- ix -
a také kolovaly jako rukopisy. Významnější jsou latinské
překlady přímo z řečtiny, které začínají Camerariovým pře-
kladem, který byl vytištěn spolu s vlastním textem, jak jsme
uvedli výše, i samostatně1. Překlad Antonia Gogavy, poprvé
vydaný v Louvainu roku 1543, byl několikrát znovu vytištěn
na jiných místech, např. v Padově roku 1658, a byla to ver-
ze, kterou používal Cardanus jako doprovod ke svému komentá-
ři. Překlad Filipa Melanchtona se objevil roku 1553, jak
jsme viděli, a později byl také vydán zvlášť2. Anglický pře-
klad Johna Whalleyho byl publikován roku 1701 a jeho druhé
vydání, které podle Ashmanda "nebylo v žádném případě očiš-
těno od hrubých omylů a nejasností, které zostudily jeho
předchůdce", roku 17863. Po pravdě řečeno, není snadné Pto-
lemaia přeložit a i když je Whalleyova verze horší než o-
statní, vykazují všechny jistou tendenci zakrýt obtíže uhla-
zeně znějícími, avšak nic neříkajícími frázemi4.
O významu a popularitě Tetrabiblos svědčí množství
komentářů, které k ní byly vysloveny. Ve starověku jich e-
xistovalo velmi mnoho, jak usuzujeme z výrazů použitých
v dosud zachovaných spisech5; jméno jednoho komentátora,
Pancharia, se zachovalo, ale ne žádná z jeho prací, až
na několik citátů6. Avšak tři taková pojednání, která se do-
chovala, upravil Hieronymus Wolf a publikoval s latinskými
překlady ve foliovém vydání v Basileji roku 1559. Je to (1)
anonymní komentář k Tetrabiblos, který podle Wolfa někteří
připisují Proclovi; (2) úvod k Tetrabiblos, k němuž se při-
pojuje jméno Porfyra, ačkoliv jeho autorství je rozhodně ne-
jisté; (#) Demofiliovy scholiony. Nebyly znovu vydány, ale
lze je najít v mnoha rukopisech. Větší význam pro studium
Tetrabiblos má Parafráze, která se připisuje Proclovi, avšak
která samozřejmě vůbec nemusí být jeho. Protože se velmi
těsně drží Tetrabiblos a protože náhodou jeden rukopis Para-
fráze je starší než kterýkoli rukopis Tetrabiblos, musí ten-
to dokument brát v úvahu každý vydavatel Tetrabiblos. První
a jediné vydání Parafráze s Melanchtonovou předmluvou se ob-
1 Vytiskl Joannes Petreius roku 1535 v Norimberku s Came-
rariovými poznámkami.
2 Např. v autorově vlastní knihovně je hrubě tištěná dva-
nácterka z tisku dědiců Petra Thomasia, Perusia, 1646.
3 Quadripartite; neboli Čtyři knihy o vlivu hvězd ...
od Claudia Ptolemaia. ... John Whalley, profesor fyziky a
astrologie, a kolektiv. Druhé vydání, přepracované, opravené
a vylepšené. London: Vytištěno pro nakladatele a prodáno
prostřednictvím M. Sibleye ... a E. Sibleye ... 1786.
4 Existuje také německý překlad; např. od J. W. Pfaffa
v jeho Astrologisches Taschenbuch, 1822-23 (o které se zmi-
ňuje Christ, Gr. Litteraturgeschichte), a od M. E. Winkela,
Linseverlag, 1923, který vychází z Melanchtonova latinského
překladu (W. Gundel v Jahresb. ü. die Fortschritte d. Kl.
Alt. 241, 1934, str. 74).
5 Boll, Studien, str. 127.
6 Např. CCAG, VIII.@, str. 67, 18 a dále; srov. Kroll,
Philologus, lvii (1897), str. 123.