11. O SILÁCH ČTYŘ SVĚTOVÝCH STRAN


  1. Podobně se odlišují i čtyři strany a místa horizontu, v nichž berou svůj počátek obvykle vanoucí větry. Východní strana je převážně suchá, neboť v ní vycházející Slunce tehdy prvně začíná vysušovat noční vlhkost. Větry z ní vanoucí, jež obecně nazýváme východními, jsou bez vláhy a vysušují.
  2. Polední strana sama je nejteplejší, neboť Slunce na vrcholu své dráhy nejvíce pálí a Střed nebe vzhledem k postavení Země je více nakloněn k jihu. Větry z této strany vanoucí, které se obecně nazývají jižní, jsou teplé a pomáhají růstu.
  3. Západní strana sama je vlhká, protože v ní začíná Slunce vydávat vláhu, kterou přes den vsáklo. Větry odtud vanoucí, které souhrnně jmenujeme Zefyros, jsou čerstvé a vlahé.
  4. Severní strana je sama o sobě nejchladnější pro sklon naší Země a největší vzdálenost od původu tepla - Slunce na vrcholu jeho dráhy, neboť je právě jeho opakem. Větry z ní vanoucí, souhrnně nazývané Boreás, jsou chladné a mrazivé. Toto rozlišení je užitečné, aby mohly být vždy rozlišeny smíšené působnosti planet.
  5. Lze totiž snadno vypozorovat, že na základě vztahů ročních období, staří živých bytostí a světových stran, se mění do jisté míry základní působení hvězd. V postavení jim příbuzném mají výraznější vliv a silnější působnost, jako horké hvězdy na horkých místech a vlhké ve vlhkých. Naopak v protivných místech je působnost snížena a slabší, jako v chladných místech horké planety a v suchých vlhké. U ostatních platí analogie toho kterého druhu směsi.


Přeložil Jan Janoušek
Související překlad