The Pupil's Astrology

Z knihy Wilhelma Th. H. Wulffa Tierkreuz und Hakenkreuz, vydalo nakladatelství Bertelsmann Sachbuchverlag, Gütersloh 1968.

Teprve třiadvacet let po zhroucení třetí říše uveřejnil své paměti muž, který - víceméně shodou okolností a proti své vůli - sehrál jednu z nejpodivnějších úloh v intrikách, které provázely rozklad nejvyššího nacistického vedení v posledních letech války. Je to bývalý Himmlerův „dvorní astrolog“ Wilhelm Wulff, který na rozdíl od svého méně šťastného kolegy Hanussena, zavražděného v roce 1933, své prominentní nacistické „zaměstnavatele“ přežil.
Wilhelm Theodor Wulff pochází z Hamburku, kde také po první světové válce studoval malířství na vysoké škole výtvarných umění a vedle toho se zabýval astrologií. Tento jeho koníček se však postupně stal jeho hlavním zaměstnáním: ve dvacátých letech měl už úctyhodnou klientelu, k níž patřila řada význačných osobností z politických a vojenských kruhů.
Po vypuknutí druhé světové války se Wulff pro svou hvězdopraveckou činnost brzy seznámil s věznicemi gestapa. Když Rudolf Hess odletěl v květnu 1941 do Anglie, byl Wulff zatčen a poslán do koncentračního tábora. Nacistická propaganda vysvětlovala tehdy Hessův čin tím, že „vůdcův zástupce“ se stal obětí špatných rádců, mimo jiné astrologů; gestapo podniklo proto okamžitě rozsáhlou razii na hvězdopravce, jasnovidce, spiritisty a věštce všeho druhu. Po několikaměsíční vazbé byl Wulff podmíněně propuštěn na svobodu s tím, že bude pracovat pro pohlaváry SS. Na venkovském sídle Himmlerova „osobního lékaře“, maséra a šarlatána Felixe Kerstena sestavoval v posledních dvou letech nacistické éry horoskopy pro šéfa kriminální policie Nebeho, Canarisova nástupce Schellenberga i pro samotného „říšského vedoucího SS“ Heinricha Himmlera. V této souvislosti by! zasvěcen do piklů k odstranění Hitlera, které spřádali nejvyšší funkcionáři SS v naivní víře, že by se tím dala odvrátit porážka Německa, a které nakonec stojně ztroskotaly na jejich vlastní nerozhodnosti a strachu z možných následků takové akce.


Začal jsem pro Kerstena pracovat za podmínky, že mě Himmlerovo gestapo už nebude pronásledovat. Kersten dodržel slovo. Za několik týdnů jsem mu odevzdal objemný horoskop.
Himmlerova data však nebyla plně známa. Tuto práci jsem ještě nemohl vykonat.
Návštěvou u Felixe Kerstena začalo nejdobrodružnější období mého života. Bylo to dobrodružství, jaké jsem nikdy nehledal a spíše jsem mu byl vydán zcela bezbranně. Zimmermann mě ke Kerstenovi zavedl, protože znal tlusťochovu ješitnost a sám od něco něco chtěl. Kersten zase využil mých služeb, aby mohl před Himmlerem, Schellenbergem a Nebem dělat důležitého a zajímavého. Kerstenovi to vyšlo. Brzy jsem přes něho dostával úkoly přímo od „říšského vedoucího SS“ Heinricha Himmlera. Získal jsem tím zvláštní postavení: podle vůdcova příkazu jsem měl ještě sedět v koncentračním táboře jako ostatní astrologové, úředně jsem byl zaměstnancem institutu pro ozařování mléka vedeného chemikem a továrníkem Zimmermannem. Gestapo ovšem vědělo, že pod jeho ochranou je o mne dobře postaráno. Kontrolovalo každý můj krok. Ve skutečnosti jsem nyní běžné sestavoval astrologické posudky pro vyšší vedení SS. Bylo to nesporné lepší než v lágru, ale povinnost vykonávat rychle a úspěšně i nejnesmyslnější příkazy byla provázena trvalou hrozbou. Nebylo možné vědět, jak dlouho ve mně jako astrologovi budou bonzové z SS shledávat zalíbení a zda nejmenší selhání z mé strany nebude mít za následek nové, možná ještě horší věznění. Při své činnosti jsem totiž musel vědět mnoho, snad až příliš mnoho. Diktatury se běžně a nenápadně zbavují nežádoucích lidí, kteří znají jejich tajemství.
Začala doba, kdy pro mne čas od času přijíždělo gestapo do mého hamburského bytu a vozilo mě přes Oranienburg a Ravensbrück na Kerstenův statek Hartzwalde. Na tomto statku pracovali příslušníci náboženských sekt, vězňové z koncentračního tábora Ravensbrück. Statek ležel asi 80 kilometrů severně od Oranienburgu, tedy sotva půldruhé hodiny autem z Berlína, a býval místem nenápadných schůzek prominentů SS.
Dvacátého osmého července roku 1943 mě na otevřené ulici sebrali dva příslušníci gestapa a pod přísným dohledem jsem se musel vydat na cestu do Berlína; zprvu jsem se domníval, že jsem opět zatčen. Moje žena a mladší syn - starší byl jako voják v Rusku - byli ponecháni v nejistotě. Ve skutečnosti však šlo o zcela neobvyklé zvláštní poslání. Dvacátého šestého července, tedy před dvěma dny, unesli Benita Mussoliniho jeho odpůrci. V úřadovně říšské kriminální policie v Berlíně jsem byl předveden před gruppenführera SS Arthura Nebeho. Nebe měl hodnost generála a byl už léta náčelníkem kriminální policie. Byl to bezpochyby jeden z nejlepších kriminalistů všech dob. Tento dokonalý technik vykonával své povolání přímo vášnivě a byl by pravděpodobné sloužil každému režimu. Měl téměř neomezené policejně technické možnosti. Na splnění posledního úkolu, zjistit místo nynějšího pobytu Mussoliniho, však běžné kriminalistické prostředky, nestačily.
Nebeho pracovna byla zařízena ve špatně pochopeném renesančním stylu, který si oblíbil četní nacističtí pohlaváři, protože zdánlivé vyhovoval jejich potřebě přepychu a reprezentace V pokoji však nechyběl jistý osobní tón: Nebe jej vyzdobil obrazy francouzských impresionistů. By to statný, hezký muž s prošedivělými spánky.
Nejprve ode mne chtěl vědět, kde se asi zdržuje Mussolini. Indická astrologie skutečně používá metody, která umožňuje takové výpočty. Použil jsem jí ve své dřívější praxi už několikrát při hledání pohřešovaných osob. Tentokrát jsem měl na výpočet jen několik hodin času. Odpoledne téhož dne jsem Nebemu sdělil, že Mussolini je na místě vzdáleném nejvýš 75 kilometrů na jihovýchod od Říma. Později se ukázalo, že můj výpočet byl naprosto správný. Mussolini byl totiž napřed dopraven na ostrov Ponzu, odtud na jiný ostrov a nakonec ukryt na Gran Sassu v Abruzzách. Když jsem sestavoval svůj výpočet, byl však na Ponze. Poloha tohoto ostrova se přesně shodovala s mými údaji. Večer mě Nebe pozval do Kaiserhofu, kam rád chodíval Hitler a jiní nacističtí vůdci, když se domnívali, že prožívají „historické chvíle“. U stolu jsem musel Nebemu vysvětlit horoskop Cromwellův, Valdštejnúv a Napoleonův. Upozornil jsem jej také na to, že jejich horoskopy jsou částečné totožné s Hitlerovým.

DĚDIC HEYDRICHA A CANARISE

S Walterem Schellenbergem, náčelníkem pověstného „abwehru“ (zpravodajské služby) a vedoucím šestého odboru Hlavního úřadu říšsko bezpečnosti, jsem se poprvé setkal v hamburské vile „Na vyhlídce“. Byl mrazivý lednový den roku 1944. Přes zmrzlý Alster foukal východní vítr.
Vedoucí šestého odboru, jeden z nejmladších generálů třetí říše, úřední sok a pozdější nástupce tajuplného a tragicky skončivšího admirála Canarise, měl nenápadné, poněkud plaché vystupování. Teprve několik dní před naším setkáním oslavil 34. narozeniny. Klidným a zdrženlivým chováním se sympaticky lišil od břitké nadřazenosti ostatních vyšších funkcionářů nacionálně socialistické strany. Jeho nevelká postava působila harmonicky. Velikost hlavy byla úměrná postavě. Chůze a gesta hbité a živé. Malá očka se dívala pozorně a pátravě.
Posadil se daleko od okna, do nejvzdálenějšího kouta pokoje, a ihned zapředl rozhovor. Jeho vynikající kombinační nadání se projevilo už po několika minutách. Z několika mála orientačních bodů si dokázal okamžitě sestavit jasný obraz o lidech a událostech.
Po krátkém rozhovoru jsem nabyl zcela vyhraněného dojmu, že tento kritický duch se v krásné, nové a dokonale padnoucí uniformě generála SS necítí příliš dobře.
Schellenberg zavedl brzy řeč na astrologii. Vysvětlil jsem mu, že patří k neblahým ročníkům kolem roku 1909, které astrologové považují za krajně nepříznivé. Mluvili jsme o konstelacích jeho horoskopu, jímž jsem se už dříve zabýval. „Převládají nepřátelské konstelace Neptuna, Saturna, Marsu, Jupitera, Uranu a Slunce, řekl jsem. „Starodávná symbolická mluva astrologů, která je laikům tak cizí, tímto způsobem vyjadřuje, že osudová kvalita času přináší lidem narozeným v té době zlé zkušenosti a zážitky. Nápadně mnoho jich bylo uneseno, zavražděno, zahynulo jiným politováníhodným způsobem, nebo tajemně zmizelo. Jiní se stali aktivními nástroji masového vraž-dění. Kdyby se tato děsivá skutečnost statisticky přešetřila, ukázaly by se překvapivé výsledky.“
Dále jsem Schellenbergovi vysvětlil, že jeho zdravotní stav vzbuzuje pochybnosti: Je to důsledek trvalého vnitřního vzrušení, které nepochybně pramení z velké vnitřní rozpolcenosti a je nebezpečí, že citlivě založeného člověka zcela vyčerpá. Nadměrná opatrnost brzdí jeho průbojnost a omezuje jeho sebevědomí. Tato opatrnost však plyne z rozpolcenosti vůle, která jej, člověka kolísavého, zničí, jestliže se svou vrozenou obratností nedokáže vymanit z vnitřní rozpolcenosti a rozporného vnějšího postavení.
Sschellenberg zpočátku nevěděl o zločinech a chybách svých nadřízených a mnoha svých kamarádů. Protože byl ctižádostivý, odmítl prosperující advokátní kancelář svého strýce, dal se zatáhnout do úzkého kroužku kolem Himmlera a převzal zvláštní kontrašpionážní úkoly v hlavním úřadu říšské bezpečnosti. Stal se tak částečně Heydrichovým dědicem. Veřejnost se o Schellenbergovi poprvé dověděla v r. 1940 ze zprávy o tom, jak byli na holandsko-německé hranici přelstěni angličtí agenti Best a Stevens a odvlečeni do říše.
Vedle vyčerpávající služby byl Schellenberg trvale zapleten do krajně spletitých a životu nebezpečných intrik s Kaltenbrunnerem a Müllerem, gruppenfürerem SS a náčelníkem gestapa. Šlo o rozšíření vlivu jednotlivých služeben, o osobní moc, o slyšení a důvěru „říšského vedoucího“, o záchranu osobních přátel a zničení osobních nepřátel a o tisíce dalších věcí. Jako vedoucí zahraniční zpravodajské služby znal Schellenberg lépe než jiní politickou a vojenskou situaci, mínění zahraničí o Himmlerovi a Hitlerovi. V krutých neviditelných soubojích se znovu a znovu pokoušel zabránit zločinům nebo omezit jejich rozsah. Bylo těžké odhadnout, nakolik ho k tomu vedla lidskost a nakolik snaha opatřit si včas alibi.

NEPTUN PRONÁSLEDUJE HITLERA

Za několik měsíců mě opět zavolali k Schellenbergovi.
Rozhovor se stočil na světově politickou, takzvanou mundánní astrologii. Na rozdíl od horoskopů jednotlivých lidi zabývá se kolektivními osudy měst, národů, říší či celých kontinentů. Schellenberg se přátelil s Kerstenem a věděl, že se mnou může mluvit otevřeně. Všiml jsem si už při našem prvním rozhovoru, že Schellenberg rozhodně nesouhlasí s politikou nejvyššího vedení a je vnitřně hluboce rozpolcen.
„Jste nepochybně ve strašlivé situaci,“ potvrdil jsem, když mi s velkým vzrušením líčil své názory na neblahý vývoj třetí říše a naprosto beznadějnou politickou a vojenskou situaci.
„Bylo by zapotřebí ho odstranit, odvrhnout, protože jenom myšlenka práva vede k přirozenému zachování vnitřního i vnějšího míru. Hitlerovi jsou však tyto myšlenkové pochody zcela cizí. Při poznání, k němuž jsem dospěl, bude mi nesmírně zatěžko plnit svědomitě služební úkoly,“ zakončil Schellenberg.
„Na běhu událostí by se, bohužel, nic nezměnilo, i kdyby Hitler zmizel; na to jsme zašli už příliš daleko. Sleduji Hitlerův horoskop už dvacet let. Jeho konečný osud je mi celkem jasný. Je nejvýš pravděpodobné, že zemře vražednou rukou, rozhodně za „neptunovských“, to jest mlhavých, zastřených, nejasných a tajuplných okolností, při nichž důležitou úlohu sehraje žena. Svět se nikdy nedoví všechny bližší podrobnosti o jeho smrti, neboť v Hitlerově horoskopu vytváří Neptun už delší čas nevýhodná spojení s jinými souhvězdími. Neptun má v jeho horoskopu vůbec rozhodující význam a od začátku se dalo čekat, že jeho vítězné plány dopadnou nejvýš pochybeně. Rozhodně není lehké muset už léta přihlížet, jak se naplňuje něčí osud a nemít možnost něco proti tomu udělat.“
„Nikdo se, proboha, nesmí dovědět, o čem si tu dnes povídáme! Už dávno si lámu hlavu, co by se dalo ještě podniknout Snad by se osud německého lidu mohl utvářet ještě jakž takž příznivě, kdyby byla možná změna režimu. Domníváte se, že postavení hvězd je příznivé Stalinovi a Sovětskému svazu?“ zeptal se mě Schellenberg potom.
„Jsou-li údaje o Stalinově narození přesné, pak na něho v letech 1945 a 1946 čeká mnoho velmi výhodných hvězdných seskupení. Nenasvědčují porážce Sovětského svazu. Bylo by však třeba ověřit Stalinova data. Mohl byste, pane Schellenbergu, najít nějaký spolehlivý pramen, podle něhož by bylo možno zjistit přesnou hodinu Stalinova narození a potvrdit a doplnit podklady, které mám k dispozici?“
„Pokusím se o to. A jaké jsou astrologické vyhlídky ostatních zemí, Velké Británie a Spojených států?“
„Řeknu to krátce; stejně jako v horoskopu Sovětského svazu, je postavení hvězd i pro tyto státy až do roku 1947 velice příznivé. Vrcholný bod je polovina května 1945. Muselo by se jednat velmi rychle, kdyby mělo být Německo ušetřeno ještě většího neštěstí.“
„Mohl byste mi pro říšského vedoucího napsat přesnou a obsažnou zprávu o všech těchto otázkách? Domnívám se, že tento rozhovor je pro plány říšského vedoucího i pro mé vlastní záměry nesmírně důležitý a poučný. Děkuji vám za velkou otevřenost a upřímný výklad. A ještě: Stoprocentně potvrzuji, co jste řekl o mém vlastním horoskopu.“

ASTROLOG NA DVORE HEINRICHA HIMMLERA

Na Schellenbergovo doporučení povolal Wulffa k sobě na jaře r. 1944 sám Himmler. Dal ho přivézt zvláštním kurýrským vlakem do svého neprodyšně střeženého sídla „Bergwaldu“ nedaleko Salcburku. Poobědval s ním v úzkém kruhu esesáckých prominentů a pak jej zavolal k důvěrnému slyšení do své pracovny.
Himmler mě přijal se stejně živou gestikulací jako předtím v jídelně. Posadili jsme se k malému kulatému stolu v rohu pokoje, daleko cd oken. Kolem stolu stály polštářované židle. Také tento pokoj měl krásná velká arkýřová okna vedoucí do nádherného parku. Na obzoru se táhla fialově modrá čára vrcholků Solnohradských Alp.
Himmlerova pracovna byla velká a prostorná a v poměru k velikosti pokoje v ní bylo poměrně málo nábytku. I zde překvapila návštěvníka jednoduchost, na parketách ležel jediný koberec, kolem dokola stálo několik málo kusů nábytku z vzácného dřeva v přírodní barvě a „renesančním“ stylu. Himmlerův psací stůl byl prostý. Jednobarevný koberec sotva pokrýval podlahu; nikde žádná nádhera, přepych ani bohatství. Na stěně proti psacímu stolu visela olejomalba znázorňující norskou pobřežní krajinu s vikingskou lodí, jak u nebezpečných skalnatých břehů zápasí s rozbouřeným mořem. Obraz malovaný kýčovitými barvami svítil na stěně jako symbol: loď Himmlerova osudu na nebezpečných skalních útesech v rozbouřeném oceánu nacionálně socialistické politiky. Ostatní stěny Himmlerovy pracovny byly holé.
Už jsme seděli, když Himmler znovu vstal a rychle uzamkl oboje dveře do své pracovny. Klíč strčil do postranní kapsy uniformy. Nařídil, aby ho nikdo nerušil. Jeho hlídací pes, pan Kirrmaýer, supěl venku před prostředními dveřmi.
Himmler mi krátce vyložil svůj základní postoj k astrologií a příbuzným odvětvím. Vyprávěl živě a rozhodně ne nezajímavě. Z jeho řeči jsem brzy poznal, že má dobré znalosti o této často zlehčované vědě, kdysi „královském umění“ a oblíbeném zaměstnání státníků dávných dob. Temperamentně popisoval některé osobní zážitky a vlastní pozorováni i zkušenosti s určitými polohami Měsíce. Jeho předkové se prý řídili podle pravidel, která jim prozradili sedláci a jež se spolehlivě osvědčila. Je prý odedávna zvyklý podnikat velké akce jen za jistých, nepříliš známých měsíčních konstelací. Vyjadřoval se primitivně, prostě, a nepoužíval odborné terminologie.
„Je mi líto, že jsem vás musel dát zavřít, ale s úplně veřejnou astrologií už to dál nešlo. Není možno dovolit, aby se astrologie provozovala dál před celou veřejností. Bylo třeba zakázat vše, co s tím souviselo. Dělala se všelijaká darebáctví. Bedřich Veliký to za sedmileté války zakázal také. Zavolal si věštce, astrology a pastory a varoval je: budou-li mluvit proti válce a jeho politice, dá je zavřít. Potulným věštcům doporučil, aby z rukou jeho vojáků vyčetli vždycky jen vítězství a dlouhý život, aby vojáci statečně a srdnatě bojovali a nedezertovali. Pastorům přísně nakazoval, aby s kazatelny mluvili jen o svaté a spravedlivé věci, o bohulibé válce Prusů; neudělají-li to, špatně se jim povede. Astrology Bedřich varoval a hrozil jim vězením, budou-li předpovídat jinak, než si to žádá on a státní zájem,“ řekl Himmler.
„Bedřich Veliký však ve své zemi nikdy nevydal všeobecný zákaz astrologie, jejích písemností, kalendářů a tak dále. Ponechával lidem hodně volnosti. Instinktivně volil správnou cestu a využíval věštců pro sebe a stát,“ odporoval jsem Himmlerovi.
„V třetí říši to jinak nejde. Potřebujeme přísný zákaz astrologie. Kdo se proviní proti novému nařízení, musí počítat s tím, že zůstane až do konce války v koncentračním táboře, dopadneme-li ho. Nemůžeme strpět, aby se kromě nás zabýval astrologií ještě někdo jiný. Astrologie musí v nacionálně socialistickém státě zůstat „privilegium singulorum“ a není určena pro lidové masy.“
„Zakusil jsem bohužel váš přísný zákaz na vlastní kůži a jsem jiného názoru.“
„Vytrpěl jste v koncentračním táboře mnoho?“ zeptal se mě Himmler. „Můžete mi říci jména nelidských dozorců?“
„To už, bohužel, nemohu. Jména dozorců SS, s nimiž jsem přišel do styku, jsem většinou vůbec neznal. Říkali si převážně křestními jmény a těch několik příjmení, která jsem se dověděl, jsem později, zapomněl. Zpočátku se ke mně vaši lidé chovali mizerně, potom se to trochu upravilo, když jsme museli pracovat venku a odklízet trosky po bombardování. Nakonec jsem sestavoval dozorcům horoskopy a ležel s nimi v trávě.“
Himmler se mému vyprávění smál.
„Vycházíme z toho, že astrologie naprosto odporuje našemu světovému názoru, protože je to univerzalistické učení,“ řekl pak Himmler. „V astrologických knihách se bere pečlivě zřetel na to, že otočením zvířetníku o 180 stupňů se může platnost horoskopu rozšířit i na jižní polokouli, aby bylo možno obsáhnout celé lidstvo bez výjimky. My, nacionální socialisté a příslušníci SS, však právě toto odmítáme jako univerzalismus. Učení, které má platit pro černochy, Indiány, Číňany, 2idy a arijce, je v přímém protikladu s naším učením o duchu rasy. Každá tato skupina má ducha své vlastní rasy, tak jako my máme svého, a právě proto nemůže jeden platit pro všechny.“
Himmler prolistoval horoskopy Stalina a Churchilla. O Hitlerově horoskopu mluvil velmi krátce. Ve výkladu k Hitlerovu horoskopu jsem vylíčil bez příkras neblahý konec jeho válečného dobrodružství, jeho nemoc, životní nebezpečí i zvláštní smrt.
„Atentát nebude příčinou Hitlerovy smrti,“ řekl jsem Himmlerovi. „Nepočítejte s tím! Velký atentát není sice vyloučen, ale nezpůsobí mu smrt.“

„BOJÍM SE MASY…“

Himmler měl můj výklad k Hitlerovu horoskopu už rok. Dal mu jej Kersten. Poukazovalo se v něm na to, že Hitler zemře v roce 1945. Zdůrazňoval jsem tuto okolnost ve svých vývodech velmi naléhavě, protože jsem chtěl Himmlera i při jeho známé nerozhodnosti pohnout, aby proti Hitlerovi něco podnikl dříve, než ho Hitler strhne s sebou do víru zániku. Doufal jsem, že uzná za nutné sesadit Hitlera a začne jednat o míru, nebo přinejmenším rozpoutá síly, které skoncují s nacistickým režimem.
„Co bychom měli podle vašeho názoru udělat?“ zeptal se Himmler. „Nedá se to ještě obrátil k lepšímu? Máme ještě v Rusku čerstvé divize, i když to samo nestačí; musíme se pojistit i na západě.“ Kromě toho se Himmler dovolával také „zázračných zbraní“ a vkládal do nich velké naděje.
Vyslovil jsem pochybnosti o pronikavých úspěších nových zbraní, načrtl ještě jednou celkovou situaci a troufl si prohlásit, že odstavení Hitlera je jediné východisko, které by mohlo Himmlera ještě zachránit.
Himmler vypadal zamyšleně a stísněně: „Bojím se jen masy, lidu, rozumíte. Není to všechno tak jednoduché. Takový převrat by vyvolal na některých místech říše a v obsazených územích povstání, která bych musel krvavě potlačit. Přitom člověk nikdy neví, co udělá zbývající masa. Je to velice nebezpečný krok, bude mít za následek velké nepokoje.“ Právě to jsem svým návrhem sledoval. Můj přítel, nakladatel Henry Goverts, který měl spojení s Američany, a mnoho stejně smýšlejících lidí se tak jako já domnívalo, že po Hitlerově pádu musí vypuknout boj mezi diadochy, který nakonec nacismus úplně zničí.
„Když si včas získáte přátelství nejdůležitějších generálů, budou nepokoje nejdéle za dva až tři měsíce potlačeny,“ naléhal jsem.
„V tom případě by se muselo jednat rychle. Nechám si to ještě jednou projít hlavou. Zatím se, prosím vás, pokuste ...“
Ano, Heinrich Himmler dovedl říci docela tiše „prosím“, když se s ním hovořilo mezi čtyřma očima, a vůbec si nehrál na silného muže.
Probesedovali jsme spolu několik hodin. Měl jsem přitom dost příležitosti Himmlera pozorovat.
Byl střední postavy. Dělal překotné pohyby jako silně nervózní člověk. Když něco vysvětloval, mluvil rychle a živě gestikuloval. Často se přeříkával. Jednou chtěl říci slovo „nativita“,, což je jiný výraz pro horoskop, a řekl „nalivita“. Podobné chyby se mu v rozhovoru přihodily častěji. Tehdy jsem z tohoto přeřeknutí vyvodil, že se mi Himmler osobně hrabal v aktovce, kterou mi v šatně ve vší zdvořilosti odebral důstojník SS. V jednom textu k mým astrologickým výkladům byl totiž překlep, který jsem přehlédl a zapomněl opravit: místo „nativita“ tam stálo „nalivita“.
Himmler měl nápadně bledý obličej. Prozrazoval přepracování a nedostatek spánku. V té době měl silně zarudlá víčka, jako zanícená po přílišné námaze při čtení. Oči měl tmavé, v barvě myší šedi, bělmo bylo sotva vidět. Ve výrazu Himmlerova obličeje se snoubila měkkost i krutost orientálce. Oči měl vysloveně asiatské, vlasy tmavé. Typická mongolská vráska, epikantus, mu téměř úplně překrývala oči. Celo bylo silně klenuté a nepříliš vysoké. Po stranách bylo Široké a vyčnívalo skoro jako oteklé. Brada silně ustupovala vzad jako čelist obojživelníka nebo tlama žraloka. Byl špatně oholen. Na horním rtu a na tvářích prosvítal hustý porost vousů. Horní ret měl hezký tvar, koutky úst byly stažené, což dodávalo jeho obličeji ostrý, cynický a ironický výraz.
Náš rozhovor se znovu vrátil k vojenské a politické situaci. Himmlerovy názory (byl konec května 1944!) zněly dost naivně. Nebo to jen předstíral? Prohlásil, že velmi brzy bude uzavřen mír se západními mocnostmi. Anglie prý je těžce zasažena, kdežto Amerika nebyla v podstatě oslabena a vůbec ještě nedosáhla vrcholu svého zbrojního potenciálu. Kdyby bylo se západními mocnostmi uzavřeno příměří a mír, pokračovala by válka na východě. Říše prý zaujímala příznivé strategické postavení, takže válka na východě mohla - podle Himmlerova názoru - za pomoci západních mocností trvat ještě několik desetiletí. Prý na to máme dost sil. Cožpak Himmler ještě neslyšel nic o Teheránské dohodě? Nevěděl, že separátní mír je vyloučen? Uvidíme ještě později, že Himmler byl politicky nesmírně naivní, že tento Člověk, který zaujímal nejvyšší politické postavení, mě ještě koncem války z Hohenlychenu, Hartzwaldu a Lübecku žádal, abych mu z astrologického hlediska zodpověděl ty nejpodivuhodnější a nejdětinštější otázky týkající se politické a vojenské situace. Bůh ví, že Himmler nebyl žádný genius, nýbrž jen průměrný zjev, což bylo patrno zejména v rozhovorech mezi čtyřma očima, bez vnější svatozáře skvostného doprovodu.
Po krátké přestávce, během níž nám podali občerstvení, zeptal se Himmler na svůj horoskop. Měl jsem malý náčrtek od roku 1934. Neznal hodinu, kdy se narodil, věděl jsem tedy jen denní konstelaci. Potom jsme se spolu horlivě snažili vypočítat podle kontrolních údajů přesnou hodinu jeho narození. Dělá se to tak, že se sestaví horoskop minulosti a srovnává s dřívějšími událostmi a zážitky. Jestliže konstelace souhlasí s minulými osudy, lze vypočítat hodinu narození a sestavit; horoskop pro budoucnost. Když jsem Himmlerovi sestavoval tento hrubý horoskop, usoudil jsem z rozhovoru a jeho otázek, že má zřejmě jisté astrologické znalosti. Užíval některých technických termínů, které ode mne neslyšel.
Pomalu jsem mu dával obálky se svými vývody o politické astrologii. Se zvláštní pozorností a zájmem se zahloubal do zprávy, která odpovídala na jeho otázku, zda jsme před novým mongolským vpádem. Doplnil jsem svůj písemný výklad poznámkou, že možná nastává i čas bájné „bitvy u břízy“, o níž vypráví stará pověst, která v Porýní a Vestfálsku koluje už dvě stě let. Lze ji očekávat v nejbližší budoucnosti tak jako „bitvu na Welské pláni“, předpověděnou před několika sty lety.
Himmler namítl: „Bitva u břízy a bitva na Welské pláni, tady nedaleko Berchtesgadenu, nemají s nynější válkou vůbec nic společného a budou svedeny až později.“
„Nesouhlasím s vámi. Nenaznačuje snad úplné zničení Kolína, o němž se věštba výslovně zmiňuje, že proroctví o velké bitvě národů pod břízou, která rozhodne o osudu Německa, se už začíná naplňovat? Nejsou tyto události v plném proudu?“
Můj odpor vzbudil Himmlerovu nevoli. Vycítil jsem to a rozhodl jsem se, že budu zdrženlivější a vyčkám, až se splní některá moje astrologická předpověď a Himmler ke mně získá větší důvěru.

AŽ DO HORKÉHO KONCE

V Himmlerových službách zůstal pak Wulff až do zhroucení nacistického Německa v květnu 1945. Čím byla jejich situace zoufalejší, tím častěji se Himmler a Schellenberg dožadovali hvězdopravcových rad a předpovědí. Wulffova snaha utvrdit Himmlera v myšlence, že by měl odstranit Hitlera, zůstala marná; zdá se pouze, že Schellenberg a jeho prostřednictvím i Himmler předem věděli o připravovaném atentátu na Hitlera dne 20. července 1944, ale nepodnikli nic, aby mu zabránili. Po nezdaru atentátu a celého spiknutí znovu Himmler projevoval vůči Hitlerovi horlivou loajalitu. V prvních měsících roku 1945, když už porážka Německa byla neodvratná, pokusili se Himmler a Schellenberg v zoufalé snaze o vlastní záchranu navázat prostřednictvím neutrálního švédska kontakty se západními velmocemi. K tomu chtěli zejména využít mise švédského hraběte Bernadotta, který v únoru 1945 přijel do Německa na inspekci zařízení Červeného kříže. Jak se však dalo očekávat, západní spojenci veškerá jednání s Himmlerem odmítli. Za této situace - v noci z 26. na 27. dubna - povolal Himmler k sobě naposled Wulffa do Lübecku, kam se uchýlil před postupujícími armádami vítězných mocností.
Bylo po půlnoci, siréna odhoukala konec posledního leteckého poplachu. Zdálo se, že Scnellenberg nabyl víc jistoty a nevypadal už tak deprimované jako předešlý večer.
Náhle se rozletěly dveře, a clo místnosti vstoupil Himmler s doutníkem v ústech a vojenským poradcem po boku. Představili mě generálovi. Pozdravili jsme se s mírnou úklonou. Generál promluvil ještě několik slov s Himmlerem a odešel. Nyní nás Himmler vyzval, abychom se posadili. Sám si sedl do čela stolu, Schellenberg po jeho pravici a já jsem zaujal místo po jeho levici. Himmler měl opuchlý a zarudlý obličej, oční víčka bolavá. Přišel rovnou od večeře a byla z něho trochu cítit kořalka. Pozdravil nás s úšklebkem.
Pozoroval jsem ho soustředěně a napjatě jsem čekal, co se teď stane. Nejprve vyzval Schellenberga, aby mu referoval o situaci. Reuterova zpráva o jeho nabídce jednání se západními velmocemi ho velmi rozčílila; byl přesvědčen, že Hitler ho sesadí, zbaví všech funkcí a dá zavřít. Chtěl ode mne vědět, co k tomu říkají konstelace jeho nativity.
Na velký stůl se vešly všechny moje pomůcky. Rozložil jsem Himmlerův horoskop a diagramy, abych z nich mohl vyčíst konstelace důležité pro odpověď. Připravil jsem si lístky papíru a tabulky, abych mohl podle zvláštních přání provést doplňovací výpočty, a tu se stalo něco, o čem píši jen stručně a prostě, s velkým ostychem a ve vší skromnosti, zcela podle pravdy: Himmler začal mluvit vzrušeným hlasem, v němž byla patrna lítost: „Uznávám teď, pane Wulffe, že jste mě správně varoval a dobře mi radil, abych Hitlera odstavil a začal s Angličany vyjednávat o příměří. - Teď už je pozdě. - Radil jste mi tehdy v pravý čas. Nemyslel jste to špatně.“
Himmlerovo vzrušení se stupňovalo, až mu z úst vyklouzla slova prozrazující strach: „Hitler mě teď dá zavřít.“ To byla vhodná chvíle, abychom přešli k Schellenbergovu plánu a k věci. Himmler byl však nesmírně vzrušen, bledý a rozrušený, nepustil nás ke slovu a bědoval: „Co teď? Co teď? Je po všem!“
Zalistoval jsem v jeho horoskopu, přerušil ho a upozornil, že má ještě naději, jestliže pošle Schellenberga do Švédska, aby tam znovu navázal jednání s Bernadottem a švédským ministrem zahraničí, a dohodne se se Schellenbergem, že na smluvené heslo opustí Německo a uprchne.
Byla tu ještě jedna možnost: Zmínila se o ní kdysi jedna hraběnka finsko-italského původu. Kdyby bylo zapotřebí, dalo by se nyní tohoto spojení využít a ukrýt Himmlera někde ve Finsku nebo v Laponsku. Hraběnka byla Himmlerovi velice zavázána, protože zachránil jejího syna před popravou. Také Himmler ji měl velice rád a pomohl jí při vyřizování různých záležitostí s úřady. Další návrh byl podobný: Jeden jeho podřízený, jmenoval se Fälschlein, mohl a byl ochoten jej ukrýt na svém statku v severním Německu, nedaleko Oldenburgu, jako zemědělského dělníka. - Věčně váhající Himmler se však nemohl rozhodnout pro žádný z těchto návrhů. - Když jsem mu vysvětlil svůj názor na postavení hvězd, řekl jenom:
„To je všechno?“ Nyní mu začal Schellenberg vysvětlovat svůj návrh a mluvil o nových možnostech vyjednávání, které by se otevřely, kdyby Himmlerova pověření prosadil zvláštní dohodu se Švédy o vrácení norských zajatců a při té příležitosti poprosil Bernadotta, aby zprostředkoval Himmlerovi schůzku s Eisenhowerem. Byly to samozřejmě všechno iluze, protože už bylo promarněno příliš mnoho času.
Pokusil jsem se Himmlerovi vysvětlit, že všechny mé dřívější výpočty a šetření byly v podstatě zbytečné, protože se stejně k ničemu neodhodlal, že nyní je třeba ponechat událostem volný průběh a že se neodvratně blíží zánik třetí říše.
Himmlerův obličej se leskl, potil se strachy; začal tlumeně vzlykat, chvějící se ruka držela velký doutník, který pak v ústech nervózně převaloval ze strany na stranu, co chvíli jej vyndal a položil do popelníku, a vzápětí zase chvatně vložil mezi rty. Okamžik se zdálo, že Himmler se po mém výkladu uklidnil. Cestou jsem si umínil, že mu budu dělat výčitky a vytknu mu, že se do této zlé situace dostal vlastní vinou, protože Ker-sten a Schellenberg jej před ní varovali už dva roky.
„Teď vidíte, pane říšský vedoucí, kam vás přivedlo vaše váhání, nerozhodnost a kolísání. Hitler vám za vaši věrnost nebude děkovat.“ Schellenberg přisvědčil a upozornil, že Hitler možná už není naživu.
Nejprve se sice zdálo, že Himmler zase pojal určitou naději, za chvíli se však přece jen neovládl a křikl na mne: „Tak co teď bude? Je po všem, nic se nedá zachránit!“ A zase si rychle šeptal: „Musím si vzít život, musím si vzít život! Nebo co myslíte, že bych měl dělat?“ Když jsem hned neodpovídal, dal se do křiku a chrlil na mne hrdelní hlásky svého bavorsko-mnichovského nářečí: „Tak mi přece poraďte! Poraďte mi, poraďte mi konečně, co mám dělat!“ a křičel to znovu a znovu. Odpověděl jsem klidně: „Prchněte, doufám, že máte připravené papíry.“
Schellenberg se vmísil do hovoru a vysvětlil mi, že adjutant Rudolph Brandt učinil opatření pro všechny případy. Zamlčel však, jaká opatření to byla.
„Poraďte mi, poraďte mi, prosím vás!“ S chvějícíma rukama a doutníkem v ústech, ustrašený jako školák před výpraskem, kousal si Himmler nehty.
„Co mám proboha dělat, co mám jenom udělat?“ a pak zase: „Musím si vzít život, nic jiného mi nezbývá!“
Himmler se trochu vyznal v astrologické technice. Znal základní prvky svého horoskopu a umě! jich použít. Po hodinovém rozhovoru pochopil alespoň z astrologického hlediska nevyhnutelnost Schellenbergovy mise a pověřil jej tímto zvláštním Dosláním. Himmler nyní pochopil význam horoskopu, začal vykládat skutečné transitní aspekty Jupitera a Saturna, živě přitom gestikuloval a trochu se uklidnil.
Vůbec se nezlobil a nebyl rozladěn pro to, co jsme mu vytýkali.
Té noci jsem také pochopil, že jsem pro Himmlera hádankou, že vůbec nepochopil mé jednoznačné astrologické výklady a vykládal si je, jak se mu to hodilo.
Himmlerova nabídka západním spojencům byla kolem 25. dubna v zahraničí už známa. Himmler nabídl kapitulaci svých jednotek bez Hitlerova souhlasu. Při zmatku a obtížích ve spojovací službě mohl těžko jednat jinak. Spojenci nikdy nepotvrdili přijetí Himmlerovy nabídky, ani na ni neodpověděli. Pokládali za výhodnější tuto velice opožděnou nabídku říšského vedoucího SS, který se sám považoval za vtělení Jindřicha Ptáčníka, prostě ignorovat. Kromě toho si byli jisti vítězstvím V posledním okamžiku se Himmler přimkl ke svým přátelům, mezi něž bylo nutno počítat i Schellenberga. Situace byla pro všechny katastrofální; nedalo se ale nic dělat, musel nechat Schellenberga odejít, protože ho bylo třeba při jednání ve Švédsku. Byl-li Himmler už předtím v žalostném stavu, pak byl nyní doslova ubohý a politováníhodný. Daleko od své chůvy, obtloustlého „zdravotního rady“ Kerstena, postrádal tělesné i duševní povzbuzení. „Zdravotní rada“ seděl však v té době už v bezpečí ve Stockholmu, nejspíš u otevřené zásuvky psacího stolu a jeho tlusté pracky si pohrávaly s nedávno došlými švédskými bankovkami. Vzpomněl si v té chvíli na svého dobrodince Heinricha Himmlera? Najednou dostal Himmler zase nový nápad Chtěl letět ke generálu Schörnerovi, který se svými vojáky právě dorazil z východu do Čech, a čekat u něho, co bude dál. Zeptal se mě: „Co tomu říkáte?“
O plánu generála Schörnera, který měl v úmyslu proniknout z Čech a Moravy do jižního Německa podal Himmlerův adjutant Brandt podrobnou zprávu už 14. dubna 1945 v Hartzwaldu. Dostal dispozici také podklady o astrologických konstelacích. Při této příležitosti jsem měl za úkol odpovědět i na otázku, která část Německa zůstane neobsazena (sic!)
Místo odpovědi vyjmul jsem ze svých desek komentář k těmto konstelacím a podal mu jej. Obsah nebyl takový, aby podpořil Himmlerovy plány; naopak, mluvil proti nim.
Z vojenského hlediska zůstaly ještě dva armádní sbory nedotčeny a schopné boje. Generál Schörner byl už také u Hitlera v Berlíně a jednal s ním v jeho bunkru. Jeho jednotky byly dosud neprořídlé a plně vyzbrojeny.
Himmler se ve své pošetilosti domníval, že se tyto armády ubrání před útoky spojenců až do podzimu 1945 a že s pomoci Kesselringovy armády z jihu, která byla rovněž ještě nedotčena, bude potom moci pokračovat ve válce. Tři čtvrtiny jednotek wehrmachtu na jihu byly ještě schopny boje, byly však chybně rozmístěny, takže nebylo možno využít jich k obraně na západní nebo východní frontě. Ještě 22. dubna se zdálo, že tyto armády budou moci oddálit katastrofu, neboř stranickým bonzům na ničem jiném nezáleželo; chtěli si svou šibeniční lhůtu co nejdéle prodloužit. Mezitím se však poměry podstatně změnily.
Pak mě Himmler vyzval, abych mu z horoskopů předpověděl ještě některé osobní věci. Týkaly se především jeho rodiny. Mluvil nyní hodně o našem přátelství a o tom, že „my“, Schellenberg a Kersten musíme držet pohromadě.
Potom se Himmler zvedl a začal se s námi loučit. Byli jsme n něho něco přes dvě hodiny. Když jsme odcházeli, zeptal se mě ještě, zda bude nálet. Schellenberg znal můj žlutý seznam s denní předpovědí a odpověděl, že ne. Neobsahovala žádné nebezpečné aspekty.
Výsledky rozhovoru Schellenberga uspokojily. Himmler no posílal do Švédska. Jel k Himmlerovi s dosti špatným svědomím, protože u Švédů celou záležitost velice popoháněl, aby přivodil konec katastrofy co nejdříve. Úplně bez Himmlerova vědomí by však nebyl jel.
Himmler odešel a Schellenberg si měl za hodinu přijít pro plnou moc. Jeli jsme zpátky do hotelu. Naše plány a návrhy - zastavení nepřátelství v Norsku a Dánsku - byly schváleny.
Schellenberg byl už zase optimistický;, po rozhovoru s Himmlerem se mu vrátila naděje. Mé astrologické předpovědi působily na Himmlera docela jinak, než Schellenberg předpokládal. Himmler čekal nyní na smrt svého vůdce; zpráva o jeho úmrtí ještě nedošla.
Prohlásil jsem, že se chci okamžitě vrátit do Hamburku. Když jsem v provizorních kancelářích šestého odboru čekal na auto, vyslechl jsem několik rozhovorů důstojníků SS, mezi jiným také hovor adjutanta Fälschleina. Fälschlein se připojil k některým důstojníkům šestého odboru a ptal se z Wesselburenu, zda může dostat ubytování v Lübecku. Přimkl se se svými lidmi k Schellenbergovi, o němž bylo známo, že má bohaté styky v zahraničí. Když se nyní Fälschlein Himmlera ptal, jak se má v budoucnu zachovat, dostal příkaz, aby se na nějaký čas ukryl a objevil se, až nastane zase vhodná příležitost. Fälschlein byl kromě Kirrmayera jediný, komu Himmler tykal; byli „pokrevní bratři“.
Mezitím pro mne přijelo auto SS. Nařídil jsem řidiči Rischlerovi, aby nejel po dálnici, nýbrž po staré lübecké silnici zpátky do Hamburku. Byla to poslední jízda v automobilu SS; zároveň i první jízda na můj rozkaz.
Cestou zpátky jsem si v duchu znovu probíral poslední rozhovor s Himmlerem. Ten doopravdy podléhal iluzi, že generál Schörner se se svou armádou udrží ještě dlouho. Byla to poslední jiskřička naděje v jeho zcela beznadějném postavení. Heinrich Himmler, říšský vedoucí SS, který svým podřízeným esesákům kázal o hrdinství germánského lidu; Himmler, postrach koncentračních táborů, Židů a politicky pronásledovaných lidí třetí říše, chtěl vyděšeně a zbaběle zalézt jako krtek k Schörnerově armádě někam do hor nebo do Čech. Neměl skutečné formát velkého politika. Byl a zůstal ustrašeným a opatrným úředníčkem, stejně jako jeho drobní podřízení, věrný své vlajce, své přísaze a věrný i ve svých účtech až do posledního haléře.
Teď, v posledních dnech Hitlerovy říše, byl poutníkem do neznáma, tak jako jeho vůdce, který čekal na konec v bunkru říšského kancléřství a jemuž Heinrich Himmler, docela nakonec, když už bylo všechno prohráno a nemohl ho zasáhnout Hitlerův hněv, přece jen vypověděl poslušnost. Stejně jako Hitler vyhnul se i Himmler dobrovolnou smrtí pozemské spravedlnosti, když byl v květnu 1945 dopaden a zatčen. Boj mezi zvěrokruhem a hákovým křížem byl rozhodnut. Nacionální socialismus byl zničen a smeten. Astrologie, v Německu po desetiletí potlačovaná a stále ještě sporná, zůstala.

obrázek

Nebeská mapa k nativitě Heinricha Himmlera, narozeného dne 7. října 1900, hodina narození vypočtena na 4 hodiny, 28 minut, 34 vteřiny (vlevo dole).
Obojaké znamení Ryb bylo v okamžiku jeho narození na vzestupu a v prvním poli - to jest ve vzestupném poli - a v prvním slupni Skopce stál přibývající Měsíc v postavení zvaném vargottama. Slunce ve znamení Vah značí v tomto ascendentním postavení člověka s věčně kolísavým charakterem. Je to muž promarněných příležitostí.
Saturn v desátém poli, značícím povolání, ukazuje jeho činnost, a opozice, téměř totožná s Neptunem, Špatný závěr jeho života.
V Himmlerově horoskopu je samozřejmě celá řada zajímavých konstelací. Patří k nim postavení Marsu v šestém poli předvídající jeho působení jako velitele skupiny vojsk na východě na konci druhé světové války, ale také konec života. Mars svírá totiž s ascendentou, životně důležitým bodem horoskopu, úhel 210 stupňů.
Příznivá poloha Jupitera k Měsíci, Uranu a Marsu znamená, že dosáhne v životě vysokého postavení, nemůže však změnit jeho osudový konec.
Hitlerův horoskop. Sestavoval jsem tento horoskop v průběhu let několikrát. Hitler spatřil světlo světa; když na východním horizontu bylo na vzestupu znamení Vah. Leželo tedy na ascendentě, která má podle starého učení velký význam pro základní charakterové rysy. Tito lidé jsou vyrovnaní, jen dokud je nic nezatěžuje, tak jako váha. V okamžiku narození byl nedaleko ascendenty Uran, planeta rebelů. Je zcela zřejmé, že Uran v tomto postavení - zejména při špatných aspektech a nepříznivém obsazení pododdělení zvěrokruhu - přináší neklid, katastrofy, zvláštní myšlenky a nemoci. U Hitlera leží planeta neštěstí Saturn v desátém poli, jemuž podléhá touha po uplatnění, moc a působení na veřejnosti.
Ve chvíli Hitlerova narození se ascendenta nacházela ve znamení Vah a Uran byl právě na vzestupu. Je to tak zvaný „špatný“ horoskop, neboř Saturn ovládá znamení Lva a také přítomnost Marsu v osmém poli se považuje za nebezpečnou konfiguraci. V této figuře nemá žádná planeta znamení exaltace, žádná není v postavení vargottama. V podmíněném postavení vargottama jsou Mars a Venuše, mají však méně příznivý účinek, protože ovládají osmé pole; jinak mají ovšem vliv na případné nebezpečí atentátu, neboť Venuše nalézající se ve vlastním znamení, a možná dokonce ve vlastním postavení navamsa, chrání před nebezpečím. Venuše není v postavení Býka v devítině Býka, nýbrž ve znamení Býka v devítině Blíženců, což je další důvod, proč Hitler vyvázl ze všech atentátů, neboť devítina Blíženců determinuje příznivé deváté pole. Protože ve chvíli narození ovládala Hitlerův horoskop Venuše, prozrazuje; tato konstelace také, že zemře vlastní rukou spolu s osobou ženského pohlaví; Mars v ženském postavení navamsa ve znamení Býka.
Připojuji k tomu výklad jednoho pravidla a kombinace sanskrtu. Zní:
Jsou-li Slunce, Mars a Saturn v desátém poli, aniž je ovlivňují „dobrotivá“ souhvězdí, bude člověk, o něhož jde, kulim.
Je-li jedna z výše uvedených planet v desátém poli, aniž ji ovlivňují dobré planety, bude tento člověk velitelem kuliů.
Tato poslední kombinace se vyskytuje v Hitlerově horoskopu.


Page Up