J.V.Žižka: Astrolog má snad větší zodpovědnost než kněz
www.rastokin.cz/Zizka.html
V. J. ŽIŽKA: KDYŽ CHCE PÁNBU ZÁZRAK, POTŘEBUJE K TOMU LIDSKÉ RUCE
VRATISLAV JAN ŽIŽKA
(akademický malíř a grafik)
Narozen léta Páně 1926 ve znamení Raka. Po třech letech strávených studiemi na technice a roce na pedagogické fakultě zakotvil na Akademii výtvarných umění. Absolvoval v roce 1955 u profesorů Rady, Nechleby a Sylovského. Od roku 1964 se zabývá astrologií („Já jsem fantasta. Quijote, Cyrano a Obchodník s deštěm. To je moc najednou."). Vydal unikátní knihu o zodiakálních znameních, která však vyšla pouze francouzsky a německy. Zabývá se také grafologií. Má mimořádné nadání pro vyhledávání geopatogenních zón.
Text: ALENA PAVLOVA
Jak se z člověka, který na horoskopy nevěří, jako kdysi vy, stane renomovaný astrolog, jakým jste dnes?
Seznámil jsem se s jedním Rusínem, on potom emigroval a dneska je zavedeným psychiatrem v Americe. Ten si tenkrát před lety pročís vousy, kouknul na mě a povídá: „Dělal vám někdy někdo horoskop?" To je blbina. já na to. „Svěřte mi svůj čas," trval na svém. Tak jsem mu ten čas svěřil. Vím ho náhodou přesně, já se narodil o půlnoci. A on mi pak říkal věci. které o mně nemohl nikdo vědět. Vzal mě k profesoru Emanuelu Šimandlovi, člověku s malou čepičkou na hlavě, vypadal trochu jako malíř Zrzavý. Byl to náš největší astrolog. Uměl pět staroegyptských nářečí a staré desky četl jako jiní Večerní Prahu. Když jsem k Emánkovi přišel poprvé, jenom zavrčel: „Mohu prosit o váš profil?" Poslušně jsem se natočil a on mi pokynul: „Pojďte dál," To on mě naučil většinu z toho, co znám. Někdy na mě na uvítanou chraplavě křičel úryvky tóry nebo talmudu. „Takhle to četli za Mojžíše," vysvětloval. Teda jestli někdy byl nějaký Mojžíš."
Někteří lidé považují astrology za neznabohy. Přece jen, díváte se pánubohu pod pokličku. Jste věřící?
Nejsem katolík, ale vím, že pánbu je. A není to pánbu jenom pro tuhle malou Zemičku, ale pro celý vesmír. Já jsem člověk víry. Měl jsem to štěstí, že jsem přednášel idealistickou estetiku na UMPRUM. Jednou sbíháme se studenty po schodech a já najednou říkám, teď ticho, protože za rohem je duch pana profesora Muziky a usmívá se. Všichni vážně ztichli. A potom povídám, komu teď nepřejelo příjemné mrazení po zádech, nemá na téhle škole co dělal. Mám za to, že idealista stojí výš než materialista. Materialista nikdy idealistu nepochopí. Opačně to jde.
Předstupoval jste před studenty Jako člověk víry a idealista. K čemu jste je vedl?
Když dovedl pračlověk v Altamiře namalovat takový ho bejka, že před ním Picasso padl na zadek a chodil se tam učit, pane, ten divoch byl tady, v hlavě, hotový člověk. Za civilizovanost se platí ztrátou citu. My už neumíme milovat jako lidé před desítkou tisíc let. Při přednáškách jsem vždycky říkal, zkuste idealisticky popsat tuto místnost a zjistíte, že neznáte základní abecedu. Neříkejte mi, toto je stůl, toto je židle. Přejeďte rukou po stole a ptejte se, je tohle na omak drsné? A je tamto drsnější? Na doteku hodně záleží. Vždycky jsem se snažil studentům vysvětlit, že víra, naděje a láska, to je nedělitelný trojúhelník. Ulomíte mu jeden vrchol a přestane existovat. Když ztratíte naději, jak můžete věřit a miloval? Nemáte-li víru, přijdete i naději i o lásku. A když nejste schopni milovat, těžko budete s nadějí věřit.
To jsou ovšem také jen slova jako stůl nebo židle. Dovedl byste popsat i ten dotek, víru, naději?
Vloni jsem strávil tři měsíce na jednotkách intenzívní péče. Šlauf do žaludku, navrtaný hrudník a na stole úmrtní list, jen vyplnit. Nevnímal jsem manželku, která seděla vedle postele. Viděl jsem Charóna, který převáží lidi do říše stínů. Odpočíval, nedíval se na mě. Viděl jsem, jak se Duch prolíná s duší a v místech, kde se dotýkaly, bylo zářivé svitlo. Slyšel jsem kroky v písku. Dostal jsem strach, že mi někdo řekne, abych šel dál, že teď jsem na řadě já. Začal jsem couval a věděl jsem: jeden krok doleva - a to je to nenávratno . A potom otevřu oči, nade mnou stojí anděl - ale stokilovej anděl. Moje paní doktorka. Silná, báječná ženská. Vzala si k sobě do špitálu Jana Wericha, když se každý bál, aby si s ním neponičil kádrový profil. Slyším. jak říká: „Holky, já mu věřím." Dal bych si pivo, povídám. „Pivo?" zeptala se. „To je fantastický!"
Měl jste tyhle životní trable v horoskopu?
Samozřejmě. Než mě odvezli do nemocnice, říkal jsem přátelům: Projdu peřejema... Ale ještě přežiju, uvidíte. Ležel jsem v nemocnici U milosrdných, na Františku. Ptám se lékaře, kterým směrem je kostel Simona a Judy, kterým směrem teče Vltava. To víte. já jsem astrolog a astrolog je člověk, který žije ve vesmíru. Musím vědět, co dělá můj Jupiter. co dělá můj Saturn. Večer chodím dejchat na pavlač. Zdravím se s Jupiterem a volám na podívat, máme ho na komíně!
Kdosi škodolibý mi tvrdil, že astronomové se od astrologů liší pouze mírou pohrdání, kterou k sobě navzájem cítí. V čem jsou podle vás astronomové a astrologové jiní?
Astrolog na rozdíl od astronoma musí kdykoli cítit, co se děje na nebi. Jednou jsem byl na hvězdárně. Nasměrujte dalekohled na Saturna, prosím, podíváme se, co dělá „Ale ten teď nebude viděl," říkali mi, „Prohlédněte si mapu. kdepak, Saturn v tomhle období..." Nakonec to udělali, Saturn tam byl. Ježíš, my jsme se dívali na nesprávnou mapu," omlouvali se Pánbu mi dal dotknout se hvězd. Víte, já už dneska pod nebem žasnu. A to je velká milost.
Nenajdete pomalu časopis, který by neotiskoval alespoň jednověté horoskopy. Jak se na takové a podobné předpovědi coby astrolog díváte?
Prý platívalo, že co Čech, to muzikant. Dnes bych řekl, že co Čech, to podnikatel, politik, léčitel nebo astrolog. Kam se podělí lidi?' Astrologie není žádná čichůvka. Astrologie je jedno z nejstarších umění. Je to výklad lidského poznání, že jak jest nahoře, tak jest dole. Je to vyznání, čtení z pořádku vesmíru Odpůrci hvězdopravectví často cituji Keplera. který řekl. že astrologie je nehodná dcera nemocné matky jenže byl to právě Kepler, kdo rovněž napsal: „Bože, propusť mne z astronomie, abych se mohl věnovat práci na harmonii sfér” Nepopouzela ho astrologie. Co mu vadilo byla pouťovina. Při pohledu na to množství horoskopů v novinách cítím lítost. Zlobu. A bolest. Veřejnost chce být klamána. V těch v uvozovkách 'horoskopech' si vždycky najdete něco, co na vás sedí. Ale tak se horoskop dělat nedá! Profesor Šimandl vždycky říkal: „Astrologie je individuální záležitost. Člověk rozmlouvá s člověkem. To nepatří ulici,"
Souhlasíte s tím, když astrologové veřejně rozebírají horoskopy známých osobností?
Zatrne mi, když vidím, jak veřejně propírají třeba Havlův horoskop. On to naštěstí málokdo dnes umí pořádně sestavit. Ale rozebíral něčí horoskop před lidmi, to byste toho člověka mohli rovnou ukazovat nahého po poutích.
Neměly by raději některé věci zůstat nevyzpytatelné?
Astrolog stojí výš než učitel. Je dokonce vyš než kněz. Musí zachovávat tajemství -stejné jako u zpovědi. Musí dávat pozor, aby tím, co zná. neublížil. Na astrologovi hodně dřít a pánbu musí dát, aby dokázal hvězdy správně vyložil. Astrolog nikdy nesmí říkal, tohle mále blbý a tohle jakbysmet ... Známému těžce onemocněla paní. Umírala. Bylo před vánocemi, „Co mám dělal?" ptal se mě zoufale Přichystejte jí ty nejkrásnější vánoce, řekněte jí, co jste jí ještě nikdy neřekl, povídám. Nemůžu vám dát hvězdy jako šidítko od toho jsou mýty, od toho jsou pohádky. Ne astrologie Když chce pánbu zázrak, potřebuje k tomu lidské ruce. Jsem tu od toho, abych v lidech posílil víru. Ne abych jim ji bral. Takhle vypadá astrologie, když se dělá, jak se dělat má.