<= Index  <= Zpět

Denisa Kera

APOLOGIE ASTROLOGIE
alias
JAK VYHLÁSIT VÁLKU SINGULÁRNÍ FORMĚ SLOVA

"Jaké neuvěřitelné šílenství!" Na tomto místě¹ M.T. Cicero narušil běžnou podobu, tón, délku věty. Argumenty utichly, slova zdivočela. Tak expresivní není ani šílenství jako výkřik o šílenství v textu rozumného člověka. Obludné výmysly Chaldejců², neuvěřitelné šílenství, obrovská ztráta rozumu³; v kritikách astrologie nalezneme jak první pokusy o vědecký výklad⁴ a obranu rozumu tak expozici nevybíravých výrazů. Od stejného autora máme i další cenný výrok pro výzkum tohoto šílenství: Ira initium est insaniae⁵. Hněv Je počátkem astrologie. A podle toho jak chápeme nebo nechápeme vztah mezi hněvem a válkou, pochopíme nebo nepochopíme, že astrologie patří mezi válečná umění. Je to umění ani ne tak vést jako vyhlásit válku. Astrologie si dovedla vytvořit nejzarytější nepřátele i spojence, je válečným polem pro boj nejabsurdnějších teorii i pomluv. Tak jako válka i astrologie se zabývá určením osudu celé skupiny - obě vyhlásí podobný životní úděl pro zrozené v určitou dobu, obě z důvodu geografických a mocenských⁶. Ať jako protiklad nebo jako vzor rozumu, její původ je spojován se vším co je "protikladné", cizí, orientální. Zvláštní nakolik to poslední platí i pro dnešní zcela vážná pojednání⁷, která se snaží odsunout její původ co nejdále od kultury, kterou probírají, a tak všichni dokazují, že přichází z Babylonie, od Chaldejců a pod.. Kritiky často neuvádějí žádné autory, i když mnohá astrologická díla podepsaná jsou, a stále mluví o "nich", o cizincích, Chaldejcích, podvodnících, šarlatánech, šílencích.

Válečná astrologie dnes ovšem zanikla. Šílenost již nemůžeme přiřknout spisům a autorům, kteří se jí zabývají, ale lidem, kteří jsou ochotni do její průmyslové podoby investovat čas a peníze. Větší část současných reflexí nad současnou "astrologií" mají dokonce apologickou povahu, obhajují astrologii před vědou nebo pomocí vědy, psychologie apod.. Relevantní kritika astrologie přitom nikdy neexistovala, podobně jako nemůže existovat relevantní kritika impresionismu, gotického umění, realistického románu, a vůbec, žádného výtvoru kultury. Je to věc vkusu a rozhodnutí nikoli odmítání či přitakání jakýmsi daným a vždy evidentním pravdám. Kritizovat astrologii z pozic "vědy" je pak jako odmítat baroko z pozic klasicismu - projev "stranickosti" nikoli skutečného zájmu o umění. Mezi podobně nekultivované projevy zařazujeme i ty kritiky, které pracují s jednoduchým a stejně tak bezduchým rozdělením "racionální - iracionální". Co říct o kritikách, které používají slovo "racionální" jako zaklínadlo, kterým něco (někoho) okamžitě odsoudí "do věčných ohňů pekelných něvědeckosti"? Není divu, že někteří trpí "sisyfofskými" muky, když se rozhodli balvan evropské kulturní tradice válet pomocí jednoduchých rozlišení a pojmů. Zajímalo by mě také, kam až novodobé "vědecké" resentimenty nad starými mýty a hnutími (pražští skeptici) zajdou? Dočkáme se možná jednoho dne i takového kynického vědce v sudu? Proč ještě žádný astrolog neudělal zakládající horoskop podobných vědeckých organizací na bázi mýtu a zaklínadel - "Sisyfos"? Vztah Astrologie k vědě je stejně tak nekritický jako je vztah astrologie k psychologii. Můžeme dokonce tvrdit, že se astrologie dnes zredukovala na žánr apologie, po vzoru některých psychologií: stále se snaží hledat omluvy, ospravedlnění a (do)dávat smysl jiným i sobě; transportovat ho z nějaké líbivé teorie, nejlépe orientální provenience. Všechno, co dnes zbylo, je apologická astrologie (ve vztahu vědě) a astrologická apologetika (ve vztahu ke "klientům"). Proto se nad apologií, jako nad fenoménem současné astrologie pozastavíme a pokusíme se předvést vznik antiapologické Astrologie, apologii antiastrologie (výška písmena zde vyznačuje rozdíl mezi astrologii současnou a Astrologii, která si dovoluje mít současnost jako problém).

Odmítá tato kritika (apologické astrologie) apologii, protože není vhodnou formou pro astrologický text? Ne. Apologická je samotná povaha současné astrologie, jakoby se stále musela omlouvat za svojí existenci, hledat ospravedlnění před dobou, daným, před obecným povědomím, vkusem... Proč musí každý pokus psát na astrologické téma vypadat jako "vyznání se" z (hříchu) astrologie? První destrukcí apologické astrologie je právě problematická apologie jedné danosti a doby. Astrologie se nikdy nebude kompromitovat s "daným", které je vždy dobové. Pro Astrologii jsou totiž doby konstitutivním elementem (abecedou, fenoménem, "existenciálem") v jejich plurální podobě.

Tímto jsme si ujasnili, že Astrologie apologii nepotřebuje, ale nemluvili jsme o další nepatřičnosti apologie, tentokrát vzhledem k době, kterážto nepatřičnost je naopak důvodem proč si apologii zvolit. Tato nepatřičnost souvisí se zapomněním, co všechno apologie znamená a může znamenat, což je přímo úměrné encyklopedickému životu tohoto slova. Tato nevhodnost apologie vzhledem k době je, opakuji, hlavním důvodem, proč si ji naopak zvolit. Samotná Astrologie je vzhledem k době naprosto nevhodná, jak ve smyslu encyklopedická, mrtvá, proto exhumovaná nejrůznějšimi vědami a pseudovědami, tak ve smyslu protikladná k dobovému, proto křísená, spíše provokována. To, že chceme používat slova doba v poněkud neobvyklém významu, vysvětlíme. Doba je pro astrologii časovým určením cyklických oběhů planet a jiných nebeských těles, a může existovat pouze v plurálu. Astrologie, která by pracovala s jednou planetou, s jednou dobou (definice tzv. populární astrologie = jedna z exhumací), podobně tupí svoje jméno jen v dobách, které se řídí jedním cyklem. Každé historické období, které vyhlásí primát jedné doby, jednoho cyklu, jednoho typu rytmu, jednoho kalendáře, je proto nepřítelem plurálu doby, a tím i Astrologie. Apologie Astrologie je vlastně válečnou provokací. Nesmělým vyhlášením války jednomu slovu v singularu - době.

Každá doba pokládá některá témata a formy za překonané, nedůstojné zájmu, atd., za místa, ke kterými se v nejlepším případě někdo vrátí z recese ve snaze provokovat (nebo snad prorokovat?). Charakteristickým rysem dobovosti je právě tento automatismus pokládání něčeho za čirou minulost, za překonané, odumřelé, a podobně. Když jsme si přiblížili fenomén toho, že doba znamená mít nějakou nevhodnost, mrtvoly, a modlu v podobě singuláru, přistoupíme nyní k adjektivům, která se objevují s dobou. Populární adjektiva určité doby jako dobrý, užitečný, úspěšný, ateistický, morální, a pak adjektiva doby, jako špatná nebo dobrá doba, moderní, bronzová jsou, jak vidíme, různé věci. Adjektiva vhodná, dobrá, pravá (doba) by bez astrologie možná ani neexistovala. Právě v starších žánrech astrologie se podobná kritéria a určení různých dob původně ustanovovala. Část přívrženců i část odpůrců možná řekne, že astrologie má určování pravých dob přímo v popisu práce, však tato její moc nad časem, nad jeho hodnocením, chápáním, měřením, se dnes přeměnila jen na občasné koketování s větami o pravých dobách a s větami vůbec. Astrologii ve válečné podobě má usilovat o anarchii času a znamená měření, hodnocení, vykládání rytmů a cyklů všech těles, nikoli jenom Slunce nebo Měsíce, jak nám to vnucuje kalendář - tato kapitulační smlouva astrologie. Toto politické čtení astrologických textů je vyhlášení války heliocentrismu (nebo umírněnějším lunocentrismům), je radikálním rozchodem se vší dobovostí. Dobovost si mohou dovolit většina jiných disciplín, ale astrologie by neměla, protože má rozvíjet nikoli kult jedné planety, jednoho kalendáře, ale především usilovat o znalost poměrů, o logos všech, které je schopná zaznamenávat. Astrologie je zásadně polyteistická. Astrologická záliba je hra s dobami, hra s časovostí, jazykem i světem, vykládáním a hodnocením, a také uměním války. Zvláště sympatický je její vztah k budoucnosti, kde na rozdíl od eschatologických vizí, nabídne naprosto každodenní témata - podobná banalizace budoucnosti nemá obdoby⁸.

Proč tato absurdní apologie? Absurdní, nejapný a nelibozvučný je totiž jazyk současné astrologie, neprodukující žádná zajímavá slova a příběhy, ale vypujčující si většinou z psychologie. Současná astrologii je (s)prostě epigonská. Dokonce astronomie je dnes autentičtějším použitím tradičních astrologicko - astronomických termínů než je současná astrologie, protože v tom slovníku pokračuje, tvoří zvláštní texty a příběhy, ovlivňuje jiné texty, zatímco astrologie se stále ospravedlňuje a vypůjčuje. Vztah k psychologii začíná být alarmující. Stran drbů, nemusí být vše osudové nutně osudné. Astrologie potřebuje rehabilitovat, nikoli v očích ostatních, ale v jejich vlastních. Proto se musí vysvobodit z mýtů psychologických, vědeckých a všech odrůd para-vědeckých a psychologických. Vysvobodit se z archetypu analytické psychologie a vymýšlet si vlastní archetyp teorie. V zajetí jakého archetypu je totiž samotná analytická psychologie nebo psychologie obecně? Kde je na svém procesu individuace? Analytická psychologie jako literarní druh má shodné momenty s takovými žánry jako jsou evangelia, samé radostné zvěsti o změnách a spásách, důraz na jedince, a archetyp cesta - pravda - život. Podobná banalizace, jejíž příkladem je předešlá věta, má za cíl pouze provokovat k tomu, aby spasitelské žánry neovládly veškerý prostor astrologické literatury. Smysl jako kontinuita a schopnost dokončovat bez nároku na dokonalost, jakási spokojenost z práce, sebepoznání, různá pronikání za, pod, trans- a sub- tyto pohyby v textech začínají nudit. Podobně nudí i ta galerie postav v analytickém "románě" - Animi, Starci... Proč by to mělo v takové míře přecházet do astrologické literatury? Pozice této kritiky se samozřejmě mohou vysvětlit lecčíms z analytické psychologie, a to pak někdo chápe jako dostatečný argument pro Jungomanii. Trochu tu řádí Puer Aeternus, trochu bojovník, hody bohů a hlavně, argumentativní tón je typicky primitivní pro animizovaného jedince, v našem případě ženu, jenom chybí ty tužky a propisky, abychom pokračovali správným směrem. Všezahrnující vševysvětlující postoje, tyto poutavé pohádky, spoutávají, proniká jimi jakási závaznost, nemožnost popřít a zkusit něco úplně nového a nevysvětlitelného, udělat něco z rozmaru. Astrologie nepotřebuje žádný pohyb od - do, žádnou symetričnost a kontinuitu, žádný proces individuace, protože jedna z jejich nezaměnitelných zkušeností je, že se nikdy nepodaří vysvětlit všechny kombinace a vztahy, které jí předkládá nebe a pohyb země, že žije ve světě, který se stále pohybuje, každý moment je naprosto odlišná mapa celku, a jediné co zbývá je bavit se tvořením a vykládáním těchto nových mytologii, příběhů vyčtených z (různě nakreslených) map.

Přepracovaná verze textu psáného u příležitosti úplňku 5.1.1996, kdy Slunce bylo na 15° Kozoroha a Luna na 15° Raka, při postavení Merkura a Venuše ve Vodnáři a Marse na 28° Kozoroha.

Poznámky:
¹ "O věštění", M.T.Cicero; sborník "Hvězdy, hvězdáři hvězdopravci", Svoboda 1986, str. 84, začátek druhého odstavce: "Jaké neuvěřitelné šílenství! Není totiž třeba nazývat každý omyl hloupostí."
 De Divinatione, liber II, XLIII - O delirationem incredibilem! non enim omnis error stultitia est dicenda.
 Provokující otázkou by možná bylo, proč tolik současných věd si rády idealizují jakési příbuzenské vztahy k různým "starším sestrám" (většinou jsou tím míněny astrologie a alchymie), zda nevědí, že šílenství může být dědičné.

² "O věštění", M.T.Cicero; sborník "Hvězdy, hvězdáři hvězdopravci", Svoboda 1986, str. 84, začátek textu.
 De Divinatione, liber II, XLII - Ad Chaldaeorum monstra...
³ "O věštění", M.T.Cicero; sborník "Hvězdy, hvězdáři hvězdopravci", Svoboda 1986, str. 85, druhý odstavec:
"Ale co je tohle za obrovskou ztrátu rozumu, domnívat se, že při obrovských pohybech a změnách oblohy vůbec nezáleží na tom, jaký je kde vítr, jaký déšť, jaké počasí?... Když tedy bývá takto nebe hned jasné, hned bouřlivé, může člověk zdravého rozumu říkat, že to nemá vliv na zrod rodících se, a o čemsi tak jemném, co nemůže být nijak pociťováno a stěží může být chápáno, jako je vliv Měsíce a ostatních hvězd na stav ovzduší, říkat, že to nemá vliv na rození dětí? A to, že nevědí, že tím zcela potlačují vliv semene, které má největší význam pro plození a zrození, to je jen bezvýznamný omyl?
 De Divinatione, liber II, XLV - Sed quae tanta dementia est...
⁴ "O věštění", M.T.Cicero; sborník "Hvězdy, hvězdáři hvězdopravci", Svoboda 1986, str. 85, závěr:
"Takže se mi zdá velmi podivné, že existuje někdo, kdo ještě nyní věří těm, o jejichž předpovědích se přesvědčuje, že je skutečné události denně vyvracejí."
"Nemáme však nikoho, kdo by dosvědčil, že se to tak děje anebo že se to událo."
⁵ "Tuskulské hovory", M.T.Cicero, 4,23,52
⁶ Geografické jsou v jednom případě geopolitické v druhém případě se týkají místa zrodu nebo vzniku jako důležitého činitele pro astrologické výpočty hlavních bodů horoskopu a domifikace.
 Horoskopické elementy, zvláště planety a jejich vzájemné vztahy - aspekty, můžeme vykládat jako mocenská seskupení.
⁷ "Early Greek Astronomy to Aristotle", D.R.Dicks, nebo i díla o egyptské astronomi - astrologii.
⁸ Motiv vhodné doby pro různé činnosti, určené astrologii: nejstarší - Tháles a lisy na olivy, Hésiodos. V astrologických spisech - např. Héfaistión Thébský, kde v jeho třetí knize se nachází rady jako: O dnech, kdy se konají a kdy se nekonají věštby; O zakládání měst, stavbách a oslavách staveb; O manželském styku; O nákupu koní, propuštění otroků na svobodu, o očistném zvracení a pročišťování, o nových oděvech, hostinách, závětích... Astrologie je jiný způsob než rétorika, který "o věcech samých nepotřebuje věděti nic, nýbrž stačí míti vynalezen nějaký prostředek (přemlouvání), aby se neznalcům jevilo, že zná více než znalci." (parafráze - Gorgias 459 c)