<= Index  <= Zpět    Kapitola 12: 

RECENZE S UKÁZKAMI

Forma v astrologickém prostoru a čase - Aspekty formované během hemicyklu spontánní a instinktivní činnosti

Teď už se můžeme jen velmi těžko dovědět, že archaický člověk, řekněme do roku 1000 před naším letopočtem - přemýšlel o mnoha věcech. Těch pár údajů, které máme o dávných kulturách k dispozici, se může interpretovat dost nevěrně, jestliže na ně budeme projektovat své vědecké myšlení a budeme se pokoušet ve světle racionalizmu studovat zápisy v kameni nebo hlíně. Proč třeba dělíme kruh na 360 stupňů? Na tuto otázku existuje spousta “školáckých” odpovědí. Ty mohou i nemusí být “autoritativní”. Jedním z nejdůležitějších aspektů problému však zůstává podle mého názoru vzájemný vztah mezi prostorovým a časovým rozměrem; proč - i když rok má 365 dní - mluvíme o 360 stupních v kružnici (naši předkové považovali kružnici??? za “dokonalý tvar”, to jest tvar ideálního celku)?

V této kapitole se podíváme na časové významy. Sledujeme-li rozvoj vědomí, je čas je téměř prvotním systémem počítání - a to z toho prostého dvodu, že nejdůležitějším faktem vědomí (poznání) je střídání vlády vědomí a spánku, dne a noci. Toto střídání a cyklický sled změn ročních období byly pravděpodobně základem pro rozpoznání “rytmu” v přírodě; a primitivní člověk - který se namáhavě vytrhával z objetí přírody, se s rodícím a rozvíjejícím se poznáním, nad kterým převládaly biopsychické instinkty.

......
Počínaje Pythagorem se geometrie stává nejdůležitějším předmětem studia a používá se jako symbolický klíč k chápání vesmírných procesů. Prostor víc než čas přitahuje pozornost vůdčích duchů. V člověku, který je teď plně “inkarnován” do zemské substance, se obevuje stále větší touha ovládnout prostor a své okolí. Archaický člověk se naproti tomu spíš snažil se adaptovat na časový rytmus a rozvoj životních procesů, proto můžeme sledovat závislost hudby na časových faktorech v Azii, zvláště v Indii, kde každé denní a roční období mělo svou vlastní melodii (raga), která se mohla hrát a zpívat jen v tuto dobu. Adaptace na rytmus přírody a období jakoby pak označovala krok za krokem časový rozvoj substanciálních procesů, například růst rostlin. Růst znamená zvětšování rozměru. Stonek bambusu je delší a silnější a zvuk, který je tento rostoucí stonek schopen vydávat, je stále nižší a nižší.

Analogicky je pak možno během první poloviny cyklu - a to kteréhokoliv cyklu - pociťovat postupnou expanzi. V astrologické mluvě se pak zvětšuje rozměr aspektů a my dostáváme involuční sérii aspektů od konjunkce po opozici, kterým dnes říkáme (z opačného pohledu, než je pythagorský a geometrický) polosextil, sextil, kvadratura, trinus, kvinkunx. Když sem přičteme konjunkci a opozici, dostáváme sedm aspektů - což je číslo v okultních tradicích velmi důležité. Můžeme rovněž říci, že bylo učiněno sedm kroků: od 0 do 30, od 30 do 60, od 60 do 90, od 90 do 120, od 120 do 150, od 150 do 180. Rozhodující (kritické) jsou krok třetí a čtvrtý, zvláště třetí.

Když se podíváme na délku lidského života, která činí v průměru 70 let, ale v případě úplně individualizované lidské existence je to spíše 84 let (uranský cyklus - dvanáctkrát sedm), můžeme dospět k zajímavým a velmi důležitým závěrům. První polovina lidského života trvá 42 let, neboli šest období po 7 letech, třetí z nich připadá na věk mezi 14. a 21. rokem. V jednadvaceti letech je člověk teoreticky i podle zákona “plnoletý” jde o aspekt kvadratury v involuční sérii. Období od 21 do 28 let vede k aspektu trinu a někde kolem 28 let (mezi 27 a 30) může člověk pocítit to, co jsem ve své knize “Nové paláce pro nové lidi” (New Mansions for New Men) označil jako “druhé narození” neboli narození individuality. Za období mezi 21 a 28 lety si mladý člověk postupně vypracovává svůj vlastní přístup k životu a společnosti, společně se svými vybranými souputníky, takže jako výsledek tohoto procesu může dosáhnout vědomého pocitu své vlastní individuality.

První polovina lidského života končí ve 42 letech, obvykle je to období růstu životních sil a síly vůle. Druhá polovina začíná, když člověk dosáhne ”nebezpečné čtyřicítky” - symbolického úplňku. Vitální procesy se začínají převracet na druhou stranu a naskýtá se možnost “přehodit rychlost”. Pak nastupuje období “životních změn” - změny psychologické i fyziologické. Fyzického těla i jeho energie může začít “ubývat”, ale na mentálně-sociální úrovni může vzniknout nový počátek - je možné, jak se tvrdí v jedné známé knize, že “Život začíná ve čtyřicítce”. Ale bude to život nový, uvědomění si významu, hodnoty a smyslu existence, život v novém rozměru vědomí, život naprosto zralý, založený na individuální zkušenosti a rozvoji mentálních schopností přes součinnost mezilidských a sociálních vzájemných vztahů.

Když budeme studovat involuční sérii aspektů - to znamená kroků rozvoje vitální a osobní aktivity, vůli a cíle - uvidíme, že se z ní vydělují tři aspekty: sextil, kvadratura a trinus. Každý z nich má své dané charakteristické zvláštnosti; na sextil není možno se dívat jako na “slabší trin”, což se v astrologických učebnicích můžeme velmi často dočíst. Lidský život v aspektu sextilu odpovídá pohlavní zralosti (kolem 14 let). Když dvě planety tvoří přibývající sextil, děje se cosi v jejich vzájemném vztahu, co projevuje potenciálně kreativní význam, ale také - alespoň v rámci progresí a tranzitů - to může být příčinou následující krize přeorientování. Tato krize se se většinou přičítá aspektu kvadratury. Musí se přetvořit na konstruktivní harmonii a produktivitu v době aspektu trinu.

Třicetistupňový aspekt je v určitém smyslu jakousi přípravou na sextil a aspekt 150 stupňů - na opozici. Konjunkce znamená uvolnění energie, ale všechno, na co je toto uvolnění zaměřeno, existuje jen ve stavu potenciality. To znamená čistou subjektivitu a často - v rámci vnějších okolností - i určitou motanici, zmatek. Z tohoto důvodu nemohu uznat systémy symbolizace každého stupně zvěrokruhu, ve kterých je symbolem prvního stupně Berana velmi poziviní a silná mužská figura. Také nevěřím kosmologické teorii “Velkého třesku” jako vysvětlení vzniku vesmíru. Nic nezačíná efektní silovou “šou”, alespoň pokud je nám známo z lidské zkušenosti. Musí to tak být, protože nic nezačíná v prázdném prostoru. Minulost - nebo alespoň “stíny” (nedokončené záležitosti) minulosti - vždy obklopuje nový začátek. Proto se první fáze procesu skládá ze snahy překonat tlak minulosti a postupného objevování hranic a konkrétní povahy bytí.

Ve smyslu vzájemného vztahu mezi dvěma planetami představuje konjunkce prvopočáteční vznik možnosti pozvednutí tohoto vzájemného vztahu na novou úroveň významu nebo její projevení v nové sféře činnosti. Například ve většině případů ke každému novoluní dochází v novém znamení zvěrokruhu; to znamená, že každé nové “oplodnění” přijímající Luny aktivním Sluncem probíhá v souladu s novým modem existence nebo s novou kvalitou vitální reakce na stále se měnící požadavky života.

Když Venuše a Mars tvoří konjunkci, začíná působit určitá forma emocionálně-osobnostního sebevyjádření. Protože teprve začíná působit, člověk, který se s takovou konjunkcí narodil, je obvykle mimořádně zneklidňován emocionálním sebevyjádřením; může to znamenat mimořádné soustředění pozornosti na problém “obrácení” (transmutace) emocionálních energií, na přiřazení nové hodnoty k nim. Při takovéto konjunkci se narodilo velmi mnoho “okultistů”, protože rozvoj “okultních” schopností obvykle vyžaduje radikální reorientaci instinktivních emocionálních pohnutek.

Konjunkce Jupitera a Saturna se vztahuje k reorientaci sociálních a/nebo religiózních schopnoszí, to jest k možnosti změny vzájemných vztahů daného člověka ke společnosti a tradicím. Lidé, kteří se narodili v době tří po sobě jdoucích konjunkcích Jupitera a Saturna v letech 1940-1941 nebo těsně potom, stáli v průběhu několika posledních let v centru sociálně-religiózně-etické revoluce mládeže - revoluce často velmi zmatené a instinktivní, která trpěla absencí uvědomění si prostředků a cíle. Lidé, kteří se narodili v letech 1951-1952, kdy planety Jupiter a Saturn stály v opozici, nepochybně zaujmou objektivnější pozici - a nebo budou zdůrazňovat svou snahu “oddělit se” od společnosti a tradic, ve kterých se narodili.

Lidé, kteří se narodili v době konjunkce Urana s Neptunem v roce 1821, byli vášnivými následovníky “romantického a revolučního hnutí”, které se objevilo na historické scéně asi o 23-28 let později. Pak započala revoluce technická, která měla rovněž velký vliv na život mnoha lidí. A když tyto dvě planety reformace, obrození a transcendence vytvořily v letch 1906-1910 déletrvající opozici, byla možnost plné transformace lidstva mnohem jasnější a objektivnější s rozvojem hlubinné psychologie, einsteinovské a kvantové teorie a také se zlomem starého feudálně-národnostního “statu quo” na úrovni mezinárodních a mezitřídních vztahů.

Polosextil teoreticky obsahuje “spuštění” fokálního bodu nových vzájemných vztahů do fyzické nebo osobní formy zkušenosti. V lidském životě to odpovídá věku sedmi let - tvoření stálého chrupu. Dítě je potenciálně schopno “přežvýkat” zkušenosti jako více individualizované centrum aktivity. Rudolf Steiner se nechal vést starou náboženskou tradicí, když tvrdil, že to, čemu říkal “ego” získává skutečné vtělení v tomto věku - “věku rozumu” nebo duchovní odpovědnosti v římskokatolické církvi. Toto zaostření činného centra ego vede k dalšímu kroku - pohlavní zralosti. Ohniskový bod se teď nachází ve sféře meziosobních vzájemných vztahů, jako výsledek materializace sexuální síly skrze určitou činost žláz.

Proto sextil určuje místo, ve kterém bude působit “kritická” (nebo křížová) fáze kvadratury. Tímto způsobem dostáváme sled: polosextil -zaostření na sebe, sextil - zaostření na vzájemné vztahy, kvadratura - vzájemný vztah mezi individualitou a mezilidskými vztahy na základě sociální tradice a “establishmentu” nejprve ve škole a posléze ve společnosti. Pak nastupuje trin, který nám dává prostředky a také možnosti, které jsou nutné pro integraci “já”, vzájemných vztahů a sociálních tradic do reálného a produktivního způsobu života.

Kvinkunx (aspekt 150) přináší prostředky a možnosti pro konkrétnější zaostření a připravuje finální krok první poloviny cyklu činnosti pro aspekt opozice. Teoreticky naznačuje možnost vzájemného spojení přes součinnost různorodých forem a způsob činností, jejichž zkušenost jsme už absolvovali. Toho je možno dosáhnout tak, že se dítěti předává zkušenost nebo se tato zkušenost získává “službou” u moudrého, zralého člověka nebo “sezením u nohou Učitele”.

Dříve než přistoupím k posuzování geometrických principů formování astrologických aspektů, chtěl bych, aby bylo jasno: významy, které jsem připsal involuční sérii aspektů, představují toliko jeden ze dvou souborů významů. Tyto významy se vztahují především k časovému faktoru a mají velkou hodnotu při studiu tranzitů a progresí, to znamená následných fází rozvoje procesu, který začal konjunkcí dvou (nebo více) planet. Jsou výsledkem dynamického přístupu k existenci a vztahují se hlavně k vnější činnosti - činnosti, zaostřené na vitálně-emocionální a převážně instinktivní úrovni. To neznamená, že by se do obrazu rozvoje v době první poloviny cyklu nezapojovaly i jiné faktory. Tyto druhé faktory obklopují tento rozvoj, protože žádný cyklus nezačíná ve vakuu,. Každý celek se “rodí” uvnitř většího celku, který jej objímá.

Každé dítě se rodí ve společnosti s daným systémem sociálního chování, který má své kořeny v ideologických, religiózních a kulturních tradicích - tradicích mentálních a objektivně daných. Do vzrůstajícího intelektu dítěte se postupně otiskují tradiční ideje a emocionální reakce, a to i tehdy, když se snaží fungovat samostatně a jít svou vlastní cestou. Pokusy o sebepotvrzení fungují na dynamické úrovni involuční série astrologických aspektů, protože jejich počátek je v prvotním sebevyjádření dítěte - prvním křiku. Ale rozvoj jeho rozumu je ve většině případů něčím daleko větším než prostým vyjádřením rodinných, sociálních a výchovných tlaků, kterým je vystaveno.

Takto působí v dětství, dospívání i podstatně později dva typy sil: dynamická síla sebevtělení, která působí “spontánně, živelně” (doslova - “samostatně”) a formující tlak kolektivní mentality a základního životního způsobu společnosti. Zejména ke druhému typu síly se vztahuje geometricky utvářená a mentálně vtělená série evolučních aspektů. V další kapitole se na tyto aspekty podíváme.

13. kapitola z knihy Person Centered Astrology (Astrologie zaměřená na osobnost)
interní materiál Turnovský ISTA, pracovní překlad Ludmila Plášková