<= Index  <= Zpět    Kapitola 13: 

RECENZE S UKÁZKAMI

Forma v astrologickém prostoru a čase - Základní struktura cyklických procesů

Kršna, vtělení tvořícího Boha, v Bhagavadgítě řekl: “Jsem začátkem, středem i koncem všech cyklů”. Mnozí současní interpretátoři hinduismu - včetně těch západních - se pokoušeli objasnit slovo “střed”, protože se domnívali, že se vztahuje ke všemu, co se děje v průběhu cyklického procesu. Může to sice být “racionální” vysvětlení, podobá se ale nesčetným komentářům, které byly v současnosti zpracovány k Bibli a je také umělé, protože v něm chybí to podstatné. Kterýkoliv cyklus zahrnuje tři fundamentálně důležité a “tvůrčí” momenty: začátek, střed a konec.

Lidský život není výjimkou. Někdo by snad mohl dodat, že při rozvoji prvotního tvořícího Impulzu (nebo Logosu) existuje i fáze čtvrtá, která probíhá v “neviditelné” oblasti. Jako základní příklad je možno uvést denní cyklus. Ten je astronomicky dán rotací zeměkoule. V rámci událostí, kterou jsou pro člověka viditelné, je charakterizován východem, polední kulminací a západem Slunce, přesto však zahrnuje ještě i čtvrtý kardinální moment, půlnoc. Hlubina v neviditelné oblasti (nevědomé v současné psychologii) leží proti kulminaci ve viditelné části, podobně jako je východ proti západu.

Když Kršna říká, že je začátkem, středem a koncem cyklů, myslí tím cykly, které se projevují, to znamená cykly bytí, existence. Ale Kršna mluví i o aspektu neviditelném - “nočním”. I člověk má svůj noční aspekt. V denním cyklu se vztahuje k hlubokému spánku beze snů a v hlubším a duchovním smyslu “půlnoc” člověka odpovídá jeho nezjevnému, “neviditelnému” období, to znamená období mezi dvěma “inkarnacemi”.

V astrologiii se denní a roční cyklus dělí na čtyři období. Máme dvě rovnodennosti a dvě solsticia a také čtyři rohy nativitního horoskopu. Tyto cykly se ale v tradiční geocentrické astrologii vztahují k cyklickému pohybu jednoho faktoru, viditelnému pohybu Slunce. Termíny “konec a začátek” se používají při první viditelné polovině cyklu. “Poledne” nebo “letní solsticium” představuje vrchol prvé poloviny cyklu.

Situace je jiná, když se podíváme na cyklus lunární, od novoluní do novoluní. Jiná je proto, že tento cyklus ve skutečnosti není “lunární”, ale “ “soli-lunární”. Tento cyklický proces se vztahuje ke vzájemnému vztahu mezi Lunou a Sluncem, k vzájemnému vztahu, jehož povaha se neustále mění v důsledku toho, že se obě světla pohybují různou rychlostí. Lunární cyklus je cyklem vzájemného vztahu. Můžeme se na něj dívat jako na “archetyp” všech cyklů, který zahrnuje vzájemný vztah dvou nebeských faktorů, pohybujících se rozdílnými rychlostmi. Proto když mluvíme o aspektu mezi dvěma planetami, máme na mysli jednu konkrétní fázi jejich cyklického vzájemného vztahu.

V těchto cyklech vzájemných vztahů mezi planetami dochází k okamžiku kulminace uprostřed každého cyklu, v lunárním cyklu je to úplněk. Celý cyklus se dělí na dvě poloviny, ale obě poloviny se vztahují k viditelné existující aktivitě - i když se typ aktivity v první, neboli “přibývající” polovině cyklu bytostně odlišuje od projevů druhého, neboli “ubývajícího” cyklu - jinak řečeno, v každé polovině cyklu vzájemný vztah mezi dvěma pohybujícími se faktory funguje různým způsobem.

Je pravda, že ať je předmětem astrologického studia jakýkoliv cyklus vzájemného vztahu dvou planet, cyklus soli-lunární je nejdůležitějším a nejsnadněji interpretovatelným ze všech cyklů vzájemných vztahů, protože změny vzájemného vztahu je možno sledovat podle viditelného tvaru Luny. Nesmíme zapomínat, že se mění ne Luna, ale vzájemný vztah mezi Lunou a Sluncem. Tento vzájemný vztah můžeme sledovat podle změn tvaru lunárního zdroje světla - světla, které vydává Slunce, a které odráží povrch Luny, protože je viditelný pro pozorovatele ze Země.

Slova psaná kurzívou označují nejdůležitější výrazy, protože jakýkoliv cyklus vzájemného vztahu mezi dvěma pohybujícími se nebeskými tělesy existuje vždy jen ve vztahu k Zemi. Země je třetím faktorem v tomto vzájemném vztahu. Jakýkoliv důležitý vzájemný vztah implikuje nebo musí implikovat i třetí faktor, což uvidíme dále při posuzování aspektu trinu.

Když astrolog hovoří o aspektu opozice mezi Jupiterem a Saturnem, má na mysli konkrétní fázi v cyklu vzájemného vztahu, který začal v okamžiku konjunkce těchto planet. Opozice je kulminací procesu, který započal asi o deset let dříve, protože ke konjunkci Jupitera se Saturnem dochází každých dvacet let. Jestli využijeme lunárního cyklu jako archetypálního vzorce, můžeme analogicky hovořit o období od konjunkce Jupitera se Saturnem do jejich opozice (v období od února 1961 do r.1970-71)- (opozice proběhla třikrát), jako o “přibývající” polovině cyklu Jupiter-Saturn. “Ubývající” polovina cyklu trvá od opozice do následující konjunkce (došlo k ní třikrát v r.1981 na začátku Vah).

Každý aspekt mezi dvěma planetami se musí posuzovat jako “fáze” obecného cyklického procesu. To znamená, že ani jeden aspekt nemůžeme dokonale pochopit až do konce, jestliže nebereme v úvahu jeho vztah k povaze a cíli celého procesu. Jestliže je astrologie skutečně “vědou všech počátků”, jak to napsal Marc E. Jones, pak z toho vyplývá, že sémě-význam celého cyklu Jupiter-Saturn se nalézá v latentním stavu v konjunkci, od které začíná cyklus. Při konjunkci se uvolňuje nový soubor potencí, máme-li mluvit o vzájemném vztahu Jupiter-Saturn. To, co se v době konjunkce jeví jako čistá potence, musí teoreticky dosáhnout kulminace v objektivním projevu v době opozice. Proces, který začal při konjunkci, však může utrpět neúspěch, jestliže nás situace, ke které se vztahuje, ovládne; jinými slovy může dojít k neúspěchu v překonávání inertního momentu minulosti; tak nebo onak může být narušen či destruován. Jestliže tomu tak je, pak aspekt opozice bude naplno představovat očividné fiasko nebo v širším smyslu tohoto termínu dezintegraci.

V příkladě, který jsme uvedli, byl únor 1961 začátkem Kennedyovy vlády, celým světem proběhla vlna naděje. Všichni ale víme, co se stalo potom. Když pak Jupiter předběhl Saturna a přiblížil se do vzájemné fáze septilu (51 1/2 stupně - aspekt “osudu v činnosti” nebo kolektivní karmy), prezident zahynul při pokusu o atentát, a to za okolností, které do dnešní doby nejsou uspokojivě vysvětleny, které však možná měly jakousi souvislost s nezdařeným pokusem o okupaci Kuby v r.1961. Když tyto dvě planety tvořily v červenci 1963 polokvadraturu, zemřel novorozený syn Johna Kennedyho a začalo - přinejmenším potenciálně - zatažení USA do vientnamského konfliktu.

Obě planety vytvořily mimořádně silnou kvadraturu v červenci 1965, na tu se musíme dívat jako na “rozběžnou”. Na druhé straně, kvadratura mezi opozicí a následující konjunkcí - v lunárním cyklu je to “poslední lunární čtvrť” - je “ubývající” kvadraturou. Prakticky všichni astrologové považují tyto dva typy kvadratury za identické. Je to tím, že si prostě neuvědomují, že aspekty mají význam pouze v rámci celého cyklu vzájemných vztahů. Také je nesmyslné mluvit o stejném významu rozběžné a doběžné kvadratury podobně jako o tom, že letní a zimní solsticium mají stejný význam v cyklu ročních období, který začal při jarní rovnodennosti. Když se podíváme na tvary Luny v první a poslední čtvrti, uvidíme, že jsou obráceny opačně. Mládí má jiné zvláštnosti než stáří, i když se někdy mluví o “druhém dětství”. Analogicky dva kritické body obratu libovolného cyklického procesu, které představují dva aspekty kvadratury, nemohou mít stejný význam. Fungují podobným způsobem, ale na jiných úrovních. Označují dvě protikladná stádia vzájemného vztahu mezi svěma sledovanými nebeskými tělesy.

Příčinou toho, že si tuto skutečnost mnoho astrologů neuvědomuje, je to, že jejich přístup není “holistický”. Pak sice mnohomluvně hovoří o cyklech, ale ve skutečnosti tím nemyslí cyklus jako celek v čase, to znamená proces, který má svůj začátek, střed a konec. Nechápou strukturu cyklů, protože jsou pod hypnotickým vlivem geometrických a prostorových pojmů a myšlenky, že aspekty jsou prostě jakýmsi rozdělením kruhu na úhly: rozdělení napolovic je opozice, na tři části trin, na čtyři kvadratura atd. Takovýto proces geometrického dělení kruhu je nepochybně důležitý a spolehlivý, není to však jediný způsob formování astrologických aspektů. Existuje “tvar v čase” podobně jako “tvar v prostoru”. Časový faktor má vliv v první (přibývající) polovině cyklu; prostorový faktor je nejefektivnější ve smyslu hodnot, spojených s druhou (ubývající) polovinou cyklu.

Příčina se vyjasní, když se na ni podíváme z filozofického, a také biologického a psychologického pohledu. Každý cyklus vzájemného vztahu začíná aktem mobilizace síly - síly, vznikající spojením dvou faktorů. Uvolňuje se cosi relativně nového a toto uvolnění označuje dynamickou aktivitu se správně zaměřeným ohniskem. Vzniká impuls k existenci a začíná se rozvíjet jakási strukturní myšlenka nebo archetypická forma, která se pokouší se přes tento impulz vtělit. Tvořivé Slovo, které bylo na počátku, je zároveň energií i formou a analogicky jakékoli naše slovo označuje zvukovou vibraci (uvolnění zvukové energie) a určitý význam nebo cit; význam nebo cit se vztahují k danému způsobu vzájemných vztahů mezi danými bytostmi.

První polovina cyklu (například od novoluní do úplňku) je obdobím aktivity budování. Nová myšlenka nebo cit se pokouší vtělit do konkrétní a zformované aktivity, ale - protože není na světě sama - setkává se s překážkami a jiné impulzy-myšlenky-city se rovněž pokoušejí o aktualizaci. Budoucnost musí bojovat proti inerci minulosti. Narůstající aspekty první poloviny cyklu se vztahují k impulzivní a spontánní aktivitě, boji, překonávání, budování a úspěchu nebo krachu v procesu aktualizace toho, co bylo skryté a nacházelo se v potenci prvopočátečního okamžiku cyklu. Podrobně jsem význam těchto aspektů popsal v knize “Lunární cyklus - klíč k chápání osobnosti”, a teď uvidíme, jak se rozkrývá posloupnost těchto aspektů.

Když dochází k aspektu opozice, existují, jak už jsme řekli, dvě možnosti: buď realizace v konkrétní formě, ve které se úspěšně aktualizovalo to, co bylo v potenci prvotního impulzu, vzniklém okamžitě po konjunkci, nebo jasný pocit nezdaru a oddálení dvou faktorů, které se při konjunkci spojují. Oddálení může znamenat psychické rozdělení, přetržení nebo postupné slábnutí vzájemného vztahu, který zde zůstává jen jako prázdná slupka.

Jestliže první polovina cyklu byla úspěšná - to znamená, že se realizovalo to, co bylo v potenci okamžiku, který pojmenováváme jako novoluní - začíná od úplňku nový proces. Ve většině případů nezačíná neočekávaně, připravuje se ve fázi soli-lunárního cyklu, která se nazývá ”vypouklá Luna”. Přesto však v mnoha případech probíhá cosi daného - do určité míry se tak děje vždy - ale je možné, že si člověk význam probíhajícího procesu neuvědomuje. Dochází ke “snížení” duchovního faktoru, za kterým následuje transformace mysli. Do aspektu opozice se mysl (rozum) účastní životní aktivity. V době opozice se rozum může a musí rodit jako síla objektivně uvědomělého poznání. Proto Kršna řekl v Bhagavad-Ghítě, že není jen začátkem a koncem, ale i středem cyklu. Ve středním bodě cyklu se vědomí zaostřuje v tom nejzjevnějším a nejojedinělejším smyslu, - proto je studium midpunktů velmi důležité pro interpetaci horoskopu, protože zde se soustřeďuje konkrétní funkce prostorového vzájemného vztahu mezi dvěma planetami - a také vzájemný vztah mezi dvěma osami horoskopu, horizontem a meridiánem.

Po opozici - jestliže byla úspěšná - začíná nový proces vědomého rozvoje. V době první poloviny cyklu byla aktivita hlavně (ale ne výlučně) biologicky a psychicky spontánní a hledala osobní, ohraničený sebevýraz, ve druhé polovině cyklu se na psycho-biologické funkce rozšiřuje a nakládá rozumový typ aktivity, pokouší se tyto funkce ovlivňovat, směrovat a ovládnout je.

Je očividné, že takováto charakteristika dvou polovin cyklu se musí pojímat v tom nejobecnějším a nejabstraktnějším smyslu, pokud se principy, které jsou v ní obsaženy, budou používat v nejrůznějších cyklech a na nejrůznějších úrovních existence. Jestliže však člověk tyto principy jasně chápe, je možné je s úspěchem používat ve všech cyklech. Přitom však nesmíme zapomínat, že jsou to principy strukturní, že nejsou spojeny s konkrétními událostmi. Jsou spojeny s rozvojem formy v čase. V následující kapitole se podrobně podíváme, jak probíhá strukturní rozvoj cyklických procesů.

12. kapitola z knihy Person Centered Astrology (Astrologie zaměřená na osobnost)
interní materiál Turnovský ISTA, pracovní překlad Ludmila Plášková