Pavel Turnovský: Obrana humanistického astrologa
Čas od času jsem nucen si povzdechnout, že odpůrci astrologie jsou neinformovaní, že se nesnaží seznámit s tématem, který kritizují, že citují práce dávno zastaralé, a polemizují pak s názory, které současní astrologové opustili. Jedním z mála kritiků astrologie, který ví, o čem mluví je profesor Vladimír Vanýsek, astronom. V první řadě si uvědomuje, že neexistuje jenom jedna astrologie a rozlišuje mezi astrologií bulvární - novinovou, založenou na povrchním rozdělení populace do dvanácti skupin podle polohy Slunce ve znameních zvěrokruhu, od astrologie tradiční, jež ke svým úsudkům užívá jako východisko horoskop zrození nebo počátku, obsahující víceméně standardní soubor prvků: znamení, domy, planety, aspekty, počítaný pro přesný okamžik a místo narození člověka, vzniku státu či podniku. Kromě toho vzal na vědomí, že existuje i astrologie úplně nová, která se s tradicí radikálně rozešla a přiklonila se k psychologickým směrům tohoto století, Freudovou psychoanalýzou počínaje, přes Jungovu hlubinnou psychologii a psychosyntézu Assagioliho, po humanistickou (Maslow, Lewin, Rogers) a transpersonální psychologii posledních desetiletí, představovanou Stanislavem Grofem a Charlesem Tartem, astrologie jejíž trojnásobnou proměnu inspiroval naturalizovaný Američan francouzského původu, hudební skladatel, filosof, psycholog a všestranný umělec Dane Rudhyar, od jehož narození letos uplynulo sto let a od jehož odchodu nás dělí v těchto podzimních dnech pouhé desetiletí. A právě tuto astrologii, u jejíhož zrodu onen podivuhodný člověk stál, astrologii humanistickou a transpersonální, jíž souborně nazýváme astrologií transformační, astrologii, která se zabývá rozvojem vědomí a osobnosti člověka, hodlám obhajovat.
Než pokročíme dál, měli bychom se pokus určit co astrologie vůbec je a k čemu je. Je to věda, umění či snad něco jiného? Jako východisko použijme zcela obecnou definici Dana Rudhyara, který říká, že “astrologie je pokus stanovit soubor odpovídajících a hodnověrných souvztažností mezi zdroji světla pozorovatelnými na obloze (Sluncem, Měsícem, planetami a hvězdami) a řadou pozorovatelných změn odehrávajících se v biosféře a zvláště v životě lidských bytostí.” A k čemu že astrologie podle Rudhyara je? Prostě k tomu “aby na základě těchto souvztažností člověk průběh změn pochopil a zvýšil tak svoji schopnost těžit z těchto změn svůj prospěch.” Zda tak činí vědeckým, uměleckým či jiným způsobem není v této definici záměrně určeno, stejně tak jako zde není řečeno, zda nebeská tělesa přímo ovlivňují, či neovlivňují pozemský život, je-li astrologie založena na kauzalitě, či na synchronicitě. Ani jedno ani druhé není totiž, jak později uvidíme, příliš důležité.
Nehodlám čtenáře příliš napínat a nebudu před ním ani zatajovat, že se s kritiky astrologie shoduji v tom, že astrologie není věda, kromě snad jediné výjimky a tou je případ astrologie - pomocné vědy historické. Tu by totiž měli studovat historici, aby lépe pochopili proč byla ve starověku a středověku učiněna některá rozhodnodnutí, dnešnímu člověku mnohdy nepochopitelná, která však přesto dalekosáhle ovlivňovala osudy celých říší. Bez astrologovy konzultace se totiž tehdy žádné rozhodnutí neobešlo. Historii, stejně jako další společenské vědy však těžko můžeme, společně s Bachelardem, považovat za typickou vědu, neboť se nezabývá čistě hmotným svě- tem a jejím vyjadřovacím prostředkem není matematika.
Astrologie tedy rozhodně není věda přírodní. Nelze na ni totiž aplikovat požadavek přírodních věd na opakovatelnost experimentů, kterými jsou příslušné hypotézy potvrzovány, anebo ještě lépe, vyvraceny. Vztahy všech nebeských těles se totiž nikdy úplně nezopakují a tak nelze říci, že za této a této konstelace se stane přesně to a to. Proto nezbývá astrologickým předpovědím, než aby byly víceznačné. Přestože považuji predikční astrologii za zbytnělé odvětví celého oboru - bylo totiž vždy nejvyhledávanější a v centru pozornosti -, nemohu souhlasit s jejím naprostým odsuzováním. Je to určitý způsob testování a kromě toho, bez schopnosti předvídat bychom se v denním životě těžko přesunuli po ránu z ložnice do koupelny, natož řídili cílevědomě svůj život. Přesto však existuje v astrologii jedna oblast, kterou lze z hlediska přírodních věd posuzovat. Je to správnost a přesnost nutných výpočtů. Tady může věda, zejména její vyjadřovací jazyk matematika, astrologii kontrolovat a klást své oprávněné požadavky.
Na rozdíl od přírodních věd však rozeznává astrologie nejen kvantitu času, tedy kolik je hodin, ale i jeho kvalitu, tedy to, k čemu je tento čas víceméně vhodný. Tuto kvalitu pak určuje astrolog (čas sám tuto kvalitu nemá, jak se někteří nebozí astrologové domnívají) na základě svých odborných i obecných znalostí a osobních zkušeností, do hry však vstupuje i jeho myšlenkový potenciál, všeobecný rozhled, představivost, tvůrčí, interpretační a vyjadřovací schopnosti. Zde se astrologie dotýká umění. Z estetického hlediska může být totiž hodnocen astrologův výtvarný projev, tedy způsob jak nakreslí horoskop, nebo úroveň jeho mluveného či literárního projevu. Nezastírám, že tyto projevy bývají mnohdy velmi tristní a že někteří astrologové jimi sami sebe naprosto diskreditují. Mnohdy pak neschopnost logicky a srozumitelně myšlenky sdělit jinak dobrého astrologa úplně diskvalifikuje.
Vraťme se však ještě k prověřování astrologie statistickými metodami, které naši kritici, i když s podezřením, občas zmiňují. Jde o práce manželů Gauquelinových, akademicky vzdělaných statistiků a psychologů, kteří nalezli náznaky korelací mezi východem a západem, horní a dolní kulminací nebeských těles a profesní úspěšností těch, kteří se v onu dobu na příslušném místě narodili. Luna v tomto postavení se vyskytovala u politiků a spisovatelů, Venuše u spisovatelů, Mars u vojáků a sportovců, Jupiter u sportovců kolektivních her, herců, vojáků, politiků a novinářů, Saturn u vědců a lékařů. Při dalším vyhodnocování se však ukázalo, že v pozadí výběru povolání stály spíše charakterové rysy těchto lidí, odpovídající tradiční symbolice příslušných planet. Výzkumy byly prováděny na rozsáhlých souborech dat, řádově v desítkách tisíc a stejně rozsáhlé byly i kontrolní skupiny. Později pak byly tyto výzkumy opětovně zpochybňovány, potvrzovány a zase zpochybňovány. Nezdá se mi ale, že astrologický pohled na lidskou individualitu, její specifické vlastnosti a problémy, s přihlédnutím ke genetických a společenských vlivům, může být potvrzen či vyvrácen statistickými metodami. Jestliže zkoumáme skupinu úspěšných profesionálů, nemusíme mít problémy s kontrolní skupinou profesionálů průměrných či podprůměrných. Pokud však posuzujeme jednotlivého živého člověka, kde k němu pořídíme člověka kontrolního? Každý z nás je tu sám za sebe, neopakovatelný jako hvězdná konstelace nad naší hlavou. Tyto statistické metody však vydaly své plody. Potvrdily hodnověrnost tradičních symbolů martických, jupiterských a saturnských. Britský psycholog H. J. Eysenck si pak na stejných souborech ověřil vztah mezi vycházejícím a kulminujícím Marsem, Jupiterem a extroverzí, respektive Saturnem a introverzí.
Tak tedy symbol a psychologie. Nebo úloha symbolu v psychologii. Těžko se dnes najde někdo, kdy by podezíral psychologii en bloc ze šarlatánství. A čím jiným než psychologií astrologie odjakživa byla? I tradiční astrolog, který mluví o Venuši jako nižších, o Jupiterovi jako vyšších citech, o Slunci - vůli, Marsu - hněvu, Saturnu - sklonu k depresím je svým, třebas naivním, způsobem psycholog. Ani hodnotě a užitečnosti symbolů, není vážných pochyb. Symboly fungují v mytologii, náboženství, umění a filosofii nejen té postmoderní. Vtrhly do antropologie, sociologie. Od dob Freudových využívá psychologie i psychiatrie úspěšně symbolů při léčbě svých pacientů. Co jiného než práce se symboly je například psychoanalytický výklad snů? Není náhodou, že se dnes špičkoví astrologové po celém světě honosí akademickými tituly z oboru psychologie, nebo že používají různých psychoterapeutických technik. Už Carl Gustav Jung přiznal, že když si nevěděl rady s pacientem, udělal si jeho horoskop a mnohem rychleji se pak dostal k jádru jeho problému.
Astrologie je v první řadě symbolický jazyk. Horoskop není pouhou dekorací, jak se profesor Vanýsek domnívá. Je to mandala, zobrazení archetypu věčného řádu. A řádu může být dosaženo různými postupy. Přesto však účel nesvětí prostředky a astrologovi tedy nemůže být úplně lhostejné jak dojde k výsledku. Rozlišuje navíci jinou kvalitu výsledku než zda je správný, nebo zda je chybný. Jedna plus tři není pro něho kvalitativně úplně stejné jako dvě na druhou. Vědec možná mávne rukou nad mystikou čísel. Pro něho je číslice možná jen arbitrární značkou pro určitou kvantitu. Znám však mezi nimi i takové, kteří dávají přednost elegantnějšímu řešení rovnice. To už má mnoho společného s estetikou a tudíž i se symbolismem. Astrolog nemůže jinak, než oživovat matematickou hodnotu čísla-znaku hodnotou symbolickou, která nám zprostředkovává archetypální podstatu čísla. Jeho posláním je pracovat se symboly, s archetypy. A výklad symbolů je vždy mnohoznačný. Pomocí symbolů a z nich utvořených mýtů, vykládáme svět, v němž máme své místo. Z různých úhlů pohledu je to pak místo víceznačné. Nejsme tu jen kvůli jediné věci, jediné záležitosti, v jediné funkci. Člověku, který je v nesnázích, neví kudy dál, ztratil smysl života, nebo ho dosud vůbec neobjevil, má astrolog nabízet nové a nové významy jeho existence, převádět ho přes krizové situace do nových životních stadií. Astrologie v našem pojetí tak splňuje funkci rituálu přechodu, rituálu, který naše civilizace zanedbala. Miliardy lidí se protloukají životem, neboť neznají své místo v řádu světa, popřípadě se staví na místa, která pro ně nejsou vhodná. Důsledky tohoto zanedbání vidíme všude kolem sebe.
Z tohoto pohledu není důležité, zda astrologii považujeme za vědu respektive pavědu nebo za mýtus. Osobně považuji astrologii spíše za aplikovanou mytologii. Důležité je, zda astrologie pomáhá člověku v rozvoji a reintegraci jeho osobnosti. Jedině tak lze prověřit její hodnotu. Toto prověřování by však mělo být svěřeno do rukou nejen astronomům, tedy přírodovědcům, ale i kulturním antropologům, sociologům, teologům, religionistům, filosofům, psychologům a psychoterapeutům, čili vědcům humanisticky zaměřeným. Ale také umělcům a zejména básníkům. Neboť astrologie je v první řadě poezie. Astrologická interpretace se odehrává v lyrickém stavu ducha, který nám umožňuje stát se vidoucími. Ve sporu astronomie versus astrologie je totiž zaklet věčný střet mezi měřitelným a vnímatelným, mezi racionalitou a iracionalitou, objektivitou a subjektivitou, vědomím a nevědomím, bděním a spánkem, skutečností a snem, realitou a poezií, znakem a symbolem. Tento svár však nemůže mít konečného vítěze, jedině ze vzájemného doplňování a vyvažování obou postojů plyne člověku užitek v podobě plně rozvinuté osobnosti, prožívající všestraný a smysluplný život na všech čtyřech úrovních: biologické, společensko- kulturní, individuální a transpersonální.
Což kdybychom se, zastánci astrologie i její kritici, astrologové i astronomové, umělci i vědci, sešli na místě, které nás všechny spojuje v jeden celek, pod hvězdnatou oblohou, oním majestátním šatem absolutní transcendence, pod níž jsme všichni stejně nepatrní.
Poznámka autorova z jara 1996: Tento článek byl psán uprostřed léta roku 1995, jako reakce na kritiku astrologie od profesora Vanýska. Mezitím vyšel v pop-okultním časopisu Astro, v Rezonanci - letáku transformační astrologie a v Konstelaci - revue Astrologické společnosti 19-20/ročník V jaro 1996 pod názvem Útok humanistického astrologa, a vzbudila dost značný rozruch. Moderními astrology, kteří se snaží odpoutat od umrtvující tradice byla přivítána s pochopením, tradicionalisty se skřípěním zubů a hůře či lépe skrývaným zatínáním pěstiček. Moje vystoupení v televizní Aréně (říjen 1996) tomu všemu nasadilo korunu. Pro tradiční astrology jsem se od té doby (pro neochotu obhajovat kdejakého šarlatána, který se naneštěstí živí hvězdopravectvím), stal jedním z největších nepřátel astrologie v Českých zemích. Dobře tak. Nestěžuji si. Chtělo by se mi snad jen parafrázovat rozloučení Jeana Arthura Rimbauda slovy “Vedle mne jste všichni jen pouhými astrology!” A tak je toto memorandum věnováno i jim.
Poznámka autorova ze srpna 1998: Během doby se situace ještě ještě více přiostřila. Koexistence astrologů transformačních s astrology tradičními, esoterními a tzv. vědeckými, jakkoli s přivřenýma očima a zatnutými zuby, se ukázala být neuskutečnitelnou utopií. Zrada některých humanistických astrologů na věci opravdové individuální svobody a jejich návrat do bezpečného lůna tradice a společensko- kuturní úrovně (např. Robert Hand a jeho projekt Hindsight), úmrtí jiných (Alex Ruperti v lednu 1998) nás přesvědčily o tom, že je nutné vyrazit bez otálení a nekompromisně - bez ohleduplných pohledů do stran - vlastní cestou vpřed. V současnosti vychází mnoho astrologických publikací, funguje mnoho učilišť. Výsledky jsou však tristní. Mnozí populární astrologové neznají základní principy, na nichž jsou astrologické prvky založeny. Neznají rozdíl mezi znameními a souhvězdími, nevědí jak, proč a k čemu znamení užívat, nevědí co stojí v pozadí domů, netuší jak vznikají aspekty atd. atp. Místo toho zavádějí naprosto iracionální prvky, různě zbarvené Luny, body smrti smrťoucí, dosud neobjevené planety. Jiní se i nadále snaží etablovat astrologii jako vědu a neberou na vědomí, že dokud věda sama neprojde změnou paradigmatu, je to principiálně nemožné. A tak budou tradicionalisté dál hrát v televizních talk-show společenskou hru na znamení zvěrokruhu, minulé a budoucí životy, ufony, tajné společnosti a konce světa, místo toho, aby se podíleli na nevyhnutelné dekonstrukci a reformulaci myšlenek svého oboru. Přeju jim tedy dobrou chuť.