Námi užívaný kalendář vychází z délky tropického roku, což je doba mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem, která činí 365,2422 dnů.
Protože bylo nutné zvolit počet celých dnů pro kalendářní rok, bylo třeba současně dalšími pravidly zabezpečit, aby se dlouhodobě průměrná délka kalendářního roku co nejméně lišila od délky tropického roku.
Historie našeho kalendáře navazuje na staré římské kalendáře a hlavně na kalendář egyptské alexandrijské školy. Nevyrovnaný lunární kalendář Římanů nevyhovoval natolik, že Julius Caesar po pobytu v Egyptě povolal alexandrijského učence Sosigena, aby sestavil nový solární kalendář, který byl užíván od roku 45 př.n.l. Na návrh Marka Aurelia byl nový kalendář nazván juliánským na počest Gaia Julia Caesara.
Necelé století před zavedením juliánského kalendáře zjistil Hipparchos, že délka roku je o málo kratší než 365,25 dne. Sosigen vědomě malou opravu zanedbal a převzal číslo 365,25 za délku roku. Tři roky měly 365 dní, a čtvrtý (přestupný) 366 dní. Začátek roku, počítání let (letopočet), délka týdne, názvy měsíců apod. byly již záležitostí definice, dohody nebo tradic.
Juliánský rok je o 11 minut 14 sekund delší než tropický rok. Rozdíl 0,0078 dne naroste za 128 let na jeden den, za 1923 roky na 15 dní. Od koncilu v Nice z r. 325, tj. od zavedení juliánského kalendáře do křesťanského světa, vzrostla chyba do konce 16. století na deset dní. Reformou z roku 1582, nařízenou papežem Řehořem XIII. papežskou bulou „Inter gravissimas“, vydanou 24.února 1582 , byl kalendář opraven o těchto deset dnů tak, aby rovnodennost připadla opět na 21.března (po 4.říjnu juliánského kalendáře následoval 15.říjen kalendáře gregoriánského) a aby se i délka gregoriánského roku přiblížila tropickému. Gregoriánský kalendář používáme dodnes.
Nadále se stala století (1600, 1700, atd.) přestupnými pouze tehdy, jestliže byl jejich letopočet beze zbytku dělitelný 400. Střední délka gregoriánského roku činí 365,242 500 dne. Gregoriánský rok je delší než tropický o 0,000 305 dne. Chyba tedy naroste na jeden den za 3 280 let.
U nás se Juliánský kalendář objevil koncem osmého století s první misionářskou činností. Avšak teprve po roce 863, kdy na Velké Moravě působila byzantská misie učených bratří Konstantina a Metoděje ze Soluně, se tento kalendář pevně ujal i u nás. Nový rok však nepřipadal na datum stanovené původně Caesarem, nýbrž shodně se starými tradicemi se slavil 25.prosince, tedy ve dnech zimního slunovratu. Tento zvyk dlouho udržovala dokonce i pražská arcibiskupská kancelář ( do roku 1365 ), až si vysloužil název stilus Pragensis.
S výjimkou vlád Přemysla Otakara II. a Václava II., kdy rok oficiálně začínal 1.lednem, česká královská kancelář datovala nový rok ještě na začátku šestnáctého století 25.prosincem.
K opravě kalendáře navrhované papežem Řehořem XIII. mělo v českých zemích původně dojít k 4.říjnu 1582 jen s měsíčním zpožděním. Pražský arcibiskup Medek nařídil, aby se po 14.listopadu 1582 psalo 25.listopadu (podle juliánského kalendáře byla 25.10. neděle), ale města se vzepřela. Rudolf II. se pak rozhodl mandátem z 3.prosince 1583 reformu nařídit. Na území českého království byl kalendář opraven nejdříve v Lužici. K přijetí gregoriánského kalendáře přistoupili ve Zhořelci již 5.října 1583, v Budyšíně 12.ledna a v Žitavě 20.ledna 1584. Ve Slezsku přešli na nový kalendář 12.ledna 1584, na Moravě teprve v létě svolil sněm olomoucký, aby byl nový způsob nastolen od 4.října 1584. Toto časově různé přijetí gregoriánského kalendáře se pochopitelně netýká pouze českých, ale i jiných zemích.