<= Index  <= Zpět

Dane Rudhyar: Mé astrologické stanovisko

Poznámka vydavatele

Tato esej, která vznikla počátkem loňského léta, měla původně být jednou z kapitol knihy, v níž Rudhyar zamýšlel co nejvýstižněji a nejjasněji formulovat svůj postoj k mnoha základním tématům, která mají zásadní význam pro ty, kdo se pokoušejí zorientovat se ve zmatcích přechodu jednoho velkého Věku ve druhý. Vzhledem k tomu, že kniha nemohla být do roku 1974 vydána, měli jsme za to, že je nutno tuto esej o astrologii pro Rudhyarovy studenty vydat. Je zaměřena na základní principy a přístup k astrologii, tak, jak jej rozvíjel během uplynulých 40 let.

Po celý svůj dlouhý život (narozen v Paříži 23. března 1895) se Rudhyar zabýval základními tematickými otázkami z několika oblastí, které zaměstnávají jeho plodnou mysl - z oblasti hudby, poezie, malířství, filosofie, psychologie, astrologie, a studia toho, co by mělo být učiněno jako příprava a budování nové společnosti. Ač je nejšířeji znám jako astrologický autor a iniciátor Mezinárodního výboru humanistické astrologie (na tomto poli je nepřetržitě aktivní od roku 1932), zaujímá rovněž dosti ojedinělé místo v historii avantgardní hudby.

Jeho zájem o hudbu, zejména orientální, jej poprvé přivádí do Spojených států, v roce 1917, u příležitosti slavnostního představení jeho symfonie v newyorské Metropolitní opeře. Po celý život pak pracuje s hudbou a tónem jako s transformační silou. Na jaře letošního roku se účastní dvou představení svých klavírních kompozic v podání Michaela Sellerse v Kalifornii a New Yorku. Orion Records nedávno vydala nahrávku Rudhyar Piano Music s Michaelem Sellersem. Rudhyar, žijící nyní v jižní Kalifornii se svou mladou ženou Tanou, v současné době píše knihu o orientální hudbě.

Poslání, které přivádí Rudhyara do Ameriky, volání po celosvětové transformaci a po vybudování vskutku globální společnosti, nachází výraz v mnoha jazycích - nejen v hudbě. Ve své knize Planetarization of Consciousness staví základ nové syntézy východní a západní filosofie a psychologie; v knize Directives For New Life - která je krátkou předehrou širší práce s názvem We Can Begin Again-Together (ta má vyjít na podzim 1973) - se snaží nejen o kritickou studii “zaručených” ideálů naší západní společnosti, ale i o formulaci některých zásadních principů, na nichž by měla být založena nová kultura a civilizace. Tato esej, My Stand on Astrology, připojuje ještě kritiku současné astrologické praxe a jasně proklamuje, jaký by měl být humanistický a bytostně duchovní přístup k astrologii, zaměřené na člověka.

V průběhu života Rudhyar využívá mnohých komunikačních prostředků - od hudby, malby, filosofie a poezie až k jazyku astrologie - k tomu, aby vyjádřil svůj trvalý cíl: zbořit tradiční, vyhraněné struktury minulosti a probudit v každém z nás možnost transformovat se a plněji, smysluplněji se účastnit společenství Člověka. Jeho volání není lehké uslyšet; a ještě daleko těžší je přijmout výzvu, kterou dává, a čelit jí. Jak říká v My Stand on Astrology: “Žít život sebe-aktualizace a transcendentního vývoje, to je ten nejsvízelnější proces...a přesto je to dnes naše jediná naděje v ”humanistickou” budoucnost a společenský řád, založený na kvalitativních hodnotách a na té svobodě, která je vlastně vázaností a oddaností spirituálním hodnotám.”

Sura
Palo Alto, Kalifornie
23. září 1972

*

Začnu tím, že zde znovu promluvím o všem, co mě vedlo ke studiu astrologie a k rozvoji postoje, který zaujímám při prezentaci a interpretaci astrologických principů. Snažím se pro ony principy najít soudržné, logické a psychologicky průrazné užití, bez ohledu na to, v co se v astrologii tradičně věří a co se praktikuje, a o co usilují současní astrologové, jakkoli jsou jejich snahy z jistých hledisek hodnotné.

O astrologii jsem se začal zajímat, když jsem pobýval v Hollywoodu, blízko Krotona Institute, tehdy amerického sídla Teosofické společnosti. Měl jsem svou nativitu, kterou mi sestavil, vyložil a poslal Hazelrigg (tehdy známý astrolog); a během zimní sezóny 1920-21 jsem navštěvoval kurs jedné paní, která nás konvenčním způsobem učila, jak sestavit a interpretovat horoskop.

V té době jsem se zajímal hlavně o komponování hudby a začínal jsem pronikat do orientální hudby i filosofie. Příležitostně jsem studoval různé horoskopy, a svou první “profesionální” práci jsem udělal na podzim 1928. Někdy kolem podzimní rovnodennosti roku 1930 jsem byl představen Marcu Edmundu Jonesovi, který tehdy žil a učil v Hollywoodu. Krátce nato jsem odešel do New Yorku a tehdy jsem dostal první cyklostylované kursy astrologie, které tehdy Marc Jones rozesílal členům své Sabiánské společnosti; nikdy jsem se však k jeho skupině nepřipojil ani jsem nenavštěvoval jeho kurs, a on mě k tomu nikdy ani přímo nevybídl.

Velmi mě zaujaly filosofické obzory, které jeho kursy otevíraly, a logické, zřetelné formulace idejí, které nabízely. Následující zimu jsem v Bostonu napsal sedm brožurek, nazvaných Harmonic Astrology, které obsahovaly podstatu lekcí, které jsem vedl. Jedna z nich byla loni - v březnu 1972 - přetištěna v The Aquarian Agent. V létě 1932 jsem, dost nemocný a bez peněz, napsal Harmonic Psychology, leták, jehož převážná část je citována v mé dnes široce známé knize, The Astrology of Personality.

V onom letáku jsem citoval Carla Junga, jehož proslov na Wilhelmově pohřbu jsem četl dva nebo tři měsíce předtím. S jeho myšlenkami jsem do té doby nebyl příliš dobře obeznámen; až v létě 1933, kdy jsem pobýval na farmě paní Garlandové v Novém Mexiku, jsem si přečetl všechna jeho do té doby přeložená díla. Hned mě napadlo, že bych mezi Jungovými myšlenkami a reformulovaným typem astrologie mohl rozvíjet řadu spojitostí. Rok předtím totiž má přítelkyně, Ivah Krupp Bradleyová, dala mé brožurky Harmonic Astrology člověku, s nímž se náhodně seznámila, Paulu Clancymu, který právě, bez potřebného finančního krytí, zakládal malý časopis s úmyslem popularizovat astrologii. Velmi se mu líbilo, co jsem napsal, a požádal mě, zda by mohl mých šest brožurek ve svém časopise otisknout. Časopis nebyl úspěšný, roku 1932 však Clancy založil nový, nazvaný American Astrology.

Setkal jsem se s Clancym toho roku na podzim v New Yorku, kde jsem trávil zimu. Vyložil jsem mu své myšlenky a on nadšeně prohlásil, že otiskne vše, co o tom napíšu. Stalo se a časopis měl od roku 1934 veliký úspěch. Alici Baileyové, s níž jsem se seznámil počátkem roku 1920 v Hollywoodu, se články líbily, a pobízela mě, abych tato témata rozvinul v širším pojednání. Nabídla mi vydání této práce u Lucis Press, nakladatelství, které s manželem založili ve spojení s Arcane School, novou teosofickou skupinou. Výsledkem je kniha Astrology of Personality, obsahující v zárodku mé základní představy o astrologii, holismu a cyklických procesech existence. Napsal jsem ji o prázdninách 1934 a 35 v Novém Mexiku, a dokončil v Hollywoodu roku 1936.

Ač jsem se nikdy nepřipojil k Arcane School, velmi obdivuji Alici Baileyovou, její vnitřní zaujetí pro práci, kterou dělá, její osobní statečnost a sílu charakteru. Její rané knihy, zejména Treatise on Cosmic Fire (Pojednání o kosmickém ohni), kterou psala v době, kdy jsme se v roce 1920 seznámili, na mě silně zapůsobily. Její nabídka, že podstoupí riziko vydání mé knihy, mě tak dojala, že jsem jí knihu nejen věnoval, ale několikrát jsem se v textu zmínil o myšlenkách, které prosazovala, protože souvisely i s díly paní Blavatské Isis Unveiled a Secret Doctrine, které mnoho znamenaly pro vývoj mého vnímání historie a mé hlubší mysli.

Jak šla léta, vedly mě těžké zkušenosti k určité repolarizaci mého filosofického přístupu, a k tomu, že jsem zapochyboval o mnoha věcech, které jsem dříve bezvýhradně přijímal. Do jisté míry to ovlivnilo můj přístup k astrologii. Dostával jsem mnoho dopisů od lidí, kteří byli velmi zneklidněni analýzami ”dobrých a špatných stránek” svých horoskopů a nezodpovědnými předpověďmi některých astrologů. Donutily mě uvědomit si psychologické nebezpečí, které se skrývá v nezodpovědných astrologických výkladech nativit. Snažil jsem se proto zdůrazňovat psychologickou zodpovědnost profesionálního astrologa a teoreticky rozvinout důsledný přístup k těm astrologickým faktorům, které se úžeji vztahují k individualitě a k možnostem růstu člověka, jehož horoskop se zkoumá. Stále více jsem zdůrazňoval nutnost holistického pohledu na horoskop, a význam domů, stejný, ne-li větší než důležitost znamení zvěrokruhu. Posun důrazu od zvěrokruhu k domům se zdál ještě významnější a vskutku zásadní od chvíle, kdy Cyril Fagan přišel se “siderickým zodiakem”, čímž dodal tomu, co bývalo tradičním základem astrologické interpretace, ještě nejasnější povahy.

Stále intenzivněji jsem se zabývat potřebou přeorientování tradičních koncepcí i astrologické praxe v duchu své obecné filosofie bytí. Tato filosofie je detailně vyložena v mé nedávné knize Planetarization of Consciousness* (Planetarizace vědomí) (*Servire, 1969; Harper and Row, 1972), pracuji na ní však již od roku 1928 a zvláště pak od dob zásadně důležitých zdměn v mém životě v letech 1938-39, 1941-42 a 1954. Tato filosofie, založená na metafyzických principech známých v Číně a Indii, se snaží nově formulovat přístup k psychologii, filosofii, metafyzice, etice a mezilidským vztahům. Je oproštěna nejen od materialistické předpojatosti naší západní tradice, ale i od povyku, jaký se dnes dělá kolem esoterních “zjevení” a neprůkazných okultních tvrzení.

Žijeme v době, kdy - zejména mezi zmatenou a vykořeněnou americkou mládeží - se vše, co přináší nezvyklé myšlenky a praktiky, zdá přijatelné, zvláště když byly tyto myšlenky naší oficiální západní mentalitou pověžovány za nepřijatelné či dokonce nebezpečné. Málo kdo se namáhá zkoumat zdravým rozumem platnost halasných proklamací, obkolopených aureolou exotiky či pronesených lidmi, kteří se chlubí fascinujícími neobvyklými prožitky nebo schopnostmi. Málokdy najdeme člověka, který má zájem hodnotit, co je mu předkládáno, na základě principů, které lze aplikovat na celou lidskou existenci, a na základě důslednosti, s níž jsou aplikovány.

Je to částečně dáno anglosaskou empirickou tradicí, podle níž téměř úplná závislost na “faktech” a “zkušenostech” nahrazuje obecné ideje a spoléhání na intuitivně vycítěné, avšak vzápětí důsledně rozvíjené principy. Samozřejmě je nutno užívat obou přístupů, avšak základ vědění, které je tvůrčí a prosté matoucí nahodilosti osobní zkušenosti, spočívá, jak jsem přesvědčen, na metafyzických principech, z nichž vycházejí osobní tvrzení a takzvaná “fakta”. Ona fakta lze interpretovat podle měnící se nálady či ukvapeně formulovaných názorů; mohou též být ovlivněna emocionální přitažlivostí silné osobnosti.

Astrologie je obzvlášť úrodnou půdou pro pěstění neopodstatněných osobních názorů, založených na astrologově – nutně omezené - zkušenosti. Proto je velmi vítaný současný trend “vědecké”, statistické a kritické analýzy tradičních postulátů, jichž jsou astrologické učebnice plné, nese to však s sebou týž zárodek tragického zneužití jako celá moderní věda, zejména její technické aspekty. “Fakta” lze použít k destrukci integrity lidské bytosti, a to i tehdy, jsou-li korektně zjištěná, to proto, že jsou-li člověku předložena prostřednictvím jiného člověka nebo knihy, může jejich poznání vnitřně zmást nebo dokonce i zabít, stejně tak jako léčit a zacelit. Fakta mají hodnotu pouze ve vztahu k vědomí, které je vnímá.

Samozřejmě že skutečně průkazná nová fakta mohou měnit - a vskutku mění- vědomí těch, kdo je znají.V okamžiku, kdy fakta předložíme někomu k posouzení, však má klíčový význam otázka, kterou skoro nikdy nikdo nepoloží: “Je ten člověk schopen předkládaná fakta konstruktivně použít? Současný vědecký výzkum se však nezajímá, jaký je lidský dopad jeho objevů, a ještě méně zajímá ty, kdo si od svých objevů slibují slávu nebo peníze. Což bohužel platí o mnohých astrolozích ve vztahu k jejich klientům.

Zabýváme se zde tématy, která jsou dnes klíčová - a s nimiž je těžko se inteligentně a důsledně vypořádat. Nutí nás kriticky zkoumat hodnotu masového šíření toho, co nazýváme vědecké poznání z dlouhodobého hlediska, pokud tento proces šíření nebere v potaz “humanistický” faktor. Termínem humanistický faktor míním reakci, kterou můžeme očekávat od průměrné lidské bytosti v konfrontaci s popularizovaným vědeckým poznáním. V takovéto “humanistické starosti” se však skrývá nebezpečná možnost, že poznání bude žárlivě střeženo určitou “elitou”, schopnou kontrolovat jeho šíření - bohužel, v mnoha nebo ve většině případů k vlastnímu prospěchu a udržení získaných nebo zděděných výsad. Nepřeberné množství takovýchto příkladů nalézáme v politice, ekonomice, ale například i v organizaci, jakou je Americká lékařská asociace.

Jak já to vidím, jedinou cestou, jak se vyhnout nebezpečí kontroly ze strany nějaké samozvané a mocichtivé skupiny je klást důraz spíše na principy než na hromadění dat; spíše na filosofii než na nekonečné bujení vědeckých nebo pseudovědeckých “výzkumů”.

Uvědomil jsem si, že to, co se děje v astrologii, je v mnoha směrech shodné s děním v naší společnosti. To mě v únoru a březnu 1969 vedlo k založení Mezinárodního výboru pro humanistickou astrologii. V sérii šesti brožurek, které následovaly - nyní v jedné knize pod názvem Person- Centered Astrology (CSA Press, Lakemont, Ga.1972) - jsem se pokusil jasně formulovat hranici mezi astrologií zaměřenou “na události” a “na člověka”. Rozšířil a přeformuloval jsem pojem “aspektu” a planetárního gestaltu, význam astrologických uzlů, a vyslovil jsem základní myšlenky, aplikovatelné na holistickou interpretaci nativního horoskopu.

Zřejmě jsem dostatečně nezdůraznil to, co bych nazval “mandalistickým přístupem” k horoskopům. Zmiňuji se o něm už v roce 1936 v knize The Astrology of Personality. Současná popularita pojmu mandala (zejména zásluhou krásné knihy Joseho a Miriam Argüellesových s názvem “Mandala”, Shambala Publications, Berkeley 1972) činí pojmenování “mandalistický přístup” v dnešní době obzvláště významným. Měl by rovněž přispět k vyjasnění významu rozdílu mezi na člověka zaměřeným a zodiakem vymezeným horoskopem - a mezi kontinentální evropskou, a tradiční anglo-americkou horoskopickou formou.

V The Astrology of Personality jsem mandalu definoval jako “magický kruh, obsahující kříž nebo jinou v zásadě čtvernou formaci” s dodatkem, že “každá nativita je mandalou individuálního života. Je to plán procesu individuace právě tohoto jedince. Řídit se jím a rozumět mu znamená sledovat “vědomou cestu”, cestu činné celistvosti, to jest cestu aktivního naplňování bytí, které je vnitřním Já” (tak, jak ho chápe Jung). * The Astrology of Personality 1936, Doubleday, str 113.

V Argüellesově knize je řečeno jasně: Univerzalita mandaly tkví v její jediné konstantě: v principu středu. Střed je počátkem mandaly stejně jako je počátkem všech forem a všech procesů, včetně rozšíření formy v čase... Střed je symbolikou věčného potenciálu. Z téhož nevyčerpatelného zdroje rostou a vyvíjejí se všechna semena, uskutečňují své funkce všechny buňky - Existuje strukturální zákon, kosmický princip, jenž udržuje všechny vnímatelné formy a který ovládá procesy transformace ve všech věcech. Což se může uskutečňovat jedině proto, že se princip středu projevuje skrze člověka stejným způsobem jako skrze květinu nebo hvězdu; v něm objevme naši kosmickou obecnost- naši kosmickou společnost... V jádru je každý člověk centrem vlastního kompasu a zkušeností, vlastních světových stran, Severu, Jihu, Východu a Západu.

Jsme definováni nejen tím, čím jsme na fyzické úrovni, ale i svou pozicí ve vědomí - což tvoří vzájemně závislý celek...jakožto univerzální obsah mysli člověka se mandala neustále objevuje v jeho stavbě, rituálech a uměleckých formách. Z jejích nejrůznějších projevů lze derivovat tři základní vlastnosti: střed - symetrii - světové strany. (Mandala, str. 12-13)

Jelikož je základním faktorem mandaly její střed, vyplývá z toho, že žádná mandala nedává smysl, pokud nevíme, k čemu se její střed vztahuje. V mé nedávno vyšlé knize, ASTROLOGICKÉ DOMY: Spektrum individuální zkušenosti (*Doubleday, 1972) jsem obsáhle pojednal vývoj astrologických koncepcí: zatímco archaická astrologie byla zacílena na lokalitu (stejně jako všechny staré kultury), evropská astrologie od počátku renesance je geocentrická. V evropských horoskopech představoval střed zeměkoule střed kruhového horoskopu; všechna měření, včetně horizontu, vycházela ze středu naší planety.

Lokálně orientovaná astrologie nemá problém; země je plochá, horizontem lokality je její povrch; nebeská tělesa vycházejí, kulminují, mizí v “podsvětí”, a znovu vycházejí. Středem jakéhokoli zvoleného horoskopu - indičtí astrologové dodnes používají “čtvercový horoskop”, tedy vlastně jakýsi magický obrazec bez obvodu (velice objevné!) - byl střed lokality, aneb pro kterýkoli kmen (či pro nadkmenové království) vlastně střed světa. Pro tento astrologický přístup je důležité, jakým způsobem vycházející, kulminující a zapadající tělesa (hvězdy stejně jako planety a obě “Světla”) ovlivňují lokalitu, v níž kmen sídlí, a osud jejího středu, to jest vesnici, město vystavěné kolem paláce nebo chrámu či náměstí (otevřený střed), který by měl vést ke “kořeni předků” kmenového organismu.

Jakmile astrologie začala být skutečně geocentrická, vyvstalo mnoho problémů, dodnes nevyřešených. Dvourozměrná archaická lokalita se stala trojrozměrným globálním hlavolamem. Bylo třeba celý astrologický obraz přebudovat a reinterpretovat, bylo to však učiněno jen částečně a způsobem dosi matoucím, jak vysvětluji v knize Astrologické domy. Když se začaly pro individuální horoskopy používat kruhové nákresy, geocentrický pohled vnesl do věci zvláštní dvojznačnost. Horoskop byl sestaven a jeho data vypočtena tak, jakoby jeho střed byl středem zeměkoule. Jenomže je-li horoskop mandalou zrození určitého člověka, měl by jeho středem být právě tento člověk, žijící na povrchu, nikoli ve středu země. Je zřejmé, že nativní horoskop nebyl považován za mandalu, určenou k tomu, aby ji lidská bytost používala jako pomoc v procesu “individuace”, tj. v procesu stávání se celistvým člověkem. Horoskop představoval, a dosud pro většinu astrologů představuje, soubor vlivů, působících na okolí člověka (zemskou biosféru) a ovlivňujících jeho “lidskou povahu”: tedy kolektivní, generický faktor.

A zde je zásadní rozdíl mezi tím, co jsem pojmenoval “na člověka soustředěnou” a “na události orientovanou” astrologií. Nejde o absolutní rozdíl, neboť oba přístupy se dají integrovat, neměly by se však slučovat nebo pomíjet rozdíl mezi nimi. Především je nutno pokusit se zaujmout postoj, určený vlastním důkladným pochopením toho, co oba přístupy v sobě nesou, a používat takových nástrojů interpretace, které přesně odpovídají tomu, co chceme výkladem sdělit.

V Astrologii osobnosti jsem se pokusil ukázat, že jsou všechny formy existence založeny na interakci dvou principů: Kolektivního a Individuálního. Zvěrokruh se vztahuje ke Kolektivnímu; kruh domů k Individuálnímu. (Knihu jsem psal předtím, než Cyril Fagan vystoupil na téma siderický versus tropický zvěrokruh.) K definici zvěrokruhu jsem použil dlouhý citát z knihy Alana Lea, Casting the Horoscope:

“Zvěrokruh, který používáme, je ve skutečnosti aurou Země. Je to sféra nebo ovoid, jehož póly jsou shodné s póly ekliptiky, a jeho střední rovinou - či rovníkem - je právě ekliptika... Z nějakého důvodu, dosud nejasného, je tato sféra polarizována jedním směrem. Dělí se na dvanáct částí, jako dílky pomeranče, to jsou zodiakální “znamení”. Nás především zajímá onen rovník, který měříme ve znameních či stupních, a který určuje zodiakální polohu planety.

Vzhledem k tomu, že tato sféra či aura se stále “vznáší” v jedné pozici, zatímco Země putuje kolem Slunce, budou sluneční paprsky postupně procházet jedním znamením za druhým. Postavíme-li doprostřed stolu lampu, a budeme obcházet stůl tváří stále k jednomu rohu místnosti, paprsky světla budou dopadat postupně na všechny části hlavy - na nos, levou tvář, zátylek, pravou tvář, a tak dále...

Není třeba zdůrazňovat, že “aura” se neotáčí každý den s rotací země kolem její osy, ale že Země se otáčí uvnitř aury, jako kolo v gyroskopu. (vyd. Doubleday, str 229-230)

Z tohoto pohledu představuje zvěrokruh kosmické (nebo spíše planetární) prostředí člověka. Toto prostředí pro jedince vytváří potencialitu nesmírně různých typů vztahů, které lidstvo-jako-celek prožívá. Je to generický a kolektivní faktor. Lze o něm rovněž, asi doslovněji než si kdo představuje, mluvit jako o jakémsi druhu placenty pro embryonální tělo země. Placenta je formativním polem, z nějž a skrze nějž stavební životní enegie univerzálního makrokosmu vyživují a vitalizují planetární mikrokosmos, zemskou biosféru.

Což ovšem nesouhlasí s tím, co si o zvěrokruhu myslí siderealistický astrolog – a ostatně i průměrný člověk. Ti věří, že se zodiak odkazuje k nesmírně vzdáleným skupinám hvězd. Je-li tomu tak, zdá se mi těžké pochopit, jak se tato víra - že ony konstelace velmi specifickým a mnohdy triviálním způsobem ovlivňují charakter a banální události lidské existence - dá sloučit se současným “vědeckým” obrazem vesmíru. Je-li země jednou z planet v maličké sluneční soustavě, jejíž slunce je jednou z miliard dalších hvězd, kroužících jednou asi za 200 miliónů let kolem tajemného středu galaxie, pak je pouhým nepatrným bodem, obklopeným těmito miliardami hvězd ze všech stran. Pokud tato seskupení hvězd nějakým způsobem ovlivňují život na zemi - všechny životy na celé zeměkouli prakticky naráz, vzhledem ke kratičkému časovému úseku naší existence - proč by pak měla právě souhvězdí zodiaku (tedy ta, která se vztahují k rovině oběžné dráhy naší země) mít tak dalekosáhlý vliv na zemi, a ne i ostatní hvězdy?

Jediná odpověď, která mě napadá, je ta, že vyzařování těchto zodiakálních souhvězdí je nějak soustřeďováno a zesilováno (nebo možná redukováno) sluncem - a také měsícem a planetami, pohybujícími se víceméně v úrovni roviny oběžné dráhy země (ekliptiky) - a to takovým způsobem, že je schopno ovlivnit, a podle astrologie přímo formovat lidské organické funkce a charakter. Co je to ale za vědecké vysvětlení! Musela to jistě být docela přirozená víra pro dávného hvězdáře, tkvícího ve středu své lokality. Představoval si tajemnou nebeskou sféru, kroužící kolem ploché, nehybné země, a nepřetržitě na nás zaměřující mocné paprsky, vyzařující z mohutných projektorů (hvězd), umístěných uvnitř sféry. Není však pro naši vědeckou mysl Buďto má zvěrokruh pramálo společného se skutečnými souhvězdími, nebo nám náš současný vědecký obraz světa, striktně omezený na fyzicky měřitelné vibrace nedává představu o skutečné povaze hvězd, slunce a planet a našem vztahu k nim.

Pokud jako astrologové akceptujeme druhou alternativu, proč nemít odvahu to říci a zaujmout pak pozitivní postoj, raději než se tupě jako ovce připojit k mase těch, kdo věří v kvaziabsolutní platnost vědecké metodologie? A nechceme-li mezi těmito dvěma alternativami volit, jediný další způsob je říci, jako říkám já, že astrologie je symbolický jazyk. Je to jazyk, který pomocí symbolů založených na obecné zkušenosti lidí tváří v tvář obloze, která nás obklopuje ze všech stran, usiluje o formulaci nesmírně komplexní struktury vztahů mezi vesmírem a člověkem, vztahů, které jinak vysvětlit neumíme. Nedokážeme je uspokojivě vysvětlit v souladu s našimi současnými metodami vědecké analýzy, protože tyto metody se, alespoň prozatím, neprokázaly jako aplikovatelné na úrovni - nebo druhu - prostoročasové struktury, na níž tato kosmická spojení skutečně operují. Vnímáme pouze jejich více či méně zmatené odlesky na bouřlivém moři naší pozemské existence.

*

Z mého pohledu je proto astrologie nedokonalým a neúplným pokusem vytvořit to, co jsem před 40 lety nazval algebrou života. Jde o složitý systém vzorců, který nutně bude stále složitější v závislosti na tom, jak se bude labyrint vzájemných vztahů lidské existence stále více rozrůzňovat, prohlubovat a zjemňovat; stejně tak jako algebra musela být stále složitější, aby vnesla alespoň jakýs takýs řád do matoucích vztahů mezi intra-atomickými “událostmi”. Přes to přese všechno si však astrologie může zachovat jistou jednoduchost - jednoduchost, která dnes, jak se zdá, mizí pod náporem nových technik – pokud pochopí, že se nemá zabývat tou spoustou povrchních vztahů, které tvoří společenský život moderního člověka, ale spíše základními směrnicemi, s jejichž pomocí by člověk měl aktualizovat svůj vrozený potenciál bytí, cítění, myšlení a jednání - k naplnění svého osudu jako součásti lidstva a země.

V každém případě musím znovu zdůraznit, že astrologie, beroucí si za základní referenční rámec výhradně nebo převážně zvěrokruh, se v zásadě zabývá kolektivními faktory, a lidskou povahu chápe jako produkt biosférických podmínek. Jde o geocentrický typ astrologie, který uvažuje o složitém vztahu mezi vesmírem a kolektivním člověkem jakožto druhem z hlediska středu Země. Astrolog je naprosto oprávněn tvrdit, že tato astrologie používá geocentrická data s ohledem na pohyby planet a strukturu hvězdného nebe, neboť tato data představují způsob, jímž si my vlastně vesmír uvědomujeme a jímž se k němu vztahujeme. Co je ale míněno oním my?

Je tím míněno lidstvo jako celek - lidstvo, rozšířené po celém zemském povrchu, a tvořící tudíž (alespoň symbolicky) kolektivní mnohobuněčnou entitu, jejímž centrem je střed Země. Lidstvo ano; ne však “Já”!

Lidská povaha jakožto základní rodový faktor - ne však jedinečný potenciál individualizovaného vědomí a chování, potenciál, který mám - podle většiny moderních psychologických směrů - za úkol aktualizovat, jak nejplněji budu schopen. “Aktualizovat” nikoli ve smyslu nějakého kulturního modelu úspěchu, ať už v něj věří sebevíce lidí všech ras a typů, ale ve smyslu tohoto určitého souboru potencialit existence, jímž je “Já” - já, který jsem se narodil, vyrostl a který nakonec umře, který se buďto stal celistvým člověkem a naplnil funkci, inherentně obsaženou v mém narození na určitém místě a v určitém čase, anebo promrhal přinejmenším valnou část potenciálu svého zrození.

O zodiaku se dá přemýšlet jako o mandale, je to však mandala mapující různá stadia evoluce lidstva jako celku. Přidržíme-li se této myšlenkové linie, zavede nás k úvaze o dvanácti velkých evolučních krocích představovaných jednotlivými Věky, v něž se dělí přibližně 26.000letý cyklus precese rovnodenností, a snad i dalším rozlehlým cyklům, které ovlivňují naši planetu a odehrávají se uvnitř jejího elektromagnetického pole. Lze rovněž říci, že zodiak jako mandala nám poskytuje strukturální rámec, umožňující nám lokalizovat a přiřadit obecné kolektivními významy základnm pohnutkám čli bio- psychickým popudům vlastním lidské přirozenosti - to jest, obsaženým v kterékoli lidské bytosti jednoduše a pouze proto, že je “lidská”.

Já však, jakožto jedinec, nejsem pouhým vzorkem lidské přirozenosti. Naopak, “jedincem” se mohu nazývat jedině tehdy, jestliže jsem se nějakým způsobem vynořil ze sféry, v níž tato lidská přirozenost nutkavě a nevědomě působí, tak jako “kočičí přirozenost ” působí v každém tygru nebo lvu, tedy přinejmenším tehdy, vynořil-li jsem se z lidské přirozenosti natolik, abych si začal být vědom její síly a povahy, a stal se vůči ní objektivním.

Co jakožto zastánce humanistické a zejména na člověka zaměřené astrologie od své nativity požaduji, je, aby mi řekla, jak mám toto vynoření nejlépe zvládnout, jak se mám stát skutečnou individualitou, schopnou aktualizovat co nejplněji svůj vrozený potenciál. To vše mi může říci a vést mě procesem stávání se celkem a procesem osvobozování se od nutkavého diktátu biopsychické přirozenosti pouze tehdy, je-li jejím středem ono “Já”. Musí být mandalou mé individuální svébytnosti, nikoli mandalou, která vede lidstvo jako celek tisíciletími evoluce.

*

Dost slov a vět jsem napsal kurzívou. Lidem se totiž velmi často stává, že nepostřehnou, co je v textu zásadní. “Cítí” třeba, že to zní krásně a pravdivě, ale často se ani neobtěžují se zamyslet a meditovat nad tím, co bylo řečeno. Ani ti nejlepší studenti si v mnoha případech neuvědomí všechny implikace postoje, který prohlašují za vlastní. Z nejrůznějších důvodů, byť i pádných, si třeba neuvedou prostředky, jichž užívají, plně do vztahu k účelu svého konání. Například z obranných důvodů nebo aby mohli plnit roli, kterou od nich jejich společenské prostředí očekává; ať jsou však ony důvody sebepádnější, nejsou-li vědomě a jasně v mysli formulovány, konečný výsledek pak s největší pravděpodobností bude určitým druhem zásadního zmatku.

Nejhorším nepřítelem individuálního úsilí vymanit se z masové vibrace vlastní kultury a více či méně nutkavých popudů a ego- vzorců je zmatek. V dnešní době bohužel převládá ohromný zmatek nejen v astrologii, ale i v psychologii, medicíně a téměř všech intelektuálních snahách, umění nevyjímaje. Děje se tak proto, že žijeme v období přechodu. Emocionálně a často i se strachem stále lpíme na minulosti a na všem, co podporuje ego, zatímco naše tvůrčí mysl a individualizovanější, idealističtější aspirace míří “ke hvězdám”. K tomu, aby dosáhl hvězd jako individualita, osvobozená od kolektivní minulosti lidské rasy, se však člověk nejprve musí soustředit. Individualizované vědomí člověka musí zaujmout pevné místo ve středu nesmírné mandaly, jeho vlastního vesmíru. Jde skutečně o “jeho” individuální vesmír. Je to vesmír, s nímž může přímo komunikovat, a od nějž se může učit dešifrovat velké poselství svého narození: narození v určitém okamžiku, na určitém místě na zemském povrchu - které je jeho středem. Dříve nebo později by měl být schopen komunikovat bez prostředníků - ze svého středu se středem kosmickým, který mnozí nazývají Bohem.

Je-li až potud vše správně pochopeno, měl by význam rozhodnutí mezi používáním na člověka soustředěné a zvěrokruhem opsané formy horoskopu být evidentní. Za mandalu, sloužící člověku jako forma vedení v procesu postupného stávání se celkem a vědomého vynořování z masových vibrací lidské přirozenosti, lze považovat pouze takový grafický záznam horoskopu, jehož středem je člověk, žijící na zemském povrchu a v němž horizont a meridián jsou navzájem přesně kolmé. Typický evropský horoskop - který dnes nachází četné příznivce i ve Spojených státech - není mandalou individuální integrace a sebeaktualizace, jelikož se jeho strukturální tvar nevztahuje k přímému, vizuálnímu vztahu jedince k jeho vlastnímu vesmíru. Někdy - i když ne vždy - užívá linie obzoru k zobrazení osy AS-DS. Linie meridiánu (MC-IC) je k ní kolmá pouze v relativně nečetných případech. Taková mandala je deformovaná, a jako taková deformuje i intuitivní vnímání celého ”člověkostředného” tvaru.

Takováto zvěrokruhem definovaná grafická forma zdůrazňuje spíše kolektivní než individuální faktory. Dává jim trvalou, neměnnou, absolutně základní hodnotu a moc. Zdůrazňuje vládu prostředí a lidské přirozenosti nad člověkem, pokoušejícím se plně aktualizovat potenciál svého zrození.

Je to samozřejmě tato síla, která stojí za většinou událostí, jež člověka potkávají, zatímco se usilovně snaží naplnit svůj osud vědomé a stabilní individuality. Právě toto naplnění je tím jediným, co duchovně platí, s podmínkou, že se o něj usiluje a pracuje pro něj ve službách lidstva. Nikdo však nemůže “sloužit” podle zásadního účelu a významu svého života opravdově, aniž by se předtím jakožto individualita vynořil z kolektivní matrice lidské přirozenosti, v astrologii symbolizované zvěrokruhem. Zdůrazňovat v horoskopu zvěrokruh tedy znamená zdůrazňovat jeho působení, z nějž se lidská bytost musí vymanit a od nějž se musí osvobodit, má-li se stát skutečnou individualitou.

Horoskop - mandala na člověka soustředěné astrologie.

Forma, která je ve středu tohoto horoskopicku, je spíše symbolická, než aby se vztahovala k astronomickým faktům. Ukazuje, že člověk, jemuž horoskop patří, žije na povrchu Země - a přece je nějakým způsobem zakořeněn v samém jejím jádru, tam, kde se všichni lidé symbolicky spojují. Je to zobrazení egyptského kříže Ankh, symbolu Člověka. Středem mandaly je oblast lidského srdce. Tam se protíná horizontála s vertikálou. Tam má každý z nás střed svého vlastního vesmíru. Mandala má dvanáct okvětních plátků, upomínajících na prastarou symboliku lotosu. Planety jsou vyznačeny uvnitř, stupně zvěrokruhu na hrotech domů. Progrese obvykle vyznačujeme modře vně dvojitého kruhu. Tranzity, ještě o něco dále od obvodu kruhu, jsou značeny červeně.

Podle mého názoru individuace neznamená jen stát se “celistvým člověkem”, v souladu s určitým stylem života. Předpokládá osvobození od kolektivity a od nevědomých, nutkavých vazeb na hodnoty příslušné kultury – na hodnoty, které člověk chápe jako neměnné, neboť mu byly od dětství vštěpovány tím, co jej učili a jaký příklad mu dávali rodiče a společenské prostředí.

*

Jak může astrologie pomoci člověku, nacházejícímu se v procesu integrace, sebeosvobozování a naplňování vlastního osudu? Nikoli negativními prostředky - výkladem, co je v jeho lidské přirozenosti špatného, nebo předpovídáním budoucnosti. Pomoc zde znamená vedení cestami, naznačenými základní strukturou nativity a celé sluneční soustavy v okamžiku zrození, a tím, jak se proces individuace a naplňování osudu rok za rokem postupně rozvíjí. Toto vedení musí být založeno na holistickém vnímání horoskopu nebo horoskopů. Musí mít za cíl co nejjasnější sdělení, co ukazuje v okamžiku a za okolností kontaktu s jedincem horoskop jako nejlepší možnosti jednání nebo reflexe a meditace.

Lze toho dosáhnout jen tehdy, pokud astrolog pochopil, že astrologická mandala, kterou vytvořilo nebe v okamžiku a místě zrození, neukazuje nutně to, co je, ale spíše co by mělo být. Neříká, jak přesně a nevyhnutelně budou základní popudy lidské přirozenosti jedince působit, ale spíše jak by měly působit, má-li se začít naplňovat individuální osud, ať už jsou vnější podoby jeho naplňování jakékoli.

Tyto podoby mohou být příjemné i nepříjemné, snadné nebo složité, působící štěstí a blahobyt nebo smutek, bolest a nepřetržité krize. Na tom nezáleží. Nikomu nepomůže, když bude vědět, která z těchto alternativ “s největší pravděpodobností” nastane. Člověk, který se promyšleně snaží aktualizovat co nejúplněji svůj vrozený potenciál jako adept individuality, by neměl zdlouhavě zaměstnávat svůj mozek tím, jaké tyto podoby budou a co mu přinesou, měl by se zabývat jedině tím, dokáže-li zamobilizovat svou sílu, odvahu, moudrost a duševní rovnováhu tak, aby je smysluplně a nakonec konstruktivně využil. “Podoby”, o nichž tu mluvím, jsou prostě všechno, s čím se bude každý den utkávat; ale bude se s tím utkávat až přijde čas, ne dříve. Nic není zbytečnější a často i nebezpečnější, než předpovědi vnějších událostí nebo vnitřních změn; způsoby, jimiž se projeví, nemohou být nikdy přesně astrologicky určeny. Většina předpovědí může do jisté míry předurčovat své vyplnění - ať už přímo nebo nepřímo. Strach z předpovězené krize, byť podvědomý, negativně předurčuje její vyplnění.

Jakou roli potom hraje astrolog, nemá-li ukazovat, čemu bude jeho klient čelit, a nemá-li dokonce ani analyzovat jeho charakter s použitím statistických technik, založených na kolektivních hodnotách a masových průměrech?

Astrologova funkce je velmi podobná funkci duchovního vůdce. Možná nemá tu schopnost jasnozřivě vidět, kde se jeho klient ve svém vývoji právě nachází, a kde jsou jeho slabé a silné stránky na osobní a nadosobní úrovni; astrolog však má před sebou “nebeské poselství” či “zjevení”, klientův horoskop - a také svůj vlastní horoskop, uvažovaný ve vztahu k horoskopu klientovu. Co by teoreticky měl astrolog v klientově horoskopu vidět, je to, čeho chtěl vesmír (Bůh) v určitém místě a čase zrozením této lidské bytosti dosáhnout. V podstatě nic jiného; ovšem právě to a nic jiného by mělo být astrologovým i klientovým hlavním zájmem - a vlastně zájmem každého člověka po celý život.

To, čemu říkáme “události”, jsou - obecně řečeno – prostředky, jak co nejlépe uskutečnit to, čeho mělo být dosaženo narozením dotyčné osoby. Jediná možná modifikace tohoto prohlášení vyplývá z evidentní skutečnosti, že každý člověk se narodí do nějaké rodiny, společenství a národa a zemské biosféry, a tudíž je nevyhnutelně vystaven četným tlakům, které mají tendenci - často i tragicky - deformovat rytmus osudu, obsažený v situaci jeho narození. Člověk se může octnout ve víru války, revoluce či epidemie; řečeno okultněji, jeho individuální dharma může být smetena a stát se zanedbatelnou v destruktivním proudu kolektivní karmy jeho rasové skupiny či národa. Krizi člověk možná přežije, ta však může trvale zdeformovat podobu jeho vlastního osudu, protože bylo uvolněno příliš mnoho síly, aby jí jako jedinec mohl odolat.

Dá se samozřejmě říci, že octnout se v tak ničivých životních situacích bylo součástí karmy onoho člověka; podle mého názoru by však horoskop neměl být interpretován jako “karmická odplata”. Minulost je minulost; nebe při narození říká, jak budovat budoucnost - to jest, jak uskutečnit to, co je při zrození pouhou potencialitou. Nativní horoskop je souborem instrukcí. Opakuji, že jeho podstatou NENÍ dát člověku analytický nákres, jaký je jeho charakter a organická tělesná struktura, ALE ukázat, jak v jeho konkrétním případě co nejvýhodněji používat deset základních energií lidské podstaty, to znamená tak, aby se všemi vždy dokázal vědomě pracovat. V moderní astrologii jsou tyto energie představovány deseti planetami (včetně Slunce a Měsíce). Jejich umístění v horoskopu ukazuje, kde ve zvěrokruhu a hlavně v domech je může používat s co nejlepšími výsledky - nejlepšími výsledky ne nutně ve smyslu společenského úspěchu, zdraví či peněz, ale spíše v zájmu toho, co ho má především zajímat, tedy v zájmu aktualizace svého vrozeného potenciálu.

Posledních čtyřiceti let neustále opakuji, že neexistují “špatné” planety, znamení, domy ani aspekty. Vše v nativním horoskopu je, jak má být. Je to však zde proto, aby to bylo vědomě a účelně použito. Použito tak, aby vše sloužilo účelu sebeuskutečnění a osvobození od nutkavých impulsů lidské přirozenosti a kolektivních modelů společnosti a kultury. Opakuji, že astrologie má cenu jen potud, pomáhá-li člověku jít “vědomou Cestou”. Může pomoci nejen rozšířit, ale i objektivizovat vědomí jedince, a v širším smyslu, v rámci velkých planetárních cyklů, také vědomí lidstva ve vztahu k biosféře, celé planetě a případně i sluneční soustavě (kterou nazývám “heliokosmem”).

Události vstupují do života člověka proto, aby si uvědomil, o čem jeho život je. Jelikož jsme stále tolik angažováni v kolektivních modelech hodnot a významů, události často musí bušit na krunýř našeho nevědomí, nebo na vrata pevnosti našeho ega. Studium nativity, progresí a tranzitů, by nám mělo pomoci uvědomit si význam toho, co se děje, když se to děje - a časteji poté, co se to událo, protože pak je naše mysl možná jasnější, objektivnější. To je to, na čem lidsky a duchovně záleží. Můžeme změnit minulost tím, že jí dáme význam předehry vlastního naplnění, nikoli přítěže frustrace nebo viny.

*

Nepochybuji o tom, že poté, co si astrolog nebo student astrologie přečte, co jsem napsal, nebude si o nic více jist tím, co má vlastně podle principů, které jsem vyhlásil, s horoskopem dělat. Zejména v Americe, ale i v Evropě je dnes naléhavá poptávka po jasných, snadno aplikovatelných a lehce průkazných technikách. Přesto však se nová technika bez nového vědomí může ukázat nejen zbytečnou, ale i ničivou. Důkazem toho, jak strašná kombinace může vzniknout, byla a je moderní technologie v rukou vojáků všech národností - lidí, jejichž vědomí dosud operuje ve smyslu kmenových válek a vyhlazování či zotročování alespoň duší, když už ne těl. Astrologové samozřejmě nemají v rukou tak mocné zbraně; rozšířené používání určitých pseudomechanických nebo statistických technik analýzy však, jak soudím, může vytvořit intelektualistické prostředí, jehož jednoznačně negativní psychologické důsledky se projeví - napáchají větší škody než prostá povrchní touha po výkladu budoucnosti. Legalizace astrologie a její oficiální výuka na univerzitách může přinést velmi nepříjemné důsledky. Americké námořnictvo již použilo populární astrologie jako vnadidla verbířského TV programu.

Žijeme v době, která pasuje takové či onaké vymývání mozků na předmět velké vědecké vážnosti a důvěryhodnosti. Obchod s předpověďmi třeba pro politické volby může mít velice škodlivý dopad, neboť vytváří atmosféru, v níž dochází k předběžným rozhodnutím bez jakéhokoli pocitu zodpovědnosti. Statistické výsledky jsou skvělým prostředkem, jak se vyhnout zodpovědnosti a jak manipulovat s názorem lidí ukvapených a nerozvážných.

Dnešní analytik a vědec by bezpochyby odpověděli, že metody “fungují”, což jim připadá jako to jediné, na čem záleží; ale atomová bomba také funguje. Napalm a všeobecká defoliace - a stará vojenská politika “spálené země” - rovněž fungují, alespoň do určitého bodu. Stejně tak hypnóza, vymývání mozků a mučení. Základním zájmem života jedince i společenství nesmí být to, zda něco funguje, či zda je to úspěšné, ale kvalita toho, čeho se dosahuje. Pokud kýžený výsledek vzbuzuje strach, zásadní nejistotu, fyzické nebo mentální znečištění organismu člověka, společenské skupiny nebo národa, pak je to ztráta, nikoli výdobytek.

Tragické je, že se v dnešní době tolik inteligentních jedinců dává pozlátkem technických výdobytků svést k tomu, aby vykládalo pokřivení lidských hodnot - kladením přehnaného důrazu na kvantitativní procedury - jako veliký úspěch lidstva. Kvantita nemusí nutně vylučovat kvalitu; avšak koncentrace miliónů mozků na přesná měření při kolikrát zavádějících experimentech, kterými se snaží podložit metody, jež už na samém počátku determinují výsledek pokusů, na statistiky, vybírající pouze určité rysy a ignorující zbytek - taková koncentrace může vytvořit obecnou intelektuální atmosféru, která krystalizuje v kolektivní mentalitu, mentalitu z humanistického hlediska pracující proti duchovním hodnotám.

To všechno už zdůrazňovali mnozí myslitelé; nebylo to však nikdy aplikováno na astrologii. Podle mého názoru je to potřeba, protože astrologie je dnes v situaci, která je do jisté míry obdobou obecné společenské situace, vyvolané před 150 lety průmyslovou revolucí. Takové prohlášení si ovšem žádá velmi široký pohled na astrologické pole. Dnes se však nacházíme v bodu obratu. O něco dále by už mohlo být pozdě se vracet; a vracet k čemu? K Ptolemaiovi, nebo k evropským astrologům 17. století?

Jediní, kdo se zabývali duchovním aspektem astrologie, nebyli profesionální astrologové, ale velcí myslitelé jako Paracelsus, Boehme a nejvýznamnější alchymisté před nimi. Tito lidé museli svůj přístup a poznání skrývat pod těžkým příkrovem symbolismu, aby unikli rozsudkům inkvizice. Dnes již se skutečný humanistický astrolog skrývat nemusí, “rozsudky” však mohou nabývat mnoha jemnějších forem - a to nejen v totalitní společnosti, ale i v pseudodemokracii, kde určité oficiálně zastávané a kvazidogmatické přístupy a víry velmi efektivně kontrolují kolektivní mentalitu lidových mas.

*

Astrologie, jejímž středem je člověk, nejen založená na humanistickém přístupu - humanistickém ve smyslu základního, nedogmatického a nikoli antireligiózního výkladu tohoto termínu - ale i zpochybňující hodnoty toho, v co je obecně věřeno a co se od ní očekává - očividně nemá “masový dopad”. Což neznamená, že by měla mít dopad pouze nebo hlavně na naši současnou intelektuální elitu, protože mentalita této elity je dosud prosáknuta materialistickými, kvantitativními a analytickými koncepty, a tím, co považuji za falešný ideál individualismu, pokroku a osobního úspěchu. Od té doby, co jsem začal mluvit o “humanistické astrologii”, dostávám stovky upřímných dopisů hlavně od mladých lidí, kteří se chtějí přidat - od mladých lidí, z nichž valná většina se snaží bojovat proti oficiální mentalitě naší kultury. Problém, jemuž tito mladí čelí, je v tom, jak přesvědčivě definovat, i pro sebe samotné, to, co hledají. Jsou to oni, kdo jsou dnes naší nadějí pro “humanistickou” budoucnost a společenské uspořádání, založené na kvalitativních hodnotách a na té svobodě, která je vlasntě odevzdáním a sladěním se s duchovními principy.

První princip je, že člověk-jedinec by měl být schopen stát, vzpřímeně a otevřeně, ve středu vesmíru kolem sebe. Vzpřímeně, v celé “výšce” své vlastní pravdy bytí; otevřeně vůči proudu, který přichází shora, proudu vysílaného “hvězdou” v bodu zenitu jeho vlastního individuálního osudu - osudu, pro jehož představení se narodil, pro lidstvo a celou zemi.

Mluvím-li o astrologii, jejímž středem je člověk, jde o druh astrologie a typ astrologických nástrojů, jimiž je možno člověku pomoci stanout, vědomě a odhodlaně, uprostřed velké mandaly: jeho vlastního vesmíru. Ideálně by měl být schopen stát bez opory a sám číst, co mu vzkazují nebesa - nebesa jeho zrození a nebesa každoročně se mu odvíjející nad hlavou. Snad bude občas potřebovat prostředníka, aby mu vyjasnil témata a individuální problémy. Astrologie, jejímž středem je člověk, má pouze tento jediný zásadní cíl: vyjasnit význam a účel toho, co přináší každodenní existence a vztahy jedinci, který chce vést smysluplný a cílevědomý život. Takový závazek předpokládá “strukturovaný” život.

“Strukturovaným životem” ovšem nemyslím ten typ struktury, který je vnucen zvnějšku, kolektivními společenskokulturními modely - ačkoliv i ony mohou být brány jako směrodatné, pokud byly objektivně studovány, pochopeny a vědomě asimilovány. Mám na mysli takovou strukturu, která je konkrétním projevem zásadního vztahu jedince k jeho vlastnímu vesmíru. Vědomě a s vnitřní emocionální a intelektuální poctivostí takový vztah řešit - oproštěn od triků ega - to je pravým významem naplňování vlastního osudu.

*

Pokusil jsem se zde co nejzřetelněji formulovat všechna témata, jimž se obšírně věnuji ve všech svých knihách. Na závěr chci důrazně říci, že svůj přístup k astrologii a k lidské existenci jako takové NEPOVAŽUJI za jediný platný. Je jasné, že pro velký počet lidských bytostí platný, ba ani možný nebude – nejspíš pro valnou většinu, ať už na Západě nebo ve třetím světě, který se snaží si osvojit mentalitu euroamerických národů.

Dnes, kdy je astrologie předmětem masové popularizace v médiích, a kdy je akceptována řadou vysokoškolsky vzdělaných mozků, očekává průměrný člověk (zejména středního věku), fascinovaný tím, co se dočte o slunečních znameních a astrologických výkonech, od astrologie to, co by podle všeho mělo být účelem a cílem oné ”starodávné vědy”: čili předpovědi: nebo když už ne předpověď, tedy cosi jako analýzu charakteru, podobnou tomu, co nabízejí psychologické testy. Jsem si tohoto faktu, a tudíž tlaků, pod nimiž pracuje profesionální astrolog, jasně vědom. Stejně tak si uvědomuji, co je pro takovou práci potřeba. Je mi jasné, že za těchto podmínek je během obvykle krátké astrologické konzultace uplatněn každý postup, který maximálně usnadní a ”zefektivní” rychlé ”posouzení”. A říkám-li ”zefektivní”, míním tím klasickou klientovu reakci typu ”Jak vy to tam vidíte! Ta astrologie opravdu funguje…atd.”. Situace je to velmi podobná té, v níž se ocitá velmi vytížený lékař-specialista ve vztahu k pacientovi, jehož zdravotní problémy musí ve dvaceti minutách vyhodnotit na základě několika standardizovaných vyšetření.

Ze zmíněného hlediska nemá ani astrologická, ani medicínská situace valný smysl. Mohou snad v mnoha ohledech podat dobré výsledky; ovšem naskýtá se opět otázka, co ty ”dobré výsledky” znamenají? Doktor pacienta zbaví určitých symptomů tím, že mu podá určité léky: je však pacient jako celek vyléčen? Byl astrolog, který pomocí určitých analytických technik víceméně zjistil, jak jeho klient ”chodí”, schopen tomuto klientovi pomoci nastoupit ”vědomou Cestu” sebeaktualizace a nástupu k individuální existenci?

Je ještě fér zde dodat, že každý krůček, otevírající nové obzory a rozbíjející určité kulturní předsudky nebo dogmata, má svou cenu; a s lidskou myslí je nutno se setkat tam, kde je. Což ovšem NEZNAMENÁ, že se má vytvořit mentální atmosféra, která glorifikuje proces pouhého uspokojování dosti přízemní touhy snadno a rychle řešit osobní problémy. To, co německý filosof hrabě Keyserling před mnoha lety nazval ”kulturou, jak věci příliš usnadňovat”, neposkytuje realistický základ pro sebeaktualizaci a pro zřetelné oproštění se od masových vibrací společnosti, oslavující ego, a od nástrah falešného individualismu.

Lidé si někdy stěžují, že musejí moje knihy číst dvakrát, aby opravdu porozuměli tomu, co píšu; vždycky, když se s tím setkám, mám chuť se dotyčného zeptat, jestli si myslí, že se stane po přehrání dvou etud koncertním pianistou, nebo že po přečtení učebnice matematiky vyřeší problém diferenciálního počtu. Život v sebeaktualizaci a transcendentním vývoji je v naší materialistické a soutěživé společnosti, která vše hodnotí podle profitu a jejímž ideálem je sebeprosazení na úkor druhých, tím nejnáročnějším procesem.

Mnozí astrologové – v kterékoli historické epoše – samozřejmě berou astrologii jako záležitost konformismu – ne-li přímo jako prostředek k výdělku, přinejmenším co do všeobecného očekávání a tužeb ega svých klientů. Já však věřím v astrologii transformace – stejně tak jako věřím ve filosofii, v hudbu, v psychologii, která se ze své podstaty snaží transformovat lidské bytosti. Zábava má své místo; povrchní zvědavost může nakonec vést k touze po novém úhlu pohledu; všechno má své místo a případně i hodnotu, pokud to na svém místě stojí a nesnaží se to být něčím jiným, používaje přitom k zamaskování ta či ona kouzla.

Během těch čtyřiceti let, co se intenzivně a plně zabývám astrologií, jsem se přihlásil tak jasně, jak jen umím, k tomu, kde stojím. V průběhu času jsem poněkud pozměnil přístup k formulaci svých idejí; věřím však, že můj základní postoj byl a je jasný a zřetelný. Tam, kde se změnil důraz, kladený na určité věci, se tak stalo díky vzrůstající schopnosti prohlédat mnohá poněkud zavádějící tvrzení, a ostřeji formulovat to, co jsem cítil, že mohu nabídnout novým generacím. Termíny, které užívám, nejsou ideální. Jak ”humanistický”, tak ”na člověka soustředěný” v mnoha ohledech nevyjadřují všechno to, co chci sdělit. Nálepka humanismu pokrývá široké spektrum aktivit a věrouk; kromě toho, jak jsem mnohde uvedl, byl tento termín vybrán v roce 1969, aby poukázal na postoj, který se poněkud sbíhá s postojem humanistického psychologa. V zásadě dává alternativu k povrchní hře na předpovídání budoucnosti, a k seriózní záležitosti statistických výzkumů a kvantitativních pomůcek k výkladu horoskopu.

Termín ”na člověka soustředěný” používám, abych ukázal na základní rozdíl mezi mým přístupem a kolektivistickým geocentrismem zodiakální astrologie. Můj přístup je orientován na možnost vyvinout v každém člověku neochvějnou touhu po sebetransformaci a nezávislosti na společenskokulturních modelech minulosti. Na víře, že v každém muži a v každé ženě je skryta schopnost být větší, tvořivější, svobodnější, a přesto být hluboce vázán k procesu světové transformace, si stojím. Doufám, že se v každém člověku probudí spící bůh. Nechá-li se zaznít pravé ”jméno” jedince, ono božské v něm se pozvedne k životu. Každý člověk je ”nebešťan”, stačí sebrat sílu a odvahu stát v pravdě vlastního bytí a naplnit své místo a funkci na této zemi, tím, že budeme sledovat ”soubor instrukcí”, daných nám nebesy.