Pavel Turnovský: POSTOJE V SOUČASNÉ ASTROLOGII
Než se začneme věnovat základním postojům, které astrologové zastávají, měli bychom se pokusit astrologii definovat. Vyjdeme z Rudhyarovy definice.
“Co nejjednodušeji řečeno, astrologie je zjevně úspěšný pokus o vytvoření komplexní řady logických a spolehlivých souvztažností mezi pozorovanými pohyby jasných zdrojů světla na obloze - Slunce, Luny, planet a hvězd - a rovněž tak postižitelnými sledy změn, které se odehrávají v biosféře, a především pak v životě lidských bytostí.
Taková definice nepředkládá žádnou interpretaci toho, co pohybující se body či kotouče světla na obloze skutečně znamenají, ani nevysvětluje druhy změn, jež k nim astrologie vztahuje. Nesnaží se objasňovat, proč a jak takové souvztažnosti působí. Ona pouze říká, že dvě řady faktorů - jednu nebeskou, druhou pozemskou - lze k sobě vztáhnout a že vytvoření takových souvztažností platí do té míry, do jaké se jedná o důsledně vyvíjenou snahu lidských bytostí používat mentální (neboli psychické) procesy, jež vyžaduje. Co je však účelem takové snahy?
Účelem astrologie je využívat zmíněných souvztažností k pochopení stále se opakující povahy procesů změny, zakoušených všemi lidskými bytostmi žijícími v biosféře, a významu toho, co se v průběhu těchto procesů odehrává; výsledek takového pochopení se projevuje jako vyšší schopnost lidských bytostí vyrovnávat se se změnami, jež zakoušejí, a využívat jich ve svůj prospěch.” (Astrologie transformace, 2. kapitola)
Z této definice vyplývá, že interpretace astrologických znaků a symbolů je závislá na stavu a úrovni lidského vědomí té které společnosti, v níž je astrologie praktikována. Je jasné, že každá kultura, každá její subkultura či kontrakultura mají svoji vlastní astrologii, jak má nejen svůj systém znaků sloužících k dorozumění, ale i své symboly a mýty. Dovedeno do důsledků, dalo by se říci, že neexistuje jedna jediná astrologie, ale že je tolik astrologií, kolik je astrologů. To však může znít absurdně v době, kdy převládá potřeba neustále se s něčím se ztotožňovat, nebo naopak se proti něčemu vymezovat. V každém případě lze v současné západní euroamerické kulturní oblasti sledovat přinejmenším čtyři astrologické trendy.
Za prvé je to astrologie klasická neboli tradiční, která vychází z astrologie helénistické, již kodifikoval ve 2. století n.l. učený Klaudios Ptolemaios. Astrologové této skupiny dodnes studují starověké, středověké a renezanční texty, k nimž od 17. století přidávají své poznatky. Přes vypjatý konzervatismus většina z nich pracuje i s nově objevenými planetami a obohacuje svůj arzenál osvědčenými myšlenkami přírodních a společenských věd, v poslední době zejména obecně uznávaných psychologických a psychoterapeutických škol.
Za druhé je to astrologie vědecká, která se snaží přiblížit způsobu práce, myšlení a vyjadřování běžnému v akademických kruzích, aby obhájila astrologii jako vědní obor. Někteří z takto zaměřených astrologů konstruují složité koncepty a modely, jež mají prokázat astrologickými prostředky zjistitelný přímý vliv kosmických těles na pozemské dění; jiní vsadili na statistiku, jejímiž metodami studují obrovské soubory nativit, aby potvrdili platnost astrologických pouček. Výsledky těchto snah bývají mnohdy pozoruhodné, ale akademické kruhy je v lepším případě neberou na vědomí, nebo je bagatelizují, v horším případě tyto badatele skandalizují a ostrakizují.
Za třetí je to astrologie esoterní, která se váže k různým magickým, mystickým, teosofickým, okultním, ezoterním a hermetickým systémům Východu i Západu v jejich rigidní či reformované podobě. Nejznámějšími astrologiemi této skupiny jsou astrologie kabbalistická, karmická nebo astrologie různých pseudorosikruciánských společností.
Za čtvrté je to trend, který považuje astrologii, jeden z mnoha možných pohledů na člověka a jeho místo ve světě, za ryze symbolický jazyk sui generis, který provází lidstvo od prvních záblesků jeho vědomí. Symbol nepovažuje za cosi nereálného, ale za jakýsi katalyzátor, který reálně působí na lidskou psychiku. Celý svět považuje za symbol, který je třeba každý den znova vyložit. Carl Gustav Jung kdesi píše, že dokonce i penis je falický symbol. Navíc vede tento trend k celostnímu cyklickému pohledu, který astrologický symbolismus posuzuje v prostoru (tvar) a čase (rytmus). Z tohoto hlediska budeme vycházet i na stránkách této knihy.
Ve všech těchto astrologických skupinách lze dále identifikovat dva základní postoje, které známe už z řecké antické civilizace.
První přístup by se dal charakterizovat slovesem (oida - uviděl jsem, vím, znám), pochází z něho věda a snaha poznávat jako nezúčastněný svědek, popřípadě ovládat, třeba i jen životní pochody různými asketickými technikami. Přístup druhý charakterizuje sloveso (poió - činím, tvořím, působím), z něhož povstala poesie a snaha žít a nechat žít, prožívat a chápat. Pro nás je dále důležité zjištění, že věda pracuje se znaky, jejichž význam, aby byl jednoznačný, je arbitrární, tedy domluvený. Poesie naopak mluví v symbolech, jež vyrůstají ze společné lidské zkušenosti jako reakce na potřeby, které všichni lidé sdílejí. Rozdíl mezi těmito dvěma základními postoji lze shrnout do jediné věty: racionalismus založil vojenský geometr René Descartes, humanistickou a transpersonální astrologii hudební skladatel Dane Rudhyar.
První postoj je tedy informativní, popisný. Snaží se na základě astrologických znalostí objektivně a fakticky zjistit, co je, co bylo, a zejména co nastane, neboť v tomto pojetí jsme vydáni na milost a nemilost tlaku osudotvorných sil vnějšího prostředí. V praxi to znamená přesně popsat charakterové vlastnosti určitého člověka, jeho tělesné, psychické, ba dokonce duchovní ustrojení, jeho síly a slabosti, určit, co je z toho dobré a co špatné, jedno posílit, druhé potlačit, a pak ho vést životem tak, aby se vyhnul zbytečným komplikacím, rozvinul své schopnosti k co největší dokonalosti a bez zbytečných otřesů se stal ve společnosti, v níž žije, osobou váženou a ctěnou. Prostě aby prožil život bezpečný, šťastný a co nejdelší. Astrolog tu často vystupuje jako neomylný rádce, který všechno zná a všechno zařídí. Klientovi pak zůstává role pasivního vykonavatele úradků, které zjevila znamení na nebesích. Pro většinu takto zaměřených astrologů je čas největším nepřítelem a prokletím, každá změna může být jen k horšímu, a proto je nutné zachovat alespoň status quo. Tento postoj ovšem klade důraz na astrologovu schopnost co nejlépe předpovídat budoucnost, či sofistikovaněji, rozvinout co nejpřesnější predikční a prognostické metody a techniky, a těmi pojistit svoji neochvěnou autoritu před klientem. Navíc má tento postoj tendenci k protěžování znaků na úkor symbolů. Aby astrolog obhájil svoji autoritu, musí být jeho způsob interpretace co nejpřesnější, prvky astrologického instrumentáře pak mají promlouvat jednoznačně neomylným způsobem. To vede k analytickému, atomizujícímu a redukcionistickému pohledu na horoskop, k reprodukci poznatků neochvějných autorit, shrnutých do tzv. kuchařek. Tvořivý, svobodný přístup k astrologickým informacím je potlačen, nanejvýš se hromadí další stohy analytického materiálu, třeba v podobě statistických dat.
Jako každá věc i tato má svůj háček. Gulag, osvětimské plynové komory, atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki, Lidice a Ležáky, moravské a české řeky, které se převalily z boku na bok, takové události zatím vždycky předběhly nejaktuálnější astrologickou, ale i jinou predikční techniku.
Druhý postoj v astrologii lze nazvat postojem transformativním. Není zaměřen na předvídání událostí, ale na hledání a objevování smyslu všeho, s čím se člověk setkává, tedy i situací, do nichž se dostává a jichž je účastníkem. Tyto situace se neustále mění a s nimi se proměňuje i aktuální smysl liského života i když potenciální smysl, symbolizovaný nativitou, zůstává. Člověk je považován za bytost obdařenou svobodnou vůlí, která se ovšem střetává se svobodnou vůli lidí ostatních. Z tohoto hlediska není důležité, co se stane a jak to dopadne, ale jaký přístup k tomu člověk zaujme, neboť svobodu volby postoje mu nikdo nemůže vzít, ani tehdy, když jeho osobní svoboda je omezena. Je to volba postoje, která má zásadní význam pro osobní růst člověka. Nativní horoskop je zde považován za odrazový můstek, za symbolickou mapu lidského potenciálu, který má být po celý život aktualizován a rozvíjen. Důraz je přenesen právě na tento celoživotní proces rozvoje, na naplnění, korelaci, harmonizaci, reintegraci, a posléze sublimaci nejrůznějších nejširších oblastí životních zkušeností, potřeb a postojů. Dokonalosti nelze dosáhnout, a proto je důležitá plnost lidské zkušenosti. Nativita nám zjevuje jak nejjednoduším a nejjistějším, protože přirozeným způsobem dosáhnout plně rozvinuté osobnosti. Čas není prokletím, ale příležitostí k rozvoji, je tu proto, abychom věděli, kdy a čemu se máme věnovat, co přišlo na pořad. Astrolog se tu považuje spíše za průvodce, který pomáhá partnerovi nacházet smysl krizí, v nichž se ocitl. Krize jsou používány jako transformující nástroje, kterými je opracovávána hrubá stavba lidského jedince v chrám plně rozvinuté lidské osobnosti, v němž se má odehrát posvátný rituál setkání člověka s úrovní transcendentní. Z tohoto hlediska je také nemožné rozlišovat nativity šťastné a nešťastné, planety dobrodějné a škůdce, aspekty dobré a zlé, harmonické a disharmonické, jedna znamení zvěrokruhu lepší, vznešenější než jiná, některé domy bezpečnější, druhé nebezpečné.
Transformační astrolog dává přednost tvůrčímu přístupu k astrologickým symbolům a principům, na jejichž základě se snaží vytvářet pro každého “klienta” původní interpretaci, uznávající “klientovu” jedinečnost. Narozdíl od znaku, který, jak už jsme uvedli, musí mít jediný a všem srozumitelný význam, je si transformační astrolog vědom toho, že význam symbolu je nevyčerpatelný a plně nepostižitelný. Navíc proces transformace podstupují oba účastníci dialogu. Proměnou prochází jak “klient”, tak astrolog. Je to tedy nejen astrologie transformace, ale i astrologie v transformaci. Doufejme, že dosažení další fáze v transformaci samotné astrologie se ohlásí nalezením slova, které by nahradilo zcela nevhodného “zrozence”, popřípadě z antiky zděděného “klienta”.
Kapitola z připravované knihy Astrologie pro statečné.