Astrologické deníky a efemeridy: intimní astrologie Johna Dee, Tadeáše Hájka z Hájků a Václava Kněžovského
Zkoumání forem psaní, které souvisí s astrologií nás přivádí také k deníkům a intimním formám astrologie, jako jsou časté poznámky v starých efemeridách psané rukou samotného astrologa. Označujeme je za intimní a soukromé nejen protože nebyly určené k publikaci, ale také pro jejich rukopis – stopu ruky na starém papíru, záznam tělesné přítomnosti často již mrtvého astrologa. Podobná dílka jsou vlastně vždy syrotci, proto ten sentimentální vztah, který k nima zaujimáme, nebo ještě častěji bastardi. Jsou to poznámky a informace, které autor schovával po dlouhá léta, aby je pak zanechal takto bezbrané na pospas veřejnosti, která v nich bude hledat skrytou perverzi nebo alespoň milostné tajemství. Otázkou ovšem je, zda v životě atrologa existuje něco intimního a skrytého, co není vztažené k velmi neosobnímu a veřejnému nebi? Nesmíme totiž zapomínat, že se tyto sporadické zápisy a různé marginálie nacházejí právě v efemeridách, v tabulkách, které výpovidájí o velmi veřejných jevech, jakými jsou pohyby planet. Každý astrologův zážitek má proto pozorného a objektivního svědka – věčnou a nekonečnou oblohu.
Jak pak vysětlit toto spojení intimních a náhodných poznámek a vždy bdícího nebe? Možná jsou samotné efemeridy v jistém smyslu zápisem intimních momentů nebe, totiž několika planet v nekonečném prostoru, které se jeví také marginální a nedůležité vzhledem k vesmírným jevům. Astrolog je pak odborníkem na vše efemerní, intimní a prchavé, co nemá povahu dějin, ale okamžiků, na které by se zapomnělo, kdyby neexistovala jeho pozorování a zápis.
Na náhodně vybraném vzorku tří rukopisů z 16.století chceme ukázat různé podoby tohoto
vztahu a velmi zvláštní jev – pro astrologa jsou právě nebeské jevy velmi intimním
prožitkem a samotné efemeridy pak jen zvěřejněním intimních a „efemerních„ momentů
planet, deníkem nebe, v kterém si astrolog čte o jeho kvadraturách, úplňcích a dalších
událostech. Mezi astrologem a nebem tak vzniká podivný vztah, jakési svěřování se a
šeptání jehož útržky se nám zachovaly právě v denících a různých margináliích.
Renesanční astrologické deníky, které uvádíme, se ovšem velmi liší od narcisistního
blábolení novodobých deníků. Nenajdeme tam ani obludně dlouhé sebereflexe ani
solipsistické vyžívání se, které není o psaní, ale o vypisování se ze všeho. Staré deníky
charakterizují ustálené formulace, velmi „objektivní„ a často nudné popisy počasí a
astrologických konstelací nebo dlouhé pasáže věnované vyjímečným událostem v království
a na nebi. Soukromé a intimní zkušenosti jsou proto zařazeny do společenských nebo
přírodních dějů a naprosto postrádají egocentričnost dnešního intimního psaní. Stereotyp,
vyjmečná událost, soukromé a veřejné, všechno se v astrologickém deníků snadno může
objevit na jedné stránce. Nejlepším příkladem je zapomenutý deník V.Kněžovského, který
existuje v opisu (Opis pamětí V.Kněžovský, Historická společnost, Archiv Akdemie Vědy Ič
151,K21, 135) jehož začátek nám hodně prozradí o stylu psaní:
Zápisky V.Kněžovského působí zároveň jako memoáry a jako deník, jako poznámky zapsané těsně po události a jako popis, který není náhodný, ale promyšlený s cílem zaznamenat nejdůležitější události života – vyjímečné nebeské jevy, světové události (zavedení nového kalendáře), narození a úmrtí v rodině . Léta, která Kněžovský prožívá, nepopisuje občanským kalendářem ani zemědelským rokem, ale církevními svátky a astronomickými jevy, jak to vidíme na tomto záznamu o narození dcery:
V dalším odstavci následuje popis jejího úmrtí jako vdané ženy a také křížky označená jména kmotrů jejích dětí, kteří zeměřeli za tu dobu. Popis lidského života má zde stejnu strukturu jako cyklické pohyby planet. Morbidní střídání narození a smrti v deníku (různých fází Luny a planet) přeruší jenom velmi dlouhý popis „strašlivého a hrozného znamení„ v roce 1583 nebo reforma kalendáře v roce 1584. Samozřejmě tam najdeme i různé události ze soukromého života, jako je vystěhování ze města kvůli sousedským sporům, mnohem větší pozornost se ovšem věnuje nebeským a společenským událostem spojeným s nebem jakou byla reforma kalendáře:
Právě tato nenávist k novému kalendáři ukazuje, jak se veřejné věci mohou stát velmi osobní pro astrologa. Kněžovský byl společně s tisíci jiných obyvatel města okraden o 10 dní nepřátelským papežem, a podobná krádež času neměla a nemá obdoby. Konspirační teorie spojené se změnou kalendáře pak jenom potvrzují původní a archaickou funkci vládců (archontů) nad časem a jeho měřením. Nebývalá událost, jakou je změna kalendáře se astrologicky jeví také pozoruhodná. Když se podíváme na 15.10.1582, což je den, který podle nařízení papeže Řehoře XIII. následoval po 4.říjnu, vidíme zajímavě obsazené znamení Vodnáře s Ju a Ur, které slibuje úspech novému měření času a nápadům, které zasahují do života velkých skupin. Také je tam zajímavá konjunkce Marse s Nep v Raku, která signifikuje násilné opuštění minulosti a zvláštní krádež času v křesťanském světě (Saturn v Ryb). Významnou roli hraje právě znamení Raka, protože se jedná o čas, o základní konstantu lidské existence, která zde byla reformovaná zhora, z vůle „duchovního vládce (Nep konj Mars a Sat v Rybách) . Podobné kráděži samozřejmě přál také iniciativní Pl v Beranu. V Českých zemích byla reforma provedena až v lednu 1584, a tak se 7.leden stal 17.lednem. Jak vidíme z horoskopu, nový kalendář nebyl vnímán s nadšením. Podle trigonu z Ryb do Raka si většina starý kalendář různými způsoby idealizovala nebo byla na něj zvyklá a v reformě spatřovala nepřátelský a skrytý motiv. 17. leden musel být proto zvláštním dnem, a podle všeho, vládla značná nechuť obyvatelstva k podobné změně. Propuknutí náboženských vášní a konspiračních teorií přesně odpovídá konstelaci v Rybách a opozici z Raka do Kozoroha. Tato opozice mluví o násilné reformě privátního času a zvyku lidí, o nutnosti užívát názvů „starý„ a „nový„, a také o zmatku, který musel panovat. Reforma se pravděpodobně ujala až po nástupu planet do znamení Berana. Zároveň je tato událost pozoruhodná tím, že se jedná o diktát nebeských těles a pohybů, který přinutily vládce změnit kalendář a celé národy pak přinutily k změně času. Nebeké jevy, které měly být zkroceny kalendářem, zde vypověděly poslušnost a zasáhly nečekaně do života lidí. Čas přestal být na chvíli kontinuální, a záhadně zmizelé dny zůstanou navždy tajemstvím, něčím neprožitým, o co lidé v 16.století byli ošizeni. 17.1 je proto dnem kolektivní krádeže ve jménu pořádku (neptunovská – saturnská tématika). Astrolog je ovšem podobným „reformám„ vystaven celý svůj život a je nucen neustále konfrontovat svůj život k nebeským cyklům, kvůli čemu nepoužívá jeden kalendář, ale efemeridy, podivnou sbírku kalendářů všech možných nebeských těles.
Vydávání kalendářů a pranostik patřilo k velmi důležitým činnostem univerzitních učitelů v 16.století, a věnoval se tomu také Tadeáš Hájek z Hájků, další z našich příkladů intimní astrologie. Tento génius patřil k rozhodným zastáncům reformy a byl považován za nejlepšího znalce kalendářů. V roce 1597 byl dokonce z příkazu Rudolfa povinen prověřovat všechny kalendáře vytištěné v Praze, což způsobilo obrovskou rozepři a náboženský rozkol v Praze, protože se tiskaři obrátili na arcibiskupa a Hájka obvinili z nadržování souvěrcům. Celá historka pak skončila vítězstvím tiskařů, a v Praze se nadále vydávaly špatné kalendáře. Toto ovšem není jediný příklad, kdy se astrolog kvůli svému intimnímu vztahu k nebi dostane do problémů. Jak ukazují příklady Bruna a Galilea, nebeská obloha skutečně „působí„ na lidský osud a intimní vztah k nebi může skonit i smrtí. Hájkův případ je ovšem zajímavý množstvím různých dokladů o tomto vztahu nejen v podobě kalendářů a pranostik, ale také zápisků a poznámek dochovaných v efemeridách, které používal. Právě tyto zápisky nám více osvětlý podivnou astrologickou vášeň po spojení efemerních jevů na nebi a na zemi. Hájek používal Carelliho efemeridy, které jsou stále přístupné v universitní knihovně (14 C 26), a podle poznámek, které tam najdeme, Hájka nejvíce zajímalo určení příznivého času při zakládání a stavbě měst a domů, předpovídání počasí a sestavování horoskopů početí. Najdeme tam různé lístečky a poznámky s žádostmi jeho přátel o sestavení horoskopu jejich dětí. Za zmínku stojí pozoruhodný dopis Dr.Simona Pistoria, správce školy u sv.Štěpána, v kterém se Hájka táže, zda ďábel může plodit děti a přikládá k tomu horoskop svého potomka Samuela (27.4.1558, 19:00 místní čas, starý kalendář). V poznámkách najdeme také popisy počasí, data narození blízkých a přátel a také velmi soukromé poznámky o zásnubách (26.2.1557) a svatbě (4.5.1557). Efemeridy zachovaly i informace o Hájkových nemocech (25.11.1557 hemeroidy, 1-4.11.1558 bolení hlavy) nebo také snech, které se mu zdály. Dobové události v Praze, informace ze světa, poznámky o vlastních nemocech, události ze života přátel a blízkých, všechno nacházíme vedle sebe. Efemeridy mají strukturu podobnou dnešním novinám, které si ovšem v efemeridách každý vytvářel sám pro svoje potřeby. Podobně popsané efemeridy jsou proto místem prolnutí mikrokosmu a makrokosmu, člověka a nebe, jsou zvláštním deníkem, který spojuje intimní momenty planet a lidí. Astrolog je pak archivařem intimních a efemerních událostí, a uchovává momenty, které by beze stop zanikly. Můžeme také říct, že životní příběhy astrologů se odehrávaly přesně jako to, co po nich zbylo, jako „poznámky„ k efemeridám.
Na posledním příkladu chceme od obsahu astrologických deníků přejít k jejich složité
grafické úpravě. Mezi nejzajímavější deníky 16.století patří „Libri Mysteriorum„ Johna
Dee. Kromě pozoruhodných rozhovorů s anděly, které jsou hlavním obsahem deníků, se
nám zachovaly také nejrůznější poznámky v efemeridách a knihách, které Dee používal.
Najdeme tak všechno, od filologických a historických oprav textů po různé doplňky,
mnemotechnické poznámky, astrologické údaje o datu narození autora, až po pečlivé
záznamy menstruací svojí ženy Jane nebo také souloží (symbolem planety Mars).
Samozřejmě jsou tam přítomny také popisy nebeských ukázů, počasí a jiných událostí.
Všechny tyto poznámky jsou doprovázeny různými symboly a jazyky, které prozrazují
Deeovu zálibu v kryptografii, a v mnoha případech stále zůstávají tajemstvím (například jsou
to ze závorek vytvořené profily neznámé osoby, které nacházíme s jistou pravidelností v
jeho alchymistických dílech).
Horoskop Johna Dee (13.07.1527, 16:02) vysvětluje toto obsedantní sbírání a uchovávání
všech možných informací: konjunkce Mer s Jup v Raku, v VIII.domě svědčí o faustovském
charakteru, o neukojitelném hladu po vědění, které se stalo skutečně fyzickou potřebou (Rak
– výživa), ne-li otázkou života a smrti (viz T kvadratura ve fixních znameních s vládcem jeho
konjunkce v Raku, Lunou). Hledání nových zdrojů vědění a způsobů komunikace je v jeho
horoskopu spojeno se skrytým bojem o moc (Mars ve Štírů, XII.dům) a autoritu (vztah mezi
Štírem, Kozorohem a Býkem v jeho horoskopu) ve jménu patriotismu. Toto zvláštní spojení
vědění a moci je možná důvodem, proč se Dee stává špionem královny Alžběty, poslem
zpráv anděla Madimi a Uriela pro císaře Rudolfa nebo luštitelem Kelleyho vizí a andělských
rozhovorů. Ve všech těchto rolích neustále riskuje: svůj život jako špion, svojí nesmrtelnou
duši jako účastník andělských rozhovorů a v neposlední řadě svojí vědeckou reputaci jako
prorok. Také bychom neměli zapomínat, že Dee vlastnil jednu z největších knihoven ve své
době, která podle katalogu z roku 1583 čítala skoro 4000 titulů a obsahovala veškeré
dostupné vědění doby v 21 různých jazycích. Jeho život proto můžeme popsat jako
svérázný metabolismus „informací„ a různých „poselství„, které se John Dee snažil utřídit,
ať už se jedná o vědecké a technické informace nebo o andělská poselství a z toho
vyplývající jazyk a kryptografii, kterou bylo třeba rozluštit. Tento hlad po všech formách
vědění a jejích neustálé třídění nacházíme právě v denících a poznámkách. Nedochovali se
nám samozřejmě všechny, ale i podle toho, co zbylo vidíme, že si Dee vedl záznamy o
každém detailu ze svého života k čemu vždy připojoval astrologické symboly a komentáře.
Dee se naučil číst svůj život v astrologických symbolech, a také zaznamenávat nebeské
pohyby a události jakoby se jednalo o velké události vlastního života. Ze svého života tím
vytvořil astrologickou kryptografii, kterou může rozluštit jen zkušený astrolog a znalec jazyka
nebe. Deeovi ovšem nestačilo naučit se všechny jazyky země a nebe, a tak nám zanechal
ještě andělské hovory, v kterých se snaží vytvořit další způsoby kryptografie, které překládájí
pozemské události do posvátného jazyka andělů. Veškerou tuto snahu po různých
symbolech a jazycích lze chápat jako redundantní, nesmíme ovšem zapomínat, že právě
možnost umělých jazyků a symbolizace jevů umožnila dnešní nové informační technologie.
John Dee sice nevytvořil žádný podobný stroj, ale spojení matematiky, geometrie a jazyka
vytvořilo zázračný stroj ze samotného Deea. Tento delikátní a složitý stroj pomocí
astrologických symbolů, různých jazyků a kryptografie spojuje a překládá všechny myslitelní
sféry. John Dee tímto překračuje intimní astrologii, která přiřazuje událostí z vlastního života
ke konstelacím na nebi, a hledá nové zkušenosti a nové systémy reference, aby obohatil
svůj příběh o další rovinu. Původní spojení intimního a efemerního ovšem přetrvává, a proto
zde máme deníky, které nám zanechaly jedinečné svědectví o vizích a zkušenostech, pro
které bylo třeba vytvořit zvláštní, andělský jazyk a písmo.
Text dokončen 20.1.2000, 11:45 SEČ, Praha
Autor 17.09.1974,10:23 SEČ,Mělník, denisakera@hotmail.com