Pavel Turnovský: Umění, Symbol a cyklus
Než se pokusíme podrobit oblast umění stručné analýze z hlediska transformační astrologie, měli bychom nastínit základní principy tohoto nového astrologického proudu.
Dane Rudhyar ve svých knihách Beyond Individualism - The Psychology of Transformation (1) a Astrology of Transformation - A Multilevel Approach (2), rozděluje všechny totalitu bytí, lidské aktivity a potřeby do čtyř hlavních kategorií, čtyř základních na sebe navazujících a sebeprostupujících úrovní. Podle těchto čtyř úrovní je dělen i astrologický symbolismus a způsob práce s ním. Transformační astrologie pak pomáhá člověku vědomě přecházet z jedné úrovně na druhou, asimilovat, harmonizovat a propojovat je.
a/ úroveň biologická, na níž se odehrávají základní biologické funkce, jako je dýchání, rozmnožování, asimilace potravy apod. Astrologický symbolismus tu funguje na úrovni základních principů vztažených k sedmi viditelným planetám. Cyklus zodiakálních znamení je tu považován za souhru sil světla a tmy, jangové a jinové stránky unitární energie čchi taoistů.
b/ úroveň společensko-kulturní, na níž se lidské bytosti spojují do skupin, tlupou počínaje, národem, státem, politickými, církevními a náboženskými, kulturními, vědeckými organizacemi působícími na národní nebo i nadnárodní či mezinárodní úrovni nekonče. V této oblasti se uplatňují tradiční mytologie a vyčerpávajícím způsobem ji popisuje tradiční astrologie.
c/ úroveň individuální, na kterou se dostávají jednotlivci po setkání s čímsi mimořádným, dosavadním zkušenostem známého prostředí cizorodým, co v nich probudí existenciální krizi. Tato krize je počátkem dlouhodobého procesu zrání a přeměn osobnosti, na jehož konci se má jedinec stát rozvinutou, plnou osobností. K tomu je ovšem třeba znovu interpretovat dosud platné mýty, dát jim nový smysl. Tuto oblast obhospodařuje humanistická astrologie, která vznikla jako reinterpretace astrologie tradiční, ruku v ruce s různými psychologickými školami počínaje freudiánskou psychoanalýzou, přes hlubinnou psychologii C.G.Junga, logoterapií V. Frankla, humanistickou a transpersonální psychologii A. Maslowa, K. Lewina, P. Rogerse, St.Grofa a jiných.Tato úroveň se může dostat do styku s relativní transcendencí, narozdíl od urovně následující.
d/ úroveň transpersonální, kde se rozvinutá, plná osobnost po další sérii zápasů musí uprázdnit, aby se stala místem protnutí lidské dimenze vědomí a toho, co lze nazvat absolutní transcendencí, zobrazovanou světelným paprskem vyzařujícím z hlubin kosmu. Z lidské bytosti se tak stává ohnisko vysoké duchovní, nebojme se říci božské, inspirace. Přestože čím dál více lidí začíná tímto směrem obracet své touhy, jen některým z nich se podaří k této úroveň dospět a setrvat v ní, i když principiálně je to umožněno každému člověku. Ti, kteří toho dosáhnou, stávají se velkými symbolickými postavami, iniciátory nových filosofických a v minulosti tedy i náboženských systémů. Za všechny jmenujme Buddhu, Lao-Ce, Ježíše. Pro dosažení této úrovně je nutné vytvořit zcela novou symboliku, zcela nový kosmický mýtus a úplně novou, transpersonální astrologii. Je nutné ještě připomenout, že předpona trans tu neznamená narozdíl od transpersonální psychologie mimo(osobnost), ale skrz(osobnost). Absolutně transcendentní - Boží síly působí skrze rozvinutou osobnost.
Podle Rudhyara je astrologie jednou z technik lidského poznání. Není to ani empirická věda, ani umělecký obor, ale symbolický jazyk, “algebra života”, jejímž cílem je “alchymie osobnosti”, tedy duševní a duchovní integrace osobnosti a rozvoj vědomí člověka pod vlivem filosofie věčného kosmického řádu. Astrologie se nemá zaměřovat na predikci událostí, ale na rozvoj lidské osobnosti. Události, které se člověku dějí, pouze symbolizují problémy vývoje, astrologie tak posuzuje všechny jevy z hlediska symbolického, cyklického a psychologického. Kromě toho ne že by zcela zavrhovala analytický přístup k horoskopu užívaný dosavadními školami, ale upřednostňuje přístup holistický, celostní, doplněný strukturálním pohledem. (3)
Astrologická symbolika pak z tohoto hlediska funguje v celcích. Zvěrokruh, lépe řečeno cyklus dvanácti znamení zvěrokruhu, symbolizuje kolektivní faktory, všelidské tzv. archetypální postoje a dvanáct tváří energie a způsobů jejího užívání. Cyklus dvanácti horizontálních domů, symbolizuje dvanáct tzv. archetypálních prostorů, v nichž se odehrávají individuální životní zkušenosti všech lidí, přičemž hlavní osy horoskopu, horozont a meridián, představují základní faktory individuality, která se rozvíjí v plnou osobnost. Planety symbolizují ve všech horoskopech stejné principy a životní funkce i s jejich psychickými podtóny - v antickém Řecku zbožštěné, což dosvědčují jména planet. Aspekty, úhlové vzdálenosti mezi planetami a i ostatními prvky horoskopu, symbolizují vztahy mezi životními funkcemi a jejich psychickými podtóny, které umožňují jejich vzájemnou spolupráci.
Nutno ještě dodat, že transformační astrologie nezná dobré, nebo špatné, lepší, či horší prvky, aspekty, planety, znamení. Je to věc člověka, zda je použije způsobem dobrým, méně dobrým, či zlým. Navíc neztrácejme ze zřetele funkci zla podle judaisticko- křesťanských představ plnícího úlohu zneklidňujícího činitele, který nám znemožňuje se ve našem světě zabydlet a zapomenout na naše poslání státi se podobným Bohu, participovat na Božím království. (4)
Máme-li se zabývat uměním z hlediska astrologie, měli bychom si nejprve uvědomit, že zejména poslední dvě století jsou pozoruhodná neustálým a vyostřeným svárem tradičního (akademického - relaxačního) a novátorského (avantgardního - zneklidňujícího) uměleckého postoje, umění zvané duchovní nevyjímaje. Tento apollinaireovský spor tradice a invence se kryje s posledním dokončeným uransko- neptunským cyklem.
Avantgardu můžeme vymezit nejen z hlediska dějin umění, ale také z hlediska astrologie. Jestliže avantgardou míníme tu část uměleckých hnutí, která navázala na impresionismus, pak můžeme říci, že byla nedílnou součástí předchozího stosedmdesátidvouletého uransko-neptunského cyklu, který začal v roce 1821 a skončil v roce 1993, cyklu, který bez uzardění můžeme nazvat cyklem romantického materialismu. Tento cyklus začal za vrcholného romantismu. (4)
Astrologický přístup k tomuto počátečnímu okamžiku se utkává s problémem určením jeho přesného času. Z geocentrického hlediska dochází k této konjunkci třikrát 22. března, 3. května a 3. prosince 1821 na 2°- 4° Kozoroha. Která z nich je tedy ta pravá? Nezbývá nám tedy než se uchýlit k pohledu heliocentrickému, kde nastane konjunkce pouze jednou a to 28. 9. 1821 na 3° Kozoroha (obr.1).
V sabiánském symbolismu doprovází 3° Kozoroha obraz “duše, která chtivá nových zkušeností, hledá příležitost ke vtělení”, který v Rudhyarově interpretaci znamená silnou touhu podstoupit zkoušku vztahy bez ohledu na to, zda tato zkušenost bude konstruktivní, či destruktivní. (6) Že to bude zkouška navýsost tvrdá, o tom svědčí devět aspektů čvrté harmonické řady - kvadratur a tři opozice.
Tvarem tohoto horoskopu, houpačka, promlouvá o funkční dualitě, o velmi dramtickém vyvažování dvou hledisek idealistického a materialistického, ale také o sklonu k manipulaci. Horoskop pak obsahuje dvě malé planetární konfigurace a jednu velkou, Téčko tvořené opozicí Marse ke stelliu Venuše, Urana, Neptuna se zakotvením v Plutonu, Chironovi a Zemi poblíž jarního bodu. Všelidské (kolektivní, archetypální) hodnoty a jejich tradiční forma, užívaná v uměleckém způsobu sdělování (Venuše) mají být v příštím cyklu podrobovány radikální transformaci (konkunkce Venuše s Uranem a Neptunem, navíc její doběžná kvadratura na Plutona a Chirona), která bude mít mnohdy velmi energické, až násilné podoby (opozice Marsova a jeho kvadratura na Plutona). Stejným procesem, ale ještě energičtěji vedeným, projde i lidská mentalita a komunikace (tzv. Prst světa sestávající z Marse, Plutona a Merkura). Radikálně transformované myšlení a komunikace navíc zpětně a razantně ovlivní hodnotový systém a estetické pocity (Merkurův doběžný oktil k Venuši). Počátek transormačního cyklu je koordinován s cyklem společensko- kulturním, symbolizovaným konjunkcí Jupitera se Saturnem. Starý cyklus končí úmrtím Napoleona, který byl ztělesnění výsledků předchozího cyklu, rozpadem španělského imperia v Jižní Americe a vlnou osvobozeneckých revolucí v jižní Evropě ve stejném roce, tedy 1821.
Těsně před první, divergentní kvadraturou (90- fáze rázného činu, kterým se oddělujeme od minulosti) mezi Uranem a Neptunem (1868-1870) došlo ke skandálu kolem Manetovy účasti na pařížském Salonu (Snídaně v trávě, Hudba v Tuileriích, 1863) a po ní ke skupinovému vystoupení impresionistů v roce 1874. (4)
Vrcholem avantgardního hnutí je bezpochyby kubismus, který rezignoval na jakýkoli vztah mezi výtvarným znakem a realitou a dovršil tak objektivně vývoj přechodu od vnějšího modelu k modelu vnitřnímu. Zjednodušeně řečeno od zobrazování vnější reality k zobrazování reality vnitřní. Vznik kubismu byl iniciován výstavami posledních Cézannových prací a černošských plastik v letech 1905-1906, za dlouhodobé opozice (180 - fáze objektivního projevení základního tématu aktuálního cyklu) mezi Uranem a Neptunem, která se odehrála v letech 1906-1910. Ve stejné době vznikl i futurismus a nám tato dvě hnutí ukazují dva různé přístupy k symbolice Uranu, Neptunu a Pluta. Nikdo nemůže podezírat kubisty z toho, že by kdy přitakali válce. Futuristy ano. (4)
Astrologická analýza této doby se potýká se stejným problémem jako výchozí konjunkce. K opozicím, vyvrcholení celého cyklu dochází z geocentrického hlediska několikrát během let 1906 - 1910 na 8°-22° Kozoroha (Uran) a Raka (Neptun). Nezbývá než se opět obrátit k heliocentrickým souřadnicím, v nichž k opozici dochází 8. května 1908 na 15° Kozoroha a Raka. (obr.2)
Výrazná čtvercová struktura horoskopu (7 kvadratur a 5 opozic) promlouvá o kříži, který na sebe Lidstvo bere ve všech směrech svých zájmů (rozptýlení planet po Zvěrokruhu). Planety zúčastněné na předchozím počátku v roce 1821 (Zemi, Venuši, Marse, Urana, Neptuna, Pluto, i kometu Chirona) zde opětovně nacházíme v centru dění. Do hry ovšem vstupuje iracionalita, symbolizovaná sedmi septily (aspekty sedmé harmonické řady), zasahujícími naše staré známé Merkura (mentalita) a Venuši - hodnotový systém, podmíněný všelidským postojem, sdělovaný estetickými prostředky. Opozice Urana s Neptunem se odehrává na ose 15° Kozoroha a Raka. V sabiánském symbolismu (6) 15° Kozoroha promlouvá o pozornosti, jež je věnována společností jejím následníkům, o předávání tradičních obrazů nové generaci. Jelikož na tomto stupni stojí Uran, bude tato snaha prováděna netradičními, novátorskými prostředky. 15° Raka mluví o extrémismu, s nímž se zhmotňují lidské vize (Neptun). O významu této osy, ať už v nativních, tranzitních, či direkčních horoskopech konkrétních tvůrců 20. století promluvíme v některém z příštích pojednání.
Druhá, konvergentní kvadratura (270 - fáze krize vědomí) v letech 1954-1956 znamenala pro avantgardu uznání a etablování. Ve svobodném světě se její obrazy a sochy začaly objevovat na stěnách bankovních domů a vládních institucí, avantgarda je plně přijata, což znamená její konec a místo jejích postupů nastupuje návrat ke klasicismu, jaký jsme viděli třeba u Stravinského ve dvacátých a třicátých letech a navázání na studenou abstrakci skupiny De Stijl. V komunisty ovládnutých zemích se socialistický realismus násilně vrací k akademické realistické malbě, která zaspala doby první, divergentní uransko-neptunskou kvadraturu. (4)
Celý předchozí uransko-neptunský cyklus postupně odumírá na počátku osmdesátých let dvacátého století a přechází do cyklu nového, který má počátek z heliocentrického hlediska 21. dubna 1993. (obr.3)
Ryze kolektivistické tendence jsou symbolizovány podzimním a zimním hemisférickým (miskovitým) tvarem horoskopu. Jen Mars a Chiron stojí v Panně, ve znamení, které evokuje přípravu jedince na začlenění do vyššího celku po tom, co provedl analýzu svých činů a postojů, introspekci a nápravu křivd, jimiž v předchozích fázích svého rozvoje negativně ovlivnil ostatní jedince a sebe sama. Naprostá převaha aspektů jedenácté harmonické řady (devět krát) nás přesvědčuje o důležitosti životních zkušeností, které zaostřují, nebo rozostřují naše vědomí. Ambivalence těchto zkušeností je v našem světě se výrazně stotožňuje s obdobím postmoderny, od počátku osmdesátých let do roku 2006. Teprve poté bude lze mluvit o počátku koagulace chaosu, který všude kolem sebe můžeme spatřovat. Teprve po roce 2006 se začou z primární materie lidských představ, postojů a činů vydělovat jednotlivci, kteří radikálním způsobem poznamenají cyklus právě započatý. Hlavní téma tohoto cyklu nastiňuje opět Sabiánský symbolismus, vztahující se k 20° Kozoroha: “Neviditelný chór, rozléhající se kostelem. Idea plnosti bytí, naplnění individuálních tvůrčích funkcí participací na společném představení skupinové performance, zasvěcené realizaci představy transcendentní jednoty.” (6) Tedy překonání egocentrické separace a rozvoj nadosobního společenství. Že to nepůjde jednoduše, je zřetelné. Umělci, zvláště ti, kteří dokáží najít adekvátní způsob sebevyjádření, budou mít v tomto dlouhodobém procesu svoji nepostradatelnou úlohu. Idea sama ovšem žádné umělecké dílo nespasí. Nový cyklus potřebuje zákonitě nový způsob vyjádření. Duchovní náboj bude nutně vkládán do nezvyklých forem, nezvyklých prostředků vyjádření. To, čeho dosáhly avantgardní umělecké směry v tomto století je pouhým odrazovým můstkem pro umění Nové doby - umění nového uransko-neptunského cyklu.
Vraťme se však do prvního desetiletí našeho odumírajícího století. Viděli jsme na pozadí hvězdné oblohy, že zásadním počinem, který odstartoval osvobození výtvarného umění od zobrazování vnější reality, byly výstavy Cézanneových pozdních prací a černošských skulptur, které se konaly v Paříži v letech 1905 a 1906. První, kdo z těchto informací vyvodil zásadní rozhodnutí, byl Pablo Picasso, který naplnil své poslání, symbolizované nativitou více než dobře. Lunární fáze jeho nativity činí 35,5° - je tedy situována v první lunační osmině.(7) Picasso tak představuje poněkud mladického intuitivního umělce, který přináší nové tvůrčí impulzy, symbolizované rozběžným decilem mezi Lunou a Sluncem. Picassův roční horoskop (transolární revoluce) z té doby je počítán pro 27. října 1905, 3:17 UT a pro místo pobytu Paříž (obr.4) ukazuje silně postavené transformační planety Plutona, Urana a Neptuna v okolí meridiánu. Neptun navíc tvoří s Marsem a Venuší velké téčko, které symbolizuje radikální proměnu estetických hodnot a forem. Že stojíme na konci starého cyklu, potvrzuje Luna, dobíhající do novoluní. V této době vznikly první skici jeho iniciačního obrazu Slečny z Avignonu. O dva roky později jsou Slečinky dokončeny, aniž by byly ještě několik let vystaveny, a světlo světa spatřil kubismus. V aktuální Picassově transolární revoluci (obr.5) nacházíme silně postavenou opozici Urana s Neptunem v meridiánu. Neptun je navíc v přesné konjunkci s Lunou. Konjunkce Luny buď s Uranem anebo s Neptunem, kteří jsou v opozici, je základním astrologickým symbolem dovršené transformace, který nacházíme všude tam, kde dochází k opuštění dosavadního duševního nebo duchovního stavu (8). Stejný vztah nacházíme v letech 1906 až 1913 v ročních horoskopech celé řady zakladatelů moderního avantgardního výtvarného umění. Namátkou uveďme A. Bretona a F. Légera 1906, již zmíněný Picasso 1907, K. Malevič 1908, R. Delaunay a F. Kupka 1909, tento rok je důležitý opět pro F. Légera a Picassa - úplňky v soláru a F. Picabiu - novoluní, 1910 u V. Kandinského a P. Klee, u něho nalezneme navíc novoluní, R. Delaunay má svůj úplněk v roce 1911, Luna v úplňku a ve vztahu k Uranu a Neptunovi je také součástí soláru M. Duchampa a F. Picabii v letech 1912, respektive 1913. V roce 1913 se tato konfigurace opětovně nachází u A. Bretona.
V předchozím výčtu nás nezbytně zaujmou jména Rusa Vasilije Kandinského a Čecha Franze Kupky, zakladatelů nefigurativního (abstraktního) malířství. Patrně již nezjistíme, kdo z nich vytvořil nefigurativní artefakt jako první. Je však jisté, že k tomuto odvážnému kroku dospěli odděleně, někdy v letech 1910 až 1911. Rupert Sheldrake by tu nalezl vynikající studijní materiál. Kandinský působil tou dobou v Mnichově, Kupka v Paříži a pravděpodobně dovedli do konce náznaky, které můžeme nacházíme ve futurismu a orfismu oné doby. Oba byli také dobře vybaveni k ztělesnění nového symbolu. V jejich nativitách totiž nalezneme Lunu v konjunkci se Saturnem a retrográdního Merkura i Venuši. V Kupkově nativitě jsou retrográdní (couvající) čtyři planety (obr.7), v nativitě Kandinského dokonce planet šest (obr.6). Retrográdní planety symbolizují nejen zvrat životních sil, ale i transformaci osobního, společenského i kolektivního nevědomí, regenerační schopnosti nevědomí a cyklický vpád nevědomých obsahů do vědomí. Retrográdní Merkur a Venuše naznačují mimo jiné i život strávený v meditaci. Pozoruhodný je i počet aspektů jedenácté harmonické řady v jejich nativitách. U Kupky osm, u Kandinského sedm. Jedenáctá harmonická řada má za úkol zaostřovat, nebo rozostřovat naše vědomí, podle toho zda je konvergentní nebo divergentní. Další harmonickou řadou, kterou jejich nativity oplývají, jsou aspekty sedmé řady, které jsou spojnicí všedního času s časem svátečním, intuitivním či vědomým nasloucháním transcendenci. Kandinský má navíc výraznou převahu aspektů páté harmonické řady, tedy výraznou schopnost vyjadřovat se tvůrčím způsobem. Oba se zajímali o esoterismus, byli významně zasažení teosofií a antroposofií. Kupka byl navíc citlivé spiritistické medium a konečně, jak bylo v té době mezi umělci a intelektuály téměř pravidlem, příslušel k ortodoxní zednářské obedienci (řádu), v níž dosáhl zasvěcení do nejvyšších stupňů. (11)
Jeden primát však Kupkovi nikdo neupře. Po té, co jeho náčrty k Děvčátku s míčem směřují od roku 1908 postupně k naprosté abstrakci, obešle v roce 1912 podzimní Salón nezávislých Dvoubarevnou fugou a Teplou chromatikou. Tyto první na veřejnosti vystavené nefigurativní malby vzbudily značný rozruch (9, 10). Transolární revoluce k 23. 9. 1912 (obr.8) ukazuje opět silně postavenou opozici Uran/Neptun, s Lunou necelých 25° vzdálenou od Urana, ve vztahu k Plutu i Neptunovi. Uran je v téměř přesné opozici k vlastní pozici, jak je ve věku 41 let pravidlem a navíc tvoří velký trigon se Saturnem a vlastním Sluncem - konfigurace navýsost revolucionářská -smysl osobního poslání byl tedy, přes odpor konzervativního prostředí (Jupiter v opozici na Saturna), nalezen. Duchovní-nefigurativní umění spatřilo světlo světa, aby znepokojovalo měšťáky a konformisty.
Z tohoto krátkého přehledu vyplývá, že zejména avantgardní umělecká hnutí patří svojí hledačskou, neklidnou, téměř nomádskou podstatou, svým bořením starých mýtů, popřípadě jejich reinterpretací, na astrologickou úroveň třetí - individuální a snahou některých ojedinělých svých představitelů o tvorbu mýtů nových individuálně-kolektivních, kosmických, pleromatických, k pokusům o dosažení úrovně čtvrté. Akademismus a tradiční postoje v umění (a nejen v něm), jsou plně zakotveny, zabydleny v druhé, společensko-kulturní úrovni. Poskytují konformnímu umělci významné společensko-kulturní postavení, zdání falešné výlučnosti, falešné individuality a pomáhají tak člověku-tvůrci zapomenout na jeho úkol tvorbou se stát plně rozvinutou svobodnou osobností podobnou Bohu (ne bohům), být synem Božím v intencích judaisticko-křesťanského monoteismu. (5)
Poznámky:
1) Rudhyar, Dane: Beyond Individualism - The Psychology of Transformation, Wheaton 1979, česky Za hranicemi individualismu - Psychologie transformace, Půdorys, Praha 1995
2) Rudhyar, Dane: Astrology of Transformation - A Multilevel Approach, Wheaton 1980, česky Astrologie transformace Půdorys 1997
3) Turnovský, Pavel: Úvod do humanistické astrologie - Interní skripta Základního kurzu humanistické a traspersonální astrologie, 3. (polepšené) vydání, ISTA, Praha 1996
4) Turnovský, Pavel: Hledání nového mýtu - astrologie a avantgarda, přednáška přednesená na 1. Evropském astrologickém kongresu v Praze, 3. dubna 1994, in Analogon č. 14, Praha 1995
5) Tresmontant, Claude: Bible a antická tradice, Vyšehrad, Praha, 1970
6) Rudhyar, Dane: An Astrological Mandala: The Cycle of Transformation and Its 360 Symbolical Phases, Vintage Books, New York 1974, česky Třista šedesát fází cyklů transformací, interní materiál Turnovský-ISTA
7) Pablo Picasso, 25.10.1881 ve 23:33 UT, Malaga, Slunce 2°43’ Luny 8°13’
8) O významu konjunkce a opozice Luny s Uranem a Neptunem pro duchovní a tvůrčí dějiny našeho století pojednává převážná část autorovy přednášky Hledání nového mýtu - astrologie a avantgarda, viz pozn. 4
9) Vachtová, Ludmila: František Kupka, Odeon, Praha 1968, Thames Hudson, London 1968
10) Lamač, Miroslav: František Kupka, Odeon, Praha 1984
11) Kupkovo přesné datum ani čas narození neznáme, údaje kolísají mezi 22. a 23. září. Jelikož byl pokřtěn v úterý 23. září, vycházím z předpokladu, že se narodil o den dříve. Pro sestavení horoskopu zrození jsem použil svoji metodu lunační nativity. Osy novoluní, předcházejícího bezprostředně narození, se přenesou do spekulativní nativity a pozice planet se určí podle času, který odpovídá mediu coeli předchozího novoluní.
