<= Index  <= Zpět    Cykly Slunce a Luny 1/3  Cykly Slunce a Luny 3/3    Teorie Saturnovy cykly

Zatmění (eklipse) je částečné nebo úplné zastínění jednoho nebeského tělesa druhým. I když se může aplikovat u jakékoli planety, viditelné či která není vidět, většinou si tento pojem spojujeme se dvěma “Světly”, Sluncem a Lunou. Tento jev je možný, protože při pohledu ze Země mají solární a lunární kotouč přibližně stejnou velikost. Také když kotouč Luny překryje kotouč Slunce, je zatmění Slunce úplné a je možno vidět korónu Slunce, která přesahuje sluneční kotouč. Při zatmění Luny prochází Země mezi Sluncem a Lunou a vrhá svůj stín na lunární kotouč. Zatmění nejsou izolovanými jevy, ale zvláštními momenty v nodálních cyklech Luny. Dochází k nim tehdy, když dojde k novoluní nebo úplňku na tom stupni zvěrokruhu nebo blízko něj, kde se nachází severní uzel a(nebo) jižní uzel. Jak jsme už říkali, jsou lunární uzly body v prostoru, kde se protínají myšlené roviny oběžných drah Slunce a Luny. Představují syntézu solárního a lunárního faktoru v lidském vědomí a zatmění tedy představuje zatemnění jednoho z těchto faktorů. Dochází k symbolickému konfliktu mezi “slunečním andělem” a “lunárními vládci”, kteří vládnou minulosti lidstva. A protože se lidskému vědomí jeví tak, jako by měli stejnou velikost, jsou si jako soupeři rovnocenní.

K zatměním dochází, když novoluní připadá v orbisu 180 zodiakální šířky na jednu nebo druhou stranu od severního uzlu nebo jižního uzlu. Tak leží každý uzel uprostřed zodiakálního úseku o rozsahu 360 - uvnitř něj může dojít k zatmění. Protože Slunci trvá asi 37 dní, než těmito úseky projde, zatímco Luna potřebuje od jednoho novoluní do dalšího 29,5 dne, vyplývá z toho, že k zatmění Slunce musí docházet každý rok na každém uzlu, přičemž maximální počet zatmění Slunce za rok je 5, což se stává přibližně každá tři století. Naposledy to bylo v roce 1935. Existuje tedy jen málo úplných zatmění; většina z nich je částečných a některá z nich jsou prstencovitá - to když okraj slunečního kotouče svítí jako prstenec světla kolem tmavého středu.

Protože stín Luny má v průměru pouhých 145 km, jsou úplná zatmění Slunce viditelná jen na malé části povrchu Země. Zatmění je tedy “úplné” jen pro oblasti, které leží uvnitř tohoto pásu zemského povrchu o šířce 145 km. Všude jinde bude viditelné jen částečně nebo jej nebude možno vůbec vidět, protože během zatmění Slunce nebo při novoluní Luna prochází mezi Sluncem a Zemí.

Lunární uzly postupují rychlostí asi tří minut za den a úplný nodální cyklus trvá 18,6 let. Protože pohyb uzlů zvěrokruhem je retrográdní, jejich zodiakální délka se neustále zmenšuje. Slunce tedy dorazí k severnímu a jižnímu uzlu vždy dřív než předcházejícího roku. Interval mezi dvěma následujícími ročními konjunkcemi Slunce se severním lunárním uzlem je přibližně 346 2/3 dne. Tak došlo ke slunečnímu zatmění s jižním uzlem v květnu 1975, dubnu 1976, dubnu 1977 a dubnu 1978 a docházelo k nim příslušně každý rok asi o 12 dní dříve než v předcházejícím roce. V těchže letech došlo také k zatmění se severním uzlem v listopadu, říjnu a září. Existuje také něco, co se nazývá “metonickým” cyklem podle řeckého astronoma Metona, který, jak se předpokládá, jej objevil v V.století před naším letopočtem. Tento cyklus trvá 19 let a zahrnuje 235 lunačních cyklů. Měří čas návratu zatmění přibližně na stejném stupni zvěrokruhu a stejného dne, ať je toto zatmění z nějakého daného místa viditelné či nikoli.

Ve skutečnosti dochází k novoluní téhož dne a na témže zodiakálním stupni každých 19 let, zatmění při nich je však jen málo, protože nodální cyklus netrvá 19 let, ale je kratší. Pro astrologii, zaměřenou na osobu, je nodální cyklus o délce trvání 18,6 let užitečnější pro určování přibližných pásem zvěrokruhu, kam mohou každý rok spadat zatmění. Jestliže má někdo například jednu nebo několik planet v okolí 50 Vodnáře, a zatmění připadne na tento stupeň nebo poblíž něj koncem ledna během prvního roku jeho života, bude potom každých 18,6 let docházet k zatmění poblíž 150 Vodnáře, a to bude v konjunkci s natální konfigurací. Navíc každých šest měsíců před tímto zatměním nebo po něm dojde k jinému zatmění v opozici s tímto bodem Vodnáře. Toto zatmění v opozici se také bude opakovat každých 18,6 let.

Toto všechno říkáme proto, abychom ukázali, že každých 9 až 10 let docházi k jakési “sezóně” zatmění, které se dotkne stejné natální planety nebo stejných natálních planet, počínaje prvním kontaktem zatmění s ní (s nimi). Výsledky těchto kontaktů budou z počátku záviset na počtu zatmění, ke kterým dojde během dvouletého období v důležitém pásmu nativity. V určitých momentech může dojít až k sedmi zatměním, pěti solárním a dvěma lunárním, jako v roce 1935, který byl výjimečný; jindy mohou být třeba jen dvě sluneční zatmění a lunární žádné, jako v roce 1951. Neměl by z toho vyplývat fakt zvláštního zatmění na zvláštní natální planetě, ale spíše opakování určité “sezóny” zatmění. Tak cyklus tranzitu uzlů (u kterých silně dochází k zatmění) je pravděpodobně signifikantnější než zatmění v individuálních nativitách. Zatmění a zabarvení jejich geografické dráhy jsou významnější ve vztahu k fyzikálním jevům, jako je čas, zemětřesení a různé jiné okolnosti. Jejich důležitost pro jednotlivé lidi se silně přeháněla.

Už jsme mluvili o významu nodálního tranzitního cyklu v domech. Protože k zatměním dochází poblíž uzlů, akcentují prostě tyto domy. Toto akcentování může být ohromující, ale většinou to znamená, že člověk může být více nebo méně dramatickým způsobem zahrnut do událostí, které zasáhnou jeho geografickou oblast nebo společenství, ke kterému patří. Existuje mnoho případů, kdy jednotlivec nebyl ani v nejmenším takovýmito událostmi zasažen, zvláště když se necítí být spojen s vyšším celkem. V hodně případech, kdy se zdá, že jsou zatmění spojena s událostmi v životě nějaké osoby, je jejich dopad cítit nějakých šest měsíců před kontaktem zatmění s nativitou - to znamená, že k efektu došlo buď když bylo tranzitující Slunce v konjunkci s opačným uzlem, než byl uzel, zahrnutý do zatmění, nebo když byl tranzitující uzel v konjunkci s planetou dřív než došlo k zatmění.

I když zatmění Slunce, jsou-li úplná, jsou viditelná na povrchu Země jen v pásu širokém 145 km, zatmění Luny jsou vidět z celé polokoule, která je v tomto okamžiku k Luně obrácená. K lunárním zatměním dochází, když k úplňku (Země mezi Sluncem a Lunou) dochází v pásu asi 12,50 z jedné nebo druhé strany severního uzlu nebo jižního uzlu. Protože Slunce - a potom stín Země - potřebuje maximálně 26 dní pro přechod tohoto pásma, jehož je uzel středem, existuje dvakrát ročně období 26 dnů, během nichž je zatmění Luny možné, ale ne nevyhnutelné. Existují tedy dvě možnosti zatmění ročně - když je Slunce blízko severního uzlu a jižního uzlu. V těchto okamžicích může dojít k zatmění Slunce nebo zatmění Luny nebo k oběma. K zatmění severního uzlu dochází, když je Slunce blízko severního uzlu a zatmění jižního uzlu, když je poblíž jižního uzlu. Protože severní a jižní uzel mají rozdílný smysl, i když jsou komplementární, plyne z toho, že zatmění severního uzlu je nutno interpretovat odlišným způsobem než zatmění jižního uzlu.

Jestliže dojde k zatmění Slunce blízko severního uzlu, podílí se na významu pohybu Luny k severu, a jestliže k němu dojde blízko jižního uzlu, připojuje se k významu pohybu směrem k jihu. Obvykle, jestliže Luna nebo nějaká planeta je na svém severním uzlu, může mít obzvláště velkou projektivní sílu a extravertní smysl, zatímco u svého jižního uzlu má smysl introvertní a více receptivní. Z tohoto důvodu je při zatmění Slunce u severního uzlu Luna faktorem pozitivním a Slunce je relativně pasivnější. Na druhé straně při zatmění Slunce na jižním uzlu je Luna receptivní a sluneční síla je silným pozitivním pólem. Tady je nutno připomenout iluzi stejné velikosti Slunce a Luny při pohledu ze Země, protože u zatmění astrolog traktuje vztah mezi dvěma stejnými faktory, které mění své polarity. Navíc ve své knize Person-centered Astrology (vydané CSA Press, 1976, str.288-289) Rudhyar zdůrazňuje, že zatmění dávají Lunu do jednoho z nejsignifikantnějších vztahů, a to nejen s Zemí, ale i se Sluncem. Protože Luna představuje minulost a Slunce přítomnost, bude mít minulost sklon zatemňovat přítomnost při zatmění Slunce a přítomnost bude mít tendenci stírat minulost při zatmění Měsíce. Zatměním na severním uzlu začíná něco, co dospěje ke svému rozuzlení při dalším zatmění na jižním uzlu. Jestliže astrolog sleduje zatmění podle nodálního cyklu, trvajícího 18,6 let, najde vždy zatmění stejné polarity: za zatměním na severním uzlu následuje o 18,6 let později jiné zatmění na jižním uzlu. Zatmění na severním uzlu na určitém bodě nativity bude následováno zatměním jižního uzlu ve stejném bodě asi o devět let později. To vytváří individuální cyklus zatmění, které se specificky pojí s natální pozicí, kde k nim dochází.

Zatmění Slunce na severním uzlu

Když je Luna v konjunkci se svým severním uzlem, je v tomto druhu zatmění pozitivním faktorem. Je nutno vybudovat nové lunární síly nebo schopnosti v osobnosti a najít novou formu adaptace na podmínky. Zatemnění Slunce lunárním kotoučem - ke kterému dochází při každém úplném zatmění, ať je to na severním nebo na jižním uzlu - se stává dominantním faktorem v zatměních na severním uzlu. Luna absorbuje ze solární síly, obvykle směrované směrem k Zemi, vše, co může, a neodráží z ní kvantitativně nic, což symbolicky závisí na stupni úplnosti zatmění. Vědomí tedy ovládají lunární faktory; budou akcentovat potřeby ega, vyhledávání osobních zájmů, oportunismus, egoismus a emoční potřeby, dané minulostí. Dochází k silnému nutkání dodržovat obvyklé návyky a automatické chování, protože solární pohled je v tomto okamžiku zastíněn.

Jestliže po lunárním zatmění následuje zatmění Slunce na severním uzlu, Luna tedy bude v konjunkci se svým severním uzlem a Slunce bude pozitivním faktorem. Lunární akcentace zmizí a jako reakce na to může dojít ke znovuobnovení vůle a solárních sil. Tlaky minulosti, silná egocentričnost a karmické síly, které se objevily během solárního zatmění na severním uzlu, mohou postupně zmizet v pozadí, účinně se neutralizovat nebo se realizovat. Během tohoto zatmění Luny, protože Země prochází mezi Sluncem a Lunou, je Luna symbolicky odřezána od světla Slunce. Dochází k dočasnému zatemnění lidské psychiky, citů a emocí a osobní psychologické schopnosti adaptace na okolnosti. Potlačené karmické síly nebo psychické či emocionální energie mohou v tomto okamžiku člověka zaplavit a ten se ocitá tváří v tvář “strážci prahu”, plodům svých vlastních psychologických komplexů.

Pokud se přinejmenším zatmění Luny nedotýká důležitých bodů nativity, zvláště os horizontu a meridiánu nebo nějaké důležité planetární opozice, může velmi dobře proběhnout nepozorovaně. Jestliže se ale zatmění skutečně dotýká osy nebo důležité opozice, pól zasažený zatmělou Lunou může být stimulován v dezintegračním směru. Běžné projevy planetární funkce nebo automatizmy ve zkušenostech domu, jehož hrotu se dotkne zatmělá Luna, budou mít tendenci se hroutit nebo tříštit. Výsledky budou různé podle různých případů; budou záviset na psychologické síle jedince. V nejlepším takovém případě může tato konfrontace dovést člověka k tomu, aby se osvobodil od minulých slabostí, k pozitivnímu naplnění karmy a zaplašení “strážce prahu”. V každém případě může být tato zkušenost poněkud děsivá.

Sluneční zatmění na jižním uzlu.

Protože tady je Luna v konjunkci se svým jižním uzlem, bude pasivním faktorem tohoto zatmění. Luna je receptivní ke Slunci, která ji tlačí k tomu, aby uvolnila to, co bylo asimilováno a vybudováno v minulosti, zvláště pokud jde o osobní city a emoce. Intenzifikace solární vůle a solárního cíle stimuluje ego a jeho cítění, podněcuje ho a nutí jej jednat silou podle jeho “vlastních světel”. Jestliže to “jeho vlastní světla” - osobní směr individuálního osudu - umožňují, může být člověk podněcován k tomu, aby zaujal osobní pozici síly vzhledem k momentální sociální tendenci tohoto okamžiku nebo nějaké významné události, odehrávající se v geografickém pásmu. Bude to zvláště účinné tehdy, jestliže člověk žije v místě, situovaném na dráze zatmění.

Když zatmění Luny následuje po solárním zatmění na jižním uzlu, je Luna v konjunkci se svým severním uzlem a stává se pozitivním faktorem. Je tedy možno očekávat efekt v reakci na to, co se objevilo během solárního zatmění. Prvky minulosti, obvyklé egocentrické chování - zvláště v projevování nálad, emocí a citů - a každodenní automatizmy se mohou se zvýšenou silou vrátit, podmínit jednání jedince a dokonce vyvolat negativní reakci na to, co bylo uvedeno do pohybu během solárního zatmění. Efekt zatmění Slunce, který je často zdánlivě negativní a destruktivní, může být přiřazován zatmění Luny, které po něm následuje a zpochybňuje vynikající příležitosti pro zaujetí nové a pozitivní pozice, nabízené zatměním Slunce na jižním uzlu. Je tedy důležité si poznamenat, jestli po zatmění Slunce následuje zatmění Luny nebo ne. Když tedy astrolog interpretuje situaci, musí brát v úvahu všechny možnosti.

Jestliže po zatmění Slunce následuje zatmění Luny, máme kompletní kruh lunačního cyklu. Všechny ohromné akce, které se objevily při zatmění novoluní, dojdou svého osudového naplnění při následujícím zatmění úplňku. Celý lunární měsíc bude obdobím soustředěné vitální aktivity. Povaha této aktivity se přesto bude měnit podle toho, zda zatmění Slunce mělo povahu severního nebo jižního uzlu.

Jestliže na druhé straně zatmění Slunce předchází zatmění Luny, bude úplněk sloužit k likvidaci nějakého prvku minulosti v jeho vlastní povaze nebo v jeho životních podmínkách a umožní člověku, aby ve svém životě akcentoval nové prvky a v okamžiku následujícího zatmění Slunce zahájil nový start. V tomto případě výsledky úplňku nebudou tak ohromující, zvláště je-li zatmění Slunce typu jižního uzlu. Nedojde však ani k negativní lunární reakci, schopné deformovat nebo rozvrátit sílu nové tendence, vytvořené v době zatmění novoluní.

Ale i tady bude vše záviset na nodální polaritě zatmění. Jestliže po zatmění Luny na severním uzlu následuje zatmění Slunce na jižním uzlu, může být člověk během intervalu dvou týdnů, který je od sebe dělí, konfrontován se znovuobjevením potlačených psychických energií. Výsledky starých schémat adaptace na okolnosti se mohou náhle zdát příliš automatické a příliš dusící, než aby bylo možno pokračovat ve vlastním vývoji. Uvědomění si těchto osobních omezení bude možná nutkat k nějakému dramatickému hnutí během následujícího zatmění Slunce na jižním uzlu. Všechno bude záviset na způsobu, jakým se člověk postaví k zatmění Luny: posílí člověka toto zatmění nebo prostě skončí emocionální bouří?

Jestliže po zatmění Luny na jižním uzlu následuje zatmění Slunce na severním uzlu, člověk je postaven před dilema, které staví vůli, duchovní cíl a vizi proti požadavkům ega a automatickým návykům. Teoreticky je Slunce silnější, mělo by tedy být možné objektivně posoudit svou vlastní minulost a svou pozici. Při dalším zatmění Slunce tedy člověk může udělat krok, který jej osvobodí od nátlaku jeho vlastní lunární povahy. Je třeba najít nový zůsob adaptace na okolnosti, což vyžaduje zásadní změny v obvyklých schématech chování.

Naopak v době zatmění Slunce na severním uzlu je silnější Luna; je tedy dosti obtížné zbavit se moci ega. Ego se ujme iniciativy a rozhodne o tom, co se má udělat, podle svého vlastního vývoje - na základě toho, co cítí jako nejlepší a nejsilnější způsob pro sebe sama. Vědomí budou ovládat lunární faktory a v tomto případě bude také obtížnější osvobodit se od jejich přitažlivé síly, než například v případě zatmění Luny na severním uzlu, po kterém následuje zatmění Slunce na uzlu jižním.

Ve všech případech bude závažnost zkušenosti při zatmění samozřejmě záviset na okolnosti, zda existuje nebo neexistuje zvláštní vztah mezi zatměními a nativitou. Jestliže jsou zde dotčeny planety v důležitých opozicích nebo rohy nativity, budou nadměrně stimulovány a člověk tím může být vyveden z rovnováhy. Zatmění jsou vždy výzvou ke změně chování, citů a způsobu myšlení a jsou provázena emocionálními zvraty, které představují reakci jednotlivce na výzvu. Člověk by se měl pokusit jít pod povrchové reakce a zjistit, jaká změna je v tomto okamžiku potřebná. Musí dát tedy svou vůli do služeb bytostného já, aby vyvolal duchovní obrodu.

Humanistické chápání zatmění

Z humanistického hlediska není psychologicky zdravé posuzovat zatmění z tradičního pohledu jako izolované a hrůzyplné události. Astrologové i jejich klienti se mohou velmi snadno nechat ovládnout starým pověrčivým strachem ze zatmění, který v kolektivním podvědomí stále přetrvává. Zatmění zdaleka nejsou izolovanými fenomény - jsou to především okamžiky silné akcentace v nodálním cyklu Luny. Všechny astrologické faktory, včetně zatmění, mají svůj základní význam založen v různých cyklech, jejichž jsou specifickými charakteristikami nebo kruciálními fázemi. Ti, kdo chtějí využívat humanistickou astrologii, musí od samého počátku chápat, že je zdrojem základního významu je právě ten který cyklus a ne nějaký bod či nějaká planeta nebo její pozice nebo její aspekt, považované za izolovaná fakta. Z tohoto důvodu by bylo psychologicky zdravější během konzultací výraz “zatmění” ani nezmiňovat. Jestliže na některý důležitý bod horoskopu připadne zatmění, astrolog by neměl říkat například : “V den vašich narozenin dojde k zatmění”, ale spíš: ”Ve vašem životě dochází k důležité fázi devatenáctiletého nodálního cyklu.” Humanistický astrolog se nepokouší předvídat události, pokouší se pomoci člověku, aby se pochopil, a aby v astrologických cyklech cítil rytmický vývoj celkového cíle svého života a jeho význam.

Zatmění jednoduše označují ohromné konfrontace se vším tím, co v lidské povaze brání duchovnímu pokroku - tak, že je člověk držen v zajetých kolejích, byť jsou třeba pohodlné a příjemné. Jsou to příležitosti pro využití minulosti a přítomnosti - všechno, co se člověk předtím naučil, i místo, na kterém se v daném okamžiku nachází - s cílem vytvořit novou, více tvůrčí budoucnost. Protože jsou pro člověka vždy výzvou, aby zametl všechny omezující faktory, mohou být poměrně dosti obtížnými okamžiky napětí. Výsledky - destruktivní nebo ne - budou záviset na síle vnitřní povahy a na schopnosti udržet osobní integritu a přitom zůstávat otevřený nezbytným změnám ve vyjádření osobnosti. Může být obtížnější čelit konstruktivně zatměním Luny než zatměním Slunce; přesto i ony představují určitou sumaci pokusit se o novou adaptaci na život, dát novou kvalitu svým vztahům s okolím. Ale astrolog si musí vždy připomínat, že zatmění, která se nedotýkají důležitých bodů nativity, pravděpodobně nevyvolají u člověka žádné silné konfrontace, i když v plánu světových událostí nebo přírodních jevů mohou být ohromující.