<= Index  <= Zpět

David Ovason: VELKÝ KRÁL HRŮZOVLÁDCE

Čtyřverší X.72 je zcela nepochybně nejslavnější ze všech Nostradamových předpovědí. Jeho sláva se zakládá na skutečnosti, že je obvykle překládáno jako předpověď příchodu nějaké strašlivé bytosti - děsivé entity - která se objeví na Zemi v červenci 1999.

L´an mil neuf cens nonante neuf sept mois
Du ciel viendra un grand Roy d´effrayeur
Resusciter le grand Roy d´Angoulmois.
Avant apres Mars sregner par bon heur.

Pro tuto chvíli můžeme tento text přeložit asi takto:

Rok jeden tisíc devět set devadesát devět sedm měsíců
z nebes přijde velký král děsu,
aby vzkřísil velkého krále z Angoulmois.
Před (i) poté, Mars bude vládnout štěstím.

Krvežíznivější komentátoři mají sklon interpretovat tento ohlášený příchod v chmurných barvách - jako předzvěst světové revoluce nebo ničivé války, někteří dokonce tvrdí, že jde o předpověď konce světa - přestože to Nostradamus v předmluvě k Prophéties výslovně popírá. Odhlédnuto od takovýchto výkladů však zůstává faktem, že jde o jedno z mála čtyřverší, které uvádí přesné datum, aniž by se je snažilo zastřít esoterickými clonami.

Podobně jako u mnoha dalších čtyřverší je klíčem k interpretaci celé strofy jedno klíčové slovo. Zde je tímto slovem Angoulmois.

Přestože je očividně velice důležité, komentátorům se toto slovo nikdy nepodařilo správně vyložit. Současné "překlady" skutečně ukazují, na jakém tenkém ledě bruslí vykladači neznalí zeleného jazyka, když se pokoušejí číst Nostradama. Roberts ve své knize z roku 1949 překládá toto slovo jako "Jacquerie" a tvrdí, že verš znamená toto: "Aby znovu probudil velkého krále z Jacquerie." x)

V poznámce pod čarou předkládá vysvětlení, že "Roy d´Angoulmois" je anagramem pro "Roi de Mongulois" (král Mongolů). Z toho vyvozuje, že "válečná hrozba přijde z východu. Východní Rusko? Tibet? Čína? Mongolsko?" Jeho výklad je holý nesmysl. Také Cheethamové překládá toto slovo jako odkaz na Mongoly a celý verš podle ní znamená: "přivede opět k životu velkého krále Mongolů". Z neznámých důvodů vidí v tomto čtyřverší zmínku o "králi Mongolů" jako o "asijském Antikristovi". V ničem, co kdy Nostradamus napsal, se o něčem takovém nezmiňuje. V roce 1983 de Fontbrune přeložil toto slovo jako odkaz na francouzské město Angoulěme a navrhl toto čtení příslušného verše: "oživí nebo znovu přivolá velkého dobyvatele z Angoulěme". Kdo by tímto velkým dobyvatelem (králem?) z Angoulěme měl být, můžeme pouze hádat.

Jak se dalo čekat, je slovo Angoulmois jasným výrazem zeleného jazyka. Správná interpretace jeho významu vrhne zvláštní jas na celé čtyřverší. A opravdu, pokud neporozumíme významu Angoulmois, nebudeme schopni pochopit dvojznačnost data uvedeného v prvním verši. Proto se budeme nejprve zabývat třetím veršem, v němž se toto klíčové slovo vyskytuje, než přistoupíme k interpretaci celého čtyřverší: Resusciter le grand Roy d°Angoulmois.

Na první pohled je překlad jasný: oživí velkého krále z Angoulmois. Otázka zní, co je Angoulmois a případně kde je, a kdo je onen velký král?

Měli bychom si ujasnit, že toto klíčové slovo je výtvor zeleného jazyka, který je možno rozčlenit do tří částí: ANG OUL MOIS. Za prvé, Ang je apokopou slova Ange - francouzsky "anděl". Za druhé, Oul je tajný termín, který člení slovo Angoulmois ve smysluplnou strukturu. Ol, psáno různými pravopisnými verzemi, je jméno jednoho z archandělů zodiaku (k tomuto významu se vrátíme později). Tato jména a signatury se vyskytují ve středověké astrologii, magických formulích a grimoirech, například v magických kalendářích z 15. století. Nostradamus patrně toto jméno znal ve verzi Verchiel, prostřednictvím magické scaly Agrippova populárního díla De Occulta Philosophia.²⁴ A konečně za třetí, mois je francouzsky "měsíc". Takže tato složenina se skládá ze tří slov, dvou francouzských a jednoho latinského. Spojení Ange Ol mois by bylo možno přeložit jako "anděl Ol měsíc".

Ve středověkých grimoirech byl archanděl Ol vládcem znamení Lva.²⁵ Měl dvě další jména, Vercheil a Voel, a přináležely mu četné andělské signatury. V době Nostradamově ještě kalendářní reforma nenarušila vztah mezi měsíci a znameními zvěrokruhu - gregoriánský kalendář se ve Francii užíval teprve od roku 1582, po mistrově smrti. Proto mohl ztotožnit andělského vládce zodiakálního znamení s jedním měsícem. Tato identifikace byla ostatně zachovávána v magických kalendářích, jak uvidíme. Dnes už tato rovnice neplatí. Jelikož v Nostradamově době bylo možné považovat červenec za měsíc Lva, bude hermetický výraz Angol-mois znamenat červenec.

Vzhledem k těmto historickým skutečnostem mají tři slova tvořící výraz Angoulmois specifický význam. Za prvé, andělský typ v devíti hierarchiích je archanděl. Za druhé, je to archanděl Ol. Za třetí, Ol je vládcem července. Jakmile jsme pochopili význam skrytý v trojčlenné struktuře slova Angoulmois, máme mnohem lepší výchozí pozici pro čtení třetího verše.

Především si musíme položit otázku, kdo je Roy (král) měsíce července, zodiakální vládce Lva? Podle astrologické tradice vládne znamení Lva Slunce. V esoterickém kontextu je vládcem Slunce archanděl Michael. V esoterické tradici Secundadeis (viz str. 126), kterou Nostradamus důvěrně znal a o níž se zmiňuje ve svém dopise Jindřichu II. v Prophéties, je Michael vůdcem sedmi planetárních andělů: může tedy být nazýván králem (Roy) sedmi.

Stojí rovněž za to, připomenout si, že Sol je latinské jméno Slunce a že právě toto jméno je pramenem, z něhož bylo afezí odvozeno dávné tajné jméno Ol, zatímco verze Oel je anagramem slova Leo.

Význam Michaelovy vlády nad sedmi planetárními bytostmi je zdůrazněn skrytou numerologií, jejíž význam je založen právě na skutečnosti, že Michael je vládce sedmi archandělů. Tuto numerologii lze vysledovat ve struktuře jména Angoulmois, které se skládá z Oul vyváženého slovy o třech a čtyřech písmenech, což dohromady dává sedm: ANG (tři), OUL, MOIS (čtyři).

Nyní je zřejmé, že Nostradamus ukryl jméno planetárního archanděla Michaela v pseaudoepigrafu Roy d´Angoulmois. Tato struktura založená na čísle sedm souvisí se skutečností, že v hebrejské obraznosti spojené se Secundadeis byl Michael zobrazován jako prostřední ze sedmi planet. V tomto čtyřverší nalezneme ještě další tajnou numerologickou finesu, ukrytou v čísle čtyřverší, to jest 72. V mnoha ohledech je 72 nejtajuplnější ze všech čísel. Z kosmologického hlediska souvisí s pohybem Slunce, protože díky precesnímu pohybu zemské osy se Slunce oproti hvězdnému pozadí posune přesně o jeden stupeň. To je jedním z důvodů, proč je v hermetické literatuře délka lidského života symbolicky vyjadřována jako 72 let, protože se má za to, že se člověk zrodí na jednom stupni a umírá, když se tento stupeň posunul. právě to je jedním z důvodů, proč je dvaasedmdesátka v esoterických naukách považována za nejposvátnější číslo ze všech.

Nyní si povšimněme, že tento "velký král" (grand Roy) je le grand Roy ... narozdíl od un grand Roy ve druhém verši. Tento protiklad má hluboký esoterický smysl, protože naznačuje, že velký král z druhého verše není identický s velkým králem ze třetího verše.

Když jsme tedy vysvětlili slovo Angoulmois v jeho pravém kontextu, v kontextu zeleného jazyka, můžeme se nyní podívat na čtyřverší jako na celek: L´an mil neuf cens nonante neuf sept mois - rok jeden tisíc devět set devadesát devět sedm měsíců.

Je velmi lákavé vztáhnout toto čtyřverší k červenci 1999. To je rok, v němž se stane událost předpovězena ve zbývajících třech verších. Hluboké astrologické významy, které jsme se již naučili u Nostradama očekávat, by nás mohly vést k domněnce, že toto datum odpovídá nějakému pozoruhodnému kosmickému úkazu. Tentokrát tomu však tak není: v tomto měsíci se neodehraje nic pozoruhodného, pokud jde o planety. v předchozím textu jsme již komentovali čtyřverší upozorňující na planetární konfigurace, jimiž se vyznačuje září 1999, ještě pozoruhodnější konfigurace nastanou v roce 2002 a 2020.

Komentátoři přikládají značný význam roku 1999. Jeden byl dokonce ochoten obrátit číslici 999, aby dostal 666 - tajné číslo šelmy v Apokalypse. Přestože toto číslo má nepochybně obrovský okultní význam, je nepravděpodobné, že by Nostradamus vyžadoval takovouto afezi (vynechání první číslice) a obrácení dalších tří, aniž by potřebu takové manipulace naznačil v textu.

Proti čtení prvního verše jako odkazu na rok 1999 však hovoří jedna skutečnost, totiž že Nostradamus jen zřídka míní to, co doslova říká. Čtenář, který vytrval ve sledování naší studie o Nostradamovi, bude jistě souhlasit, že ať vypadá kterákoli řádka z jeho pera sebejednodušeji, obvykle skrývá nějaký hluboký tajný význam. Proto se musíme mít na pozoru při čtení verše, který tak přímočaře uvádí přesný letopočet a datum nějaké události. Musíme si položit otázku, jestli existuje ještě nějaký jiný způsob interpretace tak jednoznačně vyhlížejícího verše.

Odpověď zní, že podle sekundadeiánského systému, o němž Nostradamus sám prohlásil, že ho ve svých čtyřverších užívá a jímž jsme se zabývali ve Třetí kapitole, bychom datum mohli číst úplně jinak. Nejde ovšem o běžný kalendář, nýbrž o kalendář užívaný v okultních kruzích.

Ve své esotericky psané předmluvě k Prophéties Nostradamus jasně říká, že ve svých čtyřverších užívá systém datování vyhlašovaný velkým okultistou Tritehmiem (viz str. 115). Ve svých hermetických odkazech na tento datovací systém mistr podotýká, že "v současné době nám vládne Luna". To bylo zcela správné tvrzení, protože Nostradamus psal v roce 1555. Podle Trithemia započal lunární archanděl Gabriel svou vládu nad věky v roce 1525. Tato vláda bude trvat, jak praví Nostradamus, "dokud nepřijde Slunce". Podle Trithemia skončí vláda Luny přibližně roku 1881, kdy začne vláda solárního archanděla Michaela. "A pak bude následovat Saturn" říká Nostradamus, opět ve shodě s Trithemiem. Vláda archanděla Saturnu, Ophiela, začne v roce 2235. Budeme-li takto postupovat po 354 letech, přiřčených každému planetárnímu božstvu, zjistíme něco velice zajímavého. Nostradamus ve skutečnosti píše o plné periodě vlády sedmi archandělů. Vláda Luny teoreticky začne opět v roce 4005.

Když Nostradamus psal svou předmluvu (1. března 1555), trvala Gabrielova vláda již 28 let. Odečteme-li 28 let od letopočtu 4005, dospějeme k číslu 3977. To je numerologický anagram pro 3797, což je datum, které Nostradamus výslovně stanoví jako konec svých proroctví. Okultní clona (tak často užívaná v hermetické literatuře) spočívá v přehození dvou vnitřních číslic v datu. To, co Nostradamus skrývá v uváděných datech, je skutečnost, že jeho proroctví přímo souvisí se secundadeiánskými periodami.

Měsíc (neboli jedna dvanáctina) Trithemiovy secundadeiánské periody 354 let a 4 měsíců činí zhruba 29 a půl roku. Podle prvního verše se událost má stát v sedmém měsíci podléhajícím Olovi, to znamená 7 x 29 a půl roku od začátku vlády Michaelovy. To je 206 a půl roku od prvního roku Michaelovy vlády, tedy od roku 1881. To znamená, že proroctví vyslovené v tomto čtyřverší by se mohlo týkat roku 2087.

Jedna věc je ale jistá - ať se proroctví vztahuje k roku 1999 nebo 2087, nejde o předpověď konce světa. Nostradamus to potvrzuje, když tvrdí, že jeho "astronomické verše" se týkají období do roku 3797.

Jelikož Nostradamus uveřejnil první část svých proroctví v roce 1555, znamenalo to, že se předpovědi týkaly období 2.242 let. To je velmi zajímavá cifra, protože se velmi blíží jednomu z velkých věků - dělení takzvaného Velkého roku.xx) V moderní době je známo, že ”velký rok”, který je důsledkem precesního pohybu zemské osy, trvá 2.160 let. Toto přesné datování nebylo v Nostradamových možnostech, znal však nejméně půl tuctu teorií o délce tohoto roku. V 16. století se všeobecně věřilo, že precesní pohyb znamená posun o jeden stupeň za každé století. Tuto periodicitu popularizoval Dante, který čerpal ze spisů arabského astrologa Alfragana.

Hned poté, co Nostradamus informoval své čtenáře, že jeho proroctví se týkají následujícího období 2.242 let (tj. do roku 3797), napsal velice podivnou větu, kterou lze přeložit asi takto: “Pokud se dožiješ přirozeného lidského věku, pak uvidíš, na sém patřičném místě na zeměkouli a pod nebesy tvého horoskopu, věci budoucí, jež byly předpovězeny.”

Dobře informovaný okultista rozezná v těchto slovech narážku na reinkarnaci. Podle tajného učení se lidská bytost zrodí v každém věku jednou jako muž a jednou jako žena. To znamená, že Nostradamus říká, že každý člověk musí zažít něco z období, pro něž vyslovil svá proroctví. Ať se má stát v roce 1999 cokoli, (pokud skutečně jde o tento rok) nebude to konec světa.

Vraťme se opět ke druhému verši: Du ciel viendra un grand Roy d´effrayeur – z nebes přijde veliký král děsu. Podobně jako u mnoha Nostradamových termínů, věci nejsou tím, čím se zdají být. Zatímco effrayeur jistě znamená ”ten, kdo děsí, vyvolává strach”, elizí vzniklé slovo defrayer znamená ”bavit, pobavit”. Naproti tomu slovo frayeur znamená ”strach, hrůza”. Někteří překladatelé se rozhodli pro tento druhý význam a nazvali onu entitu ”velký král děsu”. Může zde jít také o vedlejší význam slovesa effrayer, protože francouzské sloveso rayer znamená ”vymazat, vyškrábat”.V rámci zeleného jazyka je každý z těchto významů platný a můžeme předpokládat, že Nostradamus zvolil tak zvláštní výraz právě proto, že chtěl vyjádřit všechny tyto konotace.Vidíme tedy, že je zde značná nejednoznačnost, pokud jde o onoho ”velkého krále”, který může děsit, alarmovat i terorizovat. Jisté je, že tento král přijde z nebes. Tento fakt pochopitelně potěšil srdce všech ufologů, kteří věří, že budoucí osud Země je v rukou mimozemšťanů.

Musíme předpokládat, že se Nostradamus rozhodl popisovat tohoto velkého krále nejednoznačnými (či dokonce vágními) výrazy, protože mu velice záleželo na tom, aby si jeho předpověď nikdo nevykládal jako zmínku o druhém příchodu Kristově. Zmínka o příchodu velkého krále z nebes mohla být 16. století snadno pochopena jako odkaz na Krista, pokud by nebyla doprovázena znepokojivými okolnostmi.

Vlastně nemá příliš význam spekulovat o tomto velkém králi – ať už je jím kdokoli nebo cokoli, je jasné, že to není nic, co by nám bylo v jakémkoli smyslu důvěrně známé. Uvidíme, že identitu této bytosti je možno vytušit pouze z jiných zmínek v okultní literatuře. Stojí však za to poznamenat, (protože žádný komentátor si tuto skutečnost doposud neuvědomil) že tato entita není týž velký král, o němž se hovoří v dalším verši. Připomeňme si znovu třetí verš: Resusciter le grand Roy d´Angoulmois – ”přivést opět k životu velkého krále z Angoulmois”. Jelikož jsme identifikovali velkého krále z Angoulmois jako výraz zeleného jazyka pro archanděla Michaela, chápeme, že tento verš nenese chmurný prediktivní náboj, jaký se mu obvykle připisuje. Musíme si povšimnout, že le grand Roy je zjevně odlišný od předchozího un grand Roy. Proroctví tedy hovoří o dvou velkých králích: ten druhý (Angoulmois) má, jak se zdá, přivést k životu prvního.

Ale co čtvrtý verš? Prohlašuje: Avant apres, Mars regner par bon heur – ”předtím potom, Mars vládne štěstím”. Dvě slova, Avant apres, jsou velmi obtížná, protože se zdá, jako by se navzájem popírala. Jedno řešení, navrhované některými badateli, je číst je jako Avant et apres, tedy ”předtím a potom”. A pres jako adverbium může znamenat ”téměř” – jako například ve frázi a peu pres, ”téměř tak”. Možná, že bychom tedy mohli číst Avant apres jako ”téměř bezprostředně předtím”.

Náš pocit je, že tato dvě slova se vztahují ke dvěma odlišným ”králům” – k jednomu, který přijde před, a ke druhému, který přijde po. V důsledku této polarizace, kterou oba králové způsobí, bude vládnout Mars (tj. bude se dařit válce). Bude to válka mezi protagonisty dvou velkých králů?

A nyní se dostáváme ke skutečně obtížnému místu – co se podle Nostradama bude dít ”předtím a potom”? Co znamená záhadný obrat, že Mars bude vládnout štěstím? Mars, jehož vládcem je v secundadeiánské literatuře Samael, započne svou vládu nad Zemí dávno po období, které zachycují Nostradamova proroctví. To znamená, že slovo Mars musíme v tomto kontextu interpretovat jinak. Ve francouzštině znamená par bonheur ”naštěstí”. Zmínka o Marsu obvykle znamená válku, my se však musíme ptát, jak je možno vést válku ”naštěstí” nebo štěstím.

Mohl by tento verš tedy znamenat, že ”předtím a potom, Mars nalezne své potěšení”? Faire bonheur de quelqu´un jistě znamená ”potěšit nekoho”. To by znamenalo interpretovat verš v tom smyslu, že Mars se nachází ve svém vlastním potěšení – tj. brodí se v krvi a rozbrojích.

Dejme však tomu, že se vrátíme k Nostradamovu textu a pojednáme ona dvě slova bon a heur zvlášť – tak, jak byla vytištěna v nejstarších vydáních. Dobrý (bon) je možno vztáhnout k archandělovi, Michaelovi. Heur (bráno jako evidentní apokopa zeleného jazyka pro heure, francouzský výraz pro ”čas”) je možno považovat ze epiteton pro bytost, která stojí proti Michaelovi, protože v esoterických kruzích je tato bytost známa jako Ahriman – ten, kdo vládne času. Vypuknou tedy války mezi stoupenci těchto dvou velkých bytostí.

Podle jiného, mnohem slibnějšího čtení bychom v tomto verši mohli vidět předpověď, že Mars již nebude působit – že zavládne období ”dobrých časů” – že války ustanou. Čtyřverší zabývající se zjevně prvními desetiletími 21. století, která jsme v předchozím textu zkoumali, však bohužel naznačují něco jiného.

Jak nejlépe shrnout tuto složitou analýzu tajností 16. století? Snad bychom měli říci, že Nostradamus jak se zdá, naznačuje, že v roce 1999 nebo 2087 nějaká velká entita – patrně škodlivá pro lidstvo a nepochybně vyvolávající hrůzu – sestoupí na zem. Toto očividné zlo polarizuje naši civilizaci – zatímco mnozí se dají přesvědčit, aby se postavili na stranu této strašlivé bytosti, jiní naleznou novou spiritualitu – pochopení pro práci Michaela, archandělského vládce naší doby. V důsledku toho dojde k válce a velkým sociálním otřesům. Jak jsem ovšem viděli, je celé čtyřverší natolik nejednoznačné, že je také možné, že tento velký král vůbec nebude děsivý. Pokud vezmeme v úvahu, že Nostradamus se pohybuje v rámci esoterické tradice, pak můžeme jeho předpověď chápat jako dlouhodobé potvrzení události, která je již dlouho předjímána v moderní esoterické literatuře – Kristův vstup do duchovního království sousedícího s fyzickou rovinou. Náš celkový pocit, založený na důvěrné znalosti prorocké literatury 16. století, je ten, že Nostradamus zkonstruoval toto čtyřverší pro své současníky, aby uspokojil jejich očekávání ”konce všech věcí” v sedmém tisíciletí. Forma je tak říkajíc okultní clonou. Byla zamýšlena tak, aby dávala smysl jeho současníkům a přitom poukazovala na duchovní událost, která zdůrazňuje význam 20. století pro spirituální život lidstva.

x) Nemůžeme v tomto kontextu vysvětlovat termín Jacquerie – jde prostě o nesmyslné čtení.
xx) Ve středověké astrologii je Velký rok periodou, po níž se všechny planety vrátí k dané fiduciální hvězdě:
neexistuje shoda, jak dlouhá je tato perioda, ale William z Conches věřil, že trvá 49.000 let. Také platónský rok byl někdy nazýván Velký rok – to je ovšem precesní perioda trvající 25.920 let.
.........................
David Ovason: The Secrets of Nostradamus. The Medieval Code of the Master Revealed in the Age of Computer Science, Century Books Limited, London 1997, pracovní překlad Jany Hollanové, české vydání chystá nakl. Knižní klub.