- viii -
III.
Ačkoliv se Tetrabiblos těšila mezi astrology po dobu
tisíce nebo více let téměř vážnosti Bible, byl její řecký
text vytištěn pouze třikrát a od 16. století vůbec ne. Jsou
to tato vydání:
(1) První vydání Joachima Cameraria bylo vytištěno
v kvartovém vydání roku 1535 tiskárnou Froben v Norimberku.
Kromě textu obsahuje Camerariův latinský překlad knih I-II a
částí knih III-IV a jeho poznámky ke knihám I-II, řecký text
Centiloquia a latinský překlad J. Pontana.
(2) Druhé vydání, opět Camerariovo, vytiskl v oktá-
vovém vydání Joannes Oporinus v Basileji roku 1553. Obsahuje
řecký text Tetrabiblos, latinský překlad Filipa Melanchtona
a Centiloquium v řečtině i latině. Při přípravě prvního vy-
dání se Camerarius spoléhal na Norimberský kodex (v seznamu
na str. xi jako N), ve kterém jsou stále ještě vidět jeho
poznámky tiskaři. Požaduje, aby v jeho druhém vydání opravil
množství textových chyb a skutečně se mu podařilo hodně omy-
lů a tiskových chyb, které byly v prvním vydání, odstranit;
zřejmě ale použil také jeden nebo více dalších rukopisů,
nejspíš obecného typu A v dále uvedeném seznamu, ze kterých
uvádí téměř sto údajů neslučitelných s N a asi v 75 dalších
případech pozměnil text vyloženou korekturou. Přes dosažené
zlepšení zůstává ve 2. vydání asi 40 přetisků nebo chyb,
z nichž polovina je nových; jeho interpunkce je převážně ne-
logická a má daleko do reprodukce toho, co se zdá být nej-
lepším podáním z rukopisů.
(3) Fr. Junctinus zahrnul řecký text Tetrabiblos
do své Speculum astrologiae, jejíž první vydání vyšlo
ve dvou foliových vydáních v Leydenu v roce 1581. Junctinus
se vuběc nepokusil vylepšit již publikovaný text.
Profesor Franz Boll, jehož studie o Ptolemaiovi jsme
již mnohokrát citovali, začal pracovat na novém vydání Te-
trabiblos před svou smrtí 3. července 1934. Jeho žákyně,
slečna Emilie Boer, v jeho práci pokračovala a od roku 1926
čekáme na úplný text1. Velmi lituji, že má vlastní práce ne-
mohla vycházet z výsledků textových studií těchto dvou vědců.
Překlady Tetrabiblos byly početnější než vlastní
texty. Nejstarší je arabská verze Izáka ben Huneina z 9.sto-
letí. Pak Platon Tiburtinus a Egidius Thebaldský uprostřed
13. století pořídili latinské překlady, které se staly hlav-
ními zdroji, s jejichž pomocí se západní Evropa seznámila
s Tetrabiblos před prvním vydáním řeckého textu. Objevila se
tištěná vydání těchto překladů2 - první je datováno 1484 -
1 Letos prý bylo dílo dokončeno. Bylo ohlášeno jako Vol.
III, Fasc. 1 díla Ptolemaei opera omnia ve známé Bibliotheca
Classica, kterou vydává B. G. Teubner, Leipzig. Rok publiko-
vání není autorovi v době, kdy toto píše, znám.
2 O raných latinských verzích viz Thorndike, History of
Magic and Experimental Science (New York, 1923), I, str. 110.
Rukopisy arabské verze existují v Escurialu a ve Vavřinecké
knihovně ve Florencii.