- 4 -
2. O tom, že vědomosti jsou prostřednictvím astronomie dosa-
žitelné, a jak dalece
Jen z několika málo úvah by mělo být každému jasné,
že určitá síla, která vyzařuje z neproměnné éterické látky1,
se rozptyluje a prostupuje celým prostorem kolem Země a je
nositelkou změny, protože základní sublunární živly, oheň a
vzduch, se vytvářejí a mění prostřednictvím pohybů éteru a
naopak vytvářejí a mění všechno ostatní, včetně země, vody,
rostlin a zvířat. Proto Slunce2 se svým okolím vždy nějakým
způsobem ovlivňuje všechno na Zemi, nejen prostřednictvím
změn, které doprovázejí roční období a způsobují rození zví-
řat, růst rostlin, plynutí řek a změny v těle, ale svým den-
ním oběhem také poskytuje teplo, vlhkost, sucho a chlad
v pravidelném řádu a v souladu se svou polohou vzhledem
k zenitu. Také Měsíc, jako Zemi nejbližší nebeské těleso,
poskytuje své záření3 nejhojněji světským věcem, protože
většina z nich, ať jsou živé či neživé, je s ním v souladu a
mění se podle něho - řeky zvyšují a snižují svůj stav po-
dle jeho svitu, moře mění příliv s jeho východem a západem a
rostliny a zvířata buď celé nebo jejich části rostou a vad-
nou spolu s Měsícem. Dále, průchody stálic a planet oblohou
často předznamenávají horko, vítr a sníh a podobně působí
na světské věci. Pak také jejich vzájemné aspekty4, jejichž
vlivy se setkávají a promíchávají, přinášejí mnoho kompliko-
vaných změn. Ačkoliv totiž v celkovém uspořádání kvality
převládá moc Slunce, ostatní nebeská tělesa k ní v jednotli-
vých detailech přispívají nebo ji zeslabují. Měsíc výrazněji
a spojitěji, např. když je v novu, ve čtvrti nebo v úplňku,
a hvězdy ve větších intervalech a méně zřetelněji při svých
objeveních, zákrytech a přiblíženích5. Kdybychom se na tyto
souvislosti dívali takto, vyplývalo by z nich, že nemusí být
určitým způsobem ovlivňovány pohybem těchto nebeských těles
pouze již existující věci, ale podobně musí být formováno a
řízeno klíčení semen a jejich schopnost dávat plody v nále-
žité kvalitě podle nebes. Skutečně, nejpozornější rolníci a
pastevci6 usuzují podle větrů, které převládají v době o-
plodnění a zasetí semene, na kvalitu výsledku; a obecně vi-
1 Éter neboli pátý živel stojí proti obvyklým čtyřem; to
je Aristotelova (peripatetická) doktrína.
2 Boll, Studien, str.133 a dále, vypočítává paralely k té-
to pasáži, které se týkají Slunce a Měsíce, u Cicera, Fila
Judajského, Cleomeda a Manilia a popisuje jejich podobnost
s vlivem Posidonia.
3 Původní výraz má další význam "separace", což je astro-
logický pojem; viz. kap. 24 a má poznámka k P. Mich. 149,
ed. iii, 33.
4 Vzájemné polohy na obloze. K pojmenování aspektů, které
rozeznává Ptolemaios, srov. pozn. k I. 13 (str. 20).
5 "Hvězdami" Ptolemaios v této kapitole myslí spíše plane-
ty než stálice.
6 Cicero, De divinatione, i. 112: Multa medici, multa gu-
bernatores, agricolae etiam multa praesentiunt.