Pavel Turnovský: Cyklus znamení zvěrokruhu - dvanáct kroků na cestě k univerzalitě
Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby. Dvanáct slov, která zná kdekdo, a přesto jen málokdo tuší jejich skutečný význam.
Každodenní střídání tmy (princip jednoty, jin) a světla (princip mnohosti, jang) nad zemským povrchem díky rotaci Země kolem vlastní osy je primární zkušeností, která se v podobě spánku a bdění promítá nejen do života lidí, ale i zvířat. Poměr tmy a světla se však mění ještě v druhém dlouhodobějším cyklu, který ovlivňuje i zbytek toho, co věda nazývá živou přírodou, tedy říši rostlinnou. Tato proměna je závislá na oběhu Země kolem Slunce, a zejména na tom, jak během ročního pohybu Země naklání svoji osu k Slunci. Oběžná rovina Země vůči Slunci - ekliptika - není totožná s rovníkem, svírá s ním úhel 23,5° a proto dochází na Zemi ke střídání ročních dob, což se nejzřetelněji projevuje na vegetačním cyklu. Toho jsou si lidé odpradávna vědomi, ale v okamžiku, kdy začali cílevědomě pěstovat obilí, nabyl tento cyklus do očí bijících astrosymbologických souvislostí.
Scénář tohoto mýtického dramatu nalezneme na každé mapě světa v podobě třech linek. Rovník, který dělí Zemi na dvě polokoule, a od něho na sever i na jih 23,5° vzdálené obratníky Raka a Kozoroha. Pás, který pokrývá asi čtvrtinu zemského povrchu, je široký 47° zeměpisné šířky, nazývá se tropické pásmo a vymezuje místa, kde jedině na Zemi může Slunce, a tedy i medium coeli dosáhnout zenitu. Čtyři nejdůležitější okamžiky během zdánlivého pohybu Slunce tímto pásmem vymezují počátek čtyř ročních dob. Než se vystřídají všechny sezóny, spatříme na nebi dvanáct novoluní nebo dvanáct úplňků, proběhne tedy dvanáct lunačních cyklů, které se dají ztotožnit s dvanácti měsíci jednoho roku, čili dvanácti kroky - fázemi jakéhokoli cyklického procesu. Tyto fáze jsou v astrologii ztotožňovány s dvanácti znameními zvěrokruhu. Jejich průběh budeme sledovat z pohledu obyvatele severní polokoule nejen proto, že naše astrologie na severní polokouli vznikla, ale i proto, že severní pól můžeme považovat za zenit celé planety Země, nad nímž obrazně řečeno bdí její Tvůrce.
V ročním vegetačním cyklu můžeme nalézt dva základní okamžiky. První, kdy se v semeni probudí životní síla a semeno začne klíčit, Slunce se nachází nad rovníkem a směřuje na sever. Jeho deklinace (vzdálenost od rovníku) je nulová. To je jarní rovnodennost, počátek jara a znamení Berana. O půl roku později se vegetační cyklus nachází v okamžiku, kdy semena opouštějí rostlinu, padají na zem a ukryjí se v napadaném rozkládajícím se listí jako příslib nového začátku. Slunce stojí opět nad rovníkem, ale směřuje na jih. To je podzimní rovnodennost, počátek podzimu a znamení Vah. V obou případech je poměr tmy (princip jednoty, jin) a světla (princip mnohosti, jang) vyrovnán. Ale v případě prvním začíná půlrok stabilní převahy světla nad tmou, v případě druhém půlrok stabilní převahy tmy nad světlem.
V těchto pololetích můžeme identifikovat okamžiky naprosté převahy jednoho z obou principů nad druhým. V naší zeměpisné šířce to je vždy v poměru dvě ku jedné. Když Slunce dosahne své nejsevernější deklinace, přibližně 23,5°, nastává letní slunovrat, začátek léta a znamení Raka, světlo převažuje nad tmou. V tomto okamžiku maximální převahy světla se tma jakoby vzpamatuje a začíná půlrok jejího neustálého růstu. Rostlina shazuje květ a v zárodku budoucího plodu se objevuje znovuzrozené semeno. O půl roku později dosahne Slunce své nejjižnější deklinace, nastane zimní slunovrat, začátek zimy a znamení Kozoroha, tentokrát tma převažuje nad světlem. V tomto okamžiku maximální převahy tmy dochází k znovuzrození světla a začíná půlrok jeho neustálého růstu, až k dalšímu vrcholu. Semeno v zemi a navíc pod příkrovem sněhu ukrývá v sobě potenciál příštího transformačního cyklu, neboť aktualizováno a naplněno bývá jenom velmi málo z toho, co do procesu vstoupilo jako ryzí, i když přesně definovatelná potencialita. Tento čtyřdílný proces vegetace, toto symbolické ukřižování semene se odehrává jako archetypální vzorec v každém organismu, v každém organickém procesu, který má začátek, vrchol, konec, případně nový počátek.
Všimli jsme si, že začátek divergentní poloviny cyklu, individualizace, zosobňování, pramení symbolicky v ohni, začátek konvergentní poloviny cyklu, kolektivizace, univerzalizace, zase ve vzduchu. Kulminace prvního polocyklu je pak spojována s vodou (bohatá vegetace, šťavnaté listy, voda stoupající rostlinami vzhůru), kulminace druhého se zemí (semena skrytá v zemi, plody v hlubinách sklepení). Tyto dva živly můžeme spojovat s kreativitou. V ročním cyklickém rituálu můžeme rozeznat čtyři akty. Jaro - nový cyklus se začíná objektivně projevovat, dochází k intenzivnímu organickému růstu - diferenciace. Léto - organický růst vrcholí a zastavuje se, dochází k nasazení a posléze k růstu plodů - stabilizace. Podzim - objektivní výsledek procesu, plody plné semen jsou sklizeny a svezeny na hromady, objektivita přechází do latentního stavu - skupinová integrace. Zima - semena jsou nadějí budoucnosti, setba nebo příprava na setbu - kapitalizace.
Čtenář astrologických publikací si zvykl, že živly bývají spojovány s nejrůznějšími principy, psychickými projevy a funkcemi a jevy. Od klasické antické teorie čtyř letor (oheň - cholerici, vzduch - sangvinici, voda - flegmatici, země - melancholici), přes čtyři skupenství hmoty (země - pevné, voda - kapalné, vzduch - plynné, oheň - plazmatické), po jungiánskou typologii (oheň a vzduch v podobě kladných, mužských znamení - extroverze; voda a země v podobě záporných, ženských znamení - introverze). Liz Greene má za to, že oheň odpovídá intuici, voda cítění, vzduch myšlení, země vnímání, k čemuž máme vážné výhrady. Vidíme, že každá škola vytváří tato spojení téměř voluntaristicky, korelace si většinou odporují a výsledkem je dojem, že pravdu mají všichni a nikdo.
Živly ve své podstatě nemohou být ničím jiným než různým projevem, různou formou unitární energie, která prýští Sluncem. Cokoli aby bylo učiněno dobře, musí být provedeno na tři způsoby. Tak i živly musí existovat ve třech různých vztazích mezi energií a formou, ve třech modech. Kardinální - základní modus živelné energie je zrozen za kritických podmínek rovnodenností a slunovratů a představuje ohromnou hybnou sílu, princip změny, aktivní intenzivní životní zkušenosti a projevy; doména ducha Beran, Rak, Váhy, Kozoroh. Fixní - pevný modus kardinální podobu energie soustřeďuje, dává ji hlubší a přesnější výraz, představuje princip omezení, formování a struktury; doména duše Býk, Lev, Štír, Vodnář. Mutuální - proměnlivá, lépe vzájemná, rozdávají energii generovanou v kardinálních a soustředěnou ve fixních znameních. Představují princip adaptace a flexibility, spojují fixní a kardinální modus; doména mysli Blíženci, Panna, Střelec, Ryby. Teprve kompletní celek všech tří modů tvoří rozvinutou osobnost.
Vraťme se na okamžik ke znamením fixního modu. Slunce prochází jejich vrcholem, patnáctým stupněm, uprostřed ročních dob, kdy koncentrace energie dosahuje maxima. Už jsme naznačili, že znamení zvěrokruhu jsou vymezena spíš deklinací než ekliptikální délkou. Slunce se “pohybuje” denní rychlostí, která se zvolna mění od 0°5712 do 1°0110. Změna jeho deklinace probíhá mnohem strměji, od 0°0014 při slunovratech do 0°2241 za rovnodenností. Býk a Štír následují po rovnodennostech, a tak mají za úkol nejdynamičtější, nejživější pobobu energie zachytit, ztvarovat a soustředit. 15° Býka dá energii směr, cíl, a tak i smysl a účel. 15° Štíra jí pomůže k identifikaci s něčím vyšším, nebo naopak hlubším. Lev následuje po letním slunovratu a soustřeďuje tedy energii k projevům individuální osobnosti. Vodnář následuje po slunovratu zimním, soustřeďuje energii do kolektivní, společenské formy. Z posloupného hlediska vidíme v individualizující hemisféře energii, formující na 15° Býka individuální bytost. Na 15° Lva naopak individální bytost energii užívá. V kolektivizující hemisféře energie na 15° Štíra (Orel) formuje univerzální bytost, na 15° Vodnáře (Anděl) univerzální bytost energii užívá (“voda”, kterou anděl vylévá z nádoby).
Ohnivá znamení jsou třemi aspekty energie, která vytryskla na prapočátku cyklokosmického procesu, a potom prochází nesčíslnými transformacemi.
Beran je elektrickou energií v podobě jiskry. Energie počátků života, pohybu, existence, nových potencialit. Touha být, životní instinkt. Elektrická energie.
Lev je sluneční podobou energie, individualizovanou galaktickou energií. Královské Slunce je prozatímním stadiem traspersonality. Energie, kterou šíří kolem sebe, není jeho energií, pouze jím tryská, má ji propůjčenu z vůle boží. Druhý přerod, zrození individuality. Vůle k moci jako projev ega, touha předvést svoji sílu a moc. Trůn pro ego a projevy jeho myšlenkových pochodů.
Střelec je oheň vzniklý třením, tedy oheň civilizovaný. Energie, která buduje, udržuje a rozšiřuje civilizaci, to znamená energie přenášená z generace na generaci, zaměřená do dálky a do budoucnosti. Třít se může i šíp o lučiště. Třetí přerod, zrození lidské civilizace, zasvěcení společné věci, soupeření, anebo válka.
Voda představuje sílu základních životních rytmů. Příliv a odliv. Schopnost cítit a reagovat jako organismus.
Rak je domov primární louže, z níž všichni pocházíme. Malá vodní hladina mikrokosmu, v níž se zrcadlí makrokosmos. Oběhové systémy umožňují pocit celistvosti, a tím i primární vědomí sebe sama na úrovni cítění a reagování.
Štír je voda, která spojuje jedince se větším celkem. Záliv individuálního vědomí je spojen průlivem společenského, skupinového vědomí s oceánem vědomí kolektivního. Nebo také nevědomí. Je to přechodné stadium mezi Rakem a Rybami
Ryby jsou vodou oceánu, obrovského živého funkčního strukturovaného prostředí, které má svůj rytmus, obyvatele i kulisy. Jedinec se v Rybách stává součástí organizovaného všelidského celku a podílí se na jeho rytmu produkce a distribuce.
Vzduch je všudypřítomný prostředek komunikace, sdružuje jednotlice do činorodých skupin, dává jim novou společenskou a duchovní dimenzi. V mnoha jazycích znamená vzduch totéž co duch. Jako duch i vzduch si vane kam chce, překračuje hranice, prochází plicemi všech živých tvorů a lidí bez rozdílu ras a národností.
Váhy jsou počátkem kolektivizace, ne harmonie, jak se obvykle naivně tvrdí. Váhy rodí archetypální hodnoty, které sjednocují všechny lidské bytosti. Duch svatý činí ze všech lidí bratry a sestry, děti archetypálního Otce.
Vodnář koncentruje archetypální hodnoty do kulturních institucí nebo do postavy anděla, který ztělesňuje společenské a náboženské ochranné funkce. Archetyp je nadosobní, kosmickou odpovědí na kolektivní potřeby.
Blíženci distribuují informace, které kulturní instituce shromáždily nebo vyprodukovaly. Je to znamení člověka, který se pohybuje na relativně rozvinuté kulturní úrovni, která mu umožňuje komunikaci se skrytými silami a transcendentními formami existence.
Země neznamená pevné skupenství hmoty, které je iluzorní, ale gravitační síly udržující molekuly, atomy a subatomární částice pohromadě v pohybujících se strukturovaných a organizovaných celcích. Stejné síly fungují i v psychice, kde formují ego. Pevnost, solidnost se má stát solidaritou, svorností.
Kozoroh je vůle, která vede k integraci pod ústřední kontrolou. Síla, která drží společenství pohromadě, zejména v krizové situaci.
Býk představuje sílu, která umožňuje lidským bytostem a vůbec všem živým organismům hrát biologickou roli uprostřed životního prostředí.
Panna symbolizuje intelektuální a tvůrčí schopnosti, které umožňují nalézt v individuální osobnosti, výsledku biologické a psychické reintegrace, ty nejdůležitější a nejcharakterističtější rysy, s nimiž pak jednotlivec vstupuje do kolektivu.
Cyklicky se interakce mezi znameními zvěrokruhu odehrává podle následujícího scénáře.
Jarní rovnodennost plodí energii ohně - Beran (kardinální, základní oheň), ta je pak koncentrována Býkem (fixní, pevná země) a rozváděna Blíženci (mutuální, vzájemný vzduch). Tento proces se odehrává na pozadí skrytého živlu vody.
Letní slunovrat plodí energii vody - Rak (kardinální, základní voda), ta je pak koncentrována Lvem (fixní, pevný oheň) a rozváděna Pannou (mutuální, vzájemná země). Tento proces se odehrává na pozadí skrytého živlu vzduchu.
Podzimní rovnodennost plodí energii vzduchu - Váhy (kardinální, základní vzduch), ta je pak koncentrována Štírem (fixní, pevná voda) a rozváděna Střelcem (mutuální, vzájemný oheň). Tento proces se odehrává na pozadí skrytého živlu země.
Zimní slunovrat plodí energii země - Kozoroh (kardinální, základní země), ta je pak koncentrována Vodnářem (fixní, pevný vzduch) a distribuována Rybami (mutuální, vzájemná voda). Tento proces se odehrává na pozadí skrytého živlu ohně.
Z toho všeho, co jsme si řekli o podstatě cyklu znamení zvěrokruhu, vyplývá, že se jedná o stále probíhající vztah mezi silami tmy (princip jednoty, jin) a silami světla (princip mnohosti, jang). Jang a jin jsou dvěmi tvářemi, rubem a lícem energie čchi, která by v našem pohledu byla unitární vesmírnou energií, formující na nižším stupni galaxii, na ještě nižším stupni energii prýštící skrze Slunce do planetární soustavy. Zvěrokruh euroamerické astrologie tedy nemá nic společného se souhvězdími, jak se někteří astrologové i neastrologové, ba dokonce i C. G. Jung domnívají. Je nesmyslné umisťovat zvěrokruh okolo sluneční soustavy, neboť vzniká ze vztahu Země a Slunce. Stejně tak všechny ostatní planety mají své zvěrokruhy, což nás začne v brzké době zajímat i z praktického hlediska. Zodiak musí být umístěn do bezprostředního okolí Země, kterou jako aurický obal obklopuje. Kromě toho je mylné představovat si ho jako pás kolem Země. Ve zvěrokruhu se soustřeďují tvořivé univerzální síly, které formují životní substanci během procesu jejího růstu a vývoje. Tak jak sluneční parsky dopadají během roku pod různými úhly na zemský povrch, oživují příslušné “informace”, které rozdělujeme do dvanácti zodiakálních druhů. Zodiak tak představuje rozhraní, na němž se univerzální promítá do jednotlivého. To se děje nejintenzivněji v místech, kde ho protínají hroty domů, zejména hlavní osy horoskopu jedince.
Beran: kardinální - základní oheň / vnitřní voda, klíčový význam: odvaha Cyklický význam: Vyrovnání sil dne a sil noci vede k novému cyklu organického života. Z oceánu nevědomí (Ryby) se vynořují nové potenciality a nové formy vědomí. Idea jáství, prvotní archetypální struktura jedince. Počáteční tvůrčí energetický impulz bytí zahajuje proces formování osobnosti. Vůle projevit se.
Býk: fixní - pevná země / vnitřní voda, klíčový význam: nebýt dychtivý Cyklický význam: Býk soustřeďuje Beranovy impulzy, poskytuje jim větší hloubku, dává jim smysl a směr, umožňuje jim prosadit se hmatatelným způsobem. Spontánní projevy vlastní přirozenosti. Úsilí sžít se s hmotou, posílit sebevědomí a uplatnit se. Energie jako substance.
Blíženci: mutuální - vzájemný vzduch / vnitřní voda, klíčový význam: intelektuální poctivost Cyklický význam: Vyjadřování a sdílení Beranových impulzů soustředěných Býkem. Energie je použita na subjektivní mentální úrovni. Mysl se noří do větších hloubek. Sdružování, sdílení, komunikace, spojení s životním prostředím, tvorba systémů a technik k jeho poznání, poznávání a vytváření přirozených konkrétních vztahů.
Rak: kardinální - základní voda / vnitřní vzduch, klíčový význam: citlivost Cyklický význam: Za nejdelšího dne a nejkratší noci dosahuje organický růst vrcholu a nejvyšší složitosti. Nezbývá než stabilizovat dosaženou úroveň, soustředit energii a zabezpečit další činnost v podobě vyjadřování osobitosti navenek, vytvořením pevné základny. Touto pevnou základnou se může stát rodina, která poskytuje prostředí k integraci zrající osobnosti. Kolektivní se začíná zmocňovat individuálního, což si vynucuje radikální čin.
Lev: fixní - pevný oheň / vnitřní vzduch, klíčový význam: prostota Cyklický význam: V Raku byly dány osobnosti konkrétní, pevné základy, teď se může osobnost projevovat navenek. Identita je potvrzena, jedinec se snaží rozšířit své pole působnosti do společenské oblasti, dosáhnout sebeuspokojení a uznání. K tvořivému sebevyjádření je použita biopsychická energie, která je vedena symbolicky ze srdce do hlavy.
Panna: mutuální - vzájemná země / vnitřní vzduch, klíčový význam: úsudek Cyklický význam: Jedincův vstup do vyššího celku lidí (následující znamení Vah) vyžaduje očistnou fázi introspekce, sebekritiky a sebenápravy. Třídění plodů. K tomu je potřeba objektivnějšího způsobu myšlení, rozlišovacích, analytických a kritických schopností. Hodnocení výsledků činností z předchozích fází, náprava škod způsobených sobě i jiným přehnanou emocionalitou Lva. Soud nad sebou samým a životním stylem, tvůrčími aktivitami. Změna orientace. Repolarizovaná energie.
Váhy: kardinální - základní vzduch / vnitřní země, klíčový význam: vyrovnanost lásky Cyklický význam: Podzimní vyrovnání sil světla a tmy přivádí jedince k vyššímu celku, lidskému společenství. Sdružování s ostatními na bázi rovnosti, na základě společného systému hodnot, ideálů a standardů, spolupráce a společná aktivita. Snaha o objektivitvní společenské vědomí. Energie skupinové spolupráce. Tradičně bývá spojován se vztahy, partnerstvím, oceňováním umění, krásy, harmonie
Štír: fixní - pevná voda / vnitřní země, klíčový význam: nesoutěžící zdatnost Cyklický význam: Štír soustřeďuje a prohlubuje předchozí kolektivizační impulz tvůrčí spoluúčastí. Tlak splynout s ostatními jedinci, vytvořit tvůrčí organický celek, podílet se na výsledcích a plodech vztahů, vyměňovat si životní energie, například v podobě hlubokých skupinových emocí. Sexuální energie. Tvůrčí tenze.
Střelec: mutuální - vzájemný oheň / vnitřní země, klíčový význam: tvůrčí představivost Cyklický význam: Pokusy o splynutí s ostatními jedinci do organického celku Štíra vedou u jedinců ve Střelci k naprostému ztotožnění se se společenským celkem, a k rozplynutí se v něm. Další přerod, tentokrát zrod civilizace. Energie je použita na abstraktní, sváteční, syntetizující myšlení, k poznání univerzálních vztahů a k zajištění skupinové expanze. Abstraktní, filosofické, společensko-kulturní a náboženské záležitosti.
Kozoroh: kardinální - základní země / vnitřní oheň, klíčový význam: sebedůvěra Cyklický význam: Zimní slunovrat, naprostá převaha tmy nad světlem, dovedly shromažďování životních sil na vrchol. Kolektivní energie. Jedinec dosahuje plné společenské, politické, nebo duchovní identity, integrace, autority, jeho bezpečí zajišťuje společnost a jeho postavení v ní.
Vodnář: fixní - pevný vzduch / vnitřní oheň, klíčový význam: smysl pro humor Cyklický význam: Jedinec se stává společenskou bytostí, pokud v předchozím procesu obětoval své egoistické postoje a smysl pro svoji výjimečnost. Energie je použita k vyjadřování se v širokém společenském, kolektivním, kulturním kontextu. Snaha o reformu, o vyjadřování nových postojů a nových hodnot
Ryby: mutuální - vzájemná voda / vnitřní oheň, klíčový význam: víra v budoucnost Cyklický význam: Konečná fáze jednoho každého cyklu, která vede k hodnocení jeho výsledků a k jejich zobecenění, k univerzalizaci zkušenosti. Psychická energie vede meditací k opětovné repolarizaci před začátkem nového cyklu, k odloučení od společnosti a k vyrovnání konfliktů mezi jedincem a kolektivem, k vzájemné výměně konečných produktů společné aktivity. Co jsme zaseli, to také sklízíme. Buď rozpad, rozklad a uvěznění, nebo zdraví, štěstí, pocty a prestiž. Kolektivní nevědomí, z něhož se opětovně na počátku nového cyklu vynořuje obohacené individuální vědomí.
Přestože nám zvěrokruh poskytuje v první řadě informace obecné, všelidské, archetypální, lze i v něm identifikovat různé úrovně. Podle Rudhyara funguje vždy prvních pět stupňů znamení převážně na biologické / akční úrovni, druhých pět stupňů na úrovni emocionálně / společensko-kulturní a třetích pět stupňů na úrovni individuálně / mentální. Další pětice toto rozlišení opakují. Z pozdějšího pohledu pak interpretujeme zvěrokruh na biologické úrovni jako elektromagnetické pole, které obklopuje Zemi. Dopadající paprsky v něm uvolňují dvanáct základních druhů energie. Poloha Slunce na ekliptice v okamžiku zrození lidské bytosti, určuje druh energie, jíž jsou živeny jedincovy biologické procesy. Na společensko-kulturní úrovni dosahlo lidské poznání významného posunu, což se projevilo rozdělením ekliptiky do třistašedesáti stupňů; ty tvoří základní archetypální strukturu jakéholi cyklického organického procesu, do nějž vstupuje vědomí. A je to společenství třiceti stupňů, jedincovo sluneční znamení, které popisuje charakterové vlastnosti, osobnostní faktory, s nimiž se jedinec bez komplikací zařazuje do vztahů v rodině a společnosti, aniž by se střetl s vládnoucí autoritou. Na individuální úrovni přenášíme pozornost do vztahu mezi znameními a hroty domů, zejména hlavních os horoskopu. Jak už jsme uvedli výše, tyto vztahy ukazují, jak se obecné, univerzální, promítá do zvláštního, jednotlivého. Na transpersonální úrovni zvěrokruh v podstatě mizí a uprazdňuje místo hvězdám a zenitu.
To nás přivádí k ještě jedné důležité věci. Viděli jsme, že znamení zvěrokruhu nejsou totožná se souhvězdími. Tropický zvěrokruh po souhvězdích klouže zpětným pohybem, což je způsobeno kuželovitými výchylkami zemské osy, na kterou působí gravitační síly mezi Sluncem (precese), Lunou (nutace) a Zemí. Severní část zemské osy směřuje během 26 000 let, tomuto údobí říkáme Platónský rok, k různým hvězdám, a tak i bod jarní rovnodennosti couvá ekliptikálními souhvězdími rychlostí 1° za přibližně 72 let. V současnosti je rozdíl (sanskrtsky ajanámša) mezi začátky znamení Berana a souhvězdí Berana necelých 30°. Kolik je to přesně, nikdo neví, neboť hranice souhvězdí jsou arbitrární. Pro přesnější výpočty se musí měřit vzdálenost jarního bodu k vybrané hvězdě, jíž se říká fidux. Podle toho, kterou hvězdu zvolíme, takové výsledky dostaneme. Pokud zvolíme Aldebarana jako sideralisté Cyril Fagan a Donald Bradley, zjistíme, že k 1. lednu 2000 se jarní bod (synetický jarní bod - synetic vernal point - SVP) nalézá na 5°16 souhvězdí Ryb. To znamená, že hranic souhvězdí Vodnáře dosahne SVP až v roce 2380, což by byl také podle sideralistické školy rok přechodu z “věku Ryb” do “věku Vodnáře”. Podle toho by “věk Ryb” začal v roce 220 po Kr. Kdybychom považovali za fiduciální hvězdu Spiku, posunuly by se přechody přibližně o dalších 70 let.
Pohleďme na tento problém z jiné strany. Názory na to, která hvězda je ta pravá, a tedy natolik důležitá, že může být považována za fidux, se různí. Existuje však jeden bod, na jehož důležitosti bychom se mohli shodnout všichni. Jelikož považujeme za základní útvar vesmíru galaxii, měl by tímto bodem být její střed. Polohu galaktického centra Mléčné dráhy, která je naší galaxií, můžeme určit ve všech astronomických souřadnicích, tedy i v ekliptikální délce. Díky precesi a nutaci se i jeho poloha pozvolna mění. K 1. lednu roku 2000 je to 26°51 tropického znamení Střelce. Hledejme, kdy v minulosti jeho poloha s počátkem tropického znamení Střelce souhlasila, to znamená, kdy byla 240° od jarního bodu, a tedy i od počátku souhvězdí Berana. Pokud použijeme nejnovější precesní konstanty, zjistíme, že to bylo někdy na podzim roku 69 po Kr. Čím je toto datum zajímavé, abychom ho mohli považovat za konec “věku Berana” a počátek “věku Ryb”? V té době zuří “židovská válka”. V roce 70 po Kr. padl Jeruzalém a 10. září byl dobyt vnitřní Chrám. Židé a prvotní žido-křesťané, tehdy jediní nositelé monoteismu, se rozptylují do diaspory a začínají fungovat jako kvas mezi ostatními národy. Dny starého světa, kdy EHJE AŠER EHJE byl uctíván nejprve osamělými rodinami (Abra-h-am), později národem, posvátným kmenovým svazkem Izraele (Mojžíš), se naplnily. Od té doby je JHVH zvěstován v křesťanské podobě celému světu. Hledám-li hlavní téma“věku Ryb”, nespatřuji ho v křesťanství, neboť šest set let po něm vznikl islám, ale nacházím ho v šíření myšlenky monoteismu a v globalizaci. Během posledních dvou tisíc let se lidstvo v několika vlnách převalilo oceány i pevninami a zaplavilo téměř všechna možná i nemožná místa na Zemi. Tento proces není dokončen, zbývá ještě mnoho dosud neobyvatelných a neobydlených míst, ale i na ně jednou dojde a budou lidmi “zatopena”. V současnosti dochází k dalšímu důležitému jevu, a tím je mnohdy bolestivé zapojování i těch nejodlehlejších lidských komunit do zatím primitivní sítě Lidstva-jako-celku. Fázi zušlechťování a univerzalizace máme teprve před sebou. Přičteme-li k roku 70 oněch přibližných 2160 let Platónského měsíce, dostaneme rok 2230, kdy by měl nastat přechod do “věku Vodnáře”. Na podporu svého tvrzení mohu uvést například roky 1866, kdy jarní bod vstoupil do 4° souhvězdí Ryb, a říjen 1938, kdy přešel do 3° stejného souhvězdí. Tato data jsou i povrchním znalcům dějin dobře známa a nepotřebují komentář.
Kapitola z připravované knihy Astrologie pro statečné.