do symbolů naší soustavy. Roli autokrata jsme přisoudili Slunci. Ale planety možná nekrouží kolem Slunce proto, že je nutí svou silou, ale protože je to pro ně nejpřirozenější způsob pohybu v časoprostorovém kontinuu právě tak, jako celá naše soustava krouží kolem celků větších a vše společně kolem centra Galaxie, pokud nějaké je. Vše spěje k Harmonii, ale nevěřím, že silovým působením vládců.
    V okamžiku zrození je „aurické vejce" každé nové existence prostoupeno takovým akordem a vibrační vzorec je tím, co ono latentní v aurickém vejci nastavuje jako soubor potencialit připravených tak k aktualizaci. Zde předpokládám cosi jako probuzení paměti karmy a vědomí dharmy nové existence. Tak se vtiskne tento základní vibrační vzorec, akord do nového bytí a dává mu tak počáteční melodii, která bude pro něj základnou pro rozvoj vztahů se vším. Je to však jen něco jako notový zápis rozepsaný pro jednotlivé nástroje orchestru. A jsme to my, kdo svým životem, svou touhou po vyladěnosti, máme naladit a rozehrát všechny nástroje orchestru k nejvyšší čistotě a dokonalosti.
    Nové hlubiny možností, latentně naznačené v počátečním souboru potencialit, můžeme sledovat v rozvoji vztahů v měnícím se tvaru vědomí člověka naznačených v sekundárních direkcích. Tento měnící se geometrický tvar našeho vědomí ukazuje změnu vnitřních potřeb a způsob, jak se vztáhnout k propojení s vyššími celky. Vztažení významných propojení vzorců sekundárních direkcí se vzorcem tranzitních vztahů planet k citlivým místům nativity je příležitostí k uvolnění kanálů pro prostupnost a vyladěnost vlnění vědomí člověka s kosmickými energiemi, Universem.
    Zde nepochybně sehrává významnou roli postavení transsaturnských planet, jejichž vibrační vzorec je významně propojen s vibracemi Galaktického vědomí. A tak přirozená touha po vyladěnosti si vyžaduje vůli, odvahu, trpělivost a víru začínat stále znovu. Znovu a znovu citlivě naslouchat stále se měnícím vibracím svého vědomí a neustrnout, nikdy se neuzavřít novým výzvám po vyladěnosti a nemyslet si, že již něco konečného víme. Neboť vězme, že nevíme nic. Tušíme, domníváme se, vztahujeme se, vylaďujeme se. Ale skutečné poznání je Zjevení. A Zjevení, to je milost, udělená člověku Světlem - Duchem - Bohem, je to dar být prostoupen a také volně prostupovat všemi celky, zažívat existenci v celé její celistvosti. Je to totální vyladění.
    Úsměv Budhův a nepochybně se usmíval i Rabi Ješua a další velcí „zřeci", je výrazem totální vyladěnosti jejich a galaktického vědomí. Koupou se v záření Harmonie, Jednoty. Svět materie již není pro ně zátěží, protože se stali prostředníky, Světlo - Duch - Bůh se spojuje skrze ně s tímto světem. Možná, že jedině v tomto stavu člověk „ví". Ale už to nepotřebuje. K čemu taky. Potřebuje snad něco „vy - světlit" ?
    
    
    Roman Votruba - dopsáno 20. 05. 2000, 12:35 UT, Praha
    
    
    
  • Re: (no subject)
    7 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd ve Čtvrtek 1.Června 2000 17:29:11
    Romane, já vás trochu popíchnu, jo?
    
    Protiřečíte si, protože na jednu stranu říkáte, že člověk nic neví a na druhou stranu říkáte, že něco nepochybně je tak a tak.
    
    Já vám namítám, že toho dost vím, ale občas něco zapomenu, a že na tom, že Slunce je hmotná koule, se shodne dost velká spousta lidí - stojí tu víra proti víře, a vašich odpůrců je víc!
    
    Teď jsem chvíli dělal Saturna. Ona Církev sv. taky zezačátku byla Uranem, než zkrystalizovala. Tak Uran přišel s fyzikou. Saturn se bránil, ale musel fyziku uznat. Jenomže i fyzika se stala Saturnem (respektive "osud" ji zavál do jednoho chlívečku s bývalým Saturnem Církví sv.). Tak Uran vytáhl esoteriku, opstmodernismus, Godelovu větu a čertvícoještě. A už jsou zase v sobě.
    
    Je celkem přirozené, fandit planetě, která člověka míň trápí (i když dr. Grygar - 17.6.1936 -má zrovna Saturna v opozici na Neptuna a Urana v sextilu s Merkurem :-)). Já, čerstvý třicátník, se ale Saturna musím zastat.
    
    Chtěl bych vidět některé halasné odpůrce objektivní reality, kterou podle mne Saturn udrřuje, co by dělali, kdyby se ocitli v některé realitě individuální (jako například hrdina jedné Allenovy povídky, který se chtěl pomocí kouzelníka dostat do knihy Portnoyův komplex, aby se setkal se nymfomankou Opičkou, ale omylem se dostal do učebnice španělštiny, kde ho pak honilo nepravidelné sloveso tener na pavoučích nohách - viz zuper kniha Vedlejší příznaky).
    
    Taky bych chtěl na obhajobu Saturna podotknout, že se svůj nejnovější dvacetiletý cyklus začal ve stupni "Klenotnice plná pokladů". Kdo si to jak vyloží, jeho věc.
    
    Zkrátka a dobře, všude je dualita, někdo řekne A, druhý hned B. Které písmeno má pravdu? Nezapomeňte, rabbi říkal: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni" :-).
  • Re: (no subject)
    8 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Čtvrtek 1.Června 2000 18:57:12
    Milý martine, píšete: "všude je dualita", ale my se máme snažit dualitu překročit, vidět opozita z tak vysokého celku, že jejich rozpor se stává doplňováním, není tu buď, a nebo, a nemohu neřící než že to je asi jaksi jinak, že se tím patrně chce řící něco jiného, poukázat ZA, NAD problém naznačený dichotomiií. Navíc: začíná konečně sílit proud nesubstančního modelu ve filosofii, doporučuju vaší pozornosti některé spisy Egona Bondyho, nebo alespoň rozhovory s ním. Zdraví Turnovský
  • Re: (no subject)
    9 odpověď odeslal(a) Roman Votruba ve Čtvrtek 1.Června 2000 21:04:55
    Martine, vůbec to nepociťuji jako popíchnutí, ani jako protiřečení, klidně nahradím slovo nepochybně možná, nebo jiným podobným. Totiž právě proto, že jist si nejsem ničím z toho, co jsem napsal. Celá úvaha, nebo jak to nazvat, je výsledkem vnitřní potřeby pohlédnout na kosmické dění jinak a mohu říci, že nemohu tvrdit, že jsem to vymyslel. Tím soustavným vztahováním se vzhůru mi to jaksi přistálo ve vědomí. To tam také píšu a vím, že takových lidí je více. Samozřejmě netvrdím, že mám pravdu a ani to nikomu necpu. Pravdu podle mě nemáme nikdo, neboť ta má nás. Pravé poznání, a to snad souvisí i s tím, co považuji za pravdu, je v závěru v části o Zjevení.
    Opravdu věřím, že nevíme nic, neboť to souvisí s naprostou jistotou neměnnosti něčeho.Já, a myslím, že většina lidí, se skutečně jenom domníváme, tušíme, věříme, vztahujeme, vylaďujeme a pochybujeme, abychom mohli jít dál. A každý pochopitelně trochu jinak. Nakonec od toho máme astrologii, abychom již z každé nativity, která je jiná, viděli, že každý jinak. To zatím stačí.
    Ahoj Roman
  • Re: (no subject)
    10 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Pátek 2.Června 2000 23:21:01
    Je to domněnka, nikoli vědecká ani zjevená pravda, ale obávám se, že se duality v této existenci nezbavíme.
    Příklad: Mně osobně velmi oslovila trilogie Hovory s Bohem, mimo jiné protože se tam odmítá zprofanovaná dualita Dobro-zlo. Tvrdí se tam, že dobro a zlo jsou pouze naše interpretace. Ale na druhé straně je vlastně celá kniha o duchovní cestě - a když je cesta, tak musí být odkud a kam. V knize se "odkud" nazývá "nižší" a tomu "kam" sed říká "mistrovství". Ale to jsme zase tam, kde jsme byli! Vymastili jsme nevyhovující dualitu dobrý/zlý dveřmi a vrátila se nám dualita vyšší/nižší oknem.
    I když dualitu vidíme jako doplňování, stejně žijeme nějaký život, kde něco chceme a něco nechceme, něco je příjemné a něco nepříjemné. Kdo dokáže nepreferovat, pánové a dámy?
  • Re: (no subject)
    11 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 3.Června 2000 00:39:31
    No já si, Martine, myslím,že preferovat neznamená žít v dualitě, ale v multiplitě. Pojmy jako vyččí a nižší v nás automaticky vyvolávají dulistické resentimenty, nejde o to být mistrem ale být moudrý, to je něco jiného, pojem mistr předpokládá pojem žák, nebo to co má být mistrováno, být moudrý znamená prosplynout s životem (vy si k tomu asi přidáte přívlastek věčný) dobrou noc, přeje Turnovský
  • Re: (no subject)
    12 odpověď odeslal(a) Magdalena V. Bugar v Sobotu 3.Června 2000 10:53:12
    Vazeni,
    vtazenim aurickeho vejce se ztratila podstata vudci myslenky za zkoumanim holografickeho chapani
    sveta. To je jako kdyz mluvi Thesof s architektem
    a zada ho aby prisel uz s necim novym a ne stale s tou geometrii.
    Z duality se vymanit myslim take neda.
    Teplo-zima, svetlo-tma...je dany fakt.
    Otazkou je kde kde zacina teplo a konci zima; ci
    vice-versa. (V zime je 15 stupnu teplo a v cervenci rikame ze je zima....)
    Srdecne zdravi Magdalena
  • Re: (no subject)
    13 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 3.Června 2000 11:43:02
    Vážená a milá Magdaleno,
    
    moc pěkně jste napsala, že
    
    Teplo-zima, svetlo-tma...je dany fakt. Otazkou je kde kde zacina teplo a konci zima; ci
    vice-versa. (V zime je 15 stupnu teplo a v cervenci rikame ze je zima....)
    
    Myslím, že z duality se vymanit dá, Je to sice těžké, je to v nás zabydleno několika tisíciletími výločného používání tohoto způsobu myšlení, když si dáme tu práci a zkusíme to jinak, začneme myslet jinak, za pár stovek let, po dualistickém způsobu myšlení nebude ani potuchy
    Jde pouze o ten první krok, ten je velmi těžký, Zdraví Turnovský a přeje hezký víkend...
  • Re: (no subject)
    14 odpověď odeslal(a) Magdalena V. Bugar v Sobotu 3.Června 2000 16:59:01
    Mily pane Turnovsky,
    v mysleni ANO,- ale to se potom snazime dostat
    k tomu "hodinari" (mne se to porovnani ohromne libi, tak si ho dovoluji pouzit). "Hodiny"se budou
    tocit i nadale a den vystrida noc, takze ty hodiny
    zustanou. Zarmutek ci radost jsou dva poly jedne afekce a uz i dite se s temito pocity rodi.
    V prubehu zivota mohu najit tolik schopnosti rela-
    tivovat, ze mi ta vaha neleti z jednoho extremu
    do druheho, ale jak zarmutek tak i radost zustanou
    "Dobre a zle" o tom nemluvim to je subjektivni.
    Odbojari ve valce zabyjeli a to bylo dobre,agre-
    sori vrazdili a to bylo a je zle....atd.
    Nepochybne mi rozumite co chci vyjadrit.
    Srdecne zdravi Magdalena
  • Re: (no subject)
    15 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 3.Června 2000 17:09:06
    Ano, vážená amilá Magdaleno, rozumím Vám a souhlasím, sám říkám na svých přednáškách: neexstuje nic absolutně dobrého ani zlého. Říkává se, nožem můžeme ukrojit chléb, nebo zabít. Já naopak říkám: nožem lze ukrojit chléb a zabít. Za jeden skutek za určitých okolností dostanete metál, za jiných trest smrti, např. když někoho zabijete ve válce (nepřítele - zrádce).
    
    Jen k těm hodinám nepotřebuji hodináře, vesmír totiž není hodinový stroj, to bychom se vrátili k mechanistickým a kauzalistickým názorům 17. - 19. století, tak milým sysifovcům i okkultistům.
    
    Příjemný podvečer Vám přeje Turnovský
  • Re: (no subject)
    16 odpověď odeslal(a) Roman Votruba v Sobotu 3.Června 2000 19:05:08
    Já bych si dovolil to vzít nepatrně zeširoka. Myslím, že už od kolébky je náš základní potenciál sváděn na nesprávnou stezku výchovou v rodině, a zejména tím, co už se po desítky let beze změn hustí do dětí ve školách. Je tam mnoho bludů, věcí, které by dnes snad neobstály ani před některými členy spolku Sysifos. A celá tato výchova sněřuje k dualistickému pohledu na svět. Není potom divu, že pokud si s tím dá někdo práci (a není jich mnoho), trvá mu spoustu let, než se těchto nánosů zbaví. Třetinu života trávíme intelektuálními spekulacemi nad všemi možnými filosofickými systémy, než nám v optimálním případě svitne nebo narazíme na Mistra. Zapleteni do sítí dualistického pohledu na svět, stále nesmyslně zápasíme mezi póly, protivami, které jsme si, snad abychom se nenudili, dokonce sami vymysleli. Problémem zůstává,že se pokoušíme intelektuálně hodnotit i sdělení velkých zřeců, osvícenců, neboť nemajíce vlastního poznání, ale jen omezené znalosti a cosi jako vzdělání, jsme zase odkázáni pouze na víru či nevíru v to, co sdělují. Zde pak záleží na otevřenosti a úrovni toho kterého jedince. Ale to nejdůležitější, nejlepší a zároveň nejtěžší, co může každý z nás udělat, je vydat se na tu těžkou a namáhavou cestu sebeočišťování, neboli zbavení těla i duše disharmonických vibrací a vyladit se, uvolnit zanesené kanály pro všeprostupnost a vševztahovost s většími celky, pro možnost poznání, že vše je Jedno. Pak bychom asi sami poznali, jak je to nesdělitelné, jak to nejde přenést do běžného jazyka, ale pouze do symbolů, symbolické řeči.
    Hezký podvečer přeje Roman
  • Re: (no subject)
    17 odpověď odeslal(a) Roman Votruba v Sobotu 3.Června 2000 19:45:18
    Ještě dodatek. Pokud jde o ten příměr volby použití nože, ten funguje jako možnosti na úrovni, na jaké se nacházíme. Probuzením Universální lásky a v dosaženém transpersonálním stavu vědomí se domnívám, že je taková bytost zbavena možnosti volby rozhodování jednoduše proto, že toho není schopna, protože v takovém vědomí "vše je dobré". Myslím, že není schopna konat jinak, než k dobru, ale ne jako výsledek rozhodování - viz Rabi Ješua.
    Ještě hezčí podvečer přeje Roman
  • Re: (no subject)
    18 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 3.Června 2000 21:39:52
    No jasně, Romane, v čím vyšším celku je člověk zakotven, tím bláznivější se jeho činy na společenské úrovni mohou jejím účastníkům zdát, to právě rabbi Ješua předvedl, zdraví Pavel T.
  • Re: (no subject)
    19 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Sobotu 3.Června 2000 23:24:09
    Romane, zase si protiřečíte! :-) Jedním dechem kritizujete dualitu a druhým ji používáte (disharmonický versus harmonický).
    
    Nechci vás chytat za slovo, ale jen ukazuju na všudypřítomnou dualitu. Jste NĚKDE a směřujete JINAM. O tom je život. Dualita je Boží dar a ne něco, co bychom měli ze sebe vymítat.
    
    Pokud jsme nespokojeni sé stávajícím stavem a snažíme se dosáhnout stavu jiného, jsme v dualitě, ať chceme nebo nechceme. Víte, jak dopadli snahy o nastolení Jednoty, jako byl třeba marxismus. Já jsem osobně s dualitou spokojen (zatím).
    
    Jo, a ještě mne, Romane, dneska napadlo, že i vy přece něco víte, a to že existujete, že něco vnímáte, že si něco pamatujete, zkrátka "víté" svůj vnitřní svět. Neříkejte, že ne!
  • Re: (no subject)
    20 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Června 2000 00:32:44
    Milý Martine, stalinismus, který tady panoval a v podstatě ještě panuje, rozhodně není totožný s marxismem, kromě toho to nebyl pokus nastolit jednotu, ale získat moc a už ji nikdy nepustit z rukou. Jde o to, kde je ta jednota zakotvena. Když se tu dohadujeme o dualitě, tak je třeba si uvědomit, že brojím proti dualistickým konceptů a lá vnešená duše a hříšné tělo apod. Kvůli poslendí větě v Dopise o filosofie ohně Horev od Františka Kabeláka, mého druhého učitele, (první je Lasenic) která zní "Ubohá hmoto!", jsem se vydal na jinou cestu, než kterou mi ukazoval, přesto si ho dodnes vážím, neboť z ostatních a dnešních okultistů mu nikdo nesahá po paty. Ale to jsem odbočil. Nnapsal jste něco ve smyslu, že když někam směřujeme, je to přitakání dualitě (omlouvám se za nepřesnou citaci), ale to je tak jediný způsob duality, na který mohu teoreticky přistoupit. Správně jste tu mluvil o modelech. Ano, souhlasím, jsou potřebné,m užitečné apod. ale ŽIVOT JE JINDE. S půlnočním surrealistickým pozdravem: VŠECHNU MOC IMAGINACI! Vás zdraví Pavel Turnovský...
  • Re: (no subject)
    21 odpověď odeslal(a) Roman Votruba v Neděli 4.Června 2000 14:01:47
    Martine, zcela podepisuji to, co napsal Pavel. Když chci vyjádřit cestu, která by mohla vést k překročení duality, kroky od nedokonalosti k dokonalosti, nemohu to udělat bez použití protiv. Ty tu cestu směřování někam vidíš od duality jedné k nějaké další. Budiž, s tím nic nenaděláme zvláště, když ti to vyhovuje. Slovem Jednota, které se zdá, že tě poněkud znervózňuje, myslím, ale už jsem to několikrát popsal, vševztahovost, všeprostupnost atd. Nejsem žádný mystik. A nejsou jimi ani řada současných biologů, fyziků, matematiků, kteří se ubírají tímto směrem. Za všechny alespoň Fritjof Capra: Tao fyziky. Možnosti vědomí a jeho propojení s planetárním nebo Galaktickým vědomím, ke kterému jsem se pokusil stvořit transfyzikální realitu fungování tohoto nepostižitelného prostoru, je věc zcela otevřená a není žádným modelem. Má velkou výhodu v tom, že je ideologicky neuchopitelná a neprosaditelná mocensky, na rozdíl od dualitních mocenských systémů. Vykročení na takovou cestu je výhradně v moci každého z nás, protože k tomu nelze nikoho přinutit.
    Astrologie, jako vůbec zřejmě nejstarší pomůcka pro naši orientaci ve vesmíru, nám už v každé nativitě ukazuje, že každý hledíme na světz různých souřadnic, z odlišně tvarovaného vzorce každé bytosti. Proto cesta každého z nás je jiná. Samotné vědomí této skutečnosti by nás mělo vést k soucitu, totiž k většímu pochopení pro individuální zápas každé bytosti a jejich odlišný způsob orientace v tomto světě. Zde odkazuji na svůj článek v Transformotoru č. 3 "Astrologie - věčné putování (klikni na Transformotor - dole na stránce to je). Z pohledu astrologie je cesta, možnost k překročení duality zakódována především v opozicích nativity nebo v sekundárních direkcích, Lunačním cyklu. A to prožitím symbolů, typů funkční aktivity planet v opozici tak, že je na obou koncích zažíváme jako konjunkci.
    Ještě k otázce, co vím. Tady si znovu uvědomuji, jak spoustu slov, která používáme v běžném jazyce, chápeme různě. Ať je to třeba ego, "já", identita, integrita, ale i vědění. Já považuji vědění za absolutní jistotu. V 15 letech jsem říkal, že něco vím, ve 20 zas něco jiného a tak to šlo dál, až jsem zjistil, že nevím nic. Tím mám na mysli oblasti abstraktní, metafyzické, spirituální apod. Ničím z toho, co si o tom myslím, si nejsem jist. Pokud ty ano, jsem pěkně pozadu. A na závěr: Martine, my si tykáme, potkali jsme se v Medúze u toho stolu u piana, a já jsem to připlešlý fousatý, co sedělo naproti tobě, pak se celá sestava přestěhovala k tomu velkýmu stolu.
    Hezkou neděli všem a čau Roman
  • Re: (no subject)
    22 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Neděli 4.Června 2000 16:12:02
    To je ale slov! Vypadá to, jakoby na jedné straně Martin nevěděl a dřel se s poznáním a na druhé se už osvíceně se připouštělo, že se třeba neví.
    
    A pane Turnovský, nemůžu s Vámi souhlasit, že se máme snažit dualitu překročit. Přepevně věřím, že vědomí a žití duality je součástí cesty, ne kamenem na ní.Promiňte mi prostořekost. Ljuba
  • Re: (no subject)
    23 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 4.Června 2000 19:16:05
    To s Vámi paní Bajtlerová nemohu souhlasot jen částečně. Já dualitu nepopírám dokonce spatřuji i občas její užitečnost (proudění elektrického proudu mezi + a - pólem) ale v tomto civilizačním kontextu to bohužel vede k absolutizaci např. jedině křesťanství ostatní náboženství jsou od ďábla, jedině my bílí, ostatní je líná verbež, jedině duch je dobrý tělo - je hříšné. Proto se snažím mluvit o tom, že je třeba dualitu překračovat, sama vidíte jak je to v nás zakořeněno, a přitom je to jen několk tisíc let propagovaný postoj, podobně jako s placidovýma domama a s Windowsama, zdraví Turnovský
  • Re: (no subject)
    24 odpověď odeslal(a) Roman Votruba v Neděli 4.Června 2000 22:20:27
    Protože se situace stala pro mně poněkud nepřehlednou, rád bych se ujistil, že jsme všichni mysleli problémem duality a jejího možného překročení takové otázky jako hmota - duch, člověk - příroda, subjekt - objekt, materialismus - idealismus, racionalita - iracionalita apod. a nikoliv třeba horký - studený, světlo - tma, plus - mínus, protože to bych se odešel bezodkladně picnout. Kromě toho ten můj výplod je psán spíše formou otázek, které kladu i sám sobě, takže to nikomu nevnucuju ani to nedokážu nějak obhajovat, dokonce nemám ani tu potřebu.
    Přeji hezkou dobrou noc Roman
  • Re: (no subject)
    25 odpověď odeslal(a) Magdalena V. Bugar v Neděli 4.Června 2000 23:13:06
    Pane Votruba,
    bud se "picnout" anebo se podivat do slovniku na rozdil mezi DUALITA (svetlo-tma,teplo-zima),
    DUALISMUS (nazor, predpokladajici,ze svet se sklada ze dvou zakladnich slozek, hmotne a duchovni) ;( op. MONISMUS ).
    Dobrou noc Magdalena Bugar
  • Re: (no subject)
    26 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 5.Června 2000 00:03:26
    No, já bych byl spíš, paní Magdaleno, přesvědčen o tom, že pojmové dvojice světlo-tma, teplo-zima je BINARITA, z niž byl odvozen DUALISMUS, mašlenkový směr redukující skutečnost na DUALITU dvou protikladných principů, konečně už opravdu dobrou noc přeje Turnovský
    
    PS zmiňovala jste, že hrajete na housle, byla to hudba, která Vás přivedla k astrologii?
    
  • Re: (no subject)
    27 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Pondělí 5.Června 2000 00:24:46
    Panu Turnovskému:
    kdo jsem, abych vypočítáváním bezpočtu vyjímek zamluvila nepochybné? Jistě, v kterémkoliv případě absolutizace musím reagovat, ale apriori mávat praporem pomalovaným chybami člověka i lidstva vede nutně k sebeizolaci nevyplývající z transpersonality, ale ze smutku a bezmoci, alespoň moje zkušenost je taková.
    
    Romane, nechci aby ses šel bezodkladně picnout, tak co říct, když si myslím, že ty otázky tam patří úplně všechny, jen nekteré nás právě nepálí?
    
    Přeju vám dobrou noc. Ljuba
    
  • Re: (no subject)
    28 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 5.Června 2000 10:21:03
    Milá Ljubo, myslím, že se tu v první řadě snažíme zjistit, jak myslíme, abychom se mohli pokusit řešit problémy života a tedy také astrologie, v tomto pořadě a ne v pořadí astrologie a život. vypočítáváním výjimek neutíkáme, ale uvědomujeme si složitost světa, jeho multiplicitu a variabilitu. Nemusíme s mnoha věcmi souhlasit, ale měli bychom vědět, že existují. přiznávám, že jse udělal chybu, když jsem zmínil binaritu, měl jsem zmínit binární opozice. To jen dokazuje, jak hluboce mne stav společnosti a hlavně astrologie znepokojuje, snažím se ti dohánět desetiletí astrologické ignorance, která je hlubší než jsem si kdy představoval. Jestliže někteří astrologové zakotvili u Junga, je to sice velký a důležitý posun, jenže není už půl století nejdůležitější. mezitím se vynořilo tolik modernistických a postmodernistických přístupů k otázkám, které nás zajímají, o nich víme málo, či téměř nic. Mám těď na mysli nejen lidi jako Levi-Strauss, Mukařovský -ten je starší a pokud ho ve třicátých letech čeští astrologové nebrali na vědomí je velká škoda stejně jako Jakobsona; Foucault, Derrida, Barthes, Lacan, Chomsky, Lyotard, Fukuyama, MacLuhan a jiných, to čeká na novou generaci astrologů, kterým se snažím prorazit cestu, nebo naopak lidem, pro které jsou myšlenky výše uvedeného zkráceného výčtu vlastní, ukázat, že zabývat se astrologií má smysl, i když já jsem možná už na konci cesty, neboť mám pocit, že jsem pro astrologii v Čechách udělal co jsem mohl a měl, a možná bych se měl věnovat něčemu jinému, třeba své rodině. konečně mám na to s blížící se poslední osminou lunačního cyklu plné právo. Tím pro zatím končím, Váš Turnovský
  • Re: (no subject)
    29 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 5.Června 2000 10:27:27
    PS
    je mi neskonale smutno, když si otevřu knohy Rudhyara, Chomského, Chvatíka apod a srovnám to s tmářstvím, zpátečnictví, konformitou a pověrami, kterými jsou napěchovány brožury o astrologii, které vycházejí nejen u nás, ale i jinde ve světě. Turnovský
  • Re: (no subject)
    30 odpověď odeslal(a) radmila v Pondělí 5.Června 2000 11:45:59
    Je svobodným a zajištěným občanem země,
    neboť je uvázán na řetězu,
    který je dost dlouhý,
    aby mu zpřístupnil všechny okrsky země
    Ale přitom tak dlouhý,
    že ho nic nemůže vytrhnout
    z hranic země.
    Zároveň je však také svobodným a zajištěným občanem nebes,
    neboť je uvázán na podobně vypočtený nebeský řetěz.
    Chce-li na zem,
    škrtí ho nebeský obojek
    Chce-li do nebe,
    pozemský.
    A přesto může cokoliv
    A cítí to:
    Ba dokonce odmítá svést
    to všecko na chybu
    při prvním připoutání.
    
  • Re: (no subject)
    31 odpověď odeslal(a) Magdalena V. Bugar v Pondělí 5.Června 2000 12:24:35
    Mila Radmilko,
    toto prekrasna odpoved a pasuje jako deksl !
    Je rovnez uvodem k odpovedi panu Turnovskemu na jeho osobni otazku,zda mne moje houslicky privedly k astrologii. Ne primo. V dobe takovych pubertackych let 16 - 17 jsem zacala psat "basnicky" a pochopitelne ve zboznem vytrzeni pozorovat nebeskou klenbu.Jelikoz jsem v te dobe byla primo posedla Dvorakovou hudbou,tak se mi tam stale pletl ten Mesicek. Az kdyz jsem prisla do Holandska byla jsem u astrologa jehoz kniha se mi dostala do rukou (popis jednotlivych znameni). Tam jsem se dovedela ze muj muz i ja mame Lunu v Raku s rozdilem 1-stupne a nam se narodil synecek Racek ve stejne stupni se sluncem jako je nase Luna. A uz mne to chytlo !!! (Mars mi sedi v Blizencich presne 72-stupnu na toho MER v Rybe a neda a neda pokoj). Housle mi daly po urcite dobe ten AHA-ERLEBNIS jak to s tou a tou planetou je a co znamenaji ve skutecnosti aspekty. Tak se mi to "stalo" a stalo se to chronickym. Srdecne zdravi Magdalena
  • Re: (no subject)
    32 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmanová v Pondělí 5.Června 2000 12:53:22
    Radmilko, pane Turnovský, děkuju a beru si k srdci. XL
  • Re: (no subject)
    33 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 5.Června 2000 13:21:13
    Milá Magdaleno, ptal jsem se proto, že oblast z níž jsme se k astrologii dostali je velice důležitá pro pochopení toho, jak na astrologii nahlížíme a jak s ní pracujeme. Například já se s ní setkal (stejně jako s alchymickou symbolikou) na poli autentického surrealismu (to znamnená surrealistických skupin v Praze a Paříži) a tak nebudu nikdy jásat nad určitými naivními okkultistickými, mystickými, náboženskými a newagerovskými postoji. A protože jsem byl a doufám, že ještě jsem výtvarník, oslovujeme mne zejména tvarový přístup (gestalt approach). V hudbě poslouchám téměř vše kromě toho, co vzniklo v Evropě v 17. - 19. století, kromě výjimek pochopitelně jak je bláznivý genius WAM apod. Současná hudba pro mne začíná u Erika Satieho a v poslední době jsem si nejvíc pochutnával kromě bigbeatu na Stevu Reichovi & comp. Zdraví turnovský