7. O ČASECH UDÁLOSTÍ
1. Druhý hlavní bod, tj. učení o čase předpověděných událostí a trvání jejich efektu,
je nutno prozkoumat, a sice následujícím způsobem. Protože jednotlivá zatmění se
neodehrají v různých oblastech ve stejnou dobu, ani se nekryje doba jejich trvání,
musíme stanovit nejprve pro každou krajinu čas odpovídající zatmění, její zeměpisnou
délku, z níž vypočítáme úhelné domy jako při stanovení nativity.
2. Poté stanovíme, kolik hodin za rovnodennosti ve vztahu k místu zatmění trvalo.
Když jsme toto zjistili, pak budeme usuzovat, že účinek věštby potrvá tolik let, kolik
hodin trvalo zatmění Slunce při rovnodennosti a tolik měsíců, kolik trvalo zatmění
Měsíce, přičemž začátek a sílící působení zjišťujeme z toho, jak se místo zatmění na nebi
chová k úhelným domům ascendentu.
3. Připadá-li místo východnímu horizontu, značí počátek události v prvních čtyřech
měsících po zatmění a k neprudšímu stupňování jejího působení dojde v první třetině
celého trvání. Odehrálo-li se ve Středu nebe, dojde k události v druhých čtyřech měsících
a k vystupňování v druhé třetině.
4. Dílčí zeslabení a zesílení působení odhadujeme z konjunkcí, k nimž dojde buď
v místech zatmění, nebo v místech, jež jsou s ním v aspektu, dále z oběhu ostatních
planet, kdykoliv planety ovlivňující událost tvoří aspekty s místem zatmění při svém
východu, západu, průchodu meridiánem nebo večerním východu. Kdykoliv vycházejí
a jsou v meridiánu, zesilují působení událostí, zapadají-li nebo jsou-li pod slunečními
paprsky či ve večerním východu, zeslabují je.
Přeložil Jan Janoušek