RECENZE S UKÁZKAMI
Dane Rudhyar
Doufáme, že naše výzkumy a hodnocení filozofie, symbolizmu a techniky astrologie jasně vymezují skutečnost, že její hodnota a síla závisí především na tom, jak slouží všesvětovému cíli “stále větší celostnosti” - cíli individuace pro jednotlivce a cíli živé civilizace pro lidstvo jako celek. Jako systém navzájem provázaných symbolů je astrologie nádhernou intelektuální prací. Může být prostředkem pro predikci budoucích událostí, jako historický fenomén nám dává unikátní možnost postižení kultur, které jsou nám více nebo méně vzdálené v prostoru a v čase - ale přes to všechno, jestliže astrologii nebudeme používat pro odhalování životních významů organických celostních vztahů, jako prostředek sledování tajných formulí všech počátků kvůli tomu, abychom dospěli k největším završením, jinak řečeno, jestliže z astrologie neučiníme techniku pro integraci osobnosti, pak se stane buď prázdnou intelektuální spekulací nebo nebezpečnou hrou na “hádání budoucnosti”. Mnoha způsoby a opakovaně jsme vyjadřovali hledisko, které je pro nás naprosto základní: spojení mezi astrologií a psychologií a pokud by nám k tomu zbývalo místo, bylo by možno říci ještě mnoho o vztahu astrologie k různým léčebným uměním, definovat místo, které astrologie musí zaujímat vzhledem k ostatním uměním, která všechny dohromady tvoří základy kultury - od kultury zemědělství až po uměleckou tvorbu. Říkáme záměrně umění a ne vědy. Aplikovaná astrologie jako umění interpretace, založené na vědeckých údajích a logice symbolů má svou podstatou co do činění s tvůrčím a ne s vědeckým přístupem k životu. Ve skutečnosti ani žádná věda života neexistuje. Například medicína není vědou, ale uměním, které je založeno na interpretaci vědecky definovatelných údajů. Analytická psychologie také není věda, ale umění interpretace empirických fakt, které byly vědeckým způsobem shromážděny a analyzovány. Pojem věda raději ponechejme stranou. Na jedné straně pro tzv. exaktní vědy, to znamená fyziku, mechaniku, astronomii atd. a na straně druhé pro vědy abstraktní, jako jsou logika a matematika. Veškerá aplikovaná věda se stává uměním, když do ní vstupuje prvek individuální interpretace, a čím více tento prvek převládá, tím více se věda mění v umění interpretace. Tak nebo tak, astrologie, tak jak jsme se na ni dívali ve druhé části této knihy, je svou podstatou spojena s psychologií. Jejím hlavním cílem je vnést určitý vklad do úspěšného završení velkého díla lidstva, ve kterém člověk dosahuje seberealizace a operativní celostnosti a stává se v důsledku toho organickou funkcí nebo buňkou ve velkém Celku, ve velké Planetární bytosti, v manu, Logosu, Bohu - ať jakkoli nazveme tento velký Celek, jehož částí se stávají duchovně dokonalejší bytosti. V této závěrečné kapitole se budeme snažit přesněji určit nebo definovat spojení mezi astrologií a psychologií, zvláště ve způsobu, kde může jak astrologie tak psychologie sloužit tomuto cíli. Teď speciálně popíšeme přínos astrologie a její realizaci, za prvé na cestě lidské osobnosti k individuaci a za druhé ve vytváření nové civilizace a v procesu vytváření skupin, který v tom hraje podstatou roli.
Srovnání hledisek astrologie a psychologie.
Napřed se vrátíme k počátečním kapitolám, kde jsme popsali základní spojení astrologie a psychologie. V kapitole III. jsme uvedli formuli, která definuje fáze jakéhokoli životního procesu - tři základní prvky cyklu, počátek střed a konec, které odpovídají počátku procesu realizace a syntéze neboli semeni. Aniž bychom opakovali všechna tvrzení, která tam uvádíme, řekneme, že hlavním rozdílem mezi astrologickým a psychologickým přístupem je to, že psychologie vidí pouze “proces stávání se celkem”, ve kterém se rozvíjí bergsonovské plynutí času v myriádách transformací a astrologie naproti tomu tvrdí, že celostnost, které máme dosáhnout na konci procesu, existuje už v jeho počátku i když pouze jako abstraktní ideál a potencialita, když vzpomeneme trojnost prvků (kvalita, struktura a substance), můžeme říci, že kvalita nebo monáda se v počátku vztahuje nebo promítá do substanciálního prvku, který se pomalu organizuje jako organický celek v evolučním procesu. Tento proces trvá po celý cyklus a končí - pokud je úspěšný - dokonalostí těla na fyziologické úrovni a duše na úrovni psychomentální, v exteriorizaci a projevu počáteční monády, která nyní působí jako individualita, jáství. Takto jsou počátek i konec svou kvalitou identické, ale na konci se tato kvalita naplno projevuje v substanciálním těle a na počátku je to pouze abstraktní potencialita.
Z hlediska ducha (jednoty) spočívá cíl procesu v tom, abychom monádě dali novou tvůrčí zkušenost a realizovali ty vzájemné vztahy, které jsme v minulých cyklech nerealizovali. Z hlediska substance (mnohosti) je cíl procesu v tom, abychom organizovali množství prvků, které jsou zbytky minulých cyklů a uspořádali je do dokonalého těla, které je zbudováno k “obrazu božímu”. Z hlediska struktury nebo formy nebo intelektu, rozumu (mysli) je proces estetickým prožíváním krásy a rytmu.
Analytická psychologie vychází z hlediska substance - podobně všechny ostatní empirické vědy. Má co do činění s věčně se měnícími procesy vztahů mezi individuálním a kolektivním. Všechny psychologické konflikty, tlaky, sublimace a asimilace jsou výsledkem působení tohoto procesu, podobně jako celá evoluce. Ale prvotní kvalita, která procesu předchází, se svou podstatou nemění. Individuální struktura, která tuto kvalitu exteriorizuje, zůstává v rámci cyklu neměnná a celostnost, kterou objevujeme na konci cyklu, je v latentním stavu obsažena i v počáteční monádě. A nejenže je tam latentně obsažena - působí v samotném centru procesu jako ústřední síla individuace. Energie Jediného působí v každém z Mnoha, pocházejících z tohoto jediného, i když by to Mnohé nevědělo: a tak v určitém smyslu celostnost budoucího celku působí v procesu vytváření tohoto celku. Minulost a budoucnost jako jedno působí v současném. Završení je obsaženo latentně už v počátku, ale nikdo nemůže říci, bude-li ten který jednotlivý cyklus úspěšný.
Toto naše poslední tvrzení má podstatný a zásadní význam pro povahu a hodnotu astrologie a navíc je také klíčem ke smiřování dávných nepřátel: svobodné vůle a determinizmu. Je spojeno s filozofií času, kterou jsme stručně vysvětlovali v první části této práce. Říkali jsme, že každá monáda je tvůrčí projekcí okamžiku, prvotního okamžiku cyklu této monády. Potence okamžiku se exteriorizuje v monádách, které v tomto okamžiku zahajují svůj individuální cyklus vývoje. Čas jakoby třímal váček se semeny a v každém okamžiku tato semena rozsévá - takže se tato semena tvoří v závislosti na povaze tohoto okamžiku, každé semeno znamená dynamickou a strukturální potencialitu bytí. Každé semeno padá jako individuální celek (monáda) na půdu kolektivu tak, jak okamžiky času odcházejí do minulosti. Na všechna tato semena působí tisíce vlivů, které napomáhají nebo narušují okamžiky rozvoje od potenciality ke skutečnosti, od semene k rozvité kvetoucí rostlině.
Myriády semen se nikdy nerozvinou. Myriády semen se začínají rozvíjet, ale jejich růst se zastavuje, křiví se, deformuje a nebo končí bez výsledku. To znamená, že vlivem úspěšného nastolení správného vztahu mezi individuálním bytím a kolektivem se osobnosti mohou zastavit, dát se špatným směrem nebo být zničeny. Osobnost disponuje svobodnou vůlí do té míry, do jaké míry je monáda (která je svobodnou, čistou a spontánní tvůrčí činností) aktivní, to znamená, do jaké míry individuální faktor dominuje nad kolektivním.
Jestliže se semeno rozvíjí v konečnou rostlinu, pak nemá možnost stát se něčím jiným, než tím, co bylo ve své potencialitě; může být toliko více nebo méně dokonalé ve svých proporcích a nemáme žádnou možnost, jak předem určit, zda se tato rostlina plně rozvine a zda tento rozvoj bude dokonalý - ale semeno předurčuje organickou strukturu a charakter konečné rostliny.
Z kukuřice se nemůže stát jabloň a semeno dubu se může rozvinout jen v dub, i když nikdo nemůže říci, zda v dub vyroste každý žalud a není to ani důležité - důležité je, že určité množství žaludů bude pokračováním druhu dubu. Podobně jako se v posvátných knihách říká, že třetina lidí bude spasena a dvě třetiny zahynou. Pro pohled celku není důležité, kdo se zachrání, kdo bude spasen a kdo zahyne. Pro jednotlivého člověka, který má vůli nebo svobodu volby, je velmi důležité, zda se stane tím, čím je ve své potencialitě. Nikdo nemá svobodu stát se tím, čím není. Stát se tím, čím nejsme, to je neúspěch bytí. Monáda může pouze uskutečnit své potenciality nebo utrpět neúspěch. Tyto potenciality jsou pro monádu vrozené. Je možno je odhalit v symbolech astrologického horoskopu zrození. Většina lidí se ve svých představách o svobodě nachází teprve ve stádiu individualizace, ne individuace. Svoboda je vrozenou schopností uskutečnit potenciální charakteristiky individuálního jáství. Není to síla dělat to, co se nám líbí, protože takové přání bude představovat jen vzpouru ega proti životu a může být přáním dělat ty nejhloupější a nejnesmyslnější věci. Není to svoboda a výsledek té fáze individualizace, která je čistě negativní a zaměřena na separaci. “Nebudu mít nic společného s kolektivními hodnotami” tvrdí formující se jedinec. Zralý člověk mluví jinak: ”Zfokusuji kolektivní ve svém jáství a přidám mu svůj vlastní smysl.”
Horoskop zrození jedince je symbolem jeho svobody, protože je to symbol toho, co svou podstatou znamená. Čím svobodnější je jedinec, tím dokonaleji a určitěji je tím, čím je a tím jasněji se rýsuje forma jeho individuálního jáství a analogicky jeho chování. Kolektivní má vždy tendenci zamlžovat rysy individuálního jáství, to znamená, že pracuje proti jedinci, pokud jedinec nedokáže asimilovat obsah kolektivní obsah svého prostředí a svých předků, to znamená, jestliže je nemůže připodobnit tomu - čím je svou podstatou a archetypálně - což je ohromná záhada pro naši temnou dobu, kterou Indové nazývají Kali Juga. Je to úkol, jehož povahu a rozsah jsme ještě plně nebyli schopni postihnout. Tento úkol ale podmiňuje veškerý duchovni rozvoj osobnosti a zdar jedince, který současně musí zůstávat věren strukturálnímu vzorci jáství a bohatosti životního obsahu, který musí být plně asimilován. Tyto naše vývody vlastně determinují rozsah astrologie. Horoskop zrození odhaluje potenciální strukturu monády, to jest čistě individuální prvek, obsažený v člověku. Je to tedy prvek svobody a významu, duchovní dar každého člověka. Ale nativita nemůže říci, zda se tato potencialita někdy bude opravdu realizovat - zda bude tento proces individuace úspěšný a spolu s tím ukazuje, jaká bude forma a jaké budou kvality duše, pokud se rozvine a rovněž jaké cykly růstu a jaké krize je možno předpokládat. Z hlediska čistě astrologických faktorů však není možno předem říci, zda budou krize úspěšně překonány a jaký obsah bude akumulován v osobním nevědomí jako výsledek vznikajících napětí.
To, co se nedá říci na základě astrologických údajů, je možno odhalit za pomoci analytické psychologie a jejích údajů. Psycholog má co dělat bezprostředně s osobností - s tím, jak existuje a jak se realizuje. Jestliže osobnost dosáhla určitého věku, kdy se individuální jáství už více méně projevilo, je psycholog schopen přesně definovat, jaký bude příští další život. Astrolog může psychologovi říci, kdy je možno očekávat další krizi, není však schopen říci na základě pouhé nativity a progresí, jak se osobnost s touto krizí vyrovná. Psycholog není schopen předpovědět, kdy se krize očekává, ale může říci, jak se osobnost s některými nevyhnutelnými krizemi vyrovná. Jinými slovy: astrolog i psycholog analytik se dívají na dvě různé stránky lidské bytosti. Jeden druhého navzájem doplňují. Jejich hlediska jsou komplementární stejně jako pozice empirické vědy a náboženství (nebo okultizmu).
To však neruší analogii mezi vztahem matematiky k fyzice a astrologie k analytické psychologii, o které jsme mluvili předtím. Astrolog stejně jako matematik pracuje s čistými formami, které existují “v počátku” jako abstraktní struktury, které exteriorizují kvality monády jako jádra budoucího životního procesu. Fyzika podobně jako analytická psychologie pracuje s oblastí fenoménu vývoje, s neustále se měnícími formacemi životního procesu. Abstraktní forma nepodléhá neustále se měnícímu vývoji, stejně jako evoluční formace a tělesa. Z pohledu ducha (v hinduistické filozofii) jsou tyto poslední výsledkem zrození prvotního bytí a pravdy; a tak se pak jeví jako lživé a iluzorní. Z hlediska substance je abstraktní forma pouhou intelektuální ideou, produktem snahy o stabilitu a sebezáchovu, které jsou člověku vrozeny a často jej nutí, aby utíkal od reality. Realita je pro substanci proměnlivým světovým procesem. Pro ducha je realita neměnná, protože se vztahuje k jednomu celému cyklu. Je to neměnná monadická struktura.
V takovémto dvojím chápání je vyjádřen věčný dualizmus veškerého života. Ve své práci Psychologické typy Jung kriticky rozebírá aspekty tohoto fundamentálního dualizmu (jako například realizmus a nominalizmus ve středověké filozofii) a ukazuje, že tyto dva nesmiřitelné vztahy pocházejí ze dvou hlavních psychologických typů - introvertního a extravertního.
Jinými slovy se pokouší smířit protikladné způsoby myšlení a vztahuje je k různým psychologickým typům. Zkoumá základní impulzy, které každý z typů motivují a snaží se integrovat je v osobnosti působením transcendentní funkce “tvůrčí fantazie”. To nádherně koresponduje s naší trojností individuálního, kolektivního a tvůrčího. Introvertní typ je osobností, u které je v rovnováze sil zdůrazněn proces individuace. V osobnosti extravertního typu je základním procesem kolektivizace, ale ve skutečně tvůrčím aktu se individuální a kolektivní setkávají. Kolektivní myšlenky minulosti se soustřeďují a individuují v psychomentální matrici tvůrce a spolu s tím se tvůrčím způsobem uvolňují jako nové kolektivní prvky, jako “materiál civilizace” a stávají se substancí konečné syntézy celostného člověka. U introverta život funguje zevnitř, u extraverta zevně a u tvůrce působí “uvnitř a prostřednictvím něčeho”. Tvůrce je ve svém vyšším projevu tím, čemu indická filozofie říká avatar. Avatar není jen projevem velkého Individua, ale je i odpovědí na kolektivní potřebu prostřednictvím individua, který její realizaci soustřeďuje v sobě.
Prakticky tvrdíme, že astrologie by mohla nádherně pomáhat psychoanalytikům, psychiatrům a pedagogům, kteří také musí být psychology. Astrologie jim může poskytnout jakékoli objektivní údaje, se kterými je možno srovnat subjektivní údaje, jako podrobnosti ze života, sny apod. Může spojit tyto události mezi sebou navzájem díky znalostem o strukturách tendence duše, cyklech a kritických momentech. Je jen spravedlivé, že předchozí znalosti o psychologických a fyziologických krizích mohou být pro člověka nebezpečné a dezintegrující, pokud tento člověk nedostatečně vyrostl jako jedinec a nemá v sobě dostatečný pocit svobody a tvůrčí vztah k významům, ale astrologické údaje (které se nemusí pacientovi nutně sdělovat) by mohly pro psychoanalytika nebo konzultanta, který v naší době vlastně zaujímá místo jakéhosi zasvěcence, zpovědníka nebo gurua, být velmi cenné.
Daleko zřejmější je to ještě v případě dětského psychologa, protože tady fakticky žádné subjektivní údaje neexistují. Neexistují žádné subjektivní údaje, které by bylo možno regulovat, kromě údajů, které sdělili rodiče. Horoskopy rodičů, porovnané s horoskopem dítěte, mohou odhalit mnoho zajímavých informací a vůbec otázka vztahu dvou nebo více horoskopů je velmi důležitá. Mnoho manželských problémů by se dalo řešit daleko jednodušeji, pokud by psycholog porovnal horoskopy manželů. Dodalo by to psychoanalyticky získaným údajům novou dimenzi.
Přesto je však třeba mít na paměti, že člověk, který považuje planety za “bytosti”, které na něj mohou mít nějaký vliv a přichystávat určité události - špatné nebo dobré - psychologicky těmito představami trpí. Z psychologického pohledu může takovýto nepříjemný důsledek být zdrojem víry v černou magii nebo černého mága, který někoho pronásleduje. Takováto víra v působení vnějších sil obvykle tak či onak vede k degradaci individuálního jáství, k psychologickému otroctví strachu nebo odmítnutí síly a iniciativy a staví člověka do závislosti na nějaké bytosti, stojící mimo. Pokud třeba Mars jako “viditelná planeta” na vás působí nějakým vlivem a nutí vás, abyste se vztekali nebo hněvali, co vlastně můžete proti tomu podniknout? Můžete se prát s planetou, můžete se před ní nějak schovat? jeden bráhman, který se chtěl vyhnout smrtonosnému aspektu planet, se v přesném okamžiku aspektu schoval pod vodou a předpokládal, že jej voda ochrání před působením elektromagnetických vlivů a utopil se. Někdo se může pokusit získat ochranu nějakého duchovního společenství, církve atd. Ale při tom všem s ním bude strach a bude pracovat podvědomě (pokud ne vědomě) a donutí člověka, aby udělal přesně to, čeho se bojí. Čím více určitý astrologický faktor reprezentuje určitou bytost, tím silnější bude strach, protože se zdá, že před takovýmito bytostmi neexistuje ochrana, i když si budeme stokrát za den opakovat, že “Mudrc řídí svou hvězdu nebo své planety” . - Copak můžeme ovládat uragan nebo zemětřesení, můžeme zabránit tomu, aby k zatmění Slunce došlo v den našich narozenin, můžeme nějak ovládat kosmické záření a vlivy, které pocházejí ze Slunce, pokud jsou to skutečně konkrétní a měřitelné síly?
V takovémto chápání opravdu neexistuje žádná logika. Je zcela přirozené, abychom akceptovali Paracelsovu větu: “ Hvězdy nás nenutí, abychom dělali něco, co dělat nechceme.” Hvězdy jsou svobodné ve vztahu k sobě a my jsem svobodní sami pro sebe a přitom to, co definuje a ustavuje astrologie, je jen čistě holistickou analogií a synchronním vztahem procesu mikrokosmu a makrokosmu, univerzální bytosti (které někdo říká Bůh) a jednotlivého člověka. Jinými slovy, životní procesy probíhají skrze univerzální a současně skrze myriády dílčích částí. Jedno i druhé je spojeno s tvůrčím momentem, který je vyjádřen duchem člověka. Okamžik působí přes monádu člověka prostřednictvím základní archetypální struktury a tento okamžik obsahuje v potencialitě celý nebeský plán vzájemných planetárních vztahů. Když čteme “mapu nebes”, čteme symbolickou strukturu okamžiku a zároveň také našeho vlastního ducha, pokud tento okamžik byl prvním okamžikem naší nezávislé existence, to jest počátkem cyklu našeho individuálního jáství jako organizmu, který v sobě spojuje zemské materiály.
Jinak řečeno, to, co působí nebo vyvíjí vliv, to je okamžik sám a především je to první okamžik existence. Charakteristiky tohoto okamžiku můžeme najít v interpretaci pozic nebeských těles, které obklopují místo narození, a které představují viditelnou strukturální projekci univerzálního celku do té míry, v jaké se nás tento celek, jehož součástmi jsme, dotýká. Ale žádné materiální tělo není schopno vyvíjet na nás vliv jako na individualitu. To, co působí na naše tělo a na naši duši, to je tvůrčí síla okamžiku a tato tvůrčí síla okamžiku zrození je i naší monádou.
Je pochopitelné, že za tímto prvním okamžikem naší nezávislé existence následuje bezpočet dalších momentů. Ty už jsou ale součástí našeho životního procesu, které je nutno odlišovat od našeho okamžiku zrození, který definuje nebo determinuje individuální monádu a okamžiku smrti jako souhrnného bilancování a syntézy a tyto okamžiky, které se odehrávají mezi tím, vytvářejí obsah naší osobnosti, nemění ale archetypální strukturu našeho individuálního jáství.
Tyto okamžiky životních procesů jsou v astrologii symbolizovány tranzity. Tranzity také nemění strukturu individuálního jáství, ale symbolizují sílu, se kterou každý další okamžik životního procesu mění obsah naší osobnosti. Tato “síla změny” není nijak osudová, alespoň nijak víc než ta skutečnost, že každé roční období a každé geografické pásmo nám předkládají své produkty výživy k asimilaci. Z velké rozmanitosti potravy je možno vybrat jeden a tentýž základní chemický prvek, který naše tělo potřebuje, aby si zachovalo svou strukturální a organickou celostnost. Společně s tím nás daná strava může donutit, abychom ztloustli, jiná nám může způsobit onemocnění - a v tomto smyslu strava ovlivňuje náš psychofyziologický organizmus. Ale pokud je organizmus původně zdráv, bude schopen se udržovat a pomáhat sám sobě a tvůrčím způsobem fungovat téměř při každém typu stravování a každém podnebí - a to se týká i astrologických tranzitů, protože ty se vztahují k tomu, že právě tento nebo jiný okamžik našeho života se jakoby promítal do naší psychofyziologické osobnosti. Každý okamžik nám vlastně nabízí určitou psychofyziologickou potravu - obecně řečeno zkušenost, jejíž povaha může být dána pozicí nebeských těles v daném okamžiku. Některé okamžiky mohou s námi “ladit” lépe než jiné, některé nám přinášejí poruchy trávicího ústrojí, některé se jeví jako naprosto nestravitelné, protože život našemu vkusu a našim zálibám ne vždy a ne ve všem vyhovuje, a ne vždy je uspokojuje. Ale pořád to ještě není osud. Do té míry, do jaké jsme celostní od samého počátku, budeme vždy schopni vytáhnout z veškeré zkušenosti prvky, které jsou nezbytné pro realizaci procesu života a individuace a analogicky v tomto stupni nejsme zbaveni síly okamžiků a jejich symbolů hvězd, ??? do té míry, do jaké jsme celostní jako drobní jedinci, se nás nedotknou podmínky, které vznikají naší pozicí v organizmu “Velké bytosti, jejíž součástí jsme.
Jak to ale je, jestliže od samého počátku nejsme celostní a nejsme zdraví? Má to vztah k naší monádě a její karmě. A karma není o nic tajemnější než naše prvopočáteční struktura, která promítá navenek základní kvalitu této monády a sama tato kvalita je zase projevem prvního okamžiku individuálního jáství, jediného - počátku. Taková je naše “osudovost” - jsme tím, čím jsme. Je jasné, že pojem osudovosti je v tomto smyslu bezpředmětný. Nemohu postihnout sám sebe jako to, čím nejsem. Mohu samozřejmě vytvářet intelektuální obrazy své osobnosti, které se naprosto nepodobají tomu, čím monáda ve skutečnosti je, když tento obraz ale vytváříme, já - který jej vytvářím, se nikam od sebe nevzdálím. Je to jenom hra se vzdušnými zámky, velmi dobrá pro kompenzaci určitých psychologických stavů, které představují integrální součást toho, čím jsem. Můj pocit tlaku ze strany osudu je součástí toho, čím ve skutečnosti jsem. Je to pouhá reakce na určité části ne-celostné bytosti nebo existence ostatních částí, se kterými tyto části jsou buď v harmonických nebo disharmonických vztazích.
Ale v jiném smyslu je to tatáž pozice, o které hovoří Bergson ve své Tvůrčí evoluci a dokazuje, že ve skutečnosti nejsme schopni postihnout chaos. Chaos pro nás bude vždy znamenat absenci známého řádu, který normálně očekáváme. A podobně to, čím bychom chtěli být, je jen reakcí některých částí naší celostné bytosti na jiné, které zase jsou částí naší celostné bytosti.
Jinak řečeno jáství a osud jsou dva aspekty toho, co je. Abychom mluvili současným jazykem, je to časoprostorové kontinuum v rámci většího časoprostorového kontinua - vesmíru. A tato dvě kontinua na sobě v každém bodě vzájemně závisí, jako celek a části se navzájem vždy ovlivňují v každém bodě organizmu. A jestliže je určitá část nějakého organizmu už od samého začátku slabá, může se snadno zbortit pod vlivem, který vyvíjí celek. A na druhé straně se právě proto celek bude snažit, aby velmi pečlivě zachoval tu část, která se jeví jako slabý článek v celém řetězu organických vzájemných vztahů a analogicky - jak jsme už říkali, “snadný” horoskop může znamenat i slabé uvolňování energie většího celku, jehož součástí jsme a “komplikovaný” horoskop ukazuje na větší uvolňování této duchovní síly. Takový je princip kompenzace, která je založena na budování jakéhokoliv organického celku.
Pocit “osudu je vlastně jen reakcí částí celostné bytosti na situaci, která v sobě vlastně žádný pocit osudu neobsahuje. Je to prostě pocit jistého vnitřního tlaku, jako pocit svobody je pocitem vnějšího osvobození. Je to organický pocit, který prožíváme jak na psychologické, tak na fyziologické úrovni, někdy s tím, že jedna z těchto úrovní převládá. Problém však spočívá v tom, že jsme tím, čím jsme. Nesmíme ale zapomínat, že toto “jsem” se vztahuje k formě jáství a ne k obsahu osobnosti. Tato forma může být natolik univerzální a přizpůsobitelná, že uvolňuje místo mnoha obsahům, takže se zdá, že osobnost je v celé své univerzálnosti všeobjímající a všechápající. Musí ale být formou, to znamená strukturním podmíněním celostností a tato forma je vlastně exteriorizací kvality, která vyzařuje od okamžiku, který představuje počáteční bod cyklu našeho “Já”.
Proč se tedy člověk, podobný Ježíši Kristu a člověk naprosto obyčejný mohou narodit v jednu a tutéž dobu (nebo téměř v tutéž dobu)? Protože v prvním případě struktura jáství fokusuje a uvolňuje univerzální energie “Velké bytosti”, ve druhém případě může mít tato struktura velmi tvrdý obal, který nedává žádnou možnost, aby se člověk přizpůsobil univerzálním podmínkám a asimiloval životní obsah. Je možné nějaké relativní ztotožnění se struktury (je málo všelijakých darebáků, kteří se podobají Kristovi přinejmenším stavbou své lebky?) ale v prvním případě se struktura naplňuje božským světlem a ve druhém případě zůstává prázdná a nese svou vlastní tíhu. Je vůbec astrolog schopen určit podle horoskopu, zda se daný člověk naplní univerzálním světlem nebo zda zůstane temný a prázdný? Astrologie není natolik silná, aby byla schopna samostatně určit, zda daný horoskop patří krávě nebo člověku.
Astrologie má co dělat především se strukturou individuálního jáství a ne s životním obsahem. Je to podobný formální systém znalostí jako algebra a její vzorce mohou být aplikovány na různé obsahy. Analogicky z toho plyne, že nijak neztělesňují osud. A proto astrologie potřebuje psychologickou analýzu, která pracuje s empiricky zjistitelnými osobními obsahy. Astrologie je mužským prvkem - dává nám vzorec a psychologie je prvkem ženským, který nám dává substanciální obsah. Tak se navzájem doplňují a slouží tak integraci celostného člověka.
Astrologie a proces individuace
Popisování technik, s jejichž pomocí by astrologie mohla sloužit jako bytostný faktor pro individuaci by přesahovalo rámec této knihy. Vcelku je možno vůbec pochybovat, že by lidstvo jako takové bylo připraveno k tomu, aby takovouto techniku integrace konstruktivně využilo. Ať je tomu jakkoli, v takzvané ezoterické technice duchovního vývoje nebo osobní integrace, v teozofické nebo rosekruciánské nebo jiné okultní škole je potřebné osobní vedení nebo je potřeba alespoň někdo, kdo je schopen nám pomoci svými radami na cestě nebo kontrolou výsledků. Neznamená to, že by technika integrace byla skryta za nějakou tajemnou rouškou. Je naprosto reálná, ale obecně řečeno, spočívá ve zrychlených psychologických procesech, které do velké míry závisí na tvůrčí představivosti, a ty se mohou ubírat nesprávným směrem, pokud člověk, který takovouto techniku využívá, není už bytostně integrován nebo není-li jít připraven jít úporně a tvrdě po cestě, na kterou je jinak lépe se nevydávat.
To je jasné už při používání astrologického symbolizmu. Náhodné přečtení horoskopu při nedostatečných astrologických znalostech je to nejhorší, k čemu může dojít. začátečníci obvykle dospívají k těm nejroztodivnějším interpretacím a když si člověk neosvojí základy (a kdo si je už osvojil?), vtrhnou do společnosti svých přátel a prezentují tam “psychologické kyseliny a bomby”. Příliš mnoho škod nenatropí jen z toho důvodu, že dokonce i ti, kdo se astrologií zabývají jen velmi povrchně, nevěří příliš tomu, co říkají a jejich vlastní nevíra je vlastně chrání před tím, aby natropili nějakou významnou škodu.
Využívat astrologického symbolizmu pro skutečné životní cíle je možné jen tehdy, je- li člověk důkladně připraven a přesvědčen o významu symbolických vztahů.
Z toho plyne, že na omezeném rozsahu těchto stránek nejsme schopni prezentovat žádný souvislý a tím méně dokonalý obraz toho, jak je možno využívat astrologii v procesu individuace. Přesto však některé návrhy a momenty je možno ukázat. V tomto případě možná budou užitečné některé citáty z našich knih Harmonická astrologie a Harmonická psychologie.
Citáty:
“Žijeme ve světě symbolů. Všechny objekty, všechny formy, které nás obklopují, každá duše - to jsou symboly. Tvůrčí princip neustále rodí živé formy, autentická umělecká díla, symbolické představy nekonečně různorodých aspektů univerzálního všeobjímajícího Bytí.”
“Současná psychologie má co do činění především s interpretací symbolů. Pokouší se osvobodit lidskou duši od tlaků a pervertovaných obrazů rasového nevědomí, to znamená od lživé interpretace obrazů lidského života, ať je to život individuální nebo kolektivně vytvořený v minulosti.”
“Aby bylo možno v každém jedinci uvolnit schopnost nedeformované interpretace symbolů vlastního života, aby člověk získal svobodu, jak spontánně interpretovat život v souladu se svým vlastním tvůrčím životním středem, obrací se nová psychologie k výkladu snů a jiných symbolických představ nevědomí, protože v nich je možno odhalit nejjasnější obrazy, které dávají smysl - obrazy, které nastolují vztah mezi utlačenou a zmatenou osobností a jejím tvůrčím zdrojem. Po navázání tohoto kontaktu, kdy odhalení tajemné tvůrčí činnosti vnitřního centra probudí duši, aby regenerovala svou “pravou tvář” začíná proces, ve kterém se spalují zkamenělé formy minulosti a uvolňují se tvůrčí energie jáství - to je osvobození.
“Lidské vědomí, které je zotročeno fetiši různého druhu, může být osvobozeno toliko silou nepřetržitého spontánního vytváření symbolů, které budou dávat smysl životu a budou jej??? : v tom se skrývá tajemství umění života v tom je základ skutečné psychologie. Pouze tvůrčí člověk je svobodný, protože jenom on nezávisí na symbolech minulosti, ale je schopen žít a neustále vytvářet nové symboly.”
“Tento proces osvobozování může začít díky zničení hypnózy minulosti a osvobození jedince od “hypnotizéra” to znamená - rasového podvědomí - nebo skrze odhalení vůdčího obrazu svého jáství: obrazu semene svého osudu. To první je možno provést prostřednictvím hudby a zvláštních vibrací, které regenerují cirkulaci duchovních a životních sil, spalují překážky a tonizují duši tím, že jí navracejí základy harmonie a plnost celého jejího rozsahu. Druhá metoda se používala v minulosti v mystériích, kdy symbolický obraz duše adepta byl probuzen magnetickou silou Hierofanta. Tato metoda se však nedá použít pro širokou veřejnost.”
“Právě v tomto směru je možno něčeho dosáhnout - interpretovat jedinci živé symboly jeho duše. Tyto symboly zaujímají ve vztahu k různým událostem, které představují osud člověka, stejné místo jako tonalita v hudbě ve vztahu ke zvukům, které dávají dohromady kompozici nebo semeno ve vztahu k rostlině a jejím mnohačetným orgánům. Odtud vzniká pojmenování “harmonická psychologie”.
“Jestliže se psychoanalýza zabývá analyticky a empiricky množstvím prvků, které dohromady představují lidskou duši, pak harmonická psychologie operuje se syntetickým vnímáním a hledá místo, odkud je duši a osud člověka možno vidět jako integrované do jednoho základního akordu životních sil, v zárodečné formě, organickém symbolu svébytné existence. Tak nahrazujeme psychologickou vivisekci člověka na jednotlivé symbolické části jednotou životního procesu.”
“Takovéhoto syntetického vnímání či pochopení je možno dosáhnout za pomoci astrologických údajů, které použijeme jako symbolického materiálu. Je možno předpokládat, že nativita určuje morfologii duše. Slouží jako signatura okamžiku narození, jako forma, kterou nabývá univerzální Život podle specifičnosti daného prostoru a daného času. Představuje sémě a obecný strukturální plán růstu lidské bytosti: jeho osud. Vyjadřuje základní vztahy, které určují člověka a jeho charakter, harmonii - konsonantní nebo disonantní, která ve své celostnosti vytváří zvuk jeho duše.”
“Rozdíl mezi takovýmto využití astrologických znalostí a obvyklým astrologickým hádáním je natolik velký, jako mezi interpretací snů věštkyněmi a vědeckou psychoanalýzou. Symbolické použití astrologie má natolik zákonité základy jako symbolické využití snů. Astrologie je daleko objektivnějším nebo neutrálnějším nástrojem pro syntetické hodnocení lidské povahy než je například využití snových symbolů které jsou rozmazané povrchními reakcemi a útržkovité.
“Astrologie se spojovala s obvyklým “předpovídáním osudu” a měla co do činění s konkrétními událostmi. Ale události samy o sobě nejsou důležité - důležitý je význam, který jim připíšeme. Až poté, co získáme představu významu v centru naší duše, se události začínají stávat reálnými. Neexistuje jiná realita kromě té, kterou vytváříme činností nepřetržitého života. Nedochází k událostem - to my procházíme událostmi a my z nich činíme události tvůrčí nebo ničivé. Musíme tedy vědět, jací my sami jsme a ne jaké události se nám mohou přihodit. Harmonická astrologie má co do činění s integrální formou člověka, se symboly jeho celostního bytí, s archetypem jeho osudu na Zemi. Je to prostředek interpretace Obrazu duše, který je nastíněn a projeven pro uvědomění si osobnosti. Tak jsme pak schopni zahájit tvůrčí proces vnitřní repolarizace, hoření plamene, které - jestliže je jedinec skutečně zaměřen na obrození - přináší člověku vysvobození. Přivádí nás k vysvobození ne skrze něco vnějšího, co do jedince vstupuje, ale skrze sílu, kterou vládne skutečná forma duše, nutící poskvrněný obraz osobnosti, aby se zformoval k obrazu svého archetypu, který přechází z nevědomí do vědomí a začíná působit jako tvůrčí realita.”
Takovýto přístup k našemu předmětu doplňuje názor, vysvětlený v následujících odstavcích, kde jsou ostatně jasně formulovány myšlenky, na kterých je tato kniha postavena.
“Harmonická astrologie se zabývá problémem formy. Takto představuje spolehlivý základ pro vybudování “umění života”. Na formu se dívá ne jako na estetický prvek, ale jako na nositele integrace pro rozvíjející se síly. Tak jde o filozofii formy. Není možno pochopit úspěchy astrologie vzhledem k integraci, když nepochopíme význam formy života, výsledků, dosahovaných životem při vytváření, udržování a ničení forem. Je možno říci, že všechno se v astrologii točí kolem těchto tří operací.”
“Co je to vlastně lidské tělo? - je to relativně pevná forma, ve které jsou soustředěny určité cíle do biologických sil, které nám mají sloužit. Krevní oběh, trávení, dýchání, reprodukční orgány, to všechno jsou funkční procesy, které pocházejí z harmonizace a integrace mnoha životních sil. Když začíná působit destruktivní síla a harmonie sil, působících v těle, se narušuje, objevují se nemoci a nakonec smrt.
Staletí kolektivní evoluce na zemi dovedly lidské tělo k relativní dokonalosti jako organického celku, ale evoluce psychomentálního organizmu nebo duše člověka se z hlediska lidského druhu na cestě k dokonalosti příliš neposunula. Člověk se musí stát budovatelem tohoto psycho-mentálního organizmu. A ten se buduje prostřednictvím harmonizace a integrace kolektivních prvků “duševních sil”, všeho, co dědíme v okamžiku narození nebo asimilujeme v průběhu života. Tyto prvky se stávají organickou “tkání energií”, diferencovaných a vzájemně se podmiňujících, živým celkem, jehož celostností je - Jáství (v jungovském smyslu pojmu).”
Člověk musí harmonizovat síly svého osudu, aby se stal stavitelem svého “Šalamounova chrámu” , ale pro skutečné naplnění tohoto cíle je třeba za prvé znát povahu těchto energií, se kterými pracujeme a zákony jejich fungování a za druhé musíme znát plán tohoto chrámu. Jestliže člověk nezná to první, může jej rozbořit neočekávaný výbuch energie a jestliže člověk nezná plán budovy, jak má vědět, kam umístit materiál, který má k dispozici? Může se stát, že postaví stěnu tam, kde měl stát sloup a nebo začne pod sloupem hloubit sklepy, takže ten sloup pak neunese tíhu kupole.
Astrologie nám pomáhá, abychom spatřili, i když třeba jen intelektuálně, svou archetypální formu. Ukazuje nám, co máme dělat s energiemi, které v nás působí - tak abychom je neničili a abychom jim vládli železnou rukou a uváděli do harmonie a rovnováhy jejich vzájemné působení. Učí nás, že tyto energie nemají právo na to, aby usurpovaly prerogativ našeho jáství a prohlašovaly samy sebe za naše “já”, protože jsou jen částí celku a “já” , pokud je správně chápáno a působí - to je celostnost celku. Skutečné Já, to je celostnost nejen obsahu, ale i archetypální formy naší celé bytosti. V tomto smyslu je to relativně neměnné já. Ve své podstatě je to monáda, abstraktní kvalita jako dílčí projev. Ale toto “Já” - podstata naší archetypální formy - může působit, jen když se archetypální forma transformuje do substanciálního organizmu - jak na fyzické, tak na psychomentální úrovni.
Mnohé z toho, co jsme řekli, že možno chápat v čistě symbolickém smyslu. Musí být ale jasně pochopena myšlenka, že nativita jedince je signaturou jeho cyklické identičnosti, Formy nebo Božího obrazu v člověku. Když se na ni díváme jako na celek, to jest esteticky, je pak symbolem toho, o co se máme snažit. Je to tedy jakýsi “magický talisman”, symbol pro rozvíjející se a měnící se osobnost, která se musí ztotožňovat s celým horoskopem. Podstatné je také to, že horoskop neoznačuje životní obsah, že je to jen struktura jáství. Na planety se nemůžeme dívat jako bytosti nebo jako na něco, co existuje samo o sobě a představuje jednotlivé životní obsahy. Ztotožňovat se s určitou planetou znamená dát se na cestu ničení celistvosti naší osobnosti. Ztotožnění se může vztahovat jen na horoskop jako celek.
Tento rozdíl je velmi podstatný, protože veškeré zlo v životě pochází z toho, že jedna z energií osobnosti se stává natolik silnou, že je pak schopna vnucovat svou vůli osobnosti jako celku. Pak říkáme: nenávidím, zlobím se, miluji… - což ukazuje na ztotožnění se já pouze s jednou funkcí nebo pouze s jednou energií duše. Integrovaný člověk může říci: ve mně je nenávist, hněv nebo láska, ale já jsem bytost nebo prvotní forma, vidím a pozoruji to a zaměřuji své síly na rozvoj jiných funkcí, takže harmonie celku, který jako takový představuji, neutrpí. Tehdy je možno dosáhnout rovnováhy sil, přizpůsobení, které je blahodárné pro ty, kterým pomáhá, aby se vyvarovali zkostnatění významných soustředěných energií. Pokud jsem silně intelektuální typ a budu vítat silné emocionální impulzy, protože to dá mé intelektuální funkci možnost, abych dělal něco jiného, než si o tom nebo o něčem jiném myslím, donutí nás, abychom se dali dohromady s jinými nevyužitými silami, které pramení z hloubi mé duše. A tato dobrá vůle oživí můj intelekt. Je nutné se snažit o rovnováhu, ne ale ničit. Silná emoce nám dává sílu, přitahuje životní obsahy z živých organických hlubin - obsahy, které jsou nutné pro budování a završení osobnosti. Všechno, co se děje, je nutné na svém místě a s náležitým zdůrazněním ve vztahu k cíli celku. Člověk, který něco odmítá, se nemůže stát bohem a dovršená, dokonalá osobnost, to je organizmus, to je celek, působící v rovnováze.
Je možné, že existují - protože samozřejmě existují! - i jiné cesty k úrovni bytí, které přesahují člověka takového, jak jej známe a pokud budeme postulovat zásadu, že každý celek musí najít své místo v nějakém vyšším celku, pak je jasné, že lidský osud působí jako součást v životě Vyšší bytosti, ať ji chápeme jakkoliv. Jestliže je tomu tak, pak mohou existovat různé způsoby” podle kterých může drobný jedinec ztotožnit sám sebe s funkcemi, které má nebo může vyplnit v rámci Vyšší bytosti (Velké bytosti). Okultní učení hovoří o řadě cest duchovního rozvoje, “margách???” nebo “jógách”.
Jednou z těch, na které neustále v této knize poukazujeme, je skutečná a přirozená cesta k využití astrologie. Můžeme ji shrnout těmito slovy: harmonizace, integrace a realizace. Je založena na pochopení formy, rovnováhy, vyváženého operování a syntézy. Je ověnčena tvůrčím přístupem, který mu dává odpovídající význam, protože jenom v tvůrčím přístupu je možno vyřešit konflikt mezi individuálním a kolektivním na základě symbolického a tvůrčím způsobem uvolňovaného jednání (činnosti). Předpokládá to využití tvůrčí představivosti, estetického, ale ne etického hlediska, které vyžaduje od jedince, aby přijal svou budoucnost jako otce - řečeno mysticky, oběti cyklu, do kterého bude vtělen svým tvůrčím aktem. A navíc jsou k tomu potřeba pochopení, krása, intuice a kultura. Tím, že se člověk stává tvůrčím cílem, musí být schopen celostním způsobem čelit různým situacím, což samozřejmě vyžaduje intuici a chápání, které přesahují intelekt. Když člověk promítá svůj vlastní obraz, musí ve svém životě projevovat maximální plnost krásy těla, duše i myšlení, jakou jeho dědičnost připouští.
Taková je cesta integrace, cesta tvůrčího významu, cesta uvolňování energie (síly) prostřednictvím formy. Skryté kvality této cesty se projevují čísly 1,4 a 7, jejich kabalistický součet, jak jsme viděli, dává 28. Za použití těchto symbolů se rozvíjí intuice a vede ke skutečnému “vidění”. Jasnovidec je ten, kdo vidí v každém projevu života živý význam. Všechno mu odhaluje svou archetypální formu, takříkajíc svůj horoskop. Všechno je mu známo podle svého životního jména. A jenom to dává člověku sílu, protože správně pojmenovávat znamená mít moc nad věcmi i procesy. Znamená to postihnout svět tvůrčím pochopením - o kterém můžeme nejen snít, ale i pracovat, abychom jej dosáhli.
Astrologie a proces civilizace
Živá civilizace představuje jako taková proces, a ne stav. Je to proces dozrávání Člověka jako zrna dokonalého lidstva. Chybná teorie, která vznikla jako produkt přízemního evropského rozumu, transformovala civilizaci na náhrobek živých hodnot. Sémě ale není mrtvé. Je to stéblo kdysi živé trávy, které na podzim neusychá; nemáme skutečnou, živou civilizaci, ale jednoduše konec kulturního cyklu.
Kultura je ekvivalentem procesu změn osobnosti, neustále balancující mezi individuálními a kolektivními faktory. Pochází z duchovního, monadického impulzu, jediného-na-počátku, velké univerzální osobnosti, ohlašující jaro nadcházejícího cyklu, a je přímým vyjádřením Velkého jedince, Planetární bytosti. Kultura se rozvíjí v nekonečných výkyvech a transformacích, jako ze semene rostou kořeny, stébla, listy, květy a nakonec plody.
A nakonec se v plodu vytvoří semeno a jednoletá rostlina začíná umírat. Kultura se začíná měnit na řadu stereotypních formulí myšlení, cítění a chování. Semena mohou zapadnout do země. Na zem padá i listí, začíná se rozkládat, aby se změnilo na chemickou substanci - kolektivní prvky - které budou na jaře vyživovat novou rostlinu. Semeno samo se ale nezničí - žije a to je život koncentrace a relativně odolné celostnosti, protože sémě obsahuje v potencialitě veškerou sumu kvalit a sil druhu.
Živá civilizace je semenem Člověka. Svou podstatou je to však proces, který vyvolává sémě k životu - k procesu individuace, ve kterém sémě umírá jako sémě, aby nová rostlina mohla žít; je to proces oběti. Živá civilizace je tvůrčím principem, působící v lidském druhu (rase) jako celku. Zvláště jasně se projevuje v “posledním okamžiku” cyklu, kdy vše, co žije a je věrné prvotnímu vzoru, který byl na počátku, se syntetizuje v semeni, které bude předobrazem nového lidstva. Podle prorockého symbolu dvě třetiny budou ztraceny - změní se v listy, stébla a dokonce plody. Jedna třetina bude ale zachována a vytvoří semeno: to, prostřednictvím čehož tvůrčí princip hraje novou symfonii bytí, když nastane jaro.
Skupina interpretů, orchestr, představující semeno - to jsou ti, kdo prošli “druhým zrozením”, kdo přešli z říše hnijícího listí do říše semen. Tito jedinci jsou připraveni pro vykonání své skupinové práce. Prošli vzděláním individuálně i jako skupina. Nejsou to sólisté, ale hráči v orchestru. Musí se rozloučit s čímsi “osobním” v běžném smyslu, aby se mohla zrodit “skupinová osobnost” orchestru, která časem dokáže zahrát symfonii. V partituře je založena formule vztahů, vzorec (pattern) symbolických bytostí - hudebních not. Je to cosi abstraktního, forma skupinové osobnosti, která tvoří orchestr. Můžeme si představit, že orchestr je shromážděn a cvičí repetici symfonie; pak je partitura - struktura skupinové osobnosti orchestru. Je nutné, aby každý hrál part, který je mu určen. Samozřejmě mezi hráči jako emocionálními lidskými bytostmi mohou vznikat mezilidské vztahy, přátelství, touhy atd., musí se ale vždy podřizovat jedinému cíli a skupinové disciplíně orchestru. Je to dobrý vzor vzájemných vztahů při realizaci, exemplární vztah práce s jediným cílem, jediným tvůrčím vztahem.
Tato ilustrace objasňuje roli, kterou může hrát astrologie v procesu živé civilizace, zvláště v procesu shromažďování budoucích interpretů, kteří se v určenou dobu budou individualizovat ve skupinovou osobnost, orchestr. Astrologie odhaluje povahu symfonie a místo pro každého hudebníka-interpreta v orchestru.
Astrologie, schopná odhalit povahu budoucí civilizace, ještě není známa, alespoň obyčejným lidem nynějšího pokolení. Nemůžeme říci, zda ji někteří Adepti viděli. Předmětu této planetární astrologie jsme se ale dotkli v první části knihy. Sotva je o tom možno říci víc než to, i když - když budeme věřit Blavatské - existují lidé, kteří nějakým způsobem mají znalosti o planetárních a kosmických cyklech. Velký polární cyklus a jeho takzvané “zodiakální éry”, konkrétně éry Ryb a Vodnáře, označují obecně řečeno charakteristiky velkých civilizací, které se zrodily z úpadku kontinentů - jejich fyzických těl. Prováděly se velmi zajímavé pokusy o spojení éry precesí s minulými civilizacemi, vztažení zodiakálních znamení na zóny geografické délky. Tyto představy si ale protiřečí a pro celek se klíč ztrácí. Je možno přijmout sedmičkové nebo sedmdesátkové dělení Velkého polárního cyklu (o čemž jsme už mluvili) namísto dvanáctkového pohybu bodu rovnodennosti po ekliptice; ještě lepší by bylo hledat souvislosti mezi těmito dvěma názory.
Existují jiné planetární cykly, které jsou stejně důležité jako cyklus revoluce zemské osy - 25 868 let. V teozofické literatuře v době Blavatské se zmiňuje cyklus 10 000 let, kterému se symbolicky říká cyklus Buddhy, protože má vztah k planetárním procesům takříkajíc “kosmické individuace”. Je pravděpodobné, že se na planetární úrovni vztahuje k témuž, na co jsme se dívali jako na 28-letý cyklus na úrovni lidské osobnosti. Existuje také rozlišování mezi třemi cykly po 10 tisících let a Polárním cyklem 125 868 let, jako mezi třemi cykly po deseti??? - tradiční mírou délky lidského života.
Uplynulo pět tisíc let od počátku “Kali jugy”, kterou stanovili bráhmani (rok 3102 př.n.l. ). Dvacet pět století uplynulo od příchodu Buddhy (kolem r. 602 př.n.l.). Má se za to, že rok 1898 (nebo období 1891-1898), rok smrti Blavatské a Bah´aully označuje počátek nové éry, která se může chápat jako období duchovního prorůstání, rané období nového typu člověka. Je možné, že učení o planetárních cyklech někdy vrhne světlo na duchovní historii lidstva, ale dnes jsou naše znalosti pro tento cíl evidentně ještě nedokonalé.
Pro využití astrologie v současném praktickém životě má však daleko větší význam možnost vytvoření reálné harmonické skupinové osobnosti. Jako celek je toto téma mimo předmět této knihy, proto se omezíme jen na několik poznámek, týkajících se toho, co může astrologie říci o technice shromažďování, harmonizace a integrace skupin.
V nejreálnějším a nejvýznamnějším smyslu tohoto slova je skupinová osobnost faktorem sladění mezi individuálním a kolektivním v lidském společenství. Je možno vydělit dva typy skupin: skupiny jako kolektivy jednotlivců a skupiny jako individuality, sestávající z kolektivních prvků. V prvním případě je akcent na jednotlivcích, ve druhém na kolektivní povaze prvků, kterým vládne jedna myšlenka, obraz nebo vlastnost (podstata). V současném stadiu se obvykle setkáváme se druhým typem skupiny lidského rozvoje. Taková skupina je často agregací individualizovaných a slaběji individuovaných osobností, které spojuje dohromady buď nějaký skutečný vůdce, nebo kteří se všichni dohromady řídí nějakou myšlenkou nebo autoritou. Čím slaběji jsou individuováni jednotliví členové takové skupiny, tím je tato skupina homogennější a stálejší. Čím silnější je vůdce (viditelný nebo neviditelný), tím silnější emoce budí a tím stálejší bude suma osobností.
Skupiny prvního typu se právě začínají v současném světě objevovat a často je to tam, kde bychom je očekávali nejméně. Taková skupina je společenstvím diferencovaných a samostatných jedinců, kteří se shromáždili k provedení nějaké společné práce nebo pro dosažení nějakého společného cíle a významného ideálu. Skupinu spojuje spíše nějaké společné chápání a “kvalita bytí” než nějaká společná víra. V takové skupině není místa pro osobní city v obvyklém smyslu slova. Místo potřeby nebo donucení??? zaujímá chápání obecného společného síle a potřeba společného vyplnění práce???. Každý má svobodnou vůli v rozpracování vlastního osudu individuálním způsobem, který je pro něj přirozený a každý má dělat to, co může dělat ze všeho nejlépe a skupinová práce nejenže nebrzdí projevy individuální kreativity, ale naopak musí tuto práci stimulovat, podporovat ji a propůjčovat jí vyšší význam, větší sílu, šíři a jistotu projevu.
V takové skupině je však nutné, aby se svobodné tvůrčí činy jedinců navzájem harmonicky snášely v prostoru a čase, aniž by to bylo na újmu spontánnosti a přirozenosti, protože jinak vznikají soupeření a konflikty. Jestliže si individuality, které tvoří dohromady skupinu, navzájem strukturálně neodpovídají, taková skupina nepřežije jakékoli významnější časové období. Jestliže jedinci nejsou schopni dosáhnout skutečné spolupráce, protože se k sobě strukturálně nehodí, jsou nuceni, aby měnili svůj tvůrčí rytmus a stávají se pak tím, čím nejsou.
To poslední, co jsme řekli, zdůrazňuje dvojí problém. Za prvé jedinci, kteří se chystají takovouto skupinu vytvořit, ze všeho nejčastěji nejsou ještě individuováni, nejsou ještě naprosto věrní vlastní monádě a prvotnímu vzoru. Ještě nejsou plně zformovanými a integrovanými osobnostmi a z toho důvodu se jejich chování a kreativitě nedostává určitosti. Nejsou příliš tvrdí??? a stabilní, podléhají náladám a emocím všem možným jiným podnětům. Neznají sami sebe a ostatní neznají je. Dávat dohromady skupinu z takovýchto pracovníků je totéž jako hrát symfonii s hudebníky, kteří neumějí zahrát tu nebo jinou notu na svém vlastním nástroji.
Jestliže se skupina shromažďuje z plně určených a individuovaných osobností, pak druhý problém spočívá v tom, abychom našli jedince, kteří strukturálně odpovídají jeden druhému alespoň v tvůrčím vztahu k hlavnímu cíli. Pokud nebudeme hovořit o nadnormálním přímém intuitivním vnímání strukturních zvláštností jedinců, pak může řešení takovéhoto úkolu zajistit jenom astrologie.
Tady se dostáváme ke složité otázce vzniku a interpretace vztahů mezi nativitami dvou nebo několika lidí. Jako celek tato otázka nespadá do rámce této knihy. Postačí, když řekneme, že je to - alespoň teoreticky- naprosto realizovatelné. Prakticky budeme muset překonávat známé problémy a obtíže.
První obtíž spočívá v tom, že musíme přesně stanovit povahu vztahů, které nás zajímají. Lidí se na nás například často obracejí se žádostí o radu, zda se mohou oženit. V tom případě se ptáme: proč se chcete oženit? Jaký typ manželských vztahů očekáváte, za jakým cílem? Ne všichni vstupují do manželství s vědomým nebo nevědomým cílem vytvořit domov, vychovat děti atd. Manželství může být tvůrčí, může vytvořit duchovní repolarizaci, může zbavit lidi komplexů nebo strachů. A o vše se nemusí týkat domova, dětí, obvyklé představy o štěstí. Manželství bývá konsonantní harmonií nebo disonantní harmonií. Může být pevné nebo dočasné. Může zahrnovat hluboké konflikty a opačné vztahy k čemukoliv a přesto být skutečnou spásou, která se může ukázat pro oba partnery jako nutná. A kdo přitom na sebe vezme takovou odpovědnost, aby rozmlouval lidem manželství, když jsou v horoskopech viditelné konflikty a kontrasty?
To je jeden z problémů. Druhý problém je v tom, že není téměř nikdy znám přesný okamžik narození. Jsou ještě další problémy, které jsou spojeny s tím, že není dostatečně rozpracována psychologie podobných skupin, ve kterých vznikají sekundární vztahy na různých úrovních. A přesto i přes tyto problémy je možno říci, že při srovnávání horoskopů uvidíme, jaké vztahy je možno očekávat od jedinců, které symbolizují. Při zkoumání těchto otázek se používají složité astrologické metody, které zde nemůžeme detailně probírat.
Obecně při rozboru horoskopů je možno vzít například 12 plně rozvinutých jedinců, kteří by mohli kooperovat na společném perspektivním cíli tak, že činnost každého z nich zůstává věrná své individualitě a spolu s ním se budou navzájem doplňovat podobně jako v orchestru. Když budeme v této orchestrální analogii pokračovat, můžeme říci, že part prvních houslí nebo druhého lesního rohu musí odpovídat rodovému jáství člena skupiny (rasovému typu, vzdělání atd. - “paprsku” rozvoje” v okultním jazyce); individuální jáství symbolizuje ten part v partituře, který se má hrát, a který je vlastně signaturou jeho funkce ve skupině.
Pokud jde o rodové jáství, může astrologie také něco vypovědět, ale uspokojivě popisuje projekt individuálního jáství. Při formování skupinové osobnosti bude vždy neznámým faktorem “partitura” této osobnosti samotné. Ale i v tom může být astrologie nápomocna díky interpretaci nativity skupiny. Jako okamžik zrození se bere první přání vytvořit skupinu nebo okamžik, kdy je zaznamenán první konkrétní projev skupinové činnosti nebo skupinových vztahů.
Když budeme pokračovat v analogii s orchestrem, všimneme si, že orchestr potřebuje dirigenta. Je jasné, že skupina potřebuje nějaký vedoucí faktor, principy a cíl, není ale nutná vedoucí osobnost. Existují i orchestry bez dirigentů. Obecně je zde podstatné jenom to, jaké vzájemné vztahy jsou mezi lidskými osobnostmi a “Velkým jedincem” na planetární úrovni.
Je důležité, že astrologie může vyřešit základní dilema při formování skupiny a vůbec ve vztazích mezi dvěma a více osobami. Jestliže jsou lidé svou povahou následovníky určité věrouky - “jednověrci”, nebude astrologie hrát velkou roli; vztahy budou silné a trvalé, pokud jsou založeny na nějaké význačné síle. V obyčejném sňatku mezi fyziologicko-emocionálními bytostmi je touto silou sex. Rasové a sociální síly v těchto vztazích dominují. V obvyklých skupinách (náboženských, politických) nebo dokonce davu dominuje svou osobní individuální silou viditelný nebo neviditelný vůdce. Takovéto skupiny - podobně jako fyziologicko-emocionální sňatek - jsou součástí karmického patternu, který vládne nad lidmi ještě neindividualizovanými - jako biologické potřeby a instinkty ovládají zvířata a rostliny. Všechny tyto vztahy a soubory přání a impulzů, lásky a nenávisti, všechna tato zrození, smrti a nová zrození patří do Kolektivního - k velkým přílivům a odlivům životního procesu, bezbřehému, nezměrnému moři vývoje (stávání se).
Pokud jde o tyto kolektivní faktory, může astrologie udělat jen málo. Může jen poukázat na nevyhnutelné budoucí krize nebo přerušení vztahů. Jaký ale má smysl komukoli, kdo nemá sílu cokoli změnit, říkat, že bude za několik dní zavražděn? Svoboda ve vztazích, kterým vládnou biologické potřeby nebo slepé psychologické síly, není velká, a tehdy astrologie působí spíš destruktivně než konstruktivně. Svoboda existuje jen jako činnost jedince. Jen celostní může být svobodné.
Pokud jde o skupiny, pak potřebují astrologii jen skupiny, sestávající ze skutečných individualit, protože jen pro ně existuje problém rovnováhy mezi svobodou jednotlivců a produktivností skupiny, problém zachování individuální formy ve skupinové struktuře. Skupina jedinců není možná, dokud se nevyřeší tento problém. To neznamená, že dirigent musí vybírat svůj orchestr na základě astrologie; spíš se individuální hudebníci musí shromažďovat na základě strukturálně-astrologického chápání vztahů.
Předtím jsme v této knize o takovýchto vztazích mezi tvůrčími jedinci hovořili jako o “vzdušných” v protikladu k “zemským” nebo “pokrevním” vztahům, které emocionálně spojují a transformují skupinu do jedné těžké, byť i mohutné masy, ve které jedinec není svobodný ani významný. Snažíme se o “aristokracii” živých osobností, plných jedné společné vůle - sloužit životu a člověku, k tvůrčí aristokracii, k aristokracii rovných, snažíme se o duchovní rovnost, ne fyzickou a hodnostní; tato “aristokracie” se stává skupinou díky všeobecnému sebeobětování společnému cíli, který je jasný a žádoucí pro všechny. Takováto skupina je dynamická, pohyblivá, neustále v činnosti - je to síť energetických center, která vyzařují energii intenzívního života, ochotných sloužit s maximální oddaností společné věci, vždy vytvářejících hodnoty, individuálně i ve skupině; je to idea, chápaná jedinou duší, která působí konkrétně a mnohým způsobem, která je plastická, sebeobrozující, není omezovaná dogmaty, je jednotná se životem, je to cílevědomá síla mužů a žen, kteří mají tu odvahu, aby na sebe vzali tvůrčí odpovědnost za nový svět. Je to existenční sémě posledního dne našeho lidsky-planetárního cyklu.
V tomto a jiných podobných případech skupinové ideály podtrhují svobodnou kreativitu jedince. Jsou to “přátelé” v etymologickém smyslu slova - lidé, kteří jedí z jednoho chleba, lidé, kteří transformovali osobní vztahy do živého přátelství a přitom zůstali svobodnými jedinci, protože velký celek, který bude konečným výsledkem naší planetární evoluce, může být vytvořen jedině tvůrčí interakcí mezi lidmi jako celostnými jedinci.
Astrologie - symbolicky a strukturálně interpretovaná - je schopna být vůdčím momentem, majícím význam v takovéto interakci jedinců. Tehdy se stává uměním interpretace symbolických forem vztahů. Může sloužit cíli formování skupin, protože sama využívá seskupení symbolických faktorů a je praktickým způsobem chápání významu skupin v procesu jejich transformace v plně individuované integrální osobnosti.
Interní materiál iSTA - Informačního servisu pro transformaci astrologie Pavla Turnovského
Dane Rudhyara: Astrologie osobnosti - Reformulace astrologických konceptů a Ideálů v
termínech současné psychologie a filosofie - Epilog, vydání: 1936, 1963, 1970, 1995
pracovní překlad Ludmily Pláškové