Zobrazení otázky a odpovědí
-
Právo-Salon
4415 otázku odeslal(a) Marcela Machovičová v Sobotu 3.Listopadu 2007 12:16:31
l.ll. vyšel v Salonu zajímavý rozhovor: Jean Daniel Lafond: Terorismus jsme si stvořili hlavně sami /jasná věc, ale přece jen je vždycky dobré připomenout si, že všechno není tak, jak se zdá na první pohled/.Marcela
-
Re: Právo-Salon
1 odpověď odeslal(a) Zajíc v Sobotu 3.Listopadu 2007 23:05:32
Vlepím zde celý článek, je zajímayý:
Terorismus jsme si stvořili hlavně sami
Jean Daniel Lafond:
* Americký uprchlík je mimořádný film o mimořádném zločinu. Zpovídáte Davida Belfielda, který v roce 1980, krátce po nástupu ajatolláha Chomejního v Íránu k moci, zavraždil exilového íránského diplomata Alího Akbara Tabatabaie. Poté utekl do Teheránu, kde žije dodnes pod jiným jménem, třebaže stále patří mezi hledané osoby FBI. Jak jste se k němu dostal?
Situací na Blízkém východě jsem se začal zabývat už před deseti lety. V Íránu jsem také natáčel ještě jiný film, který se jmenoval Salam Írán, dopis z Persie. Filmovat tam ale není jen tak, potřebujete všechna možná potvrzení a musíte absolvovat nekonečná jednání na úřadech. Jednou jsem na chodbě ministerstva potkal muže, jakého nelze přehlédnout. Vysokých, statných černochů, kteří by mluvili anglicky, v celém Teheránu mnoho nevidíte. A co víc, jako jediný se odvažoval mluvit velmi otevřeně a kriticky o íránském režimu a jeho islámské revoluci. Postupně jsem se dozvěděl, že se jmenuje Hassan Abdulrahman a také Dawud Salahuddin, ale že jde původně o uprchlého Davida Belfielda. Co je na tom pikantní: diváci na celém světě, dokonce i v Americe, jej mohli vidět ve slavném filmu Mohsena Makmalbafa z roku 2001 Kandahár. Nechal se obsadit do role, v níž hrál prakticky sám sebe – Afroameričana skrývajícího se v islámské zemi před spravedlností.
Ve své době byl Belfield veden ústředím FBI jako pachatel politického atentátu na útěku. Když se podíváte na jeho složku dnes, najdete ho označeného jako hledaného teroristu. Až tak se po 11. září posunul náš úhel pohledu. V rohu jeho materiálu je fotka bin Ládina, jako by patřil mezi jeho sympatizanty, ačkoliv jestli je Hassan proti něčemu zcela radikálně, tak je to právě al-Kajdá.
Abyste mi rozuměl, já ho nehájím, protože to, co udělal, hájit ani nelze. Nevedu s ním proces, ani nenabízím rozhřešení. Snažím se spíše zjistit a pochopit, co se tehdy vůbec stalo, neboť jeho osudy vypovídají velmi dobře o podobě konfliktu mezi Západem a islámským světem. Tento člověk se stal kriminálníkem a dnes teroristou ve své vlasti, zabil někoho, koho ani neznal. Udělal to ve jménu revoluce a hlavně ze vzteku proti Americe. To byl pro něj dokonce důležitější motiv – a takových Hassanů potkáte hodně i uvnitř amerických věznic. V zahraničí, nejenom na Blízkém východě, si nové Hassany vytváříme vlastní nešikovnou zahraniční politikou.
* Film o Belfieldovi připomíná obrácenou detektivku, známe oběť i vraha, ale vy se snažíte najít motivaci, vysvětlit okolnosti i důsledky zločinu. Co jste se dozvěděl?
Byl to mladý radikální student tmavé pleti a pocházel z dobré rodiny – nikoliv z nuzných podmínek, jak bychom mohli čekat. Hlásil se k protirasistickému hnutí Černých panterů a dokonce konvertoval k islámu, což tehdy nebylo mezi černošskými aktivisty až tak neobvyklé. Ještě v mládí byl svědkem, jak čelní charismatičtí představitelé jejich minority Martin Luther King a Malcom X byli zavražděni, a to v podstatě státní mocí.
Tím bylo celé hnutí za rovnoprávnost černochů vážně ochromeno a nelze se divit, jakou frustraci to vyvolalo, došlo ke známým nepokojům v ulicích Washinghtonu. Mimochodem – tehdy následoval i prudký nárůst kriminality a šíření drog v této menšině. A tenhle mladík, když viděl, co se kolem něj děje, se odhodlal k radikálnímu činu – jakkoliv se pomstít strýčku Samovi. Jedním ze snadných terčů, k němuž byl naveden ze strany spolubojovníků, kteří sympatizovali s íránskou revolucí, se jevil být právě Tabatabai. Jednalo se o představitele svrženého šáhova režimu a zároveň diplomata, který měl být zapojen do akce proti nové vládě duchovního ajatolláha Chomejního.
* Ve filmu rozvíjíte odvážnou i šokující teorii. Podle všeho šlo o součást komplotu mezi Reaganovými lidmi a revoluční íránskou vládou. Teheránští studenti tehdy zadržovali zajaté americké diplomaty jako rukojmí po dobu 444 dnů. Těsně před volbami roku 1980 se Reaganovi hodilo, aby se dosavadnímu prezidentovi Carterovi nepodařilo vyjednat jejich propuštění, a tím se oslabila jeho obliba u veřejnosti. Naopak Chomejní potřeboval nechat zabít Tabatabaie.
Zadržování rukojmí byl největší spektákl íránské revoluce, pro Spojené státy hodně ponižující. Upevnil prestiž islamistů na íránské politické scéně, kde se v té době nacházeli i socialisté, koplnil munisté a další strany. A Carterovi to srazilo vaz. Věznění diplomati byli propuštěni přesně v den, kdy se Reagan ujímal své funkce, naopak vrah Alího Akbara Tabatabaie utekl snadno přes Montreal, Paříž, Ženevu do Teheránu. Tabatabaiovu bratrovi se podařilo získat účtenku na šest a půl tisíce dolarů, kterými americké úřady vyplatily svého muže nasazeného v domě zavražděného diplomata. Právě jejich informátor otevřel dveře a přivolal nebohého Tabatabaie, a tím porušil všechny bezpečnostní principy. Pachatel Hassan alias David měl svou roli značně ulehčenou, stačilo mu, aby zmáčkl spoušť.
Neuvádím to ve svém filmu sám, potvrzuje to i několik dalších prací a knih lidí, kteří se tím zabývali. Lze důvodně předpokládat, že se to celé seběhlo v režii tajných služeb a že o tom Američané věděli. A co víc: že o tom Reaganovi lidé dokonce jednali.
* Jak to vidí samotný Hassan alias David? Uvědomuje si, že mohl být paradoxně využit? Že byl naveden, aby zabil „pro revoluci“, a přitom nevědomky instrukce Američanů? Uvědomuje si, že se mohl stát „užitečným idiotem“, jak se říkalo agentům, které Sověti rekrutovali z naivních levičáků ve Spojených státech?
On ví, že svůj život promarnil, ale není schopen si připustit, že by k tomu mohl být zmanipulován Amerikou, proti které se postavil. Žije už pětadvacet let v Íránu, kde pro jedny představuje hrdinu, pro jiné zase břemeno. Sám patří ke kritikům islámské revoluce, říká otevřeně, že její největší obětí se stal samotný islám. Vidíte ho neustále na telefonu, surfuje na internetu, a i když je velmi společenský, není schopen navázat stálejší přátelské vztahy. Mezi ním a okolním světem se vytvořila mezera. On se ale považuje za bojovníka, nelituje, ač život, ani smrt už pro něj nemají velkou cenu. Během natáčení koketoval s myšlenkou, že by se přiznal a nechal se ve Státech postavit před soud, pokud by to otevřelo rozsáhlejší proces a přinutilo řadu dalších lidí promluvit před porotou. Jenže nevěří, že by tím něco dokázal.
* Jak si vysvětlujete domluvu mezi íránským režimem a Reaganem?
Vše nasvědčuje tomu, že na začátku dnešního nepřátelského vztahu mezi Amerikou a Íránem, republikánské administrativy a radikálních duchovních islámské ortodoxie, se udál pochybný obchod – monkey business. Svědčí to o tom, jak si pravicové strany, byť z úplně odlišné kultury, mohou být blízké a jak se jejich establishmenty navzájem potřebují.
Nejodvážnější otázkou je, kdo může mít zájem na tak špatných vztazích s Íránem, ačkoliv ve světě nalezneme mnohem horší režimy. Proč mezinárodní společenství nepodpořilo výrazněji Chatámího, který byl otevřený reformám a dialogu. Když jeden íránský novinář udělal na konci Chatámího vlády anketu, zjistil, že přes šedesát procent Íránců se dívalo na Spojené státy se sympatiemi. Dnes ten novinář sedí ve vězení.
* Kde vidíte hranici mezi teroristou a bojovníkem za svobodu?
Terorismus slouží dvěma pánům a nikomu dobře, přitom nespadl ze žádného nebe. Jeho rozpoutání je katastrofou, na druhou stranu spustilo hysterii strachu a omezování svobod, a to nejenom v USA. Když se bojíte, nemůžete uplatňovat svobodu. Dlouholetý vojenský konflikt v Afghánistánu, který dospěl až ke zničení země, nemá ovšem kořeny v Afghánistánu. Ani Tálibán nespadl z nebe, ale byl do země vysazen ze Saúdské Arábie – a s podporou Američanů. V Iráku i v Afghánistánu najdete hodně cizinců, například Íránce nebo Čečence, kteří jsou považováni za teroristy, ač bojují zkrátka za svobodu islámu a proti okupaci. Lze říct, že terorismus jsme si na Západě vytvořili především sami: našimi politickými intervencemi, eskalací radikalizujících se konfliktů a nakonec na poli sémantickém naprostým nepochopením regionu.
Terorismus představuje v podstatě válku bez tváře, bez konkrétního nepřítele a bez vyjednavačů. Vůbec například netušíme, s kým bychom mohli v Afghánistánu vyjednávat. Stojíme tváří v tvář radikalizovanému hnutí, které usiluje minimálně o to, aby zničilo Západ. Nevíme pořádně, o jaké lidi se jedná. Teroristou ale může být kdokoliv kolem nás. V televizi ukazují postavy s pytlem na hlavě. Za chvíli se budou všichni navzájem podezírat.
* Znamená to, že politika už nedává odpovědi na skutečné problémy, neumí je řešit?
Je nesporné, že politika nedává mnoho odpovědí už dávno. Na konferenci Forum 2000 se mluvilo o svobodě a odpovědnosti. Politici nejsou schopni dát morální a etickou odpověď na současné problémy světa, přitom stojí před obrovskou zodpovědností, aby se pokusili obnovit uspořádání, ve kterém budou různé státy a národy schopné žít pospolu. Pokud naopak sledují krátkodobé zájmy, mohou nás v průběhu let dovést až ke katastrofě, jak se demonstrativně stalo v případě, kdy americké volby radikalizovaly situaci kolem Íránu. Ostatně volby na tyto světové konflikty a krize odpovědět neumějí.
* Poslední dobou se probírá otázka, jestli potřebujeme Ameriku.
Ano. A proto by bylo velkou chybou, kdybychom démonizovali Spojené státy, stejně jako nesmíme démonizovat Írán a kdysi nemělo smysl činit tak se zeměmi komunistického bloku. Primární antiamerikanismus je hloupý, neboť přehlíží její kulturní i intelektuální bohatství a hlasy, které nám říkají něco odlišného od oficiální rétoriky.
* Co to je politický dokument?
To znamená myslet, jednat a zaujmout stanovisko. V případě filmu, kdy musíte shánět peníze od televizí, producentů a vládních podpůrných fondů, to někdy znamená dělat film se všemi a proti všem. Přitom musíte mít na paměti, že neexistuje nic jako čistá realita. Žijeme ve skutečnosti, kterou jsme si složitě vytvořili, v podstatě vystavěli. Svět se stal naší vlastní fikcí a proniknout pod její povrch není vůbec jednoduché.
***
Nejodvážnější otázkou je, kdo může mít zájem na tak špatných vztazích s Íránem, ačkoliv ve světě nalezneme mnohem horší režimy.
JEAN DANIEL LAFOND (1944) – francouzský filosof, filmový kritik, dokumentarista. Od roku 1974 žije v Kanadě. Jeho hlavním zájmem je politický dokument: natočil například Svoboda hněvu (La liberté en colere, 1994), Haiti ve všech našich snech (Haiti dans tous nos reves, 1995), Čas Kuby (L’heure de Cuba, 1999), Barbarská doba (Le temps des barbares, 1999) či Salam Írán, dopis z Persie (Salam Iran, une lettre persane, 2002). Kromě filmových dokumentů je rovněž autorem několika knih, dvou divadelních her a rozhlasových pořadů. V Praze se nedávno zúčastnil konference Forum 2000. Při té příležitosti vystoupil také na pražské FAMU, kde uvedl svůj snímek Americký uprchlík (Le Fugitive ou les vérités d’Hassan, 2006).
Foto autor| Foto Sgt. Eric Jolin, Rideau Hall
-
Re: Právo-Salon
2 odpověď odeslal(a) falcon v Sobotu 3.Listopadu 2007 23:28:15
To jsme na tom podobně. Viděl jsem svou první kometu až když jsem dělal demonstrátora na hvězdárně, tehdy to bylo na fotografické desce (to už dnes neexistuje) a fotografoval to starší demonstrátor, který mne do astrofotografie zaučoval. Vůbec nejlepší byla kdysi Benettova kometa, ta byla vidět těsně před východem slunce, visela nad východním obzorem jak turecká šavle. Tu jsem fotografoval dokonce skrz větve stromu - naštěstí ještě neměl listy a fotka se povedla. Pak dlouho nic, dokonce ani Haleyovku jsem neviděl.
Mně na kometách neobyčejně přitahovalo to tajemné obíhání po drahách, které člověk dlouho neznal, fascinoval mne i jejich osud, protože ony každým průletem periheliem ztrácejí hmotu, a tak posléze zaniknou a zůstane z nich jen jejich stopa sluneční soustavou, po které jsou roztroušeny jejich pozůstatky. Beru komety jako vyslankyně těch dalekých a pro člověka skoro nedostupných končin na periferii sluneční soustavy. Ony pamatují její vznik. Připadají mně hodně jako španělské krasavice, skrývající svůj půvab mantilou.
-
Re: Právo-Salon
3 odpověď odeslal(a) Zajíc v Sobotu 3.Listopadu 2007 23:54:39
Falcone,
ty jsi to zakometil do druhého vlákna.Nu, což, mám stejné pocity jako ty a španělské krásky tančící bolero...to by bylo. Jestli máš tu svou první- ve větvoví -focenou kometu, tak mi ji pošli-šavli jednu tureckou.
-
Re: Právo-Salon
4 odpověď odeslal(a) falcon v Neděli 4.Listopadu 2007 09:04:06
Aha! Ještě, že jsou zající tak ostražití!!!
Jsem pako. Pokusím se něco najít, ale ta moje fotka to už určitě nebude.