<= Index <= Zpět HVĚZDY ZEMĚ ČESKÉ II. Kousek historie v datech
Dr. Emil Heinl: HVĚZDY ZEMĚ ČESKÉ I.
Psal se rok devítiský devadesátý pátý po narození Krista a po bezměšíčné zářijové noci nastal den vigilie Sv. Václava mučedníka. Ten den zaútočil houf ozbrojenců z přemyslovského území na libické slavníkovské sídelní hradisko, které bylo po dvoudenním boji dobyto, vypleněno a rozvráceno. Čtyři synové zemřelého knížete Slavníka spolu se svými ženami a dětmi byli povražděni.Tímto dnem zaniklo slavníkovské knížectví, které dosud ovládalo celé východní a jižní Čechy, skoro polovinu země. Po století vlády Přemyslovců v Praze tak bylo dokončeno zcelení celého území pod vládou rodu Přemyslovců u kmene Čechů.
Dne 27. září 995 v 8 h 23 m UT došlo ke konjunkci Slunce a Měsíce-Novu na 28°12´ Panny (Obr. 1). V horoskopu vypočteném pro tento okamžik pro Prahu zjišťujeme, že místo Novu je v přímé interakci s Neptunem, Uranem a Marsem a současně Pluto, Venuše a Saturn vyjadřují osudovost události.
Šly roky a vršila se staletí. Knížectví Čechů pod vládou Přemyslovců procházelo obdobími rozkvětu i úpadku. Víme, že od roku 1030 k němu byla připojena moravská země, která spolu s územím Čech tvořila jádro státu, k němuž byla připojována a opět oddělována různá okolní území. V průběhu dvou staletí od sjednocení Čech získali dva vládcové z přemyslovského rodu dokonce titul královský, ovšem jen pro svou osobu a z milosti císařů říše římské národa německého za prokázané služby. První se tímto titulem ozdobil kníže Vratislav II. v roce 1085 za vojenskou pomoc císaři Jindřichu VI. při dobývání Říma. Pomoc byla zřejmě důkladně využita, neboť z 300 vyslaných oděnců se posléze do Čech vrátilo 9. Korunovace Vratislava je signována Novem, který nastal v roce 1085, dne 26. května v 6 h 22 m UT (Obr. 2). Pozice konjunkce je v interakci s Uranem a Marsem a užším vztahem mezi Neptunem a Plutem. V roce 1158 se druhým králem země České stal z milosti císaře německého Fridricha Barbarossy za vojenskou a finanční pomoc při dobývání Milána kníže Vladislav II. Událost je signována Novem ze dne 2. ledna 1158, kde opět zjišťujeme silné interakce mezi Marsem a Uranem, mezi Neptunem a Plutem, mezi Jupiterem a Saturnem (Obr. 3). Ani Vratislavův, ani Vladislavův královský titul nebyl potvrzen papežem, nedosáhli tedy jaksi mezinárodního uznání. Naopak, když Vladislav II. v roce 1173 resignoval ve prospěch svého syna Bedřicha, Barbarossa mu titul opět odňal a v nastalém boji mezi Přemyslovci o knížecí stolec, kdy se na něm během 25 let vystřídalo na 12 uchazečů, využil situace k pokusu odtržení Moravy od Čech zřízením říšského markrabství Moravského v roce 1182 a o rozpolcení země České zřízením říšského knížectví ze statků pražského biskupství v roce 1187. To bylo nejvážnější ohrožení přemyslovského státu od jeho vzniku. Shodou okolností se však záměry Barbarossy neuskutečnily v praxi a přemyslovský stát se nerozpadl. V roce 1197 byly rozpory v přemyslovském rodu ukončeny nástupem knížete Přemysla Otakara I. na knížecí stolec.
Psal se rok dvanáctistýdvanáctý, když v prvních říjnových dnech přečetli Přemyslovci znění dokumentu, který završoval jeho předchozí čtrnáctiletou cestu za královským titulem, za vytvoření dědičného českého království. Listina byla vydána v Basileji dne 26. září 1212. Než však k tomu došlo, bylo Přemyslovi podstoupit mnoho diplomatických i vojenských akcí a jednání, výher i ztrát, přičemž využil všech možností, které poskytovala tehdejší situace v německé říši a ve Vatikánu. V roce 1197 zemřel císař německý Jindřich VI., syn Barbarossy, a na německý trůn měl nastoupit teprve tříletý Fridrich II., jeho syn. Aby předešli dalšímu úpadku císařské autority, zvolili v Německu straníci císaře za německého krále Filipa Švábského. Proti nim však stála strana prosazující papežskou politiku, která zvolila protikrále Otu Brunšvického. V roce 1198 se stal papežem velmi obratný a schopný Inocenc III. V Německu se tedy schylovalo k násilnému řešení boje o moc a papež si do hry jako obvykle přisadil. Oba němečtí králové hledali pro nastávající boj spojence. Přemysl Otakar váhal a zvažoval, posléze se přidal k Filipovi Švábskému. Toto rozhodnutí mu vzápětí vyneslo skutečně královskou odměnu. Filip mu udělil dědičný titul krále, jeho zemi povýšil na království a udělil mu další privilegia - to vše předem za budoucí služby. U příležitosti Filipovy korunovace v září 1198 byl korunován i Přemysl, není však známo kdy k tomu přesně došlo. Papež toto povýšení neuznal a dál Přemysla nazýval knížetem. Události v září 1198 jsou pravděpodobně signovány Novem ze dne 3.9. 1198 (Obr. 4), kde je opět zvýrazněna interakce mezi Sluncem (a Měsícem), Uranem, Marsem a Saturnem.
Vztahy mezi Přemyslem a Filipem se postupně zhoršovaly. U vědomí toho se papež snažil stále víc převést Přemysla do tábora Oty Brunšvického, přičemž využíval i problémů českého panovníka s rozvodem manželství s Adlétou Míšeňskou (4 děti) a uzavřením nového sňatku s mladou Konstancií Uherskou (posléze rovněž 4 děti). Posléze v roce 1203 přešel Přemysl k Otovi Brunšvickému, který mu potvrdil vše, co mu udělil Filip a dal jej znovu korunovat v srpnu 1203. Horoskop pro okamžik Novu dne 8.8.1203 (Obr. 5) naznačuje, že asi nejde o událost zásadní důležitosti, opět je zde ve hře vztah mezi Sluncem (Měsícem) a Neptunem, mezi Neptunem a Marsem, které silně stojí v linii Asc-Desc.
Leč děje se zapřádaly stále více. Přemysl se již v roce 1204 ocitl v situaci takového ohrožení království ze strany Filipa Švábského, že znovu přešel na jeho stranu.Papeži vysvětlil toto jednání takovým diplomatickým způsobem, že tento jeho postup byl vzat na vědomí a bylo mu jen doporučeno, aby se snažil co nejdříve přejít zpět k Otovi. Přemysl se však opět sblížil s Filipem natoli, že jeho dceru zasnoubil svému synovi Václavovi. Filipovi i Přemyslovi se vojensky i diplomaticky dařilo, avšak příznívé období skončilo jako úderem blesku zavržděním Filipa Švábského roku 1208. Tedy opět - s určitým váháním - přechod a návrat k Otovi Brunšvickému. Když však v roce 1212 papež Inocenc III. zavrhl Otu Brunšvického za jeho vpád do papežského léna-království obojí Sicílie a prosadil zvolení Fridricha II., vnuka Barbarossy, císařem německým, byl Přemysl jeden z prvních, kteří přešli do Fridrichova tábora a dostalo se mu za to ihned všeho, čeho se snažil v uplynulých letech dosáhnout. Dne 26. září 1212 vydal Fridrich v Basileji mimo jiných privilegií i listinu, pečetěnou zlatou pečetí krále Sicilského, která se od té doby vžila pod názvem Zlatá bula sicilská. V ní shrnul všechna dosud získaná privilegia daná Filipem i Otou, zvláště pak udělení dědičného titulu královského panovníkovi království Českého, právo Čechů volit si krále, kterého německý král pouze v hodnosti potvrzuje, ale nemá právo do volby zasahovat. Království České je nedělitelné a odtržená území mu musí být navrácena.
Dne 26. září 1212 byl Nov v 15 h 37 m UT (Obr. 6). Ke konjunkci Slunce/Měsíc došlo na 26°51´Panny, tedy pouze 1 stupeň 21 minuta od místa, kde bylo novoluní v krvavém roce 995. V horoskopu zjišťujeme především celkovou konfiguraci tzv. “vědro”, dále význačnou opozici Slunce/Měsíc na Neptuna a kvadraturou Jupiter- Saturn, což vytváří tzv. černého draka. V silné pozici stojí i Uran na Descendentu.
Dějiny jakoby sledovaly cestu lemovanou milníky. Jestliže rokem 995 bylo ukončeno spojení všech kmenových území v celistvou zemi Českou pod vládou rodu Přemyslovců, pak v roce 1212 byl položen pevný základ pro nové uspořádání - království české - které přes všechny zvraty existovalo až do našeho století, tedy přes 700 let. Rod Přemyslovců vymřel vraždou Václava III.,přišli a odešli Lucemburkové, mihli se Habsburkové a byli vystřídání králem národním - Jiříkem z Poděbrad, nastoupili králové z rodu Jagelova, až přišel rok 1526. V zemi bez krále se sešla šlechta a po úradě (podporované ovšem sliby, penězi a úplatky) povolala na trůn království Českého Ferdinanda Habsburského. A trvalo skoro 400 let, než se jich (Habsburků) země Česká opět zbavila. Volba proběhla 23. října 1526 (Obr. 7) a je signována novoluním dne 6.10., jemuž předcházela 5.10.1526 v 18h 24 m UT lunární revoluce pro bod novoluní roku 1212. Tuto událost nepovažujeme za milník vývoje státnosti, neboť království České a markrabství Moravské trvalo ve své formě a integritě dál. Měnila se doba, měnili se lidé, jen vzpurnost české šlechty, kterou poznali Přemyslovci před níž se musil sklonit i Karel IV., která ztrpčila život Václavu IV. i Jířímu z Poděbrad, ta se neměnila. Stále snaha po větší moci, po větších statcích, po větší kořisti. Leckdy to bylo zabaleno do pláštíku víry a náboženství, podstata však zůstávala. Závažnou episodu v dějinách království byla vzpoura českých stavů v roce 1618. Je zajímavé, že právě v okamžiku - okolo 10. hodiny dopolední - v den bitvy na Bílé hoře, když sešikované armády zahájily válečné operace, stálo medium coeli v Praze právě v bodu novoluní z roku 1212.
Šly roky a míjela staletí. Zvraty politické i válečné. Království české a markrabství moravské, obě země v historické jednotě, přetrvaly až do kritické situace habsburské říše a trůnu v druhé polovině roku 1918. Říjnové události v Čechách a na Moravě jsou předznamenány Novem dne 5. října 1918 (Obr. 8) a solární revolucí k bodu novoluní z roku 1212, která nastala 14. října téhož roku. Není bez zajímavosti, že horoskop pro Prahu z 28. října 1918 9 h 42 m (Obr. 9) má MC pouhé 3 stupně od budu novoluní roku 1212, jehož přesné dosažení je otázkou několika minut.
Tento den je možno považovat za jeden z historických milníků, neboť království České zaniká a k nové republice se za dva dny přidává i část uherské Horní země, osídlená slovenským národem. Jak to dopadlo a proč vše dopadlo tak, jak jsme to již prožili my sami, tomu je třeba věnovat další stať.
Poznámka: všechny horoskopy uvedené v článku jsou přepočteny na souřadnice sidereálního zodiaku, což bylo nezbytné vzhledem ke vzájemnému srovnávání pozic z různých stáletích.
