- v -
 
 
 
                          Ú V O D
 
 
                             I.
 
Jméno Claudia Ptolemaia bylo od doby,  kdy žil,  až do rene-
sance  v  astronomii,  geografii a také v astrologii pojmem.
Hefaistón Thébský1  ho nazývá  "božským Ptolemaiem"  a tento
výraz naznačuje,  že úcta, která mu byla prokazována, nebyla
daleka modlářství. Za takových okolností překvapuje, že vše,
co víme o vlastním životě Ptolemaia, musíme skládat z úryvků
jeho vlastních prací, ze dvou scholionů ve starověkých ruko-
pisech a stručných poznámek  pozdějších autorů,  z nichž ně-
kteří byli Arabové2. Výsledek je po shrnutí věrohodných úda-
jů a vypuštění údajů nesprávných nebo smyšlených skutečně u-
bohý.  Zřejmě  se  lze  spolehnout  na  fakta, že se narodil
v Ptolema‹su v Egyptě3 a dožil se 78 let4; sám říká,  že svá
astronomická pozorování prováděl  na  rovnoběžce Alexandrie,
což přesvědčilo Bolla o tom, že bydlel v Alexandrii, ačkoliv
existuje další verze5,  podle které po dobu 40 let pozoroval
v Canopu, který byl asi 15 mil východně od Alexandrie,  a je
známo,  že  v  canopusském chrámu postavil stély popsané zá-
kladními principy svých teorií6. Spojíme-li tato různá podá-
ní se skutečností,  že  první pozorování zaznamenaná v Alma-
gestu provedl roku 127 a poslední roku 151, můžema dále usu-
zovat,  že  žil zhruba v letech 100 - 1787,  což pokrývá tři
čtvrtiny 2. století našeho letopočtu a vlády Trajána, Hadri-
ána, Antonia Pia a Marca Aurelia.
        Podrobný a nepříliš lichotivý popis vzhledu a  zvyků
Ptolemaia vychází opět z arabského podání a opakuje se v ně-
 
 
 
  1 V díle Catalogus Codicum Astrologicorum Graecorum  (dále
citovaném jako CCAG), VIII.2, str. 81, 2.
  2 Zdroje shromáždil a popsal F. Boll,  "Studien über Clau-
dius Ptolemäus", Jahrb. f. Cl. Ph., Supplementbd. xxi. 1894,
str. 53-66 (dále citována jako Boll, Studien).
  3 Pramenem je Theodor z Melitu; Boll, cit. pr., str. 54-55.
Podle práce Abulwafy z 11. století  (na stejném místě,  str.
58-62) se narodil v Pelusiu, takže se v titulu prvního vydá-
ní Tetrabiblos jmenuje Pelonsiens.
  4 Podle Abulwafy.
  5 Zachoval jej Olympiodorus  (4. stol.),  In Plat. Phaed.,
str. 47, 16 (Finckh).
  6 Boll, Studien, str. 66. Heiberg uvádí tento text ve svém
vydání Ptolemaiova díla  Opera astronomica minora  (Leipzig,
1907), str. 149 a dále.
  7 To je Bollův závěr  (cit. pr., str. 64),  který  převzal
Christ,  Griechische  Litteraturgeschichte,  6. vyd.,  1924,
II.2, str. 896.  Boll, tamtéž, str. 63, 65, cituje části Al-
magestu, které se vztahují k datovaným pozorováním. Pozname-
nává, že velmi malá úprava v textu Almagestu, X.1, by změni-
la datum posledního pozorování ze 151 na 141,  ale i když by
to snad lépe odpovídalo některým podáním, není žádný skuteč-
ný důvod ke změnění této cifry.
Předchozí strana Obsah Další strana

Do češtiny přeložil RNDr. Miroslav Jurčeka.