Pane Antoníne Baudyši jr.
před časem jste se v týdeníku Astro (číslo 6) zhostil (toto slovo není pokusem o úvodní urážku, ale přesnou citací otištěného textu; i dál budu citovat stejně pozorně), polemického článku „Přístupy k astrologii aneb Když víme kam a nevíme odkud“. Přiznávám, že jsem na něj původně nehodlal odpovědět, neboť jsem zjistil, že se mne Váš konfúzní článek příliš netýká, že na některé Vaše omyly (např. neznáte rozdíl mezi pozorováním a dedukcí: „Počítání a pozorování. Jinými slovy matematika a dedukce“), Vás upozorní Vaši učitelé, případně kolegové, a že z některých suverénních tvrzení během doby sám vyrostete. Mám na mysli třeba: „...z horoskopu automaticky nepoznáme básníka.“ Za cenu vytržení z kontextu s tím mohu i souhlasit. Okamžitě však následují věty: „Leda kdybychom horoskopů básníků již viděli x. Jak velké by toto x muselo být, na to se názory různí. Mně jich stačilo dvacet.“ Bim ho! Dvacet horoskopů dodá metr na básníky od Homéra po Karla Šebka.
Vaše různá další tvrzení a konečně i odpověď v Astro č. 23 na dotaz pana Karla Nováka z Prahy, zda „Umožní dnešní počítačové programy přenést stanoviště astrologa na planetu Mars a provést patřičné výpočty pro určitý okamžik odtamtud?“, která zněla: „Takové funkce jsem si v žádném programu nevšiml. Výpočtový základ ve většině programů vychází z tzv. Planeten-Berechnung-Routine Dr. Aloise Treindla z Vídně, a podle všeho to bude programátorsky zapeklitá věc.“, mne přesvědčily, že v astrologii, byť se snažíte vystupovat v roli odborníka a kladete přísná měřítka na práci druhých, pravděpodobně nemáte velký rozhled, že se v ní asi příliš nevyznáte, přestože se odvažujete ji vyučovat. Tedy k věci. Není jisté, že by většina astrologických počítačových programů používala PLACALC Aloise Treindla, který navíc není z Vídně, ale narodil se v německém Regensburgu a žije a pracuje ve švýcarském Zürichu, kde sídlí i jeho Astrodienst AG. Tento zdrojový kód používají jen některé programy, např. Urano nebo Astrolog Waltra D. Pullena ze Seattlu. Jiné programy používají routiny jiné, třeba ty od Jet Propulsion Laboratory. Ale právě Pullenův Astrolog, jistě i řada programů dalších, dokáží přepočítat heliocentrické souřadnice na souřadnice geocentrické, martocentrické i jiné (kromě lunocentrických), se stejnou „námahou“, s jakou to dělali i astrologové staří, kteří si efemeridu počítali za pomoci různých „letočtů“ sami. „Kdyby byla výchozím bodem ne Země, ale např. Luna, stal by se z horoskopu (vzhledem k rychosti jejího pohybu) pěkný kolotoč.“ No a co? O Luně přece v otázce nebyla řeč, budeme ji proto, nebo přesto, vyhazovat i z geocentrických horoskopů, aby nám v nich kolotoč nedělala? A copak se stane, vzhledem k jejich rychlosti, s horoskopy přemístěnými na pomalé a vzdálené planety? Jak asi bude vypadat z hlediska saturnocentrického? Plutocentrického? Pokusil jste se alespoň někdy, třeba jen tak pro zábavu či z bujnosti, takový horoskop sestavit? Možná by bylo dobře, kdybyste se předtím, než odpovíte nesmyslně na něco, čemu zjevně nerozumíte, alespoň poradil s nějakým kolegou ze sekce profesionálních astrologů Astrologické společnosti. Podobná Vaše mudrování mne nakonec přiměla, abych se pokusil zjistit, jaké názory zastáváte a s jakými názory polemizujete. Uvidíme, že „zapeklitou věcí“ bude, jak si na několika příkladech ukážeme, už jen porozumění Vašemu textu.
Začínáte: „Ptal se mne vedoucí jedné z našich mála astrologických institucí, zda by měla být v jeho podniku dávána přednost spíš astrologii intuitivní (chybí čárka, poznámka P.T.) nebo astrologii psychologické.“ Neříkáte sice, o jakou astrologickou instituci jde a čeho je v ní onen vedoucí vedoucím, ale chci věřit, že taková instituce existuje, neboť vím, že instituce takový zvyk mívají, nejprve existují a teprve pak se zajímají (skrze své zaměstnance i vedoucí) o to, k čemu by sloužily.
„Na chvíli mne tím zmátl, netušil jsem, že se taková otázka dá položit.“ Proč by se položit nedala? Položit se dá jakákoliv otázka a každá z nich je legitimní.
„Intuice (chybí čárka) nebo psychologie? Při troše cynismu bych si jeho otázku mohl přeložit jako jestli více fantazírovat (čárka chybí) nebo kafrat.“ Obávám se, že ani vagon cynismu nezahladí rozdíl mezi intuicí a fantazírování, psychologií a kafráním, ale nešť.
„V astrologii jde - myslím - o něco jiného. (O co, to /sic! ty vazby.../ pojednají další odstavce.) O psychologii (chybí čárka) nebo intuici jde až ve druhém sledu.“ Teď bych měl zklamaně křičet: „Tedy i Vám, Antoníne Baudyši jn., jde o kafrání a fantazírování, i když, připusťme, až ve druhém sledu?“
„Subjektivní stránka věci může vstoupit do hry teprve tehdy, když jsou položeny nějaké minimální objektivní základy (má, nemá tu být čárka?) nebo spolehlivá pravidla.“ Kterápak to stránka pokládá nějaké minimální objektivní základy nebo spolehlivá pravidla? Snad se ty objektivní základy a spolehlivá pravidla, probůh, nekladou samy a sama?! Co je objektivní a co subjektivní? Co jsou základy a k čemu vůbec jsou? Co jsou to pravidla? Jak pravidla vznikají? Nakolik mohou být pravidla spolehlivá? Narozdíl od Vás si dělám starosti, narozdíl od Vás, si kladu otázky.
„Bez pevného základu má astrologie hodnotu přibližně srovnatelnou s beletrií. Někdo s takovou úrovní možná bude spokojen. Připusťme si ale, že máme na víc.“ Možná by stačilo, Antoníne Baudyši jn., kdybyste byl spokojen, když už ne s úrovní beletrie, tak alespoň s úrovní logického a obecně srozumitelného odborného textu. Ale když Vy máte na víc, to se pak nedá nic dělat.
Následuje odstavec Hledání pevné půdy, z něhož cituji: „Vybojování (sic! mluvil jste sice o pokládání, ale dobrá nebudu Vás dráždit psychoanalyzováním...) pevného základu si žádá:
1. práci se spolehlivými daty
2. kvalitní výkladový klíč
3. jeho opakované ověření v praxi
4. smysluplný směr interpretace
S prvním, druhým a třetím bodem jsme si snad všichni nějak poradili, diskuze by se mohly vést o bodu čtvrtém. Chtěl bych v dalším ukázat, že směr interpretace je pro nás dán předem. Určuje ho život se všemi jeho lapáliemi, určují ho všední praktické otázky, které v sobě nosíme my i naši klienti.“
Proč ta skromnost formulace: „Vybojování pevného základu si žádá“, to si žádáte Vy, pane Antoníne Baudyši jn. Žádáte, ale neříkáte, jak jste ke svým požadavkům došel, podle čeho a z čeho jste je vybral a co si pod těmi pojmy představujete. Pokud bych po nějakých pevných základech astrologie toužil, nebo je dokonce žádal, dovedl bych si je představit podobně, nebo třeba úplně jinak, ale měl bych se pokusit svůj osobní výběr trochu objasnit.
Všimněme si alespoň položky „1. práce se spolehlivými daty“. Víme nakolik existují vůbec nějaká spolehlivá data? Podle jakých kritérií spolehlivost dat určujeme? Jsou spolehlivá data zároveň i data přesná? Kde leží hranice spolehlivosti, kde přesnosti? U zeměpisných souřadnic snad bychom se domluvili na tom, že má cenu na našem území měřit zeměpisnou délku nanejvýš s přesností 20 metrů, zeměpisnou šířku s přesností 30 metrů, což jsou zde přibližné ekvivalenty 1 obloukové vteřiny. S časem už je to mnohem horší, stejně tak i s požadavky zbylými. Lois M. Rodenová navrhla obecně uznávaný systém značení dat. Doporučuji k prostudování. většina námi užívaných by byla „dirty data“. S prvním, druhým a třetím bodem jsme si snad všichni tak nějak soudruzi poradili tím, zřejmě tím, že jsme je shodili se stolu, „diskuze by se mohly vést o bodu čtvrtém.“ Tedy alespoň o něčem by se mohlo, smělo diskutovat. To, že směr interpretace určuje život, to je jen taková beletristická ozdoba že, neboť pokračujete „určují ho všední praktické otázky, které v sobě nosíme my i naši klienti.“ Musí to však být jen praktické otázky? Pozoruhodné ovšem je, že jste mezi pevné základy astrologie například nezařadil nic, co by se týkalo etiky ve vztahu astrologa k jeho klientům.
V dalších odstavcích zmiňujete konkrétní požadavky, s nimiž za Vámi přicházejí klientky, ve zkratce jsou to obchodní a pracovní záležitosti. Uznáváte, že je možné zabývat se i otázkami duchovními a psychologickými, dodáváte, že u Vás „však žádný klient o takový námět neprojevil zájem a ani se neptal na nic, co by vedlo tímto směrem. Směr interpretace je tedy určen zájmem klientů. Astrologie je pro lidi a pokud není užitečná pro ně, ptám se pro koho tedy.“ Nenapadlo Vás, že každý klient má takového astrologa, jakého potřebuje, a podobně má každý astrolog takové klienty jaké si zaslouží? Chcete snad naznačit, že lidmi jsou pouze Vaši klienti, že klienti, kteří projevují zájem o něco jiného než Vy, nebo klienti jiných astrologů lidmi nejsou? Že astrolog, kterého zajímá jiný směr výkladu než Vás není člověk?
„Matematika a pozorování, to jsou ty sloupy astrologie.“ Tak jste odpověděl svému známému. Na dotaz, zda vedle těch Vašich dvou sloupů není nic třetího, pokračujete: „Ale je. Třetí je zkušenost. Ta se však (v lepším případě) dostavuje teprve po ovládnutí výše jmenovaného.“ Takže před ovládnutím výše jmenovaného - troufám se dohadovat, že matematiky a pozorování - nemáme žádné zkušenosti? Co tedy máme minimálně do první třídy obecné, když už ne od narození, nebo v podobě genetického naprogramování esencí všelidské historické paměti?
Co se týče odstavce Do minulosti a zase zpátky, píšete o psychologii, že „je velkým výdobytkem naší doby, za který by měl být soudný člověk vděčný“. Proč tedy ten následný despekt na konci dalšího odstavce, nebo se snad mezi soudné lidi sám nepočítáte? Ani vztah katolické církve k astrologii, natolik nebyl jednoduchý, abyste připomenul jen Raymonda Lulla a ne už Tomáše Akvinského, Dunse Scota, Alberta Velikého, Rogera Bacona, jejichž názory na astrologii, připadně astrologickou praxi, která nezabránila svato respektive blahořečení některých z nich, jistě znáte. Obávám se dále, že to nebyly právě kratochvilné almanachy, které vrátily astrologii v Evropě k životu, nýbrž mise Alana Leo a jeho spolupracovníků z astrologických lóží teosofických společností.
V odstavci Zjišťování stupně rozpadu píšete, že „Ezoterici zjišťují, že vědeckost vědy, například psychologie, teologie nebo i sociologie je často vědecká leda svým slovníkem“. Není to ovšem výsada jenom společenských věd. Doporučuji Vaší pozornosti knihu Perspektivy moci, jejímž autorem je profesor Noam Chomsky, v současnosti žijící lingvista, který na straně 67 českého překladu (Praha 1998), píše: „Vědy naopak dále postulovaly stále exotičtější a okultnější entity: chemické prvky, jejichž „počet a povahu“ asi nikdy nepoznáme (Lavoisier), pole a vlny, zakřivení časoprostoru, koncepce kvantové teorie, nekonečné jednorozměrné struny v prostoru o rozměru vyšším než tři nebo čtyři a ještě podivnější koncepce. Kritérium shody se zdravým rozumem zmizelo spolu s kontaktní mechanikou.“ Právě na Vašem místě bych tak moc nevyčítal psychologům „neurčité věty bez počátku a bez konce“ a to že astrologii „znepřehlednili umělým jazykem“. Lépe by bylo, kdybyste si zametl před vlastním stylistickým prahem, případně vysvětlil zda rozeznáváte umělý jazyk od neumělého, přirodního, či přirozeného, nebo uvedl pramen z něhož citujete: („...pacient se pak chová takto, vyjma specifických okolností, kdy se chová jinak.“). Stupidita tohoto výroku totiž vzbuzuje dojem, že jste si jej vymyslel a do psychologického hnízda po vzoru špatných policajtů, aby bylo cosi k nalezení, podstrčil. Navíc, zredukovav celou psychologii na hledání dětských frustrací z mateřské školky a rozkrývání oidipovských vztahů k matce (sic!), usvědčil jste se sám z toho, že vůbec nevíte o čem mluvíte.
V odstavci Je všechno láska a světlo? se sice oháníte nešťastným Robertem Handem, ale nepochopil jste proč se jedna větev astrologie začala nazývat humanistická. Její humanismus nespočívá „v eliminaci negativních výroků a v nahlížení věcí v co možná nejvíc optimistickém světle“, jak si naivně představujete, ale v tom, že v centru její pozornosti stojí člověk, považovaný za jedinečnou a svobodnou bytost, která má tendenci k osobnímu růstu a neustálému rozvoji. Konečně Vaše interpretace Saturnovy opozice na Venuši na Vás prozrazuje, že nepracujete s cyklickými odvozenými horoskopy, třeba se solarními a lunárními revolucemi, (že by Vás děsilo už jen samo slovo revoluce?), neboť byste věděl, že se v těchto horoskopech objevuje například při svatbě.
Také odstavec věnovaný Chironovi se Vám „povedl“. Místo toho, abyste s radostí uvedl, že nikdy předtím nebyly k dispozici tak rychle efemeridy pro nově objevené těleso, že astrologická komunita k němu shromáždila olbřímí množství studijního materiálu, aby se každý mohl svobodně rozhodnout, zda ho uvažovat ve své praxi (sám jsem Chirona po prozkoumání těchto materiálů přestal používat), plácáte páté přes deváté, mudrujete o tom, zda v astrologii potřebujeme pojem ego a stěžujete si, že definici ega přitom nenajdeme nikde. Buďte přesnější a mluvte sám za sebe. Vy jste žádnou definici nenašel, neboť jste ji nehledal. Stačilo by Vám otevřít Milana Nakonečného Lexikon psychologie (ed. Vodnář 1995) na str. 114 a dále, ale to by bylo asi moc pracné a mohl byste se náhodou něco nového dozvědět, že?
Takto bychom mohli pokračovat až na konec Vašeho článku, nebo alespoň k esu formulace: „S počítačem dnes dovedeme sami sebe zahrnout kvantem astrologických výpočtů a výsledků. Jejich množství však paralyzuje naši schopnost rozebrat se v nich...“.
Za naprosto neuvěřitelnou a neomluvitelnou drzost vůči klientovi - vzhledem k Vašemu věku - považuji následující věty: „Že jste celý život přemýšlela, jestli je váš manžel dobrák nebo mizera? A my jsme vám teď řekli, že byl odjakživa dobrák? To proto, že hvězdy říkají, že je dobrák. Není co dodat.“ Opravdu, není co dodat.
Možná máte dojem, že jsem si na Vás zasedl, že Vás chci utopit na lžíci malicherných předhůzek a rajtování na doslovném znění, místo toho, abych Vám dopřál nebeské spolujízdy na pegasech významů. Ne, nezasedl jsem si na Vás, jen jsem se snažil zjistit podstatu Vašich výhrad vůči psychologizující astrologii a astrologizující psychologii, (zabýval jsem se jimi od roku 1983 a tak mám jisté povědomí o jejich silných i slabých stránkách), snažil jsem se pochopit Vaše námitky a využít je k přesnějšímu formování vlastních názorů na to, k čemu je astrologie, jak ji lépe pěstovat k užitku vlastnímu i lidí, kteří k nám v roli „klientů“ přicházejí žádat o radu. Vycházel jsem z toho, že se nejedná o efemérní rozhovor, v němž ledacos důležitého padne pod stůl, v němž se na přesnost formulací hledět nedá, kde mluvčí i při nejpřísnější autorizaci nedokáže napravit stylistické nepřesnosti, aniž by setřel kouzlo živé komunikace. Vyšel jsem z toho, že jste článek napsal s rozvahou, že jste vážil slova a myšlenky, že jste použil všech možností, která Vám skýtá vysokoškolské vzdělání, že stylistika a rétorika jistě byly součástí Vašich teologických studií. Bohužel z Vašeho článku se dá pouze odvodit, že máte pocit, že Vám psychoastrologové & astropsychologové zakazují předpovídat. To ale není pravda. To, že někteří astrologové sami sobě zakazují „věštit“ neznamená, že to zakazují Vám. Předpovídejte si co hrdlo ráčí a „klientova“ peněženka snese, budiž Vám to přáno. Stejně tak přejte ostatním, aby pěstovali takovou astrologii, jakou považují pro sebe za vhodnou, měřte všem stejným metrem a uvádějte pravdivé informace. Dovoluji si pochybovat o tom, že by Élizabeth Teisseirová předpovídala na rok 1989 velké změny v Sovětském svazu a v komunistickém bloku, to by byla její pozice v oboru úplně jiná a nebylo by o ní mezi francouzskými kolegy mluveno s takovým despektem. Možná se však mýlím a jí se to opravdu povedlo. Jsem spíše přesvědčen, že jste si ji spletl s astroložkou a jungiánskou psycholožkou Liz Greeneovou, která tyto změny předvídá ve svých přednáškách z roku 1982, publikovaných v následujícím roce pod názvem The Outer Planets & Their Cycles - The Astrology of the Collective. Měl byste si tu knihu přečíst, v knihovně Astrologické společnosti se, myslím, nachází.
Než zakončím tuto část své polemiky, dovolím si ještě všimnout toho, jak často kladete důraz na ověřování poznatků předchozích generací astrologů. Vzbuzuje to ve mně dojem, že svým předchůdcům příliš nedůvěřujete, že si „drahocennou soustavou tradiční astrologie“ nejste tak úplně jist. To by mohla být docela dobrá motivace pro Vaše další vzdělávání nejen v tomto oboru, ale i v oborech dalších. A ještě jedno moje pozorování. Po tom, co jsem na 1. Mezinárodním astrologickém kongresu v Budapešti, konaném při letošním srpnovém úplném zatmění Slunce, strávil dlouhé chvíle v hovoru s okouzlující anglickou tradiční astroložkou Deborah Houldingovou, jsem přesvědčen, že většina našich tradičních astrologů dělá tradiční astrologii ostudu.
Pavel Turnovský, srpen 1999