Zobrazení otázky a odpovědí
-
Tak máme zase nový přírůstek do astrologické rodiny...
1734 otázku odeslal(a) Sokrates v Úterý 16.Září 2003 22:33:50
16.9. 17:59 - 19:20 Aktualizováno
Poslankyně Hana Marvanová (US-DEU) porodila odpoledne v porodnici v Praze u Apolináře syna, kterému dala jméno Andrej. Marvanová je svobodnou matkou a má už tři děti.
PRAHA - Matka i dítě jsou podle informací Práva v pořádku. Podrobnosti ale nejsou známy, neboť poslankyně zakázala personálu poskytovat jakékoli informace.
Poslankyně Marvanová porodila po Lukášovi (19) a Tomášovi (12) již třetího syna, přičemž zůstává svobodnou matkou. Své soukromí se rozhodla uchránit za každou cenu, a proto vždy odmítala veřejně uvést, kdo je otcem dítěte.
Na stránkách http://www.marvanova.info/ je uveden její životopis:
Hana Marvanová
Dětství a studia
I když již dvacet let bydlím v Praze, nejsem rodilý Pražák. Narodila jsem se 26. Listopadu, tedy ve znamení Střelce, v roce 1962, v roce čínského znamení Tygra. Rýmařov je malé město na Severní Moravě, kde jsem prožila dětství, chodila na základní školu a studovala gymnázium. Většinu této doby jsem prožila s rodiči v Bruntále. Až na konci gymnázia jsme se přestěhovali do Prahy, kde jsem absolvovala gymnázium v Praze 5, Nad Turbovou. Můj otec pracoval v pojišťovně, moje máma je učitelka a většinu času učila češtinu a ruštinu.
Vzhledem k tomu, že pocházím z malého moravského města a do Prahy jsem přišla prakticky neinformována o politických poměrech, nebyl pro mě proto problém přihlásit se na právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Představovala jsem si svou budoucnost jako advokátka, která podobně jako v amerických filmech před soudem hájí někoho, kdo je nespravedlivě obžalován. Až během studia na vysoké škole jsem pochopila, že právnická fakulta byla tehdy téměř politická škola. Nebýt tehdy mé malé informovanosti, když jsem se na práva hlásila, asi bych tuto školu nebyla schopna za bývalého režimu absolvovat.
Před listopadem 89
Právnickou fakultu jsou dokončila v roce 1986 a krátce jsem byla zaměstnána v Ústavu pro informační systémy v kultuře a poté od roku 1987 do roku 1990 jako právník na OPBH v Praze 2. Přesto, že jsem pracovala jako právník, měla jsem pocit, že si zkrátka člověk musí vybrat. Buď bude dělat kariéru, ale zároveň nepřijatelné kompromisy s tehdejším režimem nebo se bude angažovat v disentu, ale pak se musí s jakýmkoli profesním uplatněním dříve či později rozloučit. Znala jsem spoustu lidí, kteří byli za své politické postoje vyhozeni ze zaměstnání a poznala jsem některé politické vězně. Připadalo mi nemyslitelné se tvářit, jako že to neexistuje. Proto jsem nejdříve pomáhala přepisovat na stroji samizdatovou literaturu a undergroundový časopis VOKNO a pak v dubnu 1988 jsme spolu s dalšími přáteli založili Nezávislé mírové sdružení. To byla tehdy jedna z nezávislých iniciativ, které vznikly vedle Charty 77, s Chartou spolupracovaly a prosazovali různé politické požadavky. NMS se zaměřovalo nejen na otázky týkající se bezprostředně vojenské služby (požadovali jsme zavedení náhradní civilní služby pro odpírače z důvodu svědomí, zkrácení základní vojenské služby, profesionální armádu), ale i obecnější politické otázky (odchod sovětských vojsk, propuštění politických vězňů, svobodné volby, možnost cestování do zahraničí). Za účast na demonstraci 21.srpna 1988 na Václavském náměstí a za přípravu demonstrace při příležitosti 70. výročí vzniku ČR 28. října 1988, jsem byla zatčena a strávila půl roku ve vazbě. V květnu 1989 jsem pak byla odsouzena za pobuřování k deseti měsícům podmíněně. Pokud se mě někdo zeptá, jak tuto zkušenost hodnotím, vždycky říkám, že to je zkušenost neocenitelná.
Po listopadu 89
Ale to už všechno spělo ke změně, i když jsme v polovině 89 roku netušili, jak je blízko. Spolu s dalšími členy NMS jsem se zúčastnila demonstrace na Albertově a posléze na Národní třídě. V následujících dnech jsme se pochopitelně také účastnili zakládání Občanského fóra. V únoru 1990 jsem byla za Občanské fórum kooptována do České národní rady a v červnu téhož roku jsem byla ve volbách zvolena poslankyní ČNR. Vývoj v Občanském fóru a konflikty, které začaly velmi brzy po založení, vedly nezadržitelně k rozdělení do stran. Protože mi byl blízký směr liberální a konzervativní a zároveň jsem chtěla pomáhat budovat silnou a velkou pravicovou stranu, vstoupila jsem v roce 1991 do ODS. Za tuto stranu jsem byla poslankyní až do ledna 98, kdy jsem spolu s dalšími kolegy v poslaneckém klubu z ODS vystoupila a založili jsme Unii svobody. Rozhodnutí vystoupit z ODS a v dalších volbách v roce 98 nekandidovat do Parlamentu, ve mně nazrávalo delší dobu. V ODS se postupně vytvářely dva pohledy na různé problémy, nejen na financování, ale i na provádění reforem. Patřila jsem k poslancům, kteří byli v častém sporu s Václavem Klausem a dělalo mi čím dál větší problémy alespoň navenek loajálně hájit politiku ODS. Poté, kdy se konflikty v ODS na podzim 97 vyhrotily a Václav Klaus získal na svou stranu většinu členů, vyzvala ODS ty, kteří nesouhlasili, k odchodu ze strany. To byl pro mě ten poslední a zásadní důvod k vystoupení z ODS. Ne chyby, kterých se ODS dopustila, ne skandály. Ty mohou postihnout dříve či později každou stranu. Důležité však je, jak se s tím politická strana vyrovná. V ODS většinu vyhráli lidé, kteří žádné chyby v politice ODS nepřipouštěli a odmítali princip vyvodit z afér osobní odpovědnost. Odchod z ODS pro mě byl velmi těžký, ale bylo pro mě neúnosné zůstávat ve straně, v které nelze odlišný názor projevovat, a kdo jej projeví, je vyzván k odchodu. Podle mého názoru musí být demokratická politická strana tolerantní k odlišným názorům.
Za osm let působení v Parlamentu jsem byla členkou různých výborů a komisí: výboru ústavně právního, školského a kulturního, dále jsem byla určitý čas ve vězeňské komisi, v komisi pro vyšetření okolností smrti Pavla Wonky, v mediální komisi. Zaměřovala jsem se na právo a ústavu, bydlení, mediální legislativu, neziskový sektor, vězeňství.
Po odchodu z Parlamentu jsem od srpna 98 do konce roku 99 byla advokátní koncipientkou. Na podzim 99 jsem složila advokátní zkoušky a od začátku roku 2000 působím jako advokátka. V roce 98 jsem byla zvolena členem zastupitelstva Prahy 2 a jsem předsedkyní bytové komise.
V Unii svobody jsem byla v roce 1999 členkou republikového výboru za Prahu a předsedkyní právní komise. V únoru 2000 jsem byla zvolena místopředsedkyní a v této funkci jsem měla na starosti program. V červnu 2001 jsem byla zvolena předsedkyní.
V současné době tedy jsem profesionální politik a přesto je pro mě politika koníčkem, zálibou, pro mnohé lidi možná nepochopitelnou. Přes negativní zkušenosti si totiž pořád myslím, že se politika dá dělat slušně a že se nelze přestat starat o to, jak to u nás bude vypadat.
I když je politika dost náročný koníček, najdu si čas i na jiné záliby – mám ráda hudbu, filmy, knihy a spoustu dalších věcí a, jak vyplývá z úvodu mého životopisu, také astrologii. Možná proto, že jsem kdysi chtěla studovat raději než práva psychologii. Horoskopy podle mě pomáhají lépe porozumět lidem okolo i sobě. Samozřejmě, nikomu, kdo tomu nevěří, svou zálibu nevnucuji.
-
Re: Tak máme zase nový přírůstek do astrologické rodiny...
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Úterý 16.Září 2003 23:30:52
Jeden čas žila s astrologem Františkem Lukášem, který zemřel v polovině 90. let (nádor na mozku). Turnovský
-
Re: Tak máme zase nový přírůstek do astrologické rodiny...
2 odpověď odeslal(a) Luděk v Úterý 16.Září 2003 23:59:24
Agentura "JPP" tvrdí, že v současnosti je jejím partnerem redaktor týdeníku Respekt Jaroslav Spurný.
-
Re: Tak máme zase nový přírůstek do astrologické rodiny...
3 odpověď odeslal(a) Lenka Hornová ve Středu 17.Září 2003 14:27:42
...prásk!
-
Re: Tak máme zase nový přírůstek do astrologické rodiny...
4 odpověď odeslal(a) Turnovský ve Středu 17.Září 2003 15:14:59
Vzpomínám Františka "Lazy" Lukáše, protože za starých dob byl zvukařem alternativních rockových skupin např. Elektrobusu a Extempore. Od něho se také naučila HM astrologii. Turnovský