- v -
Ú V O D
I.
Jméno Claudia Ptolemaia bylo od doby, kdy žil, až do rene-
sance v astronomii, geografii a také v astrologii pojmem.
Hefaistón Thébský1 ho nazývá "božským Ptolemaiem" a tento
výraz naznačuje, že úcta, která mu byla prokazována, nebyla
daleka modlářství. Za takových okolností překvapuje, že vše,
co víme o vlastním životě Ptolemaia, musíme skládat z úryvků
jeho vlastních prací, ze dvou scholionů ve starověkých ruko-
pisech a stručných poznámek pozdějších autorů, z nichž ně-
kteří byli Arabové2. Výsledek je po shrnutí věrohodných úda-
jů a vypuštění údajů nesprávných nebo smyšlených skutečně u-
bohý. Zřejmě se lze spolehnout na fakta, že se narodil
v Ptolema‹su v Egyptě3 a dožil se 78 let4; sám říká, že svá
astronomická pozorování prováděl na rovnoběžce Alexandrie,
což přesvědčilo Bolla o tom, že bydlel v Alexandrii, ačkoliv
existuje další verze5, podle které po dobu 40 let pozoroval
v Canopu, který byl asi 15 mil východně od Alexandrie, a je
známo, že v canopusském chrámu postavil stély popsané zá-
kladními principy svých teorií6. Spojíme-li tato různá podá-
ní se skutečností, že první pozorování zaznamenaná v Alma-
gestu provedl roku 127 a poslední roku 151, můžema dále usu-
zovat, že žil zhruba v letech 100 - 1787, což pokrývá tři
čtvrtiny 2. století našeho letopočtu a vlády Trajána, Hadri-
ána, Antonia Pia a Marca Aurelia.
Podrobný a nepříliš lichotivý popis vzhledu a zvyků
Ptolemaia vychází opět z arabského podání a opakuje se v ně-
1 V díle Catalogus Codicum Astrologicorum Graecorum (dále
citovaném jako CCAG), VIII.2, str. 81, 2.
2 Zdroje shromáždil a popsal F. Boll, "Studien über Clau-
dius Ptolemäus", Jahrb. f. Cl. Ph., Supplementbd. xxi. 1894,
str. 53-66 (dále citována jako Boll, Studien).
3 Pramenem je Theodor z Melitu; Boll, cit. pr., str. 54-55.
Podle práce Abulwafy z 11. století (na stejném místě, str.
58-62) se narodil v Pelusiu, takže se v titulu prvního vydá-
ní Tetrabiblos jmenuje Pelonsiens.
4 Podle Abulwafy.
5 Zachoval jej Olympiodorus (4. stol.), In Plat. Phaed.,
str. 47, 16 (Finckh).
6 Boll, Studien, str. 66. Heiberg uvádí tento text ve svém
vydání Ptolemaiova díla Opera astronomica minora (Leipzig,
1907), str. 149 a dále.
7 To je Bollův závěr (cit. pr., str. 64), který převzal
Christ, Griechische Litteraturgeschichte, 6. vyd., 1924,
II.2, str. 896. Boll, tamtéž, str. 63, 65, cituje části Al-
magestu, které se vztahují k datovaným pozorováním. Pozname-
nává, že velmi malá úprava v textu Almagestu, X.1, by změni-
la datum posledního pozorování ze 151 na 141, ale i když by
to snad lépe odpovídalo některým podáním, není žádný skuteč-
ný důvod ke změnění této cifry.