11. O SILÁCH ČTYŘ SVĚTOVÝCH STRAN
1. Podobně se odlišují i čtyři strany a místa horizontu, v nichž berou svůj počátek
obvykle vanoucí větry. Východní strana je převážně suchá, neboť v ní vycházející Slunce
tehdy prvně začíná vysušovat noční vlhkost. Větry z ní vanoucí, jež obecně nazýváme
východními, jsou bez vláhy a vysušují.
2. Polední strana sama je nejteplejší, neboť Slunce na vrcholu své dráhy nejvíce pálí
a Střed nebe vzhledem k postavení Země je více nakloněn k jihu. Větry z této strany
vanoucí, které se obecně nazývají jižní, jsou teplé a pomáhají růstu.
3. Západní strana sama je vlhká, protože v ní začíná Slunce vydávat vláhu, kterou
přes den vsáklo. Větry odtud vanoucí, které souhrnně jmenujeme Zefyros, jsou čerstvé
a vlahé.
4. Severní strana je sama o sobě nejchladnější pro sklon naší Země a největší
vzdálenost od původu tepla - Slunce na vrcholu jeho dráhy, neboť je právě jeho
opakem. Větry z ní vanoucí, souhrnně nazývané Boreás, jsou chladné a mrazivé. Toto
rozlišení je užitečné, aby mohly být vždy rozlišeny smíšené působnosti planet.
5. Lze totiž snadno vypozorovat, že na základě vztahů ročních období, staří živých
bytostí a světových stran, se mění do jisté míry základní působení hvězd. V postavení jim
příbuzném mají výraznější vliv a silnější působnost, jako horké hvězdy na horkých
místech a vlhké ve vlhkých. Naopak v protivných místech je působnost snížena a slabší,
jako v chladných místech horké planety a v suchých vlhké. U ostatních platí analogie
toho kterého druhu směsi.
Přeložil Jan Janoušek