<= Index  <= Zpět    (?)  www.astrolozka.cz (link) 
Obsah    Předchozí  154 155 156 157 158 159 160 161 162 163  164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174   Další

• POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
  359 otázku odeslal(a) Pavel Turnovský v Sobotu 15.Července 2000 13:35:23
  POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
  Ještě k tomu ověřování validity experimentem a snaze obhájit astrologii proti scientistickým útokům:
  
  „Dílo Thomase Kuhna a dalších vede k rostoucímu poznání, že základy vědecké rozpravy – tedy i vědecké „pravdy“ – jsou nakonec společenské. Věda není jen neutrálním pozorováním dat, jak to předpokládá její modernípojetí. stejně tak nás věda nevede ani k rezolutním výrokům o světě jako objektivní „vnější“ realitě.jedna nedávná teorie, Duheim-Quinova teze, v podstatě popírá, že experiment může s konečnou platností prověřit správnost teoretické předpovědi, protože tato zkouška sama závisí na platnosti různých teorií, o níž se daný pokus opírá. Každý experiment se nakonec opírá o síť teorií, názorů, myšlenek, světů a tradic – tedy o kulturu či společenství, v němž se uskutečňuje.
  
  Podle tohoto nového pojetí vědecké poznání není souhrnem objektivních a všeobecně platných pravd, nýbrž sbírkou výzkumných tradic, zrozených v konkrétním společenství badatelů. a její diskurs – její jazyková hra – je mimo živou praxi takových společenství z velké části nesrozumitelná.
  
  Kuhn však dodává ještě jednu důležitou intonaci. Tvrdí, že paradigmata netvoří jen vědeckou činnost, ale také svět vědce. Panující paradigma určuje co vědci vidí, když se dívají na svět. Konkrétní paradigmata ovlivňují dokonce i operace a měření, jež si vědci volí připrovádění experimentů.
  
  Postmodernismus bere tuto stránku paradigmatických přesvědčení vážně. Souhlasí s tím, že svět není ničím daným, že není „vnějším“ objektem, se kterým přicházíme do styku a o němž můžeme získávat poznání. naopak tvrdí, že pomocí jazyka tvoříme svůj vlastní svět a existuje tolik různých světů, kolik je světotvorných jazyků.
  
  Tuto mnohost světů postmodernismus plně respektuje.“
  
  Stanley J. Grenz: Úvod do postmodernismu, 1996, český překlad 1997
  
  Doufám, že se nám podaří umístit na naše stránky pozoruhodnou stať Jiřího Svrška Poznávání světa a moderní věda, nebo alespoň link na ní, kde se podává zpráva o aktuálních diskusích ve vědeckém světě, které jsou i pro nás, nevědce, případně astrology velmi inspirativní. Vidíme, že už nejen lidé jako Shelldrake, Bohm, Capra, Chomsky, Kuhn, Neubauer, Derrida, Lyotard, Lacan, ale i debata probíhající mezi Alanem Sokalem a Stanley Aronowitzem ukazuje, že bránit se proti sisyfovským útokům je plýtvání časem a energií, neboť svět scientistů se sice pomalu, ale zato důkladně rozpadá. Navíc by to byla i „nebezpečná známost“, mohli bychom od nich „něco chytit“. Nechme vědce, aby vytvořili své nové paradigma, pozorujme je pečlivě a teprve pak, až nové paradigma převládne, vstupme s nimi do vážné debaty. Čas, který tak získáme, neutraťme studiem dalšího vagonu okkultních spisů, ale využijme ho k dekonstrukci našeho vlastního astrologického jazyka. To co se odehrává na těchto stránkách je takovým dekonstruktivním pokusem, je pozvánkou k takovému procesu. Pavel Turnovský
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    1 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Sobotu 15.Července 2000 22:32:44
    Vážený pane Turnovský.
    Jeden útokem zahajuje, druhý nejprve počká na chybu soupeře, oba ztrácejí čas bojem. Než jsem potkala astrologii, hrála jsem šachy, jejich svět mě okouzloval, přitahoval, vítězství (občasná) byla krásná, prohry ponoukající ke studiu, svět mimo svět. Astrologie mi nabídla nekonečné souvislosti života jako takového, nedovedu si představit konec toho. Nechci vědomě dekonstruovat, od čeho se odrážím. Možná jsem neporozuměla, co jste napsal.
    Přeju všechno dobré. Ljuba Axmannová
    
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    2 odpověď odeslal(a) Turnovský v Sobotu 15.Července 2000 23:49:44
    Dekonstrukce – pojem Derridova kritického myšlení, kterým se snaží prozkoumat hloubku textu a vytvořit podmínky pro destrukci tradičních postupů metafyzického myšlení (jako jž Heidegger, Wittgenstein, Theunissen); strategickým přesouváním a problematizováním ustavených vymezení se poukazuje na to, co je v textu nevyřčeného. Tak se též rozkládá a rozptyluje stávající smysl, přičemž se pracuje prostředky té struktury, té tradice, která je dekonstruována, tím se dospívá k transformaci systému znaků. Derridovská dekonstrukce má snahu ochromit všeovládající nároky rozumu (západní logocentrismus); odmítá se jednoznačnost filosofického jazyka, ironizuje se nárok absolutního diskurzu; součástí dekonstrukční aktivity je hra. Vposledku vede dekonstrukce k zásadní vnitřní proměně filosofie, otevírají se v ní nové horizonty (počítá se s paradoxy, diferencemi, kontradikcemi myšlení). Jiří Olšovský: Slovník filosofických pojmů současnosti, 1999 str.29.
    
    …
    O JACQUESovi DERRIDAovi
    
    Nesprávný byl předpoklad (strukturalismu), že cokoli logicky myšlené je vždy universální., nadčasové a stálé. jakýkoli význam a identita (včetně té naší) jsou dočasné a relativní, poněvadž nejsou nikdy úplné. Lze vždy skedovat stopu významuk k předcházející síti diferencí a opět dále…témeř až k nekonečnu nebo „nulovému bodu“ smyslu. Dekonstrukce tedy znamená oloupávat svrstvy konstruovaných významů jako slupky cibule.
    
    DIFFÉRENCE
    Při dekonstrukci se „v“ textu odhalují podklady významů, které byly potlačeny nebo v určité podobě předpokládány, aby mohl text získat svoji aktuální formu – jedná se především o předpokládání „přítomnosti“ (skryté reprezentace zaručené jistoty).
    
    Texty nejsou nikdy jednotné. Zahrnují možnosti, které směřují proti jejich výpovědím či záměrům autorů nebo proti obojímu současně.
    
    Význam zahrnuje identitu (to co je) a diferenci (to co není) a proto je nepřetržitě „odkládán“. Derrida zavedl pro tento proces nový termín – différence.
    
    Pokusil se vytěžit pozitivní přínos ze selhání strukturalistického metajazyka tím, že vyzvedl jeho subversivní podstatu. Vystavil se tak obviněním z relativismu a iracionalismu.
    
    OBŽALOVANÝ OBŽALOVÁVÁ…
    Vy odmítáte rozum!
    Ne…pouze jeho dogmatické zobrazování sebe sama jako věčné jistoty.
    
    Říkáte, že nic není reálné, poněvadž všechno je jenom kulturním, lindvistickým nebo hstorickým konstruktem
    Nic není o nic méně reálné jenom proto, že je to kulturní, lingvistické, nebo historické, obzvláště jestliže neexistuje žádná universální nebo věčná realita, se kterou by to mohlo být srovnáno.
    
    Říkáte, že existuje nekonečný počet významů.
    Ne – pouze, že nikdy není jen jeden.
    
    Říkáte, že všechno má stejnou hodnotu.
    Ne. Říkám pouze, že tato otázka musí zůstat otevřená
    
    Richard Appignanesi a Chris Garratt, Postmodernismus pro začátečníky, 1995, český překlad 1996, str. 79 a dále
    
    
    
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    3 odpověď odeslal(a) Ljuba Axmannová v Neděli 16.Července 2000 00:07:06
    Jo, to pak je krásné pozvání.LA
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    4 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 16.Července 2000 02:07:19
    Musím přiznat, že možná hlavně díky diskuzím, které zde poslední rok vedeme, jsem se dostal tak daleko, jak jsem se dostal. Doufám jen, že v tom nelítám sám jako dneska večer výjimečně Gary Cooper, dobrou noc přeje Turnovský
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    5 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Neděli 16.Července 2000 15:53:00
    Vzhledem k tomu, že jsme lidí, již nebojujeme o potravu, ale o psychické pohodlí (neboli o moc, Jung by řekl o energii). Z hlediska pozorovatele (bez dosazování takových významů) to pěkně popisuje kniha Pragmatika lidské komunikace od Waclawika a spol.
    
    Aktivní strana (útočník) používá zbraně jako kritiku, v horším případě vyhrožování (a to vidíme u našich skvělých Sysifů: "Neexperimentujete, nemáte tedy pravdu!" nebo "Vaše činnost je pro lidstvo nebezpečná" (neboli vystavujete se tedy možnému Božímu trestu). I když to svádí považovat útočníka ua zlého, i pasivní strana má své fauly: ublíženost, uraženost, citové vydírání, tajemnost ("neřeknu ti, kde jsem byla, protože na to mám právo" - byla na nákupu, ale zahrnující milenec se hned bojí, že o ni přijde). V tomto odstavci nedělám nic jiného, než papouškuju knihu strašné literární úrovně, ale zajímavého obsahu s názvem Celestincké proroctví, vydala Pragma, k dostání v duchařině v Celetné.
    
    Osobně hraju odjakživa obránce, a teď se snažím přijít na to, jak hrát fér. Když jsem si řekl, že se nebudu bránit, přišel jsem o všechnu energii. Teď si myslím, že když už se nechám vytočit, bránit se musím. Jak se ale nenechat vytočit? Asi je třeba mít jasno. Ale ten boj v tom myslím bude pořád (ať už vnitřní nebo vnější), protože jasno asi jen tak nebude.
    
    Martin
    
    
  • Re: Postmoderní astrolog 1.
    6 odpověď odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý v Úterý 18.Července 2000 01:06:42
    Pane Turnovský ... vyprovokoval jste mne.
    Chtěl jsem se sem vrátit, až budu mít hotovo stručné hodnocení toho, co mi dala Vaše letošní "Astrologie pro statečné" (jak jsem slíbil), ale dámy z kurzu si neví rady s Pullenem, takže jsem se zdržel prací na manuálu. Ale vaše téma je příliš vyzývavé....
    
    Tak tedy jazyk. Hm... To je problém.
    Filosofie nutně musela vyústit u sporu kolem jazyka jakožto svého pracovního nástroje, ale abych se přiznal, mám pocit, že jako ve všem, tak i ve filosofii došlo k odklonu od podstaty. K přesunu těžiště. Je to podobná situace, jako se svobodou slova. Všichni najednou máme právo ke každému problému co říci. Máme právo se (relativně) domluvit na řešení. Tak se domlouváme a domlouváme ... a najednou shledávám, že těžiště procesu již není v tom, že se můžeme na něčem všichni společně svobodně domluvit. K všeobecné spokojenosti. Ale můžeme všichni mluvit. A najednou už nejde o výsledek. Jde už "jen" o proces.
    Podobně tak i s jazykem. Jistě, analáza jazyka je důležitá. To, co jste výše napsal, je - jak poslední dobou rád používám - výživný text. Ale nenavrhujete totéž, co potkalo svobodu slova a filosofii také pro astrologii? Já velmi dobře chápu Horynu s jeho provokativním, leč velmi fundovaným dílem "Filosofie posledních dnů před koncem filosofie"...
    Popravdě řečeno, kdykoli se mluví o postmodernismu, snad díky své lehce konzervativní (Bože - snad ne bigotní) povaze, nemohu zachytit jednotný smysl - cíl postmoderního snažení. O co postmodernismu vlastně jde? A co je vlastně postmodernismus? (Doporučuji knihy Zygmunda Baumana. Mně jsou zatím nejsrozumitelnější.) Mám pocit, že postmodernismus je vážně COKOLIV, protože se nenajdou dva autoři, kteří by se na jeho charakteristice - byť jediné - shodli. Snad jedině kromě toho, co jsem už napsal, že postmodernismus je cokoli. Stále se v této souvislosti nemohu zbavit paralely na Crowleyho jediný zákon: "Čiň, co chceš - toť jediný zákon."
    
    Proto se bojím zavádění téhož do astrologie. (Zpět k jazyku.) Nevím totiž, co bychom měli zavádět. Lingvistické analýzy horoskopu jako znakové struktury? Nevím ... poprvé jsem tuto myšlenku slyšel od Vás a připadá mi příliš mladá na to, aby na ní už bylo co analyzovat. Nebo analyzovat, popř. dekonstruovat astrologický jazyk? Jistě, proč ne. Ale jak se pak budem domlouvat? Takový pokus už tu byl. Ne v astrologii, ale ve vědě.
    Pozitivismus, když se nacházel ve fázi empyriokriticismu a konvencionalismu (v malém teď prožíváme totéž) narazil na stejný problém skrze svého stoupence Richarda Avenária. Ten v urputné snaze zbavit se klasických pojmů staré filosofie, snažil se vytvořit nový jazyk (přesně to, po čem prahne současná filosofie, fyzika, kosmologie a taky postmoderna). Ve své snaze se však dostal do obrovských problémů, protože při objasňování nových pojmů používal pojmy staré, čímž ovšem nutně "znečistil" výkladový styl a už se vezl... Pokus skončil dosti neslavně.
    Píšu to proto, že jazyk je jediný komunikační prostředek, který momentálně máme. Byť v několika modech - je JEDINÝ. K jeho "dekonstrukci" bychom potřebovali principielně odlišný komunikační prostředek. A ten NEMÁME! Proto si myslím, že dekonstrukce jazyka není možná, tak jak není možno pozorovat své vlastní pozorování. Herec nemůže být zároveň divák. Jsou prostě role, které nám byly "přisouzeny". A boj proti nim může být možná spíše rebelantským výstřelkem, než konstruktivním pokusem o posun. Někam. Ať už kamkoli.
    
    Snad jsem se moc neztrapnil.
    
    Váš Borůvinka
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    7 odpověď odeslal(a) zavis ve Středu 19.Července 2000 20:42:21
    Právě v tom posledním příspěvku od pana Boruvinky vidim zakopanýho psa. Dekonstrukci chápu jako možnost nalezení jiného přístupu či pohledu na určitou věc, téma či svět. Dekonstrukce znamená zboření určitých psaných či nepsaných pravidel a pokus o najití nové cesty a je jedno, zda-li ji hledá astrolog, filosof, lékař nebo vědec. Nová cesta je pro všechny víceméně neviditelná a většinou odmítaná a to přdevším nedostatkem energie přestoupit již zaběhlé koleje toho či onoho pohledu na svět.
    Tak se zdá nemožné někomu domlouvat se beze slov nebo lěčit bez prášků nebo pochopit jiné paranormální jevy. Nakonec i astrologický pohled na svět je většinou odmítaný a nepochopený. Meze ale neexistujou. Hledat nové prostředky komunikace a chápání světa, které jsou nad rámec našeho normálního vnímání, v tom vidim smysl dekonstrukce, v tom vidim smysl odklonéní již zaběhlé tradice od cehokoliv ....
    Role nám sice byli přisouzeny, ale neznamená to, že jsou dané a my je nemůžeme zbořít a vytvořit si nové , takové, které nam dají možnost dívat se na vesmír, svět či život novým pohledem....
    Pozorovat své vlastní pozorování je například jedním z prožitků při budhistické (či jiné) meditaci a tudíž nic nemožného.
    
    tak si to nak myslim ja
    zavis
    
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    8 odpověď odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý ve Čtvrtek 20.Července 2000 00:18:38
    Jistě.
    Chápu, že vývoj je nutný. Je bezpodmínečně nutný! Nechci svět "uvrtat" v klišeji, ale musíme - abych tak řekl - zachovat poměr katastrofického a evolučního vývoje. A to je tak 1:1000000 let ve prospěch evoluce. Katastrofický v přírodě je pro mne totéž, co revoluční v lidské společnosti. (Přiznám se, že nenávidím revoluce. Ještě žádná nikdy nic dobrého lidstvu nepřinesla!)
    Ptám se tedy: je čas ke změně? Jsou všechny staré vzorce vyžilé? Nefunkční? Bez přínosu? Vyčerpané?
    Nejsem si tím jist.
    Při hledání nového přístupu je nutno mít neustále na paměti, že jeho novost je odlišností ke starému. Je k němu v kontrastu. Bez starého nelze nové rozeznat. Ale když ještě ani staré či předchozí není dopracováno... nevím, na čem stavět, když v nosné zdi jsou díry.
    Někdy mi to připadá, že je to stavění vzdušných zámků.
    K poslednímu příspěvku:
    Domlouvat se beze slov a léčit bez prášků jsou dvě sakramentsky odlišné věci. Metody léčby mají alternativy. Celou řadu. Jazyk NEMÁ ŽÁDNOU!! Má pouze mody (pilulky různé barvy, ale pořád pilulky). Proto mluvit o jiném způsobu komunikace je tak teoretická rozprava, že snad ani nemá smysl. Je to víc, než science fiction.
    
    "Hledat nové prostředky komunikace a chápání světa, které jsou nad rámec našeho normálního vnímání, v tom vidim smysl dekonstrukce, v tom vidim smysl odklonéní již zaběhlé tradice od cehokoliv .... " Pane Zavisi, upřímně: máte nějaké vysvětlení, proč lidé tak často a rádi hledají východiska v mimolidském světě? Proč musí být skryty nad rámcem našeho vnímání? A také proč je naše doba tak paranoidní v potřebě hledat pořád něco nového, místo aby nejdříve důkladně propracovala a prožila to "staré"?
    
    "Role nám sice byly přisouzeny, ale neznamená to, že jsou dané a my je nemůžeme zbořít a vytvořit si nové , takové, které nam dají možnost dívat se na vesmír, svět či život novým pohledem....
    Pozorovat své vlastní pozorování je například jedním z prožitků při budhistické (či jiné) meditaci a tudíž nic nemožného. "
    Tady jsme si možná nerozumněli. Nešlo mi o role ve smyslu podoby jazyka, ale o podstatu jazyka. Jako komunikačního prostředku. Ten nám byl "přisouzen", podobně jako počet končetin, způsob rozmnožování, podoba orgánových soustav... Má skutečně smysl bojovat proti všemu? Například já jsem se sadou svých vnitřních orgánů docela spokojený. Nespokojený jsem spíše s tím, jak je (špatně až bezohledně) užívám...
    A pozorování vlastní mysli? Hm... Tady bych potřeboval nějaké bližší vysvětlení, jakže to buddhisté vlastně myslí. V jejich filosofii se nevyznám a proto do ní nerad kecám. Myslím ale, že v evropské interpretaci je nějaký šum. Pozorovat své vlastní pozorování (v tomto jednoduchém výkladu)- to je koan - jako tlesknout jednou rukou.
    
    No ... už jsem toho nakecal až dost ...
    Loučí se...
    
    Borůvinka
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    9 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd ve Čtvrtek 20.Července 2000 12:47:00
    Poznámka: jazyk není ani zdaleka jediným komunikačním prostředkem (je i výtvarné umění, hudba, řeč těla, sexualita, mimosmyslová komunikace)
    
    Myslím si, že filozofie by neměla o cíli mluvit, pokud filozof v tomto cíli není, neboť pak je to nepoctivé. O cíli mluví různá náboženství jako o Zemi zaslíbené (filozof Mojžíš), Božím království (fizozof Ježíš) či osvícení (filozof Budha).
    
    Martin
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    10 odpověď odeslal(a) Martin Šmíd v Pátek 21.Července 2000 01:17:34
    Ještě o tom pozorování pozorovatele. Napřiklad takový Waclawik rozlišuje tři úrovně poznání.
    
    1. Poznání věcí (jejich přímé vnímání)
    2. Poznání o věcech (např. jazyk, přírodní vědy, matematika jako abstrakce objektivního světa, ale i různé spirituality a věrouky, protože i náboženský zážitek je věc)
    3. Poznání o poznání (filozofie, ale i metamatematika)
    
    Vše pouze rozumové a od dvojky výše jazykové, tady do toho netahám žádné pocity.
    
    Je evidentní, že úrovně můžou jít do nekonečna, W. ale tvrdí, že už čtvrtá úroveň je velmi těžko stravitelná pro rozum dnešního člověka.
    
    Pozorování pozorovatele je vlastně myšlení o myšlení (neboli transcendence), tedy třetí úroveň.
    
    Tvrzení jako například Godelova věta nebo "vše je relativní" atd. jsou "výsledky" třetí úrovně.Obě zmíněná prohlášení relativizují úroveň druhou, byť se tato může v určitém stupni našeho vývoje absolutní.
    
    Z hlediska třetí úrovně jsou například nesmyslné zapálené debaty, který systém domů je správný, protože třetí úroveň vidí, že jakýkoli systém domů stejně jako jakákoli astrologie stejně jako jakákoli věda má své hranice, tedy není úplně pravdivá. Vždy se volí mezi dvěma nepravdami.
    
    Martin
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    11 odpověď odeslal(a) Borůvinka Vytrvalý v Pátek 21.Července 2000 01:57:17
    Asi jo.
    Asi to tak nějak bude, i když se přiznám, že úroveň, kterou popisujete jako třetí už mi trochu uniká ze zorného úhlu z toho důvodu, že mi připadá natolik individuální, až je zbytečné ba mylné ("mimózní") o ní vůbec mluvit. Protože je tam vše (astrologie, věda...) právě tak malicherné, bude tam asi nejlepší komunikačním prostředekem právě mlčení. A na tom toho taky asi moc reformovat nelze.
    Proto vyzývám: pojďme si spolu krásně "zamlčet"...
    
    Borůvinka
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    12 odpověď odeslal(a) Turnovský v Neděli 23.Července 2000 01:52:52
    No panečku, vidím, že jste se tu neflákali a nadělili mi tím jeden z nejhezčích dárků k narozeninám. Teď to musím ještě pročíst. Zdraví Vás všechny a děkuje Turnovský
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    13 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pondělí 24.Července 2000 00:13:05
    Ano, MLČENLIVÁ astrologie je jednou z podob astrologie, jíž toužím uvést v život.
    
    "Tak se též rozkládá a rozptyluje stávající smysl, přičemž se pracuje prostředky té struktury, té tradice, která je dekonstruována, tím se dospívá k transformaci systému znaků."
    
    Milý Borůvinko, netoužím po lingvistických rozborech astrologických výkladů, teď Vás necituji přesně. Ale protože při astrologické interperatci používáme jazyk, protože v jazyku myslíme, chci vědět, jak myslíme, jak mluvíme. Navíc máme skvělé staročeské slovo hvězdopravec. Prozatím se až příliš často potvrzuje myšlenka Tristana Tzary, že myšlenka se tvoří v ústech.
    
    Doufám, že jsem vám ve ValMezu doporučoval, abyste si prošel, v kolika astrologických publikací se dozvíte, že konjunkce Slunce a Luny je novoluní, že opozice Slunce a Luny je úplněk a podobné triviality.
    
    Jsem přesvědčen, že astrologie je v prvé řadě kulturní jev, jinak by se na jižní polokouli rodili místo Beranů Váhy. Před časem jsem viděl viedozáznam Rupertiho přednášek z Weingartnovy New York School of astrology. Černoch v publiku byl ojedinělou výjimkou.
    
    Mrzí mne, že i nadále spojujete postmodernismus s libovůlí. Není to pravda. Konečně když máme poststrukturalismus, měli bychom mít i postholismus, což by v rámci postmodernismu bylo docela dost dobře možné.
    
    
    
    Kdysi si mi s nešťastným výrazem ve tváři Elizabeth Teissierová stěžovala, že jí Claude Lévi-Strass řekl, že astrologové by klidně mohli být zkoumáni jeho metodami: mají svoji mytologii, obřady, jazyk. Proč ne, rozhodně mi ten nápad připadá užitečnější než souboje s hardscientisty, nebo mesaliance s newagery, připadně deshonestování astrologie v tv okkultistických pořadech, lde padají takové nehoráznosti a lá "citlivý materialista, který se v sobě moc nevyzná = Adolf Hitler" jedné takygrafoložky.
    
    Zatím Vás zdraví a na hodnocení ValMezu se těší Turnovský
    
    
    
  • Re: POSTMODERNÍ ASTROLOG 1.
    14 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 26.Července 2000 00:57:27
    Neustálý svár mezi tradiční a netradiční astrologií můžeme srovnat s analogicky probíhajícím svárem mezi akademickým a avantgardním uměním
    
    Vývojově velmi závažné je odlišení umění akademického, konzervujícího dosažený stav umělecké kultury v pevný systém norem a školských pravidel, který je dále tradován bez obnovovacího kontaktu s proměnami životní reality v jakési čiré imanenci uměleckých konvencí a formálních norem, a je tak příkladem skutečného uměleckého formalismu od umění novátorského, avantgardního. Umělecké novátorství chápeme jako vývojově nezbytné obnovování kontaktu umění s měnící se realitou, jako hledání nových, adekvátnějších forem její umělecké prezentace, nových možností uměleckého výrazu. Toto hledání nutně zahrnuje destrukci tradičních systémů norem a hodnot jako systému pseudokonkrétních, z nichž vyprchal skutečný životní obsah, aktuální vztah k realitě přítomnosti a zejména budoucnosti. V tom spočívá anticipační, průkopnický význam moderního umění, moderních uměleckých směrů, které obohatily naše poznání měnící se reality 20. století o závažné aspekty. V tomto smyslu prohloubili průkopníci moderního umění i naše pojetí realismu v umění.
    
    I avantgarda se však po druhé světové válce komercionalizovala a mnohde se počala omezovat na pouhá vnější gesta, i moderní umění zplodila vlastní, modernistický akademismus jako imanentní pohyb vyprázdněných forem, dosahující v některých polohách abstrakce vrcholu nudy a nic neříkající prázdnoty.
    
    Dialektiku estetických norem je třeba chápat jako neutuchající svár tradice jako nutného předpokladu dorozumění a uchování dosažené kultury, jako nezbytné soudržnosti významných systémů a pólu novátorství jako jejího dalšího rozvíjení, jako neméně nutného vývojového porušování této soudržnosti a stability, jejího překračování a nahrazování novými, osažnějšími strukturami.
    
    Květoslav Chvatík: Strukturální estetika, Praha 1994, str. 30, 31