- x -
jevilo v Basileji roku 1554 a standardní latinskou verzí,
ze které byly pořízeny nejméně dva anglické překlady1, je
verze Lea Allatia (Elzevir, Leyden, 1635). Kromě parafráze a
starověkých komentářů bychom se také měli zmínit o podrobném
komentáři Hieronyma Cardana, který byl vydán v 16. století2.
IV.
V evropských knihovnách je nejméně 35 rukopisů, kte-
ré obsahují celou Tetrabiblos nebo její velkou část, kromě
značného množství těch, které obsahují zlomkové texty nebo
astrologická miscelanea, ve kterých je Ptolemaios citován
spolu s dalšími autory. Části Tetrabiblos uvádějí také jiní
autoři, např. Hefaistón Thébský. A konečně existuje několik
rukopisů s latinskými nebo arabskými překlady. Avšak přes
tento objem materiálu pochází nejstarší text samotné Tetra-
biblos až z 13. století. Úplný rukopis tohoto stáří však e-
xistuje pouze jeden a jen dva nebo tři ze 14. století; vět-
šina je z 15. a 16. století. Z tohoto pohledu je štěstí, že
máme jeden (ale jen jediný) rukopis Parafráze, který je
starší než tyto všechny, protože byl napsán v 10. století.
Při přípravě tohoto textu Tetrabiblos jsem byl nucen
pracovat výhradně s fotografiemi a fotokopiemi. Naštěstí se
mi však podařilo získat jejich sbírku, kterou shromáždil mně
neznámý německý vědec a která zřejmě obsahuje nejdůležitější
rukopisy3. Utřídil jsem a používal tyto rukopisy a symboly
pro odkazy na ně4:
V: Vaticanus gr. 1038, S. XIII. Obsahuje množství
prací Euklidových, Hypsiclových a Heronových a téměř úplnou
sbírku prací Ptolemaiových s Tetrabiblos na listech 352-
354v.; konec za str. 207, 19 (Cam.2) není. Heiberg (Deutsche
Litteraturzeitung, 1900, str. 417) věří, že byl převážně o-
psán z Vat. gr. 1594, S. IX, který obsahuje další Ptolemaio-
vy texty v relativně čisté podobě, ale přinejmenším neobsa-
huje Tetrabiblos. Poznávacím znakem tohoto rukopisu je velké
množství mezer, které tam nechal opisovatel, když nemohl
přečíst archetyp nebo si myslel, že je chybný. Boll v tom
vidí znamení svědomitosti a spolehlivosti. Srov. F. Boll,
"Zur Ueberlieferungsgeschichte der griechischen Astrologie
1 J. H. Ashmand, Ptolemy's Tetrabiblos or Quadripartite,
atd. London: Davis and Dickson, 1822. James Wilson, The Te-
trabiblos or Quadripartite of Ptolemy, atd. London:
W. Hughes (1828).
2 Vydání byla publikována v Basileji v letech 1554 a 1579,
v Leydenu 1555 a v pátém dílu Cardanových prací (Leyden: Hu-
guetan a Revaud, 1663).
3 Zakoupení této sbírky umožnil fond michiganské universi-
ty určený pro výzkum. Je doplněna anonymním popisem rukopisů
Tetrabiblos, kterému vděčím za informace o mnoha rukopisech,
které jsem nemohl osobně prozkoumat.
4 Od F a H jsem měl k dispozici pouze několik stran.