5579 otázku odeslal(a) falcon v Pátek 7.Května 2010 21:56:06
Atmosférické jevy zajisté nejsou přímo astrologickým tématem, nicméně pozorování oblohy k astro(xy) určitě patří. Tzv. soumrakové jevy bývají docela zajímavou podívanou, jaká se nenaskytne každý den. Povedlo se mi dnes ulovit jednak snímek efektu, kdy dojde souhrou díry v mracích a poloze zapadajícího slunce ke vzniku světelného sloupu, který jakoby označuje, kam se za obzorem ukrylo slunce. Je to souhra nejen té díry v mracích kdesi daleko od polohy pozorovatele, ale současně i existence jemných částeček (mikrokapky vody, ledové krystalky, popř. prach) v atmosféře. Za takových okolností není nic divného, že se objevují i "svítící" mraky na večerním nebi (druhý obrázek).
-
Re: Když atmosféra řádí
1 odpověď odeslal(a) falcon v Pátek 7.Května 2010 21:56:50
-
Re: Když atmosféra řádí
2 odpověď odeslal(a) falcon v Pátek 7.Května 2010 21:57:17
-
Re: Když atmosféra řádí
3 odpověď odeslal(a) Petr Trnka v Pátek 7.Května 2010 22:50:19
Tož to jsou pěkné obrázky! A pak že se na sídlišti nedá udělat pěkná fotka! Kdo se umí koukat, ten ji udělá!
-
Re: Když atmosféra řádí
4 odpověď odeslal(a) falcon v Sobotu 8.Května 2010 20:41:03
-
Re: Když atmosféra řádí
5 odpověď odeslal(a) falcon v Sobotu 8.Května 2010 21:05:00
Nedávno jsem tady mluvili o výhodách klasické a digitální fotografie. Na ukázku, co je možno v počítači provést s digitálním snímkem, vlepil jsem upravenou fotografii slunečního sloupu. Pohrál jsem si v počítačovém programu (Irfan view) s tzv. gama-korekcí, čímž vznikl obrázek o dost zajímavější, protože jednak lépe vynikl ten světelný sloup a navíc se až dramaticky probarvily vrstvy mraků tak, že se dá přímo posoudit, kolik vrstev mraků na nebi vlastně je.
Něco takového bych s klasickým filmovým materiálem nemohl udělat, ledaže bych strávil v temné komoře hodiny a hodiny pokusů, vyplácal spoustu barevných papírů a stejně by to nebylo ono. Barevnou fotografií jsem se nikdy v uvedeném smyslu nezabýval - neměl jsem na to ani zařízení, ani peníze.
Když fotím digitální zrcadlovkou, je to okamžitě něco úplně jiného. Ten svítící mrak jsem exponoval celkem pětkrát, přičemž jsem na obrazovce foťáku hned viděl, jestli je to ono, nebo jestli mám změnit expoziční dobu. Nebudu unavovat technickými podrobnostmi, ale v zásadě se dá říci, že v počítači lze vytěžit z digitálních snímků překvapivě mnoho, i když platí, že je potřeba ovládat naprosté základy fotografování - tj. především kompozici záběru.
Kdo obdivuje nádherné snímky deep-sky objektů třeba z Hubblova teleskopu, měl by vědět, že lidské oko by takové barvy ve vesmíru nikdy nevidělo tak je je vidíme na takových snímcích.
Jsou to barvy často umělé v tom smyslu, že se určitý obor vlnových délek světla zvýrazní v tónech modré, nebo červené, někdy také zelené.
Tím ale vyniknou podrobnosti, které by například černobílá fotografie nikdy nedokázala zobrazit.
Podobně se dodatečně v počítači "obarvují" snímky z teleskopů, které jsou snímány v oborech spektra, které už lidský zrak naní schopen vnímat - zejména infračervená a pak také ultrafialová oblast, či dokonce rentgenovo záření.
Dumat nad tím, co je tedy potom vlastně pravda nemá moc smysl, protože důležité je, že vůbec vidíme ty fantastické podrobnosti v mlhovinách.
-
Re: Když atmosféra řádí
6 odpověď odeslal(a) Jiří v Sobotu 8.Května 2010 23:19:28
Velmi pěkná ukázka, Falcone.
V televizi na Z1 byl dnes dokument o tom, že díky digitálnímu řízení tvaru osmimetrových zrcadel, kterým se eliminuje vliv chvění atmosféry a spojováním výkonu několika dalekohledů dohromady lze i ze Země dnes fotit stejně kvalitně jako z Hubbleova teleskopu.
Připravují se zrcadla složená z několika segmentů o celkovém průměru 42 metrů.
Něco takového se analogovou cestou vůbec realizovat nedá...
-
Re: Když atmosféra řádí
7 odpověď odeslal(a) falcon v Neděli 9.Května 2010 10:50:43
Je to přesně tak - fascinuje mne současná technika konstrukce největších dalekohledů. Už jen to, že pozorovatel (spíš operátor) sedí někde stranou v nějaké místnosti u obrazovky počítače a vůbec nemusí být v kopuli a dívat se do okuláru. Pohyby dalekohledu, natáčení kopule, volby expozice, zaostřování - to všechno se ovládá z místa operátora na dálku.
Největší a zároveň nejkvalitnější zrcadlo na světě, je na Mt.Palomaru (průměr 5 m). Rusové se sice snažili postavit dalekohled ještě větší (6 m průměr), ale nepodařilo se jim ani jedno zrcadlo vybrousit tak dokonale. Ukázalo se, že manipulace s těžkými bloky skla už je za hranicí technických možností, a tak se šlo jinou cestou a začaly se dělat soustavy menších a lehčích zrcadel, směřujících do společného ohniska. Aby to opravdu fungovalo, musí být nastavení každého menšího zrcadla ovládáno počítačem, který je schopen promptně ragovat na odchylky v řádu tisícin mm!
A nejen to - ke zpracování obrázků z kosmických sond se používají programy, které dovedou eliminovat poruchy (výpadky) v datech a sestavit úplně čistý obrázek. Takový program posuzuje, zda sousední body (pixely) jsou opravdu stejné co do jasu, anebo ne. Tím se nakonec poskládá z jednotlivcýh pixelů výsledný obrázek na základě mnoha programem vykonaných porovnání jasu. Program je ovšem udělán tak, aby si nic nemohl "vymyslet". Podobně se eliminují neostrosti, způsobené neklidem ovzduší.
Digitální technologie nás opravdu posunuly kamsi za hranice snů!
-
Re: Když atmosféra řádí
8 odpověď odeslal(a) Jiří v Úterý 11.Května 2010 08:49:01
To je jeden z mnoha důkazů o tom, jak je digitální svět mnohem bohatší, komplexnější a rozmanitější, než-li svět analogový...