7. O ČASECH UDÁLOSTÍ


  1. Druhý hlavní bod, tj. učení o čase předpověděných událostí a trvání jejich efektu, je nutno prozkoumat, a sice následujícím způsobem. Protože jednotlivá zatmění se neodehrají v různých oblastech ve stejnou dobu, ani se nekryje doba jejich trvání, musíme stanovit nejprve pro každou krajinu čas odpovídající zatmění, její zeměpisnou délku, z níž vypočítáme úhelné domy jako při stanovení nativity.
  2. Poté stanovíme, kolik hodin za rovnodennosti ve vztahu k místu zatmění trvalo. Když jsme toto zjistili, pak budeme usuzovat, že účinek věštby potrvá tolik let, kolik hodin trvalo zatmění Slunce při rovnodennosti a tolik měsíců, kolik trvalo zatmění Měsíce, přičemž začátek a sílící působení zjišťujeme z toho, jak se místo zatmění na nebi chová k úhelným domům ascendentu.
  3. Připadá-li místo východnímu horizontu, značí počátek události v prvních čtyřech měsících po zatmění a k neprudšímu stupňování jejího působení dojde v první třetině celého trvání. Odehrálo-li se ve Středu nebe, dojde k události v druhých čtyřech měsících a k vystupňování v druhé třetině.
  4. Dílčí zeslabení a zesílení působení odhadujeme z konjunkcí, k nimž dojde buď v místech zatmění, nebo v místech, jež jsou s ním v aspektu, dále z oběhu ostatních planet, kdykoliv planety ovlivňující událost tvoří aspekty s místem zatmění při svém východu, západu, průchodu meridiánem nebo večerním východu. Kdykoliv vycházejí a jsou v meridiánu, zesilují působení událostí, zapadají-li nebo jsou-li pod slunečními paprsky či ve večerním východu, zeslabují je.


Přeložil Jan Janoušek
Související překlad