Planety mohou být považovány za ztělesnění některých kosmických principů, nebo funkcí, které jsou obsaženy ve všem živém, co podléhá změnám.
Planety lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří Slunce, Luna, Merkur, Venuše a Mars, planety rychlé, považované za planety osobní. Další planety Jupiter a Saturn mají už delší cykly, a proto jsou považovány za planety společenské nebo generační. Těchto sedm klasických planet znalo lidstvo „odjakživa“, na této sedmici vybudovalo koherentní symbolickou soustavu, která dodnes přežívá třeba jen v počtu dní, který tvoří týden. V novověku byly objeveny další tři planety a velké množství malých planetek, z nichž některé používá i dnešní moderní astrologie. Uran, Neptun a Pluto, jako planety prostým okem neviditelné, jsou považovány za jakési transcendentní vyslance Galaxie v naší sluneční soustavě.
Planety lze rozdělit na tři základní skupiny. První skupinu tvoří Světla a vnitřní planety, které rotují kolem Slunce uvnitř oběžné dráhy Země - tedy Merkur a Venuše. K nim se řadí i Mars, který obíhá vně zemské orbity. To jsou planety osobní. Další dvě planety, společenské, se nacházejí vně oběžné dráhy Země a Marsu, jsou to Jupiter se Saturnem. Zatím poslední tři planety, Uran, Neptun a Pluto, objevené v novověku, nazýváme transformační, transcendentní nebo transpersonální. Sedm klasických planet, od Slunce po Saturna, odpovídá spíše individuálnímu vědomí a tři planety moderní - Uran, Neptun a Pluto - se vztahují k vědomí univerzálnímu. Díky vlastnímu pohybu Země dochází často k zdánlivému zastavení (stacionaritě) nebo zpětnému pohybu (retrograditě) planet. I tyto jevy mají v astrologii význam. Retrográdní klasické planety od Merkura po Saturna působí spíš na individuálně nevědomé úrovni nebo jsou jejich funkce potlačeny. Retrográdní Uran, Neptun a Pluto pak způsobují transformaci kolektivního a individuálního nevědomí. Pokud je nějaká planeta stacionární, její funkce je zesílena, ale působí poněkud staticky.
(Turnovský)
-------- (?)