Zobrazení otázky a odpovědí
-
Otázky marxistické ontologie
5184 otázku odeslal(a) M.Fridrich v Neděli 19.Dubna 2009 16:49:13
V knize Základní pojmy křesťanské metafyziky / Claude Tresmontant / Aula 94, jsem před časem narazil na kapitolu Otázky marxistické ontologie.
Dávám do prostoru fóra pro možnou diskuzi. Jedná se o výpisek určitých částí z uvedené kapitoly.
"...Síla marxismu nespočívá v tom, že by přinášel nějakou tezi shora, již by se pak snažil aplikovat a vnucovat, ale především v tom, že nám odhaluje a zjevuje něco, co již existuje v přirozenosti věcí, v objektivní skutečnosti, v dějinách, co tu však doposud bylo v zastřené podobě, implicitně, nevědomě, něco, co se ještě neprojevilo. Marx odhaluje nebo má v úmyslu odhalit to, co existuje, co se právě uskutečňuje jako proces inherentní přírodě a dějinám. Je-li jeho rozbor exaktní a odpovídá skutečnosti, jde o záležitost nebývalého významu.
Okamžitě se nám vybaví Freudova psychoanalytická metoda, jež se ve zcela odličné oblasti rovněž snažila odhalit něco, co již existuje, co se však neprojevuje v rovině reflexe. Připomíná nám to také Hegelovu Fenomenologii ducha, jež je pojímána jako dějiny rozvoje a uvědomování Ducha skrze sebe sama.
...Marxova geniální intuice spočívala v tom, že imanentní logiku a vývojovou dialektiku, jež utváří dějiny poznání v Hegelově Fenomenologii ducha, odhalil v přírodě a lidských dějinách. Máme tu impuls, v němž tkví celá Marxova původnost:" Vycházeje z idealismu/.../dospěl jsem k tomu, abych hledal ideu v samotné skutečnosti" (Marxův dopis otci z 10.října 1837).
Marx přenáší na přírodu Hegelovu dialektiku ducha, jenž se uskutečňuje v dějinách, dialektiku absolutna, jež se teprve utváří a jež v odcizení uskutečńuje roztržku se sebou a návrat k sobě samotnému, a nalézá její analogii nebo spíše model v samotné přírodě.
...Není v tom nic nadneseného a nejde ani o pouhý řečnický obrat, hovoříme-li v této souvislosti o geniální intuici, protože ji můžeme nejlépe definovat právě díky podobnému ponoru do skutečnosti, do bytí, díky sondážnímu záblesku, který v bytí odhaluje určitou zákonitost, jeho imanentní pravdu... Je možné, že zákony, jež marx odhalil, nejsou přesné a že šlo o příliš ukvapené a patrně neorganické přenesení Hegelovy dialektiky na samotnou přírodu. To však nijak nesnižuje fakt, že Marx tuto možnost postihnout zákony bytí, jež se vyvíjí, zákony vlastní právě vznikající a dějící se skutečnosti, spatřil a odhalil.
...Maurici Blondelovi se podobné intuice, či použijeme-li Plotinova pojmu, podobného "kontaktu" dostalo ve zcela odlišné oblasti... Marx a Engels se zabývají především přírodními a ekonomickými vědami, lidskými dějinami. Blondel tíhne k metafyzické analýze. Ve srovnávání dvou natolik si vzdálených myšlenkových směrů už není třeba dále pokračovat. Chtěli jsme pouze konstatovat příbuznost vstupních metod. Marx pomocí své metody odhaluje, že imanentní dialektikou utvářená příroda a lidské dějiny směřují k určitému završení, jímž má podle Marxe být osvobození vykořisťované třídy, proletariátu a jeho prostřednictvím zrušení jakéhokoli vykořisťování člověka člověkem, zrušení veškerého odcizení Člověka. Blondel dovádí svůj rozbor k určitému uzlovému bodu, aby nám ukázal, že bytí, myšlení a činnost jsou otevřeny křesťanskému nadpřirozenu již svým vnitřním uzpůsobením. Stvoření se může naplnit pouze v tom, co je podle křesťanského učení jeho cílem. Naplnění se dožaduje samo bytí a zkoumáme-li racionálně komkrétní přirozenou bytost, zjišťujeme, že je svému nadpřirozenému cíli předem uzpůsobena...Základní rozdíly mezi křesťanskou filozofií a filozofií Karla Marxe a Friedricha Engelse se zcela evidentně nacházejí především v rovině metafyziky...
...Myšlenka dialektiky přírody není z hlediska křesťanské metafyziky něco, co by někoho mělo překvapovat. Tento zákon se může stát součástí křesťanské metafyziky, ať už jej jako Engels nazveme "dialektikou přírody", nebo jej označíme pojmem dialektika stvoření. Skutečnost, přírodu, celé stvoření postupně utváří stvořitelský záměr, jehož směr a smysl můžeme odhalit cestou objektivní analýzy...Pojem dialektiky přírody nebo dialektiky dějin neobsahuje v zásadě nic, co by mohlo nebo muselo křesťanskému filozofovi vadit, naopak. U církevních otců je naprosto běžná myšlenka logiky imanentní přírodě a dějinám, jež vyplývá z bezprostředního působení Logu, a to jak v materiálním, tak v duchovním stvoření. Obtíže vznikají až v souvislosti se způsobem, jímž marx a Engels tuto dialektiku přírody situují a vykládají v rovině metafyziky.
...Ve skutečnosti se pro určitou metafyziku, pro určitou ontologii rozhodl i samotný Marx. Máme tu metafyzické principy, východiska a soudy, které Marx s Engelsem sami výslovně formulovali a několikrát opakovali a které tvoří základ marxismu...Ve svých Ekonomicko-filozofických rukopisech z roku 1844 nás Marx seznamuje se základním zákonem merxistické ontologie, s ontologickou soběstačností přírody a člověka, s jejich aseitou. Příroda ani člověk nejsou stvořeni. Ontologicky nezávisí na někom druhém. Jsou ontologicky samostatní, selbstanding.
...Věda, píše Marx, tím, že dokáže vysvětlit vývoj, historické utváření, zrození země, jež se jeví jako sebevytváření, zasadila prý myšlence stvoření smrtelnou ránu. To je neuvěřitelný paralogismus. Pozitivní vědy, geologie nebo astrofyzika, fyzika nebo biologie nám samozřejmě popisují určitý proces: dějiny stvoření, které se uskutečňuje už po několik miliard let. Žádná z těchto věd nám ovšem nedovoluje tvrdit, jak to činí Marx a po něm Engels, že tato kosmická, fyzikální, geologická a biologická evoluje je samovývojem, že je ontologicky soběstačná, zcela jednoduše proto, že ono poslední tvrzení nepochází z oblasti pozitivních věd, ale spadá do sféry metafyziky a ontologie... Marx stejně jako Engels přechází od faktu kosmického vývoje k obhajobě jeho ontologické soběstačnosti s lehkomyslností, která svědčí pouze o tom, jak slabý měli oba smysl pro metafyzické otázky a postupy ve vlastním smyslu. Částečně to bezpochyby lze vysvětlit jejich odporem vůči výše zmíněné metafyzice, ale nemůže to omluvit zjevný a těžký paralogismus.
...Materialismus ve vlastním smyslu vyjadřuje skutečnost, že příroda je nestvořená. Protikladem materialismu je křesťanská a židovská metafyzika stvoření. To je pravda. Přesná je rovněž charakteristika změny, kterou Hegel vnesl do židovské a křesťanské metafyziky stvoření. Podle Hegela znamená stvoření v podstatě odcizení. Přírody je odcizený duch, duch zkamenělý, jak říká Novalis. To už není pojetí křesťanské, ale pojetí gnostické. To nás však pro tuto chvíli nezajímá...Podle křesťanské metafyziky není příroda jedinou skutečností ani není absolutno. Je ontologicky závislá. Podle marxismu je příroda jedinou skutečností, ontologicky nezávislou, soběstačnou. Příroda je absolutno.
...Materialismus chce nazírat přírodu a svět takový, jaký je, bez jakékoli předpojatosti, bez iluzí. To je zdravé východisko, jenom by bylo třeba je respektovat...Nejde-li o nic jiného než o odmítnutí gnostických mýtů, přežívajících v Hegelově teogonii a kosmogonii, nelze proti tomu vůbec nic namítat. Ale to ani zdaleka není "materialismus" v marxistickém smyslu.
...Je-li hmota vtažena do procesu narůstající syntézy, jestliže hmota doposud jednoduchá se stává složitější a jestliže hmota čistě fyzikálně chemická se stává hmotou živou, je to způsobeno tím, že je nadána schopností toto vše uskutečnit...Vlasností hmoty je produkovat vše, co se ve světě uskutečňuje. Hmota je tudíž stvořitelská. Nejenže je nestvořená, ale také vytváří vše, co se děje...Má všechny vlastnosti, všechny atributy Absolutna: aseitu, stvořitelskou schopnost, věčnost, nezničitelnost.
Engels se spokojuje s tím, že v košatých lyrismech prohlašuje věčnost světů, jež se uskutečňuje v nekonečných cyklech, že hlásá vývoj a rozklad hmoty v nekonečném, věčném koloběhu. V naší dosavadní zkušenosti, v současné vědě i v jakékoli možné zkušenosti nás ale nic neopravňuje k podobným tvrzením. U Engelse však nejsou tato tvrzení prosta mystické vroucnosti. Je to jeho víra....Hmota produkuje život a vědomí, a to věčně. Hmota je substancí.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
1 odpověď odeslal(a) Vítězslav Čížek v Neděli 19.Dubna 2009 20:55:26
Milý mladý příteli, dovolte metodologickou námitku, s níž by na Vás vyrukoval i samotný Marx. Nebo spíš Engels, ten byl zodpovědnější, důslednější a plno věcí musel za Marxe dodělat. Předpokládám, že jste z generace, která už byla ušetřena celovaršavskosmlouvové marxleninské indoktrinace, a proto jste asi ochoten věnovat pozornost této kapitole lidského myšlení. JENŽE: Vás zaujalo, jak někdo bezpochyby chytrý vykládá Marxe. Tedy Tresmontantovo vidění Karla Marxe. Ale kde máte jistotu, že to v tom Marxovi opravdu takhle je? Obětoval jste na to čas a inspirován Tresmontantem se začetl přímo do Marxe? Interpretace jsou vždy ošidné. Mohou nás inspirovat a zaujmout pro vlastní dílo, mohou nám ho taky znechutit (jako kdysi Zdeněk Nejedlý mnoha generacím nejsvětější trojici národního obrození Smetanu, Jiráska a Alše). Budu pro názornost přehnaně zlý a rozhodně Vám nic nepodsouvám. Ono totiž taky někdo může přijít s působivým výkladem Mein Kampfu a dalších ideologických blábolů. - Jsme teď samozřejmě v salonně intelektuální rovině a celkem o nic nejde. Ale najdeme v dějinách dost hrůzných příkladů, jak lze manipulovat davy výkladem Písma svatého a spoustou dalšího učení. Přivlastňovatelů jediného pravého výkladu určitého učení bylo vždycky dost a nikdy jim nešlo o samotné učení, nýbrž o svou vlastní důležitost a moc. - Interpretace jsou zkrátka často ďáblovy pasti, do nichž se rádi chytají intelektuálové, z nichž mnozí zase rádi loví lid obecný na svou chytrost, aby si saturovali ego... Dovolte mi na závěr kontrolní otázku: zaujal by Vás Marx taky tolik, kdybyste si přečetl, co v něm zajímavého objevil Lenin?
-
Re: Otázky marxistické ontologie
2 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Neděli 19.Dubna 2009 21:14:13
správně Víťo, při studiu díla Karla Marxe a Friedricha Engelse je třeba být obezřetný. Oba byli v emigraci na Západě a mohli tam načichnout nějakým tím revizionismem, u Marxe není navíc jistě, zda se nezapletl se sionisty. Žádní renegáti nám nebudou náš drahý leninismus a historicko-dialektický materialismus revidovat.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
3 odpověď odeslal(a) hanka v Neděli 19.Dubna 2009 21:25:01
Náááhodou - přelouskala jsem celý Kapitál, a není to teda vůbec blbé. Pravdou ovšem je, že Kámasútra je čtivější, to je fakt.
Navíc by se Marx divil, že se na něj provalilo, že když chodil s kamarádama ožralý z hospody, trefoval se šutrama do pouličních svítilen, rošťák.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
4 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Neděli 19.Dubna 2009 21:33:00
vidíte hanko, a já mylsel, že soudruha Lenina v Zurichu rušil od studia řev dadaistů linoucí se do noci z Cabaretu Voltaire
-
Re: Otázky marxistické ontologie
5 odpověď odeslal(a) Vítězslav Čížek v Neděli 19.Dubna 2009 22:03:32
Lenin se přece vsadil s Tristanem Tzarou, kdo udělá větší dada, a Lenin jak známo vyhrál. O praotci světového proletariátu jsem se dočetl v knížce historických kuriozit, kterou jsem překládal, že Marx za celý svůj život pracoval (ve smyslu vydělávat si na živobytí) asi pět nebo šest týdnů. Byl redaktorem v novinách, které zakázali, a on pak odešel do exilu ve Francii. Živil ho Engels a platil za něj alimenty na nemanželské děti. Kapitál za něj musel dopsat, když Marx umřel.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
6 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Neděli 19.Dubna 2009 22:38:26
Milý pane Čížku, jediné k čemu jsem chtěl poukázat, ne na základě samostudia, ale prostřednictvím uvedeného textu, je Tresmontandovo logické zdůvodnění, že ani marxismus se určitým metafyzickým předpokladům nevyhnul. To z textu vyplývá, myslím si, vcelku srozumitelně. Pokud k tomu můžete přidat Vy, anebo kdokoli jiný, jiné zajímavé postřehy, vlastní interpretace, informace, které uvedené vyvracejí, stavějí do jiného světla ap. budu rád, protože se tím nepochybně rozšíří můj obzor.
Nezavěšoval jsem tuto otázku nijak konfrontačně, vztahuje se k tématu, které se tady občas dostává na přetřes a na to jsem pouze navázal uvedeným příspěvkem. Nemířím tím k žádné formě definitivného rozřešení, protože jak vyplývá nejen z onoho textu, zásadní rozdíl se odehrává na metafyzické rovině.
Chápu, že tím kdekoho seru, ale v takovém případě bych jenom požádal o stejnou míru odstupu, která se už po delší čas rozhostila ve mně.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
7 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Neděli 19.Dubna 2009 22:39:56
No Ladislav Klíma toho taky moc nenapracoval a přesto je jedním z největších českých filosofů a spisovatelů. Egon Bondy podobně v invalidním důchodu co nejrychleji jak to šlo
-
Re: Otázky marxistické ontologie
8 odpověď odeslal(a) falcon v Neděli 19.Dubna 2009 22:56:03
Asi trpím jakousi posvátnou úctou k autorovi, od něhož jsem nic nečetl, ale přesto věřím tomu, že to byl mimořádně bystrý a důsledný myslitel (tím myslím Karla Marxe). Nicméně - jsem dalek toho, abych mu podsouval všechny ptákoviny, jichž se dopouštěla VKSb, neboť v podstatě prvním revizionistou byl V.I.Lenin.
Avšak něco mi na dialektickém materializmu nesedí - jednotu protikladů už vymysleli dávno jiní (viz například symbol Jin-Jang). Nesedí mně především ta vědecká přezíravost vůči nejstarším kulturním okruhům. Nám bylo tvrzeno, že starořecké mýty si vymysleli kněží, aby mohli držet moc ve svých rukou. A že lidé obmysleli božstva vlastnostmi, které mají lidé samotní, aby to bylo pro chudého pastýře srozumitelné.
Pokud jsem se zabýval mythologií, všimnul jsem si, že v několika různých a od sebe velmi vzdálených částech zeměkoule vznikly mýty o tom, jak nejstarší z bohů povstal sám ze sebe, nebo z chaosu. Takový je i mýtus o Uranovi, jak každý ví. Tyto představy mi rozhodně nepřijdou úsměvné, či bezradné, ba právě naopak - jsou do značné míry v souladu dokonce s teoretickou fyzikou. Proto se mi nechce věřit, že by hmota jaksi povstala sama ze sebe a že by vědomí na ní muselo být závislé. Avšak ani na stvoření nevěřím - a to proto ne, že beru velmi vážně to prastaré sdělení o chaosu. Také je mi cizí představa, že na polidštění opice měla rozhodující vliv práce. Přesvědčil jsem se na vlastní kůži a vlastními smysly, že je nemožné brát hmotu jako naporosto určující, stěžejní jsoucno tohoto světa i vesmíru.
Velmi se těším na diskusi.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
9 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Neděli 19.Dubna 2009 23:00:13
katolický teolog a filosof Claude Tresmontant, jehož rozhodně nelze podezírat z toho, že by studoval Marxe a Engelse z falšovaných vydání zemí reálněsocialistického tábora, přirovnává Marxe a Engelse k Mojžíšovi v hesle Marxismus v Otázkách naší doby str. 274-276 českého překladu 2004
-
Re: Otázky marxistické ontologie
10 odpověď odeslal(a) Vítězslav Čížek v Neděli 19.Dubna 2009 23:07:02
To máš, Pavle, individuální. Někdo lidstvu prospívá svým lenošením, někdo mu svou pracovitostí škodí. Zrovna Marx by byl lidstvu užitečnější, kdyby jako advokát nebo notář hrabal prachy, koupil si za ně půlku rodného Trieru a tím se realizoval. Zrovnatak kdyby tenkrát na výtvarné akademii tuším ve Vídni přimhouřili oko a přijali Hitlera ke studiu, bylo by třeba na světě místo NSDAP akorát o jednoho špatného malíře víc. - A kdyby dadaisti bejvali vzali Lenina mezi sebe a dali mu funkci...
-
Re: Otázky marxistické ontologie
11 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Neděli 19.Dubna 2009 23:40:42
nemyslím Víťo, že Marx je viníkem toho, co povstalo v Rusku. Ostatně nebolševické Leninovy životopisy uvádějí, že Uljanov četl Marxe, zejména Kapitál, dost pozdě a že s ním nebyl příliš spokojen. Už jsem tu reprodukoval první kapitolu Komunistického manifestu a není vpodstatě co na těch větách měnit. Marx má se k Leninovi (a samozřejmě k Stalinovi) analogicky jako Nietsche k Hitlerovi. Nedejme se oblbovat Paulem Johnsonem a jeho nemravnou knihou Intelektuálové, snůškou pomluv a klepů, která se dá sepsat o každém živém člověku
-
Re: Otázky marxistické ontologie
12 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Pondělí 20.Dubna 2009 00:35:05
Také člověku dal Bůh obecný cíl, aby zušlechťoval lidstvo i sebe, ale ponechal na něm samotném, aby vyhledával prostředky, jimiž by mohl dospět k tomuto cíli; ponechal na člověku , aby si zvolil takové místo ve společnosti, které by pro něho bylo nejpřiměřenější, z něhož by mohl nejlépe povznést sebe i společnost.
Každý má na zřeteli nějaký cíl, cíl, který jemu alespoň připadá veliký a který také je veliký, označí-li ho tak nejhlubší přesvědčení, nejnitenější hlas srdce, neboť Bůh nikdy nedopustí, aby byl pozemšťan odkázán jen a jen na sebe; ten hlas promlouvá tiše, ale bezpečně"
Karl Marx: Úvahy mladého muže nad volbou povolání 1835
Je to hlas Celistvosti, která promlouvá k svébytnému já člověka transpersonálními silami, můžeme říci s Rudhyarem.
Myšlenka věčné hmoty je stejně metafyzická jako myšlenka věčného boha. Velký třesk je apokalypsou předchozího vesmíru. Podobně stvoření vesmíru je boží apokalypsou v pravém jejím smyslu: zjevením božím.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
13 odpověď odeslal(a) Marcela Machovičová v Pondělí 20.Dubna 2009 14:22:32
Tak mi v souvislosti s věčnou hmotou napadl toaletní papír, který Lenin, když se blížil do své rodné vlasti, rozdával soudruhům ve vedlejším kupé. Zatímco on studoval (nebo dělal že studuje) nějaké materiály a N.K. trpělivě přihlížela, vedle bylo veselo. Lenin toho moc nenačetl,na právech pak neměl čas, možná později, ale to už bylo pozdě. Osobně si myslím, a znovu to tu připomínám, že jeho představa o ruském lidu byla scestná. Nemohl si tuto představu pořádně udělat.Máca
-
Re: Otázky marxistické ontologie
14 odpověď odeslal(a) Marcela Machovičová v Úterý 21.Dubna 2009 10:13:19
Snad mě omluvíte, že to tu chrlím, ale kmitám proto, abych sem dala všechno a na nic nezapomněla. Napadlo mě, že jsem to napsala o Leninovi a absenci znalosti ruského lidu nejasně, takže to tu upřesním. Lenin se vyskytoval v okruhu své rodiny a dá se říci, že prakticky jen šprtal. Na právěch se setkával s intelektuály, pak byl ve vyhnanství, pak v emigraci. Když přijel do Ruska, byl jako z vyvalených vajec (podle svědků), teoretik a určitě by mnoho změnil, kdyby měl čas.Máca
-
Re: Otázky marxistické ontologie
15 odpověď odeslal(a) Marcela Machovičová v Úterý 21.Dubna 2009 10:20:45
V souvislosti s H. a jeho zařazením na malířská studia bych připomněla film, který jsem tu zmínila - Max. Je známé, že tomu člověku prodávali pohlednice židovští obchodníci. Jeden z nich ve filmu, o kterém jsem psala, odhalil H. silné téma a snažil se ho prosadit do futuristických kruhů. Nedovedu si to vůbec představit, ale ten film byl zajímavý v tom, že tuto možnost připustil. Mimochodem, včera běžel zajímavý dokument. Indický Bose a jeho pakt s ďáblem. Zaujalo mě ta šílená propojenost od jedné nenávisti ke druhé (nenávist k Britům vyvolala pakt s H.( a tak se to točí v kruhu a nejde z toho vystoupit. Možná jazykem. Máca
-
Re: Otázky marxistické ontologie
16 odpověď odeslal(a) MarLuk v Úterý 21.Dubna 2009 12:42:28
add. 11.
Ano, Lenin nebyl členem Marxova „užšího kruhu“ zasvěcených , nikdy se nesetkal s Marxem ani Engelsem. A je pravda, že Marxe četl až když měl svoji jasnou koncepci „přizpůsobení daného teoretického rámce realistickým požadavkům cestou nezbytných kompromisů“ (což rozvíjí ve své knize Co dělat? , kde manifestuje nezlomnou odhodlanost zasáhnout do stávající situace)
Pro Martina-treba:
Citujme začátek IV. části I.kapitoly Marxova Kapitálu, „Fetišismus zboží a jeho tajemství“:
„Na první pohled vypadá zboží jako samozřejmá, triviální věc. Jeho analýza ukazuje, že je to velmi zpropadená věc, plná metafyzické rafinovanosti a teologické záludnosti.“
Tyto řádky by nás měly překvapovat, protože obracejí naruby standardní postup demystifikace teologického mýtu, ve kterém je tento mýtus redukován na svůj pozemský základ: Marx netvrdí, v obvyklých intencích osvícenské kritiky, že ktitická analýza by měla prokázat, že to, co se jeví jako tajemná teologická entita je produktem „běžného“ procesu reálného života; tvrdí naopak, že úkolem kritické analýzy je odhalit „metafyzické rafinovanosti a teologické záludnosti“ toho, co se jeví na první pohled jako běžný objekt. Jinými slovy, jestliže se kritický marxista setkává s buržoazním subjektem, který je obětí zbožního fetišismu (marx. terminologie), vyhrad, kterou vůči němu marxista má, nezní : „Zboží se ti může jevit jako magický objekt nadaný zvláštní mocí ,ale ve skutečnosti je to projev reifikovaných vztahů mezi lidmi.! Výhrada z úst skutečného marxisty má spíše tuto podobu: „Můžete zastávat názor, že zboží se vám jeví jako prostý projev společenských vztahů (můžete mít například představu, že peníze jsou jenom určitý druh poukázky, která vás opravňuje k odběru části společenského produktu), ale ve skutečnosti vám takové nepřipadá- ve vaší společenské realitě, díky tomu, že jste zapojeni do společenské směny, se stáváte svědky pozoruhodné skutečnosti, že se vám zboří jeví jako magický objekt nadaný zvláštní mocí.“
Jinými slovy, dovedeme si představit subjekt – představitele buržoazie, který navštěvuje kurz marxismu a dozvídá se o zbožním fetišismu; po dokončení kurzu se však vrací ke svému učiteli a stěžuje si na to, že je doposud obětí zbožního fetišismu. Učitel na to reaguje: „Ty ale přece víš, jak se věci mají ve skutečnosti, že zboží není nic víc než pouhý projev společenských vztahů, že na něm není nic magického!“, na což žák odpoví: „Samozřejmě, že to všechno vím, ale zboží, se kterým mám co do činění, to zřejmě neví!“.
Slavoj Žižek – Podkova nade dveřmi (slovinský filosof, teoretik populární kultury a publicista vycházející z Lacana, Hegera a Marxe)
-
Re: Otázky marxistické ontologie
17 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Úterý 21.Dubna 2009 20:10:51
Zdá se, že jsem si díky tomu ujasnil pár dalších věcí.
Z Bondyho Útěchy z ontologie
"Jakým contradictio in adiecto je sám pojem substančního materialismu, rozebíral jsem také na stránkách své zmíněné práce. Substanční materialisté nemají proto žádné právo utěšovat se tím, že neuznávají pánaboha, neboť hmotná substance je i u nich vůči sféře jednotlivin v transcendenci a všechny rozporné důsledky toho padají i na jejich hlavu. Jejich situace je dokonce po mnohých stránkách neutěšenější než situace theistů, neboť co tito mohou vysvětlit prostě zázrakem, milostí boží ap., musejí substanční materialisté velmi upoceně dovozovat z kauzálního nexu, jehož nedostatečnost je více než známa. Substanční materialismus není než zrcadlovým odrazem theismu, resp. substančního idealismu, je jen "negativním theismem", negativním mj. hlavně v tom, že ony teple lidské" stránky theismu obrací v ledově nelidské poučky, jež jsou schopny dokonale otrávit život každému člověku...
...Jakýpak je to materialismus, který v ontologii uznává transcendenci - byť mlčky jako myška - ,který dualisticky rozděluje skutečnost na dvě nesouměřitelné sféry (aseitu a abalietu)...Jestliže theismus a idealismus se koneckonců mohou spokojit s teorií dvou světů, a mít z ní dokonce značné výhody, materialismus buď přizná jedinou skutečnost, nebo nebude vůbec.
Uznání existence postmortálního života nebo duchů, strašidel a čertů je menší úhonou materialismu než ontologický substanční model. Neboť strašidla a čerti mohou být "zcela přirozeně" z téhož světa jako vše ostatní, ale substance je "při vší imanenci" vůči tomuto světu transcendentní. Kdyby se zjistilo, že planety, hvězdy a galaxie mají své svérázné psychično - které ovšem by mohlo být jen zásadně odlišné od psychična, které vzniká jako produkt mozkového substrátu - pak to nijak nelikviduje materialismus...
...Substanční materialisté si v neskonalé dobrodušnosti celá staletí pletli materialismus se stupidismem...Jestliže někteří substanční materialisté předpokládali jako ústřední znak materialismu poučku, že se hmota hýbe sama sebou a ne zvnějšku, pak ovšem to mělo své místo jen v polemice s theismem: filozoficky je to prosťoučký důsledek prohlášení hmoty za substanci - bůh se také hýbe sám, a ne zvnějšku. Ohledně jednotlivin si pak nemá hmotná substance s pánembohem co vyčítat: v obou modelech jsou jednotliviny hýbány zvenčí, substancí...
...Pro dialektický materialismus bylo dědictví substančního materialismu danajským darem, jejž ovšem nebylo možno zcela ignorovat. Nikoli nedokonalost či zaostalost dialektického materialismu, ale specifičnost vývoje marxismu jako revolučního hnutí způsobila, že až na Lenina se po Marxovi neobjevil žádný dialekticko-materialistický filozof prvořadé úrovně. Není však pochyby, že dialektický materialismus má všechny předpoklady stát se filozofií budoucnosti mj. právě proto, že otevírá logicky cestu k nesubstančnímu ontologickému modelu. Současná situace nemarxistické filozofie přesvědčivě ukazuje, že další možnosti substancialistické filozofie jsou vyčerpány...
...Nesubstanční ontologický model znamená především toto: není privilegovaného jsoucna. Ontologická reálnost přísluší všem jednotlivinám v plné a stejné míře...Souhrn, suma jednotlivin, tj. vesmír či universum, je také jen jednou jednotlivinou (jednou z jednotlivin), byť je hierarchicky ostatním jednotlivinám nadřazena. Tato hierarchická nadřazenost nemá však nic společného s ontologickou nadřazeností nebo ontologickou "vícehodnotností"...
...Aktivita, kterou individuální jednotliviny vyvíjejí, je tím nejpodstatnějším faktorem, jenž ovlivňuje funkční působení celé úrovně, jíž příslušejí. to je to, co nazývám ontotvorností jednotlivin, neboť působení jednotlivin určuje v poslední instanci pohyb, vývoj, kvalitativní změny nejen jich samých, ale celého univerza...
...Tato aktivita je pak aktivitou v nejčístším slova smyslu, neboť se neděje ani deterministicky ani teleologicky, nýbrž volně ("svobodně"). To je druhým základním rysem nesubstančního modelu. Jelikož není žádného privilegovaného jsoucna (ani jako celku vesmíru), není vůbec možno uvažovat o teleologičnosti vývoje. Není tu žádný "vlastní ontologický subjekt", který by mohl sledovat nějaký cíl, ůčel apod. Pluralita ontologicky rovnomocných subjektů si může jen neustále znovu a znovu budovat svůj "cíl", směr svého vývoje, a to tak, že tento cíl, tento směr vývoje stále modifikuje,případně i mění podle toho, jaká je jejich aktivita. Deterministický pohyb pak stejně jako pohyb teleologický znamená, že je tu předem nalinkovaná dráha, z níž se naprosto nelze odchýlit...Ale daleko důležitější je to, že determinismus vylučuje dialektické vzájemné působení, a zvláště vůbec možnost zpětného působení vyšších úrovní na nižší tak, že by tím nižší nabývaly změn ve svém vývoji. Determinismus může vysvětlit jen jednostrannou odvislost, v níž nižší úrovně podmiňují vyšší, které nemohou působit na změnu nižších, vylučuje zpětné působení účinku na příčinu."
Tak jsem si musel ujasnit pojem substančního materialismu, abych se dostal k Bondyho nesubstančnímu modelu blíž. Když se začteme, jednotliviny nám připomínají Rudhyarovy celky, poslední z uvedeného celostnost jako takovou, jenom se zeptám, jak ve světle nesubstanční ontologie chápat to, co je ve filozofii operativní celistvost označeno pojmem ONE.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
18 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Úterý 21.Dubna 2009 20:45:23
A taky na to, jestli zmatek nevzniká z toho, že pojem transcendentní můžeme a máme sklon chápat taky jako "absolutně nadřazený celku", přitom by stačilo a bylo by to zřejmě přesnější (a já ho tak chápu), že jde o transcendenci (přesah) v rámci Celistvosti?
V konkrétním případě třeba transcendence Člověka vůči přírodě není jejím popřením (z enviromentálního hlediska jakýmsi odtřežením od kořenů), ale jednoduše pouze jejím přesažením (budováním civilizace, překonáním zemské přitažlivosti, ap.).
-
Re: Otázky marxistické ontologie
19 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Úterý 21.Dubna 2009 20:53:23
Přesahem, který má zpětný vliv na přírodu v tom smyslu, jakým končí příspěvek Martiny, tj. že příroda sama si to neuvědomuje způsobem, který zprostředkovává člověk.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
20 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Neděli 26.Dubna 2009 21:31:25
I když si každý můžeme Bondyho přečíst a bylo by to jednodušší, ještě k otázce povstalosti.
"Je myslím, jasné, že otázka reality vznikání ontologicky reálného má principiální charakter...Neznám, kromě buddhismu, žádný filosofický systém, který by neuvízl v pasti věčnosti. Jsou-li teoreticky logicky myslitelné dvě možnosti: a)věčné trvání skutečnosti, tj.její nepovstalost a nepomíjivost b)"omezené trvání", tj. povstání a zánik skutečnosti, pak drtivá většina dosavadních myslitelů se nolens volens vždy přiklonila k první...Jistě každý snadno připustí, že svět, ve kterém zrovna žijeme, vznikl a zanikne...,avšak "hmota sama" či bůh či existování jako princip zůstávají věčné...K ontologické substanci patří věčnost tradičně a zdánlivě "přirozeně" jako houska na krámě.
...Prostě jsme se k veliké potěše katolíků nedostali v tomto punktu ani o krok nad Aristotela, jemuž také muselo být něco trvalého, neměnného a ergo věčného poslední instancí. Je to jednou z ilustrací, jimiž theisté dokazují, že ontologická problematika je racionálně zhola neřešitelná, že je to v podstatě obor ne filozofie, ale theologie. Stejně tak v rozličných náboženských a theistických systémech není bezprostřední stvořitel našeho světa "pravým bohem", tedy "pravou" substancí, "pravým" ontologickým subjektem, ale právě jen demiurgem...A pokud si substanční materialisté připisují zásluhu v tom, že prvotního hybatele v jeho aristotelské argumentaci nepotřebují, pak si dělají zásluhu jen ze své filozofické povrchnosti.
...Vzhledem k tomu, že filozofové jako jeden muž volají "věčnost-věčnost", je věru velmi nesnadné volat něco jiného.Ale...pak musím již předem připomenout, že je velmi podezřelé, zda celá jejich apologetika věčnosti nepramení z psychologicky velmi nefilozofických a neracionálních pohnutek, jež odedávna vedly lidi k tomu, aby se snažili dokázat si aspoň v sublimované formě vlastní nesmrtelnost...
...Nesubstanční model může, řekněme, připustit "demiurga", "tvůrce", nové ontologické reality, ale tento demiurg je ontologicky zcela roven jím "vytvořené" ontologické realitě, není vůči ní nijak ontologicky privilegován...Nesubstanční model nemůže však připustit, že by tento "demiurg" byl dále podřazen nějakému "ontologicky absolutnímu" tvůrci či principu. Takový předpoklad by rušil samu podstatu nesubstančního modelu, byla by tu v plné slávě znovu dosazena substance.
Jediné, co by bylo, s patřičným přitažením za vlasy, v nesubstančním modelu možné, by byl předpoklad, že věčné existování je "vlastností" ontologické reality samé, resp. řekněme "důsledkem samé existence ontologické reality" či jakousi její "formou", "způsobem, jímž se děje" apod.
...Celá tato koncepce povstalosti - a její vlastní předpoklady - zaráží nejvíce svou nezvyklostí. Ostatně celou otázku lze shrnout velmi prostě do jediného problému: že může povstat něco samo sebou, a ne jen z něčeho a od něčeho jiného. To je nepochybně problém, jejž dnes nedokážeme konkrétně řešit. Ale je tu aspoň něco vůbec řečeno...
...Samovznik má rozhodně určité "okolnosti", resp. je sám svými okolnostmi, je sám ve svých okolnostech...Jednota příčiny (podmínky) a účinku (následku) je tu, možná, v daleko intimnější jednotě než kdekoli jinde a kdykoli jindy. Zpětné působení, čí dokonce současnost následků a příčiny, jejich plná dialektická jednota by znamenala, že následek má vliv na "úpravu" substrátu, v němž se příčina manifestuje, jímž se příčina děje a tím "předem" resp. "současně", modifikuje i příčinu v její konkrétní podobě...
...Samovznik ontologické skutečnosti je absolutní v tom smyslu,že se neděje v souvislostech něčeho mimo ni..
...V substančním modelu
-
Re: Otázky marxistické ontologie
21 odpověď odeslal(a) ..... v Neděli 26.Dubna 2009 21:33:13
Poslední řádka tam být nemá, nějak tam zůstala viset.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
22 odpověď odeslal(a) Rhythm of Wholeness v Neděli 26.Dubna 2009 22:13:00
A jeÜtý z Rhythm of Wholeness
Chapter Two
The Search for Spiritual Security:
The One, the Whole, and Wholeness
...I have tried to make a less paradoxical, more concretely imaginable picture of reality according to the philosophy of monism Ś a monism which has to include the plurality of a myriad of beings if it is to make any sense Ś by thinking of an immense globe of undefinable energy-substance. The core of this globe is absolutely homogeneous and unchanging, yet it is endowed with the mysterious capacity to exteriorize itself without these exteriorizations ever leaving the globe. A center of consciousness going from the core of the globe to its circumference would detect different levels of progressive differentiation of the energy-substance and an increasing multiplicity of activities or operations. It would be aware of unceasing changes. These could be said to manifest in cyclic series. Thus time would be implied. However, the ideal observer could also realize that an activity in one direction is always (instantaneously or in cyclic time) polarized and balanced by another activity in the opposite direction. Thus the wholeness of the globe would never be essentially altered. In this sense, change and the activities producing change could be considered illusions. They would be illusory and without real meaning as apprehended by the center of the globe, yet they would be real to any section in the vicinity of the circumference, where indeed tumultuous motion would take place Ś yet each motion would be exactly balanced by one of opposite polarity. From the point of view of a consciousness operating in a vortex of motion near the circumference, the core of .the globe could be imagined as being either absolutely solid or absolutely void; it would make no difference as long as the state of being at the center, whatever it is, never changes. From this central core, power could be imagined to radiate in all directions as a kind of "superabundance" of being, but (as Plotinus said) "this overflow of the One is intrinsically nothing but the One," because the whole globe is of one energy-substance. Nothing can occur that is extraneous to this globe Ś to this one and only Reality.
According to this picture, a human being would be a microcosm of the whole globe but would operate at a level not too distant from the circumference. He or she would operate where the energy-substance of the globe is agitated, thus in a state of change. Yet because any change experienced there would be balanced by another of opposite polarity, nothing would actually happen in terms of the unchanging wholeness of the globe. This compensation of every action by its polar opposite would be the metaphysical meaning of karma. Once a human being becomes aware of this, he would theoretically cease to be attached to the results of his or her actions Ś as Krishna demands of Arjuna in the Bhagavad Gita.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
23 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Neděli 26.Dubna 2009 23:14:22
Z toho by potom vyplývalo, že ONE je substance, ovšem bez jakékoli formy, tzv. prázdnota.
Čiré vědomí jako prázdnota, která v sobě pojímá plnost existence.
K tomu si ještě pujčím Bondyho, tentokrát kapitolu Další Bod z knihy Juliiny otázky a další eseje.
...V ontologii jsme od počátku v abstrakci, a nelze se tedy divit, že musíme abstrahovat stále dál až tam, kam nás právě už nesleduje žádná vědecká či existenciální potřeba. Pozitivistům se to jeví buď jako holá zbytečnost a nadto neprokazatelná spekulace, nebo jako poznání pro poznání, vědění pro vědění, z něhož žádný konkrétní užitek neplyne ani pro jedince, ani pro společnost, a dokonce ani pro samého filozofa, který se tím zabývá...
...pak zůstala nevyjádřena pozitivní definice ontologické reality. Nyní ji podávám takto: ontologická realita je stav či situace bez jakýchkoli fyzikálních či ontologických určení, a to znamená, že je to stav či situace, která má charakter jakéhosi (neprostorového) časového bodu, což je abstrakce pro časové určení, v němž vznik i zánik jsou "časově" synchronní a netrvají ani jediný okamžik "samy o sobě"...Ontologická realita může být tedy (ve svém jediném možném vydání jakožto "časový bod", tj. bez jakéhokoli fyzikálního trvání a ontologického určení) definována jen jako plnost všeho. Pro takovýto pojem ontol. reality nemáme v evropské filozofii adekvátní termín. Má jej však východní filozofie, zejména filozofie mahájánová, a to je prázdnota. (Jakožto každý pojem je i pojem prázdnota do určité míry šifrou...a v tomto případě mi pojem - či šifra -prázdnota připadá velmi dobře použitelný a funkční, nebo´t mimo jiné neobsahuje ani theistické, ani materialistické asociace).
...Že prázdnota znamená současně plnost všeho, tedy že to je "pleroma", je nám pochopitelné, doufám, snadno. V Evropě je ona myšlenková linie, která na Východě usnad%nuje pochopení těchto a dalších souvislostí, málo vypracovaná. Je to linie v podstatě novoplatonská a zejména byla nesena alespoń jedním významným produktem křesťanské mystiky (Eckhart za všechny) a jen někdy dotýkána duchovně spřízněnými filozofy (Spinoza) anebo theology...
...Jakožto plnost všeho je ovšem prázdnota bodem naplněným sumární energií. Tato její realita se odhaluje v tom, že se prázdnota jeví. V indické filozofii je to vyjádřováno kategorií zvanou "mája", což jest v překladu kouzlo, kouzelný klam, přelud...V evropské filozofii je na jedné straně mytologické pseudořešení: že a jjak a proč stvořil svět bůh, a na druhé straně optimistické pseudořešení o věčném pohybu (i u Engelse, běda, zcela koloběžném!) věčné hmoty.
...Zásadní předností koncepce ontologické reality jako prázdnoty je to, že odpadá otázka "stvoření", "počátku" nebo "věčnosti koloběhu hmoty". To zahrnuje i odstranění otázky po původu stvořitele či hmoty a způsobu, "jak to dělá"...
...Nadto je možno směle uvažovat o tom, že zde je zdroj i uzavření všeho procesu, že zde opravdu je alfa i omega, že zde je práce i její završení v uklidnění, že to je garantovaná nerozbitost našeho díla, a dokonce trvalý stav soubytnosti všeho se vším, jejž možno charakterizovat jako nirvánu či dosažení hlubiny bezpečnosti.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
24 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel v Pondělí 27.Dubna 2009 12:21:37
ano, ty otázky jsou (až na drobné výjimky) kladeny tak, aby jako jediné správné a nevyhnutelné řešení vyšel nějaká metafyzická stvořitelská substance. Proto je třeba metafyziku zrušit.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
25 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Pondělí 27.Dubna 2009 19:57:34
A jak si ty otázky klást jinak? Žádnou předem danou odpověď jsem neměl, i když to po troše snahy vyústilo k tomu, co bych sám v dané kvalitě nezformuloval, ačkoli to v sobě tímto způsobem rozložené mám.
S otázkou po chápání ONE ve filozofii operativní celistvosti, z hlediska Bondyho nesubstanční ontologie, jsem taky nemířil k předem danému cíli, ale nakonec jsem si musel dát po troše další snahy odpověď sám, s tím upřesněním, že v tomto případě taky těžko mluvit o substanci. Je to taková substance/nesubstance, jaksi z podstaty věci. Na substanci nijak nelpím. Skoro bych měl tendenci říct, že tímto i v mém případě tématu definitivně odzvonilo, ale to bych se zaklel nějakou definitivou, kterou sám sobě prakticky vzato asi nezaručím, proto bych osobně radši nic nerušil. Ony se zase můžou vynořit otázky, situace, souvislosti, které člověka dovedou k podobným tématům, takže tak jak říkám, v tomto směru sám sobě nic neslibuju, i když by to bylo z určitého úhlu pohledu rozumnější. Dosažení hlubiny bezpečnosti v hledání duchovní ochrany (jo,hodně krkolomné) považuju za vcelku praktické vyústění takových otázek, i když spíš v "jinovém" modu, z "jangového" pohledu to může zavánět položením solidního základu pro kdejaký průser, ale ani v jednom z těchto modů si už delší čas nenárokuju potřebu dosažení mistrovství, protože bych se nakonec musel jenom hlasitě smát sám sobě a zešílet tímto způsobem taky momentálně nijak nepotřebuju. Pociťuji z toho spíš vnitřní klid, který samozřejmě nemá žádný absolutní rozměr, ale sem tam se dostavuje.
-
Re: Otázky marxistické ontologie
26 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Pondělí 27.Dubna 2009 21:18:35
procházíš jako neustále se odvíjející nit
co ses do ní zapletl
jenom proto abys ji znovu a znovu rozmotával
odvíjel společně s ostatními
je to dráha po které k tobě míří vlastní kulka
sám se tím střílíš do prsou
pozoruješ ten průnik
pozoruješ obklopen ostatními průniky uvnitř
je čistě tvůj problém že ses jim vyznal z lásky
ze slepé, hluché lásky do které ses zapletl
protožes nikdy nikoho definitivně neodsoudil
jo nejednou utekl to ano
utekl aby ti nerozbili hubu
aby sis ji rozbil sám v ústraní zamotaně vlastního neklidného klidu
aby ses zase pracně rozpletl
posbíral sil k dalšímu vrzajícímu koncertu v ozvěnách sebe sama
pozoruješ ten průnik
momenty kdy už nechceš pojídat vlastní prach
obrátil ses ven a trpělivě čekáš v pohybu
čekáš na další průnik
v podstatě jenom zase čekáš na další
neviditelný, nehmatatelný průnik uvnitř
rezonanci v obranách jistoty vlastního neklidu
tiché chvění ráno, odpoledne i večer
trvalo to ale ty rány z kulky už skoro nevnímáš
dokud zase nevytryskne tvoje vlastní krev
aby sis ji poctivě osahal
zpřítomnil se vlastním ohybem
podal vlastní důkaz vlastní nedůležitosti
zapletl se do nití kterýms už jakoby rozumněl
vrostl ve vesmír z něhož ses zahleděl
do průniků z jeho vlastních ran
prázdné díry pod sebou
do které nepadáš
ani tě nehne
jenom krev tiše vytéká
vteřinu po vteřině
den nad dnem
aby se vrátila zpátky
prošla úskalím země
a vytryskla ve staronové podobě zpět
v boji o život který sám pro sebe nijak nepotřebuješ
dokud se nezačneš ve smrtelné křeči sám ze sebe chvět
je to probuzení do třpytivé noci
kalich jedu obrácený v prosté světlo hvězd
když ucítíš obyčejně živou ruku
nemluvně mluvit byť o krátkém spojení cest
hvězdně vzdálených krátkých cest
a nemáš dost ničeho abys ji odstrčil
ani dost něčeho čím bys ji postrčil
před sebe aby tě mohla vést
na nebeském koni do lůna všech těch spanile svítících obyčejných hvězd
v jejichž prostoru jsi utonul
než přišlo ráno
ozvalo se digitálním budíkem
sám sis ho nastavil
netřeba žádostí o laskavé činy
hrabeš ze z postele plný jen a jen vlastní viny
-
Re: Otázky marxistické ontologie
27 odpověď odeslal(a) Marcela Machovičová ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 10:39:33
D. Rudhyar, Lunační cyklus, str. 135
Za celé sedmdesátileté období mezi rokem 1844 a rokem 1914 nebo 1848 (Komunistický manifest) a 1918 (ruská revoluce) si nový kosmický impuls razil cestu „dolů“ k Zemi živých lidí, a přitom rozbouřil mezilehlé sféry. Nová „kvalita spřízněnosti“ se snažila najít své vyjádření prostřednictvím několika jedinců, na úrovních, které dosud nebylo možné prokázat, ba ani adekvátně popsat, tak velká byla netečnost myšlení současného člověka a nepřipravenost mas.
Jak může ve světě, jehož jedinou podstatou je slepá vůle, triumfovat nad vůlí? Odkud se bere v člověku síla k přemožení této vůle? Nesvědčí to o tom, že kromě slepé vůle musí ještě existovat i jiná síla? (Störig, Malé dějiny filosofie)
Zdeněk Neubauer, Smysl a svět
Mimo dobro a zlo: Nietzschova biologická ontogeneze
Jaký smysl má Dobro, které, zdá se, k ničemu dobré není, neboť je dobrem o sobě, dobrem, jež znamená toliko odmítnutí, popření zla? (neskrývá se za těmito protiklady něco původnějšího…)
Biologie je původnější než ontologie, každý řad existence a každá podoba bytí, jímž dává život vyvstat, jsou náhodné a nahodilé, svébytné a svévolné, jsou projevem vůle života přitakat sobě samému – prostorem jeho sebeprojevu.
Poznámka k Leninovi. Prohlašoval totiž, že proletariát nemůže k potřebnému uvědomění dospět sám (ponechán sám sobě mohl by také zaujmout revizionistické stanovisko), ale že mu musí být přineseno zvenčí (buržoazní původ). V knize Lenin (v minulosti jsem ji zmínila) anglický autor Service čerpal nové informace z archívů. Takže je tu například popsán stav školství v Rusku, skepse Lenina, kterou důvěrně znala N.Krupská, odtrženost Lenina od mas atd.)
-
Re: Otázky marxistické ontologie
28 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 10:58:38
http://www.glosy.info/texty/obranci-viry/
díky Vám, Máco, jsem znovuobjevil tyto vynikající stránky glosy.info
http://www.glosy.info/rejstrik/
-
Re: Otázky marxistické ontologie
29 odpověď odeslal(a) Marcela Machovičová ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 11:12:59
Snad vás moc, n....., pane Turnovský.Máca
-
Re: Otázky marxistické ontologie
30 odpověď odeslal(a) Turnovský Pavel ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 12:32:50
prečo myslítě, Máco?
Ten Uljanov by stál taky za astrologický hřích, kdyby se opravdu vědělo, v kolik se narodil
-
Re: Otázky marxistické ontologie
31 odpověď odeslal(a) Marcela Machovičová ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 12:50:44
Že pořád otravuju s Uljanovem. Máca
-
Re: Otázky marxistické ontologie
32 odpověď odeslal(a) Karl Marx ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 17:49:31
-
Re: Otázky marxistické ontologie
33 odpověď odeslal(a) Zatmění Slunce 5.5.1818 ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 19:00:52
-
Re: Otázky marxistické ontologie
34 odpověď odeslal(a) Zatmění Měsíce 21.4.1818 ve Čtvrtek 30.Dubna 2009 19:01:37
-
Re: Otázky marxistické ontologie
35 odpověď odeslal(a) M.Fridrich v Pátek 1.Května 2009 01:31:16
:-)