- 11 - 4. O moci planet Aktivní síla základní povahy Slunce spočívá ve vyza- řování žáru a do určité míry ve vysoušení1. To je v případě Slunce mnohem zřetelnější než u jiných nebeských těles díky jeho velikosti a zřejmosti jeho ročních změn, protože čím více se blíží k zenitu, tím více na nás takto působí. Větši- na síly Měsíce spočívá v zavlažování, zřejmě proto, že je blízko Země a díky svým velkým výparům2. Působí tedy přesně tak, že z velké části změkčuje a způsobuje hnití v těle, ale mírně se podílí také na hřejivé síle díky světlu, které zí- skává od Slunce. Saturn3 především ochlazuje a mírně vysušuje, prav- děpodobně proto, že je nejdále4 jak od slunečního žáru, tak od vlhkých výparů kolem Země. Jak u Saturnu, tak u ostatních planet existují také síly, které vznikají při pozorování je- jich účinků na Slunce a Měsíc, protože se zdá, že některé z nich ovlivňují určitým způsobem okolí a některé se uplat- ňují jinak - vzrůstem nebo poklesem. Mars hlavně vysušuje a spaluje v souhlasu se svou o- hnivou barvou a protože je blízko Slunce, jehož sféra se na- chází přímo pod ním. Jupiter má mírnou aktivní sílu, protože se pohybuje mezi chladícím vlivem Saturnu a spalující silou Marsu. Za- hřívá a zvlhčuje a protože jeho hřejivá síla je větší díky sférám, které leží pod ním, vyvolává zúrodňující větry. Venuše má stejné síly a mírnou povahu jako Jupiter, ale působí opačně; mírně hřeje, díky své blízkosti Slunci, ale především zvlhčuje jako Měsíc díky množství vlastního světla a protože získává exhalace z vlhké atmosféry obklopu- jící Zemi. O Merkuru se obvykle tvrdí, že v určité době vysouší a pohlcuje vlhkost, protože se nikdy nedostane do zeměpis- ných délek daleko od žáru Slunce; jindy zvlhčuje, protože je přímo nad sférou Měsíce, který je nejblíže Zemi. Svou povahu rychle mění podle rychlosti svého pohybu v okolí Slunce sa- motného. 1 Zde a všude Ptolemaios používá čtyři Aristotelovy prin- cipy - žár, chlad, vlhko a sucho (např. De generatione et corruptione, ii. 2, 3). Srov. Boll-Bezold-Gundel, str. 50. 2 Doktrína, že vlhkost ze Země vyživuje nebeská tělesa, byla stará jako Thalés; srov. Diels, Doxographi Graeci (Ber- lin, 1879), str. 276; J. Burnet, Early Greek Philosophy (London, 1920), str. 49. 3 Ptolemaios obvykle říká "hvězda Saturn", "hvězda Jupi- ter" atd. a méně často jen "Saturn", "Jupiter" apod. V této formě je snaha identifikovat planetu a božstvo, jehož jméno nese. Na druhé straně nepoužívá starší řecká jména. Viz F. Cumont, "Antiochus d'AthŠnes et Porphyre", Annuaire de l'Inst. de Philologie et d'Histoire Orientale, ii. 139, a "Les noms de planetes et d'astrolatrie chez les grecs", L'Antiquité Classique, iv. 1, str. 5-43; Boll-Bezold-Gundel, str. 48. 4 Pořadí nebeských těles podle Ptolemaia je Saturn, Jupi- ter, Mars, Slunce, Venuše, Merkur, Měsíc.