Zatmění Slunce
Měsíc je sice čtyřistakrát menší než Slunce, současně je k nám ale čtyřistakrát blíže. Proto mají obě vesmírná tělesa při pohledu ze Země prakticky stejnou úhlovou velikost: kolem půl stupně. Pohodlně je tudíž zakryjete malíčkem na natažené ruce.
Na své věčné pouti oblohou Měsíc ale většinou Slunce mine - buď ho při pohledu z naší planety nadleze nebo podleze. Tu a tam se mu však Slunce přeci jenom podaří zakrýt. Pokud se za neprůhledný měsíční disk schová pouze část Slunce hovoříme o takzvaném částečném zatmění, pokud se za Měsíc ukryje celý oslnivý disk, jedná se o zatmění úplné.
Bohužel, úplné zatmění Slunce je patrné pouze zvelmi omezené části naší planety -- v pásu širokém nanejvýš tři sta kilometrů a dlouhém až dvacet tisíc kilometrů. Měsíční stín přitom celou tuto trasu urazí zaněkolik málo hodin. Proto je také z konkrétního místa zemského povrchu úplné zatmění pozorovatelné pouze jedenkrát za několik set roků. Třeba z České republiky uvidíme podobný úkaz až v říjnu 2135 (pokud ovšem v té době bude něco jako Česká republika vůbec existovat). Na druhou stranu se však stačí přesunout o několik stovek kilometrů jinam a úplné zatmění spatříte i několikrát během svého života. Nejbližší šance se pro nás nabízí 29. března roku 2006, kdy plný měsíční stín přeběhne například přes Turecko, Kypr, Libyi nebo Niger.
Skvělou sestavu trojice vesmírných těles - Země, Měsíce, Slunce a jedinečnost celého úkazu podtrhuje ještě jeden fakt: Z povrchu žádného jiného těles a sluneční soustavy tak krásné zatmění Slunce nikdy nespatříte. Ani jedna planeta totiž nedisponuje podobně úhlově velikým tělesem jako je Měsíc.A navíc! Vzdálenost Země a Měsíce kolísá v rozmezí 356 až 407 tisíckilometrů: Náš vesmírný soused proto může mít také o něco menší úhlový průměr než Slunce. To jinými slovy znamená, že i když se Měsíc ocitne mezi Zemí a Sluncem, celý sluneční disk zakrýt nedokáže: vykukovat bude velmi úzké mezikruží. Takovému představení se říká prstencové zatmění Slunce.