Liz Greene: Psychologický přístup k tranzitům a progresím

RECENZE S UKÁZKAMI

Liz Greene: Psychologický přístup k tranzitům a progresím

Tento článek je vybrán ze semináře, který se konal 8. června 1996 v Regents College v Londýně jako součást programu jarního semestru Centra pro Psychologickou Astrologii. Seminář, společně s dalším, nazvaným "Komplexy a projekce" bude publikován v CPA Press na podzim 1997 pod titulem The Horoscope in Manifestation (Vol.9, CPA Press Seminar Series)

Podstata předpovídání

Jak interpretujeme tranzity a progrese z psychologického úhlu pohledu? Ráda bych na úvod řekla, že i když každému studentu astrologie, jemuž je psychologický přístup vlastní, bude vnitřní podstata našeho zkoumání jasná, rozhodně nechci popírat hodnotu ani dlouhou tradici prediktivní astrologie. Ty se totiž navzájem nevylučují. "Psychologické" neznamená pouze "vnitřní". Příliš mnoho z nás má zkušenosti s přesnými a konkrétními předpověděmi jistého druhu, než abych předstírala, že planety se nevztahují k vnějšímu světu stejně tak, jako k vnitřnímu, nebo že je v jistých situacích nemožné předvídat jisté druhyudálostí.

Před mnoha lety jsem vedla seminář pro Wreking Trust, který pak byl přepsán, editován a byla z něj knížka nazvaná Vnější planety a jejich cykly.Tehdy, když jsem zkoumala radix Sovětského svazu, předpověděla jsem jeho budoucnost. Byl to opravdu jen určitý pokus, protože jsem v té době ještě neznala jemnosti mundánní astrologie. Má poněkud naivní předpověď byla založena na skutečnosti, že Pluto měl během sedmi let dospět do konjunkce s natálním Sluncem Sovětského svazu. Vypozorovala jsem, že pokaždé, když přes natální Slunce ve Štíru přešel mocný tranzit, sovětské vedení se změnilo. V mundáních pojmech je toto jednoduše zřejmý a jednoduchý závěr, neboť Slunce zastupuje v národním horoskopu mimo jiné jeho vedení.

Důvod, proč jsem očekávala spíše kolaps než opět další boj o moc ve vedení, byl ten, že Pluto je jaksi víc všezahrnující než ostatní vzdálené planety. Má sklon bezezbytku všechno vymést a nenechat nic z původní formy či struktury. Navíc tam byly další tranzity - např. konjunkce Uran - Neptun - Saturn v prvním dekanu Kozoroha, blížící se k natální Venuši Sovětského svazu ve 4. domě - to napovídalo, že tento hrozící kolaps bude připomínat rozvod manželství. Měla to být dezintegrace spíše zvnitřku než zvenčí, a všechny ty různé satelitní země se měly začít dožadovat rozvodu. Tak jsem to tehdy viděla, a nic tenkrát, v roce 1982, nenasvědčovalo tomu, co se stane. Nový vůdce byl ve hře jistě; avšak totální kolaps byl nepředstavitelný. V následujících sedmi letech jsem na to nemyslela. A pak se vše stalo, jak jsem předpověděla. Existuje mnoho situací, jak mundánních, tak osobních, které astrolog může přesně předpovědět.

Zaměřit se pouze na predikční stránku astrologie je nicméně totéž, jako by se lékař zaměřil pouze na tělesný symptom a nebral v úvahu celého člověka a propojenost těla a psyché. Postupně jsem začala věřit, že většina toho, co pokládáme za předurčené, ve smyslu transitů a progresí, vůbec osud není - jsou to naše nevědomé komplexy. Jako individuality i jako společenství nevědomky přispíváme k vytváření situací nebo jsme vtahováni do situací, které způsobují vnitřní problémy - ať už proto, že jsme se jim v minulosti vyhýbali, nebo proto, že jednoduše uzrály a kairos, ten správný okamžik, právě přišel.

Bylo by velmi bláznivé si představovat, že všechny životní situace si člověk vytváří, protože mnohdy to tak není. Nedá se říct, že šest milionů individuálních Židů mělo jisté tranzitní nebo progresivní aspekty znamenající, že budou odvedeni do koncentračních táborů. Je čirým bláznovstvím předpokládat takovou věc, stejně jako tvrdit, že se lze spolehlivě vyvarovat nevědomého tichého souhlasu, když se takové brutální činy objeví v masovém měřítku. Jsou kolektivní hnutí a vzedmutí, podobně jako "přírodní" katastrofy, například povodně a zemětřesení, které fungují namísto individuální volby, komplexů a vůle. Stejně tak tu mohou být další, hlubší duchovní faktory, k nimž mi nepřísluší se vyjadřovat.

Mnoho lidí z astrologického světa věří v karmu. Nejsem nevěřící. Ale cítím, že je to o hodně komplikovanější, než to, co někdo nazval "bim - bam teorií" - kdo byl ve svém minulém životě hodný nebo zlý, bude za to odměněn nebo potrestán v tomto životě. Morálka je natolik relativní a hluboce subjektivní věc, že přikládám malou váhu takovýmto zjednodušujícím přístupům ke království ducha. Docela dobře tu však může být něco, co se vine skrze a za jednotlivou osudovou inkarnací, něco, z čeho vzchází "substance" podle toho, jaká rozhodnutí kdo v životě udělal, a co působí jako magnet pro situace, které přitahujeme. Může to být faktorem, který v průběhu života působí v pozadí vědomého úsilí. Kromě toho tu mohou být faktory závisející na rodinném dědictví, nad nimiž nemáme žádnou moc. Jakkoli se to může zdát nespravedlivé, dědíme rodinné konflikty a komplexy, které vykrystalizovaly v průběhu mnoha generací které často působí jako druh osudu. Pokud takové konflikty zůstaly ve své většině nevyřešené, může nám chybět schopnost vybírat si nebo vyhýbat se určitým událostem, a každý jednotlivec má nepochybně mnohem větší možnost výběru, pokud není zatěžkán nákladem nabytého psychologického dědictví.

Existuje tedy mnoho jiných faktorů než individuální vědomí, které předurčují, jak se tranzity a progrese budou projevovat. Nicméně jakmile individuální vědomí začne překračovat hranice úrovně, na níž zakoušíme realitu, velká část toho, co předpo-kládáme, že se dá předpovědět, nemusí být předpověditelná vůbec. Proto věřím, že je třeba zkoušet žít, jako bychom na psychologické úrovni mohli s našimi tranzity a progresemi svobodně pracovat. Pak můžeme mít prostor přetvořit či změnit budoucí události nebo tvořivěji zacházet s čímkoli, co je naším vlastním dílem, v mezích svých vědomých či nevědomých komplexů. Co se týče případů, kdy skutečně nemáme na vybranou, zjistíme to dostatečně brzy, abychom se mohli učit s nadějí přijímat a žít svou nutnost v klidnějším duchu.

Jedním z mých hlavních předpokladů při zkoumání tohoto tématu je, že máme možná více svobody než si myslíme, na úrovních, jichž si zprvu nemusíme být vědomi. Pokud se při práci s planetárními pohyby naučíme pracovat s větším vhledem a ne tak doslovně jako " Uran přechází přes polici na knihy a proto se to a to stane", můžeme zjistit, co myslel Pico della Mirandola, když říkal, že lidské bytosti jsou spolutvůrci Božími. Bezmyšlenkovitá doslovnost nás neopravňuje dělat astrology. Naopak může být přímo ničivá, protože samozřejmě existuje něco jako samo sebe naplňující proroctví. Protože je naše vnímání nevyhnutelně poznamenané našimi vlastními komplexy, máme sklon vykládat tranzity a progrese nikoli podle toho, co by mohly znamenat, ale podle toho, co nám o tom říkají naše komplexy. I ten nejpravověrnější "tradiční" astrolog není doopravdy schopný být objektivní, když dojde na předvídání událostí. Dokonce si ani nemůžeme být jisti, co taková "událost" ve skutečnosti je, poněvadž velice záleží na tom, jak a kdy si člověk všimne, co se stalo. Naše domněnky týkající se budoucnosti jsou právě tak silně zabarveny naší vlastní psychikou jako naše vlastní domněnky o současnosti.

Psychologický přístup k tranzitům a progresím je mnohem podnětnější než ten doslovný, protože zahrnuje převzetí odpovědnosti za to, co v našem horoskopu postavení hvězd symbolizuje. Vyžaduje také, aby se člověk naučil pracovat tradičními prediktivními technikami na více než jedné úrovni. To neznamená, že nemá cenu snažit se pochopit, jak se pohyb planet pravděpodobně projeví na materiální rovině. Je stejně bláhové ignorovat tuto dimenzi života, jako ignorovat psychiku. Jestliže má někdo progresní Slunce v kvadratuře k Neptunovi ve 2. domě, zatímco tranzitující Saturn je v konjunkci s natálním Neptunem, nemusí být zrovna šťastný nápad uzavírat obchodní partnerství s někým, o jehož zázemí a důvěryhodnosti toho víme jen málo. Konkrétní uplatnění astrologických principů může mít pro nás velkou cenu. Avšak myslím, že bez zázemí psychologického porozumění, které by každému doslovnému výkladu předcházelo, bychom mohli velmi často vytvářet svůj vlastní osud, žít své vlastní předpovědi a způsobit značné utrpení, k němuž by jinak vůbec nemuselo dojít.

Úrovně vyjádření

1. Význam teleologie

Nyní bych ráda prozkoumala různé úrovně, na nichž se mohou tranzity a progrese projevovat. Zdá se, že planetární pohyby působí na třech hlavních úrovních. Možná si někteří myslíte, že jich je víc, než tři. Ale z všeobecného hlediska se mi toto rozdělení zdá velmi užitečné. První úroveň je ta, která bude pravděpodobně nejíce zajímat duchovně zaměřeného astrologa - hlubší význam jednotlivých tranzitních a progresních aspektů. Slovem "význam" odkazuji k teleologii - jejich konečný cíl ve smyslu evoluce osobnosti, duše, či obou. Ti z nás, kteří máme sklony k náboženskému či duchovnímu uvažování, předpokládáme, že vesmír má jistý účel, a že za zkušenostmi , které v životě získáváme, existuje nějaký smysl. Události proto mají skrytý záměr, výchovnou funkci, a dokážeme-li díky tomu, co nás potká, růst, plníme tím nějaký vyšší duchovní nebo evoluční plán.

Je otázkou, zda takový vesmírný plán skutečně existuje. Jakkoli si můžeme být jisti objektivní existencí takového hlubokého vzorce - což je jenom jiný způsob, jak říct, že Bůh či bohové existují - nikdo z nás to nedovede dokázat. Ve skutečnosti můžeme projektovat vysoce osobní pojetí významu na zcela libovolně uspořádaný a nespojitý vesmír. Ale i kdyby tomu tak bylo, spousta lidí zakouší život tak, jako by obsahoval přirozený smysl a záměr, a toto přesvědčení, ať už to projekce je či není, může být životní oporou. Je psychologicky a duchovně tvořivé, jakkoli není ani trochu vědeckou "pravdou".

Když se díváme na tranzity a progrese z tohoto úhlu, ptáme se sami sebe: " Co bych se měla naučit z této konjunkce tranzitního Saturna a mého Slunce? Co mě má naučit tato progresní Venuše v kvadratuře na mého natálního Pluta? Na co mohu přijít, když je tranzitující Uran v opozici k mé Luně? Jaké jsou pozitivní možnosti tohoto progresního sextilu Marse na Chirona? Takový přístup je zvlášť důležitým rozměrem každého tranzitního nebo progresního aspektu.A ačkoli jsem použila pojem "duchovní", je tento přístup stejně tak psychologický jako zkoumání rodičovských komplexů, protože uvažujeme o planetárních pohybech ve smyslu evoluce psyché. Může se nám zdát, že takovýto náhled přísluší spíš k transpersonální či archetypální psychologii než k reduktivní psychologii. Každopádně psychologický je. Bez této perspektivy nakládáme s astrologií i sami se sebou pouze mechanicky.

Někteří astrologové se zaměřují téměř výhradně na tuto úroveň a ostatní úrovně považují za příliš negativní nebo materialistické. Sledují tranzit Pluta přes natálního Chirona nebo progresní Venuši v kvadratuře na Slunce a mluví především o tom, jaké přinášejí možnosti ve smyslu růstu. Řekněme, že se člověku blíží tranzitní Saturn do opozice k jeho natálnímu Slunci v 5.domě. Přistupujeme-li k takovému tranzitu z pohledu teleologického, můžeme říct, že se rozvíjí smysl pro uvědomování si vlastní individuality. Když tento tranzit pomine, může mít člověk silnější pocit identity a může mu být jasnější, jak a proč uskutečňovat své tvořivé vlohy. Výzvy hmotného světa mohou být bolestivé, ale mohou nakonec vyústit v hlubší srozumění s tím, k čemu jsme povoláni. Záměrem každé události, jakkoli těžké, je přivést člověka k většímu sebeuvědomění.

Teleologický přístup sám o sobě často postačuje při hezkých aspektech jako je tranzitující Jupiter v trigonu s Lunou nebo progresní Slunce v sextilu s Uranem. Když prožíváme harmonické planetární pohyby, máme sklon "podstrkovat" jim význam kosmického záměru a dobra a takové výklady se hodí k tomu, jak se v té době cítíme. Význam takových tranzitů nebo progresních aspektů a citová reakce se v té době zdají být v souzvuku. Když pak přijdou méně půvabné pohyby planet, člověk je stále může vykládat z hlediska jejich potenciálu. Takový přístup může být uprostřed vřavy, napětí a bolesti úžasně léčivý.

Někdy můžeme vidět, jak se blíží skutečná planetární noční můra, a potřebujeme si položit otázku, jaké možnosti růstu se mohou skrývat za vším tím stresem. Je velmi důležité uchovat si toto povědomí a takto se ptát. Zrovna tak si ale musíme pamatovat, že jakkoli hluboký a pozitivní je význam takových tranzitů a progresí, ten, kdo je právě na vlastní kůži prožívá, nemusí mít vůbec náladu poslouchat něco o jejich evolučních možnostech. Pro mnoho lidí, obzvláště pro ty, kteří jsou zvyklí dívat se na svět z čistě materiálního nebo extrovertního hlediska, nemusí být význam a možnosti obtížného tranzitu nebo progrese přijatelné ještě dlouho poté. A když je prožívají, nemusí si být vědomi ničeho jiného a poslouchat o ničem jiném, než o svých potížích a bolestech.

2. Emocionální podstata

Tranzity a progrese se projevují také na emocionální úrovni. Ta je také psychologická, ale víc souvisí s individuální odezvou, týkající se jednak pocitové roviny, jednak aktivovaných nevědomých komplexů. Do hry je vtažena většinou jak minulost, tak přítomnost. Naše citové odezvy jsou v době tranzitů nebo progresních aspektů mimořádně komplikované a hodně záleží na tom, do jaké míry se nám dosud podařilo porozumět sami sobě, jak silné je naše ego, jaké obsahy vkládáme do vybuzených pocitů, a jak moc toho víme o svých komplexech, týkajících se našich rodičů.

Minulé zkušenosti jsou aktivovány téměř pokaždé, jde-li o důležitý tranzit či progresi, hlavně když už se podobný tranzit nebo progrese objevily dříve, a je třeba si uvědomit, jaké asociace v nás vzbouzí vzpomínka na předešlé příznivé planetární pohyby v onom místě radixu. Zkušenost, která výsledně může mít kladný a produktivní význam, může ze své podstaty vyžadovat utrpení jako součást procesu. Všechny tyto faktory leží na úrovni emocí a proto může být emocionální odezva na tranzit zcela jiná než její teleologický význam.

Může se zdát, že mezi významem tranzitu nebo progresního aspektu a mezi tím, jak se člověk v té době skutečně cítí a chová, není vůbec žádná spojitost. To může astrologa, nemluvě o klientovi, mimořádně zmást. Zažila jsem báječné Jupiterovy tranzity, které tehdy byly všechno, jenom ne báječné. Máme sklon zůstat sedět a s nadějí čekat na Jupitera a myslet si, " Ach, jak skvělé, až se Jupiter spojí s mým Sluncem, čeká mě něco báječného!" Něco báječného se opravdu může z hlediska teleologického přihodit, ale ve skutečném životě nás zato může potkat něco emocionálně příšerného.

Jestliže má například někdo hodně zastoupený živel země, hodně planet v Býku, silného Saturna, mocnou potřebu struktury a stability a je třiadvacet let šťastně ženatý a má tři děti, dvě auta, jistou práci a hypotéku na velkém domě a progresní Venuše přijde na natální Jupiter v 5.domě, to, co ho čeká, nebude rozhodně nic pěkného v oblasti emocionální a materiální úrovně. My astrologové můžem vědět, že takové otevírání srdce, jež taková progrese odráží, může být konečně to, co ten člověk potřebuje. Jenže mimochodem, co řekne svojí ženě? A může si dovolit soudní výdaje?

Hodně záleží na tom, jak člověk žil doposud, a je-li je ve spojení se všemi těmi různými konfiguracemi svého nativního horoskopu. Pravděpodobně nikdo z nás nemůže prohlásit, že si je vědom všeho, co v sobě nosí, takže je to otázka stupně neuvědomělosti. Když se někdo brzy vdá nebo ožení z důvodů zabezpečení nebo z důvodů společenských a možné výstřelky pátého domu dosud nemilosrdně potlačoval, takový rozpoutaný progresní aspekt může pustit ze řetězu obrovké potíže a trápení. Taková osoba se může zamilovat do někoho jiného, než je její/jeho choť, a musí pak čelit všem důsledkům. Někdy to bývá sám manžel nebo manželka, kdo jedná jako věrolomný Jupiter. Nebývá výjimečné vidět takovou zjevně zástupnou zkušenost v horoskopech klientů nebo ve svých vlastních horoskopech. Když tranzitující Uran přechází přes natální Venuši, člověk očekává příchod okouzlujícího prince nebo princezny, a místo toho mu uteče partner. Proč jen tak neochotně připouštíme, jak mocně naše nevědomá psyché ovlivňuje způsob, kterým se tranzit či progrese projeví?

Někdy se stává, že člověk pociťuje velkou sklíčenost při zjevně šťastném tranzitu. Zažila jsem to velmi často když jsou ve hře tzv. Dobrodějové. Jupiter přijde na natální Slunce nebo progresní Slunce je v konjunkci s Venuší a astrolog předpokládá, že právě nadchází čas štěstí a naplnění. Místo toho se ten člověk vřítí do černé díry. Potíže mohou být vybuzeny šťastnými zážitky, a mohou odrážet hluboce zakořeněné pocity viny spojené s rodiči. Jupiter také může způsobit, že si uvědomíme nevyužité možnosti, což může rozjitřit pocity selhání. Pokud jsme se natolik zabetonovali do rigidní struktury, že jsme spálili všechny mosty k budoucím možnostem, můžeme si klást otázku: "Jaký má život smysl?" Jupiter se dá spojovat s hlubokou depresí, protože propast mezi našimi možnostmi a naší současnou situací se může zjevit v oslepujícím okamžiku bolestné pravdy a tato propast nás přiměje stydět se za to, jak jsme promrhali své životy.

Takže emocionální reakce na tranzit nebo progresní aspekt může být úplně jiná než jeho význam. Musíme být schopni komunikovat s klientem, jenž zápasí s emocionálním stavem, který nemá nejmenší pochopení pro to, co nazýváme teleologií tranzitu nebo progrese. Můžeme být plni toho, co určitý pohyb planet znamená, že zapomeneme, že dotyčná osoba se tak vůbec cítit nemusí. On nebo ona mohou být velmi vystrašeni tím, co se děje, i když to na teleologické úrovni může být transformativní. Můžeme vědět, že výsledek bude pozitivní, ale klient to tak cítit nemusí. A pokud se nedovedeme vcítit do bezprostřední emocionální situace klienta a najít nějaké osobní psychologické způsoby, které by mu mohly pomoci proklestit si cestu k onomu hlubšímu významu, potom všechny naše vzletné interpretace budou pouhým plácnutím do vody.

Jedna úroveň bez druhé je neúplná. Zvlášť důležité je pochopit, jak se lidé cítí při obtížných tranzitech. Mnoho tranzitů je velmi bolestných a je velmi hloupé a krátkozraké předstírat, že ne, nebo že by se člověk "měl" cítit optimisticky. Když tu sedí někdo, kdo má zrovna progresivní Venuši v kvadratuře s natálním Chironem a říká, že je mu bídně, nemůžeme dost dobře odpovědět: "Nesmysl, měl bys to s nadšením vítat, protože tohle je čas uzdravování." O uzdravování jistě můžeme mluvit, ale také musíme soucítit s pocitem osamocení, méněcennosti a ublíženosti, který který ten člověk pravděpodobně zažívá, abychom mohli dělat inteligentní poznámky o tom, proč se tak on nebo ona cítí. Možná bude také třeba mluvit o minulosti, hlavně o obdobích, kdy byl Chiron aktivovaný jinými důležitými tranzity nebo progresními aspekty. Emoce, které doprovázejí hluboké vnitřní změny, jsou často výjimečně nepříjemné.

Svým způsobem je tato úroveň vyjádření tou nejúplnější, protože tady stojíme před tajemstvím individuálního vědomí. Emocionální skutečnost je lepidlem, které k sobě pojí úroveň významu a úroveň materializace, a je to také oblast, kde máme určitou možnost vyzkoušet individuální svobodu volby. Neboť je zvykem psychologických úsudků vyjadřovat se konkrétní formou, budoucnost můžeme jenom plánovat, ale nemůžeme odstranit to, co už je vetkáno do současné reality. Toto ve opravdu pole, které Jung a Hillman nazývají duší, a je prostředníkem mezi duchem a hmotou.

Osoba, jejíž natální Slunce je v opozici s tranzitujícím Saturnem, a která má, v pojmech teleologie, takovou skvělou příležitost silně pociťovat svoji identitu, může být hluboce sklíčená a nejistá. Může se jí zdát, že selhala a všechny minulé úspěchy jí mohou připadat bezcenné. Na povrch mohou vyplout otázky týkající se rodičů, obzvláště pak otce a otcovského komplexu. Výzvy tohoto tranzitu nemusí být chápány jako výzvy, ale tak, že se člověk stává obětí. Možná bude třeba zabývat se otázkami o podstatě osobní identity a vyjasnit mnoho postojů a názorů na život, dříve než na jejich místě může vyrůst zdravější světový názor. Vztah mezi naší vnitřní mužskou stránkou a mezi muži v našem životě bude možná nutné úplně přehodnotit. Existuje spousta věcí, které lidé mohou cítit při opozici tranzitního Saturna na natální Slunce, jež nejsou příliš příjemné, a když se lidé cítí špatně, chtějí vědět, že astrolog dovede rozpoznat jejich neštěstí a pomoci jim pochopit jeho podstatu. Duchovněji zaměřený astrolog může potřebovat určité zkušenosti z psychoterapie, aby mohl pracovat na této úrovni.

3. Materializace

Třetí úroveň tranzitů a progresí je úroveň materializace. V této oblasti měly těžiště mnohé - i když ne všechny- starší astrologické přístupy. Astrologa, který pracuje na této úrovni, zajímá především, co se stane v materiálním světě při jednotlivých tranzitech či progresivních aspektech. Tento přístup může vypadat jedoduše, ale ve skutečnosti je mimořádně složitý. Je mnoho vlivů vnitřních a vnějších, které mohou ovlivnit, zda se pohyb planet projeví na konkrétní úrovni, a jak. Jedním z důležitých faktorů jsou komplexy, které mají sklon materializovat se, jsou-li přespříliš zbytnělé a odtržené od vědomí ega. Existuje-li karma, může být dalším z faktorů; a rodinná zátěž, dědictví genetické i psychologické, je rovněž relevantní. Nesmíme také opominout důležitost prostředí, zvláště převládající sociální postoje a světové názory, protože jedinec je vždy více či méně vymezen společenstvím, k němuž patří.

V každém životě také může být osud - něco, čeho chce duše nebo Self dosáhnout ve svém vymezeném čase života. V řeckém filosofickém myšlení byly dva druhy osudu, působící na jedince, erynie a daimón. První z nich může být zhruba srovnatelný s dědictvím předků a druhý s osudem nebo účelem duše. Stejně tak dobře tu může existovat kolektivní osud - celé národy nebo velké skupiny lidí mohou mít zvláštní předurčení ve smyslu lidké evoluce, a specifické dědictví po předcích. Jako jednotlivci jsme někdy zachyceni v hnutích, které jsou větší než my, neboť jsme součástí širšího lidstva, které je zase samo sladěno s planetárními cykly. Proto také sdílíme proměnlivé výkyvy tohoto širšího lidstva a musíme se vyrovnávat s břemenem, které jsme získali ve svém jedinečném náboženském, sociálním a národním zázemí.

To jsou filosofické otázky, na něž má každý z vás svůj vlastní, individuální názor či představy. Zmiňuji se o nich proto, že mohou hrát roli v materializaci tranzitů a progresí. Ze všech těch oblastí, jichž jsem se dotkla, jediná, kde můžeme skutečně působit jako individuality, je oblast našich nevědomých komplexů. Naše schopnost je poznávat, obsáhnout, pracovat s nimi a transformovat je může ve výsledku ovlivnit společenství, jehož jsme součástí. Může dokonce ovlivnit i naši "karmu". Za každou předpovědí jakékoli události je vždy jedinec nebo skupina jedinců. A nakonec jsme donuceni vrátit se zpátky do svých zahrad, abychom tam rozjímali, co tam roste, zda si přejeme rozumět tomu, jaké druhy událostí se nám pravděpodobně stanou, a proč.

Kdy se událost objeví?

Je tu ještě další důležitá otázka, týkající se materializace tranzitů a progresí a předpovídání událostí. V momentě, kdy uvažujeme o tom, co se "má stát", vstupujeme do oblasti povážlivých úvah o tom, co situaci vytváří a ocitáme se na velmi tajemné půdě. Dám vám příklad toho, jak to může být složité.

Nedávno jsem měla druhé sezení s klientkou, které mě poprvé přišla navštívit před několika lety. Mezitím se mi neozvala. Všimla jsem si, že tranzitující Pluto se právě přiblížil k jejímu Chironovi ve 4.domě na 5. stupni Střelce. Vyšlo najevo, že jí před několika lety zemřel otec. Má klientka mi vyprávěla, že když zemřel, nic to pro ni neznamenalo. Zjevně to pro ni nebyla "událost". Neměla k němu blízký vztah. Věřila, že k němu skoro nic necítila, a proto, když umřel, bylo to, jako by se nic nestalo. Takto to podávala. O jejím vztahu k otci jsme se bavily už při prvním sezení a způsob, jakým to vnímala, se od té doby nezměnil. Nemám sklon považovat postavení Chirona za životní oblast, kde člověk nic necítí. Ale má klientka byla přesvědčená o tom, že to tak opravdu bylo, a tam také naše diskuze o jejím otci skončila.

Důvod, proč ke mně přišla na druhé sezení byl ten, že se cítila velice rozrušená kvůli svému nemocnému švagrovi. Tvořily se mu malé maligní národy, a ačkoli je doktoři stále odoperovávali, vyrůstaly stále další a ona se bála, že švagr zemře. Nemohla pochopit, že i když k němu neměla blízký vztah, představa, že by zemřel, ji naplňovala panickou hrůzou. Představa smrti kohokoli jiného, včetně jejího manžela (zatímco jsme se neviděly, se vdala), tak prudkou reakci nevyvolávala.

Role, kterou švagr hrál v jejím životě, byla z určitého důvodu mnohem větší, než si myslela. Vídali se velmi málo. Měli přátelský vztah, ale ona a sestra, která si ho vzala, si nebyly nijak blízké, ani o něm nespřádala nějaké erotické fantazie. Nedovedla pochopit, proč jí pouhá představa, že by tento muž mohl zmizet z jejího života, přivádí do stavu extrémní úzkosti. Nazývala svůj stav "iracionální obsesí", jakou také skutečně byl. Měli bychom si též povšimnout, že zároveň s Plutem tranzitujícím přes Chirona tranzitující Neptun přecházel tam a zpátky přes její natální Slunce.

Postupně vyšlo najevo, že skutečnou událostí, která vězela za její úzkostí, byla smrt jejího otce. Mohlo by to znít divně, protože ten už zemřel, ale na vnitřní rovině nezemřel ještě úplně. Neprožila si žádný zármutek, žádné citové odloučení a žádný pocit ztráty v čase skutečného úmrtí. Nicméně přítomnost Chirona ve 4. domě kombinovaná s trigonem Slunce - Jupiter mně napověděly, že ke svému otci měla krajně ambivalentní vztah, mimořádně kladný právě tak jako mimořádně bolestný, a zcela jej potlačila. Tato paní byla zvyklá účinně potlačovat všechny své pocity. Přestože mimořádně inteligentní, byla zvláštním způsobem netečná, jako by v ní nikdo nebydlel.

Vypadalo to, že skutečná smrt souvisí s Plutem tranzitujícím do 4.domu čtyři roky po otcově fyzické smrti. Pro mou klientku její švagr naplňoval roli otce. Jeho Saturn na 22° Raka byl v přesné opozici k jejímu natálnímu Slunci na 22° Kozoroha. Zjevně se za ni cítil hluboce zodpovědný, ačkoli se málo vídali, a ona odpovídala jeho Saturnským kvalitám jako správná dcera. Počítala s ním, poskytoval ji jistotu. Vždycky byl někde v pozadí. Byl mimořádně stálý. Věděla, že dostane-li se někdy do nějakých potíží, může se na něho finančně i citově spolehnout. Nikdy sice tuto možnost nevyužila, ale věděla, že kdyby ho potřebovala, je tady. Spojovala s ním nevědomé pocity dětského druhu, které se vázaly k jejímu skutečnému otci, s nímž měla očividně velmi bolestný a komplikovaný vztah, který většinu svého dospělého života zapírala.

Kdybychom měli zkusit předpovědět události vyvolané tímto tranzitem Pluta přes Chirona ve 4. domě, mohli bychom říct: " Buď se přestěhuje nebo emigruje. Možná se také rozvede." Nebo, kdybychom byli trochu odvážnější, mohli bychom říct: " Je tu smrt rodiče, a ta může vzbudit velmi bolestné a matoucí pocity." Smrt otce je skutečně vhodné vyjádření tohoto tranzitu, zvlášť, bereme-li v úvahu konjunkci tranzitního Neptuna přes natální Slunce. Jenže jak může umřít otec, který už je mrtvý?

Pro moji klientku se událost smrti otce odehrává právě teď. To je její realita, ačkoli to nemusí být vaše ani moje. Tato smrt a všechny bolestné pocity, které ji doprovázejí, nemají nic společného s otcem z masa a kostí, který dávno odpočívá v rakvi. Nyní poprvé se má klientka ocitla tváří v tvář strachu, panice a žalu, které v sobě potlačila, když skutečný otec odešel. Zaměřila svoje pocity na muže, který ve skutečnosti není tím člověkem, jemuž jsou určeny. Její švagr je náhradníkem, věšákem pro její nevědomý otcovský komplex. Jestli švagr zemře nebo ne, se ukáže v průběhu tranzitu. Svým způsobem to není to podstatné. Samotná možnost jeho smrti vyvolala takovou reakci. Mohli bychom říci, že jeho možná smrt je synchronní s dozráváním otcovského komplexu, který je teď připraven stát se vědomým.

Jsou-li vnitřní a vnější události od sebe takto vzdáleny, nabourává to naši představu o tom, co definujeme jako realitu. Událost jakožto odraz tranzitního nebo progresního aspektu nemusí být přesně tím, čím si myslíme, že je, protože čas, kdy se konkrétní věci člověku stávají, nemusí být stejný jako čas, kdy se dějí uvnitř. Teprve když událost emocionálně rozpoznáme a zahrneme ji do svého života, stává se skutečností. Pamatujeme si, co na nás působí a to nemusí přijít ve stejném čase jako fyzický zážitek. Krátký příklad, který jsem uvedla, není vzácností. Čas, kdy se věci dějí, nemusí být vždy totožný s časem, kdy se objeví fyzicky. To je důvod, proč mohou materiální události probíhat za nečekaného nedostatku odpovídajících tranzitů a progresí, i když očekáváme, že by se v horoskopu něco důležitého objevit mělo.

Jako další příklad si vezměme konec nějakého vztahu. Kdy se to stane? Když se dva lidé fyzicky rozejdou? Zjevně to tak vždycky nebývá, dokonce ani tehdy ne, když lidi rozdělí smrt. Vztah bývá pro mnoho lidí stále živý a silný mnoho let po fyzickém odloučení a jeden z partnerů může zůstávat rozzlobený, raněný žalem a neschopný přenést se přes tu ztrátu, i když ten druhý je už dávno pryč. Zvlášť tragické a kruté bývá, když rodiče ztratí dítě a nedokážou se s tou ztrátou vyrovnat. Jako nějaké muzeum mohou opatrovat dětský pokoj, kde se ničím nesmí hýbat a nic změnit, jako kdyby čekali, že se dítě může každou chvíli vrátit. To se také může stát párům, které se rozvádějí. Fotografii bývalého partnera nikdy nesundávají z krbové římsy a žádná nová láska si nesmí sednout do oblíbeného křesla lásky staré.

Lidé si toho často nejsou vůbec vědomi, a jsou pak zaskočeni svými prudkými reakcemi, když o mnoho let později bývalá žena nebo muž znovu uzavře sňatek. Rozpoutá se hotové peklo, jako kdyby byl bývalý partner dán k ledu v nějakém tajném koutku duše. I když fyzicky odejde, uvnitř jeho milovaná přítomnost stále trvá, a když se bývalý partner někde spustí, člověk prožívá všechen ten žal a bolest, jako kdyby se rozešli právě teď. Ve skutečnosti se to stalo opravdu právě teď, i když na konkrétní úrovni k tomu došlo už před lety. To se může přihodit, když je progresní Venuše v konjunkci s Plutem nebo když přes Venuši tranzituje Slunce nebo když je tranzitující Uran v opozici na Lunu v 7.domě.

Když vztahy končí, mohou skončit jen pro jednoho z těch lidí. Vztahy někdy také končí dlouho předtím, než jsou ukončeny fakticky. Manželský pár spolu může žít celý život, ale skutečný život ze vztahu vyprchal už před dvěma nebo deseti nebo třiceti lety.Na to mohou poukazovat související tranzitní nebo progresní aspekty, i když fyzicky se žádná událost nestane. Pohyby v horoskopu mohou naznačovat, že něco skončilo, i když tu žádný očividný konec, žádná konkrétní událost není.Stejně tak mohou příslušné tranzitní či progresní aspekty oznamovat konec něčeho až dlouho poté a všichni pak říkají: " Kdepak, to skončilo už dávno!" Konce, stejně jako začátky, jsou vysoce individuální záležitostí. Každý člověk potřebuje jiný čas na to, aby událost zpracoval. Co pro jednoho neznamená nic, může být pro jiného velmi mnoho. Samotná smrt znamená pro každého něco jiného, někdo může být pln hrůzy a strachu a svoji smrtelnou nemoc si nepřizná do poslední chvíle, zatímco jiný se se smrtí smíří klidně, jako s rituálem přechodu, dlouho předtím, než skutečně přijde.

Vnímání události - její načasování, důležitost a význam, který jí přikládáme - popisují tranzity nebo progrese toho času, a proto skutečnými "událostmi", na něž pohyby planet ukazují, jsou ty, které se odehrávají v naší psyché. Vnější událost může nebo nemusí být relevantní s tou individuální. Má-li někdo silný tranzitní nebo progresní aspekt, událost může mít velkou důležitost a může zcela převrátit jeho život; ale když se totéž přihodí jindy, za méně mocné souhry aspektů, člověk to prožívá úplně jinak a nemusí tomu přikládat mimořádný význam. Událost sama o sobě není tak důležitá jako její objektivní fungování. Význam a důležitost jí přikládá to, co člověk zakouší vnitřně při daných probíhajících aspektech a progresích.

Vím, že se to dá těžko pochopit, protože jsme zvyklí vykládat realitu tak, že cokoli se děje "venku", je objektivní. Fyzická manifestace objektivní být může (i když i to může být předmětem diskuse), ale způsob vnímání objektivní není. Je velmi vzrušující zkoumat, jakými způsoby naše vnímání zabarvuje to, co je "venku". A naše vnímání je tím, co horoskop, včetně tranzitů a progresí přes natální pozice, popisuje. Když Saturn tranzituje přes Lunu, jsme naladěni prožívat a reagovat na situace jistým způsobem, který je pravděpodobně realističtější a negativnější, než když přes Lunu tranzituje Neptun. Je-li v konjunkci Merkur s tranzitujícím Uranem, vnímáme pravdy jinak, než při tranzitu Chirona přes Merkura. Když je na Venuši tranzitující Jupiter, prožíváme lidi jinak, než když je na Venuši tranzitující Pluto. Jsou tím, co se změnilo, lidé nebo my sami? A jsou-li to opravdu lidé, mohlo by naše proměnlivé vnímání ovlivnit ty lidi, které přitahujeme, stejně tak jako jejich postoje k nám?

Jestliže se dva rozejdou v době, kdy tranzitní Uran je v trigonu s Venuší, bude to něco úplně jiného, než když k tomu dojde při opozici tranzitního Pluta na Venuši. V očích ostatních ta událost může vypadat stejně. Joe Bloggs opouští svou ženu a uteče s osmnáctiletou sekretářkou. Ale má-li jeho žena v té době Urana v trigonu s Venuší, pravděpodobně si zhluboka vydechne úlevou, že se ho zbavila a má od něj konečně pokoj. Má-li Pluta v opozici k Venuši, nejtrpčí na celé situaci je jeho zrada. Pokud je progresivní Venuše v opozici na Neptuna, může si připadat jako oběť. Je-li tranzitní Saturn v kvadratuře na Venuši, může mít hlavu plnou materiálního přežití a trápit se sžíravým pocitem méněcennosti z pokořujícího odmítnutí.

Nikdy bychom neměli podceňovat, jak důležitá je subjektivní dimenze událostí. Jak kdo události rozumí a jak ji pociťuje, kdy ji skutečně zaregistruje jako skutečnost, může být zcela rozdílné vzhledem k převažujícímu astrologickému "počasí", stejně jako vzhledem k horoskopu zrození, protože jedinec přijímá událost svým jedinečným způsobem. To komplikuje naši definici toho, co utváří situaci. Úroveň se může ohromně proměňovat, stejně jako načasování. A událost, zrcadlící se v určitém pohybu planet může nebo nemusí být spojena s fyzickým děním.

Vše je ještě mnohem komplikovanější, když vezmeme v úvahu pomalé planety. Mohou se dva, tři roky potloukat okolo a zaujímat určité aspekty vůči horoskopu zrození nebo, v případě Pluta, i déle a pohybovat se tam a zpátky, jak se stávají direktními a retrográdními. V průběhu tranzitů těchto vzdálených planet se může objevit řada navenek nespojitých událostí a všechny tyto události budou vnímány objektivem zabarveným odstínem daného tranzitu. Proto také přinášejí všechny ty události, které se objevily v průběhu daného období, stejný pocit nebo význam.

Kdyby se tytéž události staly kdykoli jindy, nebyly by zakoušeny stejným způsobem. Působily by jako náhoda. Neřekli bychom: " Aha, to souvisí se smrtí mého otce před dvěma lety, s tím, jak jsem loni bojoval se svým zaměstnancem, a s novou milostnou pletkou, která začala tento měsíc; to všechno patří do jednoho pytle." Je to právě tranzit nebo progrese, které odrážejí tento smysl pro souběh událostí, ne ony samy. Většinou máme sklon pamatovat si období svého života spíš než jeden určitý článek za druhým, a onen duch tohoto období, určitého časového rozpětí zabarveného jistým druhem dění, je hluboce subjektivní a provázaný hlavními tranzity a progresemi té doby. Musíme být mimořádně opatrní, chceme-li definovat událost, z čím větší blízkosti se totiž díváme, tím subjektivnější se naše pozorovnání stává. Živým příkladem toho je zkoumání aspektů v čase, kdy někdo zemře. Mám na mysli nejen aspekty objevující se v horoskopu člověka, který zemřel, ale i ty, které se objeví v horoskopech osob jemu blízkých. Mohli bychom si myslet, že smrt je natolik konkrétní událost, která se stane v určitém okamžiku, že pro ten přesný okamžik můžeme vypracovat horoskop. Ale žádnému astrologovi se dosud nepodařilo přijít s typickou "signaturou smrti" - v každém horoskopu vypadá jinak. Aspekty, které někdy trvají několik let, mohou být přitom stejně důležité jako ty, které se vyskytnou v onu jedinečnou chvíli. Je možné, že některá úmrtí se na vnitřní úrovni objeví dlouho před smrtí skutečnou, a že odrážejí něco uvnitř jedince, co už odumřelo.

Chceme-li porozumět materializaci tranzitů a progresí, musíme brát v úvahu všechny tři úrovně vyjádření, včetně emocionální a teleologické úrovně. Tyto dvě poslední mají přímý vztah k aktuálním okolnostem události. Nejenom, že spolu všechny ty tři úrovně souvisejí, ale je také moudré pamatovat na složitosti každé z nich. Teprve když jsme si udělali obecnější představu o tom, co se děje, můžeme zodpovědně prohlásit: "S velkou pravděpodobností se stane to a to." Bez tohoto širšího záběru je to, jako bychom házeli šipky s páskou na očích. Můžem se sice trefit do černého, ale stejně tak dobře bychom mohli někomu vypíchnout oko.

Přeložila Lucie Lomová

Zpět na začátek stránky