- vi -
kterých nových vydáních Ptolemaiových prací1, ale při pro-
zkoumání se ukazuje, že je to jen charakteristika z hlediska
filozofova původu, kterou uvádějí řečtí fyziognomové2. Z ex-
terních zdrojů se o Ptolemaiovi opravdu už nic víc nedozvíme
a jeho vlastní práce obsahují málo bibliografických údajů.
Vyčteme z nich však, že byl zastáncem aristotelovské filozo-
fie, ačkoliv ho jeho záliba v matematice vedla k tomu, že se
na tuto vědeckou disciplínu díval s mnohem větší úctou než
spíše biologicky zaměřený Aristoteles3. Jedna z jeho menších
prací a některé kapitoly v delších jsou filozofické a svědčí
o jeho znalostech a zájmu o tento předmět. Ačkoliv sám byl
velmi schopným myslitelem, znal dílo a práce svých předchůd-
ců, v matematice Menelaa, v astronomii Hipparcha, v geogra-
fii Marina Tyrského, v hudbě Didyma a v astrologické etnolo-
gii a argumentech, které hájí astrologii, Posidonia. Volně a
otevřeně z nich čerpal a měl schopnost systematizovat mate-
riály, kterými se zabýval. Tato vlastnost je obzvláště zřej-
má v Tetrabiblos.
Práce, které se správně i mylně připisují Ptolemaio-
vi, jsou: (1) Almagest neboli Syntaxis Mathematica, ve 13
knihách, velké pojednání o astrologii; (2) "O objeveních se
stálic a sbírka osudových znamení"; (3) "O planetární hypo-
téze"; (4) "Tabulka vlád", chronologická tabulka vlád; (5)
"O hudbě"' ve třech knihách; (6) Tetrabiblos, k ní později;
(7) De Analemmate, popis sféry v rovině (existuje pouze pře-
klad); (8) Planisphaerium, "Planisféra"; (9) "Optika", v 5
knihách (o její původnosti se pochybuje); (10) Centiloquium,
sbírka astrologických aforismů (obecně se má za to, že není
původní); (11) "Geografie"; (12) "Hotové (astronomické) ta-
bulky"; (13) "Systém hotových tabulek a jejich použití";
(14) krátké pojednání, které se zabývá teorií vědomostí a
duše. Almagest určitě nebyl poslední prací, protože je o něm
zmínka v Geografii, Hypotéze a v Tetrabiblos a protože v něm
nejsou žádné odkazy na pozorování po roce 151. Posledně uve-
dené tři knihy a snad i další spadají do poslední třetiny
autorova života.
II.
Pojednání, kterým se budeme nejvíce zabývat, se jme-
nuje Tetrabiblos neboli Quadripartitum, přesněji "Matematic-
ké pojednání ve čtyřech knihách", což je název, který nalez-
neme v některých rukopisech4, a pravděpodobně jej používal
sám Ptolemaios. Hodně rukopisů však používá název "Předpově-
1 Např. v předmluvě latinské verze Almagestu, vydané v Be-
nátkách roku 1515 a v předmluvě Whalleyova překladu Tetrabi-
blos (viz dále, str. ix).
2 Boll, Studien, str. 58-62.
3 Tamtéž, str. 66-111, 131-163.
4 Např. N (viz dále). Přímo Tetrabiblos se používá v P a E.