Pavel Turnovský: Úvod do humanistické astrologie
Tato skripta jsou zpracována striktně z hlediska psychologické, nebo lépe humanistické astrologie a na několika místech přesahují do astrologie transpersonální. Vznikla na základě studia prací Marca Edmunda Jonese, Michaela R. Meyera, Alexandra Rupertiho, a zejména zakladatele této větve, filosofa, hudebního skladatele a astrologa francouzského původu Dane Rudhyara, ale i autorových vlastních zkušeností.
Podle Rudhyara je astrologie jednou z technik lidského poznání. Není to ani empirická věda, ani umělecký obor, ale symbolický jazyk, "algebra života", jejímž cílem je "alchymie osobnosti", tedy duševní a duchovní integrace osobnosti a rozvoj vědomí člověka pod vlivem filosofie věčného kosmického řádu. Podle humanistických astrologů se astrologie nemá zaměřovat na predikci událostí, ale na rozvoj lidské osobnosti. Události, které se člověku dějí, pouze symbolizují problémy vývoje, které mají být rozřešeny. To souvisí s Jungovým konceptem synchronicity, tedy nekauzálním vztahem mezi světem lidské psychiky a kosmickou situací, a s pojmem kvality času (vše, co se děje v určitém čase, nese jeho charakteristiku). Humanističtí astrologové zastávají názor, že planety nevysílají ani nepřenášejí žádné přístrojově měřitelné astrologicko-fyzikální vlivy, ale jsou pouze symboly určitých funkcí (tělesných, psychických i duchovních), nazývaných kdysi bohy, a slouží k odměřování a posuzování cyklů oněch funkcí. Právě ve srovnávání těchto nebeských cyklů a životních cyklů tady na Zemi spočívá astrologická metoda. Humanistická astrologie tak posuzuje všechny jevy z hlediska symbolického, cyklického a psychologického, v čase a prostoru, tedy v rytmu a tvaru. Kromě toho ne že by zcela zavrhovala analytický přístup k horoskopu užívaný dosavadními školami, ale upřednostňuje přístup holistický, celostní, doplněný strukturálním pohledem.
K tomuto pojetí dospěl Rudhyar ve třicátých letech po dlouhodobém studiu hlubinné psychologie C.G.Junga, holistické filosofie Iana Smuthe a různých esoterních systémů, zejména taoismu. Svoji doktrínu postuloval v roce 1936 v knize Astrologie osobnosti (Astrology of Personality). Tato fáze jeho mise byla ukončena v roce 1968, kdy byl založen Mezinárodní výbor pro humanistickou astrologii (International Comittee for a Humanistic Astrology - ICHA). Druhou část jeho působení započaly knihy Od humanistické k transpersonální astrologii (From Humanistic to Transpersonal Astrology) a Galaktické dimenze astrologie - Slunce je také hvězda (The Galactic Dimensions of Astrology - the Sun is also a Star), obě z roku 1975. Závěr jeho díla tvoří série několika knih, z nichž našeho tématu se přímo týkají Za hranicemi individualismu - psychologie transformace (Beyond Individualism - The Psychology of Transformation, česky ed. Půdorys, Praha 1995) a Astrologie transformace - mnohoúrovňový přístup (Astrology of Transformation - A Multilevel Approach, česky ed. Půdorys, Praha 1997) z let 1979 a 1980.
ČTYŘI ÚROVNĚ
Dane Rudhyar rozděluje všechny lidské aktivity a potřeby do čtyř hlavních kategorií, čtyř základních na sebe navazujících a sebeprostupujících úrovní. Podle těchto čtyř úrovní je dělen i astrologický symbolismus a způsob práce s ním. a/ úroveň biologická, na níž se odehrávají základní biologické funkce, jako je dýchání,rozmnožování, asimilace potravy apod. Astrologický symbolismus tu funguje na úrovni základních principů vztažených k sedmi viditelným planetám. Cyklus zodiakálních znamení je tu považován za souhru sil světla a tmy, jangové a jinové stránky unitární energie čchi starodávných čínských taoistů.
b/ úroveň společensko-kulturní, na níž se lidské bytosti spojují do skupin, tlupou počínaje, národem, státem, politickými, církevními a náboženskými, kulturními, vědeckými organizacemi působícími na národní nebo i nadnárodní či mezinárodní úrovni nekonče. V této oblasti se uplatňují tradiční mytologie a vyčerpávajícím způsobem ji popisuje tradiční astrologie.
c/ úroveň individuální, na kterou se dostávají jednotlivci po setkání s čímsi mimořádným, dosavadním zkušenostem známého prostředí cizorodým, co v nich probudí existenciální krizi. Tato krize je počátkem dlouhodobého procesu zrání a přeměn osobnosti, na jehož konci se má jedinec stát rozvinutou, plnou osobností. K tomu je ovšem třeba znovu interpretovat dosud platné mýty, dát jim nový smysl. Tuto oblast obhospodařuje humanistická astrologie, která vznikla jako reinterpretace astrologie tradiční, ruku v ruce s různými psychologickými školami počínaje freudiánskou psychoanalýzou, přes hlubinnou psychologii C.G.Junga, humanistickou a transpersonální psychologii A. Maslowa, K. Lewina, P. Rogerse a St.Grofa, W. E. Frankla a jiných.Tato úroveň se může dostat do styku s relativní transcendencí, narozdíl od urovně následující.
d/ úroveň transpersonální, kde se rozvinutá, plná osobnost po další sérii zápasů musí uprázdnit, aby se stala místem protnutí lidské dimenze vědomí a toho, co lze nazvat absolutní transcendencí, zobrazovanou světelným paprskem vyzařujícím z hlubin kosmu. Z lidské bytosti se tak stává ohnisko vysoké duchovní, nebojme se říci božské, inspirace. Přestože čím dál více lidí začíná tímto směrem obracet své touhy, jen některým z nich se podaří k této úroveň dospět a setrvat v ní, i když principiálně je to umožněno každému člověku. Ti, kteří toho dosáhnou, stávají se velkými symbolickými postavami, iniciátory nových filosofických a v minulosti tedy i náboženských systémů. Za všechny jmenujme Buddhu, Lao-Ce, Ježíše. Pro dosažení této úrovně je nutné vytvořit zcela novou symboliku, zcela nový kosmický mýtus a úplně novou, transpersonální astrologii. Je nutné ještě připomenout, že předpona trans tu neznamená narozdíl od transpersonální psychologie mimo (osobnost), ale skrz(osobnost). Absolutně transcendentní síly působí skrze rozvinutou osobnost.
EKLIPTIKA A ZVĚROKRUH
Zdánlivá dráha, po které se pohybuje na obloze Slunce, se jmenuje ekliptika. Jeden celý sluneční cyklus je pro naši civilizaci (a nejen pro ni) základní časovou jednotkou, která odměřuje jeden rok. Právě ekliptika je v západní astrologii rozdělena na 360° - postupných archetypálních fází, které jsou sdruženy do dvanácti stejně dlouhých úseků, které známe jako cyklus zvířetníkových znamení. Ekliptika ovšem svírá s rovníkem úhel 23,5°, a proto dochází na Zemi ke střídání ročních dob. Tento cyklus začíná každoročně kolem 21. března. V tu dobu dospěje Slunce do bodu, kde ekliptika protíná rovník. Tomuto místu říkáme jarní bod, tady dochází k jarní rovnodennosti, kdy jsou den a noc stejně dlouhé (mají po dvanácti hodinách), a na severní polokouli začíná jaro. Slunce pak směřuje dál na sever, den se prodlužuje a noc krátí. Okolo 22. června dosáhne Slunce své nejvyšší severní polohy. Den je nejdelší, noc nejkratší. Nadchází letní slunovrat. Slunce se obrací k jihu a pro nás začíná léto. Den se krátí a noc prodlužuje, až někdy okolo 23. září dorazí Slunce opět k rovníku a den s nocí jsou opět stejně dlouhé. To je podzimní rovnodennost, začátek našeho podzimu. Slunce však míří dál na jižní polokouli, den je kratší než noc a přibližně 22. prosince dospěje Slunce do své nejjižnější pozice. Nastává nejkratší den a nejdelší noc v roce. Je to zimní slunovrat, počátek zimy. Slunce se opět obrací k rovníku, noc se krátí, den prodlužuje, až kolem 21. března začíná s jarní rovnodenností celý cyklus znovu.
Co má však střídání ročních dob společného s astrologií? Mnoho. Západní astrologie ztotožnila jarní rovnodennost s počátkem znamení Berana, u nás někdy nesprávně nazývaného Skopec. Po něm následují další jarní znamení: Býk a Blíženci. S letním slunovratem nastupují letní znamení Raka, potom Lva a Panny. O podzimní rovnodennosti začíná série podzimních znamení Vah, Štíra a Střelce a zimní slunovrat ukončuje tuto řadu zimními znameními Kozoroha, Vodnáře a Ryb, které opět přecházejí s jarní rovnodenností do znamení Berana.
Vidíme, že znamení zodiaku nesou stejná jména jako souhvězdí rozložená okolo ekliptiky. Jedná se tu však o "pouhou" analogii, a proto nesmíme znamení a souhvězdí zaměňovat. Díky precesi (zpětnému posunu) jarního bodu nejsou znamení a souhvězdí totožná. V současnosti je diference mezi znameními a souhvězdími přibližně 25°, takže tropický zodiak, jak se zvěrokruh západní astrologie nazývá, začíná v poslední šestině souhvězdí Ryb siderického zodiaku, jehož osu tvoří hvězdy Aldebaran v polovině souhvězdí Býka a Antares v polovině souhvězdí Štíra. K tomu, aby jarní bod dorazil do souhvězdí Vodnáře zbývá k 1. lednu 2000 5°16(, což je při rychlosti 1° za 72 let přibližně 380 roků. Onen vytoužený Věk Vodnáře, o kterém můžeme tak často slyšet blouznit, nastane podle tohoto hlediska až v roce 2380. Zatím jsme stále ještě ve Věku Ryb a to, co kolem sebe vidíme, jsou známky jeho pomalé dezintegrace, a ne příznaky nastupujícícho nového věku. Všechna ostatní tvrzení jsou spíš jen zbožným přáním jejich hlasatelů. Tuto otázku je ovšem možno řešit i z hlediska polohy galaktického centra, které leží na rozhraní souhvězdí Štíra a Střelce, pak by byl jarní bod 1. ledna 2000 na 3°09( souhvězdí Ryb a k jeho vstupu do souhvězdí Vodnáře by došlo asi v roce 2227, anebo z hlediska aspektu mezi dvěma počátky, tedy ryze cyklicky, a pak na nějakém tom názvu hypotetickém věku vůbec nezáleží.
Třistašedesát archetypálních stupňů tropického zodiaku, třistašedesát fází jednoho cyklu, se spojuje do dvanácti stejně dlouhých úseků po třiceti stupních, které nazýváme znameními. Těchto dvanáct úseků odpovídá dvanácti nejdůležitějším fázím jakéhokoli cyklického pohybu - procesu, který má počátek, vyvrcholení a konec. Tropický zodiak lze víceméně ztotožnit se zemědělským rokem civilizací nacházejících se na severní polokouli. Tak to alespoň činí tradiční západní astrologie, která byla kodifikována dávno předtím, než se Evropané usídlili na jižní polokouli, kde je pořadí ročních dob opačné než na severu. Když totiž u nás začíná zima, na jižní polokouli nastává léto. Pokud nechceme zpochybňovat práci jihoamerických, jihoafrických a australských astrologů bílé rasy nebo judaisticko-křesťanského civilizačního okruhu, musíme připustit, že na kvalitu zvířetníkových znamení působí mnohem hlubší vlivy, než je střídání ročních dob na severní polokouli. Tropický zodiak severní astrologie kupodivu funguje beze změny, ve stejném pořadí a době i na polokouli (hemisféře) jižní. To znamená, že se za ním musí skrývat jakási archetypální struktura, třeba dvanácti fází, z nichž se skládá každý proces, který má počátek, vrchol a konec, zde s počátkem v okamžiku, kdy Slunce "překročí" rovník směrem k severnímu, kladnému zemskému pólu.
Existence archetypálních dvanácti fází může být klíčem i k živlové teorii. Pro starověké i středověké myslitele se celý svět skládal ze směsi čtyř živlů, které dnes bývají do jisté míry ztotožňovány se čtyřmi základními skupenstvími hmoty. Země představuje mnoha astrologům skupenství pevné, voda kapalné, vzduch plynné a oheň plazmatické. Každý živel se pak projevuje ve třech formách: v kardinální neboli základní, fixní - pevné a mutuální - vzájemné, u nás nepřesně nazývané proměnlivá nebo pohyblivá. Těchto kombinací je dvanáct, stejně jako zvířetníkových znamení. Dvanáctka je ostatně staré symbolické číslo, které najdeme mimo jiné i ve všech esoterických naukách. Podle živlů můžeme znamení rozdělit na ohnivá, zemská, vzdušná a vodní, podle forem na základní, pevná a vzájemná.
Základnímu ohni odpovídá Beran, pevnému ohni Lev a vzájemnému ohni Střelec. Základní zemi Kozoroh, pevné zemi Býk a zemi vzájemné Panna. Základní vodě Rak, pevné vodě Štír, vzájemné vodě Ryby, a konečně základnímu vzduchu Váhy, pevnému vzduchu Vodnář a vzduchu vzájemnému Blíženci. Všechny živly, a tedy i znamení, pak do hromady spojuje živel pátý, kvintesence, jež starým filosofům označovala božského Ducha. Jejím symbolem je čtyřboký jehlan, známý jako pyramida, sakrální stavba, kterou nacházíme po celém světě. V pozadí živlů však stojí ještě dva základní principy unitární energie: kladné teplo a záporný chlad, které se kombinují se dvěma kvalitami: suchem a vlhkem. Oheň tedy má dvě vlastnosti - teplo a sucho, vzduch teplo a vlhko, země chlad a sucho, voda chlad a vlhko.
V astrologické symbolice představují čtyři živly neboli elementy, čtyři různé projevy unitární energie, které mají analogii v principiálních typech životních zkušeností. Oheň - energie která vytryskla na počátku cyklokosmického procesu, reprezentuje princip vitality a činnosti, odpovídá intenzivním emocionálním a životním zkušenostem, vedoucím k individualizaci (Beran, Lev a Střelec). Země - gravitační energie, udržující vše v organizovaných celcích, symbolizuje princip stálosti a bezpečí, praktické, světské a kolektivní zkušenosti (Kozoroh, Býk a Panna). Vzduch - prostředek komunikace, vedoucí k sdružování a oduševnění, pak představuje princip přizpůsobivosti a tedy intelektuální životní zkušenosti, které vedou k adaptaci, přizpůsobení a kolektivizaci (Váhy, Vodnář, Blíženci). Voda je síla základních životních rytmů, která umožňuje cítit a reagovat jako organismus, v podobě univerzálního ředidla symbolizuje životní zkušenosti tvůrčí nebo senzitivní povahy a princip univerzality (Rak, Štír, Ryby).
Jak jsme již poznamenali, živly se projevují ve třech modech nebo-li způsobech. V astrologii tyto způsoby představují tři další principy a mody energie, které stojí v pozadí v průběhu jedné roční doby. Kardinální - základní forma představuje hybnou sílu, princip změny a rozmachu. Je to energie zplozená rovnodenností a slunovratem a odpovídá aktivním a intenzivním životním zkušenostem (Beran, Rak, Váhy, Kozoroh). Fixní - pevná forma odpovídá principu omezení, formování vnitřní struktury. Energie zrozená na počátku roční doby je tu plně koncentrovaná a dosahuje maximální intenzity. Základním životním zkušenostem dodává patřičnou hloubku a smysl (Býk, Lev, Štír, Vodnář, tedy znamení, která patří k vrcholům ročních dob). Není nezajímavé, že ve znamení Lva jsou největší vedra, tzv. "psí dny" neboli caniculy, česky vedřiny. Ve znamení Vodnáře bývají naopak největší mrazy. Střed pevných znamení bývá identifikován s tzv.sloupy zodiaku: Uprostřed Býka energie tvoří jedince, uprostřed Lva jedinec užívá energii, uprostřed Štíra energie tvoří univerzální bytost, uprostřed Vodnáře univerzální bytost - anděl - energii užívá. Mutuální - vzájemná, proměnlivá forma, spojující fixní s kardinálním, představuje princip flexibility a přizpůsobivosti, energii koncentrovanou pevnými znameními dál distribuuje a základní životní zkušenosti zevšeobecňuje (Blíženci, Panna, Střelec a Ryby). Kromě toho se v zodiaku střídají znamení mužská, kladná, aktivní, denní a elektrická, spíše jangová, se znameními ženskými, zápornými, pasivními, nočními a magnetickými, spíše jinovými. Kladná jsou Beran, Blíženci, Lev, Váhy, Střelec a Vodnář, záporná pak Býk, Rak, Panna, Štír, Kozoroh a Ryby.
Při povrchním soudu by se mohlo zdát, že některá znamení jsou lepší, významnější než ostatní. To ovšem není pravda. Všechna znamení jsou stejně hodnotná. Každý člověk, ať už se narodil v jakémkoliv znamení, má stejnou šanci stát se osobností plně rozvinutou a integrovanou, prožít hodnotný a harmonický život. Informace, které nám poskytují znamení, jsou sice fundamentální, ale nelze je vytrhávat z kontextu znamení ostatních. Teprve celý cyklus dvanácti zvířetníkových znamení má plný psychologický, filosofický, symbolický, archetypální, transcendentální, případně jiný význam. Měli bychom si dále uvědomit, že zodiak je výsledkem vztahu Slunce a Země, že se jedná o jakousi planetární auru, elektromagnetické pole, které se nalézá všude kolem nás i v nás. Sluneční paprsky dopadají na zemský povrch pod různými úhly, a tak dodávají informacím zaznamenaným ve zvěrokruhu energii, oživují je a probouzejí k nové aktivitě. Z tohoto důvodu nám mohou poskytnout informace spíše všelidské, kolektivní, využívané nejvíce na úrovni akční a biologické, emocionální a společensko-kulturní. Na úrovni mentální a individuální, přebírá funkce zodiaku přímo Slunce a také individuální domy, zejména hlavní osy horoskopu. Na úrovni transpersonální zodiak víceméně mizí, stává se transparentním, aby jím mohly s větší intenzitou procházet paprsky pocházející z různých koutů naší galaxie, popřípadě metagalaxie, nebo celků ještě vyšších.
Ještě jsme se nezmínili, že astrologie byla odedávna používána i v medicíně. Antičtí lékaři, a tedy i astrologové ztotožňovali čtyři živly se čtyřmi letorami, tedy prvním pokusem o psychosomatickou typologii, který se udržel až do dnešní doby. Oheň odpovídal letoře cholerické, tedy povaze s rychlým a prudkým cítěním, rozhodováním a jednáním (Beran, Lev, Střelec) země letoře melancholické s pomalým myšlením a rozhodováním, podléhající často sklíčenosti (Kozoroh, Býk, Panna); vzduch letoře sangvinické s hbitým, vyrovnaným, ale málo výrazným projevem (Váhy, Vodnář, Blíženci); a konečně voda letoře flegmatické, s pomalým, lhostejným, netečným způsobem projevu (Rak, Štír, Ryby).
V humanistické astrologii, která se zabývá rozvojem lidské osobnosti, se velmi často užívá termínů a konceptů hlubinné psychologie, a tak se tu velmi dobře uplatňuje i Jungova typologie. Švýcarský psycholog a psychiatr C.G.Jung rozlišuje dva základní psychologické typy: introvertní a extrovertní. Introvert je člověk zaměřený především na sebe, zahleděný do vlastního nitra, na své problémy a duševní stavy. Je uzavřený, nedůvěřivý, plachý, nejistý a málo průbojný. Má intenzivní vnitřní život, je schopen hlubokých citů, těžko se přizpůsobuje, vše vztahuje na sebe, stále přemýšlí a uvažuje, se svými problémy zůstává sám. V astrologii jsou to lidé záporných znamení. Extrovert je zaměřen spíš na vnější svět a na prostředí, v němž žije. Je společenský, přístupný, agilní, otevřený, aktivní v činnosti i jednání, snáze se přizpůsobuje novým podmínkám. V astrologii odpovídá tento typ lidem zrozeným v kladných znameních. Tyto postojové typy však nejsou prakticky nikdy čisté, vždy se jedná o jejich směs, nebo o aktuální postoj.
Jung vymezuje ovšem i další, funkční typy, které rozlišuje podle základních psychických funkcí.Ty jsou čtyři: intuice - podle některých autorů voda (Rak, Štír, Ryby), nebo jarní znamení (Beran, Býk, Blíženci), cítění - oheň (Beran, Lev, Střelec), nebo letní znamení (Rak, Lev, Panna), vnímání - země (Kozoroh, Býk, Panna) a podzimní znamení (Váhy, Štír, Střelec), myšlení - vzduch (Váhy, Vodnář, Blíženci) a znamení zimní (Kozoroh, Vodnář, Ryby). Funkční typy jsou pak jednak racionální, které interpretují skutečnost selektivně za pomoci myšlení a citu, tedy kladné živly - vzduch a oheň, a letní a zimní znamení, a jednak iracionální, které se zaměřují na celkové vnímání skutečnosti nebo možnosti (intuice), tedy živly záporné - země a voda, a znamení podzimní a jarní. Jak je vidět, znamení se podle funkčních typů překrývají, stejně jako názory různých astrologizujících psychologů. Oblíbená astropsycholožka Liz Greene má za to, že oheň odpovídá intuici, voda cítění, vzduch myšlení a země vnímání. Například Beran pak může být spojován jak s intuicí, tak s citem. To nás nemusí uvádět ve zmatek. Stejně se jedná vždy jen o směsi, nikde není možné najít typ čistý, nehledě na to, že pouze jedna funkce je dominantní, ta, která je nejlépe rozvinutá. Fyzické a psychické zdraví však závisí na funkcích méně nebo nejméně rozvinutých, projevujících se spíš nevědomě. Kromě toho jsme přesvědčeni, že tyto čtyři funkce se dají ztotožnit nejspíše se čtyřmi hlavními osami a kvadranty individuálního horoskopu, jak uvidíme později. Ve skutečnosti je celá záležitost ještě mnohem složitější, protože do hry vstupují i další prvky, o kterých jsme zatím nemluvili.
CYKLUS ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU - ZODIAKU
V minulé kapitole jsme se zabývali základními charakteristikami zodiakálních znamení, která vznikla dělením kruhu, zde ekliptiky, dvěma, třemi a čtyřmi. Tentokrát si všimneme zejména významu, který jim dává humanistická astrologie. Ta všechny jevy posuzuje z jejich cyklického, symbolického, psychologického a filosofického hlediska na čtyřech základních úrovních. Zodiak pojímá jako cyklus dvanácti základních typů lidské povahy, ztotožnitelných do určité míry se symbolickými obrazy archetypů a s dvanácti různými způsoby využívání energie. Dvanáct znamení zodiaku kromě toho symbolizuje i dvanáct fází celoživotního vývojového procesu formování osobnosti v podmínkách neustálé interakce mezi jedincem a kolektivem, celkem nižším a celkem vyšším. Je pochopitelné, že pozitivní významy se mohou díky různým vlivům zvrtnout v charakteristiky opačné.
BERAN je prvním znamením zvěrokruhu. Představuje princip vůle a proces bytí, existence, prvotní energetický impulz, který dává počátek novému životnímu cyklu. Jeho posláním je probudit v jedinci první záblesk vědomí, pocit jáství. Tradičně je spojován s touhou, odvahou, iniciativou, impulzivitou a pod. Jeho cyklický význam vyplývá ze skutečnosti, že stejně jako zvěrokruh začíná v okamžiku jarní rovnodennosti, kdy síly dne a síly noci jsou v počátečním stavu vyváženosti. V humanistické astrologii (HA) symbolizuje prvotní tvůrčí impulz, po němž se z dosud nediferencovaného oceánu kolektivního a individuálního nevědomí (předcházejícího znamení Ryb) začíná vynořovat vědomí individuální. Pokud je znamení Berana zdůrazněno alespoň třemi planetami, může nadměrně posilovat v jednotlivci potřebu rozvíjet svoji osobitost, svéráz, svoje specifika, struktury, a vůbec překračovat meze.
BÝK je druhým znamením zvěrokruhu. Představuje princip vlastního úsilí, energii zhušťující se v hmotu a proces ztotožňování se s hmotou. Jeho posláním je ztělesnění, ztvárnění osobnosti. Tradičně bývá spojován s vlastnictvím, praktičností, rozhodností, odhodláním, netečností, setrvačností apod. Jeho cyklický význam tkví v tom, že soustřeďuje impulzy Berana a dodává jim větší hloubky. V HA symbolizuje fázi posílení sebevědomí skrze ztotožnění se s hmotou a metodičnost. Pokud je zdůrazněn, prohlubuje potřebu pochopit význam toho, co se vytváří, popřípadě klade přemrštěný důraz na produktivitu a účelnost.
BLÍŽENCI jsou třetím znamením zvěrokruhu. Představují princip sdružování a proces rozvíjení vztahů, a díky tomu i další krok v rozvoji osobnosti, mentální využívání energie. Jejich posláním je dále posílit pocit osobní jistoty. Tradičně jsou spojováni s konkrétním, každodenním myšlením, proměnlivostí, dvojznačností, neklidem, školním vzděláním a schopnostmi projevovat se literárními prostředky. Jejich cyklický význam spočívá v tom, že se snaží sdělit, vyjádřit Beraní impulz, soustředěný Býkem. V HA symbolizují subjektivně, osobně zaměřené myšlení, asociační schopnosti, vytváření systémů a technik, vstup do vztahů s lidmi v nejbližším prostředí, zejména s vrstevníky, a komunikaci s nimi. Pokud je toto znamení zdůrazněno, vzniká potřeba neustále pronikat pod povrch věcí, nebo rozvíjet oblast blízkých vztahů, někdy ovšem velmi povrchně.
RAK je čtvrtým znamením zvěrokruhu. Představuje princip růstu, změnu zaměření, soustředění energie a činnosti do úzce vymezené oblasti. Jeho posláním je integrace. Tradičně bývá spojován s domovem, rodinou, s city a mateřskými instinkty. V HA symbolizuje integraci osobnosti v přesně ohraničené sféře činnosti, konkrétní osobnost a konkrétní východisko pro budoucí vyjadřování. Cyklický význam závisí na letním slunovratu, kdy jsou síly světla v absolutní převaze nad silami temnot. Nadchází nejdelší den, noc je nejkratší. V tomto okamžiku však dochází ke zlomu a tma začíná opět narůstat. Je to vyvrcholení procesu organického růstu. Představuje pevnou základnu pro další činnost. Symbolizuje budoucí vyjadřování osobnosti. Pokud je toto znamení zdůrazněno, pak soustřeďuje zájem na vybudování nanejvýš bezpečného centra pro osobní integraci. Do hry může vstoupit také nejistota, kterou pociťujeme při navazování vztahů v prostředí, jež nám není důvěrně známé. Na druhou stranu se však můžeme soustřeďovat i na rozvážné převzetí zodpovědnosti za jiné osoby.
LEV je pátým znamením zvěrokruhu. Představuje princip a proces vyjadřování a energii na to spotřebovanou. Jeho posláním je tvůrčí realizace jedincových záměrů. Tradičně bývá spojován s tvorbou, vyjadřováním, sebedůvěrou, okázalostí, důstojností, potěšením, rozkoší, zábavou, autoritou, emocemi. Cyklický význam spočívá ve vyjadřovacích schopnostech, kterým byl dán konkrétní základ ve znamení Raka. Osobnost, jistá si už vlastní identitou, hledá způsob, jak rozšířit své pole působnosti. Tím, že se ujme své společenské úlohy, vykročí na cestu vývoje ve společenskou bytost. V HA znamená dramatické vyjadřování vlastní osobnosti, tedy prostředek, kterým lze dosáhnout společenského uznání a zvýšení sebejistoty. V pozadí těchto snah však může být naopak velká společenská nejistota. Pokud je toto znamení zdůrazněno, může znamenat potřebu vyjadřovat se z autokratických pozic.
PANNA je šestým znamením zodiaku. Představuje princip uspořádání na základě odlišnosti, proces dokonalého zvládnutí techniky a repolarizace (přepnutí) energie. Jejím posláním je usměrnit emoce. Tradičně bývá spojována s kritičností, rozlišovacími, tedy intelektuálními schopnostmi, náročností, smyslem pro detail, studiem, zájmem o zdraví, službou a zaměstnáním. V HA znamená rozlišování na základě analýzy výsledků dosavadní činnosti, uvedení do pořádku, soud nad sebou samým a svým životem, osobní usměrnění, sebekritiku a zdokonalování sebe sama. Cyklický význam spočívá v tom, že individuální příprava na zapojení do vyššího celku (následujícího znamení Vah) vyžaduje fázi introspekce a očišťování. Pokud je toto znamení zdůrazněno, znamená krizi identity, ale i potřebu sebezdokonalování, prováděného často pod vedením učitele, mistra, gurua.
VÁHY jsou sedmým znamením zvěrokruhu. Představují idealistické principy, proces směny mezi lidmi, kolektivy, kmeny, národy... Jejich posláním je zapojit jednotlivce do společenského celku. Tradičně bývají spojovány se společenským vědomím a se vztahy k ostatním lidem, s posuzováním a srovnáváním lidí a situací, s uměním, krásou a harmonií. V HA znamenají definitivní stanovení systému hodnot, ideálů a společenského standardu. Díky sdružování a spolupráci s druhými lidmi se tu vědomí stává objektivnějším. Cyklický význam vychází z podzimní rovnodennosti, při níž jsou síly noci a dne opět v rovnováze. Jednotlivec se stává součástí většího, vyššího celku, přijímá účast na společnosti. Je-li toto znamení zdůrazněno, pak tu funguje potřeba tyto vztahy neustále rozvíjet a zlepšovat.
ŠTÍR je osmým znamením zvěrokruhu. Představuje sex a sexuální energii v jejích tvůrčích, dynamických aspektech a proces další identifikace s vyšším celkem. Jeho posláním je snaha stát se větším, je to touha po transcendenci. Tradičně bývá spojován se sexem, vůlí, žárlivostí, magií, okultismem, regenerací. V HA znamená tvůrčí napětí a uvědomování si duality, snahu splynout s vyšším organickým celkem, stát se jedním z mnoha. Cyklický význam spočívá v procesu individuace a v tvořivé účasti na vyšším celku. Pokud je znamení zdůrazněno, může tu být silné nutkání povyšovat se. K tomu budou sloužit zejména sexuální nebo i jinak intenzivní vztahy.
STŘELEC je devátým znamením zvěrokruhu. Představuje abstrakci, proces syntézy a univerzalizace, energii využitou k syntéze. Jeho posláním je rozvoj a integrace společenství. Tradičně bývá spojován s filosofií, náboženstvím, inspirací, idealismem, vysokoškolským vzděláním, dokonce i se sportem. V HA znamená abstraktní myšlení a myšlení fungující ve společenské sféře. Dále jsou to kulturně-společenské i politické a náboženské záležitosti. Cyklický význam spočívá v naprosté identifikaci jednotlivce se společností. Pokud je toto znamení zdůrazněno, pak znamená potřebu neustále vyhledávat kontakty na dálku a neutuchající zájem o společenské, kulturní a náboženské záležitosti, často i vůli obětovat se pro nejvyšší ideály.
KOZOROH je desátým znamením zvěrokruhu. Představuje princip společenské funkce, proces dosahování společenského postavení a energii užívanou ke kolektivním, společenským účelům. Jeho posláním je společenská integrace. Tradičně bývá spojován s postavením, politikou, ambicemi, zákony, důvěrou ve společenské struktury, se stabilitou. Značívá také otce, zatímco protilehlý Rak bývá matkou. V HA znamená dosažení společenského postavení, nebo duchovní identity. Je to konkrétní východisko společenských vztahů a zdokonalování společnosti. Cyklický význam je založen na zimním slunovratu, kdy nastává nejdelší noc a nejkratší den. Shromažďování přírodních sil vrcholí. Analogicky dochází ke společenské integraci jedince, postavení ve společnosti se pro něho stává nanejvýš důležitým. Pokud je toto znamení zdůrazněno, dochází k soustřeďování jedincovy pozornosti a aktivity na praktické, společenské a politické záležitosti. Pokud dokáže tyto snahy transformovat, může dosáhnout své duchovní identity.
VODNÁŘ je jedenáctým znamením zvěrokruhu. Představuje společenské projevy, proces vyjadřování společenského postavení a energii k tomu užívanou. Jeho posláním je zajistit patřičnou odezvu na společenské potřeby. Tradičně bývá spojován s vědou, uměním, genialitou, politickými hnutími a revolucemi, s humanitárními záležitostmi a skupinovými nebo kolektivními ideály. V HA znamená schopnost tvořit a vyjadřovat se v širším společenském a kolektivním kontextu. Může znamenat také společenskou nestabilnost, nejistotu. Cyklický význam tohoto znamení spočívá v tom, že jedinec se stává dokonalou společenskou bytostí, pokud v předchozím procesu obětoval svůj smysl pro individualitu. Pokud je Vodnář zdůrazněn, může znamenat potřebu nezávislosti na společenské a kulturní podpoře a pochopení.
RYBY jsou dvanáctým znamením zvěrokruhu. Představují opětovné změny v osobním zaměření, osobní a společenské konflikty a psychickou energii. Tradičně bývají spojovány s mysticismem, senzibilitou, mimosmyslovým vnímáním (ESP), zbožností a odevzdáním, také však s útěkem k alkoholu a k drogám. V HA znamenají individuální a kolektivní nevědomí, potřebu rázného, často i násilného usměrnění jako alternativy k naprosté dezintegraci, prahové fenomény, ve vyšším smyslu slitování a čistotu. Cyklický význam spočívá v univerzalizaci zkušeností, v absolutním odklonu od společenských a osobnostních faktorů, anebo zřeknutí se sebe samého a dezintegraci, návrat k prapůvodním výchozím podmínkám. Pokud je toto znamení zdůrazněno, pak značí potřebu spíš přiznat důležitost osobní vizi, než dát průchod iracionalitě a fanatismu.
Tady by mohl celý cyklus skončit. My však víme, že formování osobnosti je proces, který trvá po celý život.
CYKLUS INDIVIDUÁLNÍCH DOM
V minulých kapitolách jsme se zabývali cyklem zodiakálních znamení, zvěrokruhem, jakýmsi aurickým obalem, který - podobně, jako každého člověka - obklopuje naši Zemi. V této zemské auře se soustřeďují tvořivé síly, které formují životní substanci během procesu jejího růstu a vývoje. Spouštěcím momentem pro jejich působení je vzájemná poloha Slunce a Země v průběhu jednoho roku, tedy úhel, pod nímž dopadají na Zemi sluneční paprsky.
Země však koná ještě jeden pohyb. Kromě toho, že obíhá kolem Slunce, otáčí se okolo své osy, takže během čtyřiadvacetihodinového cyklu dochází ke střídání dne a noci a nad obzor vystupují různé oblasti ekliptiky. Tento denní pohyb můžeme považovat za analogii k pohybu ročnímu a čtyři nejdůležitější místa, která Slunce zaujímá na obloze během dne, můžeme ztotožnit s počátkem ročních dob. Místo, ve kterém Slunce vychází nad obzor, se nazývá ascendent a je analogií jarní rovnodennosti. Poloha Slunce v pravé poledne se nazývá medium coeli, střed nebes, a je analogická letnímu slunovratu. Místo, v němž Slunce zapadá, je descendent a odpovídá podzimní rovnodennosti. Poloha Slunce o půlnoci je immum coeli, hlubina nebes, analogon zimního slunovratu. Spojnice ascendentu a descendentu nám ve dvojrozměrném nákresu horoskopu symbolizuje horizont a spojnice mezi mediem coeli a immem coeli místní poledník. To jsou dvě základní osy horoskopu, které rozdělují jeho prostor na čtyři kvadranty, obdoby ročních dob.
Každá roční doba má tři fáze: počátek, vrchol a úpadek. Mají je i horoskopické kvadranty. Dostáváme tedy i během dne celkem dvanáct fází, prostorových úseků, horizontálních domů, které jsou analogické dvanácti znamením zodiaku. Cyklus těchto dvanácti horizontálních domů je dalším důležitým nástrojem astrologie. Nechceme zakrývat, že je to ta součást astrologické doktríny, která je nejčastěji napadána kritiky astrologie. Existuje totiž několik desítek způsobů, jak tyto domy počítat, a proto výsledky jsou někdy velmi rozdílné. Různé astrologické školy používají odlišné systémy a hraje tu jistou roli i móda. Ascendent, medium coeli, descendent a immum coeli mají však ve všech racionálních systémech stejnou polohu a jsou tak sjednocujícím prvkem pro různé názory.
Jak už jsme si řekli, horizont a poledník jsou základními osami horoskopu, a tedy i osobnosti člověka. Ascendent, průsečík ekliptiky a východního obzoru, je symbolický bod, v němž začíná proces individuálního vývoje člověka. Ukazuje nám oblast zkušeností, kterou by měl člověk prožívat tak, aby dospěl k uskutečnění svého osobního určení, dharmy, "osudu", v životě lidské společnosti. Hledání a nalezení tohoto poslání je důležitou součástí všech reintegračních systémů, esoterních i exoterních. Jak je těžké svoje poslání nalézt, vidíme právě na ascendentu, který ukazuje nejvýraznější, ale i nejpovrchnější rysy naší osobnosti, tedy to, jak se jevíme ostatním lidem. Ascendent však určuje i způsob, kterým vnímáme svět okolo nás. Jsou to jakési brýle mámení, které nikdy neodkládáme, takže svět vidíme víceméně zkresleně, aniž bychom si to však uvědomovali. Jaké iluze si děláme například o sobě, můžeme zjistit, když se vidíme na videozáznamu, nebo když natočíme svůj hlas na kvalitní magnetofon. Hlas většinou ani nepoznáme, protože se díky rezonanci v lebce slyšíme úplně jinak, a naše mimika, gesta, pohyby a chůze nám, pokud nejsme nenapravitelnými Narcisy, leckdy připadají přehnané, groteskní, nebo dokonce odpudivé. Doporučujeme vřele každému tuto zkušenost. Je to nedocenitelná pomoc pro náš osobní růst.
Bod, který leží naproti ascendentu, je descendent, průsečík ekliptiky a západního obzoru. Je to místo, které nám umožňuje vnímat, že existují i jiní lidé než pouze my. Descendent také určuje jedincův postoj k mezilidským vztahům, představuje proces, kterým se jedinec zapojuje do kolektivu, a naznačuje aktivitu, jež mu umožňuje, aby si uvědomil význam ostatních lidí. Spojnice mezi ascendentem a descendentem, horizont, symbolizuje v horoskopu zemský povrch a lidské vědomí. Dělí prostor na dvě polokoule, nebe nahoře a zemi dole.
Medium coeli je bod společenské integrace, politické moci a zodpovědnosti. Symbolizuje aktivitu, která by měla jedinci umožnit, aby dosáhl společenského postavení. Popisuje jeho pozici ve vnějším světě a také sílu, která mu dovolí ovládat jiné lidi, nebo naopak, která jiným lidem usnadňuje, aby ovládali jeho. Pokud jsou tyto snahy transformovány nebo sublimovány, dosahuje tu jedinec své duchovní identity. Protože je to místo, kde nebeská tělesa kulminují, představuje směr nahoru, mužský element, otcovský princip, superego, duchovní moc. Opačným bodem k mediu coeli je immum coeli. V tomto místě dochází k vyvrcholení procesu růstu a diferenciace. Tady nastává jedincova osobní integrace. Představuje směr dolů, ženský element, kořeny, jistotu.
Horizont a poledník dělí horoskop na čtyři kvadranty. První kvadrant, východní a noční, nese význam ascendentu. Je to intuice, subjektívní objevování sebe samého, subjektivní vědomí a prožívání vlastního já. Je to oblast nejintenívnějšího růstu. Druhý kvadrant, západní a noční, nese význam imma coeli. Je to cit a instinktivní, spontánní hodnocení jedincových zážitků, růst osobní integrace, subjektivní vědomí a prožívání ne-já, tedy toho, co je mimo nás. Třetí kvadrant, západní a denní, nese význam descendentu. Je to vnímání a tvořivé uvolnění pomocí vztahů a společenské integrace, objektivní vědomí a prožívání ne-já, tedy toho, co není naší součástí. Kvadrant čtvrtý, denní a východní, nese význam media coeli. Je to myšlení a objektivní vědomí já, tedy nás samotných a naší společenské a duchovní identity.
Každý z těchto kvadrantů má opět tři fáze, které odpovídají fázím jedné roční doby, tedy třem po sobě následujícím znamením zodiaku. Tak jako existují tři modifikace zodiakálního znamení (základní-kardinální, pevná-fixní, proměnlivá-mutuální), tak i horizontální domy můžeme rozdělit podle podobného klíče.
Aktivní domy, tradičně nazývané rohové, jsou ty, které následují po jedné z hlavních os horoskopu. První dům po ascendentu, čtvrtý po immu coeli, sedmý po descendentu a desátý po mediu coeli. Tyto domy také obvykle nesou jméno osy hrotu, ke kterému patří, mají aktivní, iniciativní a individualizující povahu. Uvádějí proces do pohybu a naznačují primární oblasti naší zkušenosti. Produkují nebo plodí energii. Planety, které se případně nacházejí v těchto domech, mají výrazně motivační úlohu. Po aktivních domech následují domy reaktivní, tedy druhý, pátý, osmý a jedenáctý, které byly proto v tradiční astrologii nazývány domy následnými. Symbolizují reakci na aktivitu předchozího rohového domu, soustřeďují a upevňují proces, který začal v aktivním domu a koncentrují se na formu. Třetí fází cyklu jsou výsledné domy, tradičně nazývané padající nebo koncové. Jsou to domy třetí, šestý, devátý a dvanáctý. Mají harmonizující, univerzální povahu. Jejich úkolem je dovršit, nebo naopak rozmělnit, dezintegrovat předchozí proces a připravit nás na příchod aktivity nového kvadrantu, rozšířit, nebo rozptýlit naše vědomí.
Horizontální domy dělí někteří astrologové podle živlů, k čemuž máme určité výhrady. K ohnivému trigonu patří domy první, pátý a devátý, zemskému domy druhý, šestý a desátý, k vzdušnému domy třetí, sedmý a jedenáctý a konečně k trigonu vodnímu dům čtvrtý, osmý a dvanáctý. Charakteristiky živlů pak hrají pochopitelně důležitou roli i ve významu příslušného domu. Tak domy ohnivé se vyznačují energičností a emocionalitou, zemské praktičností, vzdušné inteligencí a domy vodní citlivostí. Nezapomíneje také na to, že kolektivní význam zodiakálního znamení, které zaujímá v cyklu stejné místo a pořadí jako dům, se v tomto pojetí výrazně promítá do individuálního významu domu.
PRVNÍ dům v tradiční astrologii znamenal všeobecné okolnosti zrození, jedincovu osobnost a tělo. V humanistické astrologii (HA) symbolizuje zkušenost s probouzejícím se vědomím, které dodává jednotlivci sebevědomí a nastiňuje jeho poslání a úkol, jejž má ve společnosti naplnit. Je to proces sebeobjevování, nalézání vlastní orientace, naznačuje se zde oblast zkušeností, v nichž se může jednotlivec nejlépe realizovat. Pokud je zdůrazněn, naznačuje vstřícnou a otevřenou osobu, která je však ještě v mnoha způsobech nejistá. Planeta poblíž ascendentu se zřetelně projevuje jak ve zjevu osoby, tak v její osobnosti, a měla by ukázat způsob, jakým lze dojít k sebeojevování.
DRUHÝ dům byl tradičně spojován s majetkem, penězi a postojem jednotlivce k vlastnictví. V HA symbolizuje zkušenost, při níž se nově zrozené já identifikuje se substancí, lpí na hmotných záležitostech. Vrozené vlastnosti tu dostávají pevnější rysy, dochází zde ke tříbení smyslů. Zdůrazněn označuje osobu, která je schopna zaměřit svoji pozornost zejména na praktické a hmotné záležitosti.
TŘETÍ dům bývá tradičně spojován s nižším myšlením, psaním, sourozenci a s krátkými cestami. V HA symbolizuje utváření vztahů mezi jedincem a jeho bezprostředním okolím a vzbuzuje touhu toto prostředí propátrat. Jsou tu umístěny mentální funkce, zejména konkrétní myšlení a schopnost sdružování. Zdůrazněn označuje osobu zaměřenou převážně na intelektuální aktivity, přestože mnoho pozornosti je věnováno povrchním záležitostem.
ČTVRTÝ dům byl tradičně spojován s domovem, pocitem fyzického a citového bezpečí. Znamenal matku. V HA symbolizuje budování bezpečného centra pro osobní integraci a pro budoucí aktivitu. K osobní integraci dochází většinou v úzce vymezeném oboru činnosti nebo v blízkém, bezprostředním a dobře známém okolí. Zdůrazněn označuje osobu, která je sice integrovaná v úzkém okruhu, ale nejistá, když musí navázat vztahy mimo tento známý prostor. Planety stojící poblíž imma coeli by svou funkcí měla hluboce ovlivnit proces osobní integrace.
PÁTÝ dům byl tradičně spojován s dětmi, zábavou, spekulacemi, slastí, uměním a náhodnými vztahy. Patřili sem například milenci nebo milenky. V HA symbolizuje tento dům procesy a zkušenosti, při nichž se jedinec projevuje navenek jako tvořivá osobnost. Jsou to zážitky, které si člověk přeje dát světu najevo. Zdůrazněn znamená osobu, která hledá cestu jak se tvůrčím způsobem vyjádřit.
ŠESTÝ dům tradičně znamenal zdraví, zaměstnání a služby. V HA symbolizuje řešení osobních konfliktů, které vznikly při předchozím přehnaném vyjadřování vlastní osobnosti. Jako prostředek pro zacházení s osobními nedostatky, omezeními a konflikty tu slouží zejména introspekce, po níž by měla následovat změna vlastního zaměření. Zdůrazněn nabádá k tomu, aby byla věnována pozornost sebenápravě. Bývá tu mnohdy i netolerantnost a přehnaná kritičnost k druhým.
SEDMÝ dům tradičně znamenal manželství, partnerství, smlouvy a všeobecné vztahy. V HA je to proces, při němž se naše vědomí stává objektivnějším a my jsme schopni překročit úzce osobní přístup ke vztahům. Je to přechod mezi subjektivním vnímáním a aktivním zapojením se do sféry vztahů. Zdůrazněn naznačuje důraz kladený na společenské aktivity a vztahy. Planeta poblíž descendentu svojí funkcí výrazně poznamenává představy o smyslu vztahů.
OSMÝ dům znamenal tradičně smrt, sex, okultismus, obchod a peníze jiných lidí, také odkazy a dědictví. V HA symbolizuje zkušenost intenzivní výměny životní energie, která nám umožňuje překonat osobní omezení. Jedinec se tu začíná identifikovat s větším celkem, podléhá nutkání splynout s ostatními, ale zachovat si při tom pocit vlastní individuality. Zdůrazněn soustřeďuje pozornost na hluboké mezilidské vztahy.
DEVÁTÝ dům tradičně znamenal náboženství, filosofii, právní záležitosti a cesty do cizích zemí. V HA symbolizuje rozšiřování jedincova společenského a filosofického obzoru a hledání hlubšího smyslu sebe samého, ale i snahu porozumět významu mnohostranných vztahů ve vesmíru. Velkou roli tu hraje i abstraktní myšlení. Zdůrazněn označuje osobu, která by se měla věnovat filosofickým záležitostem.
DESÁTÝ dům tradičně znamenal společenské postavení a uznání, pocty, ambice a také otce. V HA symbolizuje pochopení a naplnění jedincovy kolektivní nebo duchovní funkce. Místo, které jedinec zaujímá ve společenské sféře, ho nutí převzít odpovědnost za realizaci své úlohy. Zdůrazněn označuje osobu, která by měla zaměřit svoji energii na praktické, politické, nebo duchovní záležitosti. Planeta poblíž media coeli pomáhá objevit jedincovu společenskou, nebo duchovní identitu.
JEDENÁCTÝ dům tradičně znamenal naděje a přání, cíle, přátele a společenský život. V HA symbolizuje skupinovou integraci a naprostou identifikaci jedince se svou společenskou úlohou a způsob, jakým tato úloha zpětně ovlivňuje jeho vlastní život. Jsou to i nové myšlenky, reformy a revoluce. Zdůrazněn označuje osobu, která může dosáhnout naplnění díky účasti na společenských či politických aktivitách.
DVANÁCTÝ dům znamenal tradičně překážky, omezení (vězení nebo nemocnici), tajná nepřátelství a zlý osud. V HA symbolizuje představu, že vše, co se děje, je pouze fází rozsáhlého cyklického procesu, který spojuje minulost s budoucností, potencialitu s aktualitou. Zde se také vyrovnávají konflikty mezi jedincem a společností, individuálním a kolektivním nevědomím. Je to závěrečná fáze cyklu, při níž se shromažďují nejpodstatnější zkušenosti z dosavadního života, aby s nimi člověk začal rozvíjet nový cyklus, symbolizovaný následujícím ascendentem. Zdůrazněn naznačuje osobu, jež si je dobře vědoma nedostatků a omezení jedince i společnosti.
PLANETY
Dalším důležitým prvkem horoskopu jsou planety. Astrologové k nim řadí i obě Světla, tedy Slunce a Lunu, takže jich v současné době používají deset. Na rozdíl od tradiční astrologie, astrologie humanistická netvrdí, že planety vysílají nebo přenášejí nějaké vlivy. Výjimku tvoří Slunce a Luna, jejichž astrofyzikální vlivy jsou nejen zřejmé, ale i měřitelné. V astrologii planety pouze symbolizují funkce a jejich význam je určen jejich postavením v solárním systému vzhledem k Slunci a Zemi. Proto humanistická astrologie nedělí planety na dobroděje a škůdce.
Planety lze rozdělit na tři základní skupiny. První skupinu tvoří Světla a vnitřní planety, které rotují kolem Slunce uvnitř oběžné dráhy Země - tedy Merkur a Venuše. K nim se řadí i Mars, který obíhá vně zemské orbity. To jsou planety osobní. Další dvě planety, společenské, se nacházejí vně oběžné dráhy Země a Marsu, jsou to Jupiter se Saturnem. Zatím poslední tři planety, Uran, Neptun a Pluto, objevené v novověku, nazýváme transformační, transcendentní nebo transpersonální. Sedm klasických planet, od Slunce po Saturna, odpovídá spíše individuálnímu vědomí a tři planety moderní - Uran, Neptun a Pluto - se vztahují k vědomí univerzálnímu. Díky vlastnímu pohybu Země dochází často k zdánlivému zastavení (stacionaritě) nebo zpětnému pohybu (retrograditě) planet. I tyto jevy mají v astrologii význam. Retrográdní klasické planety od Merkura po Saturna působí spíš na individuálně nevědomé úrovni nebo jsou jejich funkce potlačeny. Retrográdní Uran, Neptun a Pluto pak způsobují transformaci kolektivního a individuálního nevědomí. Pokud je nějaká planeta stacionární, její funkce je zesílena, ale působí poněkud staticky.
SLUNCE je ústřední zdroj světla a životní energie, který podporuje každou individuální existenci, integruje ji a dává jí smysl. Astrologové často zapomínají, že i naše Slunce je hvězda jako každá jiná a že má své místo v naší galaxii. Tradičně bývá Slunce spojováno s vitalitou, vůli, egem, s autoritou a vůdcovstvím. Bývá zobrazováno postavou dospělého muže nebo manžela. Je to archetyp otce, mužská energie, která se projevuje a prosazuje vůlí. V HA symbolizuje výchozí a dočasné centrum osobnosti, její poslání a zaměření. Jeho postavení ve znameních a domech určuje typ zkušenosti, která dovede jedince k jeho přirozené povaze. Představuje na biologické úrovni princip otcovství, plodný aspekt životní síly, biologického otce, typ energie, která udržuje člověka v chodu. Do určité míry ho lze ztotožnit s principem Jang. Na společensko-kulturní úrovni ho můžeme ztotožňovat s egem, s vůlí prosadit se, získat osobní identitu, uznání, moc a prestiž v rámci společenství, třeba jen díky povolání, profesi, společenskému postavením. Na úrovni individuální symbolizuje jedincovu vůli fungovat vlastním způsobem, nezávisle na společensko-kulturních představách a tradicích. Ego by se mělo stáhnout do pozadí, aby se mohl jedinec snažit uskutečnit svůj vrozený potenciál. Na transpersonální úrovni se Slunce stává jednou z hvězd galaxie, tryská jím energie Mléčné dráhy, a proto symbolizuje jedincovu možnost napojit se na transindividuální, transpersonální úroveň, na vyšší Celek, a jemu obětovat svoji vůli, fungovat jako jeho vědomý služebník. Nejprve je však nutné překonat přehnaně zaujatou angažovanost ve prospěch nižších celků, jako jsou společenství nebo národy.
LUNA obíhá kolem Země, a tím ji ochraňuje před vnějším nebezpečím. Odráží sluneční světlo a rozlévá ho do míst, kam by se nedostalo. Ztělesňuje princip odrazu, ochrany a výživy. Tradičně bývá spojována s city, reakcemi a instinkty, tělesnou schránkou člověka a s každodenními praktickými záležitostmi. Luna bývá zobrazována jako dospělá žena, manželka nebo matka. V HA symbolizuje biologické a psychické funkce, citové a instinktivní reakce, adaptaci, rozvoj a zrání. Její postavení naznačuje činnost, která může naplnit sluneční poslání. Její vztah ke Slunci, zvaný lunační cyklus, odpovídá ženskému menstruačnímu cyklu, a proto Luna ztělesňuje archetyp matky, ženskou receptivní energii, která se projevuje jako univerzální mateřská láska. Na biologické úrovni symbolizuje biologickou matku a do určité míry ji můžeme ztotožňovat s principem Jin. I na společensko-kulturní úrovni si uchovává symbol matky, která rozděluje energii a učí své děti přizpůsobovat se každodenní změně na pomocí v minulosti vyvinutých a zejména po ženské linii předávaných postojů. Na individuální úrovni symbolizuje kolektivní psychické síly, duši, princip Jin jako kolektivní doplněk individualizované solární vůli. Na transpersonální úrovni si víceméně ponechává tyto charakteristiky, ale může nabývat i nebezpečné podoby ženy pokušitelky, která svádí nepřipraveného, avšak po transcendenci dychtícího troufalce, do společensko-kulturní konformity, karmy, strhává ho do hlubin, místo aby ho přivedla "na hlubinu", k podstatě.
MERKUR je první planeta, která obíhá okolo Slunce. Z geocentrického pohledu se od něho nevzdálí více než 28°. Ztělesňuje mysl zaměstnanou vnímáním a komunikací. Tradičně je spojován s mentálními funkcemi a s myšlenkovými procesy, se schopností vnímat a komunikovat, s intelektem. Je zobrazován jako androgyn nebo hermafrodit, je symbolem mladých lidí, dětí, bratrů a sester, bratranců a sestřenic. Je to tedy archetyp dosud nerozvinuté, vyrovnané ženské a mužské síly. V HA symbolizuje počáteční fázi procesu diferenciace solární energie, energii elektrickou, mentální a nervovou, princip směny, sdružování a příbuznosti, archetyp dítěte. Je to intelekt, rozum, zvládnutí techniky a využití znalostí a schopností. Jeho význam je závislý také na tom, zda vychází před Sluncem (Prométeus), nebo po něm zapadá (Epiméteus). Pokud je Merkur retrográdní, může naznačovat roztržitou mysl staženou do sebe, často však v harmonickém souzvuku s myslí univerzální. Merkur představuje na biologické úrovni dítě, semeno budoucího možného řešení, díky němuž se Venuše stává Lunou a Mars Sluncem. Kromě toho odpovídá i snaze každého organismu koordinovat průběh vlastních organických procesů, jsou to nervové systémy lidského těla. Na společensko-kulturní úrovni symbolizuje mentální procesy lidské bytosti zakotvené ve společnosti. Na úrovni individuální asistuje vědomému řešení problémů vzniklých při individualizaci, je to schopnost racionalizovat. Na transpersonální úrovni ukazuje postavení Merkura a jeho vztahy na nejjistější způsob, jak transformovat zděděný a společensky podmíněný způsob myšlení v naprosto klidné vyrovnané, emocemi nezmítané vysokohorské jezero rtuti, jež by reflektovalo vztahy mezi kosmickými principy.
VENUŠE je v pořadí druhá planeta od Slunce a naše nejbližší sousedka. Z geocentrického hlediska se od Slunce nevzdaluje o víc než 47°. Je to dostředivá síla zkušenosti (Eva), která nutí jedince, aby dosáhl sjednocení s jeho svébytným Já (Self, Adam) a se svébytnými já ostatních lidí. Tradičně bývá spojována s harmonií, uměním, krásou, láskou, schopností vzbuzovat pozornost ostatních lidí a udržovat s nimi vztah. Venuše je archetypem ženy, bývá zobrazována jako mladá žena, zosobnění lásky a krásy. V HA symbolizuje všechny snahy zkoumat a obohacovat své vlastní nitro a nitro druhých, estetiku, schopnost správného oceňování a stanovení vlastního systému hodnot a ideálů, vyjadřování vnitřní zkušenosti. Jsou to všechny formy aktivity, které jsou zaměřeny dovnitř. Její význam závisí na tom zda je Večernicí, nebo Jitřenkou. Pokud je retrográdní, může naznačovat emocionální chlad, nespokojenost, samotářství a tendence k asketickému způsobu života. Venuše představuje na biologické úrovni ženský princip a sílu, která působí ve všech semenech, tedy i ve varlatech a vaječnících. Po spojení s Marsem se Venuše má skrze Merkura (plod) stát Lunou (matkou). Na společensko-kulturní úrovni představuje smysl pro hodnoty - ať už etické, estetické či materiální - který magneticky spojuje společenství dohromady. Na individuální úrovni odpovídá přehodnocování a individualizaci tradičních a společensko-kulturních hodnot, etických a estetických zákonů, individuálnímu hodnotovému systému. Na transpersonální úrovni dává jedinečnou podobu duchovním ideálům nebo archetypům. Jejich forma může zůstat zachována, avšak obsah se proměňuje.
MARS jako první planeta vně naší oběžné dráhy symbolizuje odstředivou sílu zkušenosti, která nás vede k naplnění našeho poslání, symbolizovaného Sluncem. Tradičně bývá spojován s energií, silou, vůli, touhou, vášní, iniciativou, agresivitou a prosazováním se. Bývá zobrazován jako mladý muž, bojovník nebo sportovec. Je to archetyp muže, vůle a činu. V HA symbolizuje všechny formy aktivity zaměřené navenek, do společnosti, touhu být efektivní a úspěšný. Pokud je retrográdní, naznačuje nevědomou motivaci a tlak vyjadřovat se proti normálnímu životnímu zaměření. Mars představuje na biologické úrovni mužský princip, schopnost zmobilizovat síly k prosazení Venušiných záměrů, tedy k získání žádoucího, obohacujícího objektu, anebo ke zničení objektu nežádoucího a nepřátelského, popřípadě k útěku před ním. Na společensko-kulturní úrovni se k tomu přidává schopnost spolupracovat na prosazování kolektivního cíle. Na individuální úrovni je to snaha prosadit vlastní odlišnost objevenou Venuší, asertivitou rozbít normy a tradice, nebo se dát do služeb představiteli nějakého ideálu. Na transpersonální úrovni dodává jedinci odvahu vydat se na "Cestu", stát se služebníkem transindividuálních galaktických, pleromatických sil.
JUPITER je typicky společenská planeta. Je to postupná expanze jedince do společnosti. Tradičně bývá spojován s prosperitou, úspěchem a šťastnými okolnostmi. Je zobrazován jako muž středních let, který zastává významnou společenskou funkci finanční, filosofickou, náboženskou, vědeckou, učitelskou nebo právní. Je to archetyp učitele, na rozdíl od Merkura - žáka. V HA symbolizuje funkci, která nejen udržuje, ale i rozšiřuje martické impulsy, proces individuální asimilace společenského vědomí. Je to vize a rozšiřování vlastního vědomí stejně jako společenských nebo filosofických obzorů. Jeho retrogradita naznačuje společenský odstup nebo život zasvěcený službě vyššímu principu. Jupiter představuje na všech úrovních princip expanze a rozvoje, na biologické úrovni navíc přijímání potravy a výstřelky s tím spojené. Na společensko-kulturní úrovni je to organizovaná spolupráce a kolektivní civilizační aktivita. Na individuální úrovni je to způsob, jímž společenský status a skupinové zkušenosti přiměly jedince prosazovat svoji jedinečnost, hrdost, překonání strachu z individuálního nezdaru, anebo pýcha, touha po slávě a obdivu, bohatství, mesiášský komplex, paranoia. Na transpersonální úrovni je to nezbytná a nefalšovaná pokora a soucit s ostatními živými bytostmi, nebo naopak pocit nadřazenosti nad ostatními, kteří se tak vysoko nedostali.
SATURN je nejvzdálenější planeta naší sluneční soustavy, kterou lze spatřit pouhým okem. Je zosobněním zákonů času a prostoru, formování. Tradičně bývá spojován s omezováním, disciplínou, smutkem, těžkostmi, slabostmi, nemocemi a smrtí. Bývá zpodobňován jako stařec, nejvyšší autorita, zákondárce, tradicionalista. Je to archetyp otce a rodičovské autority. V humanistické astrologii symbolizuje princip strukturalizace, soustředěnou aktivitu, díky níž lze dojít vlastní identity a pocitu bezpečí; také ovšem kolektivní a společenské konvence a omezování. Pokud je retrográdní, bývá známkou slabé obrany před vnějším světem, někdy však naopak i vnitřní síly a vytrvalosti. Saturn představuje na všech úrovních princip kontrakce, dosažení a udržení bezpečí a stability, mnohdy za každou cenu, třeba vytěsněním nekonformity ve prospěch konformity. Na biologické úrovni je to tvar a struktura každého organického celku, jeho omezení zákony času a prostoru. Na společensko-kulturní úrovni jsou to symboly společenské autority, řád a organizační struktura, která zajišťuje bezpečnou jupiterskou prosperitu, čili legislativa, kontrolní a represivní aparát, který zákony hájí a prosazuje. Na úrovni individuální, vedle toho, co bylo uvedeno na úrovni předchozí, přebírá jako symbol společenské autority úlohu solárního otce s úkolem zabezpečit pocit jedinečnosti, vlastní identity, díky zákonům vlastního individuálního bytí. Na transpersonální úrovni představuje přechodná období izolace a dočasné askeze, která mají umožnit sebereflexi a nadhled nejen nad sebou samým, ale i nad běžným životem. V negativním aspektu se projevuje jako rigidní snaha zabezpečit tuto úroveň před těmi, kteří nejsou považováni za hodny toho, aby se na ní dostali. To se může projevit jako kastovní systém nebo dogmatická a uzavřená "duchovní" organizace.
URAN jako první moderní planeta, objevená roku 1781, zahajuje transformační fázi cyklu. V intencích tradiční astrologie je spojován s náhlými, nečekanými změnami, s revolucemi, vynálezy a neklidem a proto je považován za planetu škůdcovskou. Je to vynálezce, revolucionář, který boří staré omšelé "pravdy" a tradice. Zosobňuje archetyp Velikého Bratra, Veliké Sestry. V HA symbolizuje proces změny a transformace, snahu překonat saturnská omezení a konvence a pustit se do zkoumání nových oblastí lidského vědomí. Pokud je retrográdní, vede k reformě nevědomí nebo pouze k vnitřnímu neklidu. Na biologické úrovni nelze jeho projevy identifikovat, na společensko-kulturní úrovni představuje revoluční zvraty, které zpochybňují společensky uznané hodnoty nebo boří velké obrazy, ikony společenského života. Na individuální úrovni představuje jedincovu potenciální genialitu, to znamená schopnost ovlivnit a transformovat společenství, v němž člověk žije, novou revoluční, inspirovanou a inspirující myšlenkou. Na úrovni transpersonální boří neustále nové a nové samolibé obrazy, které si ego, představované Saturnem, samo o sobě vytváří.
NEPTUN je další transformční planeta, která byla objevena roku 1846. Pokračuje druhou fází transformačního cyklu. V tradičním pohledu znamená astrální pláň, senzitivitu, ale také chaos a proto je považován tradicionalisty za představitele plíživého zla. Je to postava mystika, vizionáře, umělce, zosobňuje archetyp Veliké Matky. V HA symbolizuje proces rozpouštění zastaralých forem a hodnot, které neunikly Uranovu zásahu, psychické funkce, které směřují k nastolení univerzálního systému hodnot a jednoty. Negativní projevy vedou k úniku do iracionality, beztvarosti. Jeho retrogradita naznačuje buď dosažení univerzální jednoty, nebo naopak sebezničení. Neptun na biologické úrovni bude asi těžko něco určitého znamenat, ale na společensko-kulturní úrovni představuje síly, které prosakují uranským zbořeništěm, rozpouští společenské představy, pověry a předsudky, vysává sílu tradičních hodnot. Mnohdy ale představuje i návrat k Velké Matce, přináší nebezpečí splynutí s kolektivním psychismem, obsednutí nějakým prastarým nebo exotickým postojem, konceptem. Na individuální úrovni působí neptunské symboly jako vize nebo utopie. Na transpersonální úrovni Neptun likviduje pompéznost a pýchu, jíž se tak často vyznačuje Jupiter, který ztratil schopnost smát se sám sobě. Neptun může jako prostředek použít například snížení vitality, případně hluboká rozčarování a dlohodobé pocity marnosti.
PLUTO je poslední planeta, objevená roku 1930. Před nějakou dobou se zjistilo, že se vlastně jedná o dvojplanetu Pluto a Charon. Pozoruhodná je jeho výstřední dráha, která se dostáva dovnitř dráhy Neptunovy, což je právě aktuální situace. V tradiční astrologii je spojován s nutkavými činy nebo nátlakovými akcemi, destrukcí ale někdy i s regenerací. Je to temný pán podsvětí, symbol skrytých procesů, které propukají nečekaně, obraz archetypu Velikého Otce. V HA symbolizuje prozatím konečnou fázi transformačního procesu, znovuzrození zapříčiněné regenerací jednotlivých hodnot, idejí a vzorů. Negativně se projevuje tehdy, když ve vývojové linii je vynechána nebo nezvládnuta fáze reformy, takže staré formy a struktury si prodlužují život do budoucnosti. Pokud je retrográdní, může naznačovat nutkání k činnostem, které směřují proti dosud panujícímu systému hodnot. Také Pluto nemá na biologické úrovni žádný význam (rakovina, kterou mu tak rádi někteří astrologové připisují, existovala i před jeho objevem), na společensko-kulturní úrovni představuje extrémismus a fanatismus, který prohlubuje osobní i politické krize a konverze. Snaží se učinit každou transformaci nezvratnou tím, že spálí mosty, po nichž by se dalo ustoupit zpět. Rozbíjí všechny tradiční koncepty, vytváří primární chaos, ale hrozí i návratem k Velkému Otci, který jako gangster vzbuzuje závislost na své nelítostné autoritě. Na individuální úrovni představuje velké nadosobní principy, jedinec se díky němu dává do služeb těchto nových kosmických principů, nebo se obohatí za plutonských společenských a politických krizí. Na transpersonální úrovni Pluto ničí martické emoce a za mnohdy tragických okolností ukazuje rozvíjející se osobnosti její vpravdě osudové, esenciální poslání
Sluneční soustavu netvoří pouze planety, ale množství dalších těles a částic, například planetky a komety. Někteří astrologové i tato tělesa zařazují do své doktríny, jiní zavádějí dosud neobjevené a pravděpodobně ani neexistující planety (Transpluto, osm transneptunů Hamburské školy apod.), případně různě barevné "Luny", čímž jen zvyšují iracionalitu svých systémů.
Nejdůležitější nově zavedenou planetkou se zdá být jádro komety CHIRON, vzbuzující zájem svojí padesátiletou oběžnou periodou. Obíhá sice mezi Uranem a Saturnem, ale díky výstřední dráze se dostává občas mezi Saturna a Jupitera. Byl objeven v roce 1977 a astrologové ho spojují s léčitelskými schopnostmi podle kentaura Chirona, jenž byl učitelem mnoha řeckých heroů. Symbolizuje tedy archetyp léčitele a učitele, půl člověk - půl kůň, spojuje přírodu s kulturou.
Také zatmění Slunce a Měsíce mají specifické interpretace. Zatmění Slunce nastává tehdy, když dojde k novoluní poblíž Dračí hlavy a Dračího ocasu - vzestupného a sestupného lunárního uzlu, průsečíku oběžné dráhy s ekliptikou, která díky zatmění (ekleiptikos - týkající se zatmění) dostala své jméno. Třebaže je Luna nekonečně menší než Slunce, z pozemského pohledu jsou jejich kotouče stejně veliké. Při zatmění Slunce Luna, která představuje schopnost se na základě zkušeností z minulosti přizůsobovat změnám, překryje Slunce a oddělí tak Zemi na několik minut od přímého přílivu solární energie, kterou pohltí stíny minulosti. Při úplném zatmění Slunce a několik dní až týdnů po něm může dojít k pokusu nezřízeně glorifikovat minulost. K zatmění Měsíce dochází při úplňku poblíž lunárních uzlů. Zemský stín dopadne na Lunu, symbolicky vymaže tradiční pohledy a probudí nezřízenou touhu prožívat všechno novým způsobem.
Lunární uzly nám připomínají, že aktuální cykly vyrůstají z cyklů minulých. Severní, vzestupný uzel, neboli Dračí hlava, naznačuje nové možnosti vývoje. Jižní, sestupný uzel, neboli Dračí ocas, naznačuje překážky, jež novému vývoji klade setrvačnost minulosti. Lze to vidět i tak, že Dračí hlava symbolizuje to, čím se živíme (materiálně, psychicky, duchovně), a Dračí ocas to, co kolem sebe šíříme. Pod ocasem je nejen otvor, kterým vyvrhujeme nestrávené zbytky potravy, ale i otvor, jímž můžeme rozstřikovat semena budoucího života.
ASPEKTY
V předchozích kapitolách našich skript jsme se zabývali znameními zodiaku, individuálními horizontálními domy a planetami. Tyto prvky horoskopu již samy o sobě promlouvají ke školenému astrologovi. Artikulovanou symbolickou řeč však z této informační tříště tvoří teprve vzájemné vztahy mezi zúčastněnými znaky. Tyto vztahy lze určitým způsobem charakterizovat; jedním z kritérií je úhlová vzdálenost mezi různými prvky, kterou v astrologii nazýváme aspekt.
Od dob Klaudia Ptolemaia se v astrologii používalo pět základních vzdáleností - aspektů. Jsou to konjunkce (0°), sextil (60°), kvadratura (90°), trinus (120°) a opozice (180°). Během posledních čtyř století byly zavedeny aspekty další, drobnější, zejména Johannes Kepler byl v tomto od větví astrologie významným novátorem. Působení aspektů bylo vysvětlováno různými, někdy i poněkud krkolomnými způsoby a teprve humanistické astrologii se podařilo formulovat jejich komplexní teorii, která pojednává o tomto fenoménu v plné šíři. Málokterý astrolog si totiž uvědomuje, že koncepci aspektů lze aplikovat i na vztahy mezi znameními a domy. Kromě toho humanistická astrologie opustila neudržitelné dělení aspektů na dobré a zlé. Pokud se na celou záležitost díváme ze symbolického, dynamického a cyklického hlediska, stává se každý aspekt přirozenou fází, do které se každý proces musí nevyhnutelně dostat.
Celý cyklus probíhá ve dvou polovinách: evoluční divergentní polovina, kterou spojujeme s růstem za pomoci spontánní aktivity, začíná konjunkcí (0°), která představuje fázi subjektivního bytí, pokračuje polosextilem (30°, fáze soustřeďování), sextilem (60°, fáze organizování), kvadraturou (90°, fáze rozhodování), trinem (120°, fáze vyjadřování), kvinkunxem (150°, fáze výchovná) a rozběžná, divergentní 0° - 180° fáze procesu vrcholí opozicí (180°, fáze uskutečnění), kterou začíná druhá, konvergentní doběžná 180° - 360° (devolučně-involuční) polovina růstu spojená s oprošťováním, úpadkem sil a růstem vědomí. Následuje znovu kvinkunx (210°, fáze sdílení), trinus (240°, fáze pochopení), kvadratura (270°, fáze přehodnocování), sextil (300°, fáze reorganizování), polosextil (330°, fáze uvolňování) a přechod do dalšího, vyššího cyklu, představovaného novou konjunkcí. Z předložené struktury vztahů plyne, že tytéž aspekty, musíme posuzovat poněkud odlišně, podle toho, zda k nim dochází v divergentní či konvergentní fázi.
Jak je z této ukázky patrné, aspekty odpovídají fázím cyklu, které dostaneme, když 360° ekliptiky dělíme celými čísly od 1 do 12. Můžeme brát v úvahu i násobky těchto fází, a to u hodnot, které jsme získali pomocí čísel 5, 7 až 12, s některými z nich se v tradiční astrologii vůbec nesetkáme. V celém komplexu pak můžeme v humanistické astrologii pracovat s 12 harmonickými řadami v podobě aspektů, pokud ovšem nepoužijeme další soubor čísel podle teorie harmonixů, kterou propracoval John Addey.
Je jasné, že přesné aspekty nalezneme v horoskopech jen výjimečně. Astrologové proto zavedli orbisy, dovolené tolerance, v jejichž rámci můžeme úhlovou vzdálenost charakterizovat jako určitý aspekt. Různé školy používají různé hodnoty. Obecně však platí, že tolerance by neměla překročit u konjunkce a opozice 10°-12°, u dalších hlavních aspektů 9° a že by se měla v příslušných poměrech s drobnějšími aspekty snižovat až na 1° či méně. V podrobných pracích bereme také v úvahu, zda se planety k přesné hodnotě blíží (aplikace - růst napětí a hledání cíle jako před výstřelem), nebo vzdalují (separace - uvolnění následující po výstřelu a tok energie určeným směrem). Existují také aspekty šířkové a deklinační: konjunkci analogická paralela, opozici kontraparalela. Ty se však dnes používají spíše výjimečně.
KONJUNKCE (0°, 360°, orbis ± 10°, ve vztahu Slunce a Luny to je novoluní s orbisem ± 12°) - okamžik, kdy se dvě či více planet, popřípadě prvků nalézá v jednom místě ekliptiky. Známe ji například jako novoluní. Tradičně znamená sjednocení a zesílení příslušných vlivů. Je charakterizována jedničkou. Je to bod, monáda, symbol jednoty, počátek všech čísel, věčný zdroj energie a života, kosmická svatba. V HA značí konec starého nebo počátek nového cyklu, okamžik sjednocení dvou nebo více funkcí představovaných planetami nebo body, které ji tvoří. Je to i nová myšlenka, nové poslání nebo završení poslání. Zajímavé ovšem je, že k tomu, aby si člověk v případě rozběžné konjunkce toto sjednocení uvědomil, musí uplynout určitá doba. Vrátíme se k tomu u poslední fáze, charakterizované dvanáctkou.
OPOZICE (360/2 = 180°, orbis ± 10°, ve vztahu Slunce a Luny to je úplněk s orbisem ± 12°) - okamžik, kdy jsou dvě planety v maximální vzdálenosti. Známe ji jako úplněk. Tradičně to byl velmi špatný aspekt, který působil tenzi, konflikt a rozpad. Opozice je charakterizována dvojkou, symbolem duality, pádu ducha do hmoty, procesu involuce. Je to linie rozdělující vše do dvou kontrastních sfér, udržovaných v rovnováze: subjekt - objekt, vnitřní - vnější, nahoře - dole, světlo - tma, muž - žena, já a ti druzí. V HA značí vyvrcholení jakéhokoliv cyklu, konfrontaci mezi subjektivním a objektivním vědomím, schopnost analýzy. Pokud se nám nepodaří obě komplementární složky integrovat, hrozí rozpad a konečný neúspěch, například ve vztahu mezi protilehlými znameními nebo domy, či planetami v nich.
TRINUS (360/3 = 120°, orbis ± 8°) byl tradičně velmi dobrým, harmonickým aspektem. Je charakterizován trojkou, triádou, Božskou trojicí, duchovní evolucí, vystoupením ducha z hmoty. Je to princip rovnováhy a syntézy, která následuje po tezi a antitezi. V HA značí harmonické splynutí energií, překonání rozporů díky chápání, rozšiřování jedincova vědomí i jeho obzorů. Divergentní fáze (120°) odpovídá expanzi konkrétního myšlení a praktických znalostí, konvergentní fáze (240°) růstu a zjemňování abstraktního myšlení a univerzálního chápání.
KVADRATURA (360/4 = 90°, orbis ± 6°) bývá tradičně považována za aspekt zhoubný, který působí těžkosti, nemoci, ba i smrt. Je charakterizována čtyřkou, symbolem hmotného světa. Známe ji jako čtyři živly, světové strany, roční doby. V HA značí očistnou krizi, tvůrčí napětí, hledání konkrétní formy, zhmotnění a konstrukci. Divergentní fáze (90°) odpovídá krizi v činnosti, konvergentní fáze (270°) krizi vědomí.
KVINTIL (360/5 = 72° / konvergentně 288°) a jeho násobek BIKVINTIL (144° / konvergentně 216°, orbis ± 3°) je tradičně považován za slabý aspekt a bývá spojován s uměleckým talentem. Je charakterizován pětkou, archetypem humanity a technologie. Je to pět smyslů, pět prstů ruky, pět údů těla: hlava, ruce a nohy. Jeho symbolem je pentagram, pěticípá hvězda, kterou lze nakreslit hrotem nahoru, a pak představuje člověka, ducha ovládajícího hmotu, nebo hrotem dolů, jako muří nohu, a pak jde o zvíře, satana, ducha ovládaného hmotou. Takto původně kreslili komunisté svoji hvězdu. Ještě na bolševických relikviích z dvacátých let ji můžete v této podobě nalézt. Je to ostatně také symbol využité, nebo zneužité techniky. V HA značí individualistický přístup k životu, tvůrčí aktivitu, schopnost vyjadřování. Divergentní fáze využívá znalostí a dovedností jedince k realizaci osobní vize, konvergentní pak usměrňuje jedincovy tvůrčí schopnosti k realizaci společenské nebo kolektivní potřeby.
SEXTIL (360/6 = 60° / konvergentně 300°, orbis ± 4°) tradičně působil jako slabý trigon. Je charakterizován šestkou, principem harmonie a produktivity. Hexagram, Davidova hvězda, je v esoterismu symbolem spojení makrokosmu s mikrokosmem, světa nebeského se světem pozemským. V HA značí produktivitu a spojení technologie s etikou, tedy dokonalou vědu, harmonické spojení dvou na sobě nezávislých funkcí. Divergentní fáze odpovídá instinktivnímu rozvoji znalostí a dovedností, konvergentní záměrnému využití technologie a nových forem vědění.
SEPTIL (360/7 = 51° 26' / konvergentně 308° 34') a jeho násobky BISEPTIL (102° 51' / konv. 257° 09') a TRISEPTIL (154° 17' / konv. 205° 42', orbis ± 1,5°) - v tradiční astrologii se používá občas základní hodnota jako znamení osudu. Tato fáze je charakterizována sedmičkou, posvátným číslem všech esoterních systémů, číslem Božského plánu, kosmického evolučního procesu, symbolem viditelného vesmíru sedmi klasických planet, sedmi dnů v týdnu, sedmi kovů, sedmi sloupů Moudrosti. Spojuje všední život s potřebou transcendentna. Je to sedmý den, který je zasvěcen a vyhrazen Bohu, kabbalistům známým pod jménem Starý Dnů. V HA značí transcendentální a mnohdy iracionální prvky života, řetěz osudových zkušeností, které vedou jedince na jeho vývojové cestě. Divergentní fáze naznačuje instinktivní naslouchání volání osudu, vokaci, konvergentní fáze pak úmyslně využívá intuici a různé divinační, věštebné metody, tedy i astrologii.
OKTIL - SEMIKVADRATURA (360/8 = 45° / konv. 315°) a jeho násobek TRIOKTIL - SESKVIKVADRÁT (135° / konv. 225°, orbis ± 3°). V tradiční astrologii jsou tyto aspekty považovány za slabou kvadraturu. Tato fáze je charakterizována osmičkou, symbolem dynamické aktivity a individualismu oplývajícího vůli. Známe osm směrů větrné růžice a osm hlavních fází Luny. V HA značí oktil nejintenzivnější součinnost dvou na sobě nezávislých funkcí, vrchol elektromagnetického pole, a trioktil vědomou potřebu činu nebo touhu po něm. V divergentní fázi přináší oktil vědomí vzájemné aktivity dvou funkcí (střed Býka, 2. domu) a trioktil potřebu vyjádřit se vědomě činností (střed Lva, 5.domu). Konvergentní fáze trioktilu přináší krizi ve vztahu mezi funkcemi, která směřuje k vnějšímu projevu ve společenské nebo mezilidské oblasti (střed Štíra, 8. domu), a oktil tvůrčí uvolnění způsobené vzájemnou výměnou energií mezi dvěma funkcemi (střed Vodnáře, 11. domu).
NOVIL (360/9 = 40° / konv. 320°) a jeho násobky BINOVIL (80° / konv. 280°) a KVARTINOVIL (160° / konv. 200°, orbis ± 2°). Tradičně se občas používá základní aspekt. Tato fáze je charakterizována devítkou, symbolem konečného stadia desetidílné realizace archetypu. Je to symbol znovuzrození nebo klíčení. Čtyřicet dní a nocí trvala příprava na iniciaci v mystériích, čtyřicet let putovali izraelští příslušnící posvátného kmenového společenství do zaslíbené země, čtyřicet dnů pršelo při potopě světa. V HA přivádí tento úhel jedince na práh nového vědomí, a to zejména v jeho konvergentní fázi 320°.
DECIL (360/10 = 36° / konv. 324°) a jeho násobek TRIDECIL (108° / konv. 252°, orbis ± 2°), známý spíše jako KEPLER. Je charakterizován desítkou, symbolem dokonalého cyklického procesu, který začal jedničkou - konjunkcí. V HA značí nový tvůrčí impuls a přenesení nejvyšších hodnot z předchozího cyklu do nového, což je typické zejména pro konvergentní fázi aspektu 324.
UNDECIL (360/11 = 32° 44' / konv. 327° 16'), jedna jedenáctina kruhu a její násobky BIUNDECIL (65° 27' / konv. 294° 32'), TRIUNDECIL (98° 11' / konv. 261° 49'), KVARTIUNDECIL (130° 54' / konv. 229° 05') a KVINUNDECIL (163° 38' / konv. 196° 21', orbis ± 0,5°) nejsou tradiční astrologii vůbec známé. Zaokrouhlen na stupeň dává číslo 33, počet let, po nichž se podle G. Meyrinka v pražském židovském městě zjevuje golem. Jedenáctka je dle tarotu číslem síly. Z toho vyplývá, že jako přechodná fáze mezi polosextilem a decilem může být undecil považován za symbol síly, která zaostřuje či rozšiřuje individuální i kolektivní vědomí. Kromě toho přímo odsekává orbisy ostatních aspektů.
SEMISEXTIL (360/12 = 30° / konv. 330°) a jeho násobek KVINKUNX (150° / konv. 210°, orbis ± 2°). Tuto fázi charakterizuje dvanáctka, základní číslo všech esoterních systémů, a zvláště astrologie, která pracuje s dvanácti znameními - solárními archetypy a domy - prostorami, sférami lidské životní zkušenosti. Toto číslo je spojeno s dvanácti apoštoly, dvanácti branami Nového Jeruzaléma. Divergentní kvinkunx (150°) leží na půli cesty mezi trigonem a opozicí a přináší možnost přehodnotit, ujasnit si vlastní představu o sobě samém (6.dům/Panna), konvergentní kvinkunx (210°) přináší stejnou možnost, ale pro představu, kterou máme o druhých lidech (8.dům/Štír). Polosextil je v podstatě nejužší vědomé spojení dvou funkcí symbolizovaných planetami, znameními a domy. Divergentní fáze (30°) přináší možnost tyto funkce si poprvé uvědomit. Je to počátek Jungovy individuace, rozvoje osobního vědomí. Konvergentní fáze (330°) je závěrečným stadiem jednoho individuačního cyklu, návratem do stavu univerzálního vědomí (12.dům/Ryby), po němž má s novou konjunkcí následovat další stupeň vývojové spirály.