Vážený Zdenku Vojtíšku,
posílám ohlášenou reakci. Pokud byste ji otiskl, byl bych pro to, abyste otiskl i mé předchozí
e-mailové reakce. Název mne momentálně nenapadá. Doufám, že korektor odstraní
gramatické chyby, které jsem jistě na monitoru přehlédl.
Ve čtvrtém čísle Vašeho časopisu jste otiskl příspěvek RNDr. Igora Kapišinského, CSc. „Lesk
a bída astrologie“, na jeho okraj předkládám zde několik poznámek.
Pan Kapišinský uvádí : „Po rozkvětu astrologie za dob Ludvíka XII. a jejího vrcholu, který je
spojen se jmény jako Regiomontanus (vlastním jménem Johannes Müller), M. Nostradamus
a J.B.Morin, došlo k jejímu soumraku v průběhu 16. a 17. století. Tato staletí jsou spojena s
nástupem nové přírodovědy a s osobnostmi, jak byli např. Descartes, Pascal, La Fontaine,
Voltaire, Laplace, Koperník, Galileo, Kepler, Newton a další.“ Autor ovšem před čtenáři
cudně skrývá, že Koperník, Galileo, Kepler a Newton byli astrology, Kepler zásadním
způsobem inovoval astrologické instrumentarium a Newton astrologii hájil před Herschelem.
Autor pokračuje: „Po dalším prudkém rozvoji a převratných úspěších přírodních věd na
přelomu 19. a 20. století (teorie relativity, kvantová mechanika ad.) se zdálo, že astrologické
nauky jsou již navždy pochovány. A tak je „reinkarnace“ astrologie v dnešní době pro kriticky
uvažujícího člověka nepochopitelná a šokující. pro sociologa a psychiatra je to však jev již
pochopitelnější.“ Autor jak se zdá neví co je reinkarnace, neboť astrologie nikdy nezemřela a
nemohla se tudíž ani reinkarnovat.
Pomíjím, že bývalá modelka, která se přeškolila na specialistku v politické astrologii se
jmenuje Elizabeth Teissier a ne Theissierová, ale musím doplnit za autora, že bývalý
francouzský prezident, pro něhož pracovala, nebyl nikdo jiný než François Mitterand, který
Elizabeth Teissier podporoval v její snaze vrátit astrologii na Sorbonnu, ne však
intervencemi, ale tím, že jí radil, jak má formálně postupovat.
Další notoricky se opakující předhůzka: „Na lidské důvěřivosti vydělalo např. 5 tisíc německých astrologů jen za rok 1993 přibližně 100 milionů marek.“ Co je to však proti tomu, kolik na lidské důvěřivosti vydělají po celém světě farmaceutické nebo automobilové firmy, co je to proti vyděračství Microsoftu. Obávám se, že za nekompetentními útoky proti astrologii stojí právě finanční závist.
Za čas narození považuje převážná část astrologů okamžik prvního nádechu po porodu.
právě v tom okamžiku se začíná měnit chemické složení tkání novorozenněte, které jsou
kompletně mateřského původu. Novorozeně se s prvním nádechem začíná individualizovat,
začíná se stávat, sice pozvolna a téměř nezřetelně, nezávislým jedincem. To je také jedním
z důvodů, proč se nebere v potaz okamžik početí, navíc neznáme, kromě výjimek, kdy došlo
k oplodnění vajíčka in vitro přesný čas početí. Z toho důvodu se neužívá ani nějaký
hypoteticky určený čas, který by nebyl ovlivněn porodníkem, okamžik císařského řezu atd.
Prostě máme jen okamžik, kdy novorozeně začalo samo dýchat, jakékoli hypotézy v této
věci jsou kontraproduktivní. Dokonce i v případě jednovaječných dvojčat, trojčat a víceročat
je okamžik prvního nádechu jednoho každého z nich individuální. Jestliže si někteří
astrologové myslí něco jiného, je to jejich věc. Jsem přesvědčen, že astrologové mají ctít
individuální přístup ke každé bytosti a nemají mocenský důvod, nutit někoho, aby si myslel,
něco, o čem není sám přesvědčen.
Pro sestavení individuálního horoskopu je třeba znát co nejpřesněji zeměpisné souřadnice
místa narození a co nejpřesnější čas. Jaká maximální přesnot je opodstatněná záleží na
zeměpisné šířce místa. U nás je to 20 metrů v délce a 30 metrů v šířce, což odpovídá 1
obloukové vteřině. V praxi se používá zaokrouhlování na obloukové minuty, Měly by to být
ovšem souřadnice opravdového místa narození a ne střed města, jak se mnohdy z
nedostatku přesnějších informací činí. V čase je prakticky dostatečný a použitelný údaj
zaokrouhlený na minutu. Pokud jsou určena tato východiska, lze přistoupit k určení polohy
domů, tedy i hlavních os horoskopu Media Coeli, Imma Coeli, Ascendentu a Descendentu,
dále poloh Světel (Slunce a Luna) planet, citlivých bodů a dalších prvků. Tyto další prvky si
každá astrologická škola určuje sama. Pokud je přesný čas, nebo přesné místo neznámé,
nebo je určeno jen přibližně (na den např.) nejde o vpravdě individuální horoskop, ale o
horoskop víceméně hypotetický, nebo kolektivní. Tato vstupní data nejsou ovšem určována
astrology, ale v naprosté většině zdravotnickým personálem, kterému na přesnosti záznamů
nijak nezáleží, někdy z pochopitelných důvodů, (mají spoustu jiné práce), nebo k tomu nebyl
veden. V každém případě lze z kvality záznamu usuzovat na postoj společnosti k jedinci. V
totalitních a kolektivistických společnostech je jedinečnost nežádoucí, je tedy i nežádoucí
jakákoli přesná zpráva o zrodu nového jedince, pokud ji ovšem nelze použík k úspěšnější
manipulaci jedincem.
Otázky spojené s výpočtem nativity za polárním kruhem nejsou tak horké, jak se autorovi
zdá. Pro určení poloh planet je třeba znát čas, většinou čas světový, protože efemeridy jsou
v tomto, nebo efemeridovém čase zpravidla vedeny. Pro určení domů horoskopu je třeba
znát zeměpisné souřadnice, ty jsou určitelné kdekoli na Zemi a místní hvězdný čas, který lze
určit kdekoli na Zemi se dvěma výjimkami, které tvoří body: severní a jižní pól. Je tedy
možné, až na tyto dva BODY určit průsečík ekliptiky s místním poledníkem, čili Medum Coeli
a Immum Coeli. další hroty domů pak lze určit též. Mohou ovšem nastat na určitých místech
v určitém čase podmínky, že nelze určit Ascendent a Descendent, průsečík ekliptiky a
obzoru. To jsou ovšem extrémní případy, které vyžadují nestandardní postup, např. tak, že
se určí průsečíky primární vertikály Vertex na západě a Antivertex na východě, nebo se
použije systém, v němž Ascendent a Descendent nehrají tak důležitou roli. Je jasné, že
životní podmínky za polárním kruhem jsou odlišné od mírného, subtropického a tropického
pásma a tedy i astrologie této oblasti bude jiná. Astrologie je totiž přímo spojena s úrovní
vědění a s životními zkušenostmi té které civilizace a kultury, existují proto namátkou
astrologie euroamerická, čínská, indická, mayská atd, atp, z nichž každá funguje
autochtonně a je sice převoditelná technicky, ale nepřenositelná rasově, kulturně a
civilizačně. Může ovšem sloužit k inspiraci astrologiím ostatním, tak jako slouží poznatky
etnografické, religionistické a podobné. Pokud se jednou budou rodit lidské bytosti i na Plutu,
na Měsíci, v kosmických lodích a koloniích, bude záležet na nich, zda a jakou astrologii tam
rozvinou.
Jedním z mála problémů, které astrologie z technického hlediska má, je to, že nepracuje s
nadmořskou výškou, její údaje jsou geocentrické – pokud vím podobně je na tom i
astronomie - existují však pokusy i s tímto nedostatkem se vypořádat.
Tolik tedy k technice astrologie. Autor se dále snaží polemizovat s některými astrologickými
názory, ale čistě z kauzalistického, fyzikalistického a mechanistického pohledu. Nabízí a
vzápětí zavrhuje teorie působení gravitačních sil, kterou zastávají někteří tzv. „vědečtí“
astrologové. Jenže existuje řada jiných názorů, o nichž autor neví, nebo nechce vědět. K
tomu ale později, nebo někdy jindy. Autor považuje astrologii za pavědu, v lepším případě za
umění, hraničící s psychologickým trikem, jak co nejlépe přizpůsobit interpretaci horoskopu
očekávání zákazníka a vyvolat v něm subjektivní pocit spokojenosti. Zná autor nějaký
objektivní pocit? Chudáci umělci, ještě větší chudáci psychologové. Nepopírám, že existují
astrologové, kteří se snaží neděsit své klienty, existují také astrologové, kteří se právě
naopak snaží své klienty děsit, analogicky je tomu ve všech oborech lidského poznávání.
Existují však také astrologové, kteří se snaží pomoci svým klientům v osobním růstu, v
rozvoji jejich shopností, znalostí a dovedností. Že se s takovými astrology autor nesetkal
není důležité, oni přesto existují. Já osobně nepovažuji astrologii ani za umění ani za vědu.
Uměním nemůže být, neboť v ní záleží na technické dovednosti astrologově, pokud by měla
být astrologie uměním, pak mne napadají tyto analogie: architektura a hudba. Astrologii také
nepovažuji za vědu. Když se mne ptávají na přednáškách, zda věřím ve vliv hvězd na osud
člověka, odpovídám: „Nevěřím, neboť kdybych tomu věřil, byl bych astrofyzikem.“ I když
existovaly pokusy posuzovat astrologii z hlediska statistiky (manželé Gauquelinovi),
nemyslím, že tudy vede cesta, nikdy nemáme jistotu, zda náš klient nepatří mezi statistické
vyjimky a navíc nemáme kontrolního jedince, na němž bychom demonstrovali, co by se s
klientem stalo, kdyby se rozhodl jinak, než jak se rozhodl. Astrologii považuji za svébytné
odvětví lidského poznání, které se jinými oblastmi lidského poznání inspiruje, nebo nalézá
kontrolu, zda jde správným směrem. Autor dále uvádí jména Eysenk, Gauquelinovi, Dean,
ale neuvádí, že tito lidé přistupovali k astrologii bez předsudků, že publikovali knihy, které
jsou astrology ceněné, nebo že to dokonce astrologové byli (Gauquelinovi, Dean). Jestliže
Deanovi vyšlo, že i když vymění v horoskopech prakticky všechny pojmy za opačné, vysloví
s nimi spokojenost téměř každý respondent, nevypovídá to nic o astrologii jaké takové, ale
spíše o podstatných rysech lidské psychiky, popisované psychologickými školami třetí a
čtvrté mocnosti, tedy psychologiemi a psychiatriemi vzniklými po Freudově vystoupení, o
současné filosofii nemluvě. Navíc tyto horoskopy byli respondentům pravděpodobně zaslány,
nikoho nezajímaly bezprostřední reakce na některá tvrzení, způsob, jakým se pro, či proti
respondenti rozhodovali, celý ten psychický proces, jeho podmínky, proměny případ od
případu. Jako by autor neznal příklad čtenáře medicínské literatury, který na sobě shledává
většinu příznaků chorob v knize popisovaných. Je to jakási antropologická konstanta, že se
nevidíme objektivně. Jsme snad o to méně reální?
Dál autor zpochybňuje predikční schopnosti astrologie, jenže to je jen jedno z odvětví
atrologie, i když dá se říci, že zbytnělé, ne však astrologie celá. Já sám považuji astrologii
spíš za práci se znaky a symboly, za symbolickou řeč. Nikdo nepochybuje o užitečnosti učit
se cizí řeči, málokdo dnes pochybuje o smyslu učit se znakovou řeč hluchoněmých, přoč by
mělo být pochybováno o smyslplnosti učení se řeči znaků a symbolů, když celý náš svět,
vnější i vnitřní k nám promlouvá ve znacích, jejichž význam my hledáme. Astrologové přece
nepracují s reálnými planetami a hvězdami, pracují s jejich znaky, pracují s dynamickou
znakovou strukturou. Autor považuje horoskop za primitivní obrazec. Proč ne, pak ale je
primitivním obrazcem i jakákoli umělecká kresba, latinka je pak také primitivní, neboť
používá dvě desítky písmen. Pak je primitivní i aritmetika, používá přece jen 10 číslic, pak je
primitivní i euklidovská geometrie. Mají o to menší cenu, mají o to menší význam? Je
primitivní něco, co hledá význam ve vztazích mezi omezeným souborem znaků? Kde bere
autor právo povyšovat vlastní světonázorový postoj za jediný správný a pro všechny
závazný? Je poezie méněcenější než vědecké pojednání? Nesetkal jsem se zatím s
chemikem, který by své akademické vzdělání a znalosti v oboru chemie barviv považoval za
dostačující, aby se stal výtvarným kritikem. Někteří astronomové tak bez skrupulí činí v
případě astrologie. Znám však několik astronomů, kteří i dnes astrologii pěstují, ale musejí s
tím skrývat. Žijeme snad v době totality? Pečlivý malíř, který dbá o trvanlivost svého díla,
poslechne technologické návrhy chemikovy a nepoužije vedle sebe barvy, které v průběhu
doby spolu budou reagovat a jeho dílo zničí. Pečlivý astrolog vezme na vědomí technické
náměty astronomovy, aby jeho výpočty byly tak přesné, jak to aktuální úroveň nebeské
mechaniky dovoluje. Astrologie a astronomie se mohou vzájemně inspirovat, autor jistě není
zabedněnec, kterého nenapadlo pod hvězdnou oblohou přemýšlet o smyslu vesmíru, o
poslání člověka v něm. Pokud by mělo dojít k posuzování astrologie ze strany vědy, pak
nechť do hry vstoupí zejména vědy společenské, nejen vědy přírodní.
Můj postoj k astrologii, sám se považuji spíš za astrosymbologa, abych zdůraznuil, že pracuji
se symboly, je výrazně ovlivňován mytologií, semiologií, strukturalismem a holismem,
filosofií, psychologií, religionistikou. Za nosné podněty děkuji nejen zakkladateli humanistické
a transpersonální astrologie americkému filosofovi, umělci, psychologovi a také astrologovi
francouzského původu Danu Rudhyarovi, ale také takovým postavám, jako je Pierre Teilhard
de Chardin, Claude Tresmontant, Noam Chomsky, Viktor Emanuel Frankl, Emanuel Lévinas
a mnozí další.
Nakonec musím vznést výhrady k autorově přístupu k práci s literaturou. Operovat ve
prospěch astrologie publikacemi A. Aklice, a M. Boleslavského je zavádějící. Naopak, když si
přečtu výčet literatury, která je uvedena jako k astrologii kritická, přepadá mne pocit, že
některé autor nečetl, nebo je četl nepozorně, jako v případě West, J. A. The Case of
Astrology. Neznám materiál G. Deana Skeptical inquirer 18, ale mám ve své knihovně
monumentální práci Recent Advances in Natal Astrology, kterou Geoffrey Dean redigoval, a
která mi slouží jako skvělý a objektivní přehled vývoje astrologického myšlení v letech 1900
– 1976. Autorem uváděná publikace Dana Rudhyara „Planetarizace vědomí“ nejenže česky
nevyšla, ale navíc se vůbec astrologii nevěnuje. Astrologie je v ní zmíněna jen v předmluvě
k 3. vydání na str. V (pět) v jediném odstavci, třetím zeshora.
Považujte tuto stať za bezprostřední reakci na některá tvrzení Igora Kapišinského. Na
rozvinutí mých vlastních názorů bylo by zapotřebí mnohem víc místa, o něž nechci čtenáře
Dingiru připravit, neboť nepovažuji své nazory za natolik atraktivní, abych jimi obtěžoval.
Pavel Turnovský, astrosymbolog, 28. 1. 2000