4. O SILÁCH PLANET
1. Všeobecně se přijímá, že Slunce má hřejivou sílu a mírně vysušující povahu. Jeho
působnost je pro nás ze všech planet nejpatrnější pro jeho velikost a zřetelnost jeho změn
v průběhu ročních dob, neboť čím více se přiblíží nadhlavníku, tím více uplatňuje tento
svůj vliv.
2. Měsíc má převahu ve zvlhčování, neboť je blízko Země a obklopen vlhkými
parami. Vůči tělům působí tak, že je změkčuje a velmi často je přivádí až k hnití.
Protože odráží sluneční paprsky, působí i mírně zahřívá.
3. Saturn působí převážně chladivě a tento chlad je poměrně vysušující, neboť je
zjevně nejvíce vzdálen od slunečního tepla a vlhkých par zemského ovzduší. Jeho díly se
jako i u ostatních těles řídí různými aspekty se Sluncem a Měsícem. Neboť více či méně,
tu tak, tu onak mění jejich aspekty uzpůsobením nebeských vlivů.
4. Mars má převážně vysušující a horkou povahu, vzhledem k ohnivé barvě
a blízkosti ke Slunci, neboť pod ním leží sluneční sféra.
5. Jupiter má povahu vyrovnanou, protože jeho dráha leží mezi chladným Saturnem
a žhavým Marsem. Zároveň otepluje i zavlažuje, a protože oteplování převažuje, je
původcem plodivých větrů, jež vznikají v jemu podřízených sférách.
6. Rovněž planeta Venuše má vyrovnanou sílu, ale v opačném smyslu. Lehce totiž
otepluje pro blízkost Slunce, nejvíce však zavlažuje tak jako Měsíc, který pro svou
velikost zbavován svých paprsků přitahuje vlhké páry, které obklopují Zemi.
7. Merkur je zcela obojetný, neboť tu se projevuje jako vysušující, a vlhkost sající,
protože nikdy není vzdálen od slunečního žáru, tu jako zavlažující, protože je soused
Měsíce, který opisuje nejtěsnější dráhu okolo Země. Jeho účinky se rychle mění na obě
strany, jako by byl poháněn rychlostí, s níž přebíhá podél Slunce.
Přeložil Jan Janoušek