<= Index  <= Zpět   Kořínek (1, 3)


Lukáš Kořínek

Galaktické jádro, souřadné systémy a precese - poznámky

V devadesátém osmém a devátém roce jsem se pokoušel pracovat s galaktickými souřadnicemi. Byly mi zřejmé prostorové a časové vztahy souřadných systémů, ale scházela mi schopnost jejich symbolického zhodnocení. Pokoušel jsem se tehdy také o přesné tranzity Slunce Galaktickým centrem, žel, zřejmě jsem neměl patřičné zkušenosti.

Rozhodneme-li se k interpretaci jen prostřednictvím sabiánských symbolů, přesto budememe mít k dispozici tolik elementů-bodů definujících danou souřadnici a vztahy souřadnic, takže jejich symbolické vyjádření zcela nevyzní. Co se jen souřadnicových vztahů týká, máme možnost osymbolizovat polohu Galaktického centra v tropickém zodiaku, tropický jarní bod v zodiaku galaktickém, galaktický jarní bod v zodiaku tropickém a vzájemný vztah cyklů - diferenci. Vzpomeneme-li v této souvislosti také souřadnicové siderální (stelární) vyjádření vztahů, potom uznáme, že jakákoliv diference zodiaků je vpodstatě vyjádřením precese; respektive precese jako cyklu, tudíž problémem je jeho počátek. Je logické pracovat s tak velkým cyklem jeko je precese, ale také složité. Možná, že jsem se tehdy snažil o příliš konvenční analogii, a tím jsem zanášel chybu do symbolismu.

Je těžké porozumět cyklu tak dlouhému, když z něj prožíváme jen nepatrnou část. O to více se snažíme nalézt jeho počátek. Hledání fiduxu je toho zrcadlem. Je však důležité, že na hladině tohoto zrcadla tu tam poznáváme sami sebe jako hledajícího.

Zodiaky konstruované na základě fiduciálních hvězd mají v praxi (alespoň pro mě) význam především výpočetní pro korekci precese. Galaktické centrum jako fidux působí zajímavě, ale o to více jsou zajímavější sabiánské symboly jeho pozice v tropickém zodikau. Astrologie pracuje velice přesně, mnohdy až na sekundy (časové i prostorové). Proto také pracuje se středy těles. Určit přesnou polohu Galaktického centra je však komplikované. V literatuře je nejčastěji uváděna poloha k epoše 2000 pro rektascenzi: 17:42,5 (nebo 17:45,6) a deklinaci - 28°59' (nebo -28°55'), ale některá měření raditeleskopických a rentgenových detektorů udávají polohy zcela rozdílné. V propočtu precese jde o rozdíl projevující se s přesností na desetiletí až staletí. Ani počátek galaktických souřadnic [1] (astronomické galaktické souřadnice druhého druhu) není zcela totožný s polohou rádiového zdroje Sagitárius A, respektive Sagitarius A*[2], který bývá často pokládán za přesný střed Galaxie. Problém je totiž v tom, že samotné jádro Galaxie není přímo (opticky) pozorovatelné. Všechna měření jsou detekována v různých oborech spektra a podle toho, v jaké frekvenční hladině jsou měření pořízena, takový je výsledek.

Smíříme-li se ze symbolických důvodů s polohou centra galaxie na 240° délky "hvězdného zodiaku galaktického centra", potom se ze stejných důvodů musíme smířit s takto nalezeným počátkem cyklu (změnou délky obdržíme jiný počátek).

Symbol Galaktického jádra - centra naší Glaxie, představuje pro symbolické myšlení (astrologie) základní změnu ve vnímání prostoru a našeho "místa" v něm. Můžeme jej vnímat pouze precesně, ale ta skutečnnost, že se jedná o symbol neporovnatelně vyššího celeku naznačuje, že jiné pojetí než čistě precesní, byť cyklické, je nutností. Samotný galaktický cyklus, neboli galaktický rok trvající přibližně 200 miliónů tropických roků [3] je pro pozemské pozorovatele vpodstatě nepostižitelný. Naše účast v tomto hvězdném celku nemá pravděpodobně cyklickou povahu. Alespoň pro naši zkušenost ne. Budeme-li však "personifikovat" tuto galaktickou supermysl, můžeme se domnívat, že pro ni tato zkušenost smysl má. Protože i když se může zdát, že nejsme schopni postřehnout tyto obrovské cykly a souvislosti, neznamená to, že z opačného pohledu jsou ty "naše" cykly nepostřehnutelné a bez významu.

Jednou z možností porozumění je snaha o naprosté otevření se a víra vycházející ze "zkušenosti". I když mnohdy to bývá víra ve zkušenost. Proto cesta analogií je cestou hledání významu. Jejím projevem bývá osvobození od symbolických modelů a koncepcí. Zkušenost prožití významu se odehrává na mnoha úrovních. Z hlediska strukturálního poznávání pak bývá taková zkušenost interpretována a mnohdy podhodnocena. Také možná proto se snažíme demonstrovat polohu jádra v cyklickém významu precese.

Vzpomeneme-li si na tradiční "výklady" symbolismu hvězd typu: Arkturus - bohatství a sláva, nebo Spika - nespravedlnost a neplodnost; jistě budeme kritičtí. Potom jaká stálice, takový zodiak. Zapomeneme-li však podobné výklady, uznáme, že jsme schopni interpretovat význam stálic a význam Galaktického jádra jen prostřednictvím precese, a to zcela symbolicky skrze sabiánské symboly.

Precesi - kruhový pohyb osy zemského pólu, můžeme také vnímat prostřednictvím polohy takzvané pólové hvězdy (hvězda nacházející se v blízkosti nebeského pólu) a podrobit ji sabiánským symbolům. V současné době je touto hvězdou Polárka. Nebylo tomu tak vždy. Kolem roku 2830 př.n.l. (Egypt) byl "polárkou" Thuban. V budoucnu pak budou "pólovat" některé hvězdy ze souhvězdí Cefea, Labutě, Lyry... . Jen počátek cyklu není nikde k nalezení. Ostatně o tom je i bezprostřední zkušenost s hloubkou noční oblohy. Z tohoto pohledu se Svět jeví lidsky neskutečný, neuchopitelný a nekonečný. Nemohoucnost jakékoliv příme interakce má často ochromující ale i osvobozující charakter. Myšlenky se zmítají až nakonec podlehnou tichu, účasti, transcendenci. Odvěké lidské hledání poznání budiž tedy výzvou ke galaktickému vědomí a zápasu se sebou samým. ...možná, že to celé zní až příliš skepticky a nekonstruktivně.


[1] - Konstrukce galaktických souřadnic vychází z rozložení neutrálního vodíku ve vnitřních částech galaxie (galaktický rovník). Jsou koncipované tak, že jejich počátek míří ke galaktickému jádru. To lze pokládat nejen za nutné, ale i za symbolické. Z tohoto pojetí je poloha Galaktického jádra totožná s polohou "galaktického jarního bodu".

[2] - K problému polohy centra Galaxie: podle některých modelů struktury naší galaxie se vycházelo z předpokladu, že v blízkosti středu této hvězdné soustavy se nachází supermasivní černá díra. Novější teorie připouštějí dokonce dva objekty tohoto typu.

[3] - Pro porovnání délky galaktického roku je dobrým příkladem fakt, že zhruba před 200 miliony lety docházelo k oddělování prakontinentu Pangea na kontinenty Laurasii a Gondwanu.

Zpět na začátek stránky