- 11 -
4. O moci planet
Aktivní síla základní povahy Slunce spočívá ve vyza-
řování žáru a do určité míry ve vysoušení1. To je v případě
Slunce mnohem zřetelnější než u jiných nebeských těles díky
jeho velikosti a zřejmosti jeho ročních změn, protože čím
více se blíží k zenitu, tím více na nás takto působí. Větši-
na síly Měsíce spočívá v zavlažování, zřejmě proto, že je
blízko Země a díky svým velkým výparům2. Působí tedy přesně
tak, že z velké části změkčuje a způsobuje hnití v těle, ale
mírně se podílí také na hřejivé síle díky světlu, které zí-
skává od Slunce.
Saturn3 především ochlazuje a mírně vysušuje, prav-
děpodobně proto, že je nejdále4 jak od slunečního žáru, tak
od vlhkých výparů kolem Země. Jak u Saturnu, tak u ostatních
planet existují také síly, které vznikají při pozorování je-
jich účinků na Slunce a Měsíc, protože se zdá, že některé
z nich ovlivňují určitým způsobem okolí a některé se uplat-
ňují jinak - vzrůstem nebo poklesem.
Mars hlavně vysušuje a spaluje v souhlasu se svou o-
hnivou barvou a protože je blízko Slunce, jehož sféra se na-
chází přímo pod ním.
Jupiter má mírnou aktivní sílu, protože se pohybuje
mezi chladícím vlivem Saturnu a spalující silou Marsu. Za-
hřívá a zvlhčuje a protože jeho hřejivá síla je větší díky
sférám, které leží pod ním, vyvolává zúrodňující větry.
Venuše má stejné síly a mírnou povahu jako Jupiter,
ale působí opačně; mírně hřeje, díky své blízkosti Slunci,
ale především zvlhčuje jako Měsíc díky množství vlastního
světla a protože získává exhalace z vlhké atmosféry obklopu-
jící Zemi.
O Merkuru se obvykle tvrdí, že v určité době vysouší
a pohlcuje vlhkost, protože se nikdy nedostane do zeměpis-
ných délek daleko od žáru Slunce; jindy zvlhčuje, protože je
přímo nad sférou Měsíce, který je nejblíže Zemi. Svou povahu
rychle mění podle rychlosti svého pohybu v okolí Slunce sa-
motného.
1 Zde a všude Ptolemaios používá čtyři Aristotelovy prin-
cipy - žár, chlad, vlhko a sucho (např. De generatione et
corruptione, ii. 2, 3). Srov. Boll-Bezold-Gundel, str. 50.
2 Doktrína, že vlhkost ze Země vyživuje nebeská tělesa,
byla stará jako Thalés; srov. Diels, Doxographi Graeci (Ber-
lin, 1879), str. 276; J. Burnet, Early Greek Philosophy
(London, 1920), str. 49.
3 Ptolemaios obvykle říká "hvězda Saturn", "hvězda Jupi-
ter" atd. a méně často jen "Saturn", "Jupiter" apod. V této
formě je snaha identifikovat planetu a božstvo, jehož jméno
nese. Na druhé straně nepoužívá starší řecká jména. Viz F.
Cumont, "Antiochus d'AthŠnes et Porphyre", Annuaire de
l'Inst. de Philologie et d'Histoire Orientale, ii. 139, a
"Les noms de planetes et d'astrolatrie chez les grecs",
L'Antiquité Classique, iv. 1, str. 5-43; Boll-Bezold-Gundel,
str. 48.
4 Pořadí nebeských těles podle Ptolemaia je Saturn, Jupi-
ter, Mars, Slunce, Venuše, Merkur, Měsíc.