Zatmění Měsíce
Základním předpokladem pro jeho vznik je, aby se Slunce, Země i Měsíc nacházely na jedné spojnici. Tehdy se Měsíc vnoří do kuželovitého stínu Země a my pozemšťané pozorujeme, jak se náš soused ztrácí z oblohy. Na prvý pohledby mělo k zatměním Měsíce docházet při každém úplňku, ale ve skutečnosti je situace trochu složitější. Oběžná rovina našeho souputníka je totiž vůči oběžné rovině naší planety kolem Slunce skloněna asi o úhel 5,2° apomalu se stáčí (o 19° ročně), a proto se musí Měsíc dostat do bodu (říkáme mu uzel), ve kterém se obě dráhy protínají. Dostane-li se Měsíc pouze do polostínu (polostínové zatmění), nevšimneme si prakticky ničeho. Abychom spatřili stopy prvního našedivělého ztemnění levého okraje, musíme si počkat, až se jeho měsíční kotouč vnoří alespoňdo 1/2 svého průměru. Po té, co se Měsíc zcela vnoří do plného stínu(úplné zatmění), uvidíme ve většině případů cihlově až krvavě zabarvený kotouč zlověstně zdobící noční oblohu.
Zatmění Měsíce se stejně jako zatmění Slunce opakují v periodě 18 roků a 10 dní (saros).Měsíc zemským stínem postupuje vždy poněkud severněji. Vzačátku cyklu tedy v jižní části stínu nastává nejprve řada částečnýchzatmění, následuje řada úplných zatmění a na konci cyklu nastávají opět zatmění částečná. Úplný stín Země vytváří sbíhavý kužel, jehož vrchol senachází průměrně ve vzdálenosti asi 1 383 000 km. Ve střední vzdálenosti Měsíce od Země má tedy zemský stín průměr 9 200 km, což je zhruba třikrát více, než průměr Měsíce. Působením naší atmosféry je ale tento geometrický stín poněkud pozměněn. Zemský stín je navíc zploštělý a to nejen zploštením Země, ale i různou výškou troposféry v polárních a rovníkových oblastech.